Vj2: Slabiky s nazálními finálami
Ohledně iniciál a pretonály ve slabikách s nazálními finálami platí totéž, co bylo
řečeno o otevřených slabikách. Nebudeme se jimi proto znovu zabývat.
Je však třeba mít na paměti, že přítomnost finály ovlivňuje i artikulaci tonály,
proto je už při přepisu tonály vždy třeba zvážit, co po ní následuje.
Vietnamské finály
O všech vietnamských finálách platí, že se vyslovují bez koncové exploze.
Oč jde: v první hodině jsme mluvili o tom, že základem artikulace konsonantů je
přerušení vzduchového proudu vycházejícího z plic dotekem mluvidel.
Při artikulaci okluziv tedy vznikne dotekem artikulačních orgánů (např. rtů) překážka
(okluze), kterou je vzduchový proud v dutině ústní zcela přerušen; následně se tato
překážka uvolní a vzduchový proud může ústní dutinou opět procházet. Vytvoření
překážky říkáme imploze, jejímu uvolnění exploze.
Například v českém slově den vyslovíme koncové ((n)) tak, že přerušíme vzduchový
proud dotekem hrotu jazyka a dásně, načež jazyk opět uvolníme a vzduchový proud
může (aspoň na okamžik) opět procházet ústní a nosní dutinou. V důsledku toho
exploze může plně vyznít.
Ve vietnamském slově den „černý" naopak koncové (n) vyslovíme tak, že vzduchový
proud stejným způsobem přerušíme jazykem. Poté ale vzduchový proud ustává, hrot
jazyka však zůstává na dásni (ve striktuře) a uvolní se teprve v okamžiku, kdy
vzduchový proud už ústní dutinou neprochází. Exploze tedy není slyšitelná.
Zatímco u koncového [n] v češtině tedy slyšíme jak vytvoření překážky (implozi), tak
její uvolnění (explozi), u odpovídající hlásky ve vietnamštině slyšíme pouze její
vytvoření: při jejím uvolnění už dutinou ústní neprochází vzduch a nevytváří se hlas.
Jinými slovy: v češtině při artikulaci koncových okluziv vzduchový proud ustává
teprve poté, co je striktura (přerušení vzduchového proudu dotekem mluvidel) při
artikulaci okluziv uvolněna, při artikulaci vietnamských finál naproti tomu
ustává v okamžiku, kdy striktura ještě trvá. Ukončení striktury tedy v češtině zazní,
ve vietnamštině nikoli.
Tento artikulační rys lze značit v IPA pomocí diakritického znaménka (např. [n] bez
koncové exploze se značí jako [íí]). Vzhledem k tomu, že ve vietnamštině jde u finál o
pravidelný jev, toto značení se většinou zanedbává.
Finály
Funkci finály může ve vietnamštině zastávat pět nazálních konsonantů:
• [m] (vietnamským pravopisem (m» - bilabiální nazála
Vzduchový proud je přerušen dotekem horního a dolního rtu; vzduchový proud
poté ustává a dotek se teprve poté uvolní. Nosní dutina je otevřená, hlasivky
vibrují.
Artikulace je podobná [m] v iniciále nebo českému ((m)), ale bez koncové
exploze.
Např. nám „rok" [nám], sám „brzy" [srm].
• [n] (vietnamským pravopisem (n)) - alveolárni nazála
Vzduchový proud je přerušen dotekem jazyka a horní dásně, vzduchový proud
poté ustává a teprve poté se dotek uvolní. Nosní dutina je otevřená, hlasivky
vibrují.
Artikulace je podobná [n] v iniciále nebo českému ((n)), ale bez koncové
exploze.
Např. ván „ještě" [vin], bôn „čtyři" [bon].
o V jižním dialektu se [n] po nezaokrouhlených zadních samohláskách
vyslovuje jako [rj]; rýmy (an) i (ang), (än) i (äng), (än) i (äng), (uon) i
(uong) se v tomto dialektu tedy vyslovují stejně (s [rj]).
• [n] (vietnamským pravopisem (nh)) - palatální nazála
Vzduchový proud je přerušen dotekem hřbetu jazyka a tvrdého patra,
vzduchový proud poté ustává a teprve poté se dotek uvolní. Nosní dutina je
otevřená, hlasivky vibrují.
Artikulace je podobná [p] v iniciále nebo českému ((ň)), ale bez koncové
exploze.
Např. bénh „nemoc" [běp], thính llnh „náhlý" [th
íp lín],
o Pozor: v rýmu (anh) se celá slabika čte [ěp]. K tomu viz níže.
