r
18)
19)
20)
21)
22)
23)
24)
25)
JI.AHre.ioB. BoroMHJiCTBOTO..., c. 235, 366, 420-422.
loarmis Scylitzae Synopsis historiarum.ed.J.Thurn.Berlin,ITew
York,1973,p.411.57-412.67.
ÍI.llBaHOB. EoroMiMCKii khhtu a-nevenm- Coším, 1970, c. 283--
0 BOCCTaHMHX HDOTHB BB38HTHÍíCKOľO ľOCIIOflCTBa ch.: r.F.JJH-
TaBPHH. Eo.Ttrapiifl k Busshthh b H-X1I bb. i.'í.f i960, c. ó'/6-464.
I'ichaelis Attaleiotae História.Bonnae,1853,p,263.
Cd. r.r.JI;iT33DHH. EojrrapBK..., c. 397-399 (Tor«a mh EHave
td8kt0b8jib COOHTIW, CBHSaHHKe C MH TOKOM MafffiaKa).  CM. t8k-
sé: r.r.JJHTaBOHH. Bi.38HTniicKoe otímecTBO u rocy^apcT-bo b X-Xi bb. IL, lyVV, c. 282.
Cm.: CoseoTH n DaocK83H KeicaBtaeHa; K3ä. r.r.lKTaspEHa. M., 1972, c. 252-26*4.
Practica ex actis Eustathii Romani.Jus graeco-romanům,ed. riae a Langenthal,v.I.Lipsiae,1856,p.186.
.Zacha-
;) Cm. o6 3Tom: r.r..?ľiiraBPiiH.. BojirapHH..
c. 464-465. c. 61-105;
27)       BBeceHiie k kh.: CoBem í! paccKa3H.
K.C.t£3T,-pob. LiecTO "XooHorpacôHii" feofram b paHHeBEsaHTiiii-ckoíí V, cTODiiorDawanecKoS rpaÄHUHB (iy - HanaJio IX b.). - B kh.: JÍDeBHeiíníiie rocysapcTBa Ha TeppnTopEH CCCP. m.., I9e3, c. 5-146.
2g^Jus graeco-romanům...,v.III.lipsiae,1857,p.320-321 .
29) Cm. oú stom: r .r. JIbt8bdhh . EojrrapM..., c. 368 on.
30) Cm. BBeaeHiíe k "CoEeTaw a paccicasaM", c. 63-99.
3T) Cm. Jl.ÁHreJiQB. BoroMHJiCTBOTO, c. 82-86, 233 ca.; r.ľ.JIn-
TaBPi-iH. u COUaaJILHHX B033peHEHX(3orO!..MOB. - B khTTľoto-
mmčťboto Ha BajmaHOľ bo CBerjiBKaTa Ha hs tHOBHTe KCTpa;sy-BaHia. CKonje, 1982, c. 31-38. J
32) Io.Scyl.,p.412.67-76.
33) CoBeľH n paccK83H..., c. 188, 284.
34) Patrologiae cursus completus.Series graeca,t.126.Paris,1864, col.332 C,532 C.
35) Cm. ľ.r.JlKTaBDiiH. daHOBJíeHJie BToporo EojirapcKpro napcTBa
h ero ľ.ie:;?yHaDOHHoe 3HaieHHe B XET crojieTMi. -átudes balkaniques, 1985,IÍ 3,p. 17-23.
Dušan Třeš tik PÁD VELKÉ MORAVY
Téma naznačené v titulu vyvoláva řadu otázek, kterým Je bohužel společné především to, že na ně lze sotva nalézt jednoznačnou odpověa. Platí to sice vlastně o každém problému na ší vědy, zde jsme však opravdu ve výjimečně těžké situaci. Chtěli bychom pochopitelně vědět, proč upadla Velká Morava, nevíme však jistě, ani kdy a jak k tomuto pádu došlo, a nemůžeme se dokonce ani shodnout na tom, zda to byla taková katastrofa, abychom ji mohli charakterizovat jako pád.^ Vše, čeho se můžeme dobrat,  je jenom více či méně pravděpodobná hypo téza. Vina není samozřejmě na straně historiků, nýbrž pramenů Ty jsou totiž pro první desítiletí 10.století a náš prostor náhle tak skoupé na slovo a především útržkovité, navzájem ne spojité, že je velmi těžko konstruovat na jejich základě už jen prostý sled události. Jen s obtížemi z nich sestavujeme
2?
26
primitivní kroniku, která nám má umožnit psát skutečné dějiny.
To nás ale nezbavuje povinnosti pokoušet se o to stále znovu, a to tím spiše, že tu nejde jen o zánik jednoho ze středoevropských států, ale o součást dějinného procesu, který rozhodoval p osudech Evropy, o dobu, kdy se psalo předznamenáni té stále ještě nedokončené symfonie evropských dějin, v niž jsou národy Evropy rovnocennými hráči i posluchači. Na přelomu 9. a 10.století začala totiž ta přestavba Evropy, která vyvrcholila spolu s prvním miléniem. Nenastal tehdy konec světa, jak někteří očekávali2', ale začátek, začátek toho politického a etnického uspořádáni, které ve svých podstatných rysech trvá dodnes. Pro střední a východní Evropu, ale i pro Skandinávii a jiné oblasti to platí zvláště výrazně. Okolo roku 1000 již existovala dnešní státní a etnická struktura, i když ve své zárodečné podobě.J' Byla to struktura zcela jiná než ta, kterou v našem prostoru určovaly říše Karla Velikého a Avarů ještě v 8.století a z jejich dědictví vzešlé říše výeho-dofranska i Velkomoravská.  ' Hluboké strukturální změny, proběhnuvši v 10.století, se na první pohled jeví jako přesunutí těžiště politického vývoje z Jihu, z vyspělého Podunají na zaostalý sever, z Řezná do Magdeburku, z jihomoravských úvalů do Prahy - ne náhodou do měst právě tehdy založených.^' A opět na první pohled vidíme příčinu: usazení se Maďaru v Podunají a jeho negativní i pozitivní důsledky. To vše ovšem jenom na první pohled, víme, že příčiny proměn 10.století byly hlubší, podlehli jim ostatně i sami Maďaři.^ Současníci, sužovaní nájezdy maďarské jízdy, proti jejichž taktice byly vazalské armády těžké jízdy prakticky bezbranné, hledali - jak je to u nás, lidí, obvyklé - samozřejmě konkrétního viníka svých běd. Našli ho v císaři Arnulfovi, který prý rozbořil ohromnou hradbu, již za Dunajem sevřel Karel Veliký poražené Avary. Arnulf tak otevřel cestu do Evropy těmto Avarům, nosícím nyní jméno Maďarů.^ A to "jen z toho důvodu, že se rozhněval na Svatopluka, krále Moravanů", kterého nemohl porazit jinak než s pomoci Maďarů,
28
8)
říká saský Vidukind ' a italský Liutprand tp komentuje povzdechem: "Svrženi jediného človíčka se tak stalo zhoubou ce-
9)
lé Evropy." '
Nám samozřejmě nemusí dnes záležet na tom, kdo tu nesl vinu - zda Arnulf či Svatopluk, zda Bavoři.či Moravané; obě strany se ostatně již okolo roku 900 obviňovaly navzájem a obě zřejmě právem10^, zajímá nás tu jen konstatování současníků, že boje mezi dvěma najsilnejšími státními útvary Podunají umožnily překvapivý úspěch Maďarů. Výsledný pád Velké Moravy musí historik opravdu vidět v tomto mocenském trojúhelníku. Fransko-moravské vztahy můžeme sledovat celkem dobře11^, i když samozřejmě neúplně; nejasným faktorem jsou však stále Maďaři.12^ Pokusme se proto c rekonstrukci dějů, které vedly k jejich usazení v karpatské kotlině.
Ojedinělé kořistnické výpravy Maďarů se objevily v Podunají již v letech 862 a 881. neměly však nic společného se zdejším politickým děním.1-5' Spojpvat výpravu z roku 881 s údajným Metodějovým setkanim s "uherským králem" a vidět v ní akci dohodnutou se Svatoplukem je z mnoha důvodů nemožné.1^ Byl to vskutku Arnulf, který se roku 892 poprvé spojil s Maďary proti Moravě1"* \ a na tuto spolupráci, ne na pozdějSi mír s Maďary z roku 899    ^, jo třeba vztahovat shora zmíněná obvinění, která přece mluví o tom, že Arnulf povolal Madary proti Svatoplukovi1''^, tedy před jeho smrti roku &9k.
Roku 89^ zpustošily a vyplenily zřejmě silné maďarské od-
18} v
díly Panonii, která byla tehdy v rukou Arnulfových.    ' Madaři tu tedy vystoupili proti Arnulfpvi, svému spojenci zpřed dvou let, častěji se proto usuzuje, že jednali v zájmu jeho protivníka, moravského Svatopluka. Neexistuje však pro to žádný pozitivní argument.Spiše se tu nabízí nějaká souvislost mezi tím, co se současně odehrálo mezi Bulharskem a Byzancí na dolním Dunaji a v čem měli účast také Maďaři.20^
Nový bulharský car Symeon zahájil roku 89*» válku s Byzancí, zaměstnanou tehdy těžkými boji s Araby, vtrhl do Makedonie
29
a porazil narychlo sebrané vojsko, které proti němu vyslal císař Lev VI. Bulharská vojsko se vrátilo s kořisti domů a císař hledal, podle staré byzantské politické zásady, spojence, který by Bulhary vojensky zaměstnal a odtižil tak Romaie. Vyslal
21V v
vojevůdce Niketase Sklerose    ' k Madarům sidlicim tehdy v Atel-kuzu, mezi Bugem a Dnestrém. Jejich náčelníci Arpád a Kursán souhlasili a maďarské vojsko se soustředilo na dolním toku Dunaje, kam byla vyslána císařská flota admirála Eustachia, aby je přepravila na druhý, bulharský břeh. Z jihu současně útočila na Bulharsko po souši armáda, jíž velel zkušený Nikolas Fo-kas. Odehrávalo se to někdy na konci roku 89^ nebo na počátku roku 89522^, tedy rozhodně až po maďarském nájezdu na Panonii, k němuž muselo dojit na jaře nebo v létě, protože už na podzim byl uzavřen mír mezi Bavory a Moravany, zřejmě v důsledku ma-darského pustošeni Panonie.    ' K jednání s Arpádem a Kursáném muselo dojit v létě, tedy v době, kdy maďarská výprava útočila na Panonii. Nejistá chronologie nás tedy neopravňuje k tomu, abychom ve výpravě do karpatské kotliny viděli akci dohodnutou mezi Niketasem Sklerosem a Arpádem s Kurszánem.Ta by měla smysl jen tehdy,  jestliže by Maďaři útočili na bulharská území za Tisou a u Bělehradu2**^, o tom však nic nevíme, pozitivně víme pouze, že plenili v Panonii. Tento nájezd byl tedy opět jen obyčejnou loupežnou výpravou bez souvislosti s politickým děním ve středním Podunají. Nanejvýše se lze domnívat, že poplenění Arnulfova území bylo odvetnou akci Maďarů za nedodrženi nějakých podmínek pro poskytnutí pomoci Arnulfovi proti Moravanům roku 892. Maďaři by si tu prostě vybrali odměnu slíbenou jim Arnulfem. To však není opravdu nic více než domněnka.
Maďaři měli v Bulharsku zpočátku roku 885 úspěch a jejich výprava se vrátila domů obtížena kořistí. Symeon po utrpěných porážkách uzavřel mír s Byzanci a když Maďaři podnikli někdy v prvé polovině následujícího roku novou výpravu, Symeon ji zcela rozbil. V Bavorsku se tehdy vyprávělo, že v bitvě zahynulo 20 000 Bulharů.2-*^ S těmito událostmi spojil Konstantin
30
Porfyrogenetos "zaujetí vlasti" Maďary v Karpatské kotlině. Podle něho proběhly události takto2^ : "(Maďaři) se na výzvu Lva, císaře věhlasného a Krista milujícího, přepravili (přes Dunaj), svedli válku se Symeonem, s plnou silou ho porazili, a vyrazivše prošli až po Presláv,uzavřeli ho do města zvaného Mundraga a vrátili se do vlastní země. V té době měli za vládce Liuntiku,  syna Arpádova. Když však Symeon uzavřel mír s římským císařem a dostalo se mu volnosti jednat,  vyslal k Pečeně-hům poselstvo a ujednal s nimi, aby přemohli a vyhladili Turky (tj. Maďary). A když Turci odešli na vojenskou výpravu, vytáhli Pečeněhové se Symeonem proti Turkům, úplně vyhladili jejich rodiny a ty Turky, kteří byli zanecháni k ochraně země, odtamtud potupně vyhnali. Když se pak Turci vrátili a nalezli svou zemi takto pustou a zničenou, usadili se v zemi,  v niž i nyní bydlí a která má jméno podle shora uvedeného označení řek (tj. přítoků Tisy).27^
0 tom, že Maďaři byli ze svých sídel vyhnáni Pečeněhy, mluví také Regino k roku 889 a zároveň udává, že před nimi uprchli do karpatské kotliny, kde zprvu obývali "pustiny Pano-nů a Avarů" a později podnikali nájezdy na "končiny Koni tanců, Moravanů a Bulharů?.    ' Reginonovu datu není třeba přikládat žádný význam2^ \ je tu třeba nepochybně dát přednost Konstantinovi, který říká, že Pečeněhové se dali na pochod "před 55 lety" »  tj« asi roku 89k,  protože Konstantin psal v letech 9^8 až 950.^°' Potvrzují to i jiné prameny, z nichž vyplývá, že okolo
roku 894 došlo ve střední Asii opět k jedné lavinové reakci,
31)
vyvolávající další ze zdejších stěhování národů.    ' Pod náporem východního arabského kalifátu se dali do pohybu turečtí U-zové, kteří napadli své sousedy Pečeněhy, kočující na Dolní Volze, a strašlivým způsobem je rozbili. Prchající Pečeněhové pak narazili na Maďary v jejich sídlech v Atelkuzu.
Srovnáme-li s tím Konstantinovo vyprávěni,  vidíme, že jeho začátek, líčící boje Maďarů s Bulhary,  vcelku odpovídá tomu, co napsali byzantští kronikáři a o čemž se shodné zprávy
31
dostaly (zřejmě prostřednictvím poselství Lva VI. k Arnulfo-vi, vedeného biskupem Lazarem)32^ i na západ. Nikde se zde však nemluvilo o tom, že by se Symeon spojil proti Maďarům s Pečeněhy. Vyplývá to sice z logiky bulharsko-byzantské války y létech 894-89633/1, odporuje to vžak tomu, co víme o stěhování Pečeněhů. Ti nepotřebovali být k útoku na Maďary verbovaní Symeonem, nic jiného jim totiž nezbývalo. Nelogické je také Konstantinovo tvrzení, že spojené bulharsko-pečeněžské sily přepadly Maďary v Atelkuzu právě v té době, kdy maďarské vojsko bylo na výpravě proti nejmenovanému nepříteli. Pečeně-zi jistě Madary přepadli a pokud madarské vojsko bylo tehdy zrovna na výpravě, mohlo to být pouze v Bulharsku, kde utrpělo v první polovině roku 896 velkou porážku. Že by se jeatě v temže roce zdecimovaní Maďaři odhodlali k nějaké další výpravě, je nemožné. Zda Pečenězi zaútočili na Madary právě v prvé polovině roku 896, kdy jejich vojsko přebývalo v Bulharsku, nelze rozhodnout. Konstantin se tu opíral o domácí maďarskou tradici3*^, která jistě takto omlouvala porážku utrpěnou od Pečeněhů.
Konstantin pak tvrdl, že tato porážka přiměla Madary k tomu, aby se vystěhovali do Karpatské kotliny. Na jedné straně ovSem říká, že tehdy zaujali celé území, které drželi roku 950, kdy Konstantin psal, na druhé straně ale přesně popisuje jejich prvotní sídla v Potisi. Tato druhá lokalizace se shoduje s Reginonem, který také říká, že Maďaři, ustupující před Pečeněhy, se usadili "v pustinách Panonů a Avarů", čímž nemůže být míněno nic jiného než meziřeči Dunaje a Tisy?^
Nemusíme si tedy vůbec "zaujetí země" Madary představovat jako důsledek nějaké katastrofální porážky Pečeněhy, při niž byly vyhubeny rodiny bojovníků, nýbrž spíše jako postupné pronikání do Karpatské kotliny, přičemž první etapou bylo usazeni se v Potisi roku 896. Těmito osadníky však byla zřejmě jen část Maďarů, především vojenských družin. Hlavní síly, celý lid s rodinami a stády, ještě tehdy pobývaly (v souhlase
32
s maďarskou i ruskou tradici3^'') v širokém pruhu lesostepi a stepi na jih od Volyně.
Vcelku lze tedy považovat za jisté, že od roku 896 Maďaři v horním Potisi sídleli, spiše však jen jejich část. Došlo
k tomu jistě v nějaké dohodě s Moravany, kteří toto území,
■ 37)
důležité zejména pro dovoz soli ze sedmihradských dolů , tehdy ještě kontrolovali. Svědčí o tom jak maďarská tradice ,/ tak zejména stížný list bavorských biskupů z roku 900, který tvrdí, že Moravané k sobě přijali nemalé množství Maďarů. To se jistě, vztahuje na horní Potisi a na maďarskou skupinu zde usídlenou, sotva však na celý lid. V tom případě by se bavorští biskupové jistě vyslovili určitěji.
Maďary však v té době nenacházíme pouze za Dunajem, ale i v samotném centru Velké Moravy. V roce 1969 byly v Mikulčicích nalezeny v hrobech, položených za ohradou pohřebiště u baziliky na akropoli*0'', tři denáry, dva milánské císaře Lam-berta (894-898) a jeden Berengara I. (888-915).Z>1^ Všechny tři mince se musely dostat na Moravu brzy po ražbě, tedy po letech 894-895, kdy byly raženy mince Lambertovy, a po 896-898, kdy byl ražen denár Berengara'*2^, v každém případě ještě v době rozkvětu Mikulčic. Obě Lambertovy mince jsou při okraji proraženy dvěma dírkami'*3 \ což svědčí o tom, že byly původně našity na oděv,a zcela jednoznačně je to řadi mezi mince nalézané
* 44) ve staromadarských hrobech z doby zaujetí země.    ' Všechny mince v nich nalézané jsou téměř bez výjimky dírkované. Každá druhá západní mince v těchto hrobech nalezená pochází ze severní Itálie a téměř polovina těchto severoitalských minci zase pochází z doby Berengarovy královské vlády, tj. z let 888-915.
