ile
všehokvietie krášekťvúce,
vešdyrozkošněživúce,
nikdy neumierajúce
a věčněsě radujúce.
2 zseašěchmiestiechvšude- 5 kráše krásněji; ktaúci kvetouc7 * 6 soětlost svět|o; stxúcí
skvoucí, svítÍcí_ 8 rozkošně kochajúcí milující, působící rozkoš - 12 z;šie dobroty všebo
dobrého- |5 diz'ný poďlrrhodný, záztačrryi slatsitel osiavitel _ |6 rozkošný krmitel,u štědtý
živiteli-|7 děkujemya.... děkujemeza.... _19 potřěbný nutný nepostradatelný_2I ež
že,protože;ny nás _ 23 dens drrcs;otaořiti otevříti _ 26 ježe že_ 28: v rukou kněze každého-
33 o chlebnéjtaáři pod způsobou clrleba_34 pokrýoriš zakrýváš, skrýwáš_35 oplatka
hostie- 36 počivášspočíváš,dlíš- 41 oešreŘvšecek, ce|ý - 43-44 jakož ' . .takož jako. , .tak_
44 dioně poďvuhodně, zázračné_ 47 nám to kodiš nám to vhod činíš'způsobuješ _ 49 jest
naplněnoučiněno skutečným' uskutečněno - 5L usvaceno posvěceno - 52: kďyž se ho věřící
srdce zmocrú,kdyŽ ho přijme _ 53: každý má věřiti _ 54 jež že_ 54-55 takcž. ' .jakož tak. . .
jako - 55 azemševzavše - 57: toho svědectvírn je slunce - 59 poprskóa paprsků _ 64 obděleno
poděleno _ 65 kakož Řoli jakkollv; prokní každý' všeliký _ 7| z'lěrněza|isté_ 77 dež jež _
?8 téže totéŽ_ 79 pohřebeno pohřbeno _ 82 oašem zcela, vcelku - 83 zpodaiženo w.
zdviželo _ 85 dolóz; dolů (na zem) - 86 oýsot qisost; domóa domú _ 90 rozkošný rozkoš
dávaiícÍ_9| otaořě otevTa - 97 rači ruč_ Io2 prdaě správně, řádně - L06 truzenie tráperrí,
utrpení_ l07 prorazenie ztazen7- L09 nuzné roztěženie bědné rozpětí (na kříŽi) _ LL4 túžebnýžatostlý
_ 116 z:zpodtliženienalebevštoupení - t|9 škařědostposkvrněnost, poskvrna I24
tszdalezlati vzdďovati _ 125 zlob (f.) zloba' zlé skutky; umniti zmenšitJ' - 126 přibaaiti
přidati, rozmnožiti - 131 milosttáska; rozženie (vlastně: rozžženie) rozžehnutí, roznícerrí -
133sjednati siednotiti' uvésti v soulad (se svou vůlí) _ I35 z;ešdyvždy, stále _ L38 zbýti pozbýti
- 140 li že avšakiprovoditi provázeti _ L46 ge sboží'plaaajúce štěstím (duchovním ma.
|etkem) opl1ivajíce _ l47 seznajúce sě seznitmujíce se _ L50 žizlúcežijice
sPoR DUŠE s TĚLEM
Skladba je značněsamostatným básnickým zpracováním oblíbenéhostředověkého
motivuliterárního' hádky mezi tělem a dušío to, kdo z nich je odpověden za hříchy,
kterýchse člověkv životě dopustil. Přitom se obyčejněkoná spor aŽ po snrrti člověka
(tak v nejrozšířenějšískladbě latinské na toto therna, ve Vidění Filibertově), v naší
skladběvšakspor mezi dušía tělem je veden již zaživota, nedlouho před smrtí;po smlti'
ježje připomerruta jen stručně,zakročíF. Maria pťotídáblům, činícímsi nárok na duši,
a soud před Kristem, kterého se zúčastníi aiegoricképostevy Spravedlnost, Pravda,
Milosrdenství a Pokoj, končíbezpochyby milostí pro duši, jejím spasením(zakončení
skladbynenídochováno).Zmínkorr o Petru Mohučskérn,t. j. Aspeltovi, ie skladba datována
do doby po roce 1320.- Vyniká umělou stavbou strofickou i vytříbeným a přiléhavým
iazykem nad obě pozdě1šízpracovánítéhožnámětu.
