Kapitola 4.
Jak sl nakreslit plán
aneb
Na co jsou hypotézy
l'm short enough and ugly enough
to succeed on my own.
Woody Allen, Play it again Sam
Až dosud jsme si jenom stěžovali. Stěžovali jsme si na nezvlMnutelnou velikost přirozených
systémů v sociálních vědách, na trampoty. které z toho vyplývají: na nutnost pracovat
s neúplně popsaným a ještě neúplněji analyzovatelným systémem, na to, i.e jsme v důsledku
této redukce vystaveni mnoha typům zkreslení. Stěžovali jsme si na to, i.e jsme schopni
potvrdit existenci příčinné závislosti téměř výhradně jen experimentem.
A stěžovali jsme si také na náš druhý veliký problém: na nutnost ncpřímého měření, na to,
že transformace studovaného jevu do indikátorů, ve kterých tento jev pozorujeme, měříme
a analyzujeme, je mnohem delšf a mnohem riskantnější než ve vě~ině jiných věd. Naříkali
jsme nad nejistou validitou našeho měření.
V téhle kapitole se podíváme na to, co se s tím dá dělat. Neočekávejte tu žádné zázračné
recepty. Udělat slušný empirický výzkum, to dá fušku. Mnoho a mnoho hodin přemýšlení
a psaní ještě před tfm, než máme vůbec možnost ušpinit si ruce fakty. Dlouhé dny v terénu.
dlouhé dny strávené analýzou dat, a to se nakonec mů7..e stát, že naše hypotéza bude fakty
vyvrácena. Alespoň jsme zjistili, 7..e tudy cesta nevede. Horší je, když ji naše výsledky ani
nepotvrdf, ani nevyvrátí. I to se někdy stane. Ale přesto přese všechno, je to veliká krása dělat
výzkum. Vždyt studovat vztahy mezi lidmi je velké dobrodružství. Pevnina sociálních vztahů
a struktur je ještě jen málo prozkoumaná a zaplňovat prázdná místa na mapě je veliké
dobrodružství. Zkuste to, a uvidíte, že se vám to bude líbit. Ale pozor, je to návykové.
V téhle kapitole se budeme zabývat spíše logickými pravidly výzkumu než podávat recepty,
jak technicky připravit výzkum. Tím se zabývá celá řada jiných knih. Věříme však, že tato
74
. . zh d tť 0 mnohých technických
pravidla jsou důležitou pomůckou i pro optimahzaca ro o nu
krocích ve výzkumu.
• vdu začneme: v této kapitole, stejně jako
Ještě jednu důležitou poznámku nez opra . ště ětšinou v jeho
...."Achozfch se budeme zabývat hlavněkvantitativním výzkumem, a to JC v .
v """" • ýzk považovala za
. é . Není to proto, že bychom tento typ v umu
silně standardazovan veru. . Jecbna
. · fale že kvantitativním výzkumu JSOU v
nadřazený. Jediný důvod pro tento popts JC t, v
naše zranitelná místa jasně viditelná.
4.1. Výzkum jako Idiot
. ádk .....v<ítačového pravěku:
Můžeme začít třeba pravdavou poh ou z ~""'
Pohádka pro odrostlejší děti 6.
o tom. co ;e počítač
. pledstaven tisku jeden z prvrúch počítačů.
l'fed dávnýnů a dávnýnu časy byl ěl 0
moc vlc než trochu le~
ně drah· pomalý a neum •
Byl obrovský. nesmlr y, dá dávno novináři byli okouzleni.
kalkulačka.Aie protože to bylo vno a '
Hovořili s jednlm z tvůrců toho počítače:
é . ,..
Novinál: "Pane profesore, ten počítač je g ruus.
· • lný idiot Uml je jednu věc:
Profesor: "Ale. pánové, to se mýllte. To JC up ~lá chyby."
I od U>dnlčky Ale uml to velmi rychle a
rozeznat nu u r ·
75
Studijní text je určen pouze pro použití ve výuce pro ilustrační nebo vědecké účely.
Empirický kvantitativní výzkum v sociologií je také takový idiot Umí jenom rozeznat, zda
existuje souvislost mez.i dvěma nebo více proměnnými. Bohužel, neumí to rychle a dělá
mnoho chyb.
Kvantitativní výzkum není nic jiného než testování hypotéz. Podívejme se blíže, co to vlastně
znamená v termínech epistemologie vědy. Při produkci poznání zde užíváme v podstatě dva
odlišné postupy: indukci a dedukci.