Jde tu jasně o kořist nebo možná také žold získaný za výprav
46)
' Nenašla se
*5)
do Itálie v letech 898, 899-900, 901 a 904-905.
s47)
v nich sice dosud žádná mince Lambertova z let 894/5 '7 a také jen dvě ze tří mikulčických minci jsou dírkovány, i tak je
však zřejmé, že je třeba řadit je právě do těchto souvislos-
48) U0\ ti.    ' Jakkoli to může být překvapující        mikulčický nález
33
i
nás nutí počítat s přítomností Maďarů v samotném centru Velkomoravské říše a dokonce i v centru tohoto centra - opevněném knížecím areálu Mikulčic. V žádném případě nemůže Jít o doklad maďarského nájezdu na Mikulčice v době po pádu Velké Moravy. Mince nalezené v Mikulčicích jsou jasně kořistí z maďarského vpádu do Itálie v letech 899-900 a do hrobů se dostaly brzy poté:
Bavorští biskupové měli tedy zřejmě pravdu, když obviňovali Moravany, že k sobě přijali Maďary. Všechny okolnosti nasvědčují tomu, že moravsko-maďarské soužití bylo od roku 89ó až do roku 901 nejenom pokojné, ale i velmi těsné. Maďarská skupina usazená v horním Potisi znepokojovala zpočátku bulharské území""^, ohrožena však byla i Panonie, na což reagoval
Arnulf tím, že ji roku 896 svěřil do správy posávskému knížeti 51)
Braslavovi.    ' Panonie však zřejmě ušetřena nezůstala. Stížnosti bavorských biskupů na zpustošeni Panonie Moravany ve spolupráci s Maďary bývají obyčejně vztahovány na maďarský ná-
2 )
jezd roku 89^      , zde však o účasti ani iniciativě Moravanů nic nevíme, musíme je tedy vztáhnout na jinak blíže neznámé plenění v Panonii, kterého se v letech 896-898 účastnili spolu s Maďary i Moravané.-'"'^
Arnulf, zaměstnaný svými italskými záležitostmi, se dostal k řešení těchto otázek až v roco 898. Z listu bavorských biskupů vyplývá, že tehdy uzavřel s Maďary mír podle jejich zvyklosti a že je dary pohnul k tomu, aby odešli do Itálie.""^
Znění listu nasvědčuje tomu, že tu mělo jít o definitivní od-55 )
chod.    ' Nebylo by to opravdu nemožné, Arnulf by se tak přece zbavil rázem dvou potíži, jednak obtížného sousedství ohrožujícího Panonii, jednak by užil Maďarů proti svému italskému soupeři Berengarovi I. I další chování Maďarů by takto chápanému odchodu nasvědčovalo. Nevíme ovšem,  jak zněly úmluvy Maďarů s Arnulfem, zdá se však, že se vztahovaly především na zajištění sídel pro celý maďarský lid, který byl ve svém dočasném domově za Karpaty v opravdu těžké situaci. Její řešení
34
usazením se v dunajské kotlině by v každém případě muselo být namířeno proti Velké Moravě, protože by muselo porušit podmínky, za nichž se část Maďarů usadila v horním Potisí. Moravané tu přijali právě jen určité množství - i když nemalé - Madarů a v žádném případě by nemohli souhlasit s usazením se celého lidu. To by pro ně bylo pochopitelně příliš nebezpečné. Zdá se však, že o obsahu těchto dohod s Arnulfem buď Moravané nevěděli, nebo na ně v dalším již nestačili reagovat.
Italské tažení však bylo jistě podmínkou, kterou Maďaři
56)
pohotově již v roce 898 a pak 899 splnili.    ' Arnulf však zemřel 8.prosince 899"*', v době, kdy Maďaři prezimovali v Itálii. Maďarské oddíly se tím ocitly v těžké situaci. Byly zbaveny spojence a především neměly již žádné záruky, že budou splněny podmínky míru s Arnulfem.  Přesto však maďarské vojsko zůstalo v Itáliia bojovalo dále, nevrátilo se zpět. Vyčkávalo zřejmě reakce nového krále Ludvíka Dítěte (resp. jeho rádců) na žádost o potvrzeni podmínek míru, který uzavřel Arnulf. Tato reakce však byla vyděšená a bezradná a v zásadě jistě odmítavá.        Maďaři odpověděli tím, že v srpnu roku 900 uzavřeli 59)
mír s Berengarem, nevrátili se však do Potisí, nýbrž položili se táborem v Panonii, kterou poplenili.
Jejich jednání rozhodně nepůsobí dojmem plánovitosti, šlo tu zřejmě o momentální situaci vynucené reakce, sice bohatou kořisti obtíženého vojska', avšak odtrženého od vlastního lidu a proto značná nejistého. To, že se vojsko nevrátilo do Potisí, svědčí o tom, že mu šlo o více, než o obnovení předchozího stavu. Maďaři si zřejmě uvědomili, že nová sídla pro celý lid nebude možno získat jinak než v boji, a to buď s Bavorskem nebo s Moravou, sotva však s oběma naráz. Nevíme,  v jakém poměru byli v létě 900 s Moravou,  pokud byl ujednáním s Arnulfem mír s Moravany porušen,  tedy ho Maďaři jistě rychle obhovili. Svědčí o tom mimo jiné právě přítomnost maďarských bojovníků, navrátivších se z italského taženi v Mikulčicích na dvoře Moj-
mírově. První výpady proti Bavorsku na podzim roku 900
61)
byly
35
1
také zřejmě koordinovány s Moravou. Následovaly totiž těsně po společném bavorsko-oeském vpádu na Moravu^2' a příznačné také je, že ušetřily území Mojmírova spojence Isanrika ve Východní marce a zasáhly až území na JSnži.^^^ Ale Moravané se již také museli obávat obtížného spojence a udělali pro to jediné možné, uzavřeli spojenectví s Bavory, aí již z iniciativy vlastní, nebo z iniciativy druhé strany. Do tohoto míru,
6*»)
uzavřeného v lednu 901, byl pojat také i Isanrik.        Už příštího roku zaútočili Maďaři na Moravu, bráněnou také bavorskými posilami. Zatímco toto bavorské vojsko utrpělo porážku, Moravané zvítězili.^'
Přes akutní ohrožení maďarskými nájezdy z Panonie se však na bavorské a moravské hranici staré pořádky stále ještě neměnily. Nikdo nepočítal s nějakou katastrofou. Když tehdy (v leteoh 903-90*») jednali Bavoři v Raffelstetten^6'o řádech obchodu po Dunaji, z vlastních Bavor do rozvíjejících se "východních krajin" a za hranice říše až na "trh Moravanů" ležící ještě dále cestou rádánitů až do dale-
67 }
cí v Mikulčicích '
68)
ké Chazarie bylo pro ně maďarské nebezpečí jen zanedbatel-
nou epizodou. Ještě roku 903 se běžně disponovalo statky ležícími na východ Wienerwaldu.**^
Teprve roku 90k došlo k podstatné změně. Tohoto roku (a
ne roku 902) byl při jednání v Bavorsku zákeřně zavražděn _ 70)
"král Madarů" Kusal.    ' Byl to zřejmě velkokniže - "kende" -
Kurszán, který spolu s "gyulou" Arpádem vládl Maďarům,
71)
To
svědčí o tom, že tehdy již maďarský lid překročil Verecký prů-smyk. Jednáni, při nichž byl Kurszán zabit, se zřejmě týkala usídlení se Madarů na bývalých říšských územích v Panonii a vůbec vztahů k říši, Sila Maďarů mnohonásobně vzrostla a jejich reakce na zákeřný - a politicky velmi málo prozíravý -čin Bavorů mohla být drtivá. První úder však nesměřoval proti Bavorsku samotnému, ale proti Velké Moravě. Je to pochopitelné, protože ze svého slovenského území musela být právě Morava pro Maďary mnohem větší hrozbou než Bavorsko. Tento úder,
36
7Z )
k němuž došlo někdy v letech 905-906    ', byl také zřejmě rozhodující, znamenal konec Velké Moravy. Bitva nebo bitvy se odehrály nejspíše někde na Slovensku, snad v okolí Nitry, čemuž by mohla nasvědčovat pozdější uherská tradice, lokalizující právě do Nitry jediné velké boje spojené se zaujetím ze-73)
mě.    ' Boje se odehrály v každém případě daleko mimo zorné pole franckých analistů, kteří o nich nic nezaznamenali.
Bavoři se vzchopili k rozhodující protiofenzívě teprve roku 907. Jejím politickým cílem měla být zřejmě restituce starých poměrů v Podunají,  tj. obnovení francká vlády v Panonii, a pravděpodobně i restituce vlády Mojmírovou na úzeiaí Velké Moravy. 0 zničení moravského státu totiž francké říši nešlo, pouze o její podrobení, o uvedeni v závislost      , a k tomu by byla vhodná příležitost, zvláště když v Bavorsku
již od roku 898 pobýval mladší syn Svatopluka I., Svatopluk 75 V
II.      , který by se mohl stát vládcem obnovené Velké Moravy, samozřejmě plně poslušným Bavorska. Výprava vedená markrabím Liutpoldem směřovala   na velkomoravské území na jihozápadní Slovensko, kde se tehdy zřejmě zdržovaly hlavní madarské síly. K bitvě došlo ^.července 907 u Bratislavy a - jak známo -skončila drtivou porážkou Bavorů.
Tím definitivně padly naděje na obnovu starých poměrů a začal také sekulární proces přesunu těžiště dalšího vývoje z Podunají na sever. Pád Moravy byl poměry vytvorivšími se po roce 907 definitivně zpečetěn. Zaniklo samozřejmě jen to, co
činilo moravský stát státem: dynastie, knížecí vojsko (velká
77\ 78\
státní družina    ') a rozprášena    ' byla velmožská aristokracie,  tvořící vládnoucí třídu státu a páteř jeho správního aparátu. Život však pokračoval dále i na samotných hradských
centrech dolního Pomoravi, i když jejich hradby a stavby neby-
,   - 79)
ly udržovaný.    ' Přetrvávalo například "tržiště Moravanů"
80)
v Mikulčicích, i když v pokleslé podobě.    ' Z vlastního velko
81)
moravského území obsadili Maďaři pouze jižní části Slovenska, Morava zůstala zřejmě ponechána sama sobě. Nemáme alespoň žád-
37
1
né stopy trvalejší maďarské nadvlády na tomto území. Pozdní bajce o sňatku Arpádova syna Zolty s dcerou moravského panov-nika "Menumorouta" samozřejmě věřit nebudeme    ' a zrovna tak nebudeme v německém jménu Břeclavi Laventenburg (Lundenburg) vidět odraz jména jiného domnělého syna Arpádova Leventeho, který by odtud vládl maďarskému "dukátu", zaujímajícímu celou Moravu.Jméno je totiž slovanské: Laveta - Lovata se zachovanou nosovkou a zachovanou výslovností "a" místo "o", což ho bezpečně datuje před cca 850.    ' To se zase výborně shoduje s datováním valu na velkomoravském hradišti Pohansku, předchůdci Břeclavi, založené    teprve českým knížetem Břetislavem I. Tento val totiž vznikl okolo roku 800 a zanikl okolo 85O85) a jen po tuto dobu bylo Pohansko hradem (- burg) a jen tehdy mohlo být toto jméno přejato Bavory ve významu "Lovatův hrad"?'''
Závěrem se pokusíme odpovědět na otázku, kterou jsme začali, tj. proč Velká Morava tak náhle a definitivně upadla. Ve
více než dvacetileté diskusi o charakteru velkomoravského stá-8*7 "\
tu a společnosti    ' se stále znovu argumentuje tím, že rychlý a hlavně definitivní úpadek Velké Moravy ukazuje, že byla státem značně nestabilním, nesrovnatelným v tomto ohledu zejména
* 88)
se státem přemyslovským.    ' V podstatě tu tedy jde o otázku,
zda Velkou Moravu vyvrátili Maďaři nebo zda podlehla své vlastni vnitřní slabosti a Maďaři ji zasadili jen poslední úder.
0 tom, že Velká Morava byla státem, samozřejmě nikdo nepochybuje. Jde jenom o to, zda byla státem stejného typu jako stát přemyslovský 10.-12.století a vůbec středoevropské státy té doby. V poslední době dospělo totiž srovnávací studium k závěru, že přemyslovský,  piastovský a arpádovský stát spolu geneticky souvisejí a tvoři jednotný "středoevropský" typ.®'' Ten je charakterizován zejména tím, že tu neexistuje větší soukromé pozemkové vlastnictví a že vládnoucí třida žije z podílu na důchodech státu, získávaného jako odměnu za své služby panovníkovi. Je tedy prakticky totožná se správním aparátem, který se opírá především o hradskou organizaci a ji doprovázející hospo-
dářskou služebnou organizaci. Do tohoto systému je také začleněna organizace církevní. Formálně jo většina obyvatelstva stálo ještě osobně svobodná, podřízená jen panovníkovi a ne soukromým pánům, protože však panovníkovi platí daně a dávky a vykonává pro něho služby, je omezena jak jejich svoboda, tak jejich vlastnictví a jsou tedy fakticky poddanými nejenom ve státním, ale i ekonomickém smyslu. Celý stát je tak jedním velikým statkem, jehož pánem je panovník, na němž však participuje jeho prostřednictvím celá vládnoucí třída.
Systém institucí tohoto státu je ve všech třech zemích prakticky identický,  takže se musíme nutně ptát, zda se neopí-ral o jeden společný vzor. U piastovskébo státu je tento vzor zřejmý - jsou jim Čechy'0', méně jasné je to u státu českého a uherského. Pokud jde o český stát, je dnes již zřejmé, že byl v podstatě následnickým státem Velké Moravy,  jeho jádro za knížete Bořivoje a jeho synů vzniklo v každém případě z přímé iniciativy Velké Moravy a podle jejího vzoru.'1' uherský stát mohl územně navazovat na více státních útvarů, na bulharskou správu v oblasti Sirmia, na Kocelovo knížectví v Zadujansku a na Velkou Moravu na Slovensku, přímé organizační vzory byly přebírány také z Bavor. Výsledek byl však prakticky totožný s Čechami,
rozhodující byl tedy ten vzor, který působil také na Čechy, tj. 92)
Velká Morava.-7 '
Máme samozřejmě ještě daleko k tomu, abychom tuto domněnku mohli dokázat, a nebudeme se o to také zde pokoušet, poukážeme si spíše na některé rozdíly mezi Velkou Moravou a středoevropským státem, protože ty nám dovolí posoudit, zda můžeme mluvit o vnitřní labilite státní struktury Velké Moravy, na rozdíl od stability středoevropského státu. Nejprve tedy jedno archeologické pozorováni: Páteří státní správy Velké Moravy byly nepochybně hrady. Stejně jako u středoevropského státu, avšak zatímco centra správních obvodů v Čechách nebo v Polsku jsou v podstatě jednoho uniformního typu - téměř jako nádražní budovy ve staré monarchii - , jsou velkomoravské hrady každý
38
39
jiný a sotva je lze podřídit jednotné typologii.
93)
Zatímco
správní hrady středoevropského státu byly zakládány znova poblíž starých předstátnich kmenových center, rostly velkomoravské hrady většinou organicky ze starších předstátnich základů.
Další pozorováni z jiné oblasti: Zatímco hlavní daní středoevropského státu byla daň svobodných placená v penězích knížeti "za mír" (v Čechách}'^ nebo "za svobodu" (v Uhrách)^^, Jalavní daní Velké Moravy byla dan svobodných vybíraná v oděvech podle zvláštního klíče řídícího se počtem potomstva^^, tedy daň v podstatě ještě patriarchální, navazující na původní dobrovolné dary kmenovému knížeti. A konečně: celá ta zvláštní synkretistická kultura, která určuje tvář Velké Moravy, tak jak ji dnes po rozsáhlých archeologických výzkumech známe, je zcela jasně kulturou zvláštní vrstvy velmožské aristokracie, Scterá určovala ráz velkomoravského státu a měla v něm velmi silné postavení, nesrovnatelné s "úřednickou" aristokracii středoevropského státu.
Na druhé straně jsou tu zase nepopiratelné podobnosti. Jádrem velkomoravského vojska byla, přinejmenším za Svatopluka,  veliká, mnohatisícová družina,  plně živená, odívaná, uby-
97)
t/ovávaná a výborně vyzbrojováná panovníkem.    ' Stejnou druži-
98) x 99)
nsu si vybudoval polský Měšek I.    ', uherský Gejza a Štěpán"'
a. čeští Boleslavové. S její pomocí dotvořili svůj stát a především vedli rozsáhlou expanzi. Jenže - a to je téměř zákonitost vývoje' středoevropského státu - tato expanze vyvolala hlubokou krizi mocenské struktury. Vydržování veliké státní dxružiny bylo totiž v agrární společnosti za normálních podmínek téměř neřešitelným problémem. Bylo to možné vlastně jen aa cenu výbojů, kdy se vojsko z větší části živilo samo z kořisti a tributů podmaněných území. Stačilo však, aby expanze byla zastavena - a dojit k tomu přece muselo - a systém se začal hroutit. Nespokojenost družiníků vedla k zhoubným vnitřním bojům, ústícím až k rozpadu státní moci.^^ Následovat mohla, jako v Polsku a v uhrách,  veliká lidová povstání, namířená proti státu a jeho ideologii - křesíanství,101)
40
Přesně totéž se odehrálo na Moravě po smrti Svatoplukově. Téměř 20 let trvající expanze se náhle zastavila a systém tributárních závislostí, o který se opírala Svatoplukova říše,  se téměř přes noc zhroutil. Vláda se dostala do rukou velmožské oligarchie, která téměř vzápětí (jistě již před rokem 898) začala těžké vnitřní boje o prosazení nástupnictví jednoho ze Svatoplukových synů^"^', zároveň se ovšem pokoušela o obnovení panství nad Čechami a asi i dalšími odpadlými územími.1-0^ Již okolo roku 900 se však vláda Mojmíra II. konsolidovala přes neustálé vpády Bavorů podporujících mladšího syna
104)
Svědčí o tom zejména úspěch i05) ze 4 bis-
Svatoplukova, Svatopluka II.
jeho snah o obnovení moravského arcibiskupství.J kupů museli být alespoň někteří určeni pro bývalá Svatoplukova území (například Čechy).10^^ Mojmír II. tedy počítal s jejich znovudobytím. Byl to jeden z reoeptů na překonaní krize, obnovení expanze by mohlo na čas vyřešit problémy vydržováni státního aparátu, zejména družiníků. Definitivní řešení však bylo jiné: rezignace na tyto nejisté zdroje a důkladná hospodářská organizace vlastního území, která by podstatně zvýšila sumu důchodů bez získávání dalších zemí.10'^ Předpokladem bylo zlomení moci velmožské aristokracie, spiše ovšem tím, že splyne s družinou,než násilnou cestou. To vše se podařilo ve středoevropských státech, ne však na Velké Moravě. Právě v době trvající, i když zřejmě překonávané krize přišel náraz Maďarů, který zřejmě rozdrtil Mojmírovu velkodružinu a při němž možná padl i Mojmír. Slovensko bylo ztraceno, na vlastní Moravě však plnou silou propukla druhá fáze krize, pohanská reakce, která byla zřejmě doprovodem jinak blíže neznámého lidového povstání.10^) Svědčí o tom stále více archeologických pozorování, ukazuje se, že na bývalých centrech vznikala pohanská obětiště, na Pohansku hned dvě, v těsném sousedství kostela10"^ v Mikulčicích bylo vybudováno obětiště peryňskóho typu u brány knížecího hradu.110) Tuto fázi krize už nebylo možno překonat, stát se zhroutil.