Ze skiadby otiskujeme jen necelou polo'rinu: předevšímzačáteka zakončenísporu.
(Před vlastnimúaodemke Sporu_ aiz zde a. l-L4 - předchtÍzímeditaceautoroz)ao pomíjejícnostisl.tětao
46 aerších,)
Slyš to starý jako rnladý'
by poslúchal této vády.
S svú sě dušívadí tělo,
duši přěhádati chtělo,
150
?17
pIoto dušěk bohu vzdýchá'
neb ji silná strastupíchá:
zbudúci světa v hoři bvti.
Proto by chtěla přijíti
k milostí boha pravého,
Jezukrista nebeského.
Tělo sě proti ní zpíetá,
proto dušěslz utierá,
radieci tělu na pokánie;
a tělo sě tomu zbránie
řka: ,,Božiemuéjest napřěd byti'
proto iá nechci smutno b1iti.
Ty plač,dokud tobě líbo,
mněéjest plakánie nemílo;
já sě chci veselemieti,
a ty se mnú,ačbudešchtieti...
,,Benedicíte!Račpožehnati
ten, jenŽráčil dušidríti'
čistúv tělo
vlildospělo'
dokonav všěchúdóv dielo.
Vlil v tě čiestducha svatého,
podobnostobraza svého.
Tě daroval
i obroval,
rozomenstvímkorunoval.
Daléjest rozomensťviekaždému
činuzlémui dobrému.
Viz, co čině,
a v wéjvině
dušičkyneuvině.
Drž sě, na kterúchcešcěstu,
to zvézza pravdu jistú,
žeéiest dávno
zvěstováno:
,Plačs veselím.,v Písměpsáno...
,,Netbaj na to, dušemilá,
všakvidíšto, žetjest ve mně síla,
40
10
4:15
Dušěvecě:
Tělo vecě:
218
(Po dooji dalši ndt
těla, a po dtojí odpoai
pokračuje z )
Dušě vecě:
Tě1ovecě:
ňá,
idbyri,
rtr.
ieti."
ri
rozom s krású,
se všívěhlasú;
jázt nezlám smutnéhočasu.
Milá duše,netbai na to'
pusésmutnémyšlenietoto!
Sbožiemnoho
mám, bez něho
neviem veselanikoho:
z toho ďím svúbohu obět,
obrátímjej k sobě opět.
Jáz klekánie
i vzdýchanie
častosději pro pokánie.
Budu-li v čempoblúdilo,
pokoři sě - i budu mílo
z skutka mého,
boha svého
utěšiz těla křehkého...
a niž duše liruje' že tělo odkltidci pohdni a lktÍ nad hřichy saého
níž se tělo chlubí bohatstúm i schopnosti uniknout smrti' spor
,,Mého srdcě hrozná strasti,
žemi nelzě sebúvlásti!
To viem právě:
žemě ostavie
wéjvšívině; ach méjhlavě!
Rozchodí mě strastv sirobě,
srdce přě v žalostnéjmďobě.
Hoře z hořě,
žetak spořě
vizi vychodiecie pekelnézoÍě.,,
,,Nemluv toho,'milá duše,
toběése mnúbyti slušie.
To měj za to,
Že nevzato
ote mne střiebro ni zlato.
lot
(Po daojí další ndmitce,
těIa,a po duojí odpouědi, a
pokračuje: )
Dušěvecě:
Íému
áno...
ě síla,
Tělo vecě:
219
Dušě vecě:
Tě1o vecě:
Když nněutká nemoc s mďobú,
tehdy sě protyčis tebú.
Mé všesbožie
na kosteiy vložie,
kdyžny spolu v Irrob položie...
,,I co sě, tělo, sbožínrkoneoníš,
tělo, pozdě za1iechoníš;
všaktu byváš
í to slýcháš,
pro něžčestosrdcem znyváš.
Kdyžto umře, kam sě dějí?
Zda jich pohřiesti nrějí?
Nespomóže
ni vymóže
tebe ni Ínnez smfii sbožie.
Na to, tělo, rozpornínaj,
toto slovo v srdce vznimaj:
kdes sě vzalo,
otkudž vzcházalo,
s čímssě sěm na svět přimčalo?