Deduktivní metoda vychází z teorie nebo z obecně formulovaného problému. Teoretický
nebo praktický problém je přeložen do jazyka hypotéz. Hypotézy navrhují, jaké spojení mezi
proměnnými bychom měli najít, je-li naše hypotéza pravdivá. Pak následuje sběr dat.
Odpovídají-li závislosti mezi sebranými daty vzorei předpovězenému v hypotézách, přijmeme
hypotézy jako platné. Jinak musíme hypotézy odmítnout.
Induktivní metoda je značně odlišná. Začíná pozorováním, ve kterém pátráme po
pravidelnostech, vzorcích, které snad existují v objektivní realitě. Objevené pmvidelnosti
popíšeme ve formě předběžných závěrů. Ty pak ověřujeme dalším pozorováním. Konečným
produktem je nová teorie.
A ted si zkusme, zda jsme rozdnúm mezi dedukcí a indukcí dobře porozuměli:
Cvičení 4.1.
Kterou z těchto metod používal velmistr dedukce, slavný detektiv Sherlock Holmes?
76
Tabulka 4.1.
DEDUKCE
INDUKCE
Teorie
Pozorování
••
Hypotézy
Nalez.ené pravidelnosti
..
Pozorování
Předběžné závěry
..
Přijaté/zamítnuté hypotézy
Teorie
Kvantitativní výzkum používá deduktivní metodu. To znamená, že je schopen řešitjen určitou
kategorii problémů:
Kvantitativní výzkum může nalézt řešení jen pro
takové problémy, které je možno popsat
v termínech vztahů mezi pozorovatelnými
proměnnými.
77
Studijní text je určen pouze pro použití ve výuce pro ilustrační nebo vědecké účely.
Přeformulovat problém tak, aby vyhovoval těmto podmínkám, pfuložit teoreůcký problém do
jazyka výzkumu, nemusí být snadné. Naštěstí máme nástroj, který nám tuto operaci podstatně
ulehčl. Jsou to pracovní hypotézy. Je to velice užitečný nástroj, který nám pomůže
minimalizovat problémy vyplývající z redukce a transformace informací, nevyhnutelné
v sociologickém výzkumu.
4.1. Aby hypotézy nebyly jen hypotetické
Cesta od teorie k výzkumu je dlouhá a musíme S<! snažit, aby nebyla přfliš klikatá. První krok
od teorie k výzkumu je obvykle formulace základních, ještě dost obecných hypotéz. Taková
hypotéza může být definována tfuba takto: "Hypotéza je očekávání o charakteru věcí,
vyvozené z teorie" (Babbie 1979). Uvedme si alespoň jeden příklad takové hypotézy:
Hypotéza I.
Čím více podnětů týkajících se politiky osoba dostává, tím vyšší je pravděpodobnost,
že bude participovat v politice.
Lester W. Milbrath, Political Participation, Chicago 1965, str.39
Tato hypotéza je mnohem konkrétnější, než většina hypotéz na této úrovni. Přesto nemůže být
ještě bezprostředním východiskem pro technickou konstrukci výzkumu a výzkumných
nástrojů. Je třeba ji rozložit do souboru pracovních hypotéz.
78
My definujeme pracovní hypotézu takto:
Tabulka 4.2.
1. . .
Pracovní hypotéza je tvrzení, předpovídající existend souvislosti mez•
dvěma nebo více proměnnými.
~šechny proměnné zmíněné v hypptéze musí mít validní operační
definici.
a é
Soubor pracovních hypotéz musí zahrnovat nejen proměnn
reprezentující zkoumané koncepty, ale i ty proměnné, které mohou
významně zkreslit interpretaci testovaných vztahů .
Především si musíme ujasnit, co znamená termín "operační definice". Začněme jednoduchým
pií1dadem. Co je vlastně kyselina? Chemik by nám nabídl definici, popisující "kyselinu jako
sloučeninu s vodíkovým atomem, který je schopen odštěpit se ve vodním roztoku jako
vodfkový kation H• a udělit roztoku kyselou reakci.." (Příruční slovnfk naučný, 1963. Il.díl,
str.741).
