Latinská zájmena 1. Osobní zájmena - osobní zájmena se skloňují nepravidelně - neexistence zájmen pro 3. osobu, resp. místo ní se podobně jako ve staroslověnštině užívají ukazovací zájmena is, ea, id Pády já ty my vy sebe nominativ ego tū nōs vōs - genitiv meī tuī nostrī vestrī suī nostrum vestrum dativ mihi tibi nōbīs vōbīs sibi akuzativ mē tē nōs vōs sē ablativ mē tē nōbīs vōbīs sē -zájmena nōs, vōs mají v genitivu dva tvary; genitiv objektivní – nostrī, vestrī – se používá ve významu předmětném; genitiv partitivní nostrum, vestrum se užívá při vyjímání části z celku (v češtině je uvozen předložkou „z“) a ve spojení s omnium: Např.: Multī vestrum venient. (Mnozí z vás přijdou.) Memor nostrī es! (Pamětliv + nás + buď → Pamatuj na nás!) Memorēs omnium nostrum erant. (Pamatovali na nás všechny.) - zvratné osobní zájmeno se používá výlučně pro 3. osobu! Např. léčím se = sānō mē; léčíš se = sānās tē; léčí se = sānat sē - osobní zájmena a osobní zájmeno zvratné se slučují s předložkou cum, která se ovšem klade až po osobním zájmenu: mēcum (se mnou), tēcum (s tebou), nōbīscum (s námi), vōbīscum (s vámi), sēcum (se sebou) Např. Erimus tēcum. (Budeme s tebou.) 2. Přivlastňovací zájmena - přivlastňovací zájmena meus, -a, -um (můj, má, mé); tuus, -a, -um (tvůj, tvá, tvé); noster, -tra, -trum (náš, naše, naše); vester, -tra, -trum (váš, vaše, vaše); suus, -a, -um (svůj, svá, své) se skloňují jako adjektiva 1. a 2. deklinace - pro 3. osobu se v latině přivlastňovacích zájmen neužívá (užívají se genitivy ukazovacího zájmena is, ea, id: eius, eōrum/eārum) - zvratné přivlastňovací zájmeno se uplatňuje pouze ve vztahu k podmětu ve 3. osobě – viz srovnání: Habet equō suō. (Má svého koně.) × Habeō equō meō. (Mám svého koně). 3. Ukazovací zájmena - v latině se užívají zejména tato ukazovací zájmena: hic, haec, hoc = tento iste, ista, istud = tamten ille, illa, illud = onen is, ea, id = odkazuje se k osobě či věci již zmíněné bez ohledu na blízkost/vzdálenost, často ve funkci osobního zájmena on, on, ono Skloňování: - v genitivu singuláru končí vždy na -ius (-īus), v dativu singuláru na -i (ī) - v plurálu se ukazovací zájmena skloňují až na malé výjimky stejně jako substantiva I. a II. deklinace - nominativ a akuzativ neuter jsou shodné - v některých pádech nejsou tvary ukazovacích zájmen ujednocené, existují tedy alternativy (uvedeno v kulatých závorkách) IS, EA, ID Pády ten ta to Singulár nominativ is ea id genitiv eius eius eius dativ eī (ei) eī (ei) eī (ei) akuzativ eum eam id ablativ eō eā eō Plurál nominativ eī (iī, ī) eae ea genitiv eōrum eārum eōrum dativ eīs (iīs, īs) eīs (iīs, īs) eīs (iīs, īs) akuzativ eōs eās ea ablativ eīs (iīs, īs) eīs (iīs, īs) eīs (iīs, īs) - is, ea, id slouží i jako osobní zájmena (on, ona, ono) -jejich genitivy lze také použít jako přivlastňovacích zájmen (viz výše) Např. Videō parentēs in viā, fīliās eōrum in agrō. (Vidím rodiče na cestě, jejich dcery na poli.) HIC, HAEC, HOC Pády tento tato toto Singulár nominativ hic haec hoc genitiv huius huius huius dativ huic huic huic akuzativ hunc hanc hoc ablativ hōc hāc hōc Plurál nominativ hī hae haec genitiv hōrum hārum hōrum dativ hīs hīs hīs akuzativ hōs hās haec ablativ hīs hīs hīs ILLE,ILLA,ILLUD Pády onen ona ono