41
Je to však důkazem jeho štrukturálni slabosti? Sotva, stejnou krizí prošly a překonaly ji i pozdější středoevropské státy. Tehdy - v prvé polovině 11.století - však byly naprosto jiné poměry. Nejmocnějši politický faktor ve středoevropské oblasti, říše, neměla nejmenší zájem na úpadku žádného ze středoevropských států. Zlatým pravidlem říšské východní politiky bylo používat jednoho státu v trojúhelníku Čechy, Polsko, Uhry proti druhému a nedopustit ani přílišné oslabení, ani přílišný vzestup žádného z nich.111' Stejný zájem měla ovšem roku 905-907 východofrancká říše,  i v jejím zájmu nebyl pád Velké Moravy, jenže byla sama bezmocná, sama procházela strukturální krizi.112'
Otázka, na kterou bychom tedy měli odpovědět především, není jenom,  prož padla Velká Morava, ale proč se vůbec po roce 907 pod maďarským nárazem zhroutily mocenské struktury v celém řodunaji, proč došlo k onomu přesunu těžiště vývoje na sever, o němž jsme mluvili na počátku našich úvah. Musím se přiznat, že pro mne zůstává tato otázka stále otevřená. Jednoduchá odpověď zřejmě neexistuje.
Poznámky
l) Jak se to pokouší dokázat L.E.Havlík, Morava v 9. a 10.století (Studie ČSAV 1987, č. 7), Praha 1978, s. 94-104; týž, Slované a Maďaři ve středním Podunají v IX. a X.století, in: Současný stav a úkoly československé hungaristiky, Brno 1985, s. 65-81. Srov. i týž, Velká Morava - historie a legenda, Slovanský přehled 71,  1985,  s. 158-175, zvláště s. 173n., a týž, Velká Morava v kontextu evropských a obecných dějin, in: J.Poulík, B.Chropovský a kol., Velká Morava a počátky československé státnosti, Praha-Bratislava 1985, s. 187-214, zvláště s. 203n., ovšem se Značně pochybenými argumenty (k nimž dále v textu). K jednotlivým těmto argumentům týž, Moesie a listy pasovského biskupa Pilgrima, Jižní Morava 8, 1972, s. 7-19, zvláště s. 8n., a týž, On the Dáting in the Old Slav Literary Monuments and the Primáry Slav Chronology, Studia ZródXoznawcze 30, 1987, s. I-38.  (Zde se Havlík zabývá zejména tzv. Granum cathalogi presulum Moravi-
42
ae, konfúzní kompilací z počátku 15.století. Jejím základem maji prý být dva staroslověnsky psané moravské letopisy z 9. a 10.století, stažené pak v letech 1030-1060 v jeden staroslověnský letopis. Tento letopis prý použili autoři Pověsti vremennych leť a Letopisu popa Dukljanina. Někdy v letech 1070-1100 byl prý tento moravský letopis přeložen ve výtahu do latiny a posloužil Kosmovi i autoru legendy Tempore Michaelis imperatoris z doby okolo roku 1268. Poslední redakcí je prý Granum,  vzniklé údajně okolo roku 1346. Na vyvracení této fantastické konstrukce, již sotva uvěří kdo jiný než její autor, zde není místo, zmiňuji se o ni jen proto, že ji v dalším neberu na vědomí.)
2) K tomu například B.Barbatti, Der heilige Adalbert von Prag und der Glaube an den Weltuntergang im Jahre 1000, Archiv für Kulturgeschichte 35, 1953, s. 123-l4l; G.Dubyt Ľan mil, Paris 1967; D.Verhelst, Adso van Montier - en Der en de Angst voor het Jaar Duizend, Tijdschrift voor Geschiede-nis 90,  1977, s. 1-10.
3) Klasickou knihou je stále F.Dvornik, The Making of Central and Eastern Europe, London 19^9 • Srov. i K.rymieniecki,
Z dziejów tworzenia sie Európy w X wieku, l'rzegl^d Zachod-ni 11, 1955» s. 126-163, a F.Graus, Die Entstehung der mittelalterlichen Staaten in Mitteleuropa, Historica 10, 1965» s. 5-65.
4) To ovšem neznamená, že Velká Morava byla nástupnickým státem avarské říše, jak se stále mylně tvrdí, například L. Waldmuller, Die ersten Begegnungen der Slaven mit dem ~ Christentum und den christlichen Völkern vom VI. bis VIII. Jahrhundert. Die Slaven zwischen Byzanz und Abendland (Enzyklopädie der Byzantinistik, hrsg. von P.Vitoh, Bd. 15), Amsterdam 1976, s. 552, který choe odvozovat základní rysy uspořádání státu nejenom na Velké Moravě, nýbrž i v přemyslovských Čechách přímo od uspořádání avarského kaganátu. Povrchní argumenty pro tuto tezi se opírají o Pilgrimova falza, která jsou nadto ještě nepochopena. Jediná pozoruhodná skutečnost, která by se dala takto vykládat, je, že, Svatopluk se měl podle tzv. Arabské anonymní relace (o hij viz dále pozn. 67) živit kobylím mlékem.1 To dalo už dřivé G.Vernadskému, Great Moravia and White Chorvatia, Journal of the American Oriental Society 65, 1845, s. 257-259, důvod tvrdit, že mojmírovská dynastie byla alanského původu. Podle L.Hauptmanna, Kroaten, Goten und Sarmaten, Germano-slavica 3, 1935, s. 325-353, byli totiž nositeli říše Bílých Charvátů, za jejichž panovníka považuje prý Anonymní relace Svatopluka, slovanští Antové, ovládaní však alanskou aristokracií. L.E.Havlík, Morava, s. 18, je ochoten brát tuto domněnku vážně, sotva však právem. Antové měli sice něco společného s Charváty, avšak prokázat to lze pouze pro východní Charváty na horním Bugu a Dněstru (srov. V.V.Šedo v, Anty, in: Etnosooiaľnaja i političeskaja struktura
k3
rannef eodal'nych slavjánskich gosudarstv i narodnostej, Moskva 1987» s. 16-22), Charváti také neměli nic společného s Moravou, údajné jméno hlavního města Svatoplukovy říše,  "Charvát", v arabské Anonymní relaci (srov. D.Třeštík, "Trh Moravanů" - ústřední trh Staré Moravy, ČsČH 21, 1973i s. 878)  je mylnou emendací zkomoleného a těžko rozluštitel-ného jména. Antové také měli sotva co společného s Alany, jejich jméno je jasně íránské a starší, než mohly být alan-ské vlivy (O.N.Trubačev, Lingvističeskaja periferija drev-nejšego slavjanstva. Tňdoarijcy v severnom Pričernomorje, Voprosy jazykoznanija 1977, nr. 6, s. 24n.). Pití kobylího mléka (alkoholického nápoje z něj, kumysu) není také vůbec výhradním zvykem středoasijských nomádů, máme je dosvědčeno u baltských Prusů, kde bylo, podobně jako ve Svatoplukově případě, kobylí mléko nápojem králů a velmožů (Alfréd Veliký, Orosius, ed. G.Labuda, Zrodia akandynawskie i ang-losaskie do dziejów S/owiansczyzny, Warszawa i960, š. 85n., k tomu H.1   wraianski, Stosuňki polsko-pruskie za pierwszych Piastów, Przeglad Historyczny 4l, 1950,  s. 153n.). Prusové byli lidem jízdních bojovníků,  je však málo známou skutečností, že totéž platí o Slovanech 6.-8.století. Ti byli také jezdci (přinejmenším jejich vyšší.vrstva), avšak úplně jiného druhu než středoasijští nomádi. Nosili především ostruhy, které Avaři a jiní nomádi neznali a které předpokládají jiný způsob boje než avarský. Srov. k tomu 2.Klanica, Die Slawen im Marchgebiet und ihre Beziehungen zum awarischen Stammesverband, in: Berichte über den XX. Internationalen Kongre3 für slawische Archäologie, Berlin 24.-28.August 1970, Bd. II, Berlin 1973, s. 339-344.
5) Ke vzniku Prahy ve třetí čtvrtině 9.století nejnověji Z.Sme-tánka, Počátky Pražského hradu a jeho postaveni v raném středověku, Věda a život 27, 1982, č. 1, s. 21-25;  týž, in: Archeologičeskoje izučenija pamjatnikov 6-15 vekov v Čechii 1975-1985 gg., Praha 1985, s. 172-182, a Z.Smetánka, B.Vlček, J.Eisler, Hrobka knížete Spytihněva I.  (K chronologii ťraz-ského hradu na přelomu 9. a 10.století), Folia Historica Bo-hemica 5, 1983, s. 61-80. K datováni do let 884-889 a k příčinám vzniku D.Třeštík, Počátky Prahy a českého státu, tamtéž, s. 7-37.
6) Tj. při vzniku státu za Štěpána X., jimž skončila jejich no-mádská (či "polonomádská", jak chce G.Györffy, Autour de 1'État des semi-nomades: Le cas de ílongrie, in: Etudes his-toriques hongroises 1975, X. I, Budapest 1975, s, 223-238) minulost. To je podle mého názoru třeba zdůraznit proti domnělé kontinuitě, na niž klade G. Gy'órf f y   hlavní důraz. Vznik státu je koneckonců vždy revoluční a ne evoluční proces. Ke Štěpánovi srov. přehled u J.Szcücze. König Stephan in der Sicht der modernen ungarischen Gescliichtsforschung, Südostforschungen 31, 1972, s.. 17-40. Hlavní monografii je G.Györffy, István király és müve, Budapest..1977, hlavní myšlenky knihy jsou shrnuty v článku: Dem Gedächtnis Stephans,
44
den ersten König von Ungarn, Acta Historica ASH 17, 1971, s. 1-11.
7) Vidukind 1,19 (ed. P.Eirsch, H.E.Lohmann. MG SS rer. Germ. 1935, 5«vyd., p. 29J a Liutprand z Cremony, Antapodosis I. 13 (ed. J.Becker, MG SS rer. Germ. 1915, 3.vyd., p. 15). Sem patří i Annales Sangallenses maiores a.a. 892 (MG SS I, p. 77): "Arnolfus contra Maravenses pergebat, et Agarenos, ubi reclusi erant, dimisit" (srov. pozn. 15), a Annales Ra-tisponenses, Supplementum a.a. 894 (MG SS XXX/2, p. 746): "Arnulfus Ungaros eduxit." Neznám žádnou práci, která by
se zabývala touto zajímavou variantou pověsti o Gogu a Ma-gogu.
8) Vidukind 1.19 (p. 29): "eo quod iratus esset imperátor Cen-tepulcho, regi Marorum."
9) Liutprand, Antapodosis 1.13 (p. 15): "unius homuncii deiec-tio fit totius Europae contricio."
10) Jde o stižný list bavorských biskupů papeži Janu IX. z roku 900 (o něm dále pozn.. 39, 54), kde se mluví o pomluvách Moravanů, že Bavoři uzavřeli s Maďary mír po pohanském způsobu a že jim dali peníze, aby odešli do Itálie, a zároveň si Bavoři stěžuji, že Moravané mezi sebe přijali nemalý počet Maďarů a spolu s nimi poplenili Panonii.
11) Základní prací o politických dějinách Velké Moravy je stále V.Novotný, České dějiny 1.1, Praha 1912 (dále ČD), moderní zpracovaní je naléhavě potřebné. K orientaci po novější literatuře lze s prospěchem použit střízlivou skicu H.jžowmi-anského. Poczatki Polski IV, Warszawa 1970, s. 299-394, a komentáře L.E.Havlíka k edici Magnae Moraviae Fontes Historici I-V, Praha-Brno 1966-1976 (dále MMFH), podle které také dále cituji.
12) Hlavními současnými pracemi o "zaujetí země" (honfoglalás) Maďary jsou především četné studie G.Györffyho (Kronikaink ésea magyar ostörténet, Budapest 19^8j Formation d*Etats au XI   siecle suivánt les "Gesta Hungarorum" du Notaire Anonyme, in: Nouvelle études historiques I, Budapest 1965, s. 27 až 54; Die Erinnerung an das Gro3mährische Fürstentum in der mittelalterlichen Uberlieferung Ungarns, Acta Archaeo-logica ASH 17, 1965, s. 41-45; Sur la question de ľétablis-sement des Petschenégues en Európe, Acta Orientalia ASH 25, 1972, s. 283-292; The Original Landtaking of the Hungari-ans, Budapest 1975; ..Honfoglalás, megtelepedés és kalandosá-zok, in: Magyar östörteneti tanulmányok, Budapest 1977, «• 123-156; Arpád. Persönlichkeit und geschichtliche Rolle, Acta Antiqua ASH 26, 1978, s. 115-136; Landnahme, Ansied-lung und Streifzüge der Ungarn, Acta Historica ASH 31, 1985, s. 231-270; jahož i jeho partie v nejnovějšioh dějinách Maďarska: Magyarország törtenete. Red. G.Székely, I»
1, Budapest 1984, s. 577-650)* - Dále sem patří málo podařená kniha G.Kristó. Levedi torszovetségétol szent István
45
T
13)
állaiaáig, Budapest 1980. Stanoviska literatury psané ve slovanských řečich se bez většího úspěchu pokouší brát v úvahu japonský historik T.Senga, Morávia bukdsa és a honfoglaló magyarok, Századok 117» 1983» s. 307-343. Ma-äersko-slovanskýrai vztahy v době "zaujetí země" se zabýval, především P.Ratkoš v řadě prací (Podmaněnia Slovenska Maďarmi, in: 0 počiatkoch slovenských dejín, Bratislava 1965, s. l4l-178; La conquěte de la Slovaquie par les Ma-gyars,Studia Historica Slovaca 31 1965, s. 7-57; Die_gro3-mahrischen Slaven und dle Altmágyaren, in: Das Gro3mähri-sehe Reich, Praha 1966, s. 227-255t totéž in: Študijné zvesti AÚ SAV 16, 1968, s. 193-219; Anonymové Gesta Hunga-rorum á ich pramenná hodnota,^Historický časopis 31, 1983, s. 825-870; Pramene o staromaďarských bojových akciách a zániku mojmírovskej Veřkej Moravy, Slávia 55, 1986t s. 140 až 149; Vztahy naddunajských Slovanov a starých Madarov v rokoch 881-1018, Historický časopis 35, 1987, s. 801-817, srov. i jeho partii v Dejinách Slovenska I, Bratislava 1986, s. 121-124). Práce L.E.Havlíka jsme si připomněli již v pozn. 1. K otázce rozpadu Velké Moravy a podílu Maďarů na něm přinesl důležitá pozorování A.Ruttkay (Problematika historického vývoja na území Slovenska v IO.-I3. storočí z hradiska archeologického bádania, in: J.Foulik, B.Chropovský a kol., Velká Morava a počátky československé státnosti, Praha-Bratislava 1985,  3.l4l-185, a B.Chropovský , A.Rut tkay, Archeologický výskum a genéza slovenského etnika, Historický časopis 33,  1985, s. 257-292). Podnětná je i úvaha R.Marsiny, K zániku Veíkej Moravy a k vývoju pomerov do začiatku 11.storočia, in: Velká Morava a feudálni společnost v 9»-13istoleti se zřetelem k jižni Morave, Mikulov 1973» s. 27-42.
Svědčí o tom už to, že velká a dobře informovaná analis-tická díla, jako byly Annales Fuldenses, si jich nevšimla. Nájezd Maďarů roku 862 zaznamenaly pouze Annales Bertinia-ni a.a. 862 (MMFH X, s. 74):  "Sed et hastes antea illis porjulis inexperti, qui Ugri vocantur, regnum eiusdem (Ludvíka Němce) populantur." L.E.Havlík (MMFH IV, s. 3?4, jakož i F.Dvorník, Les légendes de Constantin et de Méthode vues de Byzance, Praha 1933, s. 244) sem počítá i zprávu Annales Alamanici a.a. 863 (u Havlíka omylem 862, ed. V. Lendi, Untersuchungen zur f ruhalemanischen Atmalistik. Die Murbacher Annalen, Freiburg 1971, s. 180) a Annales Vein-gartenses a.a. 863 (MG SS I, p. 66):  "Gens Hunorum chris-tianitatis nomen aggressa est"»_které zase Sz. de Va.jay, Der Eintritt des ungarischen Stämmébundes in dle europai-sche Geschichte (862-933), Mainz 1968, s._ll, pozn. 2, považuje za zprávu o samostatném nájezdu Maďarů z roku 863, odlišném od nájezdu z roku 862 (de Vajay se opírá o Annales Sangallenses a.a. 863, MG SS I, p. 76, to je však výtah z Annales Alamanici). Obojí je však očividný omyl, jde o přijeti křesťanství a ne o nájezd na křeslany, a Maďari
46
nemohli tehdy v žádném případě přijmout křesťanství. Ve skutečnosti tu jde,  jak ukázal T.Wasilewski (Sieznany przekaz rocznikarsk_ o przyjeciu chresciafcstwa prez Bu/-garów, Pamietnik 3/owiaAski 19, 1969, s. 139-143: týž, Bizanejum i Sí'owianxe w IX wieku,  Warszawa 1972,  s. 125n.), o křest Bulharů. Zprávu Annales. Bertiniani spojoval už £. Oumml e r,  Geschichte des Ostfrankischen Reiches II, Berlin I.005, s. J»40,  s povstáním ílarolomanna,  syna Ludvika Němce proti otci a ve spojenectví s Rostislavem. Maďary by tak měl povolat Rostislav.  To přijímá a rozvíjí Sz.  de Va,)K Der Eintritt,  s.  14. P.Ratkoš, Die groJmanrischén Slaven, s. 231,  tu zase vidi ruku byzantské diplomacie,  to vše je však bez jakékoli opory v pramenech, Zprávu o nájezdu roku 881 zaznamenaly Annales Iuvavenses maximi a.a. 881 (MMFH I,   s.  131.):   "Primům bellxiin cum Ungaris ad 'aeniam. Secundum bellum cum Cowaris ad Culmite." Kavaři byli cha-zarským kmenem, který se připojil k Maďarům, topografické údaje ztotožňuje E.Klebel,  Eine neuaufgefundene Salzburger Geschichtsqueíle,  Mitteilungen der Gesellschaft für Salzburger Landeskunde 6i,  1921, s. 12,  pozn.  112, s Vídní 3 Kollwitz u Ardagger či Kuimbergem u Melku.   (Ke sporu b jméno Vídně K.Oettinger. Das Waden Wiens,  Wien 1951» s. 71n. )
14) Viz exkurs I.
15) Annales Fuldenses a.a. 892  (MMFH I,  s. 119). L.E.Havlík, Velká Morava a franská říše, Historická štúdie 8,  1963, s. 172, s tím spojuje zprávu Annales Sangalenses a.a. 892 (viz pozn. 7) a domnívá se,  že Maďaři byli tehdy na Moravě obklíčeni (reclusi erant) a že je Arnulf z obklíčení vysvobodil (dimisit). Ve skutečnosti tu však jde o vypuštěni Madarů z hradeb, do nichž je prý uzavřel Karel Veliký.
16) Jak naznačuje V.Novotný. CD 1,1, s. 4l0, pozn. 1.
17) Viz pozn. 7.
18) Annales Fuldenses a.a. 894 (MMFH I, s. 121): "Avaři, qui dicuntur Ungari, in his temporibus ultra Danubium peragan-tes multa miserabilia perpetravere. Nam hornines et vetulas matronas penitus occidendo,  iuvenculas tantum ut iumenta pro libidine exercenda secům trahentes,  totam Pannoniam usque ad interhecionem deleverunt."