Kterým sě tu jneenemchválíš,
tak sě chval, jakžrnne sebúnespálíš.
Pro řěčpťotVú
v Strastnúrotu
vrhúťnámi jako slotú...
,,Milá duše,zda jsi lačna,
žerně činíštak rozpačna;
jáz mám hradn
múdréradn
dostíbohatéohrady.
Jmám dědin' platóv m:roho,
milá duše,poslyštoho:
jáz mocný pán',
co chci, to jmám,
nikomužsě nepoddám.
Duše dokládá osob<
Cicer onem, básni'kem V,
lékařem a rádcem Vtjc!
tělo chce hledat ochran
nost ašeho. Na lzonec .
žeje třeba i osobníchzt
a o&nítd obar:y dztše,1
Dušě vecě:
'.L
eio vece:
Dušě vecě:
220
mďobú,
l vložie,
rložie...
tmoníš,
)
rváš.
t:
ázalo,
nčalo?
áiíš'
únespálíš.
rotu
Věz to, duše,žeťsem vítězpravý,
rci črtu,aésě se rnnúdáví
nebo sěče,
uzříš:anévleče
po soběsěčenéplece...
Du"šedokládó osaba"ni biblickými i postar.lami historickými (filosofern Aristotelern, státníkenl
Ciceronetn,bdsnikemVergiliern a cirkevnimi otci) i nedtiano zesnuÍýnt'význačnjlnz theologem,
lékaře;na ridcem Vticla,ua II., Fetrem Mohučským' že sila jirn nebyla nic platntÍ proti srnrti;
tělo chce hledat ochranu před smrtíz:kráse,zl moudrosti i ll lékařstxí,ale dušeukazuje polni'jejicnastpšeho,Na
|<,onecse tělo doooldzlti zdsluh l{ristooých o zsykoupenílidí' ale rlušenamítá,
žeje třeba i osobníchzásluh' Prohlašujic' žechce užítsaěta, dot.loltixtise těIo lhůty sz.sóhoži,vota
a odmítáobaay duše.Duše ošak upominá na smrt a nabtÍdtjk poktiní.
Dušěvecě:
r00
,,Sprostněsctnéhobyďa zbylo,
ráje, v něrnžsstvořeno bylo
malúvinú,
ctnúdědinu
Ztratllojsi svúhřiešnúvinú...
,,Fotl.:dSpolku bylo nají'
na tomé'duše'přisahaji:
toémá viera,
tvá nesmiera
méhosrdcě mrrohoudierá.
Mučíšmě vždybez př.ěstánie;
truchlost, žalostmám, vzdýchanie
jázév tu dobu
pro múmdlobu.
Smrti, rozlučtžmě s tobú!..
,,Rúčepřispěj ta hodina'
najížalostnánovina!
Hřiešnétělo'
zvěz zacěIo:.
zles sebúi mnúdospělo!
Kam sě děla wá všěkrása?
Zbledělos za maléhočasa.
Z|áwáruda,
plna smrada,
ležíšjako shnilá kláda.
Těiovecě:
Dušěvecě:
105
i 1 0
mám,
1 1 5
221
120
láz túžebnánebožička,
hřiešnétělo, wá dušička,
kdyžbych v tobě,
poznach k sobě:
leževědnes spolu v hrobě.
A jáz mušijítik vázě' _
i co mi tam dějí'hóře li čiblazě?
Jáz nevědě'
co tam vědie,
zle-li čidobřě povědie...
,,I co mi, duše,tolik sqýščeš?
Vědě' Žena mně nic nezíščeš!
Prosímtebe:
zbav mě sebe.
wáémě řěčpohřebe.
ovšemsmnúdobřě dospěla,
dostis drahně mně prospěla;
mnoho hlučíš'
sílněplučíš'
i pročsě se mnúnerozlúčíš.
Všakbude-li bóh tomu chtieti,
ta řěčmusíkonec vzieti;
darmo pleskceš,
trudně pleščeš
žese mnúbyďeti nechceš.
By ty právě rozom měla,
nezbyla by svéhotěla;
na to zpomeň,
sě rozpomeň'
žežtě vrhúvěčnýv oheň!..
