SOVĚTSKÝ FILM 70. LÉTA
CHARAKTERISTIKA SOVĚTSKÉ KINEMATOGRAFIE V 70. LÉTA
„Zlaté“ období ruského filmu. 70. léta přinesla divákům velké
množství populárních snímku. A to nehledě na stagnaci, boj proti
odlišným názorům, cenzuru… Každý tok se natáčelo kolem 130 filmů.
Lidé chodili do kina v průměru 18krát ročně.
Všechno, co bylo novátorské nebo týkalo se nejostřejších problémů
společnosti bylo kritizováno nebo odmítnuto. Proto se režiséři
zabývali životem obyčejných sovětských občanů, jejich rodinám,
práci apod. Postavy ve filmech byli normální lidé, žádné hrdinové.
Přehodnocovali se staré názory, kolektivní prohrálo soukromému…
Válečné filmy už nebyli tolik populární jako předtím, chodilo ne ně
čím dál méně lidí. Výjimkami jsou filmy A jitra jsou zde tichá (А зори
здесь тихие), Bojovali za vlast (Они сражались за Родину), Zpívající
eskadra (В бой идут одни старики).
Byla to doba „tiché“/“klidné“ kinematografie. Tvořili největší režiséři
ruského filmu: Eldar Rjazanov, Vladimir Menšov, Georgij Danelija,
Mark Zacharov, Leonid Gajdaj aj. Nejznámějšími snímky této doby
byly Ironie osudu aneb Rozhodně spravná koupel (Ирония судьбы,
или С лёгеким паром!), Muž jak se patří (Мимино), Služební román
(Служебный роман), Podzimní maratón (Осенний марафон),
Rozygryš (Розыгрыш!), Ivan Vasiljevič mění povolání (Иван
Васильевич меняет профессию), Velká přestávka (Большая
перемена), Po semejnym obstojatelstvam (По семейным
обстоятельствам) aj.
Hodně filmu se však natáčelo na zakázku: byly to snímky o budování
socialismu, o pracovnicích strany, na které diváci zapomínali hned
po prohlédnutí…
Ne každý režisér ale měl to štěstí promítat film před širokým
publikem. Zaleželo to na schválení mnoha lidí. Hodně snímků se
posílalo na přepracování, dopracování.
Nejhorší to bylo pro režiséry autorského filmu. Tykalo se to například
snímků Alexeje Germana Prověrka osudem (Проверка на дорогах),
Kiry Muratovové Dlouhé loučení (Долгие проводы), Gleba Panfilova
Téma (Тема), Andreje Tarkovského Zrcadlo (Зеркало) a Solaris
(Солярис) aj.
Velká pozornost se věnovala dětskému a mladickému filmu. Pro
malé děti se natočily hudební a taneční filmy-pohádky. Mezi ně patří
Buratino (Приключения Буратино), Pro Kradnuju šapočku (Про
красную шапочку), Mama (Мама). Natáčela se také dětské
fantastické filmy. Například Elektronikova dobrodružství
(Приключения Электрона), Moskva-Kassiopeja (Москва
Кассиопея), Cesta vesmírem (Отроки во Вселенной). Pro diváky
mladického věku byly natočeny filmy Když skončilo dětství (Сто
дней после детства), Rozygryš (Розыгрыш!), Datla hlava nebolí (Не
болит голова у дятла) aj.
Během 70. let lidí trávili už více času před televizí, chodili do kina
méně. Proto se hodně filmů natáčelo přímo pro televizi, ne pro
promítaní v kině. Tak filmy už mohly mít více než dva díly.
Nejpopulárnějšími vícedílnými filmy byly Věčnyj zov (Вечный зов),
Sedmnáct zastavení jara (Семнадцать мгновений весны), Místo
akce neměnit (Место встречи изменить нельзя), Sledstvije vedut
znatoki (Следствие ведут ЗнаТоКи).
Americké filmy se nepromítaly na rozdíl od francouzských,
mexických a indických. Sovětští režiséři začali hodně spolupracovat
s kolegy z jiných zemí.