Operační definice kyseliny by mohla znít asi takto: Kyselina je taková tekutina, která vnění
barvu lakmusového papírku z modré na červen011. Vidíme, že operační definice je mnohem
méně precizní, daleko volněji spojená s teoretickými koncepty. Nevysvětluje nám vůbec, co
kyselina je. Má však jednu velice užitečnou vlastnost: dává nám bezprostřední návod, j ak
poznat, co je kyselina.
v operační definici je koncept vyjádřen popisem operací, kterými bude měřen.
Ovšem i operační definice musí být zakotvena v teorii. Problém je, že v sociálních vědách
79
Studijní text je určen pouze pro použití ve výuce pro ilustrační nebo vědecké účely.
je vzdálenost mezi teoretickým konceptem a jeho operační definicí značná, a to může ohrozit
validitu našich operacr. Ale to v~hno už známe: diskuse o operačnfch definicích je
v podstatě opakováním naší diskuse o indikátorech z předchozí kapitoly.
Podívejme se zde alespoň na jeden klasický přfklad operacionalizace. Emile Durkheim uvedl
ve své klasické knize Sebevražda (1897) koncept anomie. Anomie je obvykle definována jako
nepřítomnost norem. V dobách dramatických sociálních změn staré sociální normy ztrácí
platnost a nové normy nejsou ještě obecně přijímány. Jednotlivec si již není jist, co bude
spojeno s negativní sankcf a co s odměnou. Durkheim zvolil sebevraždu, "výsostně
individualistický a osobnf akt", za ukazatel anomie. Nesmímě komplexní teoretický koncept
anomie byl silně redukován: anomie určité oblasti je operačně definována jako počet
sebevražd za rok připadajících na každých sto tisíc obyvatel. I stručná úvaha nám ukáže, jak
mnoho zajímavých a důležitých dimenzí původního konceptu je v této operacionalizaci
ztraceno.
Redukce informací je nevyhnutelné břemeno, které nás bude provázet na každém kroku
výzkumných operacL To však nemusí být fatální. Zhoubné by to bylo tehdy, kdybychom
uvěřili, že operačnf definice je perfektní reprezentací teoretického konceptu, že můžeme
skutečně položit rovnítko mezi anomii a frekvenci sebevmžd.
Naštěstf praxe empirického sociologického výzkumu se obvykle zabývá koncepty značně
jednoduššími, nežje Durkheimova anomie. Uvidíme také brzy, že empirický výzkum není s to
testovat platnost "grand theories" (a většinou ani teorií středního rozsahu) jako celku. Tyto
operace jsou jednoznačně doménou teorie.
A ted se u~ mů7.eme vrátit k mnohem skromnějším konceptům a zamyslet se nad jejich
překladem do jazyka pracovních hypotéz. Vraime se k Milbrathově hypotéze o participaci
v politice:
Hypotéza I.
Čfm více podni!tii týkajících se politiky osoba dostává, tím vyšší je pravděpodobnost,
že bude participovat v politice.
Podívejme se, jak tato hypotéza odpovídá naší d<!finici pracovní hypotézy. uvedené v tabulce
80
3.2. Hypotéza předpovídá existenci spojení mezi dvěma proměnnými, ale pro žádnou z nich
nemáme operačnf definici a ještě nevíme, co znamená třetí podmínka, zmíněná v tabulce. Je
však zřejmé, že hypotéza 1. není pracovní hypotézou, že musí být do nf teprve přeložena.
Nejdříve můžeme začít s pátráním po měřitelných ukazatelích politické participace. Není těžké
vyjmenovat jich celou řadu. Za krátkou dobu bychom mohli skončit se seznamem obsahujícím
několik desítek přijatelných indikátorů. Ale které z nich vybrat? Takový seznam může
obsahovat v~hno. od faktu. že respondent je třeba předsedou vlády, kandiduje na politickou
poz1
c1
, přes účast na demonstracích, až po prosté hlasování ve volbách a všichni víte
z nedávné minulosti, že stávka, účast na mši, na určitém divadelnfm představení nebo
koncertě může být navýsost politickým aktem. Stejně dobře si umíte představit, že záměrná
neúčast v oficiálních kanálech politické participace, může být velice silným a významným
vyjádřením politického postoje.
Co tedy vybrat? Záleží předevšfm na cfii výzkumu, na teoretickém rámci, ve kterém chceme
politickou participaci studovat. Milbrathova hypotéza by mohla být použita právě tak ve studii
zabývající se psychologickými a filosofickými dimenzemi politické participace, jako ve
výzkumu snažícím se porovnat participaci ve standardních politických kanálech u různých
skupin obyvatelstva. Operační definice politické participace by ovšem musela být v obou
případech různá.
