Základní orientační body na Korejském poloostrově Hranice Korejský poloostrov se nachází mezi Japonským mořem (korejsky označované Tonghä 동해 „Východní moře“) a Žlutým mořem (korejsky Hwanghä 황해 „Žluté moře“ nebo Sŏhä 서해 „Západní moře“). Od zbytku asijské pevniny je oddělen dvěma řekami Amnokkang (korejsky 압록강 s nepravidelným pravopisem; čínsky 鴨綠江 Ja-lu, pchin-jinem Yālù Jiāng) a Tumankang[1] (korejsky 두만강; čínsky tchu-men-ťiang, tradičními znaky 圖們江, zjednodušenými znaky 图们江, pchin-jinem túménjiāng; rusky Туманная река) Obě tyto řeky pramení na úpatí sopky Päktusan (백두산) na hranici Koreje a ČLR, která je s výškou 2744 m. n. m. nejvyšší horou Korejského poloostrova a Severní Koreje a jedním z nejdůležitějších symbolů Koreje a korejské kultury. V okolí Päktusanu je rozsáhlá náhorní plošina Käma (개마고원), označovaná také jako „střecha Koreje“. Řeky Amnokkang a Tumankang tvoří zároveň severní hranici KLDR. Amnokkang je dlouhá 790 km a ústí do Žlutého moře; při ústí je na čínské straně město Tan-tung (丹东, pchin-jinem Dāndōng, asi 2,5 mil. obyvatel) a na severokorejské straně město Sinŭidžu (신의주시, asi 360 000 obyvatel). Mezi Tan-tungem a Sinŭidžu je most Čínsko-korejského přátelství, nejdůležitější pozemní hraniční přechod mezi ČLR a Severní Koreou (celkem je přechodů asi 15). Tumankang je dlouhá 521 km a ústí do Japonského moře, většina řeky tvoří hranici mezi KLDR a ČLR, posledních 17 km tvoří hranici mezi KLDR a Ruskou federací. Zde, mezi korejským městečkem Tumangang a ruským městem Chasan (asi 750 obyvatel), je železniční most Korejsko-ruského přátelství, jediný hraniční přechod mezi Ruskem a Koreou. Hory Korejský polooostrov je velmi hornatý. Většina korejských hor je soustředěna do pohoří Päktu-tägan (백두대간) při východním pobřeží poloostrova, zatímco západní pobřeží je spíše nížinné. Päktu-tägan je označovaný jako „páteř Koreje“. Jeho nejsevernějším výběžkem je Päktusan. V pohoří Päktu-tägan se rozlišují menší celky, zejména pohoří Tchäbäk (태백), které se táhne po jihozápadní části Korejského poloostrova. Nejvyšší horou pohoří Tchäbäk je Sŏraksan (1708 m. n. m.) poblíž města Sokčcho. Severní část pohoří Tchäbäk, která se dnes nachází v KLDR, se označuje jako Kŭmgangsan („Diamantové hory“, nejvyšší vrchol Pirobong, 1638 m. n. m.). V pohoří Tchäbäk se nachází také město Pchjŏngčchang, kde se konaly Olympijské hry v roce 2018. Druhým celkem, který se rozlišuje v rámci Päktu-tägan, je pohoří Sobäk (소백산맥), které zaujímá střední část jižní poloviny poloostrova. Nejvyšším a nejjižnějším vrcholem tohoto pohoří je Čirisan (1915 m. n. m., 2. nejvyšší hora Jižní Koreje a nejvyšší hora jihokorejské pevniny). Řeky Nejdelší řeky Koreje jsou už zmíněné hraniční řeky Amnokkang a Tumankang. Nejdelší řekou korejského vnitrozemí je řeka Nakdong (낙동강), která má 510 km, protéká pohořím Tchäbäk, protéká Tägu a ústí do Japonského moře v Pusanu. Řeka Han (한강) má asi 494 km, je velmi široká (v Soulu přes kilometr), pramení v pohoří Tchäbäk, protéká Soulem a ústí do Žlutého moře, asi 20 km před ústím tvoří severokorejsko-jihokorejskou hranici, jinak protéká celá jihokorejským územím. Řeka Pukhan (북한강, tj. Severní Han) má 482 km, pramení poblíž Diamantových hor v KLDR, překračuje hranici, krátce před Soulem se vlévá do Hanu. (Řeka Han před soutokem s Pukhanem se někdy označuje jako Namhan, tj. Jižní Han.) Řeka Tädong (대동강) má 439 km, protéká Pchjŏngjangem a ústí do Žlutého moře ve městě Nampcho. Celá protéká územím KLDR. Řeka Kŭm (금강) má 397 km, pramení v pohoří Sobäk a ústí do Žlutého moře, protéká městem Kongdžu protéká po celé délce toku Jižní Koreou. Ostrovy Největší korejský ostrov je Čedžu (korejsky 제주도) o rozloze cca 1 800 km2, který je zároveň