EXT LEGEND
Slyšte, stí
*ľl> i vy, děti,
co jáz vám chci pověděti o dědicěvi slovenském, číš o Prokopovi svatém, jenž sě jest v Cechách narodil, svój zákon dobře rozplodil, zákon svatý věrně plnil ^a veliké divy činil:
0 tom dobře uslyšíte, když svú mysl tu přiložíte. Co jáz o ňem chci vám dieti, slyšte všichni, ktož chtie jmieti otpustky, k tomu otplaty
a hriechov zbavenie za ty skutky svaté podlé toho. Uslyšíte divóv mnoho, co jest činil v českéj zemi,
1 jak o ňem v knihách čtemy, v jiných zemiech kudy koli, na vodách, | také na poli,
na chudých, k tomu na pániech, na jich sboží i na hradiech, nad kněží i pak nad žáky. Znamená j to člověk však ý, jeho činy i příklady,
a užívaj jeho rady.
Rač nám toho spomáhati,
Synu Boží, i tvá Máti!
Cl
35
4
Svaly Prokop jest slovenského roda,
nedaleko ot Českého Broda.
Tu ves dobiv Buoh rozplodil,
v niejž sě ten svaly urodil.
Avšak dobře pověděli směji:
téj vsi jme Chotúň dějí,
v niejžto In dléše starý kmet:
ten sobě jmieše mnoho Jet,
svú ženu .šleohetnú jmieše,
s nižto manželstvo držieše
přátel ni prvých ni posledních,
ale ...
so
(Zde je: rukopisu rulrin list. Pro doplnčni déie uvádíme v novočeském překladu B. Rybu paralelní místo : latinské legendu řečené Vita maior [ Větší život], která bula staročeskí mu básnikori pramenem:
Již od útlého mladi žizní po Bohu. prameni všeho života, a pohrdaje vším pomíjejícím počal vynikati velikou předností zásluh a bedlivě usiloval zářiti leskem hojných ctností. Hned ve svých začátcích skromní se stýkal s vrstevníky, žil v bázni Boži, rodičům prokazoval úctu, varoval se bujnosti, a pokud to vůbec bylo možné ve věku ještě nedospělém, svým vnějším vzhledem, pohyby, chováním a vystupováním na veřejnosti dával najevo, jaký stav se řízením Božím utvářel uvnitř v jeho mysli.
Slovutní rodičové vidouce, že v tomío chlapci září tak neobyčejná milost kola SSLST tl'radř- kde tenkrát ^kvétala velmi proslulá
hojnost vynikajícího poučení z ^ M' Ú M °d"áŠel
v posvátných knihách, s pfisDíZ SS™"*** b"» to. 0 čem dočítal
3«
40
PřÍSpénira^ Proměňoval v skutky.)
• ■ • v krátkém čase tomu písmn nauči sě. Mlstn se tomu divieehu
-1 r«kop dobře u h,smx;
a ve £»« i v kál' d0»P«
;eb0 namídlitv » raksČ^veim^0Vk^
čtieše.'
.v,
60
70
75
30
85
netbal ijedné kratochvíle
že již každý to miuvieše. :.Tcnto Prokop tako jest tich J" Jako by byl ovšem mnich Nikdy neviděli, by smál ani kdy s dielkami več jhrál jedno pěl hodiny nebo páteře někde súkromie nebo v kóřě. Poččchu sě kanovníci diviti a řkúc: „Co chcemy učiniti? Vidímy člověka dobrého a ke všiej čsti podobného. Južť jest dobře na téj době. přitovařišmy ho k sobě pro jeho pokorné poníženie.'" Snidú sě vyšehrazská kněžie. Byvše všichni v téj radě v kapitole na Vyšehradě, vzvolichu jej služebníkem, u svatého Petra kanovníkem. V Nerád tomu svatý Prokop bieše, neb tohoto světa nenávidieše. lešce by to byli učinili, ež by jej proboštem vzvolili; ale svatý Prokop, vida svetskú lest, potupí toho přiebytka čest. [jednoho pokoje nehledaje, viece sě pro Buoh pokořijě. nenosil drahého oděnie, ni pitie drajhého ni jědenie. Tehdy všichni kanovníci, děkan, probošt i třiedníci svatého Prokopa povýšichu, knězem jeho učinichu. Sta sě potom velmi vskóřě,
slúži mši u vyšehrazském kóřě.
Své pokory neproměnil.
viece nei ďřiev pro Buoh činil.
Kanovníkem na Vyšehradě bieše. 90  ale jinéj proměně chtieše a řka: „Čemu mi je tato čest, jenž činí duši přělest? Vědě, že nenie Bohu vzácen, ktož sbožie miluje, ten bude ztracen."
95     O tom bylo by mnoho praviti, ale musímy toho ukrátiti; nebo jest viece pravenie
0 jeho milosti i mluvenie. Ot dávných | časóv to jest myslil,
100   kde by kromě lidí bydlil. Naleze mnicha starého, ke všiej ěsnosti podobného,
1 počě jeho prošiti, chtě týže zákon nositi.
