DIDAKTIKA INTERDISCIPLINÁRNÍ VÝUKY – JARO 2020
Cíl: Vhled do tématu kulturní identity v Evropě 16.–18. století.
Zakončení: kolokvium; téma: a) význam zámořských misií z pohledu Evropanů i domorodých
populací; b) kulturní specifika a role jednotlivých aktérů, např. jezuitů a domorodců.
K zamyšlení dávám několik textů a k nim připojuji otázky.
1) Zdeněk Kalista, Cesty ve znamení kříže (1941): příklady vnímání „jinakosti“ kultur, resp.
zakotvenosti a povahy stereotypů evropské civilizace v konfrontaci s jinými zvyklostmi domorodců;
s. 46–49 a 64–68: Jindřich Richter o působení mezi indiány kmene Coniba (1685–
6); s. 97–98: František Boryně ze Lhoty o misiích na území Moxos, Bolívie (1720); s. 149–
158: Antonín Malínský o misiích na Filipínách (1737).
Otázky k zamyšlení (pro účely kolokvia): a) posuďte vnímání domorodců ze strany Evropana
– jejich zvyklosti, rituály, stravu apod.; b) jaké byly základní aspekty života
v zámořských misiích?
2) Antropologické výzkumy (Claude Lévi-Strauss v polovině 30. let 20. století):
Lévi-Strauss zkoumal oblast střední Brazílie, především povodí řek Paraná a Paraguay: kmen
Kaďuvejů (při paraguayské hranici), v té době ještě prakticky neznámý; a kmen Bororů žijících
v oblasti Mato Grosso (velký buš, spíše severněji, oblast Brazílie a Bolívie).
Kaďuvejové:
Brazilský kmen, jeden z více, které patřily do bojovného „národa“ Mbayá-Guaicurú; Kaďuvejové
byly spolu s paraguayskými kmeny Toba a Pilaga posledními reprezentanty tohoto národa.
Mbayové přitom byli již v 16. stol. bojovníky a vladaři, kteří se považovali za urozence,
oproti staršímu obyvatelstvu této oblasti, indiánům Guaná, živících se zemědělskou prací,
tedy „nízkými činnostmi“ z pohledu Mbayů. Zprávy ze 16. stol. hovoří o nechuti těchto kmenů
stýkat se s níže postavenými Evropany – považovali to za společensky neúnosné.
Typickým jevem bylo malování obličejů – vyjadřuje patrně status člověka, především ale jeho
přináležitost mezi „lidi“: v 18. stol. se tito indiáni divili jezuitským misionářům, že chodí
s nevytrhaným obočím a nepomalovaní – to považovali za hloupé, protože misionáři se pak
nelišili od zvířat. Obličejové malby virtuozně vyvedené – volutové a spirálovité motivy, pokrývající
část nebo celý obličej.
Zajímavá „hra“ u příležitosti významných okamžiků v životě urozeného dítěte ženského pohlaví:
exhibice, při níž ženy vystupovaly v mužských rolích, tj. např. předváděly průvody bojovníků,
tance či turnaje; šlo patrně o velmi starý zvyk.
Bororové (Mato Grosso):
Vesnice Kejara – kruhové rozmístění jednotlivých chýší kolem ústředního největšího domu
(chýše), jenž byl určen pouze mužům (svobodní v něm přebývali stále, ženatí zde trávili většinu
dne) a ženám sem byl vstup zakázán. Kruhový půdorys vesnice má stěžejní sociální i
náboženský význam: misionáři, kteří dříve usilovali o pokřesťanštění domorodců, tak nejúčinněji
dosáhli výsledků, pokud tuto strukturu narušili a postavili například obydlí ve čtvercové
struktuře. Rozložení dne: noc je určena náboženským obřadům, zatímco dopoledne se spí.
Z hlediska dědického domy náleží ženám, které je dědí.
[Doporučuji ke čtení: Claude Lévi-Strauss, Smutné tropy, Praha 2011 (orig. Paris 1955).]
Otázky k zamyšlení (pro účely kolokvia): a) co si myslíte o prezentovaných poznatcích?; b)
mají nějaký vztah k evropským misiím 16.–18. století? A lze vůbe hledat souvislost mezi postoji
vůči domorodcům ze strany misionářů v raném novověku a antropologů v 19. a 20. stole-
tí?