ILJA AVERBACH (1934–1986)
• Sovětský režisér a scénárista.
• Narodil se roku 1934 v Leningradu.
• V roce 1958 dodělal Leningradskou
Medicinskou univerzitu (1958). Po
lékařské praxi dodělal Vysoké kurzy
pro scénáristé při Státním komitétu
Kinematografie SSSR (1964), potom
Vysoké kurzy scénáristů a režisérů při
filmovém studiu Lenfilm.
• V roce 1967 se stal režisérem
Linfilmu a autorem scénářů vědeckopopulárních
a hraných filmů.
• Byl typickým představitelem
leningradské inteligence a vyjadřoval
její duševní přání. Během 70. let byl
duševním lídrem Lienfilmu. V jeho tvorbě jsou prolínány všechny
energetické a existenciální myšlenky hlavních směrů Leningradské
kultury. Leningrad v jeho pojetí chtěl zachovat svou čest,
důstojnost, kulturu, obraz chudého filozofa.
• První Averbachův film Stepeň riska (Степень риска) se podobá
duševnímu programu: zavřený mezi čtyřmi zdmi pokoj v nemocnici,
absence syžetu, několik hrdinů jsou opravdové petrohradské
inteligenti, debata o životu a smrti…
• V Averbachových filmech se otevírá svět lidí, kteří se navzájem
poslouchají a rozumějí se! Ale při tom není tu ani náznak harmonie
a idyly, naopak znepokojení trápí hrdiny, a hlavní pro ně je
překonání.
• Všichni hrdinové jeho filmu jsou podivíni. Klíčový motiv ve
filmech Averbacha je samota. V každém následujícím filmu je silnější
než v předchozím.
Podrobněji rozebereme dva filmy Ilji Averbacha Čužije pisma a
Monolog.
O I. AVERBACHOVI:
https://www.youtube.com/watch?v=EqgfJquazPI
ČUŽIJE PISMA
ROK
1975
RUSKÝ NÁZEV
Чужие письма
NÁMĚT
Učitelka Věra Ivanovna je
znepokojená hodně sebejistou
šestnáctiletou holkou Zinou,
která přijela do malinkého
městečka. Tato holka, která
vyrůstala bez matka za těžkých
podmínek, přichází bydlet k této
učitelce. Věra Ivanovna se snaží
naučit upřímnosti a dobru. Zina
se také připoutala k učitelce, ale
při tom jejích život spolu je
nesnesitelný.
SCÉNÁŘ
Natalja Rjazancevová
KAMERA
Dmitrij Dolinin
HRAJÍ
Irina Kupčenková (Věra Ivanovna), Světlana Smirnovová (Zina),
Sergej Kovalenko (Igor), Zinaida Šarková (matka Světy), Oleg
Jankovskij (Žeňa), Ivan Bortnik (Šura), Natalja Skvorcovová (Světa).
Původně Averbach chtěl, aby Zinu hrála neprofesionální herečka.
Hodně holek se hlásilo, ale žádná se režisérovi nelíbila. Potom co
schválil na roli Věry Ivanovny Irinu Kupčenkovou, musel najít
někoho, kdo by přečetl dialogy Ziny s učitelkou. Narazil na nějakou
holku, která se procházela po Lenfilmu a poprosil ji přečíst
s I. Kupčenkovou dialog. Tak Světlana Smirnovová získala roli.
Hlavním problémem ve filmu je „zeď“ mezi hlavními hrdinkami.
Tento konflikt není spojený s rozdílem ve věku nebo znalosti a
neznalosti. Je hlubší. Před námi je střet dvou osobností. Zina, která
je průbojná, sebejistá, neváhající, nemá výčitky svědomí a Věra
Ivanovná, která je delikátní, inteligentní, připravená na
sebeobětování a odpuštění všeho.