if|ó   Tehdy ten mnich duchovný, vida, že jest člověk rovný, i počě mluviti k ňemu, právě jako k synu svému, řka: ,,Proč ty zákona žádáš, ni   a ty velikú čest sbožim jmáš? V svatého Benedichta zákoně musíš jmieti utrpenie, kromě přátel přěbývati, svýma rukama děíati." 115   Svatý Prokop jemu povědě a řka: „Však jáz dobře vědě, že jest to vaše ustavenie, jakož svědčí svaté čtenie, aby nic vlastného nej jméli 12«  a poslušenstvie drželi,
st
abychom všechno prodali a ve j mě Božie rozdali. V téjto mě prosbě nemeškaj prosím, svatý mně zákon daj " .25   Tdy starý mnich, jsa v téj mieřě, vida jej v ústavnej vieřě, pro prosbu svatého Ducha poda jemu mnichového rúcha. Pak dotavad s ním tu bydlil, 130   až sě dobře zákonu naučil. Potom jide do svého kraje, tajně sobě bydla ptaje, ne proto, aby přátely viděl, jedno kde by na púšči seděl. 135   tu, kde by bylo miesto sličné a Bohu slúžiti slušné. I bra sč do jedného lesa, s sobů vši potřebu nesa. Takž pak po téj púšči | chodě, uo   priblíži sč k jednej vodě. Ta voda Sázava slove, ješto i dnes pod klášter plove. ^ Nechtě přes tu řeku dále, shrnu sě při jednej skále. 145   Ta skála stáše v téj chvíli ot Kúřimě za dvě mili. V téj skále diablove přěbýváchu a mnoho zlosti ukazovacím. _ Svatý Prokop, vida jich zlost, i5o   vstúpi proto u věcší čsnost; proti hriechom bojováše a těm psóm otpoviedáše řka: „Nelze vám zde jmieti nioci, když mi Bóh ráčí spomoci." 155   Velikého utrpenie bieše,
mnoho na modlitvě, a málo jědiese
190
jabléčka planá a Želudy,
a pod měrú [ napíjal sě vody.
Až počě okolo sebe planili i6«»   a domek tudiež sobe staviti,
a pněvie také kopášc,
tu sobe ztravně utěžieváše.
Naleze na skále eélú kru,
tu postaví svaté Marie kapiu, io5   tu sě modléše ve dne v noci,
až tomu minuchu mnozí roci.
Nebieše ijednomu člověku znám,
nikte ho nevěděl, jedno Buoh sám.
Ale nemóž sě město na hoře skryti, i7o   takéž oheň pod kádi býti. Pro jeho veliké utrpenie uěini Buoh to zjěvenie, nechtě jho déle tajiti, chtě jeho kresťanom zjěviti, —— Kniežě, jemužto Oldřich diechu, sezva lov cě, kteréž koli biechu, i počě jim všem mluviti: „Xa které chcemy lesy jiti?" Vece: „Musímy na lov jeti. Kde chemy íoviti počieti?" Tu sobě umyslichu vskóřě: „Pokusmy," vece, „na sázavskéj hoře. V ty mi sě lesy jeti žádá, pojědmy tam, toť jest má rada." Kteříž koli při ňem biechu, všichni jmu v tom povolichu. A když sě v ten les vebrachu, tu všichni kněze ostachu. Sta sě Božím povolením, že neosta ijednoho s ním. Knězi sě zjěvi jelen krásný,
17".
180
185
veliký a velmi masný.
Kněz Oldřich sě nelekaje
a v rukú lučišče jmajě, iv>   zastřěliti jelen chtieše,
jenž   před ním nedaleko tečieše,
nevelmi před ním chvátaje,
jedno jako jmu rozum dávaje.
A přěběhna chvílí malú 2oo   í staví sě nad tú skalů,
na niejžto svatý Prokop děláše,
v ty časy dub osěkováše.
Zaskočí za svatého Prokopa nohy
a obrátiv k ňemu rohy, 2or,   mezi rohy kříž jmějieše.
Kněz Oldřich to dobře vidieše;
inhed z rukú lučišče vrže
a koně svého potrže.
Vida to zvieřě přědvorné 2ie   a mnicha tváři pokorné,
tázati kněz mnicha počě
a s hynšta sě dolov boče: ,,Kto jsi, ješto na téjto púšči bydlíš? Kakoť dějí a co tu činíš?': 2i5   Svatý Prokop hned té chvíle otpovědě jemu míle: ,,.Táz bydlím v tom pokoji, hriešnik, a Prokop mi ději, pod zákonem Benedichta svatého 22»  za otplatu královstva nebeského." Kněz Oldřich skoči s koně, svinu plášč hlavu pokloně: ,,Otče, zpoviedaj mě hriešneho, proti Bohu zavinilého!" 225   Svatý Prokop jej zpovieda, po zpovědi pokánie da. Potom počě kněz Oldřich mluviti
230
23."i
ry a vo
240
250
255
ŕ-
260
163
a řka: „Chce mi sě pití, rozžehl sem sě během velikým; „apoj mě," vece, „pitím tvým." Svatý Prokop: „Jinéhoť pitie | nej mám, než tu vodu. jižto piem sám." Vzem jističi, srdcem vzdechna, svá ruku vodu požehná, podav knězi, piti káza. Napiv sě Oldřich, otáza: „Divi sě, tak šlechetné víno jmáš na téjto púšči! Kde je chováš? Ve mnoze sem zemiech byl, nikdá sem lepšieho nepil." Tak sě bieše tu učinilo, jako na onéj svatbě bylo, ješto bieše Hospodin sám takýže div učinil tam, když bieše v Kana Galilee, tu veň věřichu apoštolé. Téhože divu milému pójcil Prokopu svatému. Znamenav Oldřich divy převeliké, počě  to mluviti také: „Sběř okolo sebe bratřie viece, ješto budú s tobú Bohu shížiece. Chci tuto klášter učiniti, sbožím i dědinami jej nadati." Svatý Prokop to uslyšě, posta malú chvíli tiše, co kněz Oldřich mluví nynie. Vzvěděv jeho umyšlenie, počě mu k tomu raditi, ' by to ráčil učiniti Bohu na čest i všem svatým jistě, a jménem svatému Janu Baptisté Kněz Oldřich přijě míle radu-
265
270
27ó
280
285
9*
230
2<>r>
svatý Prokop da mu vnadu, kady by ven z lesa vyjel, a pak k ňemu zase přijel. Poradiv sě s svými pány. s jinými také zemany, " dělníky v hromadu shlučě, \ i dospě tiem dielem rúče.
