Brusel
<
Koen Peeters
Preložila Martina Loučková
Román Koena Peeterse je stejný jako město, které zpodobňuje: nevtíravé a trochu podivínsky půvabný. Je v něm skryt milostný příběh, jenž se odvíjí bez dramatu, a přesto je působivý'. Jeho kulisou je město omamně páchnoucí dýmem z hořící fabriky, kde ve spletitých ulicích s dvojjazyčnými názvy dnes evropští úředníci míjejí africké princezny ve světluškových šatech.
V rádiu se mluví o fabrikách Marly-Carcoke podél bruselského Velkého okruhu, které stále ještě hoři, a na východ pres zemi visí děsivé široký oblak kouře. Továrna je cítit až v Důsseldorfu. V novinách pro informaci uvádějí výčet nejznámějších páchnoucích továren Belgie. Jmenované pachy: hnilobný pach stoky, pach hnijící trávy, sražené krve, rybiny a dokonce mrtvolný pach. Všude ve městě nasávám výpary Z Marly, něco mezi topnou naftou a černým rybízem.
Theo již z firmy odešel a novým ředitelem je Remco. Firma Marchand je prodaná, protože Theo donutil druhou stranu, aby vyslovila svou nabídku jako první. Nedal jim nic navíc. Když stáli u dveří s klikou v ruce, jen pokrčil rameny a pokrčil jimi znovu, když se vrátili. Když Remco podepsal smlouvu, Theo zkrátka věděl, že dostal nejlepší možnou cenu.
Ted' jc z nás tedy nadnárodní podnik. A že to říkám zrovna já: jsme nadnárodní podnik. Nová firma se jme-
nuje prostě CSP, což dneska znamená Communications & Sales Partnerships.
Celý den tvrdé a nadšené pracuji mezi ostatními úspěšnými lidmi. Ve firmě se to hemží novými tvářemi. Napíšu dvě zprávy, které musím nutně odevzdat. Jako radu proti stresu čtu: „Neříkej .Musím', ale ,Chď."
Večer si jdu zaplavat do městských lázní, co se jmenují F.spadon-Zwaardvis, v bruselské čtvrti Etterbeeku. Objeví se mladá žena, odloží osušku a vzdychajíc vstoupí do vody. Má plavky zelené jako mladá pšenice, irská tráva, jako namalovaná louka. Neplave, brodí se. Můžu ty pomalé kruhy spočítat. Jemné hrne vodu přes okraj bazénu. Co to dělá? Zachraňuje brouky z chlorové vody? Neodvažuj se porušit moje kruhy. To řekl Archimedes, když kreslil do písku, před tím, než byl zavražděn. V latině je to: „Noli turbare circulos meos", ačkoliv Archimedes nemluvil latinsky. Ohromené zůstanu sedět na kraji, počítám kruhy, které vytváří ve vodě. Tuším víc, než vidím, jsem vzrušený
www.SVETOVKA.cz
29
.'E I Koen Peeters
tený, to přece není možné. Jak už je to dávno? Uteču énu, abych mohl přihlížet zpoza skla kavárny Sport-
I Hladí vodu v bazénu. Mele ji a zároveň ji krájí. Její rych-I lost je nízká, ale správná, její tělo hladký tuleň. Ano, je to I ona. Ta dívka ze Solfatary, ta žena, je to Ester, fejí příjmení jsem nikdy neznal. To skoro nemůže být pravda, je to nemožné. Musím ji oslovit a ona mi řekne, když vyjde ven: „Takže Robině, tohle je nová fáze v mém životě." .Jak to myslíš?"
.Rozvod," odpoví Ester. „Pronajala jsem si byt na Avenue Nouvelle, musíme ještě dvakrát k soudu a hotovo. Tohle myslím tou novou fází."
Copak to jde takhle rychle?
Zapálí si Belgu. Říká, že její přátelé se také vyděsili. Má Hocm, která je skoro v pubertě, rozvod na krku a její obli-I čít ie teď poněkud ostřejši. Samozřejmě i starší, ale pořád ■tejné srší hormony, je velmi solfatarsky hormonálně žá-Mooci, s těmi pichlavými tmavými panenkami. Jsou skoro černe. A její krátký proužkovaný svetřík, ohromné nad-ieny svým obsahem, odhaluje pupek i ty půvabné kraječky nahoře na kalhotkách. Mlčí. Pokouší se vyčíst néco z mého obličeje a potom řekne něco, co je rovněž typické pro onu I rostoucí populaci střízlivých, kalkulujících mladých žen: Ľ3 jsme prodali dům a já budu znovu na plný úvazek •vat. Začnu prostě znovu od začátku. Od píky." Mezi-vyslovuje její tělo jediné: nabídku. To, že bude znovu í. Cinkání otvírajících se burz. Je to směnný trh no-šancí.