19) Tuto domněnku vyslovuje H.j^owmianski, Poczatki IV, s. 388, avšak bez argumentů. Obšírné ji zdůvodňuje G.Györffy (The Original, s. 14-17;  Landnahme, s. 236-238). Podle něho je třeba Známou legendu o bilém koni, za něhož Arpád získal lsti od Svatopluka novou vlast,  vykládat jako formálni spojeneckou smlouvu mezi Svatoplukem a Madary, uzavřenou podle nomádského způsobu tak, že Svatopluk přísahal na vodu,   trávu,  sedlo a uzdu. Touto smlouvou začalo "zaujetí země". Tato konstrukce je však značně pochybná, srov. ex-
47
r
kurs II. Podle Sz. de Va.jaye, Der Eintritt, s. 22, zase roku 894 zanikla Velká Morava. Spojuje totiž tvrzení Annales Fuldenses a.a. 894, že Maďaři tehdy "překročili Dunaj"  (ultra Oanubium peragentes - viz pozn. 18), s vyprávěním uherského Anonyma (Gesta Hungarorum, c. 46,  SER I, s. 93-94) o tom,  jak Arpád překročil u Budy Dunaj, a dále se zprávou Kroniky ze 14.století (o. 23, SHR I, s. 28l), žo Maďaři porazili u Bánhidy Svatopluka s celým jeho vojskem. S konečnou platnosti byla ovsem moravská samostatnost zničena v letech 904-906 (tamtéž, s. 4l). Celá tuto konstrukce ztroskotává na tom,  že současný pramen (Annales Fuldenses) o všech těchto déjích nic neví, a taká na tom,  že ve starýoh Gestech z 11.století, o než by se tyto zprávy musely opírat,  jméno Svatoplukovo zřejmě nebylo.
20) 0 válce Symeona s Byzancí v letech 894-896 srov. G.T.Koli-aš, Leon Choreosphates magister, proconsul et patrice, Athén   1929, s. 21-34; G.Cankoya-Petkova, Parvata vojna meždu Balgarija i Vizantija pri car äimcon i vázstanovja-neto na balgarskata tárgovija a Caringrad, Izvestija na Instituta za istorija 20,  1968, s. 167-200; I.Dožilov, Kam chronolog!jata na bálgarsko-madžarskata vojna pri car Simeon (894-896), Voenno-istoričeski sborník 1971, nr. 6, s. 20-33, a týž, Istorija na Balgarija II, Sofija 1981, s.
21)
280-283; P.KTrSly. ôbolgár forrás a 894-896. Évi Magyar-Bolgár hárborúrol, Századok 111, 1977, s. 320-328.
0 tomto poselství W.Seibt, Die Skleroi. Eine prosopogra-phisch-sigilographische Studie, Wien 1976, s. 24-25.
22) I.Božllov, Kam chronolog!jata, s. 22.
23) Annales Fuldenses a.a. 894 (MMFH I, a. 121): "Pax tempeře autumni inter Baioarlos et Moravos compacta est."
24) Přímé zprávy o politické příslušnosti Potisi koncem 9.století nemáme.Jisté je pouze, že Bulhaři drželi roku 892 sedmihradské solné    doly (viz dále pozn. 3) a že roku 886 ovládali území při ústi Tisy (Theofylakt, Život Klimentův, o. 16, 47, MMFH II, s. 233, o bulharském správci Bělehradu). V roce 882 došlo k váloe Svatopluka s Bulhary (Annales Fuldenses a.a. 884, MMFH I, s. 114), k datu H.Lowmian-ski, Poczatky IV, s. 352. Ta se nemohla odehrát jinde nez
v horním Potisi, kde si byly Velká Morava a Bulharsko nej-bliže jakožto přímí sousedé. Příčinou této války byla nejspíše Svatoplukova expanze směrem k Tise. Kombinaci údajů Konstantina Porfyrogeneta o usazení se Madarů roku 896 na území Velké Moravy v Potisi a údaje stížného listu bavorských biskupů z roku 900 o tom, že Moravané mezi sebe přijali nemalé množství Maďarů, dospíváme k tomu, že Moravané drželi (asi od roku 881) větší část Potisi. (Ostatní v této souvislosti uváděné prameny, zejména Gardízí a Ma-súdi, nejsou již tak jednoznačné a je lépe je nebrat v ú-vahu.)
48
Annales Fuldenses a.a. 896 (MMFH I, s. 122).
Konstantin Porfyrogenetos, De administrando imperie c. 40
(MMFH I, s. 294-395).
Viz dále v textu (MMFH I, s. 137).
Regino, Chronicon a.a. 889 (MMFH I,  s. 137).
Dokázal to bezpečně G.GySrffy, Sur la question, s. 284n.f týž, Landnahme, s. 233n. K Reginonovu způsobu práce srov.
25)
26)
27)
28)
29)
K.F.Verner, Zur Arbeitsweise des Regino von Prüm, Die aelt als Geschichte 19, 1959, s. 96-II6, a D.Třežtík, Počátky Přemyslovců, Praha 1981, s. SOn. 3ía zvláštní nápad přišel P.Ratkoš, Pramene, s. l40, a týž, Vztahy, s. 803. Předpokládá (zřejmě podle C.A.Macartenev, The Magyars in the Ninth Century, Cambridge 1930, s. 70), že Regino měl byzantský pramen, a domýšlí si, že zde byl příchod Maďarů do Karpatské kotliny datován podle antiochejské éry léty 6396/6397, tj. 896/897, Regino si však datum převedl podle cařihradské éry: 6396-5508 = 889.
30) Konstantin udává dvě rozmezí, 50 a 55 let (De administran-do imperio c. 37, edd. G.Moravcsik, R.H.Jenkins, Budapest 1949, s. 166). Přednost je třeba dát údaji 55 let, srov. J.Bury, The Treatise De administrando imperio, Byzantinische Zeitschrift 15, 1906, s. 563, 568.
31) Přidržuji se G.GySrffyho, Sur la question. Jinak srov. P. Diaconu, Les Petschénágues au Bas-Danube, Bucarest 1970.
32) Annales Fuldenses a.a. 896 (ed. F.Kurze, SS rer. Germ. 1891, s. 130).
33) Proto většina autorů přijímá Konstantinovo tvrzení, srov, přehled u I.Božilova, Balgarija i Pečnězite (896-IOI8 g.), Istoričeski pregled 29, 1973, nr. 2, s. 39« Srov. i týž. Kam chronolog!jata, s. 33«
34) 0 tom obšírně C.A.Macarteney, The Magyars, s. 113-121.
35) Podle Reginona ležely tyto "solitudines" v sousedství krajin (fines, kontext sotva dovoluje překládat "hranice") Karantánců, Bulharů a Moravanů. Stejnou geografickou situaci popisuje Alfréd Veliký (Orosius, MMFH III, s. 338):
"A tito Moravané ... na jih od nich, na druhé straně řeky Dunaje je země Korutany ... Odtud na východ od země Koru-tancú za pustinou je země Bulharů ... A na východ od nioh (Moravanů) jsou Dákové, když byli dříve Gótové." Dále srov.   (s. 340): "A na jih od Istrie je moře Wendel, které se nyní nazývá' Jaderské; a na severozápadě (jsou) hory, které se nazývají Alpy, a na sever je ta pustina, která je mezi Korutany a Bulhary." Vědomost o této pustině měl Alfréd jistě z mapy, která byla aktualizovanou verzí mapy Orosiovy (G.Labuda, ŽródiČa, sag! i legendy do najstarszych dziejów Polski, tfarszawa i960, s. 41-42). Byla tu vyznače-
49
7
na mezi Korutánci a Bulhary a zároveň na sever (vlastně na severovýchod vzhledem k projekci užívané na těchto mapách, srov. k tomu názorný výklad u Ĺ.E.Havlíka, Slované v anglosaské chorografii Alfréda Velikého, Vznik a počátky Slovanů 5, 1964, s. 63-67) od Istrie. Korutance považuje Alfréd za stejný německý národ jako Šváby či Bavory (G.Labuda, Žród/a,  s. 30), což prozrazuje, že neměl na mysli slovanské Korutance v Alpách, nýbrž Arnulfovo "reg-num Carantanum", zaujímající i celou Panonii s Blatenským knížectvím (B.Grafenauer, Gro3mähren, Uhterpannonien und Karantanien, in: Das Gro3mährische Reich,  Praha 1966, s. 382J, neodráží se tu tedy antický    stav, staré Noricum, jak chce J.Linderski, Alfred the Great and the Tradition of Ancient Geography, Speculum 39, 1964, s. 435). Proto také není mezi Moravou a "Korutany" žádná jiná země, dnešní Dolní Rakousy na jih od Dunaje jsou počítány k "regnum Carantanum". Jeho východní hranicí byl Dunaj ve svém severojižním toku, v oblasti ústí Tisy (u Bělehradu) začínalo bulharské panství, zaujímající i Sedmihradsko a pravděpodobně i levobřežní Potisi (viz pozn. 24). Zde však byla na Alfrédově mapě nepochybně i Dácie,  ležící podle něho na východ (jihovýchod) od Moravanů. Vědomost o ní, jakožto o bývalých sídlech Gótů, převzal Alfréd od Orosia a vůbec ze staré chorografické tradice (o ni J.Linderski, Alfred,  s. 436, a S.Brezeanu, Les Roumains et la "silence des sources" dans le "millénaire obscur", Revue roumaine d'hi-stoire 21, 1982, nr.%3/4, s. 395-403;  tý_ž, "La Bulgarie d'au-delä de Ister" ä la lumiere des sources écrites médie vales, Etudes balcaniques 1984, nr. 4, s. 131-133). V této tradici také figurovala "deserta Boiorum", kladená na západní hranici Panonie nebo do okolí Savarie a Scara-bantie (J.Linderski, Alfred,  s. 438, a J.Dobiáš, Dějiny československého území před vystoupením Slovanů, Praha 1964, s. 30 a passim). Byla živá i v 9.století, jak o tom svědčí Excerpta Aventini ex Annalibus Iuvaviensibus a.a. 858 (MMFH I, s. 337)i "Rastizlav iureiurando pactum fecit cum Carolomanno et coeperunt iterum instaurari deserta Boiorum,  in pace et absque bello sedebant." Nebyla však totožná s Reginonóvou a Alfrédovou pustinou. Ta byla na Alfrédově mapě umístěna na východ od Korutan, mezi nimi a Bulhary a na severovýchod od Istrie. Další zde uvedenou zemí byla Dácie. To vše odráželo ne starou antickou tradici, nýbrž aktuální stav. Z aktuálního stavu pocházelo regnum Carantanum a bulharské panství v Banátu a snad i v Potisi, učeného původu, avšak také aktualizovaného byla Dácie i ona pustina. Dácie nebyla prázdným geografickým pojmem, ale politickou jednotkou (S.Brezeanu. Les Roumains), a stejně reálná byla i ona "poušt". Nemohla to být "deserta Boiorum", musela to být uherská puszta mezi Dunajem, tvořícím východní hranici "ŕegnum Carantanum", a Tisou, tvořící východní hranici Bulharska. Ji znal i Regino. Nebyla tedy totožná s Panonii (jak chce J.Linderski, Alfred,
50
36)
s. 439, a V.Gjuselev, Bulgarien und die Balkanhalbinsel in den geographischen Vorstellungen des angelsächsischen Königs Alfred der Gro3e (871-901), Byzántino-Bulgarica 4, 1973, s. 97-98) a ani s části dolní Panonie mezi Sávou a Dravou (jak chce L.E.Havlík, Slované, s. 80).
0 tom obšírně V.P.Šušarin, Russko-vengerskije otnošenija v IX v., in: Meždunarodnyje svjazi Rossii do XVII v., Moskva 1961, s. 131-179, a H.Lúwmianski. Poczatki Polski V, Varszawa 1973, s. 52-71.
37) Roku 892 se obrátil Arnulf na bulharského panovníka Vladimíra s žádosti, aby nedovolil prodávat Moravanům sůl ( An-nales Fuldenses a.a. 892, MMFH I, s. 119). Srov. k tomu V. Chaloupecký, Dvě studie k dějinám Podkarpatská, Sborník " Filozofickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě 3, 1925, s. 133-182;  P.Ratkoš, K otázke hranice VeŽkej Moravy a Bulharska, Historický časopis 3» 1955» s. 2l4n., O.R. Halaga, Softié hrady v Potisi a ranofeudálne pohraničie, Nové obzory 4, 1962, s. 84n. ; M. Kučer a, Vývoj s o líného monopolu na Slovensku v staršom stredoveku, Sborník Filozofickej fakulty Univerzity Komenského 15,  1964,  s. 72-?6; P.Panaitescu, Einführung in die Geschichte der rumänischen Kultur, Bucarest 1977, s. 164-165. Dnes je celkem obecně uznáváno, že jde o sůl ze solných dolů v Sedmihradsku.
38) Tj. tradice zachovaná v uherských kronikách (viz exkurs II] i tradice zachovaná u Konstantina Porfyrogeneta, obě maďarského původu (viz exkurs II) a obě kladoucí původní sídla Maďarů do Potisi.
39) Stižný list bavorských biskupů ž roku 900 (MMFH III, s. 24ln.): "Ipsi (tj. Moravané) enim crimen, quod nobis semel factum imposuerunt, multis annis peregerunt. Ipsi Ungario-rum non modicam multítudinem ad se sumpserunt et more eo-rum capita suorum pseudochristianarum penitus detonderunt et super nostros christianos inmiserunt, atque ipsi super-venerunt, et alios captivos duxerunt,. alios occiderunt, alios per ima carcením fame et šiti perdiderunt, innumeros vero exilio deputaverunt et nobiles viros ac honestas mu-lieres in serVitium redegerunt;  ecclesias dei incenderunt et omnia aedificia deleverunt, ita ut in tota Pannonia nostra maxima provintia, tantum una non apparest ecclesia, prout episcopi a vobis destinati,  si fateri velint, enar-rare possunt, quantos dies transierunt et totam terram de-solatam viderunt." List považoval za falzum ze souboru Pilgrimových falz A.Gombos, A honfoglaló magyarok kalando-zása (898-904), Hardtďrtenelmi kozlemények 28, 1927, s. 429-519i jeho pochybnosti však spolehlivě vyvrátil R.Mar-sina.  Studie k Slovenskému diplomatáru I, Historické štúdie 16, 1971, s. 82-88.
40) Z.Klanica, Náboženství a kult, s. 119« Hroby jedinců pohřbených před bránou ohrazeného pphřebiště budeme muset in-
31
terpretovat zřejmě jako hroby pohanů, což v našem případě samozřejmě souhlasí.
%l) Tak je určuje T.Kučerovská, Nález severoitalských mincí na velkomoravském hradišti "Valy" u Mikulčic, Moravské numismatické zprávy 13, 1973, s. 10-15, a táž, Die Zahlungsmittel in Mähren im 9« und 10.Jahrhundert, in: Rapports du III6 Congres International ď Archeologie Slavě II, Bratislava 1980, s. 215-219.
%2) Toto datovaní, zejména pokud jde o široké denáry Lambert čivy, navrhuje Ph.Grierson (cituje T.Kučerovská, Die Zahlungsmittel, TI 226 J.
%3) Vyobrazení u T.Kučerovské, Die Zahlungsmittel, s. 217.
4V4) Srov. G.Kevidzansky, K významu a vypovedanej schopnosti mincí v staromadarských hroboch, Slovenská numizmatika 6, i960, s. I21-I3O, a L.Kraskovská, Die Funktion der Münzen in altmagyarischen Gräbern in der Slowakei, Slovenská archeológia 34, 1986, s. 357-363.
4:5) Čísla-podle materiálu shromážděného L.Huszárem, Das MÜnz-material in den Funden der Völkerwanderuogszeit im mittleren Donaubecken, Acta Archaeologica ASH 5, 1955, a. 61-102, a W.Schulzef    Das ungarische Kriegergrab von Aspers-Les-Corps, Jahrbuch- des Römisch-germanischen Zentralmuseums in Mainz 31» 1984, s. 473-51**.
k&) 0 nich G.Fasoli, Le incursioni ungare in Europa nel secolo X (Biblioteca storica ,Sansoni, NF 11), Firenze 1945» a Sz. de Vajay, Der Eintritt, s. 29n., 38n.
47) Poukazuje na to Ph.Grierson, který z toho vyvozuje, že.Lam-bertovy mince z Mikulčic nemohly být součástí italské kořisti Maďarů (srov. T.Kučerovská, Die Zahlungsmittel, s. 226),  to však může sotva být považováno za pádný argument.
48) T.Kučerovská (Nález, s. l4n.; Die Zahlungsmittel, s. 2l8n.) se domnívala, že mince se dostala do Mikulčic prostřednictvím obchodních styků, avšak už diskuse o jejím referátu ukázala, že mince sem musely přijít jako kořist z italských tažení Madarů (M.Kučera, S.Suchodolski, B.Kolníková, srov. Rapports II, s. 22^-227), přičemž M.Kučera myslel na účast Moravanů na těchto maďarských výpravách ts. 224). Rozhodující skutečností je však to, že mince byly původně našity na oděv, což mohl v Mikulčicích provést jen Maďar, či (jak chce M.Kučera) Slovan oblékající maďarský kroj. Tato druhá možnost padá,' uvědomíme-li si zvláštní umístění obou hrobů na ohradou křesťanského hřbitova. Šlo jistě o pohany - tedy Maďary.
49} Překvapující zejména pro archeology, kteří nejsou pochopitelně zvyklí vidět ve svém materiálu odrasb konkrétních historických události (ačkoliv na druhé straně spojují bez rozpaků zánik hradíšt s konkrétními válečnými událostmi,
52
v Polsku prý například téměř všechna raně středověká hradiště zanikla v důsledku tažení Břetislava X. roku 1039). Srov. k problému J.Herrmann, Archäologische Quellen. Analyse historischer Strukturen und Rekonstruktion von Ereig-nisgeschichte, Slovenská archeológia 34, 1986, s. 249-259.
50) Vyplývá to z Reginonovy zprávy (a.a. 889, viz pozn. 28). Regino psal roku 908, viz pozn. 72.
51) Annales Fuldenses a.a. 896 (MMFH I, s. 123).
52) L.E.Havlík v MMFH III, s. 242, pozn. 42;  týž, Slované a Madari, s. 69, to vykládá na nájezd na Bavorsko na podzim roku 900, ačkoliv list byl psán už v červnu t.r.I
53) Tvrzení stížného listu, že Moravané ostříhali podle maďarského zvyku hlavy "svých lžikřesíanů" a poslali je na "naše křesíany", se vztahuje právě na tyto válečné akce ("takže v celé Panonii není vidět ani jediný chrám" - viz pozn. 39)« Nesvědčí to o tom, že by Moravané přebírali madarské zvyky a kroj, je tu zřejmě míněna válečná lest Moravanů, kteří své lidi pustošící Panonii převlékli za Maďary. Pálili a loupili kostely, proto jsou označeni jako "pseudochristiani". Zda je to pomluva či ne, je ovšem těžko rozhodnout.
54) Stižný list bavorských biskupů z roku 900 (MMFH III, s. 240):  "Quod nos prefati Sclavi criminabantur cum Ungariis fidem catholicam violasse et per canem seu lupům aliasque nefandissimas et ethnicas res sacramenta et pacem egisse atque, ut in Italiam transirent, pecuniam dedisse ..." Způsob přísahy,  "při psu či viku i při jiných nejbezbož-nějších a pohanských věcech",  plně odpovídá zvyku tureckých národů, je proto sotva možno pochybovat o tom, že
k přísaze skutečně došlo a že ji ovšem skládal Arnulf. Srov. Sz. de Vajay, Der Eintritt, s. 27-2g s literaturou, a G.Fasolii II re ďItalia, s. 51n.; G.Gyórffy, Landnahme, s. 242.
55) "Ut in Italiam transirent", tj. aby přešli, přestěhovali se do Itálie.