Kehdyž sě to dielo skona, ptav do poslednieho shona, což tu bieše třeba koli, svatého Prokopa opatem vzvoli. Svatý Prokop chtieše sě skryti, nechtě rád opatem býti; a kněz Oldřich i všě bratřie nečakáchu až do zajtřie, svatého Prokopa zvolichu a poslušenstvie k ňemu slíbichu.
Stalo sě jest to svěcenie
ot Syna Božieho porozenie
let po tisúci devátého.
pod ciesařstvem Jindřicha Druhého.
Opatem jsa, bratři zákonu učieše.
a sám najprvé činieše:
hosti míle přijímá|še,
pracným k zdraví pomáháše
a smutné utěšieváše.
Vše, což pro Buoh učiniti bylo,
to jmu ovšem bieše mílo.
Plnil rád Božie kázanie
z svatého Ducha ustavenie.
Jeho slovo na všě strany rostieše
a všady naplněno bieše. Kteříž koli to slyšiechu,
se všech stran k ňemu běžiechu,
dary své jmu obětujíce
a u modlitvu sě porúčějúce.
to*
31(1
/'10'
31:
3oo4Hrniechukňemu nebožatka, jjráyě jako k slepici kuřátka, otpovledájíc ducha zlého a prosiece oteč svatého, aby jě ráčil přivinuti, aer,  nedal jich dušiem zahynuti, chtiece s ním do smrti stati a ve | všem jeho poslúchati. Svatý Prokop míle všechny přijímáše a slovo jim Božie kázáše; všichni jej lidé milováchu a s ním bydliti žádáchu. Ponidž jest tu opatem byl, klášterského nic je nežil, jedno co svýma rukama vydělal, toho j esce chudým udielal. Tak byl otec milostivý i na všechny ľútostivý.
O tom bylo by mnoho praviti, ale již musím ukrátiti. Chci praviti o jeho diviech i o jeho svatých činiech, ''co jest činil teho časa, kdež jest všecka lidská spása, kehdyžto s kříži chodiece a za tři dni sě postiece, lid s kříži chodil, zpievajě podlé římského svyčějě. K tomu Času z kraje dalekého, chtiec viděti Prokopa svatého, jeden tudiež přišel bieše, a ten člověk Menna slovieše; choditi s svatým Prokopem 'chtieše, k tomu velikú žádost jmějieše. Přišed k Sázavě, poče stati
335
340
345
11«
350
355
320
y  - ť
325
360
330
365
37D
a na přievozníka ptáti. Nebieše tu ijeden člověk, ješto by jeho převezl vděk k svatého Prokopa domu; nevědieše, co učiniti tomu. Mnoho lodí u břehu stojiechu, s sochory přivázány biechu. V ty doby, hodinami dospievajúce, pojidú s svatými zpievajíce, svatý Prokop i bratřie jiná, a chváléce Hospodina. Uzřě Menna, smutně stáše a k Bohu srdcem vzdychájše, že s ním rád choditi chtieše, protože takto mluvieše: ,,Pro svatého Prokopa zaslúženie dopřej mi, Bože, přěvezenie!" To povědě v svéj truchlosti, hned sě k ňemu člunek zprosti; ostaviv onen prázden břeh, učini k ňemu ručí běh, přimčě sě k ňemu upřiemo. To jest ot mnohých viděno, ktož s svatým Prokopem biechu a takto k ňemu mluviechu: „Kako tě jest sěm bez vesla lodí přes vodu přenesla?" Menno jim všem otpovědě, velmi vesele s nimi chodě: „Bóh učinil to znamenie pro svatého Prokopa zaslúženie." Svatý Prokop téj chvále nechtieše protože takto mluvieše: „Milá bratří, nedivte sě; a však ve čtení čte sě: ,Budete-li jmieti mieru
48
*  I>v-é legendy
4^
:ío(i
Hli.">
310
315
—"     7 1
Hrniechu k ňemu nebožatka, Inrávějakok slepici kuřátka, otpovlcdajíf ducha zlého a prosiece otce svatého, aby je ráčil privinuli, nedal jich dusiční zahynutí, chtiece s ním do smrti státí a ve | všem jeho poslúchati. Svatý Prokop míle všechny přijímáše a slovo jim Božie kázáše; všichni jej lidé milováchu a s ním bydliti žádáchu. Ponidž jest tu opatem byl, klášterského nic je nežil, jedno co svýma rukama vydělal, toho ješce chudým udielal. Tak byl otec milostivý i na všechny ľútostivý.
O tom bylo by mnoho praviti, ale již musím ukrátiti. •'«20   Chci praviti o jeho diviech i o jeho svatých činiech, co jest činil teho časa, kdež jest všecka lidská spása, kehdyžto s kříži chodiece 325   a za tři dni sě postiece, lid s kříži chodil, zpievajě podlé římské|ho svyčeiě. K tomu času z kraje dalekého, chtiec viděti Prokopa svatého 330  jeden tudiež přišel bieše, a ten člověk Menna slovieše-chodita s svatým Prokopem chtieše, k tomu velikú žádost jmějieše Přišed k Sázavě, počě stati
11»
335   a na přievozníka ptáti. Nebieše tu ijeden člověk, ješto by jeho převezl vděk k svatého Prokopa domu; nevědieše, co učiniti tomu. 340   Mnoho lodí u břehu stojiechu, s sochory přivázány biechu. V ty doby, hodinami dospievajúce, pojidú s svatými zpievajíce, svatý Prokop i bratřie jiná, 345   a chváléce Hospodina.
