Iú wt l. sobě' 'st ělatobě. ,3 : sťáti?.. 'mito _ 9 jedno jen - 10 nice túc|8 břiežek vršek, stráň - 29 schvátÍš_ 38 kotiti sá kutáprosěď uprostřed _ 5o hubenicěubožačka- 51: domnÍvala se, žeoklame džbán_ 52 naliťsě oblúdihle, oklamďa se .53 kékéž_ 54 zléhosumysle(přech. přít.)usmyslil sis z1é'rozhodl ses pro zlou věc; tiemdlíšs tímprodléváš_ 57 azleze vy|ez|a;ohlubnicě roubení- 65 raz,uťradím ti; 7edinújedtlktát_ 67: džbál nemohl mluviti _7L hověla povolovala, šetřila _ 72 uhonil uhnal,učinil _ 76 ottdhati odtahovati _ 78 špíIejižertuji _ 79 bobtati Žblunkati' bublati _80 hlúbesě pohřižěoati hlouběji se potápěti _ 86 nebožkužiuiti ubožačkunechati na živu- 87-88: sotva to dořekla, džbánji přitáhl _ 89 z'lržesávrhla se_ 90 vtrževtth|, vtáb| - 9l wniknúti vyplynouti na povrch - 96 zbyla pozbyla PoDKoNÍ l ŽAl< Podkonía žák je jednou z neíznámějšíchsatir staršíčeskéliteratury, lišíse všakod satirHradeckéhorukopisu tim, žejejíautor chce předevšímpobaví6 naučeď, iežzávětem vyvozuje,sloužíjen jako vnějšírámec. Skladba líčíspor dvou málo významných členůstředověké společnosti, studenu (žáka)a panského sluhy' o to, čí stav je lepší. Podobné spory o přednost savu vyskytujíse i v latinsképoesii, ale pravidelně ve spojenís motivem milostným: řeší se otázka, který stav je vhodnějšík lásce. V Podkoním a žáku není po erotické motivaci ani stopy;jde tu prostě o hospodskou hádku dvou příslušníkůrůzných povoláď' z nichž každývychvaluje svuj vlastní stav a tupí stav protivníkův. Při svémvychloubání si však vede tak, Že se jeví ubohost ieho postavení častozřetelnějí než ve všechútocíchod. purcovych.V líčenínuznéhoStudentskéhoŽivota používáautor někteqých motívů'běžných u nás zvláštěv latinských skladbách z konce 14. století,zejménav prozaic\ich i veršovaných žebraqých listech, jimiž se studenti dovolávali soucitu a podpory zámožnějších bližních.Není ostatněvyloučeno,žei podnět k svébásni měl autor z latinsképoesie. Ve dvourukopisechz tozbtani 14,a L5.stoleúje totiž u nás zapsána latinská báseňVideant, qui nutriunt, která přímo popisuje život studentský a život panského služebníka a wzývá &enáře,aby rozhoďi, který je bídnější.od českéskladby se liší didaktickou tendencí a aké tím, že tu oba hrdinové jsou bratři. Protože autor skladby Podkoní a žák nedávádo svéhodíla prvky poučnéa moralisujíci,zaujimá vlastně postoj, kteý bychom spíšeočekávalitehdy od básníka píšícíholatinsky. Přihoďch se jednúk tomu, kdežnalezechv jednom domu právě takév túžhoďnu dva' jenžpřišla pohostinu, ana sedítana pivě. Tu učiništapoctívě, oba právě bez meškánie daštami milé vítanie. A já, přiblíživse k nima' posadich se mezi nima, jakožčastov krčměbyvá' křičiec ,,Panj, nalípiva!.. Jechomése v odplatu ctíti, podávajícsobě píti. t l0 335 15 Poslúchajtetuto právě, poviemévám o jich postavě. Z těch jeden člověkbiešemladý; nejmiešeznámě bradn na němžsukně šerá,umlená, a k tomu kukla zelená: ta takézedrána bieše. Mošnu na hrďe jmieše' v nižby vložil, cožmu třeba, ÍIrním'žeknihy' takéchleba; dešťkyjmiešeu pasu. Jakžjej viděch při tom ěasu, i jinú k tomu přípravú všebiešeškolskúpostavú. Druhý' ten se staršízdáše, vždysedě bradku súkáše, na němžkabátec úzký' krátký' a dosti zedranéšatky; okasalý tak dvorně, k tomuébiešeobut v škorně: tyťbiechu drahně povetšely' avšakokolo děr cely, skrze něžviděti nohy. A takébiešeup'al ostrohy, točenkumaje na hlavě. Tak' jakžjej sezřech právě, iistěémi se dvořák zdieše; hřbelce za pasemjmějieše. Ten mluvieše' hrdě sedě' na svéšpicepyšněhledě, řka: ,,Nenie v světětoho, ani kto má zbožietak mnoho, bych chtěl jeho zbožievzieti a dvora se odpověděti. Neb jest tu tolik utěšenie! V světě ten jeden nenie, kdyžby dvořenie okusil, věčněby dvořiti musil. Ktož mi o lepšiembyďu praví' každýse ve lži ostaví... 