Pohádky

1.      Jedna okolnost přinášela Johanně osvěžení, třebaže měla jinak dosti krušný život.

2.      Když děti večer ulehly, posadila se k nim a vyprávěla jim pohádky.

3.      Vzpomínala si přitom, jak byla malá a slýchávala je od babičky, oživily se jasně v její
paměti.

4.      Johanniny děti se přitom opíraly o loket a naslouchaly.

5.      Byly to pohádky o malých stvořeních, které žijí ve starých domech pod podlahou, o mořských
ptácích, kteří létají v bouři a kteří kdysi byli lidmi.

6.      Ty nejkrásnější pohádky byly o mohutných stromech, které chodí po lese a o vánocích se
vzájemně navštěvují.

7.      Mami, a jaké je moře?

8.      O tom děti skoro nic nevěděly, a tak jim teď matka mohla o moři od srdce porozprávět.

9.      Vyprávěla o vesnicích na břehu, o lodích, když po vánocích vyjíždějí ze zálivu na dalekou
plavbu a na jaře zase přijíždějí z moře domů.

10.  A děti slyšely, jak je tam nebe o mnoho širší a rozlehlejší než zde v horách.

11.  Johanna cítila ulehčení v hrudi, jako by brala děti s sebou do světa, kde je všechno jiné než
zde.