56) Sz. de Vatiay. Der Eintritt, s. 29-35; A.Gombos, A honfog-lalo magyarok, s. 429-497, G.Fasoli, Le incursioni, s. 91 až 111.
57) B.Pummler, Geschichte II, s. 471.
58) Ukazuje na to reakce na nabídku míru, kterou přineslo maďarské poselství, vyslané už po návratu Maaarů z Itálie na podzim roku 900 (Annales Fuldenses a.a. 900, MMFH I, s. 127).
59) Došlo k tomu někdy v červenoi-srpnu. Srov. Sz. de Vajay. Der Eintritt, s. 32.
60) Sz. de Yajay, Der Eintritt, s. 32.
61) O nich Sz. de Vajay. Der Eintritt, s. 33n.
62) Annales Fuldenses a.a, 900 (MMFH I, s. 127); E.DÜmmler, Geschichte II, s. 508n., V.Novotný, ČD 1.1, s". 'TfSÍ'.
63) Annales Fuldenses a.a. 900 (MMFH I, s. 127n.), E.DÜmmler, Geschichte II, s. 513n.; Sz. de Va.iay. Der Eintritt, s. 33 (zde další prameny). Na to, že Isanriko v o území bylo ušetřeno, poukázal L.Havlík, Staří Slované v rakouském Po-dunají v době od 6. dó 12.století, Rozpravy ČSAV, řada SV, 73, seš. 9» Praha 1963, s. 7On. G.GySrffy, The Original, s. 26n.;  týž, Landnahme, s. 243, vyvozuje ze skutečnosti, že roku 900 táhlo madarské vojsko po levém, severním břehu Dunaje, to, že Madaři již tehdy obsadili slovenské části velkomoravského území. Věc se však vysvětluje snadno tím, že Madaři tehdy byli spojenci Mojmíra II.
64) Annales Fuldenses a.a. 901 (MMFH I, s. 128); E. Dummler, Geschichte II, s. 513n.; V.Novotný. ČD 1.1, s. 432.
65) Annales Alamanici (cod. Modoetinensis) a.a. 902 (ed. W. Lendi, Untersuchungen, s. 187):  "Et bellum in Maliara cum Ungaris et patria vineta." Naproti tomu uvádí Chronicon Suevicum universale a.a. 902 (MG SS XIII, p. 66, MMFH I, s. 160, srov. IV, s. 394): "Ungarii a Maruis occiduntur." Kronika je výtahem z nezachované tzv.. Švábské světové kroniky, považované nyní za nezachované dílo Herimanna z Rei-
! chenau (R.Büchner, Der Verfasser der Schwäbischen Weltchronik, Deutsches Archiv l6, i960, s. 389-396; domněnka I.S.Robinsona, Die Chronik Hermanns von Reichenau und die Reichenauer Kaiserchronik, Deutsches Archiv 36, 1980, s. 84n., že Chronicon Suevicum universale je výtahem 2 Herimanna,  je málo přesvědčivá). Z Chronicon Suevicum universale se zpráva dostala do rakouských análů a do Chronicon Virziburgense, která zase byla základem Frutolfovy kroniky. Odtud přešla do dalších děl, částečně zkomolená ("araa-rius" místo "a Maruis") a zčásti i pod špatnými daty 903, 905 a 906. K výkladu podanému v textu srov. K.Reindel, Die ' bayerischen Liutpoldinger (893-989), München 1953, s. 39. G.Gyorffy. Landnahme, s. 243, pozn. 37, tvrdí, že původním pramenem jsou Annales Alamanici, z nichž opisoval Hertmann z Reichenau, který jejich textu neporozuměl a napsal pravý opak (Herimanni Chronicon a.a. 902, MMFH I, s. 170: "Unga-rii Marahenses petunt, pugnaque victi, terga verterunt"). Jenže původním textem Herimannovým je zřejmě text Chronicon Suevicum universale (Epitome Sangallenses) a tento text mohl sotva vzniknout neporozuměním Annales Alamanici. Herimannovým pramenem pro tyto zprávy nebyly ostatně zachované Annales Alamanici, ale nějaké jiné švábské anály, nyní nezachované. Jeho zpráva má proto samostatnou hodnotu. L.E.Havlík. Morava v 9.století, s. 97, a týž, Slované a Madaři, s. 71, zase staví na zprávo Aunalisty Saxa a.a.
906 (MMFH IV, s. 400): "Ungari a Marahis ceduntur" dalekosáhlé domněnky o přežívání státního života na Moravě. Není to ostatně nic nového, na tuto zprávu už poukazoval F.Palacký , Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě I, no-vé vydání Praha 1928,' s. 150, dalši analogické zprávy různých análů  a kronik sebral P.Ratkoš, Vziahy, s. 8O5, který je také přesvědčen, že zprávy se vztahují k roku 906. Všechny bez výjimky ale pocházejí z Chronicon Suevicum universale, kde je správné datum 902. Srov. ke zprávě An-nalisty Saxa i V.Novotný, ČD 1.1, s. 434, pozn. 5, a H. ykawmianski, Poozatki IV, s. 392.
66) MMFH IV, s. 114-119; přehled názorů a literatura: B.Třeš-tík. "Trh Moravanů", s. 869n. K ní ještě P.Johanek, Die RaFfelstettener Zollordnung und das Urkundenwesen der Karolingerzeit, in: Festschrift für Berendt Schwineköper zum siebzigsten Geburtstag, Sigmaringen 1982, s. 87-103. K datovaní podotýká G.Györffy. Landnahme, s. 243, pozn. 57, že písemnost mohla vzniknout i v roce 902, protože pasovský biskup Ričhar   zemřel už 16.září 902 a v listině jmenovaný biskup Pasová Burkard mohl nastoupit hned.poté. To je samozřejmě možné, i když málo pravděpodobná. Faktem je, že Burkard vystupuje v této funkci poprvé 12.srpna 903.
67) D.Třeštík, "Trh Moravanů", s. 878. Ztotožňuji zde tento trh s trhem konaným podle arabské Anonymní relace každý měsíc v hlavním městě Svatoplukovy říše. Nověji popírá F. Kmietowicz, Die Titel der Slawenherrscher in der sog. "Anonymen Mitteilung", einer orientalischen Quelle (Ende des neunten Jahrhunderts), Folia Orientalia 19, 19?8, s. 13 až 34, souvislost tohoto údaje 3e Svatoplukem, jeho rekonstrukce tohoto jména: swjt malik, "svatý (mocný) král" kyjevských Polanů, Je však naprosto nepřesvědčivá.
68) 0 tomto obchodu D.Třeštík. "Trh Moravanů", s. 888-890.
Z novější literatury: li.Ashtor, Apercus sur les Radhani-tes, Schweizerische Zeitschrift, fur Geschichte 27, 1977, s. 245-275; Ch.Verlinden, Traite des esclaves et cols alpina au Haut Moyen Age, in: Tiroler Wirtschaftsstudien, 33. Folge, Innsbruck 1977, s. 377-388; t£ž, A propos de la place des juifs dans ľ economic de 1'Europe occidentals aux IX   et X   siecles, in: Storiografia e storia. Studi in onore di E.Dupré-Theseider I, Roma 1974, s. 21-37; J.Jaco-bi, Antwort auf einige Fragen über die Radanija, Der Islam 3*2", 1975» s. 226-238; týž, Bemerkungen zur Etymologie von Radanija, Folia Orientalia 17, 1976, s. 175-188; M.Gil, The Radhanite merchants and the Land of Radhan, Journal of the Economic and Social History of the Orient 17, 1974, s. 299-328; O.Tůma, Great Moravia's Trade Contacts with the Eastern Mediterranean and the Mediating Role of Venice, Byzantinoslavica 46, 1985» 67-77.
54
55
09) Jde o donaci chorbiskupa Madalwina pasovskému biskupství (MMFH III, s. 88n.). 0 Madalwinovi srov. F.Zagiba, Das Geistesleben der Slawen im frühen Mittelalter ^Annales Institut! Slavici 7), Tfien-KÖln-Graz 1971, s. 69 a passim.
70) Armales Alamanici (cod. Modoetiensis) a.a. 904  (ed. W.Len-di, So 186):  "Ungari dolo ad convivium a Baugariis vocati. Chusal dux eorum suique sequaces cooisi sunt." Cod. Tur. těchže análů má zprávu zařazenu k roku 902 (tamtéž): "Ungar! a Baioariis ad brandium vocati plures occiduntur." -Sz. de Yajay, Der Eintritt, s. 34-35,  se rozhoduje pro rok 902, G.Gyflrffy, Systeme des résidences d'hiver et d'été chez les nomades et les chefs hongrois au Xe siecle, Lisse ■ 1976 (reprint z Archivům Eurasiae Medii Aevi 1, 1975, s. 45-153)» s. 13 a pozn. 36, dokazuje původnost data 904.
71) Srov. G.Györffy, Systéme, s. 12n.
72) No rok 902, jak se domnívá G.Györffy, Landnahme, s. 243. Bezpečné datováni vyplývá z Reginona. Když psal roku 894 o smrti Svatoplukové, dodal, že "jeho království drželi jeho synové nešíastně po krátkou dobu,  hoboí Maďaři všechno až do základů zpustošili" (MMFH I, s. l40:«cuius regnum filii eius pauco tempore infeliciter tenuerunt, Ungaris omnia us-que ad solum depopulantibus?). \Protože Regino psal roku 908, muselo ke zpustošeni Moravy dojit nSjakou dobu před rokem 908. Kronika ovšem končí rokem 906, přestože předmluva je datována rokem 908. G.Györffy (Landnahme, s. 243, pozn. 57) proto tvrdí, že Regino ukončil svou kroniku už roku 906 a roku 908 jen připojil předmluvu, z čehož plyne, že kezpustošeni Moravy muselo dojit delší dobu před rokem 906, tedy roku 902. To však není vůbec jisté,    víme, že ještě Siegbert z Gembloux měl před sebou exemplář kroniky sahající do roku 908 včetně (srov. R.Rau, Quellen zur karo-lingischen Reiohsgeschichte III, Berlin i960, s, 7). L.E. Havlík (Morava, s. 97» a Slované a Maďaři, s. 7l) poukazu-je na to, že podle Annalisty Saxa zvítězili ještě roku 906 Moravané nad Maďary, to je však omyl, viz pozn. 65. Dále tvrdí (tamtéž), že maďarské vojsko útočící roku 906 nemuselo projit už podrobenou Moravou (což je možné) a že bylo vedeno Slovany, kterými mohli být i Moravané. To druhé je však zase omyl, způsobený špatným překladem Vidukindova textu v MMFH. Vidukind 1.20 píše: exercitus Ungariorum a Slavis conductus multa strage in Saxonia facta et infinita capta předa, Dalamantiam reversi ... Conductus je tu odkazem na kap. 1,17, kde se mluví o tom, že Daleminci přivedli proti Sasůra, kteří je napadli, Maďary ("conduxerunt ad-versus eum Avares, quos modo Ungaris vocaraus"). MMFH IV,
s. 388, překládají v kap. 1.17 správně "přivedli",  v kap. 1.20 však překládají (vojsko) "vedené", místo "přivedené". Důležitým Havlíkovým argumentem (Morava, s. 98, Slované a Maďaři, s. 72. Moesie, s. 8-9) je tvrzeni, že v Pasově se ještě roku 974 vědělo, že na Moravě byla čtyři biskupství,
která nerušeně trvala až do té doby, kdy Madaři vtrhli do Bavor, tj. (podle Havlíka) do roku 910. Jde o to, že pasovský biskup Pilgrim psal kolem roku 974 papeži Benediktovi (VI. nebo VII.), že ^quondam Romanorum Gepidarumque terapore proprios septem antistites eadem orientalis Panno-nia habuit et Mesia quorum etlam quatuor, usque dum
Ungri regnum Bauariorum invaserunt, siout presenti tempeře cognitum est etati, in Moravia manserunt." L.E.Havlík vztahuje slova "usque dum Ungri regnum Bauariorum invaserunt" na konkrétní maďarský nájezd na vlastní bavorské území za Enži, tj. na nájezd z roku 910), ó něm   Sz. de Vajay  (Der Eintritt, s. 48n.). To je však naprosto libovolné. Madaři vlastní Bavorsko nikdy ve větším rozsahu nepustošilij Amulf byl od roku 908 jejich spojencem a i srážky s Madary roku 908 a 910 byly akcemi nepatrného rozsahu proti malým oddílům, nepodřizujícím se disciplíně hlavního vojska (Sz. de Vajay, Der Eintritt). Povšechný Pilgrimův údaj nelze vztahovat na konkrétní válečnou akci, ale na celkový stav, nastalý po usazení se Maďarů v Panonii roku 900 a zejména po bitvě u Bratislavy roku 907» Liutprand (Antapodosis II.2, MMFH I, s. 147) si už roku 958 představoval, že Maďaři obsadili "fines Bagoariorum" hned po smrti císaře Amulf a, tj. v roce 900. Podobného rázu byly jistě i představy Pilgrimovy. Liutprand zde také říká, že Maďaři současně "Maravanorum gentem ... sibi vendicant" a Ruotger píše v letech 966-967 ve svém Životě Brunonově (c. 3» MMFH II, s. 184 -odtud pochází i zpráva! ve Folcuini, Gesta abbatum Lobiensium C. 25, MMFH II, s. 45),  že Maďaři překročili za Jindřicha I.  (911-936) hranice Moravanů, kterýchžto se nedlouho předtím zmocnili. Z toho vyvozuje L.E.Havlík (Morava, s. 100, Slované a Maďaři,  s. 73), že Madaři prošli Moravou při nájezdech do říše za Jindřicha I. v letech 924-926 nebo 933 a že tedy předtím si učinili Moravu poplatnou (dle Liutpranda: "vendicant"). Uzavírá pak, že moravský stát existoval nerušeně až do let 924-926,. kdy "došlo k novému boji s Maďary, který teprve v této době měl závažnější následky:' "nastolení tributárnosti Moravy maďarskému chánu (l) ... teprve s tímto datem souvisela změna v centrální.vládě; snad i konec vlády mojmírovské dynastie nebo její hlavni větve a snad i úpadek arcibiskupství. Nešlo však o zánik moravského státu, nebol tributárnóst není synonymem pro takový závěr* (Slované a Maďaři, s. 74). To vše stoji na jediném slovu "vendicant". Havlík se domnívá, že znamená "učinili si poplatnou" (Moravu) nebo (nejnověji, v: Kronika o Velké Moravě, Brno 1988, s. 226) "prisvojili si výkupné (za mír) národa Moravanů",    spojuje tedy toto slovo s "vendere". "Vendica-re" opravdu v běžných slovnících nenajdeme, musíme však hledat pod "vindicare" - uvést pod svou moc. (Tak"je také "vendicare" přeloženo v MMFH I, s. 147.) S "vendere" nemá nic společného a tím méně s nějakým "výkupným za mír". Maďaři si tedy Moravu neučinili poplatnou a nedošlo k tomu
56
57
v letech 924-925, stejně jako moravská biskupství netrvala do roku 910» Ruotger říká, že Maďaři se zmocnili Moravy "nedlouho" předtím, než v letech 924-926 vtrhli do říše. Tento neurčitý časový údaj nic neříká, pozdní autor měl o datu zpustošení Moravy stejně nejasné představy jako Liutprand, který je s určitostí o to přesnější, o co mylnější, položil do roku 900.
73) Anonym, Gesta Hungarorum c. 33-37 (MMFH I, s. 223-229). Podle Simona z Kézy, Gesta Hungarorum c. 25 (MMFH X, s. 264) došlo k rozhodující bitvě se "Svatoplukem" u Bánhidy (u Taty na pravém břehu Dunaje, Jihovýchodně od Komárna).
74) Ani v roce 870 se Morava nestala franskou markou (viz exkurs I) a i nejvíce nenávistné vyjádřeni ze strany Bavorů (stížný list bavorských biskupů z roku 900, MMFH XXX, s. 238): "Et quoniam armis sibi (franští králové) eos (Moravany) defenderunt et in servitium redegerunt, idcirco iure proprio tributarios nabere debuerunt et debent, et sive velint, sive nolint, regno nostro subacti erunt", nepožaduje vioe než placení tributu, chápaného ovšem jako "servitium"   zakládajícího vztah "servitus". 0 nějaké přičlenění k říši rozhodně nešlo.
75) Annales Fuldenses a.a. 898 (MMFH X, s. 124).
76) Prameny sebral K.Reindel, Die bayerischen Liutpoldinger, s. 62-70. K bitvě naposled M.Vyvíjalová, Bitva pri Bratislave roku 907, Študijné zvesti ad SAV 21, 1985, s. 221 až 247, a P.Ratkoš, Vztahy, s. 805-809 (oba s přílišnou důvěrou v Aventlnä~a M.V;vi alová nadto s hypotézami, jež zde nelze vyvracet).
77) K termínu F.Graus, Raně středověké družiny a jejich význam při vzniku států ve střední Evropě, ČsČH 13, 1965, s. 1-17.
78) Konstantin Porfyrogenetos, De administrando imperio c. 4l (MMFH ttt, s. 399n.): "Po smrti tohoto Svatopluka setrvali (bratři) v míru, ale když pak mezi ně vpadl svár a roztržka a oni zvedli proti sobě navzájem občanskou válku, přišli Turci, zcela je zničili a zmocnili se jejich země a doposud Ji obývají. A ti, co z obyvatelstva zbyli, byli rozptýleni a utekli se k sousedním kmenům, k Bulharům, Turkům, Charvátům a k ostatním národům"; X. Život Naumův (MMFH II, s. 179):  "Po nemnoha letech přišli Uhři, národ panónsky, a poplenili jejich zemi a zpustošili ji; nu a ti, které Ohři nevzali v plen, uprchli prostě do Bulharska." Určeni zemi, do nichž uprchli Moravané v obou pramenech, není třeba brát doslova, Konstantin prostě jmenuje ty národy, o nichž si představoval, že sousedí s Velkou Moravou, a podobně postupuje i Život Naumův. Nejde také o všechny obyvatele Moravy, nýbrž především o vládnoucí vrstvu.
79) J.Poulík, Svědectví výzkumů a pramenů archeologických o Velké Moravě, in: J.Poulík, B.Chropovský a kol., Velká Mo-
58
rava s. 71 i B.Chropovský,  A.Ruttkay, Archeologický
výzkum, s» 282. Otázka je ovšem poněkud komplikována problematikou archeologického datováni 10.století na Moravě. SroVé k tomu M.Štěpánek, Opevněná sídliště 8.-12.století ve střední Evropě, Praha 1965, s. l40n.
80) D.Třeštík,  "Trh Moravanů", s. 892.
81) A.Ruttkay, Problematika, s. 151n.  (zde další literatura).
82) Anonymi, Gesta Hungarorum, c. 51, 52 (SHR I, s. 104-106). Anonyma bere vážně Sas, de Vajay, Der Eintritt, s. 38, 4l, 96, a L.Dralle, Zur Vorgeschichte und Hintergründen der Ostpolitik Heinrichs X., in: Buropa Slavica - Europa Orientalis, Berlin 1980, s. 113.
83) G.Györffy. István király, s. 57; týž, Arpád, s. 135; týž, in: Magyarország tortenete I, s. Ô04.
84) F.J.Beranek, Lundenburg, Zeitschrift für sudetendeutsche Geschichte 5,:1941, s. 51-82.