336 22 . Yýbor z českéliterat eba, )ba; uě: ln 'vě. *e mladn 9ná' íše, átký' Dotud mluvě usta truď, ažžáIra,na se vzbudi. Ten mu k tomu odpovědě a řka: ''Já to dobře vědě a tomu já takévěři, žepált i takérytieři, tiéu dvora dobrúmají, i bohatí' to já' znaji. Ale nebožátkachudí! Div' žese jim neosťudí pro z1ébyďo jich dvořenie, neb jižvěčšípsoťynenie. Tiť se chodiec psotúklonie. A nad to pak vy, podkonie, vy ze všechnajhoršínrríte, kromě žese v tom neznáte. Byštese chtěli poznati, svúpsotu popsati dáti, coŽvy jie máte' podkonie: v světěvěčšiepsoty nenie, nežvy ji trpítedobrovolně. Ale našebyďo školnie' toéjá tobě pravímhole, tuéje ve všempravá zvóle, i od pitie i od jedenie, v ničemžnedostatku nenie. Myt netrpíme nikdy hladu. Když jlžtovařišiesadú, tuéjá dosáhnaúkrucha, nenie partékatak sucha, bych jie nerozmočiljíchú, tiem lekuje svémubřichu; i budemy dobře syti. K tomu máme dosti píti pitie ctnéhodo nerody. Č.astokráttakévody napijemy se pro zdravie, neb jest velmi dobra hlavě. Ba, od zttavý se mámy pyšně' masa,kúrdosti přielišně _ toéjest na každéposviecenie, v ničemžnedostatka nenie: ho, :ti 95 22. Yýborz českéliteratury tt8Víl \ 337 u5 110 r20 když to koli u nás bývá' mámy přieliš dosti piva. Ale vám miesto sniedanie dadie políčekza ranie. Však ste jedno za ranie syti, bývajícevždyckybiti. JV[iestojedenie oběda kýevá rána přisedá... A když žák přesta mluvenie, dvořák vece:,,Toho nenie!.. okřiče se naň hněvívě a řka: ,,Žáku, rúuvíškřívě, bychom byli hladoviti u dvora a kyjem biti. Ach' přehubená partéko, i co jest tobě řečitéto o nrísmluviti třeba, sám nejsanikdy syt chleba? Co dobréhodo vás, žáci? Však ste vy hubenížebráci, jenžtečetedóm od domu, hekajícea chtiece tomu, by vám dali jíchymastné. Auvech, vašebyďo strastné! Tuévám dadie partékurežnú a s tiem vás pesky vyženú. Pakli jižna vašeščestie vám daďe v některémmiestě jíchynemastnéa málo, vei, kak se vám dobře stalo! Již se všezdálo po vóli. S tiem pak běžítedo školy, a to s velmi dobrúmyslí, mniec, byštena hody přišli. Tuť vás pak staršíom1ýtie, i chlébi jíchuvám vzchytie a to všeckozjedie sami. Jmúése vás bíti metlami, budúése nad vámi mstíti hě'y, nejsúcdobře syti. r25 130 338 t35 140 Ach, toévám psota nehovie! Slýchalésem dávnépříslovie, Žď Žát<ómdraho vařenie. Protož ty nechaj svářenie se mnú,nebťjá takévědě praviti o vašiejbiedě' coŽ vy jie máte' žáci, Ale my, panici dvořáci, kdyžj'ž'za stolem sedem, inhed na se lúčiemychlebem. Myt nic nešetřímytoho, neb ho m,ímypřieliš mnoho. Tuénám dadie jiesti dosti. Pakližepro jinéhosti nás kuchaři zapomanú, inhed já od stola vstanu i běžímtam sám k kuchyni: daďeémi dosti zvěřiny pakli nenie, ale kaše. Toťjest všeútěchanaše, žeéjí ukyďá druh druha a tudy nás mine túha. Někdy se vladař v mě vpeří a mě svúholí udeří v pleci nebo