ď Solfatary uběhlo deset let," řeknu jí. „Přesněji řečeno, skoro třináct let," odpoví. „Ano, tak nějak," řeknu já a ona se na mě pronikavé podívá. Stojíme venku ve Veldstraat a procházíme kolem budovy staré pošty a obchodního domu GB, až k La Chasse. La Chasse je věčně rušná křižovatka ulic Waverse-steenweg, Oudergemlaan a Jachtlaan a slunce tam dopadá žluté a večerně, domy jím žhnou jako plazmová obrazovka. Připleteme se pod nohy jakémusi Indovi. Na chodníku vystavuje své zboží zelinář.
„To, co se stajo v Solfataře," říkám, „to bylo bezstarostné, skoro primitivní. Od té doby jsem jako muž vyzrál. Mlhy se zvedly."
„Mlhy? O těch bych ti mohla hodné vyprávět." Ester se zamračí, usměje se, mrkne na mě a zároveň mi oznamuje, že musí jít. Napíše svoje telefonní číslo na krabičku sirek a dá mi ji.
„Musíš mi zavolat," řekne. „Tentokrát mi doopravdy musíš zavolat. Pak ti povím všechno o těch mlhách."
A je pryč. Co myslela těmi mlhami a co jimi myslím \A Pamatuje si, co se stalo v tom malém stanu tehdy v Snil. taře? Prohlížím si její krabičku od sirek. Union Matchi Černá, žlutá, červená se třemi stylizovanými pochodně i a s ohněm, který plápolá do všech stran.
Černá, žlutá, červená jsou barvy této země s její mlh' ■ s její decentní ošklivostí. Její obyvatelé jsou trochu odl žití, trochu veselí. Jsou zdvořilí a vždy poněkud mu1. Jsou od přirozenosti malí. Nikdo je nemá rád, ale i: ani nikdo, kdo by je nenáviděl. Tato země je vrcho, sebeironie, škádlivou láskou bez vášně, jazykovou 11 A zejména v Bruselu je to cítit. Je to vědomí snesitelné lancholie z bytí, která mě přepadá zejména, když vsi> Z práce okolo desáté zavolám Ester. Rychle zpracuje r otázku o dítěti. Ne, všechno je v pořádku, musí při išt< jít tím rozvodem zcela mechanicky, všechno se déie čeném pořadí. Ptám se na její mlhy.
Říká: „Zastav se později u mé, teď mám nějaké \tii Nebo se stavíš odpoledne? Musím si zařídit venk;, pracovního."
Je městskou úřednicí při observatoři v městské Etterbceku. Její oddělení pečuje o kvalitu bydleni, d tam na nekontrolované dělení bytů na menší Říká se tomu sociální geografie.
Odpoledne odejdu z práce s nejasným odůvodněni.-kám na Ester na Generaal Lemanstraat. Divám se lina tu vysokou skleněnou fasádu. Páté patro: Esti u okna a mává na znamení, že přijde dolů. Jdu 5 6 chůzku a ona počítá domy, pokoje, jména na zvonci, víc Nizozemců než Konžanů, dvakrát víc Italů nežil ľ čanů, osmkrát víc Britů než Turků. Ulice stoupají a k Ve Wayenbergstraat stojí mladé buky a v ulici Gru americké doubky. Ester má mapu města v hlavě Jacqueslaan, Schmidt a Saint-Michel, Tervurenlaai. Jubelparku, Chaussée de Wavre, Troonstraat, fopi Pěstní klín ukazující do srdce města, to je její pracen last. Na ulici Steenweg op Waver jde před námi -světluškových šatech. Somálská princezna, tureci nesa v podzimním slunci.
Mlhy, pomyslím si, co těmi mlhami Ester asi m Ve Victor Jacobslaan a v Peter Benoitstraat se h, vlní jako noty v partituře. V Capiaumonstraat vid:r říci budovy zářivé Evropy. Toto město je stále hustt sypáno evropskými hvězdami. Míjíme fotografie \ v Belliardstraat: evropská vlajka mezi rudými tul ovoce na evropském tržišti, evropské jabloně, nui kteří spolu na slunci jedí chléb. Takové to photi veselí.