85) B.Dostál, Zemnice s depotem pod valem hradiska Břeolavi-Pohanska, SPFFBU E 22/23,  1977/78,  s. 103-134.
86) K předchozímu podrobně D.Třeštík, Lauentenburch (v tisku). 8?) Přehled podává naposledy L.E.Havlík. Morava, s. 9n.
88) F.Graus, Ľ empire de Grande-Moravie, sa Situation dans 1'époque et sa strukture Interieure, in: Das Gro3mänrische Reich, Praha 1966, s. 205-219;  týž, Die Entstehung, s. lOn.; H.Bulin, Aux origlnes des formations étatiques des Q Slaves de moyen Danube au IX   siecle, in: E'Europe aux XX -XI   siecles, Varsovie 1968, s. 197-204.
89) B.Krzemienska, D.Třeštík, Hospodářské základy raně středověkého státu ve střední Evropě (Čechy, Polsko, Uhry v 10. a 11.století). Hospodářské dějiny 1, 1978, s. 149-225. Studie vyšla ve výtahu v ČsČH 27, 1979, s. 113-130, německy v Acta Poloniae historica 40, 1979, s. 5-32, maďarsky
v Világtortenet 1979, č. 2, s. 8-32, rusky v: Etnosocialř-naja i političeskaja struktura slavjanskich gosudarstv i narodnostej, Moskva J967, s. 124-133.
90) Viz například K.Modzelewski, Organizacja gospodaroza panstva piastowskiego. X-XIIÍ-wiek, Wrociaw etc. 1975, s. 267n.
91) p.Třeštlk, Bořivoj a Svatopluk. Vznik českého státu a Vel-ká Morava, in: J.Poulík, B.Chropovský a kol., Velká Morava
s. 273-301.
92) Maďarská historiografie kdysi zdůrazňovala především západní vzory, jejichž; adaptace měla být geniálním dílem Štěpánovým. Začínající marxistická historiografie (E.Mol-nár, E.Lederer aj.) se přiklonila k míněni, že vzory byly slovanské, především velkomoravské. Současné maďarské dě-jepisectví přejalo prakticky úplně Györffyho tezi o "polo-
59
nomádaké" kontinuitě (viz pozn. 6). Podle ni má být hradská organizace domácího původu (G.Györffy. Die Entstehung der ungarischen Burgorganisation, Acta Archaeologica ASH 28, 1976, s. 323-358) stejně jako služebná organizace (g. Heckenast, Fejedelmi (királjj) szolgálónépek a korai Arpad-korban, "Budapest 1970; G.Gyorffy. Zur Frage der Herkunft der ungarländischen Dienstleute, Studia Slavica ASH 22, 1976, s. 39-337; G.I.Bolia, Das Dienstvolk der königliehen und kirchlichen Güter zur Zeit des frühen Feudalismus, Annales Universitatis Scientiarum Budapestinensis, Sectio historica 17, 1976, s. 15-43) a i většina instituci arpá-dovského státu (G.Gyorffy, István király, týž, ¥irtschaft und Gesellschaft der Ungarn um die Jahrtausendwende, Budapest 1984). Na diskusi s těmito názory zde není místo, odkazuji na práci M.Kučery, Slovensko po páde Velikej Moravy, Bratislava 1974, kde jsou seznamenány jeho četné detailní studie, poslední shrnuti v jeho článku VeUká Morava a slovenské dejiny, in: Velká Morava (jako pozn. l), s. 245-271. Srov. i V.Sedlák, Nemaďarské vplyvy na začiatku uhorského štátu, Historické štúdie 27, 1984, č. 2, s. 61-82.
93) Pokouši se o ni Č.Stana, Mährische Burgwälle im 9.Jahrhundert, in: Die Bayern und ihre Nachbarn II (Denkschriften der Osterreichischen Akademie der Wissenschaften, Phil.-hist. Klasse, Bd. 180/2), Wien 1985, s. 157-200, avšak
s malým úspěchem: 24 datovaných hradišt dělí do 6 kategorií podle společenské funkce (ne podle formy), přičemž 11 hradiaí náleží do značně nejisté kategorie "strážních hradů". To už samo ukazuje, jak disparátni obraz máme před sebou.
94) 0 dani z míru srov. V.Novotný, ČD 1.3, Praha 1928, s. 31 až 33; K.Krofta, Staročeská daň míru, in: Sborník statej posvjaščennych P.N.Miljukovu 1869-1929, Praha 1939, s. 155 až 192; T.Saturnik, Tributům pacis, in: Pocta k 60.narozeninám prof. Hpbzy, Praha 1936, s. 16-28; V.Šmelhaus, Kapitoly z dějin předhusitského zemědělství, Rozpravy ČSAV, , řada SV, 1964, seš. 9, s. 11-16.
95) B.Hóman, Die erste ungarische Steuer, Ungarische Rundschau 1, 1912, s. 750-771. Tato daň byla zřejmě známa i v Polsku, srov. K.Buozek, Powo^owe-poradlne-podymné, Przeglad Histo-ryczny 63, 1972, s. 1-30.
96) Mluví o ni Anonymní relace (íbn Rusta, MMFH III, s. 348: "Jejich král od nich vybirá každoročně daň;  jestliže nějaký muž z nich má dceru, vezme z jejích šatů jeden svátečni oděv ročně, a jestliže má syna, vezme z jeho šatů také jeden svátečni odev ročně. Jestliže nemá ani syna, ani dceru, vezme z šatů jeho ženy nebo jeho otrokyne jeden svátečni oděv,"). Není těžko poznat, že je to vlastně daň za plodnost, srov. D.Třeštik, Mír a dobrý rok. Česká státní ideologie mezi křestanstvím a pohanstvím, Folia Historica Bohemica 12, 1988 (v tisku).
97) Její popis je obsažen opět v Anonymní relaci, MMFH III, s. 34on.   (ibn Rusta), není ovšem na první pohled jasny. K výkladu této zprávy se vrátím v připravované studii o Anonymní relaci.
98) Popisuje ji Ibrahim ibn Jakub (MMFH III, s. 415).
99) Srov. K.Bakay, Archaologische Studien zur Frage der unga-rischen Staatsgrundung, Acta archaeologica ASH 19, 1967,
- s. IO5-I73.
100) K tomuto mechanismu B.Krzemieňska, Krize českého státu na přelomu tisíciletí, CsCH 18, 1970, s. 497n.
101) Pro Čechy B.Krzémieáska, Krize, s. 497-542: Pro Polsko: D. Borawska, Kryzys monarchii wczesnopiastowskiej w latách trzydziestych XI wieku, Warszawa 1964; J.Dowiat, Dyskusja nad kryzysem paňstwa piastowskiego w pierwszej poXowie XI wieku, Kwartalnik Historyczny 71, 1964,  s. 753-759; T.Grud-zinski, Kryzys polskiej monarchii wczesnofeudalnejiw šwiet-le ostatních badaň, Zeszyty Naukowe Uniw. M.Kopernika w Toruň iu, Nauki Humanistyczne i Spojíeezne, História 2, 1966, s. 17-35« Pro Uhry: G.Kristo, Megjegyzěsek az ú.n. "pogány-lázadások" kora torténetétez, Acta Univ. Szegediensis de Attila JÓzsef nominatae, Acta historica 18, 1965» s. 36n. Srovnávací studii o těchto pohanských povstáních napsal A. Gieysztor, Uwagi o funkcjach spolíecznych apostazji i herez-ji w Europie wczesnošredniowiecznej, in: Z polskich studiow slawistycznych, Ser. 2, Warszawa 1963, s. 53-60.
102) Annales Fuldenses a.a. 897 (MMFH I, s. 123) o žádosti Moravanů, aby Arnulf u sebe nepřijímal uprchlíky z Moravy. Srov. V.Novotný, ČD .1.1, s. 423. H.-   wmianski, Poczatki IV, s. 385, L.E.Havlík, Morava, s. 94.
103) Annales Fuldenses a.a. 897 (MMFH I, s. 124) o stížnosti Čechů na útlaky od Moravanů. V.Novotný, ČD 1.1, s. 424, H.
#0wmianski, Poczatki IV, s. 386; L.E.Havlík, Morava, s. 94.
104) Annales Fuldenses a.a. 898-9OO. (MMFH I, s. 124-127). V.Novotný, ČD 1.1, s. 425-431; H.Jro wmianski, Poczatki IV, s. 386; L.E.Havlík, Morava, s. 95.
105) Pramenem je stižný Jist bavorských biskupů z roku 900 (MMFH III, s. 235), srov. L.E.Havlik, Morava, s. 95.
106) H.ŕowmianski, Poczatki IV, s. 386. Že nemohl být uýčen pro Vislany, dokazuje G.Labuda, Kraków biskupi przed rokiem 100, Studia Historyczne 27, 1984, s. 384n.
107) B.Krzemieňska, Krize, s. 528n.
108) Předpokládá je V.Vaněček, Stát Moravanů, Velkomoravská říše, in: Velká Morava. Tisíciletá tradice státu a kultury, Praha 1963, s. 35.
109) B.Dostál, Slovanské kultovní místo na Pohansku u Břeclavi, Vlastivědný věstník moravský 20, 1968, s. 3-25, a týž.
60
61
Břeclav-Pohansko. Velkomoravský velmožský dvorec, Brno 1975, s. 104-115.
110) Z.Klanica, Náboženství a kult, s. 131, datováni ovšem není zcela jisté. Není totiž vyloučeno, že stavba existovala po nějakou dobu současně s mikulčickými kostely. Jistě současná s nimi (stála od konce 8. do konce 9.století) je zvláštní kultovní ohrada na Klášteřisku v Mikulčicích, analogická polabské svatyni v Gro3 Baden. Srov. Z.Kláni-ca, Mikulčice-Klášteřisko, Památky archeologické 76, T585, s. 474-539.
1X1) B.Krzemienska, Boj knížete Břetislava I. o upevnění čes-kého státu (1039-1041), Rozpravy ČSAV, řada SV, 89, 1979, seš. 5, s. 10 a passim; táž, Břetislav I., Praha 1986.
112) Srov. například W.Schlesinger, Die Auflösung des Karlsreicha, in: Karl der Gro3e. Lebenswerk und Nachleben I, Düsseldorf 1965, s. 792-858.
62
Exkurs X.
Metoděj a "uhersky král^
V kap. 16 říká Život Metodějův (dále ŽM, MMFH XI, s. l60n.): "Když přišel do dunajských končin uherský král, chtěl jej (tj. Metoděje) vidět. A protože se někteří domnívali a říkali, že od něho nevyvážné bez mučeni,  přece k němu šel. On však, jak náleží vladaři, tak ho přijal: s úctou, slávou a veselím. A promluviv s ním, jak se slušelo takovým mužům vést rozhovor, propustil ho, oblíbiv si ho a políbiv, s velkými dary; a řekl mu:  "Pamatuj na mne, ctihodný otče, stále ve svých svatých modlitbách.""
Není těžko poznat, že to, co je zde líčeno, je setkáni s křesťanským panovníkem (srov. F.Grivec, Konstantin und Me-thod, Lehrer der Slaven, Wiesbaden 19°0,  s. 132) a ne s náčelníkem barbarských Maďarů, s nimiž se už roku 861 setkal Konstantin na své cestě k Chazarům. Ti ho tehdy přepadli "vyjíce jako vlci" a teprve "na boží příkaz se uklidnili a začali se mu klanět"  (Život Konstantinův c. 8, MMFH II, s. 78n.; srov. G.Moravcsik, Beiträge zur Vita des Slavenapostels Konstantin, in: To Honor Roman Jakobson, The Rague - Paris 1967, s. 1373 až 1377; P.Király, ŽK VIII.23: vlóčskiji vyjušče, Slovo 25-26, 1976, s. 121-126; L.Steindorf, Wölfisches Heulen, Byzantino-slavica 46, 1985, s. 40-49). Slova "korolju ug7r6skomu" (dativ absolutní) jsou ve všech rukopisech, proto bylo tomuto údaji věřeno, avšak již A.Brückner (Die Wahrheit über die Slawenapostel, Tübingen 1913, s. 95, pozn. 1; Cyrillo-Methodiana, Kwartalnik Historyczny 47, 1933, s. 54l; Fälscher an der Arbeit, Jahrbücher für Geschichte Osteuropas 2, 1937, s. 567) tvrdil, že v originále slovo ug7r6skomu vůbec nebylo a že je dodal teprve pozdější ruský opisovač, který ve své předloze četl o Metodějově setkání s nějakým králem na Dunaji, a protože věděl, že na Dunaji je v jeho době jen jeden král, král u-herský, doplnil "ug7r6skomu". Autor Života Metodějova měl zřejmě na mysli "krále" Karla III. Tlustého a jeho setkání se Svatoplukem "in monte Commiano" u Tullnu na Dunaji v roce 884, jehož se mohl dobře zúčastnit! Metoděj. F.Dvornlk (Les legendes de Constantin et de Methode vues de Byzance, Praha 1933, s. 244) Brücknero vu skepsi odmítl, domníval se totiž najit potvrzeni této zprávy ŽM v nově objevených Annales Iuvavenses (viz pozn. 13), které dosvědčuji přítomnost Maďarů v Podunají roku 881. 0 ně se také opíral Z.Dittrich (Christianity in Great-Moravia, Groningen 1962, s. 254-257). Jestliže totiž Maďaři roku 881 v Podunají opravdu byli, mohl se s nimi Metoděj setkat, nejspíše při svém návratu z Konstantinopole roku 883* Potíž s "uherským králem" odstranil Dittrich tak, že předpokládal, že v originále byla řeč o uherském knížeti či vladyko-vix což pozdější kopisté opravili na krále. Jestliže tedy Bruckner viděl tuto opravu ve slově "uherský", chtěl ji Ditt-
63
1
rieh vidět ve slově "král". Tím ovšem není odstraněna základní potíž, že totiž celé líčeni se vůbec nehodí na setkání s pohanským náčelníkem barbarských nomádů. Proto šé V.Vavřínek (Gg7r6skij koroló   dans la vie vieux-slave de Methode, Byzan-tinoslavica 25, 1964» s. 361-369) vrátil k Brucknerově řešeni a poukázal zejména na to, že Byzanc titul korolö neznala, ten j© jasně západoevropského původu a v ŽM je užíván výhradně pro označení východofranského panovníka. Tyto jasné argumenty nepřesvědčily A.Vaillanta (v recenzi Vavřinkova článku v Revue des étudss slaves 1965, s. 1?3), který připadl znovu na
podobné řešení jako Dittrich. V originále prý bylo "knedz7 ug-7r6skij°, což ruský opisovač změnil na "koroló". Radikálně odmítl Vavřínkův výklad P.Ratkoš (Über die Interpretation der Vita Methodii, Byzantinoslavica 28, 1967, s. 118-123), který hájil 16.kapitolu ŽM v plném zněni,  protože prý koroló zde znamená ne "král" , nýbrž prostě "panovník", liutprand (Antapodosis IX.6l, III.2, V.33) nazýval kmenové náčelníky Maďarů "rex" a stejně tak jsou uherští králové 11.století nazýváni v byzantských pramenech slovem přejatým od Slovanů: "králes". Metoděj se mohl setkat s uherským králem,  tj.  panovníkem či náčelníkem, nejspíše v Potisí, získaném Svatoplukem po zakončení bulharsko-moravských válek v letech 881-882. Zde, v levobřežním Potisí, pobývali asi Maďaři, o nichž se k roku 881 zmiňuji Annale s lu-vavenses maximi, byla to ona "nepokřtěná Morava", o níž mluví Konstantin Porfyrogenetos. Metoděj tu proto asi působil jako misionář.   (Neúspěšně, dodejme, ŽM neříká nic o tom, že by onen král přijal křest. Proč potom vůbec autor ŽM, snažící se seznámena t zásluhy svého hrdiny, o této neúspěchem skončivši epizodě mluvil?)
Tento výklad ovšem, jak Ratkoš správně poznamenává (s. 1Ä3), znamená zároveň, že musíme "koroló" vykládat jako "vlád-cesj, panovník" i na ostatních místech, na nichž se o něm v ŽM mluví, zejména na počátku kap. 9, kde vystupuje ?móravský král" (MMFH II, s. 151). Tímto "králem" zde mohl být dobře i Rostislav. Jde totiž o to, že se zde říká,  že na soudu pořádaném roku 870 bavorskými biskupy nad Metodějem ďábel podnítil proti > Metodějovi "srdce nepřítele moravského krále se všemi biskupy". Tímto nepřítelem by byl Ludvik Němec a moravským králem Rostislav, který ovšem králem nikdy nebyl. To Ratkošovi nevadí, protože podle něho "král" znamená pouze panovník, vadilo to však všem před ním. Proto se zde nejčastěji navrhovala nepatrná e-mendace: vraga (nepřítele) místo vragu, což by dalo čtení: "srdce nepřítele moravského (tj. Moravy), krále (tj. Ludvíka Němce) se všemi biskupy"  (srov. přehled názorů u J.Schütze, Anmerkungen zur Vita Methodii, Slovo 25-26, 1976, s. 128-132). Naposled překládá J.Schütz (I.e.): "podnítil nepřátelské srdce moravského krále". To je jistě filologicky správné, sotva však pravdivé. V tom případě by totiž tímto králem nemohl být Rostislav, nýbrž ten, kdo předsedal roku 870 soudu nad Metodějem. Nemohl jím být ale ani Ludvík Němec, který na Moravě nevládl, muselo by jít o Karolomanna, který tehdy spravoval dobytou Mo-
64
ravu. Schütz se tím vrací k domněnce V.Burra (Anmerkungen zum Konflikt zwischen Methodios und den bayerischen Bischöfen, in: Cyrillo-Methodiana, Köln-Graz 1964, s. 39-56), kterou podepírá filologickým argumentem. Toto řešení by bylo jakýmsi kompromisem mezi skutečností, že Rostislav nebyl králem, a tím, že slovem král je v ŽM míněn vždy franský panovník. Bylo však navrženo i řešeni mnohem radikálnější. H.G.Lunt (Óld Church Slavonie "kralj7"7, in: Orbis seriptus. Omitrij Tžiževskij z. 70.Geburtstag, München 1966, s. 483-489) totiž popřel, že by stsl. kralj7 vůbec kdy.existovalo jak appelativum utvořené od osobního jména Karel, nýbrž ve všech textech a zejména v ŽM má pouze význam "Karel". V ŽM, kap. 9, proto čte: "srdce nepřítele moravského Karla" nebo "srdce jeho (tj. Metodějova) nepřítele, Moravana Karla", a dostává se tak opět ke Karolo*-mannovi, který prý - podle Lunta - nosil jméno Karel. To ovšem znamená, že i v kap. ló je třeba číst "Karolju ug7r6skorau". Zde nemůže pochopitelně jít o Karolomanna, Lunt tedy přijímá Brücknerovo vysvětlení, že jde c Karla III. Tlustého. Vadí ovšem zase ono "uherský", Lunt tu proto emenduje na "og7rsko-mu" - prý ode jména české řeky Ohře (j I [, s. 488), takže by v ŽM stál "Karel moravský" proti "KarlQři od Ohře", tj. Karolomann proti Karlu III. Formálně jistě správný filologický nápad je ovšem jasnou historickou nepravdou. Karel III. neměl pochopitelně nic společného s Ohří a Karolomann měl s Karlem společné jen to, že byl jeho bratrem. Karel a Karolomann jsou dvě různá jména a dvě různé osoby.