v hlavu ranú. Inhed já odběhnu v stranu' tohoénikakž nenechaii, od mateřeému nalaji; kromě lečby byla hlucha' tožťjiej nepovzď u ucha. Když pak bude po večeři, coŽnás koli dvorskésběři, béřemyse dolóv s hradu a netrpiece v ničemžhladu. A.'y, žácinebožátka! Ach, ževás jest vašematka těžcenosivšiv Životě přirodila k takéjpsotě! Já se tomu velmi ďvi, žestejednobitímžívi. Všakvás za obyčejtepú' jednak lrurcují,jednak svleku, sYd, uvenie, úe!.. ívě' It 155 160 :ba? 3or u, itné! reŽnú |ú. 170 rlo! ly, , išli. et rtie 165 t75 339 180 vymyšlujícmuky nové, o vy kaziec metly březové... Netažetoho dořéci, Žák se chtiešehněvy vztéci a řka: ,,Vy, podkoníhubení, všakste vy tak zahubeni! U vás isúzakrsaly kosti' pro psotu nemohúcrósti. KdyŽs mne nechtěl zbaviti, jiŽ chci z knih o tom praviti, cožjá o vás psáno mám. Když jeden iel cestúsám, hodnéhopacholka ptaje, podkonie sobě nemaje, tuése jemu črtpokázal, inhed mu se přikázal i služilmu k jeho vóli. Cožjedno rozkázal koli' v tom nikdy nebyl rozpačen, avšakčastoza vrch vláčen. To on všeckotrpěl míle aŽprávě do jednéchvíle, kdyŽ se tak povětřie zruď, hroznúslotu s deščemzbudi, o němžjest strach pověděti. Ščastný,ktožmohl useděti toho nečasupod střechú. Črtunebiešedo smiechu, ano s něho šatyberú, kuklu i pláščs hrdla derú poďé obyěejei práva' jako se i dnes třepačkámstává. opět všetéhožčasu slunce pokáza svúkrásu, pusti svój poprslek jasný; by čashorký velmi krásný. Tuž panošekaždýzvlášče pacholku podává plášče a pláščmokr a pln dešče! Tuése tepruv črtustešče. 185 190 195 205 210 215 340 )Il], ti' /iti, en, uď, :ti. ri I zjevi Sepánu svému a takto povědě jemu: ,Tutoéméhobyďa nenie' berué,pane' odpuščenie. Jižésem dobře zkusil toho, žetmaji zléhobyďa mnoho třepačky;kudyžse obrátie, vždyckyv psotě chvíli krátie.. Viece mluviti nerodě, inhed se kamosi podě. Vyprnu se jim všemz očí, |ednežese vicher zatoči._ Čimty se pak chcešchlubiti? vidíš' žečrtnechtěl třepačkúbýti. Toéjest dosti znamenie, žehoršiehobyďa nenie, nežvy je máte, třepačky. Ale já' kdyžsedíms žáčkn toťbez chlúby chci pověděti, tuésúmnohéměstskéděti, jenŽjsútaképod mústráží. Tyť iá všeckymetlúkáži a sám se pak bitie zhojím. V svátek se jeho nic nebojím. A kdyžpřijde časpostný, mně vděčnýa velmi radostný, o němžjest ďúhépravenie, co mám tehdy utěšenie! Když já jižbudu na poli, ano všeckopo méjvóli' neviem nic o chudobě, sem sám dobrovolen sobě. Jakžkoli přídu ke vsi, inhed bojuji se psy, an každýprečběží,sko!'í, ajájej ranil svúholí. Jakžmě náhle sedlky zočie, inhed ke mně přiskočie; neučinieťk tomu léně, padnúna svoji koleně, méobrázky celují a mě dařiti slibují, itává. 255 341 tepúcese v prsi náramně, tiežíc,co bych ráčil,na mně. lá jíeza vajce poproši, anaéinhed běžík koši' i po všechse hřadách zplazí a kde kteréhruezdo z|azi, ve všechkútiechpíině hledá' mněévždyprázdnu jíti nedá. Pak odtad pójdu s radostí a nabrav iiž vajec dosti. A kdeŽ se naměte slepice, hus neb která kačice, kdyžjá ji popadnu koli' tej jest vždyjíti do školy. A sedlák se chce hořem vztéci, všakmi nesmie nice řéci - aníprotivnéhoslova, boje se póhonu do Pasova. My žácia takékněžie, kamžkoli po světě běžie, toé,vedě, malá věc nenie, nebojímese oběšenie. Ale vy, hubenépanošl'y, vy nejstebezpečnitrošky; vy strachy zdrástítekčici, jedúcmimo šibenici. Vám se třeba ohlédať a před sebúse žehnati, neb jestpílnětřeba toho... Dvořák se rozhněva z toho a řka: ,,Mizero nevlídná, k čemutobě ta řečnesklidná? Všakty za pléškunestojíš, nebs huben, rnetly se bojíš a jsi žívna světě sotně, obcházejese robotně. Ty se robotně obchodíš a k tomu v zlých šatechchodíš; ale toéhanba nenie v školskémběhu. Kterak pak o tvémnoclehu? 