BALADY A ROMAIC K fjfvľ tit ík}ji xyprartsvati ^ úst jak Jťsfti ťůitt. BALADA PAŠIJOVÁ Byla rada kol božího trůnu svolána, by Satan mel svou vůli, Slécli andělé se z nebes končin* vzlétl také Satan Šumné zdůly. A Bůh kynul, Bylo ticho, ticho, ř>Satanc, nuž prones slovovsvoje [" Anděl děsu uklonil sc pánu: ^Pozdravena koruna bud tvoje 1 VznáSim žalobu před t%^áŕľ nebes, žalobu na tebe, Hospodina, ícs dal znídné lidstvu na spaseni královského Mariina syna. Dal s mně lidstvo darem za hřich jeho* bych jc spoutal žalem* vecnou nocí, zželelo sc ti zas lidstva toho* a ty saháí na korun mč moci!" — „Dáváni syna svého jediného, jeho život lidstva za spaseni. Není, Satane, to cena piná?" — Satan volá: „Není, Boře, není]" — „Nuíe přidej ty, a přidej dále každý andčl, co jich po mém nebi, muk mu velkých* nezlí na kríz smrti přibiji ho studenými hřeby ľ( Vystoup Cherub; „Dej mu v kalich nevd onen ncvdŕik, jení až k nebi křiči, 65 že tiř pro něž mladý íÉvot dává, sami .Kamenují4 a ,Na kříži- Ml!" Yystoup Scraf: „Dej iuu bok st onu, která srdce bodá nejlítěji: ti, jež k sobe vinul nejtoužneji, že ho ífllhou, zradí, opouštějí 1" ír Yystoup Trůn r „Nech pocítíti jeho, že ho opustilo celé nebe, nccb ho zoufac, žes i ty odvrácen a že ztratil, Bože, takc tebe [€t A Bůh kynul: „Satane, ty slyíísl Jc to dosti lidstva za spasení ?" Andcl désu rozpřáh křídla charl» volá nebem: „Není, Boáe, ncníl Jedna bolest nad bolesti všechny, jedna muka nade vrchná muka — pod křížem stůj matka, by syn vidčL, jak to její srdce hořem pukal" 66 UALADA HOREK A „Řeknete mi, babírko mi, co£e rány svírá, po čem človek, t&ícc raněn, pícce nentnírá?" „ „ftány ^ůjí ode vřené na tom lidském ľľLci jcnprn čarodejná jarní stáva Z jitrocele/' É1 — „Řekněte ml, babicko máj co se dobře dává* je-li ochorela hlava bolestí až ihavá?" — „ „Na tak tiŽký úpal hlavy pomoc jiná není nezlí mladé jainl lístí a lesní jaKodenL" " Dítě z chaty vyskočilo, do sousednich polí -jJDanij £[áVy> jitrocel^ na vše,, co kde bolí ľ1 Z pole spěchá ku leskle., pres trní a hloií — „Dej mi to sví mladé listí, jahodino boží!" Co kde chtělo, rychle mi'lo, ke kostelu bcäi: na krizi zde pfed aháfem Kristus rozpjat leží- , .Potírám tvá svatá prsa, myju buk tvůj stí teličko zas uzdraví sep Jcžlstu můj zlatý — kladu Čerstvé listí lesní na hlavu a líce, nebude tt hlavičku tvou bodat lipa! více!" Nad kostelem velké zvony do vůkolí zvoní, li již spolu dole JcžJ, vsak jsou to umrlců již tichí vzdechy jcap a povrchem to jako lehký mrazík bčží. Snad podsvětí nás vSech ade v podjeicef ním Seru. Já zíial k horám kdysi v letním pološeru a zřel, äc Jcsní stláni, hlubnou v skalách slují kéa divné postavy jak voje sestupují. 