ROZJÍMÁN JESLIČKY tulfú O NEB' V NOCI NA JITŘNÍ BOŽÍHO NAROZEní Psaní ku Pänu Bohu Prípis 1 "I oíui všemohoucímu i ne/většímu, císaři srdce nejtejnějšímu, mého též, světel mocnáři. Ó Bože, jenž u tebe jest jako sukno zmodrale rozprostřené tvé nebe, králi světa, a tak dále. Mdlím! Mě příliš tvá láska nutí, ať více miluji. Ej hle lásky rozprávka, nevím, zdali pochopuji. Žádostiv jsa zvěděti, nechtěj mně odpověd dáti, chci tě, Bože, viděti, sám ti musím list napsati. DÁTUM v zemi na jitřní v hod božího narození kráso mé duše vnitřní,' Přijmi tvé špatné stvoření. Není kterého roku Dřin^mÍláncskon«nosť^ Pr"iuula skrz lásku abych zde podepsal VĚČNOST 25 ',0 35 40 45 50 55 Ach živ jsem! Sotva živý, jako bych tonul na vodě, stín smrti neduživý, tělo moje jako lodě. Zde tonu na tom moři, jako v ňáké bource vězím, již se má loďka boří, po tobě, ach, často slzím! Víra, naděje - dvoje jsou jako lodi podpory, až tato loďka moje přetrhne kostí závory. Když zatluče na dveře, když se můj konec přivine, hned jí tiše otevře, do nebe duše poplyne. Poplyne vzhůru, vzhůru v blesku svatých nebešťanův, nahoru k svému kůru křídly blažených měšťanův. Tou se nadějí kojím, když nastává vlnobití, u mé kotvice stojím, když mne straší hromobití. Nedbám na bouřky moře, neb mezi těmi bouřkami Bohu poroučím hoře, zahrávám si s hvězdičkami. Ó nebesa! Ó hvězdy!^ Když se po nebi berete, když své míváte sjezdy, mně moje srdce kradete. 60 65 70 85 Kolikrát sc třpyte tolika mnč raníte Chcete abych byl prázden £U>*** narůzjvost, a od marnosti vzdálen, a to jen k vaší líbosn- Ó jiskřičky, odstupte, nebo dřív, než naději, sc mnou byti nemůžte, není bejt dobře s zloději. Nýbrž, ó hvězdy, stůjte, bvť by byly tuplovaný, s tvrdým srdcem bojujte, ty ono miluje rány. Poďte, raňte, hvězdičky, vezměte si zajatého, jak má běh náš vojenský, veďte před Boha vašeho. Jak jste se mně zastkvěly, jat jsem byl slávou, jenž se stkví, již jste mě svého mciy, obdržely jste vítězství. Nestavím se vám ztuha 'oproti - milé zajetí, chci byti boží slouha, a to jest svátek držeti'. 72 T° místo daru prosím nedávejte odpuštění ' mnc' ktefou se honosím ve™e lásky do vězení- ' 90 95 100 105 110 115 120 Vezení prosícího jest nebeské obcování, vy pak milujícího chovejte, prosím, nadání. Ach! Jaké, kdož té dojde, budeš, Bože, potěšení, když k tobě, Bože, přijde, jaké to bude bydlení! Jak sliční, které stvořil, jak sliční jsou příbytkové, jenž jsi tvým přihotovil, věčně milí pahrbkové! Ach! Jak okrouhlé vzhůru, ach, jaké nebe klenutí! Na tom anjelském kůra jaký řád, běh i hvězd hnutí! Jak hned před tebou stojí slunéčko, světlo největší, měsíc hned svůj běh strojí, „teď jsme," řka, „hvězdy nejmenší Ej, jak to slunce ranní v svém vychází osvěcení, i hvězdy, světel páni, berou i své posvěcení. Když si hledím na hvězdy, volám, až se třese všecko: „Vojanské snad jsou sjezdy, ach, jak jest to sličné vojsko!" Když nastává svitaní, když se stkví všecko, když svítí rosou stříbrnou ranní, nebe pozdravuje kvítí. n ? '2^ 73 o1. o v 130 135 140 145 150 74 Potom péknč vychází, Zo kníže postupu e, ' n pérem spěšným, než tiše ty litery popisuje. Svůj také rozdíl mívá, když se den, noc rozděluje, dvouch písařů užívá, čas měsíce popisuje. Ej, jak se měsíc točí, nelenuje a neleží, jako nějaký kočí semotam po nebi běží. Péro toho písaře běžně popisujícího barva jest, světlo, záře svetla v nebi svítícího. Jestli jsou pak slouhové ta nebeská boží světla, jsou nám k nebi vůdcové jako ňáká k nebi vesla. Tento svět jest jen škola všech dobrých kunstův umění, co kdo chce, se dovolá, však velký rozdíl v učení. Hvězdy svou veselostí jsou lekcí, kunst roztomilý, s tou svou velkou jasností mívají krátkou chvíli. O čemž se zde povídá, jaký nápis této knížky, den a noc tobě vydá nemalé zatím veršíčky. Na dvý naši ver ,naší se škole rýmuji. „ verše jsou hvězdičky, na nebi sobě tancuj.. Zpěvy, než podivnými, svou působí prozodip, mezi zpěv?" jinými divnou mají melodiji. Netřeba, kdo se učí, aby jiné měl výklady, každému sc propůjčí, patrne mají důklady. Byť by se hvězdy kryly neb měsíce ubývalo, byť by za ňákou chvíli také se zatmění stalo, byť by se svrchu krylo jakékoli včč zatmění, zas by se vyjasnilo, zas slunečné osvícení. Jedna se zdá být práce slunce, jedno jeho dílo, ať povím jednou krátce, aby měsíce přibylo. Když se mezi ně vloží Příčina slunce zatmění, zem Prostřed slunce leží to bývává položení. Zaf když měsíc vstoupí J^nce tělem zastíní, ^'ve nežh odstoupí, °yva zatmění bílední 220 225 230 235 240 245 Ach, jakou nás Bůh krásou; v ach, jakou svetlostí učr, hned nevídanou barvou i umelostí propůjčit Učí Bůh skrz znamení vedle řádu obecního pln měsíc vyucent každého, též i hloupého.