342 mě. azi :dá, 3dá. t Ty ležešna kamnách nynie, ale ažbude ondy zimě, inhed se o to s tebúsvadie a na kamnaťviec nedadie. Ješčebuď tobě blaze, dadie-liťlécina podlaze. Tu ležíšdosti neměkce, zimú se třasa a zuby ščekce. A k tomu vstánie rané! Když se pak na tě dostane všeškolskápracná třieda, tepruv tobě bude běda. Když ty jř dieš'žeprost budeš, toho nikoli nezbudeš. Tu tobě všezpósobiti, školuméstii ztopiti, ničehožnic neminúti. A kde pak odpočinúti a lébajevelmi wrdě? Ale jáťse mám od toho hrdě. By ty vidělmú posteli, kd}'žiá sobě slámy nasteli! Tuť já ležímv pokoji. Gstokrát taképospímv hnoií; toho já nečinímpro iíné, kromě kdyžédeščemzmoknu jediné, aby mérúchozsechlo k jitru. Toéjá vstanapěkně vytru' aby na mně stálo čístě. Toťjá tobě pravi jístě, žeése mne chlapi velmi boiie, kadyžchodie nebo stojie, pokorněémi se klanějí, vežde:,Vítaj,paniče!.dějí. Seďáciépřede mnúsršie i takéslepice pršieo s nimiž iá mám hroznú útěchu: kteréŽdosáhnu do měchu, taťse viec nepozná zase, sniemťji s tovařišiv kvase. Toétaképravi neskrytě, žeťnemám péčena bitie. ztéci' 310 315 ho ú? ldíš; :émběhu. l-. 343 Na tomébych mohl přisieci, žev tomto celémměsieci nejsemiá bit pro múvinu, kromě vyjmúciedinu' lečkdy z klamu po hlavici, neb za wch, nebo po líci. V tom já nice pána nevini, neb on to všez klamu činí. Mám pána po všiei svéjvóli' dáémi' cožpoprosímkoli; máťmi nový kabát dati, netáhneéieho jedne zedrati. CoŽ mi se pak nedostává, když mi jedno hlava zdráva? však iiž netrpímpsoty viece. Ale však,pravdu praviece, já z mladu na svéjhlavici nosil sem těžkúpřielbici' donižsem rynéřembyl. Ale již sem iá tépsoty zbyl. V tomése pochlubiti mohu a z toho děkuji bohu, žeésem tak velmi povýšen, všemžákóm mohu býti pyšen. Sám všakznamenai cti této: sem podkonímsedméléto a k tomu rrám dobrúnáději a to iístěřécisměji: netábneémój pán ďuhóv zbyti' měťchce střelcem učiniti. Pakťneponesutlumoka, ano samostřielu boka a k tomu sukně ěistá, na niejŽ haklíkóv na tři sta. KdeŽ budu v neznámémkraji, měéveždeza pána maji. Protož, hubený sagitáři' i kacíťsúwoji sváři? Proti mně viec neroď mluviti, nebťjest věčněve psíb1ti. Vám iest přisúzenapsota' byšteji měli do života... 'l ) ^( :l I'l 1 ú t t !{ -r l) l '( l !. I & 33. Ztioěr satir! o 344 sieci, ci !ut 'ici, :i. id, íní. vóli' ůi; rati. I5 áva? 'iece. ;t' Í ryl. hu :Dr )yšen. lto: o rěii ffi*'* 33, Zál'lěr satiry o konšeléchnevěrných a začátek baiky o lišcě a o čbánu _ Hradecký rukopis (rukopisze 70.let 14.stol. _ Národnía universitniknihovna'Praha) zbýú, a, kraji, viti, i. '.i 'r,ru-"t\ "* t .ffl,. í. sn*!1fi.&:'}.+ 1''."'9lť t , , r'ti * : , 1 d a /..: , \1 ,ť l i ; - 1 , . , 1 { , r y ,Í .J l*1* ".---t \r. Fi,,P''l' u {jT ; . . L í - Ť ,1'1,' $:3:-- .:' 'ó-- . \,/ ,'r ,t:3 ' - ' ; t { ' l *-.\'t,.1 \'j r , \l ''r,r I ;-"i' \ \; \ t l I' , 1 : t ' iil '\'I ,,,'l *ť , . .'".Ť- \\ ' , l ".-- *_ d/_ . r5"' crnc)r,'r \