PŘEDNÁŠKY O FILMU:
https://www.culture.ru/movies/3054/chuzhie-pisma-ilya-
averbakh-1975
https://www.youtube.com/watch?v=sTqXIMjL7ao
FILM: https://www.culture.ru/movies/609/chuzhie-pisma
OTÁZKY K FILMU:
1) Charakteristika hlavních hrdinů
2) Motiv lásky ve filmu
3) Motiv samoty ve filmu
4) V čem je nadčasovost filmu?
5) Jak jsou propojené/nepropojené název a syžet?
MONOLOG
ROK
1972
RUSKÝ NÁZEV
Монолог
NÁMĚT
Nikodim Sretenskij je oddaný
vědě. Na sklonku života se
rozhodl opustit pozici ředitele
univerzity a vrátil se do
laboratoře, aby mohl dále
zkoumat. Jeho objev mu však
nepřinesl štěstí. Základ syžetu
tvoří vztahy profesora
Sretenského, jeho dcery a
vnučky. Láska a netrpělivost jsou
příčinou konfliktů, po kterých
následuje odcizení…
SCÉNÁŘ
Jevgenij Gabrilovič
KAMERA
Dmitrij Meschijev
HRAJÍ
Michail Gluzskij (Sretenskij Nikodim Vasiljevič), Margarita
Terechovová (Tasja), Marina Nejolovová (Ninočka), Stanislav Ljubšin
(Samson), Jevgenija Chanajevová (Elza Ivanovna) aj.
O FILMU:
https://www.culture.ru/movies/3125/monolog-ilya-averbakh-1972
https://www.vokrug.tv/product/show/monolog/
FILM
https://www.culture.ru/movies/374/monolog
https://megogo.net/ru/view/7778-monolog.html (je možné zapnout ruské
titulky)
OTÁZKY
1) Charakteristika hlavních hrdinů
2) Pojetí „inteligence“ ve filmu? Co je na Nikodimovi Sretenském
odlišného?
3) Je Nikodim Sretenský šťasntý? Co je podle filmu štěstí?
4) Motiv cínového vojáčku
5) Motivy samoty a lásky ve filmu
6) Propojenost názvu a syžetu
ANDREJ TARKOVSKIJ (1932–1986)
• Režisér scénárista, herec, umělec
• Studoval na Moskevské univerzitě
východních studií.
• V roce 1960 dostudoval fakultu režie
Všeruské statní univerzity
kinematografie.
• Od roku 1961 je režisérem Mosfilmu.
• První jeho samostatný film je
Ivanovo dětství (Иваново детство).
Dostal Zlatého lva na filmovém
festivalu v Benátkách a více než 10
cen na jiných festivalech. Po tom se
stál světově známým.
• Jeho metaforický jazyk vyvolával
diskuse.
• Hlavním tématem jeho tvorby byla zodpovědnost člověka před
dějinami.
• Snímek Andrej Rublev (Андрей Рублёв) byl zahnut do seznamu
100 nejlepších filmů v dějinách (1978). V SSSR byla zkrácená a
kritizována.
• Za film Solaris (Солярис) dostal Stříbrnou palmu na filmovém
festivalu v Cannes (1972). Téma budoucna bylo vybráno
Tarkovským, aby mohl zvýraznit krasu Země, pohodlí domova,
nesmrtelnost uměleckých děl.
• Zrcadlo (Зеркало) je autobiografický film, který se skládá
z vzpomínek o dětství, o matce a otci. Není tady jediný syžet,
je založen na asociativní montáži.
• V roce 1977 Tarkovkij režíruje hru Hamleta Williama
Shakespeara. Ale nebyla úspěšná.
• Ve filmu Stalker (Сталкер, podle románu bratrů Strugackých
Piknik u cesty) jeho způsob vyjádření se mění. Film je bez
příznaků fantastického žánru, je téměř monochromní, některé
scény jsou neskutečně dlouhé, pohyb vevnitř některých scén
jen téměř neviditelný. Je to film o cestování po prostorách
lidské duše.
• Roku 1982 se Andrej Tarkovskij odstěhoval do Italie. Tady
natáčí dokumentární film Vremja putěšestvovať (Время
путешествовать).