PLAV 2009.03 I BELGIE: LITERATURA POMEZI
-
TÉMA: VLÁMOVÉ | Koen Peeters
Nad námi si razí letadlo svou každodenní cestu na letiště v Zaventemu. Nesmírně si to užívám, a když se Troonstraat změní v Kroonlaan a ta překlene Graystraat, dojdeme k nádhernému výhledu na ulice pod námi. Jako bychom stáli na vrcholku věže. Pod námi projede vlak a ještě níž jezdí auta. Ester mezitím počítá balkony, uzavřené lodžie. Brusel je město balkónů, město, na které se chce dívat, které se chce oslovit. Smějeme se do slunce a do výfukových plynů, které v plících zanechávají částečky sazí. Tento podzim se opozdil, je příliš mírný, příliš opatrný. Ie to podzim, který ne a ne přijít, Za chvíli, až nastane zima, se pořádně vylekáme.
V jakési kavárně je zapnutá televize; věže Marly--Carcoke teď zřejmé hoří ještě silněji. V Bruselu panuje lehká panika. Tohle město trpí bolestí hlavy a podrážděním očí. V televizi z věží proudí něco modrého, modrého jako lazurit. Sepisují se protokoly. Ředitel stavební firmy poukazuje na subdodavatele a ten svými teleskopickými jeřáby ukazuje na prince Laurenta, který měl odstartovat demoliční práce, ale dokud věže hoří, nedají se samozřejmě zbořit a ten veselý princ na tom nemůže ani zbla změnit a tak dále a tak dále.
„Tvoje společnost je moc příjemná, ale musím teď zpátky do kanceláře," říká Ester. „Nemohli bychom si dát pořádnou schůzku?"
Rozhodně, pořádnou schůzku, to je to jediné, co chci. Domlouváme se na zítřek.
jdu domů. Na Waversesteenweg panuje příjemná pospolitost v podobě plných kadeřnictví a trafik s kostýmy kostlivců na Halloween. ledna černoška z nepozornosti upadne. Zase se postaví, jako by se nic nestalo. Po Gene-raal [acqueslaan, Louis Schmidtlaan a pod Monlgomery se sunou auta. V oblaku goodyearového deště, který přechází V michelinovou mlhu, vyvstává vzorec; šňůra teplých vánočních světel. Světýlka z blat se posunuji rychlostí třicet kilometrů za hodinu. Nebeský poklid dopravní zácpy. Voici Rruxelles, hle Brusel, a mezitím za městem, na pozemcích Marly-Carcoke hoři to zuřící ohnivé jezero. Oheň vyššího řádu, ve kterém vznikají nové chemické vazby. Vysílám své chemické myšlenky k Ester: ve světle z vysokých pecí s dvěma tisíci stupňů, odkud vytéká třesoucí se proud oceli, já znovu spatřím to materské znaménko na jejím stehně.
Onginál: Peeters, Koen. Grote Europese Roman. Antwerpen/ Amsterdam: MelenhofiVManteau, 2007. 255-251.
KOEN PEETERS
Koen Peeters (1959) pochází z belgického Turnhoutu, žije v Lovani a sám se nazývá „Belgičanem z přesvědčení". Peeters je především sběratel. Sběratelství je v jeho románech jedním z významných témat a je také základním tvůrčím principem. Jeho texty charakterizuje nahodilost, stále nové razení věcí, zaměření na povrch, encyklopedická inkoherence, dvojitá ironie. Je autorem osmi románů, v roce 2006 vyšla jeho první sbírka básní Jemná motorika (Fijne motoriek). Velký evropský román (Grote Europese Roman, 2007) spojuje
dva príbehy: život stárnoucího židovského obchodníka Thea Marchanda a zápisky jeho podřízeného Robina, který z pověření svého šéfa cestuje po velkých městech Evropy a sbírá materiál pro svou Zprávu o Evropě. Výsledkem jsou strohé poznámky o situaci v oblasti nadnárodního byznysu a vedle nich noticky v Ro-binově moleskinu - posbíraná slůvka v cizích jazycích, záznamy rozhovorů, úvahy o Evropě. Velký evropský román je malý a banální a současně bohatý a dojemný, je to nesporně pozoruhodná kniha o nové Evropě.
www.SVETOVKA.cz