Singulár nominativ ille illa illud genitiv illīus illīus illīus dativ illī illī illī akuzativ illum illam illud ablativ illō illā illō Plurál nominativ illī illae illa genitiv illōrum illārum illōrum dativ illīs illīs illīs akuzativ illōs illās illa ablativ illīs illīs illīs ISTE, ISTA, ISTUD Pády tenhle tahle tohle Singulár nominativ iste ista istud genitiv istīus istīus istīus dativ istī istī istī akuzativ istum istam istud ablativ istō istā istō Plurál nominativ istī istae ista genitiv istōrum istārum istōrum dativ istīs istīs istīs akuzativ istōs istās ista ablativ istīs istīs istī 4. Vztažná a tázací zájmena - vztažná zájmena se vyskytují na začátku vedlejších vztažných vět (Est mihi fīlia, quam amō. = Mám dceru, kterou miluji.) - je-li vztažné zájmeno v úvodu nové věty (po tečce), naznačuje užší vztah k větě předchozí: quī, quae, quod uvozující větu se potom překládají výrazy a ten, a ta, a to např. Dux castra Gāiō committit. Quī ea custōdiet. (Vůdce svěřuje tábor Gaiovi. A ten jej bude střežit.) - zájmena quis, quid jsou substantivní povahy, v některých pádech se k zájmenu quid ještě připojují tvary feminina rēs (věc) QUI, QUAE, QUOD Pády který/jaký která/jaká které/jaké Singulár nominativ quī quae quod genitiv cuius cuius cuius dativ cui cui cui akuzativ quem quam quod ablativ quō quā quō Plurál nominativ quī quae quae genitiv quōrum quārum quōrum dativ quibus quibus quibus akuzativ quōs quās quae ablativ quibus quibus quibus QUIS, QUID Pády kdo? co? nominativ quis quid genitiv cuius cuius reī dativ cui cui reī akuzativ quem quid ablativ quō quā rē 5. Neurčitá zájmena * quis (quī), quid (někdo, něco) * quae (qua), quī (quis), quod (některý, nějaký) - uvedená zájmena se skloňují stejně jako tázací zájmena quis?, quid? a vztažné i tázací zájmeno quae, quī, quod - další neurčitá zájmena vzniknou spojením výše zmíněných zájmen s formanty ali-, -dam, -que, -quam, -vīs, -libet: např. aliquis, aliqid (někdo, něco); quidam, quaedam, quiddam (nějaký, nějaká, nějaké); quilibet, quaelibet, quodlibet (kdokoli, cokoli), quivis, quaevis, quodvis (kdokoli, cokoli) etc. 5. Záporná zájmena NEMO, NIHIL Pády nikdo nic nominativ nēmō nihil (nīl) genitiv nūllīus nūllīus reī dativ nūllī nūllī reī akuzativ nēminem nihil ablativ nūllō nūllā rē Cvičení Vyskloňujte ve všech pádech následující spojení: mea filia ________________________________________________________________________ tuus pater _________________________________________________________________________ hoc exemplum ________________________________________________________________________ illa via ________________________________________________________________________ ipse dominus ___________________________________________________________________________ qui homo ___________________________________________________________________________ Přeložte uvedená spojení a u zájmen určete jejich gramatické kategorie: Res eius modi. Domus mei patris. Ad eam res. Nobis spes nulla est. Pax vobiscum. Aliquem sapientem putare. Ea spe. Mihi est nomen. Haec res est mihi ornamento. Hoc modo. Hoc loco. Hac causa. Cuius is liber est? Quid novi in familia vestra est? Quid de me narras? Me ipsum. Habeas tibi. Nihil interest. Nemo arbiter in sua causa.