^ Zdá se mně býti nebe nějaký trh ku prodaji, nahlídnu-li do sebe, divné věci povídají. Jsou zde divné noviny, není samá gramatika, vyměřené hodiny, zde se zas najde kronika. Každý den má své činy, okolkování měsíce, každý běh má čas jiný, historiji zpytujíce. Zde se dočteme hodin, jak jsou rovně rozvržené, jež spravuje Hospodin^ rovně od sebe vzdálené. Tento se pak běh skládá ze dnův, hodin, též t z roku, zas se v to slunce vkládá k předešlému svému kroku. Jaká k nám boží láska, jak veliké ušetření, neb každá v roce částka předkládá nám pěkná čtení. Když slunce po obloze v„Ucmotam prob.há :.lko v ohnivém voze. čtvernásobní kn.ha, totižto každoročně etveré bývají proměny, každá čtvrtka posloupnc dělí sc vlastními jmény. jinou se barvou jaro, a to rozličnou, maluje, léto má jiné péro, jinače se vypisuje. Podzimek jest sebrání vesměs z rozličných autorů, hroznúv, jablek sbírání, nesou dolu i nahoru. Zima třeskutá tlačí, tiskne tuze v své vichřici, až mnozí zimou pláčí, když sobě čtou metelici. To čtveré rozvržení, ta čtvernásobní proměna jest lekcí nebo čtení autora divného jména. Mčlo-li někdy válku slunce časem v ročním běhu, zas napraví z začátku roku, i v létě, i v sněhu. Pí* to krásné tebe, Jako néjaká muzika,' ach> podpaluje nebe ,tva vnitřnosti všeliká 285 290 295 300 305 310 Zima třesoucí basu s tremulantem intonuje, jaro libého hlasu vysoko si prozpěvuje. Léto pak diškant zpívá, na nejvýš si vystupuje, podzimek tenor mívá, prostředně si vykřikuje. Byť by někdy na světě něco se nedostávalo, buď v zimě, nebo v létě, buď že mnoho, nebo málo, tehdy přece, jak praví, z jedné nebo z druhé strany nebe to zas napraví, ony okrouhlé varhany. Ach! Ten nebeský palác jest jako ňáké lešení, krásné dílo, modrý plac, jest libých hlasův slyšení. Sedm hvězd, jenž tam hrají, jako sedmerého hlasu, Bohu pěkně zpívají, jeho chválí vždycky krásu. Slunce jest jedna struna, ozdoba jeho paprštek, jakožto strun koruna, v níž osvěcuje okršlek. Chceš-li pak strun míti víc, buď malé, nebo veliké, vem sobě spolu měsíc i jiné hvězdy všeliké. 315 320 325 330 335 340 80 . . na ty housle hrají, KÄ nebo na loutny, 55«- *ni na koruny- Láska muziku řídí, ;inl, struny natahu,t *ntc vzbudit všechny hdi, saffla zpívá i štymu,e. Poslyš, pěkně jak zpívá, již začíná, nastav usu všechna žádosti chtivá, chtěje pohnouti tvou duši. Člověče, nech marnosti, nemiluj to, co pomine, neb marnosti jsou zlosti, miluj to, co nezahyne! Vído. zem, krása, kvítí není, není nic stálého, zem hyne jako listí, miluj to, co jest milého! Proměň, proměň tvé lásky, ach, pošetilý člověče, láska má být bez vrásky, pozemské vše preč uteče. Co se kolivěč rodí, není nic trvanlivého, t0-Co nebesa plodí, mi'ůj, co vpravdě milého! Ba ani i to nebe nic nemá stálého, ne»nuz nasytit tebe miH co vpravdě milého" vis 350 355 360 365 370 375 Vidíš-li co marného, byť bylo něco pekného, není, není stálého, není nic vpravdě milého! Proč semotam sám hledáš, co by ti bylo milého? Však si nic nevyhledáš, není na svčté milého! Po stvoření se plazíš, nemiluješ, co milého? Sám sobě milost kazíš, ach, Boha miluj samého! Proč se sám rozptyluješ? Proč hledíš zboží marného? Když Boha nemiluješ, nemiluješ, co milého. Miluj, člověče, Boha, miluj, co nikdy nezhyne, v něm milost, rozkoš mnohá, sic jiné všecko pomine. V Bohu hořkosti není, toho, člověče, samého miluj, on se nemění, každého nechej jiného. Ó kdo mně půjčí křídla sprosté, milé holubice? Na věčná vzlétnu sídla, na zemi nechci být více. Velmi vzlítnu vysoko k stanu nezpytatelnému, kde milé boží oko, k tomu samému milému. 81 nt'P»lrtl"1 „L icn chce. verí, Sama láska má peft iiniižsevv-nas.al.ta, Lrfsedufcfvcn, >e ho k sobě zuve, víta. Nechtějí vzlítnout křídla, abych Se bral k slávě bozi, na ty nebeská bydla, kde mne zem bude podnoží. Pohleď, ó duše, vzburu, popatr. co se trpí a mihá, jaký běh v onom kůru, kdo ji skladá? Jaká kniha? Ach. kolik hvězd? Jaký běh vidím po nebi leckdesí! Tolik také vidím knčh, v jaké je tlačí impresí? Kdo skladal? Kde formáty vzali, z jakého obrazu? Stříbrný nebo zlatý, čili jsou jiného rázu? Odkud, kolik jest řádku které v nebi hvězdy mají, jak rozličných pořádkův, kdľz se po sobě střídají? 0dkud Pochází vítr, Punkta všelikerý? *** hvězd, tolik liter, Can°n-hvé2dyjsou litery. 410 415 420 425 430 435 440 Nejsou samy od sebe, nejsou stvořené náhodou hvězdy, slunce i nebe, ale jistou jsou vejsadou. Svatá Trojice původ, sám impresor v té impresí, Slovo večné jest důvod, pres ten, jenž vládne nebesy. Co se zde koliv dole skládá, píše neb rynmje, v tom prese jakoíyjíoley od něhož se vypisuje. Jaká se v nich zaráží věčné lásky ta jiskřička, kde se světlem obráží každá od slunce hvězdička. Proč tehdy, ó má duše, proč vězíš v nějaké částce? Miluj, miluj Ježíše, s jiným se nezdělůj v lásce! Všechno na světě větří, vše, co v něm bohaté, světlé: od něho nic nežebři, jest marné, špatné a vetchlé. Vzhůru, vzhůru viz nebe, měj ten pobožný obyčej, ono čeká na tebe, k němuž tvůj stvořen obličej. Na tvého Boha šetři, jenž stvořil slunce i měsíc, se samého ušetři a na zem potom nedbej víc! žc nebe dobré VÍfíí sukno prostřené, Í^J zavitímodré, Ä jest božství zastřené, „a němž několik tisíc i víceji svítí hvězdiček Z rozsvícených svK g mnoho vidět j.skncck! Ach kdo si to na mysli bére? Kdo si to zpytuje? Kdo na to jen pomyslí? Kdo jen hlavu pozdvihuje? Bůh jest nejvčtší nebe, ta nemá zvířat obloha. Přijď, přijď již, volá tebe, všechna jest rozkoš u Boha! Nechci viděti nebe, nebe jest jednom zatmění, ó Bože, zadám tebe, tvému překáží vidění. Bůh jest méiíasýccní, ) jedinké odpočinutí, ach, ó Boha vidění všechna má spokojí hnutí. CojestpoDobropánu. Smrtonoši a Venuši? J^íši, mému Pánu samému vzdávám mou duši. Ji°é já mám znamenitá moje zvířetice-SVat'Jsoumá znamení SpoIčení slunce, měsíce 475 480 