Uzřě Menna, smutně stáše a k Bohu srdcem vzdychá'še, že s ním rád choditi chtieše, protože takto mluvieše: 350   „Pro svatého Prokopa zaslúženie dopřej mi, Bože, přěvezenie!" To povede v svéj truchlosti, hned sě k ňemu člunek zprosti; ostaviv onen prázden břeh, 355   učini k ňemu ručí běh,
přimčě sě k ňemu upřiemo. To jest ot mnohých viděno, ktož s svatým Prokopem biechu a takto k ňemu mluviechu: 360   „Kako tě jest sěm bez vesla lodí přes vodu přenesla?" Menno jim všem otpovědě, velmi vesele s nimi chodě: „Bóh učinil to znamenie 365   pro svatého Prokopa zaslúženie.1' Svatý Prokop téj chvále nechtieše, protože takto mluvieše: „Milá bratří, nedivte sě; a však ve čtení čte sě: 370   ,Budete-li jmieti mieru
Dvě legendy
a k Bohu pravedlmí vieru jakožto jádro hořčičné,
a prošiti, což jest sličné, J2l čso chcete, to obdržíte, 375  třěba-li, hory převrátíte.' Takež ti jest toto nynie: Buoh naplnil jeho žádanie. Bud Buoh žádúcí pochválen na veky věkoma, amen!" 380     Poslúchajte viece divóv i jeho přesvatých činóv! Se všech stran k ňemu běžiechu a pracné k ňemu stěžiechu. Svaty Prokop dnem i nocí 385  všem spomáháše Boži mocí.
Mezi jinými pracnými přiveden bieše, ten v sobě zlého ducha jmieše; ten sě na všechno trjháše, přehrozně zuby skřěhtáše, 390  sžímajě své zuby i pleci, chtě ze všech lidí utéci. Chodiechu s ním přietelé v hlucě, a svázavše jemu ruce,
an každému chodí, laje, 13a 395   na svatého Prokopa volaje:
„Prokope, křivdu mi činíš,
že mě ven ottudto pudíš;
však jáz tobě nic neškozi,
ač s tiemto Člověkem chozi." íoo   Povědev to v diebléj zlosti,
vzlomi člověkem bez milosti.
Svatý Prokop, uzřev pracného,
ukrotí v ňem ducha zlého.
Poruči jej bratru čsnému 405   a přikáza mocně jemu snažnú péči o ňem jmieti,
postíce sě, nad ním klatvu pěti A sam sě na modlitvu otda svój život I utrpění poddá, 4io   tu na kolenci klekaje
a na svých prsech padaje, hlad mra, do noci sě postě, chtě zbaviti zlého hostě, čině to v noci i ve dne, 415   a to právě do téhodne.
Potom zaklev ducha zlého, vyhna jej z člověka čsného. To mnozí lidie vidiechu, kteříž koli při tom biechu, 420   že velmi u brzkém spěchu vzlete na kostelnú střechu; brzo vňuz pták sě svinuje, letí preč, sě nelenujě, potom pak na zemi pade 425   a na čtvero sě rozpade.
Ten člověk by ovšem uzdraven. Bud v tom Hospodin pochválen!
Ješče vám viece povědě, co o svatém Prokope vědě. 430   Sta sě to | pak v jedny časy, uslyševše všaké hlasy, ande črtie volajíce, k mezi sobů to mluviece: „Český člověk nad námi jest, 435   o ňemž jsmy dávno kladli lest, chtiec jeho otsud vyhnati. Již sě to nemôže stati, nebo jsa závisti plný, jmajě k nám nevěrné činy, 440   vše proti našemu sboru obsědl zde nad námi horu. Nuže, Prokope, věz to, breč,
II.".
16(1
ITli
475
pro tě musímy jiti preč." Svatý Prokop požehnav sě,^ posvátné rúcho vzvlek na sě, bičík malý sobe účine i jide tam do jeskyně v svojí rukú nesa svaté a řka: „Vy siemě proklaté, i5o   vy jste hadového roda, jěščerčieho k tomu ploda, j Boží mocí kazuji vem, abyste šli ottudto ven; některde na púšči jděte a nikomému neškoďte!'* Tdy črtie velikým prchem, proraziece skálu vrchem, J před svatým Prokopem běžiece, své smutky sobě praviece: „Hoře na naše seděnie, jižf našeho bydla nenie!*' Sebrachu sě všechna říše i milobuzská tovarišie, pojemše sě všecka obec, j id ú v horu, jiejž dějí Lobec. Prokop svatý po tom boji viec tu osta u pokoji. Hospodine, bud ti chvála, diebelská moc neostála!
Poseďte málo mlčiece, uslyšíte divóv mnoho viece. Lidí otvšad přěmnožstvie, z vesnic | okolo, z súsědsťvie, k ňemu sě utěkováchu, zdravie ot ňeho přijímacím. Svatý Prokop velmi míle všeckerny k sobě prichýle, každého milostivým činem
k.-,
480
•190
14b
■
500
505
a svého mistra příkladem, nechtě, by ot ňeho který div byl zjeven, donidž jest živ; že toho Buoh nemiluje, ktož sě před lidmi velbuje. To i jiné stoje mluvieše a před ním množstvie lida bieše V ten čas také slepá žena bieše přědeň přivedena. Ta světa viděti nemožieše, však svatého otce prosieše řkúc: ,,Tys sluha Boha živého, dopomoz mi zraku mého." Tak na kolenu klečieci, přěžalostivě 1 plačící, řkúci: „Smiluj sě nade mnú, otče svatý, nynie nad temnú!" Svatý Prokop smilova sě nad ní, nad tú jistu temnú pani, křížem svatým znamenaje a takáž slova jmenuje, ješto je sám Syn Boží pěl, kdyžto jest onomu slepci zděl řka: „Pomoz, Bože, zraku mému, jakos pomohl onemu slepému!" A jakž to brzo povědě, tak žena očima vzhlede, a viec do svého skončenie jměla zdravie i videnie. Zbaviž nás, Bože, slepoty, dopřeje nám své lepoty!