72 Nc lidské podoby> jen proutky jrdhy spJ£ skra kmeny tiskly se a s včtve k vetvi nesly, neí oko dostřelilo, jií byly bliž a nižp až jako šedý oblak na hladinu sklesly. Ach s nm j kh sílá denně od živoucích stol y > Že nestačí noc cela k podsvetí jim dolů, a ranní hodiny když bile" svetlo tkajj, ty zbyliS stíny v lesy kol se utíkají. Ba kdykoli jsem vstoup v těch černých lesů lem, hned divné šepoty jsem slýchal v krokův ruchu a v náhle nepokojných tepnách .-cítil jsem, í e níi mne ž tmavých houštin zírá oko duchú- Jen nahni se a zři ty hnědé rostlin nit£ř jak pod vodou se předou v pestře kr-isné sírč — tam musí nŕco být^ v té vode nczceŕcné, a musí se cos krYt v té tůni nezměřené I Jak lehký byl by skok, jak měkký dulů pAdt a človík přistoup by ku čarných bájů kolu — jll víjiij, j á pevne dim: tam musí nico spát, tam musí neco být — a mne to táhne dolů+ 73 ROMANCE O KARLU IV. ■ Kril Karel s Buškem £ Víl haníc t cti zasedli si k dubovému stola — ti dva už pili mnohou čísi spolu a zapěli si z plných plic* „Nuž dej sem zlate číše, pize, a nate j vína — dok-j výí — dnes, pane Bušku s echos zviäl" král Karel vesel kaie. „Zde po tom vlnč, Buäkus slyš, domácí slunce nase vloni hrálo — toť první víno, které v Cechách znílo — a j tedy vzhůru, pijme jii!" A piJi — král víak náhle prsknul — „To že je vino? tenhle kvas? Vždyť křiví ústa, láme vázl" a zlostne rukou mrsknuL „Eh — vezu révu 2 Burgund sem," krá] dál a dal si v zlosti svojí vede, „a takovouhle peíuň mne z ni svede ta velebená česká zem! Jsem přesvědčent když broskve vsadím, že sčesám trpké trnky s nich, a chceš-li klidit pustý smích, zde růže sázet radím 1 Vsak jaká země — taký lid! Vás kdyby utit chtěli všichni svatí, zda všimnou si jieh Ci-ii paličatí — bud svaty rád, když není bit] Jak bych zde mlátil otep slámy! 74 Nechť chci co chci, za krátký čas řc všechno jinak zvrtne, zas — mám ji to bídu s vámi ľ* Přec zase tiái k ústům zdvih, a napi v se své velké dobře oči ted kradmo pres stůl po soudruhu tori, ten vsak jc jako pčna tich. Jen — aby marnč nezahálel — pan Bu&ck máčel zub a pysk a víno ku púnebf tisk a po jazyku válci, ť „Ba jc to bída," dčj zas král a rychle zavdal sobč vína znovu, tak rychle, jak by bránil zlému slovu; však kolem úst jíž úsměv hrál, „Mám íízní umřít? — Na mou víru, tys oslep, páže — nevidíš^ že přede mnou jc prázdná čJ5? — A dej íni dobrou mírul Pij, BuSku — jíž se nezarmuř — a poslyš, co ti král tvůj moudrý praví; můj jazyk je jak známo vybíravý — a našel již v tom víne chuť. Viá — zkoumat třeba, Bušku milý, to vlno má svůj zvláštní ráz, zprv trpkej ale milé zas — my, myslím, se už vpili ľ* „ „Nu vidíš, králi: tak nás" lidi Má duši zvláštní — tmehu draná zdá se vsak kvétc po sv£m, v osobité kráse — teď přerušil svůj náhle klid imed rotveselcn Vilhartice — 75 „ach přibliž k tomu lidu hled přitiskneš svůj k nctnu ret a neodtrhneS vicel" *' f ROMANCE O JAŘE 1ĚHS Čas oponou trhnul — a zmčnen světJ Kam, kam padlo lidstva staré? Ej kamkoli tázavý letěl hled, vše nové, tak mladé jarél A vc vzduchu šuměla divná báj a pěl nám ji sad, pel ji haluzný hlj, i pil nám ji údol i horstva