Kulturní, politické a společenské otázky rezonující v Řecku 2. poloviny 19.
století:
1. Velká myšlenka: politická ideologie, jejímž cílem bylo obnovit řecký stát
v rozloze Byzance z doby vrcholného středověku (zejména
Konstantinopol a území při pobřeží Malé Asie)
2. Kontinuita řecké kultury od antiky po současnosti, vliv evropského
filhelénství, komplikovaný vztah k byzantskému dědictví
3. Jazyková otázka: Měl by být spisovný novořecká jazyk archaizující
(katharevusa), nebo blíže soudobému hovorovému jazyku (dimotiki)
Všechny se odrážejí v díle dnešního autora, který časově spadá do období
největšího rozkvětu romantismu v Řecku, ale v mnohé předběhl svou dobu
až o desítky let.
Emmanouil Roidis
(1836–1904)
• literární kritik, novinář
• „jazyková otázka“: teoreticky příznivec
hovorového jazyka (dimotiki), ale svá díla
psal v jazyce archaizujícím (katharevusa)
• jeho vlastní literární tvorbu nejsilněji
charakterizuje záliba v satiře
• povídky (většinou situované na jeho
rodný ostrov Skyros)
• jediný román Papežka Jana
Papežka Jana, 1866
• děj zasazen do 9. století, legenda o ženě na papežském trůně
• Roidis dílo vydává za výsledek pečlivého bádání, nazývá je „středověká
studie“ nebo „narativní encyklopedie středověku“, opatřil je poznámkovým
aparátem, ale vědecká povaha je součástí fikce
• ve skutečnosti jde o parodii romantického románu (po vzoru Waltera Scotta),
který v té době ovládl řeckou literaturu a ostrou satiru na pravoslavnou
církev, zejména na její sepjetí se stáem – za toto dílo byl také z církve
vyobcován
• extrémně archaizující jazyk (v současné době se vydává v „překladu“ do
standardní novořečtiny
• v době, kdy literatura z velké části sloužila národním potřebám (podpora
práva na sebeurčení, národní hrdosti), Roidisův román byl přijat z rozpaky
• dnes jedno z nejživotnějších děl řecké prózy, nejen 19. století, ale i pozdější,
překládáno a obdivováno v zahraničí
Přečtěte si ukázky v čítance:
První je z počátku románu a pojednává o Janině narození a původu, je plná
parodických narážek na hagiografii (srovnejte s naším výkladem o byzantské
hagiografii a Životu svatého Antonína)
Druhá ukázka satirizuje mnichy a jejich pokrytectví (povšimněte si bohatých
literárních odkazů, a také obracení se vypravěče na čtenáře: to je silným
charakteristickým rysem románu).
Poslední ukázka je jedinou pasáží situovaného na řecké území: Jana a
Frumentios přijíždějí do Atén roku 843, právě když se slaví obnovení kultu
ikon: všimněte si opět satirizace mnichů a také důrazu na kontrast mezi
antikou a středověkem (satira filhelénského hnutí?)
„Through his ‚medieval study‘ with its concerns and interest seemingly
foreign to those of contemporary Greeks, he was able to reveal the reality of
the Greece of his day which was as ‚Byzantine‘ as it had ever been. … Roidis's
Byzantium was no 'connecting link' but rather a clinging 'barnacle'“
Byzantoložka Ruth Macrides o Roidisově románu
(‚As Byzantine then as i tis today‘: Pope Joan and Roidis’s Greece, in: Magdalino P. – Ricks D., Byzantium
and the Modern Greek Identity, London – New York Routledge 1998.)
Můžete se také podívat na trailer k divadelní inscenaci románu:
https://www.youtube.com/watch?v=PkHvDSo3hew
Ukázka z nedávno vydaného
komiksového zpracování románu
(Em. Roidis / D. Chantzoypoulos, I Papissa Ioanna
Graphic Novel, Athens Review of Books 2018.)