AKRITIS BYZANTSKÝ EPOS O DVOJ RODEM HRANIČÁŘI Přeložili Ondřej Cikán Markéta Kulhánková Pavel Mervart 2018 Vznik publikace byl podpořen grantem děkana Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Ondřej Cikán je příjemcem doktorandského stipendia Rakouské akademie věd (ÓAW) a členem umělecké skupiny Die Gruppe. Edici řídí: Michal Řoutil Recenzovali: Prof. PhDr. Jana Nechutová, CSc. PhDr. Vladimír Vavřínek, CSc. © Ondřej Cikán, 2018 © Markéta Kulhánková, 2018 © Masarykova univerzita, 2018 Cover © Vladimír Mačinskij, 2018 ISBN 978-80-7465-342-1 Obsah Dvojrodý Hraničář: Old Shatterhand řeckého středověku 9 Byzantský Homér: děj básně a historické reference 10 Svět Hraničářův: emir a paulikiáni 13 „Neb láska, je-li tělesná...": vliv milostného románu 18 Různé rukopisné verze básně 19 Metrum 21 K překladu a komentáři 22 Digenis Akritis 33 Kniha první: {O Hraničářově otci} 35 Kniha druhá: O Hraničářově narození 47 Kniha třetí: Návrat ze Sýrie s matkou 58 Kniha čtvrtá: {Hraničářova hrdinství} 70 Kniha pátá: {O zachráněném manželství} 107 Kniha šestá: {O draku a o Maximů} 117 Kniha sedmá: {O Hraničářově paláci a nej větším neštěstí} 147 Kniha osmá: {O jeho smrti} 155 Komentář 167 Rejstřík 207 Bibliografie 211 Dvojrodý Hraničář: Old Shatterhand řeckého středověku Samotář i gentleman. Mladinký greenhorn i bojovník s nadlidskou silou, jenž zkrotí mustanga, ať chce či nechce, a udolá holýma rukama příšerného medvěda. Muž dvojí krve, žijící mezi dvěma naprosto odlišnými světy. Spravedlivý lidumil i ukrutný postrach všech lumpů, vybavený zvláštními zbraněmi, jichž většinou nemá ani zapotřebí. Ochránce, ale i únosce krasavic v nouzi. Věrný choť i nezodpovědný cizoložník. Ne, to není Drtící ruka Old Shatterhand, ten nebyl ženat, je to Dvojrodý Hraničář Digenis Akritis,1 strážce Divokého východu, pohraniční země nikoho mezi Byzantskou říší a muslimským světem, hrdina podobný Jánošíkovi nebo bohatým Murom-covi, opěvovaný dodnes v řeckých lidových písních a protagonista jediného dochovaného byzantského eposu. Tento epos o Dvojro-dém Hraničáři patří k nejdiskutovanějším i nejpřeHádanějším literárním dílům Byzance, ale bývá také považován za počátek literatury novořecké. A podobně jako samotný hrdina je i báseň o něm mno-hotvará, spojuje v sobě rysy eposu, románu, hagiografie, křesťanské i muslimské vlivy a lidovou i učenou jazykovou tradici.2 1 Digenis Akritis je přepis podle středověké a novořecké výslovnosti. Transliterace podle erasmovské výslovnosti je Digenés Akrités. V lidových písních se vyskytuje i varianta Akritas. K transliteracím viz podkapitolu „K překladu a komentáři". 2 K žánrovým charakteristikám viz Jouanno (2016: 271-278) a rovněž Trapp (1972 a 1976). 10 Dvojrodý Hraničář: Old Shatterhand řeckého středověku V této knize přinášíme první český překlad nejstaršího dochovaného rukopisu básně, takzvaného rukopisu grottaferratského, a doplňujeme tím jediný dosavadní český překlad celé básně, který pořídil Karel Müller podle daleko mladších rukopisů.3 Byzantský Homér: děj básně a historické reference Nejstarší, grottaferratský, rukopis básně pochází přibližně z roku 1300, zatímco nejstarší jednoznačně identifikovatelná vrstva jejího děje spadá do 9. století.4 Části pozdějšího eposu se, neznámo kdy, začaly patrně tradovat v lidové slovesnosti.5 Posléze, snad kolem roku 1100, vznikla písemná verze eposu, která se v rámci rukopisné tradice dál a dál upravovala, sjednocovala a doplňovala. Přitom se z paměti zpěváků a opisovatelů časem vytrácela znalost původních historických faktů i geografických údajů, jména se začala významotvorně komolit a historické údaje kontaminovat s mladšími událostmi. Geografické údaje, jejichž identifikaci současní badatelé věnují hromady času, byly zahaleny aurou exotiky dávno ztracených území. Zároveň do básně postupem času zasahovaly různé nově se rodící literární žánry, jako je například ve 12. století znovu oživený milostný román. Podobně vznikaly i homérske eposy Ilias a Odyssea, jejichž literární podoba je ovšem nanejvýš vypracovaná a komponovaná a zachycuje 3 Müller (1938). Krátkou pasáž grottaferratské verze přeložila Růžena Dostálová (1997), viz podkapitolu „K překladu a komentáři". 