2. Kritické proudy vůči katolické věrouce - zahraniční náboženští myslitelé Jansenismus – je morálně přísný teologický směr v katolické církvi 16. až 18. století, ovlivněný kalvinismem. Vznikl z myšlenek holandského teologa a biskupa v Ypres Cornelia Jansena (1585–1638), který ve své knize o sv. Augustinovi silně zdůraznil jeho nauku o prvotním hříchu, o nezbytnosti Boží milosti ke spáse a zároveň o neodolatelnosti působení Boží milosti na člověka. Proklamuje snahu o obnovu prvotní církve ve věrouce i kázání, vystupuje proti bohaté výzdobě a užívání posvěcených předmětů – zrod v díle Augustinus Cornelius Jansen ( pseudonym St. Cyrane) (28. 10. 1585 v Akoy – severní Holandsko + 6. 5. 1638 na mor, neštovice) Biskup Yperský [LINK] Pochází z katolické rodiny v severním Nizozemí, od roku 1602 se věnoval v Lovaňi (Löwen) studiu teologie. Spřádal i politické plány – sny: snil o svobodných Flandrách. Nizozemský katolický teolog, v Lovani přednášel exegezi, jeho učení bylo vcelku ortodoxní a jeho dílo bylo i po jeho smrti několikrát znovu vytištěno. Dopisoval si s opatem francouzského kláštera St. Cyran Jean du Vergierem (podle kláštera Jansen přebírá svůj pseudonym). Z jejich vzájemné diskuse vychází nová interpretace díla sv. Augustina ve spise Augustinus. 20 let práce – vytvořena na základě protestantské literatury Jeho cílem byla obnova katolické církve. V ní tvrdí: 1. že dědičným hříchem ztratil člověk možnost svobodné volby mezi dobrem a zlem. Boží milost však má takovou sílu, že člověka jistě přivede do nebe. Ale této milosti se nedostane všem. 2. obnova přísné disciplíny svátosti pokání. Hříšníkovi mělo být odpuštěno a směl přistoupit ke sv. přijímání teprve po několikaměsíčním pokání. Dostal se i do Říma – poznalo ho tam mnoho duchovních. Jansenovy myšlenky přejímá francouzský cisterciácký KL – Port Royal de Champs – abatyše Angelika Arnauld – stává se oporou jansenistického hnutí, kolem KL žijí jansenisté jako poustevníci. Již roku 1621 chtěl Jansenius, pozdější biskup yperský, se svými přáteli obnovit prvotní církev, chtěl překonat učení Tridentského koncilu, přicházel s reformním programem na poli církevní ústavy a disciplíny. V nejužším spojení s francouzskou kulturou, ve vybrané francouzské mluvě vycházela náboženská vzdělávací literatura, která nacházela hlubokou odezvu u vzdělanců, přidal se k nim i velký, originální myslitel Bleise Pascal. Jansen usiloval obnovit církev v její prvotní ryzosti, hlásal, že Bůh prý nechce spasit všechny lidi a že Kristus ani za všechny lidi nezemřel = v konflikt s katolickou naukou, také vystupoval proti častému svatému přijímání, že jeho omezením se dá předejít lehkomyslnosti v náboženském životě, vyžadoval několikaměsíční pokání, byl proti bohaté výzdobě kostelů, proti lesku bohoslužeb. Jansenismus požadoval prohloubení a očištění náboženského života, zdůrazňoval přísný mravní řád, výhradně se přihlásil k nauce o předurčení – to jej zdánlivě přibližovalo k protestantismu a tím se dostal do rozporu s katolickou církví a zvláště jezuity. Důsledkem této nauky byl velký nárok na mravní život věřících, mravní rigorismus, který ovšem často vedl i k ostré kritice církevní praxe a církevních představitelů. Tak tomu bylo zejména ve Francii, kde střediskem jansenismu byl klášter Port-Royal a mezi jeho stoupenci byl např. Antoine Arnauld, Jean Racine a Blaise Pascal. Ten se ujal obhajoby kláštera proti jezuitům ve velice ostrých „Listech venkovanovi“, vydaných pod pseudonymem a 1660 králem zakázaných. Klášter Port-Royal byl pak roku 1710 zbořen a řeholnice rozehnány. Jansenistické názory však trvaly v odlišných postojích francouzského kléru vůči papežské kurii, kterým se říká galikanismus, a po nějakou dobu i v holandské starokatolické církvi. Katolická církev se staví proti: Bula papeže Urbana VIII. – In eminenti – 1642 - proti Klement XI. – 8. 