A ovšem, definice závisí na konkrétním politickém a historickém kontextu. Operační definice
politické participace obyvatel hlavního města Prahy 1991 by se podstatně lišila od defmice
participace na téže populaci o pět let dříve. Jiné indikátory musí být použity pro měření
politické participace v různýchpolitických systémech. Indikátory použitelné v demokratických
zemích by sotva daly smysluplné výsledky, kdyby byly aplikovány v zemi, kde jedemokracie
silně omezena. I v zemích se shodným politickým systémem mohou být ukazatele platné
v jedné zemi být neplatné v jiné, stejně demokratické. Prostě se tyto země liší v politické
kultuře, různé politické akty mohou mít různý význam a nebo nemusí mít v určité zemi vůbec
žádný význam.
Participace v běžných formách politiky je v severní Americe měřena často ukazateli
podobnými těm uvedeným v naší tabulce 4.3. Tyto ukazatele bývají často exportovány do
jiných zemí, bohužel často jen mechanicky, a to může vyvolat povážlivé zkreslení,
81
Studijní text je určen pouze pro použití ve výuce pro ilustrační nebo vědecké účely.
nebezpečné zejména ve srovnávacím výzkumu. K tomu se vrátíme v jedné z našich budoucích
pohádek. Bude to smutná pohádka, protože je pravdivá.
Naše tabulka je adaptací ukazatelů hierarchie politické panicipace, navr:lených Milbralhem
(Milbrath 1982. str. 18) Indikátory jsou řazeny sestupně. První skupina zahrnuje aktivity, které
jsou v angloamerické literatuře označovány jako "gladiátorské" aktivity, poslední skupina
"divácké" aktivity. Prostřední reprezentuje přechod mezi oběma vyhraněnými typy.
Tabulka 4.3.
Výkon veřejné funkce nebo funkce v politické straně
Kandidování na takovou pozici
Vybíráni peněz pro politické účely
Participace na politických schůzích plánujících strategii
Akttvni členství v politické straně
Aktivní účast v předvolební kampani
Účast na politických schůzích a shromážděních
Peněžní dary politické straně nebo kandidátovi
Psaní dopisů veřejným nebo politickým funkcionářům
P?litické plakáty na nárazníku auta, na trávníku před domem
Premlouváni druhých, aby hlasovali určitým způsobem
Iniciováni politické diskuse
Hlasováni
Ponechme stranou otázku platnosti lůerarclůe jednotlivých ukazatelů a podfvejme se na problčm
validity těchto ukazatelů v n~ich poměrech.
Cvičení 4.2.
Zkuste odhadnout, které z těchto 11/wurtelri by mohly vyvolat zkreslení, Julyby byly použity pro výzkum
polwcké parttctpace v ruršiclt poměrech.
82
I když bychom pravděpodobně pro výzkum u nás některé z těchto ukazatelů vypustili, je
zřejmé, že naše závisle proměnná, politická panicipace, musela být měřena v. celé řadě
proměnných. Protože si nemůžemebýtjisů, že každý z indikátorů odráží poliůckou parůcipaci
ve stejné mfre, každý z indikátorů musí být použit ve zvláštní pracovrú hypotéze.
Podívejme se ted na naši nezávisle proměnnou, expozici poliůckým stimulům. Ta by mohla
být sledována kupř. následujícími ukazateli:
- frekvence sledování poliůckých pořadů v TV
- frekvence sledování politických pořadů v rozhlase
- frekvence čtení politických úvodníků
- poliůcké debaty v rodině
- politické debaty s přáteli
- odebírání nebo pravidelná četba politicky orientovaných periodik
Jisti: by bylo možno v tomto výčtu pokračovat. Tradice politické participace v rodině může
být velmi silným politickým sůmulem. Tento jev by ovšem musel být operacionalizován do
několikaproměnných (kupř. kdo z rodiny parůcipoval v politice;jak;jak intenzivně; kdy atd.)
Jiným, pravděpodobně silným politi~kým sůmulem by mohla být četba knih s politickou
tématikou. a tak bychom mohli ješre hodnou chvíli pokračovat v našem výčtu.
Pro jednoduchost předpokládejme. že pro popis politických stimulů použijeme jenom prvých
šest proměnných. Každá z nich ovšem musí být použita v samostatné hypotéze; každý
z rechto poliůckých podnětů může mít různě silný vliv na různé typy politické participace.