485 490 495 500 Můj jest měsíc předivný, Panna spolu Rodička, sluncem jest Syn jediný, Matička mořská hvězdička. Když Máte blízko k Synu, divné bývá sjednocení, nemá žádného stínu, měsíce jest doplnění. Když tak bývá na blízko měsíc a slunce spojený, ač bývám dosti nízko, všechen bývám vytržený Od nich zase potáhnu srdcem na ni i na něho, oboje k sobě nahnu, jak Syna, tak Matku jeho. Již, již vidím, proč svítí, proč sobě hvězdy tancují: Pánu se svému třpytí, novou radost oznamují. Proto, že Všemohoucí, hvězdy tancují, plesají, narodil se dnes v noci, tím svou radost vyznávají. Ó člověče, by tebe vykoupil, Pán se narodil, nechal rozkošné nebe, aby tebe vysvobodil! Ej hic, jak tvůj Pán malý místo nebes leží v chlévě! Všechny je hvězdy chválí, maje se k němu dychtivě. S3SS ^ězda Jitřní jKnohU chválu vzdávaj,. Slunce potom, když svítá, vesť|c se ukazuje, iak muž, tak Pana vita, všechno jasně osvěcuje. Jiní dolu padají, zanechavše svou oblohu, poslyš jen, jak zpívají: Sláva na výsostech Bohu! Ach mcdle. prosím tebe, pohleď jen do toho chlíva, an se obrátil v nebe, jaké hodnosti nabývá! Ej, Pán. jenž jest nejvyšší, teď se skládá do jesliček, učiněn hned nejnižší, plno vůkol má hvězdiček. Tím bohdá budu vyšší, jestli se k němu přivinu, čím budu Boha bližší, k Panenky Marie Synu. Proto se slunce svítí, 2e jako slunce projde sklo, ch*jídncs píseň míti, ZeJi2 Slunce z Hvězdy vyšlo. (i) Novou radost zvěstuji vám, kterouž učinil Pán Bůh sám. R° O křesťane, vstaň a nelež, k děťátku k jeslím, k kolíbce běž! <5 Vzhůru, vzhůru a nemeškej, žádnému v tom předku nedej! R° Ó křesťane, vstaň a nelež, k děťátku k jeslím, k kolíbce běž! S pastýři ber se ku chlévu, [0 návštěv jesle, slámu, plévu! R' Ó křesťane, vstaň a nelež, k děťátku k jeslím, k kolíbce běž! Ej nuž vstávám, nelenuji, běžím vesel, poskakuji. 15 R° Ó Bože můj, ó lásko má, tebe jsem nalez, ó lásko má. Ten se v Betlémě narodil, jenž všecken svět vysvobodil. R° Ó Bože můj, ó lásko má, 20 tebe jsem nalez, ó lásko má. Matka jeho věčná panna, jak můž nejlép, šetří Pána. R° Ó Bože můj, ó lásko má, tebe jsem nalez, ó lásko má. 25 vzala dítě a zuřívala, do povijenky skládala. R° Ó Bože můj, ó lásko má, jak se pro mne trápíš, ó lásko má. (2) kovi malému, ň božímu, narozenému, jezis z panny v jesle položenému vesele zazpívejme! Ej hle vůl a oslíček stojíce u jesliček, dýchají na děťátko, zhřívají nemluvňátko, nebeské pacholátko. Poďmež i my důvěrně, kleknouc k jeslem pokorně Ježíše požádejme: „Hřešíce každodenně, odpusť nám, tě prosíme!" Řkouc: „Děťátko nevinné, všemu světu podivné, naše hříchy nesčíslné, nimiž tě urážíme, odpusť nám, tě prosíme!" , (3) O duse má rozmilá, do Betléma poďme, ctností jsouc ozdobená detátko hledejme. ó děťátko nejdražší ^hněm žádostivé ^J^námnejsladší, vsechnem milostivé I 10 i5 20 30 35 Tě prorokův zjevení učí společného, moře, nebe znamení tě ctí, Boha svého. Ach proč ležíš v oudolí, světa stvořiteli, kvílíš, pláčeš v maštali, lidský spasiteli. Kde koruna? An jsi král! Kde berla královská? Proč jsi ji sobě odňal? Ó moudrosti anjelská! Jeho bylo nebe dvůr, anjelé čeládka, chlév jest nyní jeho kůr, dvořané hovádka. Zdráv buď, králi nebeský, Slovo narozený, chlapem jsi učiněný, v jesle položený Ježíše teď objímám, držím ustavičně, vždycky se s ním obírám, ó kýž líbám věčně! Ó dítě nejkrásnčjší, pro tvé narození dej nám, Pane Ježíši, nebeské spasení! (4) , Se nám Kristus Pán DnC řfst" Plenky zprH Ti zplodil narodil jqz ^ Suh Otec před včky. v jesličkách složené, v pleny obvinuté, děťátko rozmdy. OčičkT slzičky hojné vylévají, ručičky, nožičky zimou třepetají. Matička chudičká vzhlídá na synáčka, bolestí, lítostí jsouc soužená všecka. Ó milé spanilé děťátko důstojné, Ježíši nejlepší, pln milosti hojné. Buď chvála, buď sláva, čest, dikův činění, Ježíši nejlepší, tobě bez přestání. r (5) <-o tu stojíte, co se divíte,' že matku pannu vidíte jak tomůžbýti, nevíte.' Jenz nebe, zemi mořé s vodami, ik t0 můž být, žádný neví 10 15 JO 2Í 30 35 O) Že Bůh člověkem zůstal, dítětem a pannu má matku, víte, jak to můž býti, nevíte. r° Jenž vše stvoření obživa, i to koření, cožpak jemu možné není? Jenž keř zapálil, však jej nespálil, že pannu má matku, víte, jak to můž býti, nevíte. R° Jenž nad vodami suchýma chodil nohami, cožpak jemu možné není? Jenž slunce jasné způsobil krásné a pannu má matku, víte, jak to můž býti, nevíte. R° Měsíc s hvězdami plný stvořil, s planetami, cožpak jemu možné není? Že lid z temnosti vyvedl v mocnosti a pannu má matku, víte, jak to můž býti, nevíte. R° Stvořil koření i všelijaké byliny, cožpak jemu možné není? Že nepřátele v nic obracuje a pannu má matku, víte, jak to můž býti, nevíte. R° Jenž víno z vody učinil, jest ku pohodlí, cožpak jemu možné není? 1(1 15 20 25 M) (6) Vesel sc nebe. <;(.