• V roce 1983 režíroval inscenaci opery Boris Godunov v Covent
Garden (Londýn).
• Film Nostalgie (Ностальгия, Gran-Prix na filmovém festivalu
v Cannes, 1983) vypráví o ruském básníkovi, který umřel v Italii
kvůli stýskání po Vlasti. Je tu cítit duševní krize hrdiny. Je tu
vidět motiv osobní obětí.
• Motiv obětí ovlivnil i poslední snímek Andreje Tarkovského
Oběť (Жертвоприношение), který se natáčel ve Švédsku. Ten
film je zároveň závětí, hlavně mladšímu synovi. Hlavní postava
filmu obětuje svůj blahobyt (spálí dům, nechává rodinu a
milovaného syna a odsuzuje se k mlčení, aby mohl zachránit
lidstvo před jadernou katastrofou.
• V roce 1985 režisérovi určili diagnózu – rakovina plic. V lednu
1986 se začíná lečit v Paříži a v prosinci stejného roku umírá.
O TARKOVSKÉM:
https://www.culture.ru/persons/2176/andrei-tarkovskii
https://www.youtube.com/watch?v=j-l-K4CF32Q
ROHOVORY S TARKOVSKÝM
https://www.youtube.com/watch?v=aoxQk-nmkBo
https://www.youtube.com/watch?v=9j5459dfuFo
SOLARIS
ROK
1972
RUSKÝ NÁZEV
Солярис
NÁMĚT
Dle románu vědeckofantastického
románu
Stanislava Lema. Ve filmu jsou
propojené detektivní zápletka a
filozofický obsah. Hrdinové
filmu zkoumají planetu Solaris,
zjišťují, že jejích myšlenky a
vzpomínky se materializují.
SCÉNÁŘ
Andrej Tarkovskij, Fridrich
Gorenštejn
KAMERA
Vadim Jusov
HRAJÍ
Donatas Banionis (Kris), Natalja Bondarčuková (Chari), Juri Jarvet
(Snaut), Vladislav Dvoržeckij (pilot), Nikolaj Grinko (Nik Kelvin),
Anatolij Solonicin (Sartorius), Sos Sarkisjan (Gibarjan) aj.
Na kosmické stanici, která se nachází na orbitě planety Solaris, se
dějí divné věci. Jsem přijede astronaut Kris, který musí rozhodnout
o osudu stanice.
Film není pouze přemýšlením o kontaktu s cizími civilizacemi, to je
filozofické filmové vrcholní dílo. Před námi jsou přitahující záběry
Země s teplými dešti, zvířaty a lidmi…
Klíčové při pochopení filmu je autorova koncepce „Člověk potřebuje
člověka“.
Pro lepši pochopení filmu, před tím, něž se budete dívat, si přečtěte
komentář A. Tarkovského k tomuto filmu.
O FILMU
https://www.youtube.com/watch?v=qo1uUCENea0
https://www.youtube.com/watch?v=xNNFZclUhlE
https://www.youtube.com/watch?v=QFN9jHyd0qw
https://www.youtube.com/watch?v=Sn9bSWBrpow
FILM
https://cinema.mosfilm.ru/films/34772/ - 1. a 2. díl (s angl. titulky)
Nahoře vyberete díl (1./2.)
Otázky k filmu:
1) Jaké je poslání filmu
2) Jak se mění postava Krise během filmu
3) Co symbolizuje Chari? Popište tuto postavu.
4) Proč každá z dvou Chari spáchají sebevraždu?
5) Proč umřel Gibarjan? Proč mu nerozumí ani Snaut, ani Sartorius?
Co má Gibarjan společného s Krisem?
6) Symbolické záběry/scény ve filmu
NIKITA MICHALKOV (1945)
• Narodil se roku 1945 v Moskvě.
• filmový režisér, scénárista,
herec, producent.
• Syn básníka Sergeje
Michalkova (1913–2009).