,,Daj mi, tělo, k tomu radu:
ažsmrt příde,i kde já sadu?
Kam sě vrhu?
Hořěévždydojdu!
Črtievidúcemě přídú!
Tělo vecě:
Dušě vecě:
125
Tělo vecě:
Dušě vecě:
Tělo vecé:
130
t35
222
140
(Vynechd.na rt
I
'E
tchk sobě:
lbě.
i čiblazě?
Ďeš?
scesl
htieti,
['
u?
tojdu!
t45 Připrav sě, tělo, k zpovědi brzcě,
viz, anoésmrt k náma sě vleče;
jměj na péči,
co chcešřéci,
ažmě káŽiztebe v5,vléci...
,,Južmně mluva s tebústala,
všěchnachytrost mne ostala;
ty lépevieš,
co smrti dieš,
chytřě-lí čisprostně otpovieš.
Jáz nevědě,co kam klásti,
nemohu ižádným údemvlásti,
južčlénkové
i údové
plni jsúbolestimnohé...
,,Pošlipo svúmúdrúradu,
aéna počtěS smrtísedú!
Snad ty móžeš
i to vymóžeš,
svúchytrostísmrt přěmóžeš...
,,Nezdá mi sě to nikake,
by ty neměla moci také
proti smrti,
zlévalpurti;
dávě sobě spolu trti?
Nestýskaj mi, duše,déle,
mněésě ovšemkrupně mele,
rozom, síla,
krása milá
zhynuly právě jak brla.
Vaď sě, duše,s smrtísama,
vidíš,žeémnúsmrt sílnělámá'
řěčiukraé'
časunetraé!
Mé tělo bradúvzhóru zvrat!,,
Tělo vecě:
Dušěvecě:
Tělovecě:
150
155
rěla,
xl^.!t4,
I
,'
lls. 160
eščeš
s.
170
(Vynechána replika duše,protože je dochooána neúplně.)
223
Dušěk tělu vecě:
Tuésě túhas hořem skyde,
kdyžsmrt k tomu tělu přijide,
nemoc zpudi,
srdce vztrudi,
dušičkuz těla vypudi.
A kdyŽ dušěz těla kroči,
tuéji sílněďábelokroči'
zchopiv duši,
vecě:,,Muši
zvěděti i toho zkuši,
kto tě z múrukúvymóŽe'
kto.liéote ÍIrnespomóŽe,
kto témoci
tétonoci,
by tě motrl z pekla vymoci...
Duši na váhu vsadichu,
s druhéstrany položichu
stydkúhlínu,
s nívšivinu.
Dušěvecě:,,Já zahynu...
,,Kde wé stříebro,zlato břěčí'
kde wých mečóvostrésěčí?
Vzcbop sě vzhóru'
učiňvzdoru
zlémupekelnémusboru!
A vy, přietelémojí'
smilujte sě, v nepokoji
mě vidúce'
sepnúcerucě
prostežmatky přěŽádúcie,
aby za mě synu svému
prosbu vzdala jeďnému'
za m{ hřiešnú'
ovšempyšnú'
k rajským vratóm nedospěšnú.(.
180
I'.75
185
i90
195
224 15 . Yýbollz:českó:li]
\J sLJ
přijide'
rrdi
i
ši
'ci.(.
;doru
tú,
šnú.(.
215
225
Dušičkana vahách sedieše,
vzdeše,k světiei Maří hleďeše:
,,Slunce sktvúcie'
róžektvúcie,
Yymoz mě z muky horúcie!
Pozdvihni mne málo výše,
dosěháémne pekelná říšě'
chtieéotjieti,
mě přič vzieti,
v svá hřiešnábyďa pojieti.
Vymoz mě z jíchhřiešnúrukú'
strašieémě pekelnúmukú.
Já sě boji'
v hřiešěstoji,
všaksě wéjmilosti koji.
Smiluj sě, božiematičko,
všiemoci plná, zlatíčko,
pospiechaj'nemeškaj,
ruky podaj
a múhřiešnúdušischovaj!
JiŽ mě hřieši ke dnu vážie,
nebéjim ižádÍýnepřěkážie;
tuťmě vieží,
silně tieží,
chtieťmě uvrci v temnúvěži.