>fc? p»
16»
510      Sta sě pohřiechu těch časov,
kněz Oldřich umře, vložichu jej v rov, a ne tak kláštera ješče | bieše dočiml. jakž svatému Prokopu slíbil.
53
šče to miesto chudé bylo
315
A jesce
a opatstvie pol vrze
no nebylo.
Proto svat* Prokop i bratne jeho, chváléc tvorce nebeského, někdy po klášteru sě pochováchu a někdy po púšči přěbýváchu. 520   Ale slvš, co sě potom sta.
Kněz Brěcislav. jeho syn, vsta číš na stolec svého otce, i bv knězem českým v tom roce. Ten Boha velmi milováše .-.25  a svého otce skutkov následováše. Když jemu co pověděchu, ješto ot jeho otce věděchu, to přěvelmi rád slyšieše a pro jeho duši míle plnieše. .531   A když to dobře uzřěchu,
o svatém Prokopu jemu pověděchu řkúc: „Kněze, rač to věděti, čso chci tobě o ňem povědčti. Bylf jest najprvo pústenníkem, 535  potom byl tvého otce zpovědníkem; a jest ti muž svatých činóv a činíť přemnoho divóv. Mnohot jest tvój otec jemu sliboval, až jemu i klášter dělal, 540   pohřiechu zatiem sě rozstonal a pro smrt jeho nedokonal." Rád tomu kněz Brěcislav bieše, což o svatém Prokope slyšieše.' V div sě mnozí vzradovachu, ><•>  najlepší sě v hromadu sebrachu, s nimiž sě počě kněz tázati, chtě svého otce zádušie skonati řka jim: | „Páni, radte mně k tomu abych pomohl svatého Prokopa domu'
1Gb
550   Rád bych učinil tu sňatek, neb jest mého otce počátek." V hromadu sě páni sebrachu, tu radu knězi Břěcislavovi dachu: „Dokonaj svého otce zádušie, 555   to£ tobě najlépe slušie." Kněz to velmi rád učini, svého otce žádost splni. Dojev svatého Prokopa rúče, a u modlitvu sě jemu porúčě, 560   zpoviedav sě, počě jej otcem zváti a řka: „Otče svatý, rač mě znáti! Sbožie i svobodstvie vám dávaji, opatstvie vám potvrzuji, tobě jím býti kazuji." 565   Svatý Prokop, mezi všemi stoje a vládanie toho sě boje, počě kněze pro Buoh prošiti, aby jeho ráčil zbaviti, řka: „Vidíte mě nedôstojného, 570   pro Buoh volte mezi sobů jiného! Nedóstojen sem břemene toho, volte seho nebo onoho." To i jiné s nimi mluvieše, opatem nikakž býti nechtieše. 575   Ale vešken sňatek i sudie i všelicí dobři lidie prosbu k ňemu učinichu, a jedva na ňem obdržěchu, že nad tiem svatým manstýřem 58o   z volicím jej čsným pastýřem. Brěcislav, ten kněz český, a Severus, biskup moravský, hospodářem jeho potvrdiebu, k tomu opatem světichu, 585   v jehož to viec svatém těle
17'
äitO
Hot
17*
Duch svaty přebýval cele A kehdyž v opatství stoje, Hospodi|na sě ve všem boje, velmi pokorně nesl kázanie i svatého Benedikta ustaveme. Bieše plný všie milosti, beze všie protivné zlosti; sbožie dobře opravováše, bratří i čeled zpósobováše. Šcedr hostem byl i pustenníkóm i všem Božím služebníkem, tiem sbožim slúžil tak hotově leč sirotkóm. leč chudéj vdově. Za jeho tu svatých časóv eoo   neby ijedněch nedostatkov; nebo jej všichni milováchu, ktož koli s ním přěbýváchu. Nebo skrze své dobré skutky, poviedajě jim otpustky, «05   činil jako lékař múdrý,
dávaje všem příklad dobrý. Mnohé lidi hřiechóv zbavuje, | posielal duše do ráje. Cuzieho nic nechtěl žiti, 6io   práv ústavně do své smrti. , Klášterského nic neužíváše, jedno což svýma rukama vyděláše, tiem sě krmil i odieval a chudým ščedřě udielal. eis     A ješče ne všef jest tuto psáno, což jest dobrým lidem známo. A všichni, ktož toto slyšíte, proč takeže nečiníte? Poslúchajte, hostákové, 620  k tomu všichni lejchéřěvé, kteří po světu bludíte
18'
Ittb
62
o
a na lidech k tomu lúdite jesto rádi berete cuzie, chovajte sě duše ztracenie, 5   otkarlž nenie vykúpenie, jedno tam věčné bydleme. Náhle toho ostanúce, svatého Prokopa příklad phjmúce, poprosíte otce svatého, eso   aby vy zbavil ohně věčného; bychomy, hřiechóv zbudúce a svých sě vin pokajúce, viec všeho zlého ostali, potom Bohu sě dostali. 635      Také to do ňeho bieše, jakož tamo o ňem čte sě, že sě lidské chvály kryjieše a též své] bratří radieše, těm, ješto biechu v tu dobu, 640   i také kteříž potom budú,
aby sě náboženstvím nevelbili ani sě před lidmi chlubili. Učiníte velmi šlechetně, aby bylo držáno ústavně, 645   aby mše pořád zpievali, když by lidie u mšě bývali, anebo na každý svátek bývá zde veliký sňatek. Tu mši po prime zpievají, eso   ten obyčej ješče i dnes j mají, 1 pro chudinu, ješto sě ráno schodí a své náboženstvie plodí. A té mšě poslúchajíce, Bohu sě poručijíce, 655  i jde každý do svého domu,
i kamž libo bylo komu. I)   Sta sě pak na jedny hody,
19»
6.sr,
685
690
tu sě jednomu bratru přihodí, že tu svatů mši slúžieše, eso   vysokým hlasem notieše. Chlubieše sě tiem pohřiechu, až mnozí o ňem mluviechu: „Tak jest krásně zpieval mši dnes jako jeden anděl z nebes!" 665   Když to svatý Prokop uslyšě, že sě ten bratr hlasem chlubieše, svatému otci protivno bieše, že tak učinil, jakž jemu neslušieše. Sezva svú bratří v hromadu, 670   učiní o tom   dobrú radu
a řka: ..Bratřie, toho bratra sudmy, že sě hlasem chlubil před lidmi." Kázav jemu před bratří stati i počě mu z toho láti: e"5  „Ó bratře milý, proč tak činíš, že svú duši velmi črníš? Až mi jest žel velmi toho, že sebe nelituješ mnoho; ba za nevieš, že pro vínu takú potratíš věčnu otplatu? Náhle poznaj sě i svú vinu a chovaj sě potom toho činu!" Však aby potom jměl bázn, dachu jemu osličí kázn Potom tomu i také jiným        r/'? dal příklad všem bratróm svým spovede, aby toho nečinili, by sě kde náboženstvím chlubili
řka: „Milá bratřie, vám ie<st tn -1- i • i  v . ' vaiiL jci>t to známo
jakož tam ve čtení psáno, '
súkromie ote všech lidí;
20»
a ten.
