Lekce 5. Text: Oidnetgo Niillasa? Ahkku: Oidnetgo don ikte Niillasa? Piera: Oidnen. Mun ledjen ikte Niillasa geahčen. Ahkku: Leigo Máhtte maiddái doppe? Piera: Lei dat Máhtte maiddái. Dat bodii mu mannel. Ahkku: Attiigo Niillas dasa ruda? Piera: De attii. Áhkku: Ja Máhtte válddii dan? Piera: Juo. Ahkku: Na maid dat logai? Piera: Na dat logai, ahte gal son buktá dutnje bierggu go boahtá. Ahkku: Goas dat vulggii? Piera: Dat vulggii iďdes. Ahkku: Ja goas dat boahtá fas ruoktot? Piera: Gal son goit vahku doppe orru, logai. Nohkágo dus biergu? Ahkku: li dat aitto vel noga. Gal mus lea vel biergu. Piera: Na jus dus nohká ovdalgo Máhtte boahtá, de gal don oaččut mus. Anne: Bodiigo Máret? Biret: li boahtán. Dat bázii vel dohko, stobu lusa. Anne: Maid dat doppe áiggui dahkat? Biret: Dat áiggui vel fitnat Sire luhtte, ovdalgo vuolgá. Anne: Aigguigo Sárá luhtte maid fitnat? Biret: In mun diede. Ii dat goit lohkan maidege. Anne: Gal dat doppe maiddái sáhttá fitnat. Gean geahčen dat lei doppe siste? Biret: Igggá geahčen, doppe gos munge. Anne: Na maid Irjgá didii? Biret: li dat diehtán maidege. Bureš veadjá ja dearvan eallá. Anne: Naba Sire? Bureš dat vis'sa vejii datge. Biret: In mun diede. In mun oaidnán Sire. Anne: Na oidnetgo Sárá? Biret: In oaidnán gal Sáráge. Gal dat Máhtte diehtá, go boahtá. Jussá: Mun gullen, ahte don fitnet ikte Heahtás. Issát: Geas don dan gullet? Jussá: Niillas logai, ahte don áigot vuolgit dohko. Issát: Maid dat logai dan birra? Jussá: li dat lohkan maidege. Geainna don fitnet doppe? Issát: Okto mun fitnen. Iďdes vulgen ja eahkes bohten fas ruoktot. Sámmol: Leago dus fanas? Ande: De lea. Sámmol: Luoikkatgo munnje fatnasa? Ánde: Maid don fatnasiin áiggut dahkat? Sámmol: Mun vuolggán dainna oaggut. Ánde: Geainna don áiggut vuolgit? Sámmol: Áhčiin j a Issáhiin. Ánde: Goas don buvttát fatnasa fas ruoktot? Sámmol: Gal don oaččut dan juo eahkes. Slovíčka ikte /ikte/ včera eahkes /eä'hkes/ večer (pravidel. SgLok eahkedisl) geahčen /keä'hčen/ u mannel /mää'nnel/ po addit - attán /ädtiih(t) - äättään/ dát ruhta - ruda /ruuhta - ruuôa/ peníze lohkat - logat /loohkaah(t) - loo.aan/ říct; číst; počítat; považovat za go /ko/ když goas /koä's/ kdy iďdes /iôôes/ ráno (pravidel. SgLok ididisl) goit /koo'J/ však, aspoň vahkku - vahku /vähkuu - väähkuu/ týden nohkat - *nogan /noohkaah(t) - noo.aan/ spotřebovat se; být u konce, dojít aitto /ää'jhto/ teď, nyní; vždyť ovdal /ovtal/ před (časově) ovdalgo /ovtalko/ dříve než oažžut - oaččun /oäžčuuh(t) - uaččuun/ dostat báhcit - bázán /päähciih(t) - pääcään/ zůstat dohko /tohko/ tam stohpu - stobu /stoohpuu - stoovuu/ dům bures /puu'res/ dobře vis'sa /vissa/ snad, asi Heahttá - Heahtá /héähtää - hiähtää/ Hetta (toponymum) birra /piirra/ kolem, o okto /okto/ sám fanas - fatnasa /fäänaas - fäätnasa/ loď luoikat - luoikkan /luějhkah(t) - luojhkaan/ půjčit (si) oaggut - oakkun /öägkuuh(t) - uakkuun/ chytat ryby ruoktot /rüektoh(t)/ domů; zpět Mluvnice A. Préteritum jednotného čísla sloves s gradací kmene V sámštině jsou čtyři časy (neminulý čili přítomný, préteritum a složené perfektum a plusquamperfektum). Preteritní singulární tvary sloves se tvoří následujícím způsobem: Sgl {mun): narovnání diftongu + silný stupeň + vokalická změna + koncovka -n Sg2 {don): narovnání diftongu + silný stupeň + vokalická změna + koncovka -t Sg3 (son): (narovnání diftongu +) slabý stupeň + koncovka -z Vokalické změny v 1. a 2. osobě jsou stejné jako v Dul a P13 přítomného času: a > e, i > e, u > o. _-at: vuoš'šat 'vařiť_-it: vuolgit 'odějíť_-ut: doalvut 'odnésť mun vuš'šen vulgen dolvon don vuš'šet vulget dolvot son vuoššai vulggii doalvvui Významové sloveso má v záporné větě zvláštní tvar, jenž se tvoří takto: (narovnání diftongu +) silný stupeň + vokalická změna + znak -n. Ve druhé slabice dochází k těmto vokalickým změnám: /' > ä a u > o. Vokál a se nemění. Tyto změny jsou tedy odlišné od změn v konjugaci: vuoš'šat > mun in vuoš'šan 'nevařil jsem' (beze změny) vuolgit > don it vuolgán ' neodešel j si' (z > á) doalvut > son ii dolvon 'neodnesl' (u > o; N.B. narovnání diftongu!) Preteritní tvary slovesa leat jsou nepravidelné: mun ledjen ' byl j sem' don ledjet 'byl jsi' son lei 'byl' B. Jména s konsonantním kmenem Jména s konsonantním kmenem mají obvykle i kmen vokalický. V nominativu singuláru však končí na konsonant. nummir - SgGen nummira - SgLok nummiris číslo gávpot - SgGen gávpoga - SgLok gávpogis město fanas - SgGen fatnasa - SLok fatnasis loď Jména s konsonantním kmenem se dělí do dvou skupin dle toho, dochází-li v jejich kmeni ke střídání stupňů, nebo ne. Koncovky jmen s konsonantním kmenem jsou trochu jiné než jmen s pouhým kmenem vokalickým. Všechny koncovky, jež jsme dosud probrali, začínají konsonantem, a jejich připojení ke konsonantnímu kmeni by tak bylo porušením fonologických pravidel sámštiny. Proto se u těchto jmen používají koncovky začínající na vokál: pád_vok._kons. SgNom SgGen - -a SgLok -s -is Sglll -i -ii SgKom -in -iin PlNom -t -at PIGen -id -iid Skloňování jmen bez kmenové gradace je jednoduché, koncovka se jednoduše připojí ke kmeni: vrchol počítač zajíc kuchyně Niillas SgNom gahpir dihtor njoammil gievkkan Niillas SgGen gahpir-a dihtora njoammila gievkkana Niillasa SgLok gahpir-is dihtoris njoammilis gievkkanis Niillasis Sglll gahpir-ii dihtorii njoammilii gievkkanii Niillasii SgKom gahpir-iin dihtoriin njoammiain gievkkaniin Niillasiin PlNom gahpir-at dihtorat njoammilat gievkkanat Niillasat PIGen gahpir-iid dihtoriid njoammiaid gievkkaniid Niillasiid N.B.: kmenový konsonant se může při skloňování změnit. To se příházívá, když pravidla sámské fonologie nedovolují výskyt j istých konsonantů na konci slova (např. b, g, d, m, z): přítel město žlutý hřeben ptáček Máret SgNom ústit gávpot