- zeme. , ÄSinu k radován,, SSÍÍ narodil Kristu, příčinu k radován,. ,enž všecko stvořil, 'tak se pokoril. máš příčinu k podivení, 6 křesťané, božství s člověčenstvím spojil, máš příčinu k radovaní. Jsa všeho panem, mocným vladařem, maš příčinu k podiveni, allcluja, pro tebe slouhou učiněn, máš příčinu k radování. Jenž vše odívá, předivné chová, máš příčinu k podivení, ó křesťané, pro tebe nahým zůstává, máš příčinu k radováni. Jenž vše napájí, krmí i hájí, máš příčinu k podivení, allcluja, P"> tebe lační i žízní, máš příčinu k radování. >5 ÍO 50 Jenž každou těší křesťanskou duši, máš příčinu k radování, ó křesťané, pro tebe pláče, jak sluší, máš příčinu k radování. Jenž krásou velmi okrášlil zemi, máš příčinu k podivení, ó křesťané, sám se odívá plenkami, máš příčinu k radování. Jenž zvěři skalné dal skrejše pevné, máš příčinu k radování, ó křesťané, v maštali leží studené, máš pričinil k radování. Růžičko krásná, panenko jasná, máš příčinu k radování, ó Maria, slunce plodíš, hvězdo jasná, máš příčinu k radování. (7) Zdravo buď, o nemluvňátko, Jczulatko, všickni jsou tvoji slouhové, ó božské paňátko! Jak malý, však Bůh veliký, Jczulatko, z matky, z života panenky, nevinne děťátko. 10 15 20 25 30 35 40 ooúépmoj -to svat, -■Äncidc^t, s7néJe*ulátko! Jaks chud« bohatý, S^ohatství svatý, chudé nemluvňátko! ó slunce, ó světlo jasné, nemluvňátko, zatmělo se v chléve časné, sličné Jezulátko! Lásko má, oheň a plamen, ó milátko, rozpal stydlých srdcí kámen, ohnivé holátko! Tak jako serafínové, ó milátko, tvoji budeme slouhové, nevinné robátko! Vem naše nám srdce, dej tvé, ó milátko, neb učiň, ať jest jedno dvé, sličné pacholátko! Sláva nebeskému otci, ó robátko, ienžvše působí svou mocí 0 malé holátko! 0 Nile milátko, sllč*í pacholátko, **oíné robátko, drahé Jezulátko' io 15 20 25 JO (8) Tvá láska příliš veliká k čemu jest tě přivedla? By se v jesličky dal klásti, miláčka tč navedla. r° Dejž, ať tebe, tak jak sebe, miluji více než sebe. Ona ti obe ručičky, neb obsáhlé, svázala, ona i obě nožičky v pleny špatné pojala. R° Ó lásko má, ó můj Bože, jak máš pro mě velké hoře! Ona te v chlévě studeném na seně položila, ježto vládneš zemí, nebem, z nebe ven vystrčila. R° Ó lásko má, ó můj Bože, jak máš pro mě velké hoře! Ona tě tak maličkému bídě, kříži podává, dítěti tak outličkému hojné slzy vylévá. R° Ó lásko má, ó můj Bože, jak máš pro mě velké hoře! Ona žízeň, hlad i zimu bys trpěl, nutí tebe, spaní, bdění bys prodloužil a trápil pro nás sebe. R° Ó lásko má, ó můj Bože, jak máš pro mě velké hoře! Ona matičku chudičkou pro tebe vyvolila, by v kolíbčičku tvrdičkou maličkého složila. a lásko má, ó můj Bože, R° ^k máš pro mě velké hore! (9) ó duše má roztomilá, do Betléma se berme, kde učiněn člověkem Bůh, tam jeho hledejme. Člověk malý, Bůh veliký, leží nahý syn panenky, Ježíš jest jméno jeho, alleluja. Anjelove prozpěvují, převel m i se radují, pastuškám se ukazují, pokoj lidem zvěstují. Všemu světu vyjevují, že Bůh přišel, prokřikují, chválu Bohu vzdávají, alleluja. Pastuškové pospíchají, k jcslcm se přibližují, Před Ježíškem se klanějí, své dary obětují. Stáda svého zanechali a k Ježíši pospíchali, Ptajíc Boha živého, alleluja. Královský trůn jsou jesličky, eno Jsou poduštičkv pane^ý sl2ičkyt ^ tvrdé plenčičky -Sr nem]w-tko, j5 40 10 15 20 Kde jsou tvoji služebníci, ó králi nebeský? Kdež moc zůstává královská trvající na veky? Kdež jsou anjelští kůrové, tvoji předešlí sluhové, ó synáčku panenky? Alleluja. (10) Ó dobré noviny, poselství šťastné, jenž vůbec andělé hlásají jasně. R° Ej! Píseň lahodnou zpívají míle, kterou pastuškové, pastuškové slyší té chvíle. A „Sláva na nebi" Bohu intonují, „pokoj všemu lidu na zemi" zvěstují. R° Ej! Píseň lahodnou zpívají míle, kterou pastuškové, pastuškové slyší té chvíle. A tak novým zpěvem pastýři zděšení, novým hlasem kojí srdce zkormučený. R° Ej! Píseň lahodnou zpívají míle, kterou pastuškové, pastuškové slyší té chvíle. 25 30 35 40 15 50 55 60 A řka: „Nebojte se, milí pastuškové!", nejsou k prestrase.il „ovin)' takové. r Ej! Píseň lahodnou zpívají míle, kterou pastuškové, pastuškové slyší té chvíle. „1 jděte a vězte: V Betlémě maličkým najdete děťátko, v chlévě studeničkém." ; Ej! Píseň lahodnou zpívají míle, kterou pastuškové, pastuškové slyší té chvíle. ..An jej čistá mátě malého kolíbá, .nynej' mu zpívajíc, přemílostně líbá." Ej! Píseň lahodnou zpívají míle, kterou pastuškové, pastuškové slysi té chvíle. Pastýři slyšíce «k dobré noviny ^dali se „a cestu jfstě tě hodiny E»! píseň lahodnou ^P1VaJí míle sÄcMck0Vŕ'PaStU5kOT<:' (ó 70 75 80 «5 90 95 r° Ej! Píseň lahodnou zpívají míle, kterou pastuškové, pastuškové slyší té chvíle. Všecko to jen nejlepší, jakž anjel zvěstoval, z tak hojné milosti každý se radoval. R" Ej! Píseň lahodnou zpívají míle, kterou pastuškové, pastuškové slyší té chvíle. Že otec nebeský tak svět zamiloval, by věčně nezhynul, že syna daroval. R° Ej! Píseň lahodnou zpívají míle, kterou pastuškové, pastuškové slyší té chvíle. Protož my všickni z daru tak drahého pochvalmež srdečně otce laskavého. R° Ej! Píseň lahodnou zpívají míle, kterou pastuškové, pastuškové slyší té chvíle. Ať pro narození syna jediného popřeje nám v nebesích veselí věčného. R° Ej! Píseň lahodnou zpívají míle, kterou pastuškové, pastuškové slyší té chvíle. 