samostatnou provincií Korejské republiky. Žije na něm asi 700 000 obyvatel, z toho 500 000 ve městě Čedžu na severní straně ostrova. Na tomto ostrově se nachází sopka Hallasan (한라산), vysoká 1950 m. n. m., která je zároveň nejvyšší horou Jižní Koreje. Je velmi oblíbenou turistickou destinací. Na ostrově Čedžu se používá velmi specifický dialekt, někdy považovaný za samostatný jazyk. V Japonském moři se nachází ostrov Ullŭng (korejsky 울릉도). Rovněž sopečný ostrov, má asi 73 km2 a 10 000 obyvatel, důležité centrum rybolovu i turistického ruchu. Spíše z politického hlediska je důležité souostroví Tokdo (독도, japonsky Takešima 竹島, anglicky Liancourt Rocks), které je předmětem vleklého hraničního sporu mezi Jižní Koreou a Japonskem. Souostroví má rozlohu asi 19 ha a nemá stálé obyvatele (ale je tam základna jihokorejské pobřežní stráže). 38. rovnoběžka Korejský poloostrov je rozdělen na dva státy: · Korejskou lidově demokratickou republiku („Severní Koreu“, oficiální název Čosŏn Mindžudžuŭi Inmin Konghwaguk 조선민주주의인민공화국; běžný název v Jižní Koreji Pukhan 북한, běžný název v Severní Koreji Čosŏn 조선) s hlavním městem Pchjŏngjang, · Korejskou republiku („Jižní Koreu“, oficiální název Tähan Minguk 대한민국, běžně Hanguk 한국) s hlavním městem Sŏul. KLDR je rozlohou větší (cca 120 000 km2), ale má menší počet obyvatel (cca 25 milionů) a je podstatně méně urbanizovaná. Jižní Korea je rozlohou menší (cca 100 000 km2), ale má asi dvojnásobný počet obyvatel (cca 52 milionů). Hranice mezi Severní a Jižní Koreou se běžně označuje jako 38. rovnoběžka (korejsky Sampchalsŏn 삼팔선), ačkoli není totožná s geografickou 38. rovnoběžkou – rozsáhlé jihokorejské území (např. město Sokčcho) leží na sever od 38. rovnoběžky, severokorejské (např. město Käsŏng) zase jižně od ní. Hranice v podstatě konzervuje frontovou linii v okamžiku příměří 27. července 1953; rozděluje tradiční korejské regiony a nesleduje ani žádné logické přírodní hranice. Tvoří ji čtyři kilometry široká demilitarizovaná zóna, která je na obou stranách vojensky střežena. Poblíž bývalé vesničky Pchanmundžŏm mezi severokorejským Käsŏngem a jihokorejským Pchadžu se nachází tzv. Společná bezpečnostní oblast (공동경비구역 Kongdong kjŏngbi kujŏk, anglicky Joint Security Area), neutrální území, kde dochází k diplomatickým jednáním. Města Největší jihokorejská města (údaje z r. 2015) 1. Sŏul (서울시) – 9 904 312 obyvatel, hlavní město, na řece Han 2. Pusan (부산시) – 3 448 737, u ústí řeky Nakdong 3. Inčchŏn (인천시) – 2 890 451, přístav, de facto součást Soulské metropolitní oblasti 4. Tägu (대구) – 2 489 802, na řece Nakdong, tradiční hlavní město provincie Kjŏngsang 5. Tädžŏn (대전시) – 1 538 394, 6. Kwangdžu (광주시) – 1 502 881 7. Suwŏn (수원시) – 1 194 313 8. Ulsan (울산시) – 1 166 615 9. Čchangwŏn (창원시) – 1 059 241, hlavní město provincie Jižní Kjŏngsang 10. Kojang (고양시) – 990 073 Z uvedených měst patří Sŏul, Inčchŏn, Suwŏn a Kojang (a mimoto mnoho dalších měst) do Soulské metropolitní oblasti, označované také jako Sudogwŏn (수도권). Ta má dohromady přes 25 milionů obyvatel. Z historických důvodů je často zmiňované město Kongdžu (공주시) na řece Kŭm, které bylo v letech 475-538 hlavním městem království Päkče. Deset největších severokorejských měst (údaje z roku 2008) 1. Pchjŏngjang (평양직할시) - 3 255 288 obyvatel, na řece Tädong, hlavní město tradiční provincie Pchjŏngan 2. Hamhŭng (함흥시) - 768 551, hlavní město tradiční provincie Hamgjŏng 3. Čchŏngdžin (청진시) - 667 929 4. Nampcho (남포시) - 366 341, při ústí Tädongu do Žlutého moře 5. Wŏnsan (원산시) - 363 127, hlavní město severokorejské Kangwŏnské provincie 6. Sinŭidžu (신의주시) - 359 341 – při ústí řeky Amnokkang,, hlavní město provincie Severní Pchjŏngan 7. Tančchŏn (단천시) - 345 876 8. Käčchŏn (개천시) - 319 554 9. Käsŏng (개성시) - 308 440 Ve městě Käsŏng byla v roce 2003 založena společná průmyslová zóna, kde mohly jihokorejské společnosti zaměstnávat severokorejské zaměstnance. Od roku 2016 byla po severokorejských jaderných pokusech uzavřena. V době největšího rozmachu tam pracovalo asi 50 000 Severokorejců. 