tem, a pila ji celá nám širá zem1 a pěli jsme: „Volnost — volnosti" Tak lesklá ted čela, tak kyprý ret a pohled tak vlhce řásný, krev na rubín mkdkŤ sval směnit se v kvét a kflidy byl řiovek krásný I Nám ve jedno splývala noc a den, den samá byl tužba, pln iáře sen — my chvéli se> nevěděli ni, my smáli se, nevěd clj proč — ach příznaky prvni Jáskyl Jak ku svatbě Muknul se mužstva roj, druh druhovu, ruku třímalř a jasavc kupředu sel ten voj, byť osud i v dek hřímal. Kde klobouk, tam pero, tede bok, tam čbraň kdo tyranem, prchni, chraň se, chraň, jeť ítmeen, kdo ve smích by Statnost btalř Z tech Icaí.dý by stokrát život dal „Za národ i lidstvo r.eíe!" 77 I příroda všude se leskla kol, den každý jak vyhejekaný, mel modroočkou na sobe karnizol a zlatem byl obttkaný. Kraj celý jak bálová síň se skvčl, kdes pod Těmi hudba, vždyť tančil, kdo šel sám pánbůh nás pokynem k tanci zval a blažen se nad námi usmíval: „Nuž konečne lidmi tedy I" - I 7S ROMANCE ITALSKÁ Ugo Bassi, mnich a republikán, chycen Rakušany, vydán filmu j odsouzen jest k ztrátě posvěcení si pak k smrtí v sedmi pusek dýmu, Vyvedli ho, Etver-iran roZStavili. Katan kněz naň v&kocll jako sáné, hrubou cihlou drhnul álji jeho, drbnul do krve mu jeho dlane, „A ted jdi — a klepej na nebesa," dí pak katan kněz ve pustém smíchu, „nepozná víc Kristus sluhu v tobě, jak ty jeho nepoznáš v svém hříchu!" Pusky cvakly, Mnich se náhle vzpřímil, hrdé na prsa své ruce loží — í „Myslíš, zc sc tobě, bídný cháme, zjevilo kdys svatá vůle bozi? Vsak mne pozná Kristus, pozná mžikem, jak já mžikem jeho, mistra ctného: podle íidstva reků kolem neho, praporu dk nad ním červeného I" 79 ROMANCE HELGOJ-ANDSKA Bouř ácnc koráb u diTokím bŕhu+ John lampu klamnou k skále privesil a di 2 „Bůh žehnej břehu ľ* A koráb k světlu žene se a v trysku se náhle přes úskalí překotil, a stežnčm v&sí v písku, John zavejsknul si ve syčíci penu; „Míi dceruška si chystá veselku, dnes pomohu jí k věnu J" A člunek jeho jako liška beží po téikých vlnách tam, kde zvrhla lod jak eerná rakev leií. John nenavykl marni: trati L času, Svou sekyru hned v koráb sarazilř vtom z nitra doslech h tanu, „ „Jen pospes, poäpeäľ'" zni to duté zdůly> >3a všeho zboži půli dostaneš, i všeho 2lata půli," " John naslouchá a vytŕejtuje zraky — „Aj pakli jedna půle bude má, Loŕ bude druhá taky ľ* A rychle s člunkem ku břehu uhánk Po celou noc sc k lodi nevrátil, až teprv po sví tálií. BO Až po svítání, v bde" ranní době zas sekyru svou v koráb naráží, a uvnitř již jak v hrobe. Již vuda otvorem si cestu klestí, teď vyhoupla si první mrtvolu j John rychle po ní peští. Tvář mrtvou k iobc obrátil: „Eh je po svatbě — ji tady Jea vlasy mrtvého driim zctĚ]" SI BALADA ZEMNÍ Čarodej Šel po silnici v mrazné zimní chumelici, dosel k seré šibenici. Šibenice trojram lysý, na ní tri zlodeji visí. Usednul. „Zde dobré bydlo. Máte p hoii, pěkné sídlo! — Ale ceď už honem