4 Vrstva o sektě paulikiánů; viz podkapitolu „Svět Hraničářův - Emir a paulikiáni". 5 Dochované „akritovské" lidové písně jsou ovšem daleko mladší a o lidové slovesnosti doby, kdy vznikal epos, nemáme prakticky žádné informace. Srov. Saunier (1993) aBeaton (2004:18-20). K orálním elementům v eposu o Dige-nisovi viz Beaton (1981) a specificky k verzi E viz Fenik (1991). Dvojrodý Hraničář: Old Shatterhand řeckého středověku 11 jen malý výřez trójského okruhu bájí. Ani básník Iliady již neznal některé historické reálie, jako například k čemu se používaly bitevní vozy, a tak je sice zachoval, ale nechal je své hrdiny používat coby taxíky na bojiště. Báseň o Dvojrodém Hraničáři se od homérskych eposů liší tím, že do ní během jejího postupného vzniku bylo zapracováno množství materiálu z dvou tisíciletí řeckého písemnictví. Zároveň je vporovnání s homérskymi eposy ještě poměrně silně zakořeněna v ústní tradici, a to tím, že se nejedná o propracovanou verzi jedné epizody nebo jednoho tématu z hrdinova života, ale o seřazení co nejvíce tradovaných jednotlivých epizod o celém hrdinově životě, ba dokonce i o životě jeho otce.6 Tato skutečnost vysvětluje i velice rozdílné délky jednotlivých knih grottaferratské verze našeho eposu: První tři knihy, známé též jako Píseň o emirovi, popisují, jak se Hraničářův otec, slavný emír, zamiloval do unesené křesťanky, jak kvůli ní zapřel islám a přijal křesťanství a jak nakonec obrátil i svou matku a další příbuzenstvo. Topo-nyma a jména emírových předků naznačují, že je Píseň o emirovi spjata s křesťanskou sektou paulikiánů; ti si po brutálním pronásledování ze strany byzantských císařů založili v 9. století s muslimskou podporou svůj vlastní stát ve východní Kappadokii. Až dlouhá čtvrtá kniha se konečně věnuje samotnému Hraničáři a popisuje jeho boje s divou zvěří v dětském věku, svatbu s krásnou urozenou dívkou, počátek jeho samotářského života u hranic a setkání s císařem. Kratší pátou knihu vyplňuje samostatná epizoda o Hraničářově záchraně krásné zrazené dívky a jeho cizoložství s ní. Odehrává se kdesi na „vyschlých arabských pláních". Opět poměrně dlouhá šestá kniha popisuje nejdříve Hraničářův boj s drakem, respektive ďáblem, a potom rozsáhlé boje se skupinou 6 K analýze jednotlivých epizod, ovšem s důrazem na verzi E, viz Ricks (1989), srov. též Alexiou (1985). 12 Dvojrodý Hraničář: Old Shatterhand řeckého středověku „záškodníků"7 a Amazonkou Maximů. Nacházíme se zde u řeky Eufratu víceméně na území antického království Kommagéné. Hlavní záškodník se jmenuje stejně jako poslední příslušník kommagénské královské rodiny Filopappús, což vedlo badatele k teorii, že by se zde mohlo jednat o kontaminaci eposu se starším materiálem, takzvanou kommagénskou vrstvou.8 Jestli tato vrstva skutečně souvisela s kommagénskou královskou rodinou, nelze s jistotou určit. Filopappús je však v naší básni jmenován vedle jiných bájných hrdinů s tím, že se má místo nich všech opěvovat pouze opravdový hrdina Dvojrodý Hraničář. Proto je velmi pravděpodobné, že o Filopappovi a jeho druzích kolovaly básně, jejichž materiál byl časem pohlcen bájemi 0 Hraničáři - jen se z dřívějších hrdinů staly záporné postavy.9 Sedmá kniha pak popisuje Hraničářův palác a jeho bezdětnost, osmá kniha jeho smrt. Těchto několik epizod se písaři grottaferratské verze a jejích předloh snažili logicky a chronologicky