Padnuéke dnu jako kámen
v ten hřiešnýpekelný plamen,
ačnesstúpíš,
nepotupíš,
hřiešnéváhy nerozlúpíš.
Chciésě ráda chovati,
matko, račsě smilovati!
Slib za múvinu
k svémusynu,
dřévenež,já nebožička,zahynu!..
210
15 . výboriz:čcskóllitcratury 225
Marie vecě:
}ežíšvecě:
SlyšíecMarie ta slova'
vstavšiz trónu by hotova,
dolóv sstúpi,
k nim sě zchopi'
tu lstivúváhu rozlúpi,
řkúci:,,Nedám várn jie vážiti,
mohu vám v tom přěkíižěti'
neb ta dušě
na nrě slušie,_
i pročsě vášsbor o ni pokúšie?
Já viem, žežvy mémusiuzě
lécietepekelnénúzě:
vašěváhy záchod
drálry,
i nenie v nich spraveďivé smáhy...
Řkúc Marie ta slova vstúpizasě'
an tam jejie syn hněvá sě
řka: ,,Kdes byla,
rnatko milá'
cos tam u váhy činila?..
,,Byla sem u sluhy svého,
ano lstívěvážiejeho;
rnilý synu,
k mémučinu
daj mítédušičkyvinu!..
,,Nepros za ni, milá matko!
Mučílaťmě jest, wéděťátko;
Věř mi cěle,
žeran velé
ot nie mnoho u mérntěie.
Mój živótekveškenbrocen,
ot nie ve dne jako v noci
rnévšěrány
znova drány,
právě jak u sochy prány.
za
226
/ 4LLLl,,
ěti
řZl
rhopi,
Í<úšie?
srnáhy...
pizasě,
ilá,
r!
(o;
Co sě, matko' pro ni smúcieš,
žesobě tak sílnězanaúcieš?
Vol iiných pět
nebo clevět,
pakli ráčíš,všicknudesět.
Matičko, rným bičovníkóm'
nréhotěla křižovníkóm
smóla s sirú
v pekle,vieru,
hotova jinr beze všehomíru...
Črtiestojiechuv jednom plucě,
kříčiechuk hospodinu u velikémhiricě:
,,Suď nás lépe,
spravedlivý súdce,
náséMarie v nosy klekce.
jenž sě tej dušipeklo těšilo
a s námi sě iest mnoho časóvsměšilo,
tohoénám ona
otiala hrozná, i
kto sě jív tom vrovná?
Námésě nepodobněkl'udí,
suď ny spravedlíý sudí!
Božepravý'
svaty, sdravý,
nečiňnám Kivé popravy!..
Marie kleknúcpřěd synem
pravým, m'iiosrdn;;1iirčinem
vecě:,,Syne,
hospodine,
i ktožsě pak ke mně přivine?
Jestliéčrtónrlépemoci,
a mně mésluhy nevymoci?
Mój synačka:,
iedináčku,
pomnr na mústrast' mój ptáčku!..
270
275
227
(Na souděJežišoz;ěoystoupíještěSpraaedlnost,Pravda, Milosrdenstoía Pohoj;Milosrdenstzli
hájí duši. - Závěr Sporu o rukopise chybi; neni pochyby, že dušena při,nluou Pann!
Marie j espasenaprostředrtictzlímMilosrdenstzli,)
2 by abys _ 6 upíchdtrápí - 7 zbudúciaŽ pozbude - |4 zbrdnie sá brárúse - 15:
,,BoŽskévěci jsou předurčeny.. .,, - 20 ačjestliŽe- 2I benediciredobrořečte,chva|te_ 23
dospělo dokonale _ 25 čiestčást- 27 obrooal poqfšil (k obr) _ 28 rozotnen.sÍtrírozumnost,
rozum - 3I-32: Věz, co čirúš,a jsouc samo virrno,neobviňuj dušičku_ 39 oěhlasavéh|as,
sláva- 43 sbožiemaietek- 48 sdějiučirJ;m_ 5L-52 bohautěširadostuč'rnímBohu
55 prázlě dobrYe,správně _ 57 rozchodi proniká _ 58 přě o žalostnéjv přeŽalostné;
_ 59 spořěhojně, silně- 60 aizi vidimi zořě záře _ 63 to měj za to to věz _ 65 utká potká*
66 prot!či sá proderu se, protáhnu se - 69 komonišsá chlubíšse _ 72 zrýaáš naříkáš'
teskníš- 73-74: Když zemře (tělo)'kam se (jeho)věci podějí,zda se majípohřbíti s rúm?