dolů, ponoctchujem tu spolu ľ1 Zaklel, máchnul rukou v kole, hupl a jii jsou všichni dole. Zasedli kruh ve příšerný, Hlavy soba napravují, mistra chval ní pozdravují. První jako pes j c černý, kde ramena, tu kolena, brada včky neholena; druhý s hlavou rOE&ochatou, s nohou dřevem podepjatou; třetí — pánbůh budiž s námi t celý nahý — v očích ledy, po tváři je jíním &cd ý a po tele stŕcchýl samý, „Vzkřísil jsem vás, dále íijte tropte dál svou lotrovinu, za to mne dnes posloužíte. V šibenice nočním stínu pospolu se pobavíme, vínem opijem, povppíroe, Vzhůru, sneste, čeho třeba, jeden peřin> druhý chleba, *2 třctivína — kapka *taci! — vzhůruř leťte, ptémč stračí ]" Vzlétli jako hejno ptáci. Vzduch jen hvisdnul divým letem ft již první snes se spútky, „ „Nesu polStářicek malý, u ľ. mul jsem jej -rdůvc chudé churavítim pod dícttem; trochu na nás bude krátký —" il „VSak ho na nás dosti bude!" mistr tovaryše chválí; říká slova, statek množe: už tu čtvero měkké lože. Nad hlavami teskné váni, jako dálné žalování. A již je tu nasfpct druhý. „ „Nesu víno, sel jsem zchytia na skříii kostelního sluhv, niclo ku m£i sloužit zítra; jenže je ho málo trochu —" " +,Starí nám, můj dobrý hochu!1' Mistr říká svoje btudy, a již vína kolem sudy. Vc vzduchu to lačně httČÍ, yxk když sedí vJci skucí. Třetí tu a volá v plesu: „ „Svěcenou tí hostij nesu l Vyrval jsem ji kntzi ctnému, nes ji k smrti nemocnému na poslcdni posilnení I" u „Dobrý chléb, když jiný není —w Hrom vtom bouchnul, — Co sc děje? Zem sc pod nohama chveje, vzduch jak h fina, plný chmýru, S3 v5e se toíí v náhlém vím, co kde leží, co kde stojí, vzhůru dolů Jitá v rojia a ti ČLyři v divém kůru feti jako plevy vzhůru. Ještě zavzdechnuti tihlés a zas ticho, ticho náhlém Zimní ticho. Prialo rinoF s noci den se plavt m(síp nad silnicí trojram lysý* na rtem čtyři chlapi visí. S4 BALADA ST AU A - STAH A! Rukama lomila, po břehu chodila, na kámen poklekla, dceru porodila, „Chceš ty, matičko má bledá, bych ti rybek nalovila?" — Jak bys sítc" rozhodila, vždyť ses sotva narodila! — f „Checä ty, tr.ati(:ko mä bledá, bych si plinky vybílila?" — Zanech plinek, dlouhá cesta, čas, bys sobě popílilal — ,NVlna s vinou v rozhovoru, mám se po vode dát dolů?" — Po vode. 5ľ dárr.c spolu, zastavíme mlynská kola, aby mladý mlynař včdčl, kdo ho pred soud boží volil — 35 BALADA TŘÍKRÁLOVÁ Při sterých dfití vřískotu a lidských hnuffl hluku, při mocném kctlú víření a táhlých trubic zvuku tri králi vjeli v mesto Betlehem, A řekli lidem: „My jsme přišli sem, by hlavy naše pánův před pánem se ukloní ly a bychom slzu radosti fcdc spolu uronili.'4 Hned městem zas se berou dál, až k chudobnému stáj i, tam s velbloudů svých slézají a řadou poklekají, a mezitím co služebnici vchvat po scemi rozsrírájí s dary sát, král řečník zvolený — tcns jenz hned první s kraje klečí svou úctu svatým pronáší, to tuze peknou řečí* lJak dnihy lichotivě djj ?I0 maticko ty jasná, jakž jc to dítko půvabné — již očička ta krásná — toť veru celý panímimin ztzk ]*' A třetí k Josefu dJ praví: tak : „No jc toiadost nad radost—jakž, ctěný pane mistře ]í4 V2ak Jcř.