enž srdce lidské vidí
kdy uslyší co sličného,
695
700
705
710
715
720
725
přijme hotově každého. Proto, moji milí synové, chovajte sě přeludy diáblové, a když co nábožně prosíte, vězte to, ež jistě obdržíte."
Již svatého Prokopa divy rostiechu a na všě strany rozneseny "biechu: mnoho slepých prohlédáše, chromých bez čísla uzdravováše; běsy ot lidí othonieval, Boží mocí belhavým choditi kázal; mnozí němí jsú mluvili, k tomu hluší jsú slyšeli, kteříž koli byli nemocni, také mnozí malomocní; bez čísla uzdraveno jich mnoho, až nemóž počisti toho. Však znamenajte: jejden nemocný, po všem tělu malomocný, při j ide k otci svatému, poruči sě mocně jemu. Svatý Prokop přijem pracného, do téhodne chova jeho; po témdni počě otpušěenie brati a chtě do svého kraje vstáti. Svatý otec, na chudé laskavý, vida, že člověk na těle nezdravý, počě jeho litovati, že jemu nejma co dáti. Již bieše pro Buoh všecko rozdal, neb jmu Buoh byl smrt zvěstoval; i bieše sě všeho zbavil, než jediné rúcho na sobě ostavil. Vece: „Milý synu, mněť jest s tohoto světa
sníti,
59
2 J'
730
735
740
745
nebuď lén do tretieho dne zde býti; až mě do rovu doprovodie, tutot mú sukni | tobě dadie." Jakož sě. potom je stalo, to uslyšíte, až ješče počtu málo.
Již ot narozenie Syna Božieho po tisúci po padesát léta čtvrtého takého byl šlechetenstvie, že jemu Buoh zjevil proročstvie: svú smrt před dvěma dnoma věděl, tu svýma přieteloma pověděl, Yltošovi, sestřenci svému, a Jimramovi, bratřci druhému. Těma k sobě přijití kázal a pořád jima vše ukázal a řka: „Synové moji milí, vy jste se mnu ot mladosti byli; choval sem vás ot počátka jako slepice svá kuřátka. ,Třetí den,' andělské poslanie, to slovo Božie zvějstovánie vece mněť: ,jest s tohoto světa snítif Věztež, co sě vám stane po méj smrti, to vám pořád vše zjevuji a Bohu vás poručiji; nebo mnozí na vás kročie, že vy ottadto vysočie. ■  '55  a takto sě potom stane-
jiné kniežě po Břěcislavovi vstane, tomu bude jméno Sbyhněv k ten ukáže "ad vámi svój hněv Uposlúchajě lestných lidí 7*   ottavadto vás vypudí ;  i dá pak to miesto Němcóm otkads jiným cuzozemcóm; ' a vy, nej majíc kde býti,
22'
770
770
780
785
musíte do jiné země jiti. Tam přěbudete šest rokóv, až Buoh umení těch sokóv, ješto budú na vy sočiti nebo kterú [ křivdu činiti. Proto, moji synové milí, tak jakož ste se mnú byli, v sboží v hromadě bydléce a mezi sobů sě nezléce, přebývajíce tam míle, ažť i mine ta zlá chvíle, ot Boha sě nerozpačijíce, ale ve všem sě jemu porúčějice, i v žalosti i ve smutciech, také ve všech dobrých skutciech. A stane-li sě co vám zlého, poprosíte Boha samého. Tož vám pravi i jinéj bratří, že vás Buoh ve všem opatří, i také vás skoro utěší, že vámi zase pospieší; vaše nepřátely zatratí a vy se vší čstí navrátí. Buoh to učiní svú mocí a s mú nedôstojnú po|moei.