10. Sariwŏn (사리원시) - 307 764 Tradiční regiony a moderní administrativní členění Korejské území se tradičně dělí na osm provincií (pchaldo 팔도, to v tomto případě znamená provincie, z čínského 道), které vycházejí z administrativního dělení za dynastie Čosŏn. Osm provincií je základem pro dialektologické členění korejštiny. při žlutomořském pobřeží (od severu k jihu): Pchjŏngan (평안도) neboli Kwansŏ (관서) – severní pobřeží Žlutého moře, tradičně hlavní a největší město Pchjŏngjang. Dnes celé na území KLDR, rozděleno na provincie Severní a Jižní Pchjŏngan, Čagang a Rjanggang (při čínských hranicích), samosprávný status mají města Pchjŏngjang a Nampcho. Hwanghä (황해도) neboli Häsŏ – Tradiční hlavní město Hädžu (해주시, asi 275 000 obyvatel). Dnes až na malou část na území KLDR, rozděleno na provincie Severní Hwanghä a Jižní Hwanghä. Kjŏnggi (경기도) při ústí řeky Han, tradičním hlavním městem je Sŏul, dnes prakticky odpovídá Sŏulské metropolitní oblasti, celá oblast je silně urbanizovaná. Dnes jako samostatná jihokorejská provincie Kjŏnggi se samostatnými městy Sŏul a Inčchŏn. Čchungčchŏng (충청도) neboli Hosŏ (호서) – střední část pobřeží Žlutého moře, tradiční hlavní město Kongdžu, dnes největší město Tädžon. Dnes celé na území Jižní Koreje, pro administrativní potřeby rozděleno na provincie Severní Čchungčchŏng a Jižní Čchungčchŏng a samostatná metropolitní města Tädžon a Sedžong (asi 281 000 obyvatel). Čŏlla (전라도) neboli Honam (호남) – jihozápadní cíp poloostrova, tradiční hlavní město Čŏndžu (asi 650 000 obyvatel), dnes největší město Kwangdžu; k provincii se tradičně přiřazuje také ostrov Čedžu. V současné době na území Jižní Koreje, rozdělené na provincie Severní Čŏlla a Jižní Čŏlla, samosprávnou provincii Čedžu a metropolitní město Kwangdžu. při japonskomořském pobřeží (od jihu k severu): Kjŏngsang (경상도) – jihovýchodní cíp poloostrova, tradiční hlavní město Tägu, nejsvětší město Pusan. V současné době celé na území Korejské republiky, rozděleno mezi provincie Severní Kjŏngsang (s centrem ve městě Andong, patří sem také ostrov Ullung) a Jižní Kjŏngsang (s centrem ve městě Čchangwŏn). Města Pusan, Tägu a Ulsan mají status metropolitních měst. Kangwŏn (강원도) neboli Kwandong (관동) – střední část pobřeží Japonského moře, historické hlavní město Wŏndžu (asi 311 000 obyvatel). Území provincie dnes rozděleno mezi jihokorejskou Kangwŏnskou provincii a severokorejskou Kangwŏnskou provincii. Hamgjŏng (함경도) – severovýchodní pobřeží Japonského moře, tradiční hlavní město Hamhŭng. Dnes celá na území KLDR, rozdělená na provincie Severní Hamgjŏng a Jižní Hamgjŏng. ________________________________ [1] Většina korejských místních jmen v sobě zahrnuje i obecné jméno pro daný druh místa. Např. slabika kang (z čínského 江 ťiang) v názvech řek znamená „řeka“, san (z čínského 山 šan) v názvech hor znamená „hora“, do v názvech ostrovů znamená „ostrov“ (z čínského 島 tao). V českých textech se tyto sufixy někdy vynechávají, respektive překládají, lze se tedy setkat s výrazy „hora Päktu“ i s „hora Päktusan“. Spojení „hora Päktusan“ je přísně vzato redundantní (protože význam „hora“ je už vyjádřen sufixem -san), na druhou stranu nezasvěcenec se nemusí dovtípit, že „Päktusan“ a „hora Päktu“ je táž hora. Praxe je rozkolísaná. V tomto přehledu jsou sufixy důsledně ponechány u korejských forem, u českých forem jen tam kde se formy se sufixem v češtině běžně používají.