íSek kýv z jeslí prstem svým a pravil bystře r „Vy králové jste přišli sem, žc já jsem jcätč ditč, vyť apoštolům svobody se kdys i uklánitc ■ však až já ponarostu v cely muž, a žáků půjde za mnou houfné už, hned scstrčltc hlavy své pak v strachu dohromady a budete i tupých od biřiců brati rady. TcJpřiali jste sem s poklonou z té svita někde dáli, a sypete mi alata lesk a kadidlo i chvály, pak — byste Stehovali zlatou svou — mne korunu necháte trnovou, a k posĽdnf rňc ceste skalní ku Golgatě i: vis cŕJ se nedostaví lidaf — dim to svatosvatŕ I" — Král řečník s čela korunu si honem k uchu äúuprmlr ráíl řek hy nŕco^ neví eoŕ a zdá s c mu, že zhloupnul. A nato v tajený se d^li šepe, druh druhu ve královské ucho rept; „Že a tesařky je přece jen, on každým slovem jeví]" To vi se: prišli se slávou — jak odešli, se nevi. 87 ROMANCE ŠTEDROVEČERNÍ Petr usne, sntva Lehne; sotva usne, sen se zvedne : náhle svetlo po krajině a tak jasno jako ve dne. Petr celý vyjeveným rodinu zří v prostém stáji, dítě zrovna sluncem září — v Petrovi až dech se tají. Vzduch je plny andělíčků, třpytí se a kfídty šumí, kaädý zpívá halcluja, krásne, jak jen anděl umí. A tile, od vesnice spěchá všechen lid s radostnou tváří, napřed muzí> staří, mladí, v cele naši muzikáři. Vak k velký huben tluče, Matej troubJ3 Martin hude, Voj La na klarinet píská, Kuba mechem bas jim dude. A j ti hrajou — jako nikdy! Tváře dmou se, lítá ruka — písnička tak mlaskne skočná, íc eí. Petru nohou cuká. Zmlkli. Z řady vystoup Bridrta vyšňořený, oholený, býval k apríl u hulánů, dnes je rečník vyvolený. Postavil se, salutuje, hrubé" spustil: „Kriste pane, — my nevíme, co jc psáno, ale víme, co se stane. Ty jsi — já jsern — ba jsme všichni — povídáme — k boží chvále — " vtom se zají k — jazyk ztrnul a nemůže o hles dále. Ruka v úzkostech Se svírá* ret se jako lupen chveje — „ „Tys to vyvedl" " Petr nahlas ze sna hulánu se směje, Ježíšek vsak milostivé: VSíchní j si e mé hodné déri, vaíe duíe po skonání hupky na nebe si uletí," A ted" houfnč zpívajíce pfedstupujl hospodyně, podávají v pytlích, koších, dobrého co po dědině. Máslo, jabka, marcipány, plátno, Šátky, věci steré, Maria jim přikyvuje, Josef od nich dary bere. „„Co jc tohle?"'1 Petr náhle poulí svoje oči sedé-Dvanáct panen třináctou si na růžové pentli vede. 89 Dvanáct panenř dvanáct rozl „DĚiatko ty ne] jasnĚjSí, přivádíme Andudičku, že je z nás všech nejkrásnĚj&L-" „ „To si rnyslirnl" " Petr mruel, „Andiuicku k tob£ vědem, aby za nás všecky dala hubiíku ti jako s rnedem/1 Andulička přistupuje, sotva ale hlavu nfžih Jc£í_sck uí ručky Svoje kolem jej 1 šíje kfižf. Jak se smejc, jak ji hladí, jak se k Andul ince tulí — sotva dostal polibeni, ti>. zas