9. 1713 bula Unigenitus – (Unigenitus dei filius - der eingeborene Sohn Gottes). jasně a rozhodně proti závadným článkům jansenistického díla Klement XI. – 28. 8. 1718 – přísná bula – Pastoralis oficii – hrozba vyobcování z církve pro ty, kteří bulu Unigenitus nepřijmou Správcem nizozemské misie byl jmenován internuncius Spinelli V Paříži se seznámil s jansenismem také český šlechtic F. A. Špork, velký mecenáš barokního umění u nás, dal přeložit mnohé jansenistické spisy do němčiny a rozšiřoval je v bohatě vypravených vydáních Jansenismus měl u nás pevné pozice v premonstrátském klášteře Hradisku u Olomouce. Rakousko: Bula Unigenitus byla v R. 1715 uznána, v Nizozemí se o ní mlčelo, místodržící Princ Evžen, 1720 bere do ochrany jansenistickou skupinu vedenou Opstratem (proti AEPC z Mecheln a nunciovi) Přesto v R . řada stoupenců jansenismu – princ Evžen Savojský (přál si o bule mlčet), přesvědčil i Karla VI. – vliv i jeho osobní lékař Garelli (dříve profesor lékařství v Lovani), také Karel i Štěpán Lotrinský, Leopold II. 1781 Josef II. bulu Unigenitus, spolu s In coena Domini prohlašuje za neplatné Řím je zarmoucen a snaží se působit na MT prostřednictvím jezuitského zpovědníka Kampmüllera Jansenistické myšlenky měly v Rakousku oporu u tzv. „Vídeňských velikánů“, kteří vlastně založili a přivedli k moci tereziánský reformní katolicismus. Proti vystoupili především jezuité – důraz na svobodnou vůli člověka (probabilistický názor: člověk má volnost jednání – nemusí jednat přesně podle zákona, jestliže pro to má rozumné důvody) Všichni, kdo neměli rádi jezuity se seskupovali kolem jansenistů. Zatímco význam učení ve Francii poklesl, v Nizozemí se šířil dál a v roce 1723 zde vzniká Katolicko-jansenistická církev v čele s utrechtským biskupem (s apoštolskou posloupností); přetržena vazba na Vatikán (navazuje na ni Církev československá husitská 1920 v ČSR) Febronianismus Jan Mikuláš Hontheim (Justus Febronius) – Studium v Lovani, byl ovlivněn van Espenem – jansenistickým právníkem Byl světící biskup a generální vikář arcibiskupství trevírského, Pod pseudonymem Justus Febronius vydal na počátku 60 let spis De statu ecclesiae:, píše zde, že biskupové dostali svou moc přímo od Boha, nikoliv od papeže, papežský centralismus je podle něj jen deformací staré původní církve a pokud se vše vrátí do původního stavu, nebude mezi katolíky a protestanty rozkol navrhoval tvrdě vystoupit proti papeži 1764 byl dán tento spis Římem na index (tj. byl zakázán) 1763 dosáhla Swieten povolení vydání knihy v Rakousku, proti vydání vystupoval vídeňský arcibiskup Migazi, jezuité i dolnorakouský místodržitel Schrattenbach. Když toto dílo vyšlo byla církev zděšena a hledala původce, který byl podepsán pseudonymem, když byl odhalen, tak mu pomohly jeho vysoké styky, byl nucen své učení odvolat, na konci života a dožívá v ústraní.