propojit.10 Typickým stylovým prvkem ústně tradovaného eposu je opakování celých pasáží a jednotlivých formulaických veršů, respektive poloveršů; obojí se hojně vyskytuje jak v homérskych eposech, tak 1 v naší básni o Hraničáři. Původně tato opakování sloužila tomu, aby improvizující zpěvák nemusel přemýšlet nad každým slovem a aby si během ustálených pasáží mohl rozmyslet, jak ve zpěvu pokračovat. Při skládání homérskych eposů pak bylo opakování virtuózne využito mimo jiné k ucelení děje a gradaci jednotlivých opakovaných motivů. Homérska virtuozita v naší básni zdaleka nepanuje, opakované pasáže znějí částečně spíš jako jednoduché dublety, které se do celkového 7 K záškodníkům (řec. apelatai) a hraničářům (řec. akritai) viz pozn. k veršům 6,121. 8 VizJerfreysM.(l978). 9 Viz pozn. k veršům 6,121-122. K paulikiánům viz např. Runciman (1982). 10 Viz odkazy v pozn. k 5,243-244. Dvojrodý Hraničář: Old Shatterhand řeckého středověku 13 eposu mohly vloudit například tím, že popisy zabití lva nebo vítězství nad celým vojskem nesměly chybět v žádném pořádném opěvování jakékoliv epizody z Hraničářova života. Ale i zde je nanejvýš zajímavé sledovat, jak jisté formulaické verše a signální slova mění dle kontextu svůj význam a jak některá opakování týchž motivů v různých kontextech ucelují kompozici básně.11 S básní Digenis Akritis se nacházíme takřka v pozastavené a písemně dokumentované orální fázi zrodu uceleného eposu. Ačkoliv publikum pozdního středověku zkomolené historické narážky dávno nedokázalo identifikovat se skutečnými událostmi, bylo moderními badateli vynaloženo množství energie na rekonstrukci původního historického pozadí básně. Pokusy o rekonstrukci jakéhosi historického pozadí páté až osmé knihy, mimo jiné tedy epizody s Filopappem, hraničí se spekulací. Historické a geografické narážky zde totiž odkazují na tolik různých stran a smísilo se zde tolik různých epizod a vrstev, že vznikl pro dnešní čtenáře dobře promíchaný guláš. Ten je patrně nejlepší nejdříve s chutí sníst a potom teprve jej rozebírat na jednotlivé ingredience, třeba dle vysvětlivek následujících v této knize za textem básně.12 Na druhé straně údaje zejména vprvních třech knihách, tedy v Písni o emirovi, jsou docela dobře identifikovatelné. Na sektu paulikiánů tam totiž odkazují nejen jména postav, ale i míst, a v neposlední řadě pak popisy bitev. Termín „paulikiáni" lze přeložit jako „pavlíčkovci" a vychází z toho, že paulikiáni uznávali mimo evangelia především Srov. např. pozn. k 2,276 a 4,115. Srov. pozn. k 5,23-25. 14 Dvojrodý Hraničář: Old Shatterhand řeckého středověku dopisy apoštola Pavla. Byli pronásledováni císaři amorejské dynastie.13 Následkem masových poprav v roce 843 si s podporou Abbásovců založili vlastní stát kolem města Tefriké ve východní Kappadokii.14 Podívejme se nejprve na Hraničářův rodokmen, jak jej prezentuje grottaferratská verze:15 Ambrón Kinnamovci Dukovci |—i I I Karoés Panťhia cd Chrysobergés Antakinos od stratégovna I i-1-■—i emír ca> dívka 4 bratři Konstantinos Dvojrodý Hraničář cs> jiná dívka z rodu Dukovců Jméno Karoés je identifikováno jako narážka na prvního pau-likiánského vojevůdce a zakladatele paulikiánského státu jménem Karbeas.16 Ambrón je zase nejspíš hlavní spojenec paulikiánů Omar (Umar al-Aqta, řec. Amer nebo Ambros), emír z Melitény (tur. Ma-latya, kurd. Meleti). Oba přišli o život roku 863 buď v bitvě u řeky Lalakaón (též známá jako bitva u Porsa), kde byla vojska paulikiánů a Abbásovců obklíčena a rozdrcena, nebo po ní.17 Přesné místo bitvy nebylo s jistotou určeno, odehrávala se však zřejmě na sever od horního toku řeky Halys (tur. Kizilirmak, kurd. Růbara Sor). Únik přes Halys se podařil jenom jednomu Omarovu synu s jeho družinou.18 Karoův bratr a emírův otec Chrysobergés je identifikován jako 13 Srov. pozn. k 1,8. 