stncvii rliky Špulí. Petr sebou hazí, bmeí, jako medvéd když se bráni i 3P „Matka na to mlčky hledí? ■ Je to pekue" vychování!1 90 BALADA MÄJOVA V bílé mise vodu vaří s úzkostlivé bdělou tváří — pěkná holka, lepých tvarů. Voda v míse v plném varu, bubliny jak v dc£ti chrlí, a jak holka varu slouchä, voda kloktá, syčí, chrčí",, jak když cvrček v hroudách evrlí, jak když oknem bzučí moucha, jak když" v dálce povoz hrcí. Houkla půlnoc Holka klekla, prsten rychle s ruky svlékla, hodila jej varné v luie, „Svatá panno Pctronilo! Dnešní májové sví noci máš náš osud ve své mocij činíš,, cokoli ti milo — prosím, prosím, dej mi muže! Zajisté žc muže svého každého z tvé ruky beru, nepredpisujú ti véru* svatá panno, nevybírám, nemysli íiř í.c se vzpírám — jen ne, probůh> zrzavého!" Z mlsy vrch se páry valí, a jak holka blíž se kloní, z páry líbezné t[> zvoní jako stříbrem z dálné dáli: „ ,,Vidií, holka, mám té ráda! Ve kostele ráda býváš, tenkým hlasem ,Ave' zpíváí, 91 dala bych ti kamaráda — ale koho dát tiř koho? Je vás ve vsi trochu mnoho — zbyl jen hajných synek chudý, a ten je jak liská rudý; sivé oči jako liška3 tělo vychrtle jak tří&cka, a je " „Dej mi tedy tobol" BALADA RAJSKY Šla Mark, 51a do iájeř kdo ji potkal, pi-knc klekl, uklonil sc> „Zdrávas I" íekl. Jenom svatá EližbĚta nepoklekla, nezdravila; Maria sc zastavila, „Poslouchej ty, copak j^*toř Vypadáš jak neduživá — i tvi ziŕc celi kíiva — oko mdlé a chůze lina — vždyť jsi jako umučeni, což ti v nebi zdrávo není?" Svatá s výčitkou se staví, kyseJc dí; „ „Boíe milf, já mám strajňc dlouhou chvíli]*4 „Dlouhou chvíli ř dlouhou chvíli 1 Každá patronka s ve lidi opatruje, v Jáscc řídí — kohopak jsem tobc daJa?" Svatá zdvihá oči cernc a dí smutní: „„Ženy verné! Pět set Jet jsem zde ui svatou, hlcdJm, pátrám, jak sluší, nemám ješte jednu duäi. Jenom jednou přišla správa, íe kdes v Čechách žena jistá je jak andcl vířná, eistá: nei vsak í rak můj sletěl dolů na ochranu je ji ctnosti — bylo už zas po vernosti ]" " BALADA O DUSÍ KARLA BOROVSKÉHO (Zpoia, atut i ytŕia atíráJní) Po lučině slz a vzdechů Si y dve" duse v pilném spěchu. Za nima pak tfeti duše, hílžná dusc, ccácc kluse. Kdyi až k ráji dostupaly, na dveře tam naklepaly. „Vstaňte, Petře, s klíčem jdčte, kdo to tluče, pohlednete." — „Pane, jdou d v ŕ dohře duše, 2a nima vsak hlísná kluse," — „Dvěma dobrým přistup dejte, vSak té hří&ne" nic nedbejte. Ukaitc ji Sirou cestu, kudy k pekelnému mestu," Sotva všichni svati spolu k zlatému sas sedli stolu, už zas sně jí padne rány buch, buch! od nebeské brány, „Vstaňte, Petře, s klíčem jděte, kdo to tluče, pohlednřtc." — „Je tu zas ta duSe hříšná, zarputilá, tuze pyšná. 