Např. anh „starší bratr" [ěp], lanh „studený" [lep],
o V jižním dialektu tato hláska zaniká a předcházející přední samohláska
se mění na zadní nezaokrouhlenou: [íp] —> [um] (takže minh se
vyslovuje jako murí), [ěp] —> [Ťn] (takže bénh se vyslovuje jako bán),
[ěp] —> [án] (takže anh se vyslovuje jako än).
• [n] (vietnamským pravopisem (ng) po nezaokrouhlených samohláskách a
všech diftonzích) - velární nazála
Vzduchový proud je přerušen dotekem hřbetu jazyka a měkkého patra.
Vzduchový proud poté ustává a teprve poté se dotek uvolní. Nosní dutina je
otevřená, hlasivky vibrují.
Artikulace je podobná [rj] v iniciále, ale bez koncové exploze.
Např. dúng „stať [dum], tang „patro" [třrj].
• [ p ] 1
(vietnamským pravopisem (ng) po zakrouhlených samohláskách2
) labiovelární
nazála
Vzduchový proud je přerušen zároveň dotekem rtů a dotekem hřbetu jazyka a
měkkého patra (jako by došlo k současné artikulaci [rj] a [m]). Vzduchový
1
Slavická používá starší notaci [nm
]. Zápis IPA dle aktuálně platné normy je nicméně [nm],
2
Tj. po hláskách [o], [o] a [u]. Nikoli po diftonzích, a to ani po zaokrouhlených: uông„piť se
přepisuje [uon].
proud poté ustává a teprve poté se dotek uvolní. Nosní dutina je otevřená,
hlasivky vibrují.
Např. ông „dědeček" [órjm], dúng „správný" [dúrjm].
Samohlásky
Specifika artikulace samohlásek ve slabikách s nazálními finálami se týkají délky.
Zatímco v otevřených slabikách mají všechny samohlásky svou základní délku3
, před
nazálami mají obvykle kratší dobu trvání4
. Zkrácená doba trvání se v IPA značí
diakritickým znaménkem v podobě obloučku nad písmenem; např. [ě] znamená
krátkou podobu [e].
Krátké podoby samohlásek se ve vietnamském pravopise v některých případech
označují samostatnými písmeny, někdy se pro jejich zápis ve vietnamském pravopise
uplatňují speciální pravidla, jindy se neoznačují vůbec.
Ve všech případech se jedná o krátké podoby hlásek, s nimiž jsme se setkali v lehkých
slabikách. Po stránce způsobu artikulace se tyto hlásky dále neliší.
Po stránce pravopisné je třeba pamatovat hlavně na následující samohlásky:
• [Ť] (vietnamským pravopisem (ä)) - krátká zadní polozavřená
nezaokrouhlená samohláska
Jedná se o krátkou podobu hlásky [T] (vietnamským pravopisem (o)).
Např. tán „tuna" [trn], dáng „zvednout se" [zfrj].
• [á] (vietnamským pravopisem (a» - krátká zadní otevřená nezaokrouhlená
samohláska
Jedná se o krátkou podobu hlásky [a] (vietnamským pravopisem (a)).
Např. nám „rok" [nám], tráng „bílý" [tärj].
• [Ě] (vietnamským pravopisem (a) před finálou (ch) nebo (nh)5
) - krátká
přední polootevřená nezaokrouhlená samohláska
3
Je třeba mít na paměti, že délka samohlásky je vlastnost relativní, nikoli absolutní: „dlouhá
samohláska" může být v každém jazyce jinak dlouhá. Délka je dána tím, že v daném jazyce
existuje v protikladu k jiným hláskám. Samohlásky v otevřených slabikách ve vietnamštině
jsou podobné dlouhým samohláskám v češtině - tuto délku ve vietnamštině chápeme jako
základní a dále ji neoznačujeme, zatímco relativně kratší samohlásky označujeme zvláštním
znaménkem. V češtině naproti tomu pokládáme za základní krátké samohlásky a relativně
delší označujeme (délka samohlásky se v IPA neznačí diakritikou, ale symbolem [:], který
následuje po samohlásce; např. české ((á)) bychom přepsali jako [a:]).
4
Délka trvání je zachována u samohlásky [T] V těch slabikách, kde se píše jako (o), a u
samohlásky [a] v těch slabikách, kde se píše jako (a). Samohláska [ui] se zkracuje před všemi
finálami. Ostatní jednoduché samohlásky se zkracují před velární a palatální nazálou, zatímco
před labiální a alveolárni zůstávají dlouhé. Například ve slově bénh „nemoc" je tedy [ě], ve
slově ten „jméno" však normální dlouhé [e],
5
Vietnamskému písmeni (a) tedy odpovídají dvě hlásky: hláska [a] v otevřené slabice a před
jinými než palatálními finálami, hláska [ě] před palatálními finálami. Srovnej trang
„stránka" [tarj], tranh „obraz" [ten].