Řekněme. že bychom pro popis politické participace použili třeba jen šest proměnných.
Některé z nich jsou u nás smva validní, jak jste sami zjistili ve cvičení 4.2. U jiných je
frekvence výskytu tak nízká. že je v řadě výzkumů miižeme ignorovat (kupř. v USA v prvých
t~h ty~h "gladiátorské" panicipa~e působilo méně než 2% populace).
Máme tedy 6 proměnných popisující politické stimuly a 6 dalších. popisujících politickou
participaci. Naše pracovní hypotézy by mohly vypadat třeba takto:
Osoby, které čtou pravidelně politické úvodníky. hlasují ve volbách častěji. než osoby,
které je nečtou.
Osoby, které čtou pravidelně poliůcké úvodníky. jsou častěji aktivními členy politické
strany než osoby ostatní.
83
Studijní text je určen pouze pro použití ve výuce pro ilustrační nebo vědecké účely.
Čím častěji respondent sleduje televizní politické pořady, tím vyšší je
pravděpodobnost, že se bude aktivně podílet na předvolební agitaci.
Abychom popsali všechny vlivy stimulů na všechny typy parttc1pace, museli bychom
zformulovat 36 podobných pracovních hypotéz. Vidíme, že nám počet hypotéz požehnaně
roste a to ještě nejsme zdaleka u konce s naším úkolem. Zatím jsme se ještě ani nestačili
vypořádávat s třetí podmínkou z naší definice pracovní hypotézy: s nutností zahrnout do
souboru hypotézy o proměnných, které by mohly podstatně zkreslit naši interpretaci vztahů
mezi diskutovanými proměnnými.
A opět je tu nak stará bolest: komplexnost přirozených systémů v sociálních vědách.
Podívejme se alespoň na nejmarkantnější příklady:
I kdyby čtení úvodníků nemělo vůbec žádný vliv na aktivní členství v politické straně, je
vysoce pravděpodobné, že souvislost mezi čtením a členstvím stejně naměříme. Je to projev
naší staré známé z prvé kapitoly, nepravé korelace. Ve většině demokratických společností
vzdělanější osoby participují v politice více, než lidé méně vzdělaní. Ale více vzdělaní
respondenti budou také s daleko větší pravděpodobností vystaveni politickým stimulíim. Je
tedy možné, že souvislost mezi politickými stimuly a participaci je zcela nebo částečně
vyvolána vlivem vzdělání na obě diskutované proměnné. Podobnou roli miiže hrát kupř.
i sociálně ekonomický status. Osoby v určitém ekonomickém postavení mohou být
angažovány v politice, protože je to dobré pro jejich obchod. ztéhož ~iivodu pátr<~jí po
informaci o politických problémech a záměrně se tedy vystavují politickým stimulům.
Takových situací, kde nějaká vnější proměnná ovlivňuje vztah mezi studovanými jevy, muže
být mnoho. Naštěstí, statistická analýza je schopna odizolovat vliv těchto vnějších
proměnných. Můžeme toho však docílit jen tehdy, víme-li o každém respondentovi, jaké je
jeho vzdělání, socioekonomický status atd. I kdyby náš výzkumný cíl byl velice úzký,
kdybychom se zajímali jenom o vztah mezi politickými stimuly a participací, musíme do
našeho souboru pracovních hypotéz zahrnout třeba tyto:
Čím vyšU je jednotlivcovo vzdělání, tím je vyšší pravděpodobnost, že bude
navštěvovat politické schůze a shromáždění.
Osoby s vyšším vzděláním čtou politické úvodníky častěji než osoby méně vzdělané.
84
Osoby, které vlastní v obci obchod, budou participovat v předvolební kampani pro
místní volby častěji, než osoby ostatní.
Takových hypotéz budeme muset formulovat mnoho: víme z literatury i z denní zkušenosti,
že účast v politických aktivitách je silně ovlivněna proměnnými jako pohlaví, věk, sociabilita
jedince, jeho sociální sebedůvěra a mnoho dalšími a většina z těchto proměnných může být
asociována s tím, jak silně je jedinec vystaven politickým stimulům.
Soubor pracovních hypotéz musí zahrnout hypotézy o všech proměnných, které
mohou mít významný vliv na závisle proměnnou a jsou přitom asociovány také
s nezávisle proměnnou.