94 opírá se eelfm tilem, do vrat našich bwí\ čelem." — „Hned ji odtud vyprovocTtes do propasti mne ji shodte, Hodte ji tam vlastni rukou, ať se sečká s pekel mukou." — „Ne tak,, ne tak, milý synu, odpusť hří&ne" dusi vinu!" — „Zeptej se ji, matko rniiá, dobrého co učinila] Kolik svátků posvětila, kolik pátků postem ctila, zdali také modlitbičku posílala ku nebíčku?" — „Já jsem svátků nesvítila, ani pátků nepočula, jenom jednu modlitbičku poslala jsem ku nebíčku." — „Tedy duše, peknč klcknjp modlitbičku svou nám řekni!" „Svatý Jene z Nepomuku, drž nad námi Čechy ruku, by nám Bůh dal, co dal t[*bcř nᣠby jazyk neshnil v hrobe ľ* Usmál se pán Ježíš trochu: „Inu -■ je co divné, hochu! 95 Ale přec ta modlitbička pomáhá ti do nebíčka. Sedni vedle tamté vdovy, ať tiř zač sem přišla, poví." - ^Almužny jsem grešli dala, nebe Stankou jsem sc stala, GrcSlička, almužna mali, do ráje mnĚ pomáhala*" 96 PALADA O POLCH Na návsí je preveselo! Polka sedí V zlatých saních, před nimi dva vraní koné, plno pestrých pentlí na nich, nad nimi jak v mladém jaře risk pisní vzduchem jásá, kolem nich sc tísní, víří, skáte, plesá veská chasa. Polka sedí v zlatých sanich,. chce až k vzdálenému místu — „Nuže, jed už, milá polko, Šťastnou cestu, šťastnou cestu f Ti se budou v pyšném mesté, co to přišlo ze vsi, dívat, budou nožičkami Šoupat, boky vzpírát, bujné zpívat!** Polka jede — polka jede. Hlasné bičem svoj ä m práskla — jc to cesta, je to jízda! Pod saněmi sníh si zpívá, po stcomích kdos písnč hvÍ7dá3 kámen radostí se válí, ba i tamta huta Sedá bok si skalnou pěstí vzpíná, podle taktu hlavu zvedá. A ta polka — je to holka] Jc-!í pak kde druhá v svčtě, v očích hvězdičky jí hoří, po tvářích jí tuže kvétes veselosti v mladém tele každá žilka jinou hraje, večné je ji do zpívání, do skoku a do mumraje. Polku jede — polka jede. Doíičdi pozde k městu, koníci už samá pěna — cj jakž veécr město smutno! Vrata zimné pozamčena, nriméstí j:ik vymeteno, ulice tak hluše pusty, pod střechami tma jak v pytli, nad střechami mlhy hustý. Polka na zem seskočila, sníh si s lesklých tváří stká — „Což tu není nikdo kolem, kdože hostem odevíráť" rozhlídla se po staveních, přistoupila ku okénku, uvnitř hlas se ozval hrubý: „Kdo to na nás klepá venku ?" — ,,Polka jede — polka jede/g — „Slyííä, ženo, polka jedel Vejdi dál, můj milý hostí, doufám, že ti dům náí celý bude ihned po libosti I Hned tu budes jako doma: mladý muž a žena mladá, 97 pod krovem nám dudy visi, stmp se z samých houslí skládá; stčny plny klarinetu, v každém koute basa bručí, dvérc do noty nám vržou, kamna k tomu fagot hučí. Honem, Äeno, pospěš městem, sezvi bohaté* i chudé, servi nám sem staré mladé, olila£uj a svéstuj všude: Polka jede — polka jede!" Příilo k poíoc mesto celé! „Pčkně vítám," chudý řekl, bohatý vzal klobouk s hlavy, král í korunu svou smckL Jak se polka roztočila, král chyt králku, kníže knežku, Josífek vzal Kačku za pá&, Toník kyv si na Anežku, Hej ten výskot, hej ta vrava 3 Tisícům se svítí oči — je to přelud nebo pravda — vždyť i světnice se točí — stina sem rarn otáčí se, kamna sem tam potácejí, lavice se nadzdvihuji, trámy v stropě