fiskat čohkun cizáš Máret SgGen ustiba gávpoga fiskada čohkuma cizáža Máreha SgLok ustibis gávpogis fiskadis čohkumis cizážis Márehis Sglll ustibii gávpogii fiskadii čohkumii cizážii Márehii SgKom ustibiin gávpogiin fiskadiin čohkumiin cizážiin Márehiin PlNom ustibat gávpogat fiskadat čohkumat cizážat Márehat PIGen ustibiid gávpogiid fiskadiid čohkumiid cizážiid Márehiid Deklinace jmen s gradovaných kmenem je trochu složitější. Výskyt slabého a silného stupně neodpovídá jejich výskytu ve jménech s vokalickým kmenem. V SgNom je vždy slabý stupeň, v ostatních pádech vždy silný. U těchto jmen dochází také k vokalické změně i> á au > o. Změna u > o je motivací pro narovnání diftongu první slabiky: oblečení hora pás starý výsledek SgNom bivttas duottar boagán boaris boadus SgGen biktasa duoddara boahkána boarrása bohtosa SgLok biktasis duoddaris boahkánis boarrásis bohtosis Sglll biktasii duoddarii boahkánii boarrásii bohtosii SgKom biktasiin duoddariin boahkániin boarrásiin bohtosiin PlNom biktasat duoddarat boahkánat boarrásat bohtosat PIGen biktasiid duoddariid boahkániid boarrásiid bohtosiid Vyskytuje se též skupina jmen s gradovaným konsonantickým kmenem, jež končí v SgNom na vokál - chybí jim v tomto tvaru kmenový konsonant. Tento konsonant, jímž je vždy g, m, n či v jednom případě h, však je v ostatních pádech: pes bota země tchyně moruška krk SgNom beána gama eana vuoni luomi čeabi SgGen beatnaga gápmaga eatnama vuotnáma luopmána čeahpáha SgLok beatnagis gápmagis eatnamis vuotnámis luopmánis čeahpáhis Sglll beatnagii gápmagii eatnamii vuotnámii luopmánii čeahpáhii SgKom beatnagiin gápmagiin eatnamiin vuotnámiin luopmániin čeahpáhiin PlNom beatnagat gápmagat eatnamat vuotnámat luopmánat čeahpáhat PIGen beatnagiid gápmagiid eatnamiid vuotnámiid luopmániid čeahpáhiid C. Použití predikativních tvarů adjektiv Ačkoli jsou atributivní tvary adjektiv nesklonné, jejich predikativní tvary skloňovat lze. Adjektivní predikativ musí být v plurálu, pokud je v plurálu subjekt predikátové věty: Soffá lea ruoksat. Kanape j e červené. Lássaliinnit leat ruoksadat. Záclony j sou červené. Mánná lea čeahppi. Dítě j e šikovné. Mánát leat čeahpit. Děti j sou šikovné. D. Postpozice. V sámštině je velké množství postpozic (v menší míře i prepozic). V postpozičních vazbách bývá jméno v genitivu: Beavddi birra leat njeallje stuolu. Irjgá lea Jovnna geahčen. Kolem stolu jsou čtyři židle. Irjgá je u Jovnny. Mnohé lokální postpozice se vyskytují v párech, jejichž jeden člen má význam lokativu (kde, odkud) a druhý illativu (kam). Přesto ne všechny takové postpozice mají koncovku lokativu či illativu (-s, -i). Zde uvádíme několik nejběžnějších postpozic: lokativní: illativní: alde 'na, s' bálddas 'vedle, u, oď duohken 'za, zpoza' gaskkas 'mezi, "zpomezi"' geahčen 'u (doma), od' -guoras 'u, od, na straně, ze strany' luhtte 'u, od' marjis 'za, zpoza' ala 