A ještě jedna důležitá terminologická poznámka: termín " závislá" a "nezávislá" proměnná
neznamenají existenci kauzální závislosti a často ani ne očekávaný směr vlivu. Většinou je
to jen terminologická konvence, jejfž užitečnost vyplyne, až se budeme zabývat statistickou
analýzou. Kupříkladu v našem případě, kdyby naše obecná hypotéza byla potvrzena daty,
tento výsledek může být interpretován v termínech expozice stimulům ovlivňujících
participaci, stejně dobře jako vliv participace na expozici stimulům. Ale to všechno už dobře
známe z diskuse kauzality a experimentu v prvé kapitole.
4.3. Je to k něčemu?
Ted už jasně vidíme, že konstrukce pracovních hypotéz je nesnadný úkol, již jen vzhledem
k pouhému počtu nezbytných hypotéz. Je to úkol náročný, většinou spíše nudný, avšak
bohužel nezbytný. Pracovní hypotézy hrají ve výzkumu několik velice důležitých rolí:
I. Formulace pracovních hypotéz je testem. zda je vý1.lcum vůbec možný.
V kvantitativním výzkumu můžeme zkoumat jen takové problémy, které je možné přeložit do
jazyka pracovních hypotéz, tj. jen takové problémy, jež je možno vyjádřit jako vztahy mezi
proměnnými, pro které máme validní operační definici.
85
Studijní text je určen pouze pro použití ve výuce pro ilustrační nebo vědecké účely.
2. Pracovní hypotézy jsou důležitým nástrojem pro optimalizaci redukce informací.
Lék na naši nejnebezpečnější chorobu, nutnost pracovat s neúplným popisem reality, nebude
asi nikdy vynalezen. Musíme se tedy naučit, jak optimálně s touhle nemocí žít. Musíme si být
rozumně jistí, že jsme vybrali alespoň ty nejdůležitější proměnné, které ovlivňují zkoumaný
problém, a zároveň se vyhnout sbírání informací, které nutně nepotřebujeme. Víme už sice,
že zavedení proměnných, které nepatří do zkoumaného systému, nevyvolá zkreslení, ale každá
proměnná navíc znamená investici času. peněz a energie. a to je něco. co si prostě nemúžeme
dovolit. Většinou jsou naše limity překročeny ještě dříve. než jsme zahrnuli do výzkumu
proměnné, které považujeme za nezbytné. Omyly tohoto typu jsou bohužel dosti časté. Náš
výzkum má totiž ještě jednu populární dětskou nemoc: začíná zpravidla formulací otázek pro
interview nebo dotazník. To je zajímavá, vzrušující a tvořivá činnost; zdaleka ne tak nudná.
jako formulace pracovních hypotéz. Skončíme se seznamem chytrých a zajímavých otázek,
které s našim problémem nějak souvisejí. Bohužel, při analýze dat zjistíme, že pro řadu
proměnných nemáme žádné použití. Tu není moc dobré. Ale horší je, když při analýze
zjistíme, že kdybychom položili jednu jedinou, hloupou otázku navíc, mohli jsme opravdu
něco objevit. To je opravdu nepříjemné, já vím. Sám jsem si to taky vyzkoušel.
Ovšem existence pracovních hypotéz, jak svědčí naše pravdivá pohádka č. 7, nemusí být
automaůckou pojistkou proti katastrofám tohoto typu.
86
Pohádka pro odrostlejší děti 7.
Pohádka v prvé osobě jednotného člsla.
Bylo, nebylo, byl jsem kdysi zodpovědný za metodologii mezinárodního srovnávaclho
výzkumu. V průběhu se k nám pfipojili kolegové z jedné půvabné země. Převzali většinu
našich pracovních hypotéz. přidali několik svých. změnili několik operačních delinlc tam,
kde by naše původní indikátory byly v jejich zemi neplatné, a pečlivě testovali validitu
nových indikátorů. Připravili taid'ka perfektní výzkumný nástroj.
Ale když pfi~a data na zpracování do Toronta, nevěřil jsem svým očím: Hledal jsem
a hledal, ale nikde jsem nemohl najft údaj o pohlaví respondenta. PH přepisování dotazového
archu vypadla rubrika pro záznam pohlaví. Nikdo si toho nevšiml. až bylo pozdě. U
některých osob bylo možno pohlaví odhadnout. Uvedl-li respondent povolání "žena
v domácnosti", pravděpodobně to nebyl muž. Ale ve většině pffpadů museli tazatelé znovu
do terénu. Nechtěl bych být v jejich kůži. Nemusí být právě pfíjcmné zaklepat znovu na
téměf tlista dveff s pošetilou otázkou: Jste muž, nebo žena?
