Česká koreanistika Za „otce české koreanistiky“ se označuje Han Hŭng-su (1909-asi 1953). Han Hŭng-su se narodil v Käsŏngu, vystudoval na japonských univerzitách historii a archeologii a v roce 1936 se vydal studovat do Vídně a později do Fribourgu, kde v roce 1940 získal doktorát. Počátkem 40. let několikrát navštívil Prahu, kde měl pro zájemce přednášky o korejské kultuře. Právě na těchto přednáškách se s korejskou problematikou seznámil Alois Pultr (1906-1992), který původně vystudoval němčinu, francouzštinu a filosofii, působil jako gymnaziální profesor a soukromě se zajímal o japonštinu. Když se Han v roce 1943 trvale usadil v Praze a začal učit japonštinu a korejštinu na Orientálním ústavu. Pultr od roku 1945 působil jako lektor japonštiny (a později korejštiny) tamtéž. Han v roce 1949 vydal německou publikaci o dějinách Koreje Korea včera a dnes, která téhož roku vyšla také česky v překladu japanisty Miroslava Nováka a stala se první publikací o korejských dějinách v češtině. Han a Pultr společně přeložili román Proud od Kim Nam-čchŏna (1911-1953), první literární překlad z korejštiny do češtiny[1]. Společně připravili první českou Učebnici korejštiny a Příruční slovník česko-korejský (obojí vyšlo v roce 1954); tato učebnice byla také přeložena do němčiny. Han se v roce 1948 vrátil do KLDR, kde napřed působil jako archeolog na velmi prestižní akademické pozici, záhy však upadl v nemilost režimu a pravděpodobně se stal obětí politických čistek. V roce 1950 byl pod Pultrovým vedením založen obor koreanistika na FF UK, vyučovaný na katedře filologie a dějin Dálného Východu. Vzhledem ke geopolitické situaci bylo samozřejmě nevyhnutelné, že se československá koreanistika v tomto období orientovala primárně na KLDR (avšak i kontakt s KLDR byl poměrně problematický). Tomu odpovídají i dobové učebnice, které se vesměs zaměřují na severokorejský úzus, což značně omezuje jejich využití v současné době. Čeští koreanisté se samozřejmě snažili seznamovat i s prací jihokorejských lingvistů (které získávali od evropských vědeckých institucí) a uvádět informace i o jihokorejském úzu, byli v tom však velmi omezeni dostupností pramenů. Na severokorejskou literaturu se v padesátých letech orientovala také další překladatelská činnost Aloise Pultra, který přeložil básně klasika severokorejské prorežimní poezie Čo Ki-čchŏna (Pektusan, Praha: Mír, 1950; Ulice v plamenech. Básně z boje korejského lidu za svobodu. Praha: Malá knižnice Orientu, 1952). Ještě v padesátých letech vytvořil básník Oldřich Vyhlídal na základě doslovných překladů korejského bohemisty Nam Ki-dŏka (uváděn jako Nam Gi Dok) několik knih překladů klasické korejské poezie sidžo (Chrysantémy, Praha: SNKLHU, 1958; Věčná slova země zelených hor, Praha: Odeon, 1967). Tyto překlady se setkaly s velkým čtenářským ohlasem. Alois Pultr v roce 1973 vydal ještě Přehled dějin korejské literatury (Praha: SPN, 1973). Alois Pultr a Vladimír Pucek pak společně připravili podrobnou Mluvnici korejštiny: Pultr napsal první část věnovanou fonetice a morfologii (vyšla 1979) a Pucek druhou část věnovanou syntaxi (1986). Alois Pultr vedl oddělení koreanistiky na FF UK až do roku 1974, kdy musel kvůli problémům se zrakem odejít předčasně do důchodu; oddělení poté vedl jeho žák Vladimír Pucek, který byl dlouho jediným interním učitelem na oboru. Alois Pultr zemřel v roce 1992. Vladimír Pucek sám vydal v roce 1980 učebnici Základní kurs současné korejštiny a v roce 1983 Základy korejštiny; v roce 1982 vydal skripta Úvod do studia koreanistiky. Podílel se také na několika společných publikacích pro orientalisty (Úvod do čínského, japonského a korejského písma, 1978; Ekonomický a politický přehled zemí Dálného východu, 1984). V roce 1990 