A kehdyž těch šest let mine, 790   kněz Sbyhněv nemilostivý zhyne, • • a potom bude kněz Vratislav, ten bude na Buožie sluhy laskav. Ten sě k tomu klášteru obrátí a vás se vší čstí navrátí; 795   a taký pokoj Buoh vám učiní, viec budete jmieti i po vás jiní/' A když jima to vše povědě, již na smrtnéj posteli sedě, kakž kolivěk mdle dycháše,
■
Gl
805
810
SIS
sac
835
830
800   proti diábln dva dni bojováse, prose za vše své milé syny, aby Bóh spustil jich viny, i za jiné, ktož budú jeho sluhy, aby byli zbaveni tuhy, v kteréj koli núzi jsúce, k ňemu nábožně volajíce. | Budú tebe. Bože, prošiti,^ rač jě v jich prosbě uslyšěti. To sě dějieše po kumpletě, pozva sobě jiné bratřie, potvrdě jich v dobréj vieřě, aby stáli vždy v téj mieřě. Dav jim milé požehnánie i vzě ot nich otpuščenie; uzřev svatého anděla, pusti duši z svatého těla. Bratřie žalostné plakáchu a tak mezi sobů voláchu: „Komu nás, otče svatý, ostavíš, komu-li nás po sobě poručíš? Tof srny po tobě osiřeli nebožatka, auvech, jako po slepici kuřátka. Přebývali srny s ním milostivě, již ostanemy po tobě žalostivě. Avech nám oteč takého! Ba, kde dobuderny sobě | jiného?" To i jiné mezi sobú ml u viech u a velikú žalost jmějiechu. Ot narozenie Syna Božieho po tisúci let po pětideát pátého ssel svatý Prokop s tohoto světa, jenz byl české země osvěta; z nepokojného sboru jide do věčného dvoru.
x:sr,
23»
2/a
840
845
850
S55
S60
865
K jeho pohřebí pozvachu českého biskupa, Severa pražského. Ten dôstojne, jakž jest bvlo, schová v zemi svaté tělo. A v ty časy onomu pracnému sukni dachu malomocnému. Ten jim děkováše, poklek a onu sukni na sě vzvlek. I vezřě ten na své tělo, ande jako sniežek bielo. To sú všickerni vi děli, ktož sú koli při tom byli, že ten člověk by uzdraven a všie své nemoci zbaven. A v tuže hodinu sta sě, ten svaté tělo vidčti žádáše; proto srdečně vzdychaje, prosieše přemilostivě: „Ó svatý Prokope, pomoz mi, ať tě uzři dřiev, nežli budeš v zemi!" A jakž to rychle po vědě, tak oběma očima vzhlede. Dotavad by jemu viděnie dáno, doňavadž tělo svaté nepochováno. Proto nedána sta jemu zraky delšie, nebo člověk taký bieše, žebráním sě obchodieše, neb dělati neumieše. A k tomu v tom svatém domě v ty časy bieše rozkošná voně; kte|říž kolivěk nemocní neb kteří při tom byli pracní, všichni biechu uzdraveni a všie nemoci zbaveni. Takoť sě jest všechno stalo, 870  jeho bytie dokonalo.
24*
25"
880
ss;.
S .4 •
895
Bud Buoh v tom ve všem pochválen, jenž kraluje věky věkóm, amenl
Také tolio neomlčím, což se do jeho vzrostu domním:
Byl jest člověk urozením vysokým,
u plecí i v tele stavem širokým,
v hnáty byl velmi silný,
ve vše tělo ovšem plný.
Hlavu dosti velikú j měl,
a tváří ovšem bieše biel;
čelo jměl dosti veliké,
bradka bieše črna také.
Vlasy črné střědnie | jmějieše
a vezřenie jasného bieše.
Promluvenie jměl milostivé
a srdce k každému nelstivé.
Rúcha nemnoho jmějieše,
jedno sukni a kápi nosieše,
škapléř jmějieše pro dielo, tof jest rúcho bylo, a na nohách nohavice, a k tomu lehké čřěvícě. Ač bych pravil o posteli, o téj jste dřieve slyšeli. Již to všechno opúščěji, svatému sě Prokopu porúčeji.
ji.
900
905
Čtemy, co sě jest pak dálo, co sě po jho smrti stalo.
Bratřie po svatém Prokope ostávše a svého milého otce v zemi schovavše, ssedse sě všichni v hromadu, vzěchu mezi sobů radu. Volichu opatem kněze Vitošě Ten bieše přieteJ | své duŠČ; ' to bieše člověk beze všie zlosti
*   ďim |] \ r mm
ť 3
<5q ?i
í £ 2 ,- i *
■ £ 0 - Ľ í S
64
vin.
PETR BRANDL: ^PROKOP
35»
yi5
920
muŽ múdrý, p]ný zlosti.