• Studoval na Střední odborné
škole Ščukina.
• První důležitá role byla ve
filmu G. Daneliji Chodím po
Moskvě (Я шагаю по Москве)
ještě během studia.
• V roce 1971 dostudoval fakultu
režie Všeruské statní univerzity
kinematografie.
• První film, který samostatně
natočil, je krátký A já ujezžaju domoj (А я уезжаю домой).
• Jeho diplomový film byl Spokojnyj deň v konce vojny (Спокойный
день в конце войны).
• První klíčové dílo byl film Svůj mezi cizími (Свой среди чужих,
чужой среди своих), kde kromě režie také zahrál hlavní roli.
• Mezinárodní uznání mu přinesly filmy Otrokyně lásky (Раба любви)
a Nedokončená skladba (Неоконченная пьеса для механического
пианино) a další geniální snímky (viz. Filmografie Nikity
Michalokova)
• Jako herec se zúčastnil filmů Sibiriada (Сибириада), Nádraží pro
dva (Вокзал для двоих), Krutá romance (Жестокий романс) a
mnoha dalších (viz. (viz. Filmografie Nikity Michalokova)
FILMY O NIKITĚ MICHALKOVOVI
https://www.youtube.com/watch?v=OELNUGymJug
https://www.youtube.com/watch?v=eQv3f6rxy6g
https://www.youtube.com/watch?v=yoUtulJFhr8
NEDOKONČENÁ SKLADBA
ROK
1977
RUSKÝ NÁZEV
Неоконченная пьеса для
механического пианино
NÁMĚT
Dle hry A. P. Čechova
Bezotcovščina (Безотцовщина).
Nikita Michalkov se domluvil
napsat scénář spolu s Alexandrem
Adabasjanem. Kromě hry
Bezotcovščina sem zahrnuli i
některé motivy z dalších
Čechových her.
KAMERA
Pavel Lebešev
HRAJÍ
Alexandr Kaljagin (Michail Vasiljevič Platonov), Jelena Solovej (Sofia
Jegorovna Vojniceva), Jevgenija Glušenková (Sašeňka Platonovová),
Antonina Šuranovová (Vojnicevová Anna Petrovna), Jurij Bogatyrjov
(Sergej Pavlovič Vojnicev), Oleg Tabakov (Pavel Petrovič Ščerbuk),
Nikolaj Pastuchov (Porfirij Semjonovič Glagoljev), Pavel Kadočnikov
(Ivan Ivanovič Trilickij), Nikita Michalkov (Nikolaj Ivanovič Trileckij)
aj.
Na hlavní mužskou roli hned byl hned schválen Alexandr Kaljagin, ale
musel při tom zhubnout o 25 kil, což se mu podařilo. Vojnicovou a
Trileckého měli hrát L. Gurčenková aj. Steblov, ale Gurčenko si
zlomila nohu (během natáčení filmu Ma-ma), Steblov se zase dostal
do těžké autonehody. Na roli Sofie hned byla vybrána Jelena Solovej.
Nechtěla však hrát, protože byla čerstvě po porodu. Michalkov ale ji
dlouho přemlouval a nakonec souhlasila, přijela na natáčení
s dítětem a maminkou.
Během natáčení si všechny herci vykali, oslovovali se nejen podle
jména, ale také podle otčestva/jména po otci, bavili se o přírodě,
počasí a umění, aby se dostali do správné atmosféry.
PŘEDNÁŠKA O FILMU:
https://www.culture.ru/movies/3084/neokonchennaya-pesa-dlya-
mekhanicheskogo-pianino-nikita-mikhalkov-1976
https://www.youtube.com/watch?v=6HDacoSJSek
FILM
https://www.culture.ru/movies/349/neokonchennaya-pesa-dlya-
mekhanicheskogo-pianino
OTÁZKY K FILMU
1) Charakteristika filmu a hrdinů
2) Název filmu
3) Jak je zobrazena ruská inteligence?
4) Motiv lásky ve filmu
5)Okomentujte finální scénu filmu