JAK NA TO

                                               Aneb:


                                Stavba dramatu dle Iriny Ulrychové



POSTUP:


 1. Základ

-          Téma (samota, opuštění, drogy, láska…)

-          problém nebo problémová situace (odchod z domova, těhotenství, šikana…)

-          příběh (Robinson Crusoe, Maryša, Daidalos a Ikaros…)


Tohle máte za sebou – výběr nějakého tématu, příběhu, problému, něčeho, co mě zajímá, a chci
prozkoumat. V případě učitele to znamená především to, co si myslí, že bude zajímat jeho studenty a
může je někam posunout, něco užitečného naučit…


 2. Segmentování tématu

-          brainstorming

-          tematická síť – mentální mapy

-          otázky KDO-KDY-KDE-PROČ (motivace) – CO – JAK (se to projevuje)

-          formulace otázek

-          postavy

Druhý krok je podívat se na téma podrobně. Zapojit fantazii a nechat svůj mozek generovat otázky,
nápady, možnosti, slově, věty… a postupně je skládat do otázek, na které není jednoznačná odpověď.

Máte různé možnosti, ale vyplácí se začít brainstormingem, při kterém je možné všechno a nápady se
neposuzují podle reálnosti a kvality…

Pak jsou moc fajn mentální mapy, protože umožňují problém rozkrýt, propojit jeho jednotlivé části,
hledat souvislosti…

Otázky Kdo – kdy – kde – proč – co – jak  jsou už konkretizací tématu, pomalu stahují myšlenky na
zem z oblak a formulují příběh.

Zároveň vznikají otázky, ideálně otevřené a provokující: Jak by vypadal dál vztah Romea a Julie,
kdyby otec Vavřinec včas doběhl na hřbitov? Dokáže jedinec změnit dějiny? Má matka právo vzdát se
svého dítěte?

A postupně se vám začnou vytvářet postavy, které v sobě nesou tyto provokativní otázky a jsou
centrem vašeho příběhu.




 3. potencionální problémové situace

-          kdo, kdy a proč může stát před nějakým problémem

-          je to problém jedince nebo jedince a druhých nebo jen druhých?

Problémová situace je taková, ze které není jen tak možné odejít, odložit ji na později nebo ji
nechat nevyřešenou (těhotná dívka se musí rozhodnout, jestli o svém těhotenství někomu poví nebo
ne, svědek šikany se musí rozhodnout, jak se zachová, učitelé se musí rozhodnout, jak zareagovat na
změnu vedení školy…).


 4. učební a výchovné cíle

Cíle jsou velmi důležité. Jsou kompasem, který ukazuje cestu a dávají smysl všemu, co se děje, co
zkoumáme, na co zaměřujeme pozornost svou i svých žáků.


 5. volba konkrétní problémové situace

-          problém, okolnosti, postavy

-          dramatické techniky, které mohu použít

Tady už jsme u konkrétní stavby našeho příběhu. Víme, co zkoumáme, víme, co chceme zjistit, naučit,
poznat, známe rámec příběhu a dáváme mu konkrétní podobu.


 6. sběr informací a budování víry

-          z jakého úhlu pohledu chci, aby se hráči do příběhu dostali?

Tento bod je velmi důležitý proto, aby s vámi žáci šli. Je třeba důkladně prozkoumat kontext. Pokud
se budeme zabývat příběhem z džungle, musíme vědět, jak vypadá život v ní. Musíme vědět a věřit
příběhu. A zároveň si musím vyjasnit, jestli jsme pravěcí lovci, a nebo současní výzkumníci, kteří
se tam dostali strojem času…


 7. rámcový příběh:

-          informace pro hráče – co jim musím dát a co vytvoří oni

-          čas pro drama

-          učební cíl

-          učitelova jistota a schopnost reagovat na změny

Zcela konkrétní body: kolik máme času? Co potřebujeme? Co všechno vytvořím já a co nechám na
hráčích? Z jakých pozic budu vystupovat? (více k tomu bude u Strategií řízení – učitel v roli).


 8. startovací bod

Čím začnu? Bude to předmět? Fotka? Vyprávění příběhu? Hudba? Hra? Promítání filmu? Výpověď
postavy?...


 9. stavba dramatu

- viz další kapitola