3. HODINA 9.3.2020 SVOBODOVÁ, I. (2014) MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA. NESLOVESNÉ SLOVNÍ DRUHY.(STR. 48-50) MORFOLOGIE SLOVNÍ DRUHY SLOVNÍ DRUHY —classes lexicais, classes de palavras — „zvláštní paradigmatické kategorie vyššího řádu, kterými se od sebe liší nebo shodují jednotlivá slova“. Je to myšleno tak, že v jazyce mají slova různé vlastnosti formální, významové a syntaktické, mají tedy různé funkce: —pojmově pojmenovací (referenční) nebo —gramaticky formální (jazykově strukturační). Zavadil, Čermák (2010:134). — Historie rozlišování slovních druhů má v gramatice staré tradice, sahající ke starořeckým filozofům (Aristoteles, Dionýsios Thráx). Prostřednictvím latinských gramatiků se tato klasifikace jazykových pojmenování dochovala přes středověk až do současnosti a funguje jako základní klasifikační princip. Opírá se v zásadě o kritéria —logicko-sémantická a přihlíží také k aspektům výrazovým a syntakticky funkčním. — Dionysios Thrácký —1. jméno, které rozlišuje pády a znamená osobu nebo věc; —2. sloveso, které je bez pádu, rozlišuje čas, osobu a číslo, a znamená vykonávaný či podstupovaný proces nebo činnost; —3. participium, které spojuje vlastnosti slovesa a jména; —4. člen, který rozlišuje pád a stojí před jménem nebo za ním; —5. zájmeno, které může nahradit jméno a označuje osobu; —6. předložku, která stojí před ostatními slovy při skládání; —7. příslovce, které má neměnný tvar a modifikuje sloveso; —8. spojku, která váže větší celky a vyplňuje mezery mezi nimi). —Tato klasifikace platila přes tisíc let -a v jistém smyslu platí v podstatě dodnes Školské třídění SD —– algoritmus uplatňuje v určitém sledu tři kritéria: 1.Formální (morfologické tvarotvorné) – flexe – ohebnost × neohebnost, typ flexe – deklinace × konfugace; 2.2. Sémantické významové – autosémantické/plnovýznamové – (substance, vlastnost, děj, okolnost) × synsémantické/neplnovýznamové (funkce modifikovat význam autosémantik, a blíže určovat vztahy mezi nimi); 3.3. Funkční (syntaktické) – přihlíží k funkčním specifikům na rovině vyšší (syntax). 10 SLOVNÍCH DRUHŮ V PORTUGALŠTINĚ —Gramatika portugalského jazyka rozlišuje deset slovních druhů, které dělí podle ohebnosti na: — —ohebné slovní druhy („classes lexicais variáveis“): 1.podstatná jména-substantivos; 2.přídavná jména-adjetivos; 3.člen-artigo; 4.zájmena-pronomes; 5.číslovky-numerais; 6.slovesa-verbos. 7. 7.neohebné slovní druhy (classes lexicais„invariáveis“): 8.příslovce-advérbios; 9.předložky-preposições; 10.spojky-conjunções; 11.citoslovce-interjeições; 12.pragmatické markátory-marcadores pragmáticos. SKRIPTA Morfologie současného portugalského jazyka —Rozdělena na —NESLOVESNÉ SLOVNÍ DRUHY —SLOVESO — —K tomuto rozdělení došlo kvůli obsáhlosti tématu Některé tvary mohou být vícevýznamové — —O, A, OS, AS člen versus akuzativní zájmeno — —UM, UMA člen versus číslovka — —PRETO, PRETA adjektivum versus substantivum — černý vs. Černoch — —VELHO, VELHA – starý/á, stařec/enka — (uma velha preta nebo uma preta velha může znamenat jak černá stařenka tak stará černoška. ) — —JANTAR, JANTAR sloveso vs. podstatné jm. — večeře vs. večeřet Vymezení slovních druhů —substantivum - z logicko-sémantického hlediska slovní druh, který pojmenovává substance, je tedy významově funkční, pojmenovává obsahové prvky, jež jsou nebo mohou být nositeli ontologických příznaků. Příznaky, které můžeme na substancích rozlišit, jsou jednak vlastnostní, jednak procesuální. —Adjektivum – pojmenovává vlastnostní příznak (nedynamický, časově nezařazený) —Sloveso – pojmenovává procesuální příznaky (dynamické a časově zařazené). —Adverbia – pojmenovává okolnosti procesů vyjádřeným slovesy se mohou vztahovat —Zájmena - odkazují k různým funkcím v komunikační situaci —Číslovky - pojmenovávají příznaky kvantitativní, a se zájmeny syntakticky fungují jako substantiva nebo adjektiva a sdílejí i většinou morfologických charakteristik vlastních těmto slovním druhům. —Člen je především kategorií kontextové určenosti substantiv. —Spojky a předložky už nemůžeme rozlišit pouze na základě významu ani na základě výrazové formy (pojmenovávají vztahy a formálně jsou neměnné). Zde je nutno vycházet ze syntakticky funkčních kritérii, zatímco hledisko výrazové a významové představují dohromady kritérium morfologické. Rozlišení z hlediska sémantického —3 slovní druhy (Podle Mluvnice češtiny II): —Denominátory – denominují, pojmenovávají substantiva, adjektiva, slovesa a adverbia —Amplifikátory - rozšiřují sémanticko-morfologickou bázi základních slovních druhů — číslovky a měrová adverbia(kvantifikátory), zájmena —Operátory - Nesamostatné slovní druhy , postrádají samostatnou pojmenovací funkci a nevstupují do syntaktických vztahů autonomně, nejsou samostatnými větnými členy, nýbrž jen lexikální součást výrazů syntakticky autonomních, o něž se opírají. Fungují tedy jako slova satelitní. —členy, předložky, spojky a pragmatické markátory (dříve částice) —Emfatizátory, tedy výpovědní kondenzory s primární funkcí výpovědní, nevázané na konceptualizaci —Interjekce, pragmatické markátory