Avšak ani Burrovo a Schützovo řešení nelze přijmout, protože je v rozporu s prameny. Annales Bertiniani a.a. 871 (MMFH I, s. 78) říkají jasně, že vlády na Moravě se hned po Rostislavově zajetí ujal Svatopluk ("a nepote Restltii, qui prinoipa-tum Vinidorum post eum susceperat"), a vyplývá to i ze slov Annales Fuldenses a.a. 871 (MMFH I, s. 103n.), že Moravané se po zajeti Svatopluka domnívali,  "že jejich kníže zahynul" (ducem suum periisse putantur), Svatopluk byl tedy právoplatným knížetem Moravanů. Proti tomu ovšem stoji líčení těcbže análů (a.a. 870, MMFH I, s. 103), Jak Karolomann "regnum illius (tj. Rostislava) nullo resistente ingressus, eunctas civitates et castel-la in deditionem accepit;  et ordinato regno atque per suos dis-posito ... revertitur". Vysvětlení této poněkud protikladné situace lze spatřovat v tom, že Morava byla obsazena a dána do vojenské správy hrabatům Vilémovi a Engešalkovi, kteří veleli posádkám v hradech (Annales Fuldenses a.a. 871, MMFH I, s. 104), sotva věak zde konali soudy a vybírali daně, jak tendenčně tvrdili roku 900 bavorští biskupové (tzv. stížný list bavorských biskupů z roku 900, MMFH III, s. 235), neměli na to totiž ani čas. Tvrdit, že vlastní Morava se tehdy na čas stala franskou markou (E.L.Havlík, Velká Morava a franská říše, Historické štúdie 8, 1903, s. l49), je více než přehnané. Svatopluk byltehdy knížetem celé Moravy, ne jenom svého údělu (jak psal B.DÜnimler, Geschichte des Ostfränkischen Reiches II, Berlin 1865, s. 766, a podobně i E.L.Havlík, Velká Morava, s. l49,
65
pozru 76; srov. V.Novotný, ČD 1.1, 9. 435, a H.j.. wmiaňski, řoczatki XV, s. 347)» Karolomann se roku 870 rozhodně nestal přímým panovníkem Moravy a nemohl být ani Moravany, ani Franky považován za "moravského krále"
To pak znamená, že v ŽM, kap. 9» je třeba za "krále" (ne ovšem moravského) považovat Ludvíka Němce. Tím padá jediná raožná námitka proti Vavřínkově rovnici koroló = franský panovník (ne "mocný" panovník, jak se domnívá G.Labuda, Król, in: Slownik Starožytnosci S/owiaňskich II, Wroclaw etc. 1964, s. 525)«..Pak také nemůže být v kap. 16 král uherský a pravdu maji Brückner a Vavřínek v tom, že jde o pozdější interpolaci. "Koroló" stsl. ŽM je evidentně odvozeninou ze jména Karla Velikého (T.Lehr-S 1 jlawinski, Pochodzenie i rozpowszechnienie wy-raasu krol w polsczyznie i w innych jezykach s^owianskich, Prace Filologiczne 12, 1927, s. 44-53; Z.Stieber, 0 królu, dzie-kcmaniu itp., in: Studia jezykoznaucze poswiecone ... S.Ros-pondowi, Vroclaw I966, s. 75-77). Názor, že jde o odvozeninu z px-agermánského +karla, "svobodný člověk" (jak naposled tvrdí Y.Tf.Martynov, Slavjano-germanskije leksičeskije otnošehija dreraejäej pory, Minsk 1963, s.  68-71),  je filologickou konstrukci bez věcné opory. Obyčejně se předpokládá, že k přejetí došlo na počátku 9-století u Polabských Slovanů (tak T.Lehr-Splawinski, Pochodzenie, H.tawmiaňski, Poczatki IV, s. 372, pozn.1153,dokonce mysli na Karla Martella, který měl dosadit veletského Oragovíta), pravdu však zřejmě má G.Labuda, Król, který počítá s přejetím ve středním Podunaji. Toto slovo nemá nic společného se soudobým latinským rex označujícím jednak
Ínejčastěji J ivšechny vládce ranědtředověkých "gentes", jednak maně Sasto) vládce podřízeného císaři a obyčejně jim korunovaného, jednak (v 9.století zřídka) krále pomazaného podle zvyku šířeného pravděpodobně z Irska (jak nejnověji dokazuje M.J.Enright, lona, Tara and Soissons. The Originof the Royal Anointiog , Ritual, Berlin 1985 = Arbeiten zur Frühmittelalterforschung 15). Pro Byzanc bylo slovo rex "etnickým", domácím titulom barbarských panovníků na Západě, zrovna tak jako pro ni stejným etnickým titulem bylo označeni "králes" pro uherské krále od 11.století (srov. T.¥asilewski, Borys I. - ksifže czy król Bulgarii?, Balcanica Posnaniensia 2, 1985, s. 39). Zrovna tak byl pro Moravany titulem franských panovníků "koroló". (Domruřnkii L.E.Havlíka, Xhe Relationship Between the Great Mora v ian Empire and the Papal Court in the Years 880-885 AD. Appendix: Zwentibald rex Marahensium, Byzantinoslavica 36, 1965, s. 1X6-122, že Svatopluk nosil královský titul, zde nemohu vyvracet. Je založena na špatné interpretaci zprávy Reginona a. a. 890, MMFH I, s. 137-139 a dalších pramenů.):
To vše znamená, že Metoděj se nemohl setkat s žádným uherským králem, jednal roku 884 opravdu s Karlem III. Tím padají kombinace P.Ratkoše (Vztahy, s. 801n.), který.si představuje, se Maďaři vnikli roku 881 do středního Potisí a vytlačili odtud, Bulhary, přičemž zároveň Svatopluk, využívaje této maďarské akce, obsadil území mezi Dunajem a Tisou. Když se pak Ha-
66
ďari stáhli, obsadil i levobřežní Potisí. Metodějova "misijní akce" u "uherského krále" by tak podle Ratkoše měla mít i politické pozadí. Sz. de Va.jay  (Der Eintritt, s. 15-17) se dokonce domnívá, že Metod.j vyjednával s uherským králem roku 880 na dolním Dunaji při své cestě do Konstantihopole, aby ho získaly jako spojence pro Svatopluka v jeho boji s franskou říší. Maďarská výprava z roku 881 by pak měla být podniknuta v zájmu Svatoplukově. To vše však ztroskotává na tom, že v ŽM se o žádném maďarském králi nemluvilo.  (Nebyla mi přístupná práce P.Király, A magyarok említése a Konstantin és Metód-le-gendában, Budapest 1974«)
Exkurs II.
Legenda_o_bílém konina údajná_smlouva_Maďarů se Svatoglukem roku 895
Legenda o tom, jak Maďaři lsti koupili za bílého koně svou novou vlast, se stala součástí novodobého maďarského národního povědomí, zejména zásluhou Maďarské kroniky Jana Thuróczyho z 15.století, je však mnohem starší. Thuróczy ji převzal už v hotové podobě z kronikárske kompilace l4.století, tzv. Kroniky l4.století, a něco podobného se objevuje již v nejstarši dochované maďarské kronice, v Gesta Hungarorum tzv. Anonyma z doby okolo roku 1200 (kap. 14, 16, 30, 38, Soriptores rerum Hun-garioarum tempore ducum regumque stirpis Arpadianae gestarum. Ed. E.Szentpetéry, I, Budapest 1937 - dále SHR - s. 54n., 5ón., 71, 80n.; ke složité problematice filiace uherských kronik: E. Mályusz, Kronikaproblémák, Századok 100,  1966, s. 713-762, a li.Marsina, Stredoveké uhorské rozprávacie pramene a slovenské dejiny, Zborník Slovenského národného múzea 78, 1984, História 24, s. 168-195« K Anonymovi: G.Györffy, Abfassungszeit, Autorschaft und Glaubwürdigkeit der Gesta Hungarorum des Anonymen Notars, Acta Antiqua ASH 20, 1972, s. 209-229, a nejnověji poněkud konfúzni studii P.Ratkoše, Anonymové Gesta Hungarorum a ich pramenná hodnota, Historický časopis 31, 1983» s. 825-870).
Anonym vypráví toto: Arpád, který už obsadil území mezi Tisou a Bodrogem, jednal s jakýmsi Sálaném,  vnukem bulharského vládce Keana, sídlícím mezi Dunajem a Tisou. Ž^dal od něho dvě lahvičky dunajské vody a měch trávy, za což mu poslal výměnou své dary: 12 bílých koní, 12 velbloudů, 12 kumánských chlapců, 12 ruských děvčat, 12 hermelínových a 12 sobolích kožešin, jakož i 12 zlatem tkaných rouch. Salan se mu odvděčil onou vodou a travou a přidal i území až po řeku Slanou. Arpád však zanedlouho žádal další území až po řeku Zaďva, která mu Salan ze strachu postoupil. Požádal však císaře Řeků a vévodu Bulharů o
67
pomoc a vzkázal Arpádovi, aby opustil jeho zemi. Ten mu však na to odpověděl: "Zemi, která leží za Dunajem a Tisou, a vodu z Dunaje, který teče od Řezná do Řecka, jsme si koupili za naše peníze tehdy, když jsme sem přišli a poslali mu jako cenu dvanáct bílých koni a ostatní věci, jak (bylo řečeno) shora. I on sám pak vychvaloval úrodnost své půdy a poslal jednu otýpku travin z pustin Olpár a dvě lahvičky vody z Dunaje, pročež přikazujeme vašemu pánovi vévodovi Salanovi, aby opustil naši zemi..."  (c. 30, SHR I, s. 81, překlad MMFH I, s. 229n.). Salan se pustil do boje, byl poražen a musel utéci ze země.
O tom všem ale neví nic Simon z Kázy ve své kronice sepsané v letech 128-1285 (kap. 23, SHR I, s. l63n.; ke kronice J.Szuez, Theoretical Elements in Master Simon of Kézai's Ges-ta Hungarorum   128-1285 A.D.    (Studia Historica ASH 96, Buda-pest 1975» kde další literatura). Ví pouze, že Maďaři, zastavivší se u Užhorodu, zkoumali zemi Svatopluka, syna Moroutova, vládce Panonie, a posílali mu dary. Když zjistili, že jeho vojsko je bez ochrany, náhle ho přepadli a zabili v bityě u Bánhidy. Jiní však tvrdí, že tehdy nevládl Svatopluk, ale Ma-rot. Je to možné,  protože Marot byl významnější než Svatopluk. Byl už starý a odešel proto na hrad Veszprém, kde zemřel bolestí ze zprávy o smrti svého syna Svatopluka.
Tohoto Marota (Morouta) zná už Anonymus (c. 11, SHR I, s. k9 a dále), ale jako knížete sídlícího na východ od Tisy a na sever od Maroše. V době příchodu Maďarů však již nežil, vládl jeho syn Menumorout. Arpád mu poslal dary a žádal ho, stejně jako Salana, aby mu postoupil zemi na západ od Samoše. Menumorout však nechtěl opakovat chybu Salanovu a Arpádovu žádost odmítl. Arpád na něho zaútočil a dobyl území mezi řekami Samos a Kriš  (c. 19-20, s. 59-62). Menumorout byl nakonec donucen dát svou dceru Arpádovu synu Zoltánovi za manželku a po své smrti mu odkázat své panství (c. 50-51, s. 101-105).
Velká^kompilace kronik ze 14.století,  jejíž součástí je znáiró Vídeňská malovaná kronika, přebírá nejprve vyprávění o Svatoplukovi od Šimona z Kézy (ne z Hunské kroniky, viz dále. c«23, SHR I, s. 28ln.) a pak teprve,  v jiné souvislosti, se zde objevuje pověst o bílém koni (c. 28,  s. 287-289): Arpád vyslal ze Sedmihradska Kusida, syna Kendeho, do Panonie na výzvědy. Ten zjistil, že je tu úrodná zem, dobrá tráva a voda a navštívil Svatopluka, který se z příchodu Maďarů zaradoval, protože si myslel, že to jsou rolnici, kteří budou obdělávat jeho půdu. Arpád poslal Svatoplukovi bílého koně s pozlaceným sedlem a uzdou a žádal za to trochu země, láhev vody a batoh trávy. Svatopluk s úsměvem souhlasil, protože se domníval, že kůň je darem za užívání části jeho země, Arpád a jeho lidé však prohlásili, že koupili celou jeho zemi, půdu za koně, trávu za uzdu a vodu za sedlo a že ji tedy drží dědičným právem a ne emfyteuticky, jak si myslel Svatopluk. Došlo k bitvě nedaleko Dunaje, v níž bylo Svatoplukovo vojsko poraženo a Svatopluk se na útěku utopil v řece.
68
Není těžko poznat, že Kronika tu opakuje základní děj, který její autor už předtím (c. 23) opsal od Šimona^z Kézy. I zde je Svatopluk vládcem Panonie jako u Kézy a Maďaři zkoumají jeho zemi,  posílají dary a posly (Koza: "variis muneri-bus allectum et nunciis explorantes") a nakonec na něho náhle zaútočí a porazí ho nedaleko Dunaje (podle Kézy u Bánhidy, což je u Dunaje). Tento převzatý děj je však interpolován vlastní pověsti o bílém koni,  v podstatě shodnou s Anonymem až na to, že u Anonyma nenajdeme bílého koně se sedlem a uzdou, nýbrž 12 bílých koní a po 12 dalších darů, nenajdeme tu také zmínku o zemi, nýbrž pouze o trávě a o vodě. Anonym se o koních se zdobenými sedly a uzdami zmiňuje, avšak v úglně jiné souvislosti. Najdeme je ve výčtu darů poslaných Madary knížatům Rusů (c. 10, s. k6) a Haliče (c. 11, 3. 47). Děj je u Anonyma také podobný,  je však spojen s jinými osobami a místy a je, zřejmě uměle, rozbit na epizody líčící stupňovité získávání země. Anonym tedy sotva mohl být pramenem pro interpolaci v Kronice ze 14.století.
Z této situace také vyplývá, že pověst se původně nevázala ke Svatoplukovi, s tím ji zřejmě spojil teprve autor Kroniky ik.století, když připojil pověst ke Kézovu vyprávěni o Svatoplukovi. Jestliže ji nepřejal z Anonyma, musela existovat již před ním, čili,  jak se obecně má zato, byla již obsažena v nejstarší, avšak nezachované, uherské kronice, tzv. Gesta Hungarorum,  sepsané v posledním desítiletí 11.století.  (0 nich B.HÓman, La premiére periodě de 1'historiographie hongroise, Revue des études hongroises et finno-ougriennes 3, 1925, s. 125-164, a z nové literatury J.Gerics, Legkorábbi Gesta-szer-kesztéseink keletkezésének problémai, Budapest 1961.) G.Gyórf-fy tvrdí, že Kronika ze 14.století převzala svůj text přimo a prakticky doslova z Gest z 11.století "nejenom proto, že části tohoto díla přešly do Gesta Hungarorum, ale také proto, že obsahuje velmi archaické prvky"  (Formation, s. 32). I on však uznává, že pověst nemohla být vztažena na Svatopluka, protože ten zemřel ještě před "zaujetím země", které je třeba datovat do roku 896, jednak je tu jméno zapsáno bez nosóvky, zatímco původní Gesta psala toto jméno ještě s nosovkou (Formation, s. 33, srov. J.Melich, Szvatopluk, Magyar Nyelv 18, 1922, s. 110-114). Kromť toho je Anonymem uváděné jméno protivníka Madarů, Salan,  také nemožné,  je očividným výmyslem (Formation, s. 38). Proto si Gyorffy pomáhá tím, že místo Svatopluka dosazuje onoho Morouta, o němž mluví Šimon z Kézy. Jde tu vlastně o dvojí text,  jednak Kézův, jednak ten, který je v, poněkud rozšířené podobě zachován v Kronice ze l4.století (c. 23). Tento text byl tradičně považován za součást tzv. Hunské kroniky složené ve 13.století, avšak nezachované. Měl ji ve výtahu použit v první části svého díla Šimon z Kézy a širší zněni měl použit autor Kroniky ze 14.století (S.Domanovski, Kézai Simon tnester kronikája, Budapest 1906). V tomto textu se nejprve mluví o Svatoplukovi jako o vládci Panonie, pak se však uvádí i druhá verze: "tardunt quidam", že v Panonii tehdy vládl Morout. Po-
69
dle Gyorffyho (Formation, s. 33) užívá širší verze Hunské kroniky ^zachovaná v Kronice ze l4.století) těchto slov vždy, když se odchyluje od své předlohy, Gest z II.století, a vyvozuje z toho,  že v Gestech bylo jméno Morouta.
Jenže přesně totéž je i u Kézy a především se tu polemizuje s míněním, že v Panonii vládl Svatopluk, ne s tím, že vládcem byl Marot! Jestliže tedy autor Hunské kroniky polemizoval se starými Gesty,  pak v nich stálo, že panovníkem byl Svatopluk. Novější bádání ostatně existenci Hunské kroniky popřelo a ukázalo, že jejím autorem byl Šimon z Kézy (srov. J. Szucz, Theoretical Elements, s. 12, pozn. 8, kde je uvedena příslušná literatura). Tato konstrukce je tedy nemožná a Gyorf-fy ji (micky, pokud vidím)  vzdal. Ve svých novějších pracích TŤČhe originál, s. l6, Landnahme,  s. 237) mluví už jen o Svatoplukovi a přesunuje událost do roku 89i, kdy Svatopluk ještě žil. Potom ovšem platí námitka,  proč je v Kronice 14.století jméno Svatopluk bez nosovky, měla-li by pasáž pocházet z Gest z 11.století, které psaly toto jméno ještě s nosovkou. Bylo by také třeba vysvětlit, proč Anonym přenesl tuto událost, odehrávající se v Gestech ž 11.století v Panonii a na Dunaji, do Potjsi. Gyorffy to dříve vysvětloval tím,  že Anonym, čta v Gestech jméno Marot, našel v Biharsku dvě jména Marótlaka (= "bydliště Marótovo") a umístil proto Maróta do Biharu (Formation, s. 40). To_ovšem nyní platit nemůže,, protože v Gestech bylo podle nové Gyorffvho domněnky jméno Svatoplukovo. Jméno Morot znamená "Moravec"  (.Moravan;  Formation, s. 3l), bylo by proto možné, že v původních Gestech se mluvilo i Moravanu Svatoplukovi (Marot Svatopluk) a že Anonym, který již významu jména Marot nerozuměl (Formation, s. 33;, udělal z Marota samostatnou postavu. Pak by ale bylo třeba vysvětlit,  proč stejnou chybu udělal Šimon z Kézy a proč Anonym mlčel o Svatoplukovi a vymyslel si místo něho nějakého Salana. Nejasné by také bylo, proč děje, které v Gestech náležely k Moravanu Svatoplukovi,  připsal vymyšlenému Salanovi.
Nechceme-li se tedy vzdát předpokladu, že pověst o bílém koni byla již ve starých Gestech, musíme odmítnout její spojení se Svatoplukem, nemáme však také žádné přesvědčivé důvody pro její spojení.s Marotem. Je ovšem ještě třetí možnost, a to ta, že v původní versi, obsažené v Gestech,  se nemluvilo o žádném panovníkovi, nýbrž o lidu označovaném jménem Marót.