10 15 20 25 30 (10 Děťátko kolíbejme, nemluvňátko žehnejme, u jesliček hlídejme, fezulátko vítejme, ó milý, roztomilý Ježíšku! K robátku se skloňujme, službu s láskou slibujme, slávu, triumf hlásejme, srdcem, myslí plesejme, ó milý, roztomilý Ježíšku! „Eja" mu prozpěvujme, duše mu obětujme, všickni čest prokazujme, chválou jej oslavujme, ó milý. roztomilý Ježíšku! Ručičky objímejme, nožičky mu líbejme, srdýcko pozdravujme, jej ctěme a milujme, ó milý roztomilý Ježíšku! SIzľ jeho snímejme P^nky, šátky zhřívejme Povijanem stahujme ' od z]ého ochraňujme **** všemí hlasy, vypla ? r0batko> miIy'ro^omilýježíšku, •i: (12) sem sem, dčíátko, musíš, robotko, do eU-dčtatko, musíš, robatko, do kolíbcicky, v tvrdé jesličky. Volek, oslíček, tvůj komorníěek, přestal již řváti, počni ty spáti, usni. děťátko roztomilé usni, nebeská kratochvíle, volek, oslíček, tvůj milovníček, přestal již řváti, ty počni spáti. Ježíšku jasný, nad slunce krásný, polož nožičky, vztáhni ručičky, nynej, rozkošné pacholátko, nynej, zlaté nemluvňátko, Ježíšku krásný, nad slunce jasný, polož nožičky do kolíbčičky. Jozef tu stojí, když mátě kojí; v tvrdý postýlce, v spatné kolíbce zdnmej, zdřímej, mé Jezulátko, SP». spi, nevinné pacholátko! ÍO [5 50 55 60 ir Jozef tu stojí, když mátě kojí; v tvrdý postýlce, v špatné kolíbce. Nebcč, volčátko, neřič, oslátko, pán tvůj již zdřímá, spáti počíná. Spi, spi, ó můj milý synáčku, upokoj se, můj miláčku! Nebcč, volčátko, neřič, oslátko, pán tvůj již zdřímá, spáti počíná. Vy pozorujte, pilně vartujte, ó anjelove, cherubínové, ať žádný nebudí paňátko, ať žádný neděsí děťátko. Vy pozorujte, pilně vartůjte, ó anjelove, cherubínové. (13) Krásná panna překrásného syna nám porodila. Obvinuvše v plenky, do jesliček jej položila. Nynej, mé děťátko, nynej, pacholátko, v něm se těšila, tak mu zpívala. 10 J5 Volek, oslíček na něj dýchali a tak zpívali: Králi mocný, nas stvořiteli, pročs tak snížený?" Což jiná hovádka, rozličná ptačátka jej jsou chválily i velebily. JO 25 30 Protož i my, stvořeni rozumné, tak ho vítejme: jeho slavné narození chvalme, takto jej ctěme. Otci nebeskému, na nás laskavému, za ně děkujíc a se radujíc. Který nám z drahé pouhé milosti toto způsobil: poslal syna z veliké milosti, aby nás spasil. Jenž hned od narození v žádném potěšení b>'l náš pán, Kristus jediný. O dl* mé roztomilé ^ raníš srdce mé, ° Ježíšku krásný nad slunéěU ■ f ^fan,s srdce mé. 104 Patřím-Ii na tvou krásnou tvář z níž vzchází jasná zář, ta svět ozdobuje, vše obveseluje, preč smutek zahání, přináší plesání, ó dítě rozmilé, děťátko spanilé. 20 Když očičky rozvažují, dvč střely spatřují, které moje srdce pronikají prudce; když na mě pohlídne, tehdy mě probodne děťátko maličký, děťátko maličký. 25 30 Tvé nožičky, tvé ručičky, tvé oudy outličký očima žehrají, kteréž zahřívají volek i oslíček, stoje u jesliček, tebe želejíce při tvé kolíbčičce. 35 Í0 Když patřím na tvou matičku, spatřuji hrdličku, kterážto kolíbá, objímá i líbá, plačíce, kvílíce, na tebe hledíce všechna zarmoucená, hrdlička samotná. Nyní tvá lázeň, maličký, jsou slzy matičky, jiná bude lázeň, když vyvedou tě ven. Kfev z těla svatého, tepouc nevinného, obmývajíc našich neřest hříchův mrzkých. Nyní tvá překrásná líčka, i tvá milost bude, když na tebe půjde od zlého katana preukrutná rána, všechen se proměníš, krásu, barvu změníš. Ó dítě mé roztomilé, ty raníš srdce mé, ó Ježíšku jasný, ó jelínku krásný, malé nemluvňátko, malé pacholátko, chudé nebožátko, nebeské paňátko! °pojují, Rosa mladá s kv'tím padá zem a svět hlasně uši tak jak sluší and(^ potěšují. Ro]e měkne P°Iouk Wetne les?; ^-kovi nJ- prcští aIemMežíškovi_ (15) 15 jo 25 30 35 40 45 Matky lkaní, když se klaní, že Bůh člověk maličký, syn se směje, uznávaje slzy milé matičky. Pláče máma, hněte sláma, příliš tvrdé jesličky, vůkol se plete, seno hněte, na němž leží maličký. Vítr věje, pán se směje, chlév studený provívá, král outličký, pán maličký, ach, jaké tance mívá! Přistojící se divící dvý hovádka dejchají, dvě hovádka jsou čeládka, jak mohou, zahřívají. Místo dvoru jdou na horu ku králi pánu svému pastuškové, jsou žáčkové, píseň zpívají jemu: „Zrozen z panny nám jest daný Kristus Ježíš, syn boží, M radujme sc i tešme se, nám jest dane to zboží.' V.šickni za to národové čiňte poděkování, allelu/a, chvalte Boha z divného narození!" (16) Když panna plačícího chuť pospat majícího znamenala synáčka, tak zpívala rodička: „Spi. milý, roztomilý Ježíšku! Spi, spi, mé milé děťátko, nynej. ó nemluvňátko, spi, mé milé spasení, pokud máš polehčení, spi, milý, roztomilý Ježíšku! Ó medovitý synáčku, můj živote, můj miláčku, spi, má předrahá perlo, spi, spi, královská berlo, spi, milý, roztomilý Ježíšku! Ó radosť tvé matičky, sPi, Ježíšku maličký, tys můj otec i můj syn, ke mně se, synu, přiviň, sPi, milý, roztomilý Ježíšku! J5 30 10 15 ŽQ Chccš-li mít jiné žáčky, zavoláme pastušky, oni jsou nejpřcdnéjší a v hlasích ncjzvučnéjší, spi, milý, roztomilý Ježíšku! Budou zpívat, děťátko, medovité robátko, nynej na tvrdém lůžku, roztomilý Ježíšku, spi, milý, roztomilý Ježíšku!" (17) Žádný se nestrachuj, srdcem veselým stůj, pod' ochotně na vánoční hody, plesejte, plesejte, plesejte, pastýři! Aj zdávna žádaný dnes jest narozený, vycházeje z panny, světlo světa z brány, plesejte, plesejte, plesejte, pastýři! Do Betléma jděte, děťátko najdete, líbejte mu kleče nožičky, plesejte, plesejte, plesejte, pastýři! Aj při prsech zdřímá, jenž na nebi hřímá, rodička ho kojí, jehož se všecko bojí, plesejte, plesejte, plesejte, pastýři! Oblohou obojí jenž vládne, jej kojí družička panenka Maria, plesejte, plesejte, plesejte, pastýři! 