(smysl:majetek s seboudo hrobu nevezmeš)_ 78 z:znirnajpřijmi - 79 zlzchdzalovznikalos,
vycházelos - 80 -s sěpřimčalopřivléklo ses- 82jakž nespáIíšabys nespálil - 86 rozpačna
rozpačité,zoufalé- 87 rady fádce - 88 ohrady opory - 94 d&lí sá hrďuje se_ 96 po sobě
za sebou
97 sprostněhloupě _ 99 ctnúdědinučestnédědictví,královstd boží- |o| nají(duál) nás
dvou _ Lo3 nesmieranemírnost,neumÍrněnost_ L04udierá trápí_ 111zacělo zajisté,naiisto -
1I2 zles...dos9:ělo špatně jsi skončilo_ l2o ležezsě(duál) ulehneme - L23 neoěděle.
vlm_ L25-L26 stýščeš.,.nezíščešsýskaš...nezískáš_ |28 pohřebepohřbí-l29 ozlšemve
všem,zcela _ 1'30ďrahně značně,hojně _ 13| plučišhloupě mluvíš(plkáš)- L35 pleskceš
(k plesktati) plácáš;pleščeš(kplesfrati)pleskaš- L37by prdaěkdybys ná{ežitě_ |38 nezbyla
óy neopustilabys - 140žežže_ L42sadusednu si, poději se- L49stala ustala- L50ostala
opustila _ L55 člénkováčlánky,klouby _ L57 po radu pto rádce - L58 aťna počtě s smrti
sedúat se smrtí účtují(viz Pelikán LF 56, 1929'239) _ L6L nikake niiak - !63 aalpurti
čarodějnici _ 164l dopřávajíce si volnosti, zvrile (viz Pelikán l. c') _ L66 krupně sě mele
hrubě se mele, špatněsedďí - |68 brlasuchávětev
173 túhasěskydežalostse setkala- t75 zpudi ...oztrudi zapudila. ..ztrápila - !77 kročť
vykročila _ 178 okročizastoupil (cestu)- t87 stydkúhlinu stadené.'zesťyďété|o- l89 břěči
zvučí- t9L učiň zlzdoru odporuj _ 200 nedospášzrÍnedospěvšL_ 202 zszťleševzdycbla-
203 ktaúcie kvetoucí _ 206 dosěhó rnne dosahuje ke mně - 207 otjieti odníti; přič pryč-
2o8 bydlo příbytek _2I2 koji sá utěšujise, naději mám-2|6 schovaj zachovei-223 ač
nesstúpišjestliže nesestoupíš-224 nerozlú,píšnerozbiješ_225 chooatizachovati_227 slib
zaručse- 230 by hotooaby|aochotna- 2jL zchopisávzchopila se _ 235 na tněslušiepatÍ1
mně _ 238 lécietestrojíte,nastražuiete;núzětápení _239 zdchoddrdhykolec cesty- 240
srntÍhyštávy(spravedlnosti).25Lz:elémnoho-253 žixótektěIo;brocenzkrvaven -256 socha
kttl:,prdny bičovány _ 257 smúciešsá rmoutíšse - 258 zatnúciešsobě zarmlrcuješ se - 260
zsšicknudesět cetou desítku,všechdeset_265 v plucě v pluku' v šiku _ 268 klekce klepe,
bije _ 269.270: ten, na jehožduši se peklo těšiloa s námi se dlouho radovďo - 273: nám
se děje nespraveďivě _ 274 ny lás - 276 poprava soud - 278 milosrilným činemmtlostdné
NoTA oT PANA vILÉMA ZAJIECE
Ža|ozpěv nad smrtí českéhošlechticeViléma Zajice z Valdeka, zabitéhoroku l3l9,
zaujme procítěnostíi pojetím hrďny jako záštity Čechů;jeho smrt je kladena za vinu
německým nástrahám. Vypjatým vlastenectvímse Nota blížíDalimilově kronice.
Žďej, česképokolenie,
škody' jenž se stala nénie:
228