'na' báldii 'vedle, k' duohkái 'za' gaskii 'mezi' geahčai 'k (domů)' -gurrii 'k, na stranu' lusa 'k' marjrjái 'za' ovddas 'před, zepředu' siste 'uvnitř, zevnitř' vuolde 'pod, zpod' Některé postpozice nemají odlišné tvary: birra 'kolem, okolo; o' buohta 'naproti, proti' Příklady: Girji lea beavddi alde. Eadni váldá girjji beavddi alde. Boasta lea gávppi buohta. Stuolut leat beavddi birra. Biila lea stobu duohken. Áhčči vuodjá biilla stobu duohkái. Máhtte lea Iriggá geahčen. Máhtte boahtá Iriggá seahčen. Máhtte manai Inzzá seahčai. Niillas boahtá min mcniis. Son vulggii mu mannái. Bus'sá lea beavddi vuolde. Bus'sá ruohtai beavddi vuollái. ovdii 'před' sisa 'do, dovnitř' vuollái 'pod' Kníhaje na stole. Matka bere knihu se stolu. Pošta je naproti obchodu. Židle jsou kolem stolu. Auto je za domem. Otec jede s autem za dům. Máhtte je u Irjgy. Máhtte přichází od Irjgy. Máhtte šel k Irjze. Niillas jde za námi. Sel za mnou. Kočka je pod stolem. Kočka zaběhla pod stůl. Postpozice -guoras a -gurrii jsou výjimečné, poněvadž se užívají jako část kompozita: j je v takovém kompozitu v nominativu! Máhtte čuožžu lássaguoras. Čohkán beavdesurrii. Máhtte sedí u okna. Sedni si ke stolu. Cvičení. 1. Popiš jednotlivé předměty svého domova. Jakou mají barvu? Ke každému předmětu napiš dvě věty. V první použij atributivní tvar adjektiva, ve druhé predikativní. bargobeavdi _ beaivegovččas _ bivttasskáhppe _ boradanbeavdi _ girjehildu _ láhtterátnu _ lássaliinnit _ mieiganstuollu _ seanga _ soffá _ stereot _ telefovdna televišuvdna ? ? 3. Změn čas následujících vět na préteritum. Mun oainnán Máhte. Don diedát dan. Dat oastá vuoja, láibbi ja mielkki. Mun in gal muitte fitnat boasttas. Vuolggátgo ihttin Avvilii? Itgo boadege biillain? Son bargá oppa beaivvi. Mun asttan oaddit dušše golbma diimmu. Cálátgo dan sámegillii? 4. Vyprávěj, co jsi dělal v daných časech. 8:00 9:30 11:45 13:20 16:35 19:50 22:15 2. Konverzujte dle daného vzoru. Makkár ... dus lea? Jaký ... máš? Man ivdnás ... dus lea? Jakou barvu má tvůj ... Man ivdnái du ... lea? Jakou barvu má tvůj ... 23:55 5. Z níže uvedených jmen s konsonantními kmeny vytvoř SgGen a další pád dle zadání. Symbol "=" znamená, že jde o slovo bez kmenové gradace. Pokud se ve slově mění koncový konsonant, je jeho alternativa uvedena v závorce. bahča (g) 'nechutný' _ SgLok buolaš 'mráz' _ Sglll čála (g) 'písmo' _ SgKom čielggas 'jasný' _ PlNom čuorpmas 'kroupy' _ PIGen fanas _ SgLok gielis 'lež' _ Sglll goaskin = (m) 'orel' _ SgKom gorut = (d) 'kmen' _ PlNom govččas 'pokrývka' _ PIGen govdat = (g)'široký' _ SgLok jaskat = (d)'tichý' _ Sglll juogus 'oddíl' _ SgKom ladas 'kloub' PlNom luoppal 'tišina' _ PIGen oahpis 'známý' _ SgLok sámil 'mech' _ Sglll sol on = 'párátko' _ SgKom veahčir = 'kladivo' _ PlNom vielgat = (d) _ PIGen vuolgga (g) 'odjezd' _ SgLok 6. Napiš krátký esej na téma Somás beaivi. Použij préteritum!