25 30 35 10 15 110 Zanechejte ovec, přisel král a otec lidu narozený, lidu darovaný, plesejte, plesejte, plesejte, pastýři! Ač jest veliký král, však aby kdo žádal, veliké dary nežádá, plesejte, plesejte, plesejte, pastýři! Nechce míti berly, zlato ani perly, milován hýti chce, daruj mu tvé srdce, plesejte, plesejte, plesejte, pastýři! (18) Ach. kdož podpal společný syna a mateře 20 25 30 35 muž zpívat, oheň věčný, láska jak velce vře! Svetu ctná panenka z života rodí, z květu malého Ježíška. Panna chová synáčka v svém panenském klínu, přesladkého miláčka, zpívajíce synu. Též míle kolíbá, čelo i outlé tělo přečistotné líbá. On když muž rozvinutý vztáhnouti ručičku, z kolíbky vyvinutý objímá matičku. Na ni míle hledí. Í0 Í5 50 svou panenku - milenku, v jejímž lůnu sedí. Matka v prostě plčnčičky, ač velmi neřáda, do chudé kolíbčičky, do jesliček vzkládá. Skládá smutná máma děťátko, ctné robátko, byť by hnětla sláma. Syn vztahuje ručičku, když jej trápí zima, hledí na svou rodičku, jejž míle objímá. Až slza padala, spolu svého synáčka matička plakala. Když zimou tuhou trne, do plen jej povíjí, k prsům, k srdci přitrhne, až se slzy lijí. Kojila, líbala líce, tělo velice milostně chovala. Zase poctil matičku rozmilý synáček, když jí podal hubičku maličký miláček u prsův matičky, s nimiž míle zahrával bezzubý maličký-. Když jej chce spokojiti, aby pospal, zpívá, hned se oheň vznítí, srdýčko obživa. 111 ó kdybychom brzy tak mohli milovat! ■ii upřímnýma srdci (19) Radů/te se, křesťané, čas jest radování, všem vám nová nastane příčina k plesání! Ditě narozeno, slovo tělem učiněno, panna porodila, panenkou zůstala. I vy arciotcové, radujte se, duše, potomci Adamové, símě máš Ježíše! Předpověděného a zdávna žádaného máte Mesiáše. Radujte se, hříšníci, Adama potomci, radujte se, dlužníci, hříchu nápadníci! Pro nás narozený bude též usmrcený dh% všech zaplatí. 1 vy serafínové, 1 ty říše svatá *P°'U cherubínové "Cb^á knížata' ' nVn ó křesťane včcineslýchané ' ^Kžt^čzvěstují vypravují'' nebešťané í"řečistí duchové '™lí Poslové," pelové: Ifl i i .-o SO 35 to že lili h nestvořený /. lásky nevýmluvný ráčil se vtěliti, z panny narodili zde na zemi, za nás zaplatit), dosti učiniti, zatracený. To vše jistí dále pastuškové stále, a řka: „Nemeškejte, do Betléma jděte, nemeškaje pospěšte, děťátko, krásné pacholátko v špatném chlévě." Pastýři pospěšně na cestu společně k Betlému se dali i pravdu shledali neomylně, což andělé byli v povětří hlásali tak podivně. Ihned jak jsou přišli, do Betléma vešli, v chlévě otrhaném, místě nepatrném dítě našli, an jeho kolíbá matka, často líbá, míle zpívá. Z jehož sličné tváře vzchází jasná záře, ano i anjelé 45 15 20 25 U6 slouží mu vesele, prozpěvují, volek a oslíček dyc-liá a jesličky zahřívají. Zavítej k nám, dít* milé, smutných kratochvíle, žes nebylo přišlo dýle, byla smutná chvíle. Tebe ctí z nebes vesele andělé, zpívají mile, ó korunko mého cíle, ó dítě přemilé! Když patřím na tvé očičky, vidím dvě hvězdičky, z nichž skáčí jasné jiskřičky světlé co perličky. Plynou spanilé slzičky co krištálové potůčky, ó svěťte světu, očičky, ó tečte, slzičky! Když dvě líčka rozvažuji, dvě růže spatřuji, jenž se nad krev červenají, i nad sníh běleji. Ne tak malíři malují, "e tak růže v poli stojí, voní ty růže chutněji miIejí, liběji. Šetnm-li krásné nožičky, jsou mramor bíličký 2l"iou trnoucí prstíčky 'sou Jako jiskřičky. 35 Í0 45 50 55 60 Zleťte sem, malí čížíčky, svlečte své perné kožíšky, udělejte poduštičky, zahřejte jesličky! Čížíčku, jestli prodlíváš, Že peří malé máš, s nímž bys tak krále velkého nezahřel, dobře znáš, pojmi k sobě jiných více, slavíkův i ty hrdlíce, skřivany i holubice, havránky, orlice! Poleťte tehdy, ptáčkové, nevinní žáčkové, s nimiž spolu pastuškové zvučte písně nové! Tak jak Panenka kolíbá, když svého Ježíška líbá, jaké s ním kochání mívá, když mu „nynej" zpívá. Nebo v tomto narození všeho obnovení, noci v jasnost obrácení Boha jest vidění. Nebe, země se raduje i léto se obnovuje, všechno všudy obživuje, Bohu posluhuje. l-ngaddy, jůdské vinice kvetnou, i štěpnice, tekou hojné olejnice dnes z rajské studnice. Lesové se zelenají i stromové zakvítají, louky se kvítím sypají, ■ jablíčka padají. 117 Hvězdy na nebi tancují, sobě poskakují, své harfy, housle štymují, nebesa hodují. Osvěcuje svět slunýčko, jasně vychází raníčko, zahřívá zmrzlé srdýčko, studené místečko. Med, ctiker spadly na kvítí, až se stříbrem svítí, jestliž chceš obouch užiti, musíš zrána jiti. Cukroví potočí tekou, plynou medovitou řekou, čistotnou koštuj hubičkou, stříbrnou trubičkou! Ó Ježíšku, tys slunýčko, tys, krásná hvězdičko, med, cukerkander, perličko, zpívej, ó rodičko! Vítej, stredová studvnko, v'tcj, bílá konvalinko, vítej, dozrálá meruňko, mé hlavy korunko! "'fdím-Ii na tě, jsem v ráji vnitřnosti zrají, ' ' ™y ^ všechny starají ve mně hrají ' "ev'm, co sobě začíti mam-li teh,. l. m nrh i ko'tbati, neb ítce líbati 100 105 110 10 15 Skonejte: Nynej, děťátko, přcslíčné robátko, již tě zahřívá oslátko i malé olčátko. Nynej, nynej, dítě milé, nynej, nynej, roztomilé, ty jsi naše kratochvíle, s tebou krátká chvíle. Skonávám píseň, čížíčku, maličký králíčku, mnohobarevný stehlíčku, zavírám písničku. Hledíš ty na tvou rodičku, na osamělou hrdličku, novou jí zpíváš