Než se rozhodneme, musíme nejprve pověst o bílém koni zařadit a vyložit. Patří zcela zřejmě mezi značně rozšířené pověsti o získání země lstí. Hrdina v nich kupuje nebo dostává darem malý kousek země "jen co by kůže pokryla" a kůži rozřeže na pásky, kterými obepne celou krajinu (to je známá pověst o Didonině založení Kartága, Vergilius, Aeneis,  v. 371n., vyskytující se často, nezávisle na Vergiliovi, i ve středověku) nebo kupuje plný klín prsti, kterou rozseje po velkém území (to je pověst o usazení se Sasů v Durynsku, Vidukind 1.4-5) či dostává půdu, kterou má za určitých podmínek obejít, objet
70
nebo oborat a pomáhá si přitom opět lstí (srov. J.Grimm, Deutsche Rechtsaltertumer, 3.vyd., Berlin 1881, s. 86-92).
Naše pověst se od většiny těchto pověstí liší jen tím, že zde chybí motiv lstivého rozmnožení získaného malého objektu. Lest zde spočívá v něčem jiném,  v tom, že tráva a voda je považována za právní symbol a jeho předání je prohlášeno za stvrzení koupě. Po celé Evropě se totiž při koupi pozemku, v jeho symbolickém zastoupení,  předávala nějaká věc, nejčastěji součást pozemku,  tj. hrst trávy nebo drn (A.Ja.Gurevič, Kategorie středověké kultury, Praha 1970, s. 86; J.Grimm, Deut-sche Rechtsaltertumer,  s. 110-121). Proto říká Anonym, že Sálán přece "sám vychvaloval úrodnost své půdy" a chtěl ji tedy prodat. Na znak prodeje "poslal jednu otýpku travin z pustin a dvě lahvičky vody z Dunaje"  (c. 38, SHR I, s. 81). Kronika 14.století si představuje právní podstatu věci v duchu své doby. Svatopluk se domníval, že uzavírá s Maďary emfyteutickou smlouvu,  ti mu však dokázali,  že šlo o koupi "dědičným^právem" a ne o emfyteuzi: Svatopluk když uslyšel o příchodu Maďarů, "velice se zaradoval, nebol se domníval, že jsou to zemědělci a že přišli, aby obdělávali jeho zemi". Když pak dostal od Arpáda bílého koně, myslel, že mu ho poslal "pro terra quadam hospitalarii". Maďaři se však ujali země ne "sicut hospites, sed siout terrara iure hereditario possidentes". Vysvětlili Svatoplukovi, že jim dal zemi,  trávu a vodu "propter emphyteo-sim", že však to ve skutečnosti nebyla emfyteuze, ale koupě "iure hereditario",  protože "terram tUam cum equo emerunt, her bam cum Třeno, aquam cum sella". To neznamená, že kun, uzda a sedlo byly kupní cenou, nýbrž to, že byly právními symboly, vy menovanými při aktu koupě. Svatopluk se také bránil tím, že chtěl tyto symboly zničit, Maďaři mu ale vysvětlili, že pokud oni mají zemi,  trávu a vodu, které jim dal na znak prodeje, mají všechno ("si ergo terram, aquam et herbam habent, totum habent").
Tyto právní symboly nesloužily jen při koupi a prodeji^ nýbrž často i při přísahách (J.Grimm, Deutsche Rechtsaltertumer, s. 117n.), musíme tedy uvážit i Gyorffyho domněnku, že pů vodním základem pověsti nebyla koupě, nýbrž smlouva stvrzená přísahou. Jde o to, že tráva,  voda, uzda a sedlo (spolu s krví rozpůleného psa) se vyskytují jako rekvizity slavnostní přísahy stopních národů. Roku 815 byl takto donucen přísahat pohanským Bulharům byzantský císař Lev V.  (Vita Nicephori, Gracki izvori za bälgarskata istorija 4, s. jón. Srov. Y.Zlatarski, Kljatva u jazyčeskich boľgar, in: Sborník statej posvjaščen-nycb V.I.Lamanskomu 1, St.Petersburg 1907, s. 256n.; G.Kacarov Kljatvata u ezičeskite Balgari, Spisanija na Balgarskata akade mija na naukite 'Jl 1912, s. 113-120) a o přísaze Maďarům na psa a vlka se zmiňuje stížný list bavorských biskupů z roku 900 (MMFH III, s. 240, srov. S.Eckhardt, Kun analógiák a ma-gyar osvalláshoz, Magyar Nyelv 34, 1938, s. 242-244, G.Fehér. Les fouilles de Zalavár (1951-1953), Acta Archaeologica ASH 4, 1954, s. 228n.).
71
Paralela je to jistě zajímavá, na závadu jí však je to, že v nejstarši verzi, u Anonyma, uzda a sedlo chybějí. Gyorf-f y se proto snažil dokázat,  že verze Kroniky ze 14.století je původnější, že je přejata přímo ze starých Gest z 11.století. Viděli jsme však,  že pro to nemohl uvést presvedčivé důvody. Kronika ze 14.století nepochybně kontaminovala vyprávění Simona z Kézy o Svatoplukovi s pověstí o bílém koni, existující samostatně. To, že tato pověst mohla být obsažena již v Gestech 11.století,  dokazují stopy použiti Vidukindovy pověsti o lsti,  již Sašové získali svou zemi od Durynků. Srovnejme si texty:
Vidukind I.  c.  6  (ed.  ľ.Hirsch,  H.E.Lohmann,  MG 3S rer. Gorm., 5«vyd., Hannover 1935, P» 77:. "Ut autem viderunt Tliu-rungi castra Saxonum, intolerabilis res eis visa est. lit misi^ ^e^ ti 5 conquesti sunt de rupto foedere ac violato pace ex parte Saxonum. Saxones responderunt, se hactenus foedus iri-violabiliter servasse:  terram proprio auro comparatam cum pace velle obtinere aut certe armis defendere.  His auditis in-colao ..."
Anonymi, Gesta Hungarorum,  c. 38  (SHR I, s. 80n.): "Se-oundo autem die dux Salanus et sui nobiles inito consilio mi-seruiit le.^atos ad ducem Arpád dicendo ut terram eorum dimitte-rot ot ad natalem solum repatriare inciperet ... dux Arpád et sui nobiles egre ferentes sic per eosdem legátos diici Salano remandaveruat: Terram ... et aquam ...  oecunia nostra compara-vimus ... Si autem hoc non fecerit, sciat-nos in proximo tem-pore contra eura dimicaturos. Legáti vero hoc audientes ..."
Reminiscence by nemusely být jednoznačně přesvědčivé, je však nápadné, že je nacházíme právě v klíčové větě obou pověstí. Rozhodující však je to, že reminiscence na Vidukinda se objevují i v Kronice ze 14.století:
Vidukund I, c. 5  (edd. P.Hirsch, H.E.Lohmann,  p. 6): "At ille qualitatem quantitatemque pretii rogat:  "Nullum", inquit, "michi est", Saxo "discrimen in pretio: quicquid dabis, gra-tum teneo." Ille vero subridens adolescentem:  "tjuid si", in-guit,  "de isto pulvere sinům tibi impleo?"  ... Laetus uteřque ad suoa re£edat."
Kronika ze l4.století c. 28 (SHR I, s.      ): "Dux vero subridens sit:  "Habebat quantocunque voluit pro hoc munere. Et sic nuncius ad suos reversus est."
Zdá se tedy, že přece jenom existovala společná předloha obou verzí pověsti, která užila Vidukinda či některého z jeho pozdějších zpracování. Touto předlohou mohly být nejspíše Gesta z 11.století. Pověst nemusela být od Vidukinda převzata jako celek či z jeho podnětu vymyšlena, mohla mít docela dobře starší základ. Netýkala se však zcela jistě Svatopluka a není také jisté, zda se v ní již vyskytovaly všechny prvky shodné s nomádskou přísahou. Jisté je pouze, že se obdobně jako u Vidukinda jednalo o nějakou dohodu nově příchozích Maďaru s pú-
72
vodními obyvateli země, kteří tu vystupovali, opět jako u Vidukinda, nejspíše kolektivně pod svým etnickým jménem, tedy Marót-"Moravané". Tuto dohodu, zpečetěnou výměnou darů, vyložili Maďaři jako koupi země tím, že ony dary prohlásili za právní symboly koupě a prodeje.
Historickým pozadím pověsti byla nepochybně stále ještě živá domácí madarská tradice, zachycená už v prvé polovině 10. století Konstantinem Porfyrogenetem, který své vědomosti čerpal přímo od maďarských náčelníků navštívivších Konstantincpol (G.Gyorffy, Formation, s. 31. 0 slovanských tradicích o Svatoplukovi a Marotovi srov. M.Kučera, 0 historickom vedomí Slovákov v stredoveku, Historický časopis 25, 1977» s. 217-238). Maďaři tehdy věděli, že se usadili v zemi Moravanů a že první oblastí jejich pobytu bylo Potisí. Avšak již Anonym okolo roku 1200 a nejspíše i Gesta z konce 11.století o Moravanech nic nevěděly, historická parněí o Velké Moravě zcela zanikla (G.Gyorffy, Die Erinnerung, s. 44). Jestliže pověst naznačuje, že k usazeni se Maďarů v nových sídlech došlo po nějaké dohodě s "Maróty"  (spiše než s knížetem Marótem,  jistě ne se Svatoplukem),  lze to také považovat za součást této tradice, i když asi již v 11.století vybledlé. Přijeti Maďarů na území Moravanů, o němž mluví stižný list bavorských biskupů z roku 900 (viz pozn. 39),  totiž takovou dohodu přímo předpokládá. Zda však tato tradice věděla o nějaké formální přísaze, z niž pak autor Gest u-dělal povídku o lstivé koupi, nelze říci. Jisté je, že se Svatoplukem nemělo toto vyprávění nic společného, ani v tradici, ani v literárním zpracováni autora Gest. Vyvozovat z toho, že roku 894 uzavřel Svatopluk s Maďary smlouvu stvrzenou přísahou, rozhodně nelze.
73
Juynaa  i pien? i i ľl&newie Be-gmcofi Mo^aaioi
PesBite
Haaeiuie 3eanK0& MopaBaa - sto cocTaBHaa qacTb rjiyooicjix ct-pyicpypHHx MBľieHeHHÄ, HMeBmHx môcto b neHTpajibHoft Eßpone hs py6e-»e 9 h 10 B3K0Bj ine npOTHHoS, CeayoaoBHO, He 6hji Ha6er BeHrpOB
h mx 0öochobshh© B KapnaTCKoK KOTJIOBUHe. HO BCe-t8km sto Cvx Basc-
hhS $aKTop caepiuHBnnocca H3MeHeHKH, xoth, k cozaaenicD, Bee eqe flo kohus He BHSCHeHHiifl. npeamecTBOBaBmiie aTOuy coöHTHa moxho peuoH-CTpynpoBSTb npitÖjmaiiTeJibHO t8k: noc.se OTfleJibHHx rpaDHTeJibCKHx naöeroB /862 h 881 rr./ BeHrpti, ksk nojnrrtraecKiiii $aicTop, noasH-/cticb b KapnaTCKoii KOTJioBKHe b 892 roAy, Koryta ohm Caan npHSBaHH ApHyji$OM b no&nepsiey npoTHB BchhicoK MopaBHtuOflHaKO saTeit, b 894 rofly BenrpH onycTomajiH IlaHHOHHE, BOarjiaBJiseMyx) ApHy.a$om. Tor.ua OAHsKO OHM eme He 6wm xoJisHepaMH CBaTOiuiyica. CKopee Bcero, pe^b maa oö OTnaaTe ApBya$y sa Hecoö\SK>,neHne KaKHX-ro yanoBMÜ floroBopa 892 roaa. CwTyanra seHrpoB paflHKasbHO uauemuiach b 986 ro,ny, Koraa ohji 6häh BsweCHeHH neieHerarai /6es nOAZtepaacM 6o.arapoB/ na cbohx nocejieHHií b OrejibKgse. B to Bpeiia ksk Cojibmaa ^acTb Hapoaa ocejta b jiecocTenHofi soHe aa »r ot Bojihhh, öoeBue .npysnmj nepemaH b KapnaTCKya KOMOBiray k c corjiacHew uopaBaH ocean anecb b IIoth-ccmx /cKopee, sepxHeu/. MopaBaHs BuecTe c BSHrpauR b 896-398 ro-,aax onycTomajiii naHHOHHS ro Tex nop, noxa b 898 roAy Api^$ 8aKJiBiKJi c BenrpaMK íaip x npx noMomw aeHer aacTaB&a hx nepeuBč-THTbca b ilTajiMB. BenrepcKPie jpyrami, saHHMaBnniecfl b Jíra&KH rpa-(SexauH, ysHajiH, ito 8 aeicaopa 898 roaa ApHyarj) yMep. COBeTHHKH HOBoro Kopojia ÄsDÄOBHKa PeösHKs, onacaacb BoaspameHMa searpoB, OTKaaajiKCb noÄŤBepjtJiTb ycjiOBua impa. BeHrepcKoe bomcko, cTpeiia-meeca Ha&rw HOBHe TeppHTopmi aaa Bcero Hapoaa, oTseTiuo Te«*, wro b aBrycTe 900 rojja noxxByjio Htgjikd n pacKHByjio jtarepb b naHHOHHM,
He BepHyBUKCb, cjieaoBaTejibHo, b' ľloTHCciiio. BuecTe c mo pa &a Ha m n Bearpu cpasy se nanajut oa EaBapKD, ho MopsBaHe - lyBCTBya m ähb ceßa yrposy co CTOporoi b e Hr po b - b aHBape 901 roaa sascjiequaH MKp c 6aBaprtauK, HanpaBJíeHHHK npoTHB BeHrpoB. Ehjio noxose Ha to,: ito onacHOCTb npeoíOJieHa. OaHaKO Benrpu Bee ctsbät na oany xapiy til npHSHBauT as nofl KapnaT Becb Ha po a • 3 S04 rosy ôaBapuK Hcnojib-aosajis! He^ecTHHfi h HenpeíycMOTpirrejbHHK cnocoö: ohm npHrjracttSH b rocTM sejiiiKoro khhsb KypcaHa, npaBHBmero seHrpauH BaecTe c bo-eHaiajibHUKOM ApnaflOM, n yÖHJiE ero BiiecTe co Bceß ÄpysMHoB. BeH-rpa OTseTiMii ßojiee ocTopoaHo: ohh HanajiM He Ha CaBapneB, a Ha uopaBaH, KoTopHe 6íwh b coceflCTše, ocoCeHHO hs caoBauKOís Teppa-TopHH. 06 STKX cpaateHMax b 905-906 rosax HeT hmk8koh HHíiopManiiH, BepoHTHo   n noTony, tto raaBHaa ÓMTsa miH 6mtbh npoMsonutM aaneno Ha BocTOKe, 3a npeaeaauH nojia spsHHa ÖampaeB, rae-TO ooä Hot-pow Maw y EaHXKflH npH íyHae. no Bcefi bkjikuocth, b bthx cpaseHHax mo pa Ba He Silwi nojiHocTbc pasrpouaeHH, tbk Kax c Tex nop o Mopas— okom rocy^apcTse ysce HMrae öojibine He ynoMMHaeTca. B 90? roay Ea-Bapraa iweT b pennwejibHoé KOHTpHacTynvteBJíe. Uejtb coctoht, Bo-nep-
bhx, B TOM, tJT06l! BepKyTb Ce6e naHHOHHD, K, BepOaTHO, B TOM, 1t0-6k BOCCTaHOBHTb JJHHaCTMB MofilíMpOBIíOB,   a KOHKpSTHO,   BOSBeCTM h8
npecTOJi CBaTonjryKa II, kotophk Toraa npeßHBaji b tisrHaHHH b BaBa-PHM, 1to saBaio rapaHTino nofl^HHeHHoro OTHomeHMa MopaBHM k BaBa-PMH. 0äh8ko cpaseHHe noa BpaTMcaaBOí} 4 Haaa 907 rojga saBepnntaocb nojiHHM paarpoMOM BoíícKa BaBapHH.
naÄeirae MopaBiin 6i«ro, tbkmm oGpasoM, OKOH^aTexbHHu. norMßjia rocyaapcTBeHHaa opramiaaniia, aeina 6íwa onycTomena, ho He aaHaTa BeHrpauM. riocjieaHHe nocejraJiHCb jmnb b bshhx oÖJiacTax CJtOBaKHH. Bee 3t0 BHaiHT, ^to BSHrpH xoTÄ m noKo h^í im n c BeaHKOM MopaBHefi, ho ohm cuorjiH sto c^eJiaTb TOJibHo noTOMy, tjTo rocyjtapcTBO npeTsp-nesajio rJiySoKHfi CTpyKTypHHfi KpnaMC. Oho CasMpoBajiocb Ha Henpe-PhbhoTi sKcnaHCHH, o6ecneiMBaBmei3 pecypcu wlx. cymecTBOBaHHa roey-jtapcTBeHHoro annapaTa m rocnoÄCTByBmero imacca, Bce öojiee cjujBa-ssmerocH c sthm annapaTOM. 3KcnaHCHa npeKpaToaacb cpasy see no&se CMspTH CBaTonjtjTca b 894 rojiy. Pecypcu nccaicjiM, KpasHC Bce Cojiee
75
74
yrjtyÔJtsjics. Searpu em,e k neuy hs KMejui OTHOmeHna, tsk ksk hx BTOpsemte npiiDJiocb, no BceK BepoaTHOCTH, hs BTopya $asy 3Toro KptisMea, hs ,tot nepsiOA, Korfla bcíilixhbqjiw HapoflHne BoccTaHna nos
SSOTeCKHUH JI03yHraMH.   XoTH  b nHCbMeHHHX HCTOIHHKaX O  HKX h He
ynouHHaeTCS, hx uajimme mh uoieM npeflnojraraTb, nocKOJibKy ohm hs-BecTHH KaK noiTH 3aK0H0itepHafl $asa kpksmcob, HMeamnx iiecTo npiiô-^HaKTejibHO b cepeflHHe II Beica b eBponeiicKjix rocyaapoTBax, 3enr-pjtH h Ilojtbme. Kpií3MCH OHH npeo.aojie.nit, kbk npeoflojiejia 6h KpH3nc h MopaBKa, ecjiu 6h He 6nao Toro, <jto rjiaBHHi" nojiwrmecKxií £aKTop JieHTpajibHoii SsponHj BocTOtiHO-cJpaHKCKaa HMnepHa, b to BpeMH Taicae nepexHBan   Kpiiawe n, KOHe^iHO se, ecjix 6u ae 6hjio BeHrpoB.
Josef Žemlička
RANĚ FEUDÁLNI MONARCHIE A KRÁLOVSKÝ TITUL U ZÁPADNÍCH SLOVANU
Bez výrazného připomenuti právo uplynulo jedno zajímavé jubileum staršioh českých dějin: před devíti, sty lety poznaly přemyslovské Čechy svého prvního krále. Na sněmu v Mohuči v rooe 1085 ozdobil římský olsař hlavu knížete Vratislava královskou korunou a pověřil trevirského arcibiskupa Egilberta, aby českého vládce pomazal a korunoval. Stalo se nejspíše 15. června hned příštího roku v Praze. Po Vratislavovi však následovala opět knížata a - nehledě na epizodický pokus Vladislava II. -teprve na samém konoi 12.století dosáhl Přemysl Otakar I. dědičné královské hodnosti pro sebe i své nástupoe.
Co však královské pozdvižení pro Přemyslovce konkrétně znamenalo? Má pravdu novější literatura, která se staví k významu Vratislavova i Vladislavova titulu skepticky a spatřuje
76
77