14 Srov. pozn. k 2,75-78. 15 1,266-285 a 4,37-64. 16 Srov. ovšem 2,75. 17 Srov. 2,66 a 3,68. 18 Viznapř. Huxley (1975: 449). Dvojrodý Hraničář: Old Shatterhand řeckého středověku 15 Karbeův bratr Chrysocheir, jenž se po smrti Karbeově ujal vedení paulikiánů. Stát paulikiánů zanikl po bitvě v soutěsce Bathys Ryax v roce 872 nebo 878, v níž (nebo v souvislosti s ní) pravděpodobně zahynul i Chrysocheir.19 Je očividné, že emírův rodokmen grottaferratské verze nemůže odpovídat historické skutečnosti, protože Omar (Ambrón) byl spojencem paulikiánských bratrů Karbea (Karoa) a Chrysocheira (Chrysoberga), a nikoliv jejich otcem. Historicky uvěřitelnější variantu nabízí escorialská verze, tam se emírův otec totiž jmenuje Aaron,20 což zní podobně jako Ambrón, takže můžeme emíra chápat jako syna Omarova. To se hodí i proto, že má Omar (řec. též Amer) titul emír (řec. amiras) takřka již ve svém jménu. Escorialská verze uvádí také jiný rodokmen emírovy choti. Tam totiž z rodiny Duků pochází dívčin otec, a nikoliv její matka. Ve verzi Z se její otec pak jmenuje Andronikos, nikoliv Antakinos, a byl tedy identifikován jako Andronikos Dukas, vojevůdce císaře Leon-ta VI. (886-912), kterývroce 907 padl u císaře v nemilost a uprchl do Bagdádu.21 To odpovídá údajům o otci emírovy choti, nacházejícím se během jejího únosu ve vyhnanství.22 Dle údajů v básni se emír narodil krátce před smrtí svého otce.23 Chceme-li tedy emíra chápat jako syna Omara, který zemřel v roce 863, pak mu bylo při únosu jeho budoucí choti po roce 907 skoro 50 let. Ale i to je v souladu s básní, v níž je řečeno, že emír má již množství manželek a dětí, takže si jej můžeme představovat jako dospělého nebo i staršího muže.24 19 Srov. 8,206. 20 E 145. 21 Viz 1,266. 22 Viz např. 1,63. 23 1,286. 24 Např. 2,86-87. 16 Dvojrodý Hraničář: Old Shatterhand řeckého středověku V grottaferratské verzi básně vystupuje na dvou místech císař Basileios, a Basileios je též křestní jméno Hraničářovo, přičemž jméno znamená „císařský" 25 Jelikož ani Basileios I. (812-886), byť válčil s paulikiány, ani Basileios II. (958-1025) do děje příliš nezapadají, jedná se patrně o básnickou licenci, sloužící k povýšení Hraničářovy urozenosti. Císař nejdříve pošle Hraničářova děda Antakina (Andro-nika Duku) do vyhnanství a později vrací Hraničářovi zabavený majetek. Ve verzi Z se císař jmenuje Rómanos. Bylo tedy navrženo, že se původně jednalo o císaře dva, totiž o již zmíněného Leonta VI., jenž vyhnal Andronika, a ve scéně o navrácení majetku pak o Romana I. (cca 870-948, vládl 920-944). Rómanos I. byl protivníkem makedonské dynastie, k níž příslušel Leon VI., a proto je představitelné, že mu nečinilo problém zrušit rozhodnutí svých předchůdců. Jelikož se Hraničář musel podle všeho narodit krátce po vyhoštění Andronika, tedy po roce 907, a jelikož vykonával většinu svých hrdinství v útlém věku patnácti let, což by bylo po roce 922, je jeho setkání s císařem Romanem I. myslitelné. Tím pádem se nám vyjevuje následující možnost historické časové linky paulikiánského děje, a tedy i možnost rekonstrukce Hraničářova „historického" rodokmenu.26 před r. 863: narození emíra těsně před smrtí jeho otce; 863: smrt Omara po bitvě u řeky Lalakaón; 907: Hraničářův děd z matčiny strany Andronikos Dukas prchá před Leontem VI.; po r. 907: únos Andronikovy dcery a narození Hraničářovo; po r. 922: setkání Hraničáře a císaře Romana L, navrácení Andronikova jmění. Viz pozn. k 4,54-56. K císařům srov.Trapp (1971:60-61) a k rodokmenům JefifreysE. (l998:xxxvi). Dvojrodý Hraničář: Old Shatterhand řeckého středověku 17 Hypotetický historický rodokmen Hraničářův Zjednodušená rekonstrukce podle ostatních verzí I-1-1 Karbeas Chrysocheir sestra od Omar z Melitény Dukovec Andronikos I i-1—1—. emír