písničku, nebeský slavíčku! SLAVÍČEK VÁNOČNÍ Slavíčku, milý žáčku, že nebude zimy, polesní zpívej, ptáčku, vícejí na zemi. Posaď se na větvičku, již nebude zimy, začni novou písničku, že přívalu není. Přiď ke mně, pošli tebe, kam nemohu jiti, nemohu být bez tebe, máš obveseliti. Poletíš-Ii do nebe, jestli budu chtíti, miluji tě nad sebe, ty mne musíš jiti. 20 25 30 35 40 45 50 120 Přid, přiď ke mně, slavíčku, půjdeš, půjdeš jistě, propůjčíš mně jazýčku, zpívajíce čistě. Půjdeš k mému miláčku, půjdeš na mém místě, řekneš, že tvému žáčku, není, není čistě. Jestli se někdo táže, proč jsme tě vybrali, tomu se hned ukáže, proč jsme tě poslali. A v skutku se dokáže, že jsme čítávali, an se líbíš, prokáže maličkému králi. Pročež, ó nejmilejší, hleď. jak ten slavíček, bedlivě nastav uši, ostrý má jazýček! Následuj ho, jak sluší, budeš i ty žáček, muzikant ten nejlepší ostaneš, zpěváček! O tomto se slavíčku ttc; ze zrána zpívá fedna si na větvičku, kd>z návěští mívá ° sr«, a hubičku vtzhur" k nebi zdvíhá Dez Pytání mívá. u ranr», jitřní, 55 60 65 "0 75 «0 když vychází papršlky v hodinu po jitřní. Natahuje své pysky se vší mocí vnitrní, bez pauzy bez přestávky zpívá, i zevnitřní. Při hodině pak třetí tu zpívá nejvíce, že můŽ dobře slyšeti město i ulice: míry nemůž věděti, radost roste, srdce nemůže zamlčeti, musí zpívat více. Potom pak ze vší moci okolo poledne, více než o půlnoci zpívá si bíledně. Div padna do nemoci, že se nepřetrhne, tu, kde tekou potoci, na větvi zasedne. Praví o tom slavíčku, že když slunce pálí, nakloňuje hlavičku, přece však jest stálý. Otvírá svou hubičku a pysky svý malý, byť by, zpívá písničku, střeva se pukaly. Když hubičku otvírá přenáramným křikem, očičky své zavírá, přemožen jsa horkem. 8 S 90 95 100 105 110 u5 120 Ach od násseodbírí, £šlv mladým věkem. otl deváté umira, nehýbá víc pyskem. Ej hic. krátce pověděl jsem o tom slavíčjcu, abys, člověče, vědci, jakou máš písničku, a na jiného hleděl, o němž nyní zmínku skládám, aby svět zvěděl o novem slavíčku. Hle, návěští se dává z tohoto slavíčka, zde se vyznamenává pobožná dušička. V této vlasti hledává milého Ježíška, proto k tomu nastává novotná písnička. Rozjímati si máme, nezdá se, není sen, zrána jak jen vstáváme, že jest přišel ten den žádostivý čas máme, v němž přišel k nám onen, sobě připomínáme, z nebe Pán na svět ven. O první, slyš, hodině, v tom čase vtělený, o veselé nevině, tež i narozený. °o betlémské jeskyně vešel jednorozený, [a jeho přítelkyně! těží obalený! [25 130 135 Tu plyne srdce s duší: vždy poslušný Otci, rozjímá o Ježíši, jakž o tom proroci, zanechaje svou říši, chtě zhojit nemoci, zvolivše sobě skrejší, přišel o půlnoci. S pláčem řka prozpěvuje: Ó studně milosti! Kdo tě tak obaluje v plénky chudé dosti? Kdo tě tak navozuje, majíc všeho dosti? Vím, kdo tě přinucuje: vroucnost s pobožností! 140 145 150 155 Vroucnost jistě přílišná, skutek ten řečený, jak moudrost boží sličná, král, pán přemožený. Vidouce duše pyšná takové snížení, nebudiž více hříšná! Dal se svázat v pleny. Ó děťátko mi milý, není tě rovného! Štastný, kdo v tuto chvíli může líbat jeho tvař, tělo, ruce bílý, těšit maličkého, ach, všechen roztomilý hlidati milého! Nemohu tě, rozmilý, žádným přirovnati, však to děťátko kvílí, kyž mohu Iíbati! 160 165 170 175 180 185 190 jako by neměl síly s plačícím plakali, chtěl bych rád každou chvíli na službu mu stati. Ach. nemohl jsem, běda mně, milého hladiti. s plačícím též náramně mé slzy vyliti, outlé tělo lahodné v mém lůnu nositi, u kolíbky milostné své obydlí míti. Zdá mi se, že maličký to by mně propustil, jak obyčej dětinský smějíc se. připustil. Kdybych zplakal, slzičky také by své spustil, zavrouc milé očičky hříchy by odpustil. Přešťastný toho času, kdo té slavné máti, opustíc světskou chasu mohl přisluhovati! Aby za den tu krásu jen jednou líbati, Půjčil bych já i hlasu, bych moh kolíbali. Rád bych Pánu zatopil teplickou Iázničku v«dy bych dost natočil zahřál bych vaničku Na službu bych přiskočil ^Pral bych pasmičku osušil, i přistrojil malému kasičku 195 200 205 210 !1S 220 2?« Tu si duše rozjímá velikou chudobu, velmi si jeho všímá šátky i osobu. Práci on za radost má až právě do hrobu, svčt sobě nic nevšímá, i jeho ozdobu. Když se tak o dětinství roztomile zpívá, prima, jak se vůbec ví, své skonání mívá. Tu se písní novou stkví, až se duše dívá na jeho mládenectví, v tom tercia bývá. Přistupuje se k třetí, tu sobě rozjímal, že můžeme věděti, jak Kristus chodíval, když staré, muže, děti i všechny učíval, co tam musel snášeti, pohodlí nemíval. S pláčem si tu počítá jeho pracování, obchází všechny místa v učení, v kázání. Hříšníky vábí, vítá, zůve bez přestání, po ta svá všeckna léta volá ku pokání. Láskou hlas podpálený počíná mysliti, dušičky omámený, 125 230 235 240 245 250 255 260 126 až počína mdl.t., chtéje býti zproštěny světa, nemaž čiti, žc všechen jest /.kaleny, chce světu umřití. „Ó sladký kazateli, Pane milostivý," volá. ..