byla založena Československo-korejská společnost, v jejímž čele stál Vladimír Pucek. Tato společnost (od r. 1995 jako Česko-korejská společnost) funguje dodnes a intenzivně se podílí na rozvíjení kulturních i obchodních kontaktů s Korejskou republikou. Její webové stránky najdete zde: http://www.cks-korea.cz/historie/ Krátce poté byly navázány diplomatické styky s Korejskou republikou, což umožnilo intenzivnější rozvoj koreanistiky díky prakticky neomezenému kontaktu s Jižní Koreou. Devadesátá léta 20. století a první léta 21. století jsou tedy dobou obrovského boomu koreanistické publikační činnosti. Sám Vladimír Pucek po roce 1989 vydal Lexikologii korejštiny (1997), Jazykovou politiku v Koreji (2000), podrobnou Gramatiku korejského jazyka (2005, znovu vydáno 2012). Přeložil také korejskou učebnici dějin klasické literatury Dějiny korejské klasické literatury od nejstarších dob do konce 19. století. S Miriam Löwensteinovou vydal v roce 2006 Studie z dějin starší korejské literatury, s Vladimírem Glombem v roce 2013 Klasickou korejštinu. Vladimír Pucek se věnoval také uměleckému překladu: zprvu ve spolupráci s Jozefem Genzorem vydal převyprávění korejských mýtů Vodopád Devíti draků (1983), v roce 1997 vyšla volná převyprávění Korejských pohádek, v roce 2001 výbor z klasické korejské poezie Jasná luna v prázdných horách (ve spolupráci s básníkem Petrem Borkovcem), v roce 2005 vyšel jeho překlad klasického korejského románu Putování paní Sa na jih. Editoval také dva svazky výborů z moderních korejských povídek Tváře a osudy (1999) a Ukradené jméno (2006). Ze slovenských absolventů pražské koreanistiky se prosadil především všestranný lingvista Jozef Genzor (z koreanistického díla Tajomstvá belasého draka. Kórejské mýty a povesti, Bratislava 1978; s Vladimírem Puckem Vodopád Devíti draků. Korejské mýty a pověsti, Praha 1983). Po odchodu Vladimíra Pucka do důchodu v roce 2004 vede až dosud koreanistický seminář na FF UK Miriam Löwensteinová. Seminář se pod jejím vedením dále rozvíjí: v roce 2013 byl na FF UK založen Sedžongův institut (KSIP – King Sejong Institute Prague), který umožňuje intenzivnější kontakt s korejskými univerzitami. Miriam Löwensteinová se badatelsky zaměřuje především na literárněvědnou koreanistiku: je autorkou Dějin moderní korejské literatury (Praha: Karolinum, 1998), publikace Králové, královny a hrdinové starověké Koreje (Praha: Orientální ústav AV ČR, 2003), koreanistické části Encyklopedie mytologie Japonska a Koreje (Praha: Libri, 2006; autorkou japanistické části je Vlasta Winkelhöferová) a Slovníku korejské literatury (Praha: Libri, 2007). Přeložila klasické korejské romány Sen devíti z oblaků od Kim Man-džunga (Praha: Reflex, 1992), Vyprávění z dlouhé chvíle (Praha: Brody, 1997; ve svazku jsou romány Královna In-hjon, Vyprávění z dlouhé chvíle a Ctná královna a nešťastná princezna) a povídky Zápisky za hranicí uvěřitelného od Im Panga (Praha: Togga, 2018), dále výbor Hvězda blesku: hrdinské příběhy ze staré Koreje (Praha: Orientální ústav ČSAV, 1992), poezii básníků Han Mal-suka (Písně z druhého břehu, Praha: Dar Ibn Rushd, 1997), Kima Sakkata (Básně Kima Klobouka, Praha: DharmaGaia, 2009) a několik knih současného básníka Ko Ŭna (Květy okamžiku, Praha: Mladá fronta, 2005; To je, Praha: Nová vlna, 2011; Deset tisíc životů, Praha: DharmaGaia, 2013). S Martou Buškovou a Štěpánkou Horákovou přeložily také Dějiny Koreje od Cartera J. Eckerta (Praha: NLN, 2001), v současnosti asi nejúplnější českou publikaci o korejské historii. Spolu s koreanistou a religionistou Markem Zemánkem přeložili kroniku Samguk jusa: Nepominutelné události Tří království (Praha: NLN, 2012). S Vladimírem Glombem spolupracovala na publikaci Korejská náboženství (Praha: Togga, 2014), v níž jsou shrnuty prameny k náboženským tradicím Koreje. Vydala také populární publikaci V Koreji se Korejcům nevyhneme (Praha: NLN, 2010), v níž se zabývá korejskou mentalitou a každodenním životem. Tato kniha obsahuje mnoho cenných rad pro cestování do Koreje V roce 2019 uspořádala Löwensteinová obsáhlý dvojsvazkový sborník Made in Korea (Praha: Nová vlna, 2019), v němž se různí autoři zabývají nejrůznějšími aspekty tradiční i současné korejské kultury a společnosti. Miriam Löwensteinová sestavila také další výbor z moderní korejské povídky Loď pokladů (Praha: Nová vlna, 2012). Ivana Marie Gruberová se překladatelsky zaměřuje především na klasickou i současnou poezii a na korejský buddhismus (Stanu-li se kamenem: výbor z korejské poezie 20. století, Praha: Mladá fronta, 1996; Manhe Han Jong-un: Tvoje mlčení: výbor z milostné poezie korejského buddhistického mnicha, Praha: DharmaGaia, 1996; Prázdné hory jsou plné větru a deště: antologie básní korejských zenových mistrů, Praha: DharmaGaia, 2002; Déšť v horách rozeznívá bambusy: výbor z básní hansi, klasické korejské poezie psané čínsky, Praha: DharmaGaia, 2005; Jak se prodavač papíru stal buddhou: korejské buddhistické legendy, Praha: DharmaGaia, 2006; Mistr Ŭisang: Mapa říše skutečnosti dle Avatamsaka sútry, Praha: DharmaGaia, 2009; Kim Si-sup: Slyším padat sníh: výbor z klasické poezie hansi korejského básníka 15. století, Praha: DharmaGaia, 2010; Kjongho Songu: Měsíc mysli úplně kulatý: básně korejského zenového mistra, Praha: DharmaGaia, 2011; Kim Kwang-kju: Země mlh, Praha: DharmaGaia, 2012). V posledních letech se (mimo jiné i díky štědré podpoře literárních překladů ze strany jihokorejské vlády) intenzivně rozvíjí překlad současné korejské prózy do češtiny, zejména populárních korejských autorek Ŭn Hŭi-kjŏng (Krása mnou pohrdá, Praha: Argo 2016), Sin Kjŏng-suk (Někde zvoní telefon; Praha: Argo, 2015 – román je zaměřen na povstání v Kwangdžu) a Han Kang (Vegetariánka, Praha: Odeon, 2017; Kde kvete tráva, Praha: Odeon, 2018; Bílá kniha, Praha: Odeon, 2019 – vše dosud uvedené v překladu Petry Ben-Ari), kontroverzního Ha Il-čiho (Republika Užupis, Praha: Argo, 2015), „korejského Murakamiho“ Kim Jŏngha (Říše světla, Praha. Argo, 2013; Mám právo se zničit, Praha: Argo, 2014 – obojí v překladu Tomáše Horáka) a I Sŭng-u (Ta druhá strana života, Praha: Argo, 2015, překlad Miriam Löwensteinová). V loňském roce vyšel v češtině také pozoruhodný román Kim Čijong – ročník 82 od Čo Namdžu (Brno: Host, 2019, v překladu Tomáše Horáka). V tomto románu autorka rozvíjí příběh „statisticky nejpravděpodobnější“ korejské ženy narozené v roce 1982 (Kim je nejčastější příjmení, Čijŏng je nejčastější ženské jméno, které se v daném roce dávalo, hrdinka má průměrnou porodní váhu, průměrný plat apod.) a ukazuje nejrůznější problémy, kterým ženy v současné Jižní Koreji čelí (od selektivních interrupcí podle pohlaví plodu přes různé formy sexuálního obtěžování až po diskriminaci žen na pracovním trhu). Tato kniha vzbudila v Jižní Koreji obrovskou odezvu a vyvolala celospolečenskou diskusi a její překlad vzbudil i velký zájem české kritiky. Na problematiku KLDR se specializuje Nina Špitálníková, která měla možnost být v KLDR na studijním pobytu (Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj, Kolín: Beth-Or, 2014; Mezi dvěma Kimy, Praha: NLN 2017 – v této knize popisuje své zkušenosti ze studijního pobytu) a intenzivně se zapojuje i do veřejné diskuse na toto téma. ________________________________ [1] Ještě předtím, v roce 1938, vyšel v českém překladu autobiografický román anglicky píšícího korejského spisovatele Kang Jonghŭla / Younghilla Kanga „Drnová střecha“. První české vydání má grafickou úpravu od Toyen.