byl sestřenec Prokopa svatého, života velmi šlechetného; ale ot toho sě vzdalováše 9io   nechtě opatem býti, otmluvováše. Bratrie jeho nezbavichu, biskupa pražského poprósichu, aby ho potvrdil v ópatstvi a přisvětil k dóstojenstvi. Biskup by velmi rád tomu, světiv, posla jej do svatého domu. By z ňeho opat k Bohu umný a k hospodárstvu rozumnv; vzrostu člověk šlechetného, nepřietel přiebytka světského. Xásledováše svého ujce činóv, činil také mnoho divóv; ovšem bieše člověk duchovný, v pokrme na divy skrovný. Za jeho také ho spodářstvie bylo ve všem prospěšenstvie, když přěbýváše v ópatstviu dôstojne, čině s svú bratří velmi pokorně. Ale slyš, co sě potom učini! 930   Svatého Prokopa proročstvie sě splni. Umře kněz Břěcislav milostivý, by knězem Zbyhnev neláskavý. "Ten toho kláštera nemilováše, nebo mnohých sokóv poslúcháše. 935   Ti jemu nevěrně sočiechu a takto knězi mluviechu: „Kněze! jsúť zde kacís Slověné, jmajiť kakos písmo jiné, činiet poročstvie přemnoho. 940   Kněze, nepřěpúščěj jim tohol Slúžieť slovenským hlaholeni,
925
5  D^'ě legrandy
'II.-,
'.'.V,
960
96i
970
975
stojiece před Božím stolem Věz, cž kacieřskyť se obohodm. zeť zde takú službu plodie." •|() j jiné na knějzě Vitošě niluviechu a na všě bratří, ješto s ním biechu; tak jô velmi opsovachu, az jč ottud i vyhnachu. Vitoš opat s bratří sě shlucě, svatému sě Prokopu poruče, i jide do uherského kraje a velikú žalost j maje. ' Tehdy to miesto dachu jiným, Němcóm, otkuds kakýms cuzozemciem. Ti Němci latinnici biechu a rádi tu přěbyvati chtiechu. Ó nevěrná diebelská lsti i lidská mrzká závisti! O vy nevěrní sokové, vy jste diablovi poslově! Nvnie vám diábel za ucho šepce, potom vy oheň peklný slepce! Ktož Božím sluhám přěkážie, skoro s tohoto světa schá/.ie, jakož sě těm sokóm stalo, ješto jsú probyli na světě málo. j Těm svatý Prokop nepřějieše, proto takto jim mluvieše. Když prvú noc na jitřní vstachu a do kostela sě brachu, svatý Prokop u drví stáše, těm Němciem porokováše: „Povězte mi, kde jste sě zde vzěli co-li jste na tomto miestě sděli? Ba i kto vy je sěm poslal, kto-li vám toto miesto dal? Cso vy, sokové, zde hladáte,
27«
27*
OXO
090
995
£ vy na tomto mUstW jllKll,.,. TuNemcj stáchu hled.ece
1 slova neprotnluviece-všichni sě hrozně užas'ú svatého Prokopa hlasu S velikým strachem běžiechu vsak takto otpovědčchu: „Moc kniežěte českého i šlechetná rada jeho, ten nám tento klášter poručil a do smrti nám jej otlúčil." Svatý Prokop, vida  jiného jazvka, povede jim a takto řka: ,,Ba, Boží mocí kazuji vem, náhle, soci, ottudto ven; pakli toho neučiníte. Boží kázeň nad sobu uzříte!" Pověděv jim to, zahynu, a Němci jidň na hodinu, na tu řeč nic netbajiechu, někaké přěludstvie mniechu. Sta sě druhii noc nazajitřie. íooo   jdiechu na jitřní všě brat řiť. zjěvi sě svatý Prokop, stoje ve divech v kostele u podbojě, i pocě jim hněvně reci: ,,Ba, vy nevěrní Němci, ioo:>   tak vy netbáte na mé kázanie? Však vašeho bydla zde nenie! Vy jste nevěrně učinili, že jste mé syny otsud vysočili. 1 Náhle ottudto ven, soci, upomínaji \ vy pod milostí!" Na to Němci nic hetbachu, na špíli to obrátícím, až sě jim zjěvi po třetie
1010
101.-)
1020
li i2.")
1030
11 e,:.
1(1-10
1045
a řka: „Vy nevěrná bratric! proč tak proti mne činíte? však sě se mnu nepřězlíte. Nepropustím vám zde bytí, musíte proč s hanbu jiti!" Němcóm sě vždy špíle zdase, čso jě svaty Prokop upomínáše, až se jim zjeví třetí noc, tu ukáza nad nimi svú moc. I počě jim opět řeci: „Poslúchajte ješče, Nemci! Již sem jáz naplnil svaté čtenie, ale vy netbáte na mé řečenie. Ne vani sem jáz to miesto upravil, ale mým synóm sem ustavil, ne vám, nevěrní sokové, v v jste otkuds hanební Uhrové! Dal-li vám jest kněz klášter, za to ote mne vám bude dnes otjato. Nechtěli ste poslúchati řeči dobré, jaz vám ostuzi bydlo sázavské. Náhle, neostávajte své dráhy, ujímajte s rychlosti do Prahy!" To mluvě, v ruce berlu držieše, ; již nemilostivě Němce tepieše. Němci ijedné otpovědi nejmiechu, jedno druh před druhem běžiechu; nic na cestu netázáchu, jedno jako kozlové skákúchu. Tak sě jim bydlo ostudilo, běžiechu, nedas kde bylo. K knězi náhle přiběžechu -a to jemu všechno pověděchu, čso sě tam na púšči stalo, co-li sé nad nimi dálo. fochu: „Daj ten klášter, komuž ráčíš,
lo:, o
I0j
1OB0
1065
1070
29"
107.".
10SII
u
1 t 'Js,
tv nás zase nenavrátíš! Dobré, že srny živi utekli, beziechorny, jako bychomy sě vstekli! len Prokop, jenžto tu leží neda nám ohledati svých mezí a komuž nebude přieti. ten nebude tohoto kláštera jmieti Myť jsmy byli v jeho bázni, chovaj sě každý také kázni!" Kněz, když to ot nich slyšieše, velmi sě tomu divieše; však sě k Bohu neobrátí, proto Buoh jeho dnóv ukrati. Velmi brzo potom umře a stoje ve zléj vieřě.
Po ňem by knězem českým Vratislav ten bieše na chudé lidi laskav. Na divy počě ten klášter milovati a snažně jemu pomáhati; káza kněze Yitošě s bratři nalešti, chtě jej v opatstvie uvésti. A když sě z Uher bratřie přihraehu, v op!atstvic jej uvedechu. Opět j miechu plno všeho dobrého skrze pomoc Prokopa svatého. Kněz Vratislav jej miloval, dědin i sbožie jemu mnoho dal. Svatý Prokop, jakož jim sliboval, před Bohem dobry pokoj obdržal, aby j měli při tom času. i potom, i také ktož nynie jsú. Toho pokoje ješče užívají, kteří sě k jeho milosti uiiekají. lakot sě jest jistě stalo, atého Prokopa proročstvie sě naplnilo.
sv