A tak, máme·li smůlu, ani pracovní hypoté'ty nepomohou.
3. Pracovní hypotézy obsahují základní informaci pro optimální rozhodnutí o technikách
výzkumu
Tak jsme zase nazpátek u naší dětské nemoci "začneme s dotazníkem". Nejenže dotazník se
v podmínkách postindustriální společnosti stává pomalu ale jistě nepoužitelným monstrem,
ale na samém začátku výzkumu nemáme prostě dostatek informací k rozhodnutí, kterou z dost
bohaté pokladnice technik sběru informací vybrat. Teprve pracovní hypotézy nám umožní se
optimálně rozhodnout. Tomuhle problému však věnujeme později celou kapitolu. Pracovní
hypotézy, protože popisují strukturu spojení mezi proměnnými, ukáží nám, alespoň v hrubých
obrysech, jaký typ statistických operací hudeme potřebovat. I v tomto časném stadiu výzkumu
tak budeme schopni odhadnout, zda pro analýzu dat použijeme kalkulačku, osobní počítač,
nebo zda budeme muset . je-li náš vzorek opravdu obrovský - bojovat o čas na střediskovém
počítači.
4. Pracovní hypotézy jsou základem pro odhad rozsahu výzkumu.
87
Studijní text je určen pouze pro použití ve výuce pro ilustrační nebo vědecké účely.
Většinou teprve potom, když jsme připravili soubor pracovních hypotéz, jsmeschopni alespoň
přibližně odhadnout, jak náročný bude náš výzkum. Obvykle budeme překvapeni; teprve
proces formulace pracovních hypotéz nám ukáže, jak mnoho proměnných, a ještě více
analyzovaných vztahů mezi nimi potřebujeme pro řešení zdánlivě jednoduchého problému.
Pracovní hypotézy jsou důležitým výchozím bodem pro časové, a tedy i finanční plánování
výzkumu. A na závěr ještě jedno velice nevědecké, ale užitečné doporučení pro odhad času,
který budeme potřebovat: udělejme nejdříve spiše pesimisůcký odhad, násobme odhadnutý
čas třemi, a když všechno dobře půjde, snad tento nový termín splníme. Tenhle spiše
prostoduchý recept se nám už často dobře osvědčil.
Vidíme tedy, že ty nepříjemné pracovní hypotézy mohou být velice užitečné. Neměli bychom
se jim vyhýbat. Alespoň ne ze začátku, alespoň ne po prvých deset, dvacet let výzkumné
praxe. Ale pak už je z toho návyk; dost zdravý a hlavně bezpečný.
88
Řešení úkolů z kapitoly 4.
Cvičení 4.1.
Bohužel, tento mistr dedukce používal induktivní metodu. Snažil se najít vz?rec, vysvětlen_i.
které existuje ve fyzických stopách chováni. Podívejte se pro potvrzen~ n? kteroukol~v
z Doyleových povídek, ve které tento hrdina vystupuje, a pokud by Vám tento duk~ nesta~il.
přečtěte si "Skandál v Čechách", kde Holmes explicitně popisuje svoji gnozeologii. Ale s lim
se v téhle knížce ještě setkáme.
Cvičení 4.2.
Některé z ukazatelů prostě neodpovídají naší politické kultuře a tradicím,_ nicméně j~jich
použiti by nevyvolalo vážné zkresleni. Jen frekvence pozitivních odp~věd1 by byla n1zká.
Psaní dopisů veřejným činitelům, finanční př~spěvky na politické _úč~~~ JSOU u nás m~ohem
řidší než v USA, kde byla tato stupnice vytvorena. Jedna z neJbězněJSich_forer:_n ame~ck~h~
politického výrazu, "bumperstickers" a volební tabule ur:.ní.stě.né na trávn!~u pred rodmnym1
domky u nás téměř neexistuji. Když však jsou takove 1nd1kátory po_uzl~ be~e změn ye
srovnávacím výzkumu, vyvolají nebezpečné etnocentrické zkresleni. S Jedn~m takovym
případem se později seznámíme.
89
Studijní text je určen pouze pro použití ve výuce pro ilustrační nebo vědecké účely.