Jedná se o krátkou podobu hlásky [e] (vietnamským pravopisem (e)).
Např. anh „starší bratr" [ěn], lanh „len" [lěn].
Také samohlásky [i], [e] se zkracují před finálním [n] a samohlásky [u], [o], [o] před
finálním [g] (a rovněž před finálním [k], kterému se budeme věnovat v dalších lekcích)
zkracují. V takovém případě se v IPA zapisují takto:
• [i], např. vinh „zátoka" [vín]
• [ě], např. lénh „příkaz" [lěn]
• [ú], např. súng „střelná zbraň" [súrjm]
• [5], např. dông „řádek" [z5gm]
• [ô], např. song „řeka" [§ôrjm].
Samohláska [ui] se zkracuje ve všech zavřených slabikách (např. dúng „stát" se
přepisuje jako [dum]).
Tato zkrácení však vietnamský pravopis neoznačuje (a protože jde o pravidelný jev,
někdy se zanedbává i ve fonetické transkripci).
Přehled krátkých a dlouhých samohlásek v IPA a vietnamském pravopise:
dlouhá krátká
IPA vietnamský
pravopis
IPA vietnamský
pravopis
zadní otevřená
nezaokrouhlená
[a] (a) [ä] <á>
zadní
polozavřená
nezaokrouhlená
M (o) [Ť] (a)
zadní zavřená
nezaokrouhlená
[ui] (u)
(v otevřených
slabikách)
[Lú] (u) (ve všech
zavřených
slabikách)
zadní
polootevřená
zaokrouhlená
[3] (o) [5] (o)(před
velárními
finálami)
zadní
polozavřená
zaokrouhlená
[o] <o> [ó] (ó)(před
velárními
finálami)
zadní zavřená
zaokrouhlená
[u] <u> [ú] (u) (před
velárními
finálami)
přední
polootevřená
nezaokrouhlená
[e] (e) [ě] (a) před
palatálními
finálami
přední
polozavřená
nezaokrouhlená
[e] [ě] (é) před
finálním (nh) a
(ch)
přední zavřená [i] (i) [í] (i) před
nezaokrouhlená finálním (nh) a
<ch>
Diftongy
Ve slabikách s nazálními finálami se setkáváme se třemi diftongy. Tyto diftongy jsou
podobné těm, s nimiž jsme se setkali v otevřených slabikách, nikoli však zcela totožné.
Ve vietnamském pravopise se zachycují jako (ié), (uô) a (uo).
• [ie] (vietnamským pravopisem (ié), (yé))
Jde vlastně o spojení přední zavřené nezaokrouhlené samohlásky [i] a přední
polozavřené nezaokrouhlené samohlásky [e]: rty jsou nezaokrouhlené, pohyb
jazyka začíná na poloze [i] a klesá dolů na polohu [e]; [e] je neslabičné. Tónová
diakritika se píše s (é).
Ve slabikách s pretonálou nebo ve slabikách bez iniciály se píše jako (yé)
Např. „jazyk" [tieň], Nguyén [rjuien],^é« „klidně" [ien].
• [uo] (vietnamským pravopisem (uô))
Jde vlastně o spojení zadní zavřené zaokrouhlené samohlásky [u] a zadní
polozavřené zaokrouhlené samohlásky [o]: rty jsou zaokrouhlené, pohyb jazyka
začíná na poloze [u] a klesá dolů na polohu [o]; [o] je neslabičné. Tónová
diakritika se píše s (ô).
Např. nguôn „zdroj" [nuon], uông „pít" [uorj]
• [UIT] (vietnamským pravopisem (uo*))
Jde vlastně o spojení zadní zavřené nezaokrouhlené samohlásky [ui] a zadní
polozavřené nezaokrouhlené samohlásky [T]: rty j SOU nezaokrouhlené, pohyb
jazyka začíná na poloze [ui] a klesá dolů na polohu [T], [T] je neslabičné.
Tónová diakritika se píše s (o).
Např. muan „půjčit si" [murm], cuam „korálek" [kuipn].
Cvičení
Přepište, prosím, do IPA následující slabiky:
kénh „kanál" - móng „nehet" - tién „peníze" - bánh „pečivo" - trúng „vejce" - khán
„ručník" - muóng „lžíce" - gán „blízko" - duóng „cesta" - bom čerpat
Vymyslete nebo najděte ve slovníku dalších pět dalších slabik s nazální finálou a
uveďte je v IPA i ve vietnamském pravopise.
Tóny můžete zanedbat, zaznamenávejte však, prosím, délku samohlásek.