obrace}! — polka jede — polka jedel 98 BALADA O SVATBĚ V KANAÁN Po celém Kanaánu víří svatby ruch! dni tu byli s rozmarýnou vycházeli zváci a poslíčkové až se prohýbali pod koláči, vsak zato sescl sc též slavný hostí kruh! Vždyť dostavil sc, slyšte, s Matkou svou sám Pán, ten slavný kazatel, jen í vyšel z Nazaretu — a lide kývali a šlo to od rtu-k rctuř že nebylo tu jeste také svatby, co je Kanaán. Kol domu žen je žádostivých jako much, a každá živě povídá a každá ráda slouchi, co na vosy se náloži pak nevestina rouchař a přitom nechat muže každá zrak i sluch. A zase, jaký náklad na hostinu din, pec chlebovou že po mesíc již topí deoné, ba pětkrát že ji topili jen na pečené, a výsluhy že uchystáno je pro celý Kanaán. Pak zvědavy zas k oknu obracejí tvář r jak ženich uvnitř hledí ostýchavě, jen jak kradbi svou na nevěstu, jež tu trůni vedic statorvurbí ■ jak nevesta je krásna, samá řJatá zář, a v štěstí nemá, jak by ret byl ukován; jak družbovi, kdyí družičce své mlsku nese, se černé oči svíti, ruka jak sc třese — snad brzy 2ase uzří novou svatbu rodný Kanaán! Vtom náhlý křik a již jsou ženské v jednu hrsti Bylť £íbal starosvat vScm zevlujícím ženám venku potajmu ostrou jehlou přišil sukni na sukénku, pak hrnek s vodou vsál a jak by na nĚ chrst! Ty chtěly uskočit, kde bL-zpečočjSÉ stan, 99 väak v klubko seíity jak zbŕsily ted skáčou, a tanči, hulají, ai víccky smíchy pláčou, bujný vŕiskot jejich přes celičký letí Kanaán, V5ak také hoste" vnitř pojednou míní vzhled — vždyť po stolech se äeptem nese nevítaná správa, že mimo nadání sc v džbánech vína nedostává, a každý, náhle žízni v, mrzut včsí ret. Též panne Marjí apoštol to sdělil Jan. Ta dí však; „Ticho — ticho! Povi m j d to synu, a co vám poručí, vy rychle dbejte činu, starý rozveselí se nim ínovu Zase Kanaóu," f I ptal se Jczíš: „Zdali prizdné stoudve mám?" Ti5cst prázdných 2del" — „Nuž ze studnice vody do nich vlej ?.i kaídi U přetékání plna, píítom dobic dbejte, a přineste je sem, nechť já jim požehnám. — Ted panu starosvatu první dejte džbán ľ1 — A starosvat jiá rychle po plném si sáhnul, a napil se a v udivení ruku vzpráhnul: Aj, takového nikdy vína neurodil KanaánJ" A již zas ozdobných měl tečf dost a dost t „Muž, páni muzikanti, nástroje své sesbírejte a vemte dobrou notu si a pekne vivat t hřejte — ať žije s matickou svou převzácný náš hosti Nechť brzy mi svůj dům a při ném pole lán, a v dome hospodyňku, krásnou jak to k viti, jež ve dne myrhou dý§e, v noci hvězdou svítí — my pak všichni vzpomeňme si dnešní svatby v Kanaán !*' Jc ticho kolem. Matka smutné hledí v klín, jeř vidčt, zla ie tucha dobrou duši její tísní, a proto každý na starosvata sc tuše přísní 100 a zvčdav čeká, co as prosloví ted Syn. VSak úsměvní svůj okřín s vinem pozdvih Pán „Tu5! páni muzikanti. Ractcž všichni piti — kde dobií lide jsou, je vždycky dobře býti — já dínn^ ác vecne vzpomínáno bude svatby v Kanaánl* ICL