Futurum
Derivační schéma:
		-iu -ime
Kmen infinitivu - li -	f-s- -	^   -i -ite
		-(0)
kalbéti, kaíba, kalbéjo —► kalbé- ti + -s- + # —► kalbésiu, kalbési, kalbés (...) sédéti, sédi, sédéjo —► sédé- ti + -s- + # —► sédésiu, sédési sédés (...) rašýti, räšo, räšé —► rasy- ti + -s- + # —► rašýsiu, rašýsi rašýs (...)
Komentář
1. Třetí osoba (resp. neosoba) končí na sufíx, nemá žádnou koncovku.
2. Pokud infinitivní kmen končí na souhlásky s, z, š, ž, dochází k interakci se sufíxem -s- :
-S- + S —> S
městi —► měs -s—► aš měsiu, tu měsi, ... [hodit]
-Z- + S —> S
měgzti —► měgz -s—> aš měgsiu, tu měgsi, ... [plést]
-s- + s —> s
něšti —> něš -s—► aš něšiu, tu něši, ... [nést]
-Z- + S —>• S
grjžti —»■ grjž-s—► aš grjšiu, tu grjši (...) [vrátit se]
3 a) slovesa o jednoslabičném infinitivním kmeni (předponu nepočítáme) na -úti, -yti v třetí osobě (resp. neosobě) futura mají krátké -u-, -i-:
búti —»■ bl/S [být]
griúti —»■ gril/S [padat; chátrat]
lyti —»■ l/S [pršet]
gyti —»■ g/s [hojit se]
Poznámka. Tento proces postihuje uzavřenou skupinu sloves:
búti, yra; buvo [být]; žiíft, Ä7va, žmvo [zahynout]; griúti, griúva, griuvo [padat; chátrat];puti, púva, puvo [hnít]; kliúti, kliúva, kliuvo [zachytit se, zavadit za něco]; lyti, lyja, lijo [pršet]; gyti, gyja, gijo [hojit se]; ryti, ryj a, rijo [polykat].
3 b) v třetí osobě (resp. neosobě) futura dochází k metatonii (proměně intonace): klesavá intonace (akut) se mění na stoupavou (cirkumflex). Ostatní gramatické osoby zachovají prozodické charakteristiky infinitivu:
kláusti —► kláusiu, kláusi, klaůs [ptát se] sakýti —► sakýsiu, sakýsi, sakýs [říkat];
Poznámka. Metatonie v tomto případě funguje pouze v případě klesavé intonace, infinitivní cirkumflex (stoupavá intonce) zůstává beze změn:
šáuti —> šaůs [střílet]
ale
šaůkti —> šaůks [křičet]
Také musíme pamatovat, že metatonie nepostihuje tvary s krátkou prízvučnou slabikou, na které se intonace vůbec nemůže projevit. To platí např. pro futur sloves, vyjmenovaných pod bodem 3a).
Cvičení. Vyčasujte ve futuru:
láukti, láukia, láuké [čekat]; ródyti, ródo, ródé [ukazovat]; válgyti, válgo,válgé [jíst]; búti, yrá, búvo [být]; věžti, věža, věže [vézt]; pěsti, pěša, pěše [škubat]; dainúoti, dainúoja, dainávo [zpívat]; lýti, lýja, lijo [pršet]; ziřzti, ziřzia, ziřzé [bzučet]; gýti, gyja, gijo [hojit se]