ó těšiteli smutných lítostivý! K tobě. ó spasiteli, každý běží živý, světa vykupiteli, hříšník, spravedlivý!" Když to i mnohě jiné duše rozjímavá, děkujeť. Hospodine, hotová bývává. Vtom tercia pomine, zpěv se dokonává, k šesté se pak hodině blíží, ta nastává. Oci, oci, tu brzy o tom zpívá stavu, až nad tím hořce slzí, chtě mu vzdáti chválu. Že nemá to při srdci vida nebes slávu, až ji to velmi mrzí, kde svou složil hlavu. Tu jako opojená jaká jeho bída, v poledne omámená na Pána si vzhlídá. Láskou jsa promrštěná, bez níž není nikdá, 265 270 275 280 285 Í90 295 slz a bolesti plná pašiji povídá, jak Pána Židé jali, když trval v zahradě, ústa zrádně líbaly Jidášova, krade: preukrutné svá/ali, vedli, táhli k radě, z noh krůpěje skákaly, neb raději k zradě. Oči dvě zavázané od potvorné chasy, ubité, uplvané, zervané i vlasy, hrozně zpoličkované, nebylo znát krásy: ..Ukřižuj!" Žid, pohané křičí všemi hlasy. C) Ježíši /trýzněný, ach, jaks zohavený, od lidu zavržený, od všech pohaněný! Jaks ukrutně ztrápený, žádné síly není, naposledy, nevinný na smrt odsouzený! Ó ušlechtilá hlavo, jak jsi pohodená! Nebe i země slávo, naskrz zohavená! Čelo se zamračilo, tvář smutně zbarvená, oko se zamouřilo, můj hřích jest příčina. 300 305 310 315 320 325 330 128 Potoms všechen metlami na těle zedraný, s biči a s ostruhami navedli katany. Mnohýma pružinami tak jsi byl zmrskaný, nepoznali tě známi pro toliké rány. Pláče tu každý věrný beránka milého, jenž jest byl bez poškvrny, korunovaného. Hlavu proniká trní, i zbičovaného nelitují nevěrní, odpolu mrtvého. Ven ho doprovodili všeho zmrskaného, v vlastní roucho odili jakožto známého, veliký kříž vložili' na tak ztrýzněného potom na zem hodili, ach, Pána nahého! °kolo pak devátý tu se vrtá díra Položen mezi katy Síf^Podpfrf N'* Pán všeeh, bohatý ,akse^níža.ostně 335 340 345 350 355 360 365 Ježíše po práci zbodená preukrutné tvář umírající: oči sklopil bolestně, na kříži visící. Tak-li se odméniti měli, hodné není, hříšníci usmrtiti, nevděčné stvoření? Pán chtěl tak zvítěziti skrz své umučení, ráčil to uěiniti lásky na znamení. Ta jsou lásky znamení první i poslední, spojuje dobrodiní vyšší s nejnižšími. I krve vycedění tolika ranami lásky jest doplnění, jako skulinami. Potom nešpor se zvoní, když ho z kříže sňali, tu drahé masti vonný Pána obmývaly: balšam, vonné koření nové udělali, potom po usmrcení v hrobě pochovali. Pamatuj, ó člověče, na to umučení, voda, krev z boku teče, zproštěn jsi vězení. Vždyckny z zásluh poteče, první jsa poslední, 129 i -II 375 MQ 385 390 395 400 130 J pamatuj, ó človeče, „;l t;, dobrodiní! ľakov.i rozjímán' ilusc imuiSiS k srcM. nedbá na kulování, vkcken ji svet mrzí; nie nedbá na irapt-m, Ika po ivW, slzí-po svetu dyťlili spasení, kdy), jen přijde brzy! Oči jsou pohlížené v ranách Krista svého, nelnutou spokojené čumí nižádného, pláči, žc zavŕšené' ii svého milého na kříži, usmrcené nejsou vedle něho. Neveda, co činili, sama se ui níží, nový živol zacíti chce, k němu se blíží. Chuť měla velkou míti jakoukoliv tíži, by jen mohla přijít i k přesvatému kříži. Kříž, strom, krásná větvička tu, kdež svaté tělo, měla mého slavíčka, Krista Pána pnělo; vyletěla dušička, ' slunce se zatmělo, konala se písnička )eJ zastříti chtělo í(|5 O kříži, strome krásný, ó rajská větvičko, ó kříži, strome vzácný, Kristové hnízdičko! Na kříži, plaček slavný, posliovéj maličko, když přijde, budeš hlásný muzikant brzičko. 11<> 415 ^25 430 435 Od kříže se nevzdálím, /.hIiiv nezabrání, u kříže budu stálým, večerní i ranní. Kuď velikým, nebo malým, by zhranili pani, u kříže budu stálým, nechť sekají, raní. A lak, milý slavíčku, jako vytržený skrz hlasitou písničku vnitř jsa podnícený, rad dáš hlavu setníku, by osvobozeny nmli byi prázden hříšníkův, Od světa zbavený. Kvílí, pláče srdečně, vzdychá a lituje, zase ráda bezpečně že sama hoduje, svět nenávidí slušně, nic si nesa nu je, s Bohem chce býti věčné, k ranám přibližuje. Všechno na tomto světě jest jí za žluč a jed, schne, vadne jako v létě, 440 445 450 455 460 465 470 132 fOZpouští se co led: po mukách touží dychtě, svět si má jako vřed, s Kristem chce býti hbitě, nebe jí jako med. Na slavíčka vzpomíná, chtě odsud odjíti, smrt jeho připomíná, volí si umříti. Volá: „Dobrá novina, že mám préě odjíti, přešťastná ta hodina, nechci živa býti!" Že on drahé své tělo za pokrm jí dával, když jí se jen zachtělo, krví svatou smýval: srdce mu se složilo, aby duše získal, do konce obnažilo, známo, jak miloval. Jaký pokrm a nápoj, ach, jaké kochání, jaký' klíč, jaký' pokoj, jaké obcování! Byť by nastal nepokoj v tom odpočívání, b'da, nevole, rozbroj °de všeho chrání. Naposled duše volá Jako omámená VóniRŽláska ^Plápolá: řka ' 2baVená>" ^ f Italce mela uv"> zkrvavená, 475 480 485 490 495 když duše vyšla z těla. Proč nejsem spojená?" A když se již hrdýlko křikem rozpustilo, s jazýčkem i srdýčko nejposléz umlklo: u kříže si ustlalo poslední své lůžko, vtom duši vypustilo, s životem uteklo. Místo slov a mluvení pláče duše milá, litujíc umučení, ušla Pána síla: má srdečné úpění, až se zkormoutila, s synem své potěšení všechno potratila. Když naposledy dílo, jakož jest voláno, naše spasení bylo všecko dokonáno: její srdce dychtělo, aby též skonáno umřelo její tělo, a tak dokonáno. 500 Za takové skonání requiem nemáme, gaudeamus v plesání všickni začínáme. Jestli se v pláči, v lkáni za ni modlíváme, jak praví nařízení, křivdu mu děláme. 505 510 515 520 525 530 535 134 Ó přesladká dušičko, drahá pro tvé ctnosti, lilium, ó kvítičko, nechtělas mrzkosti, ó vonná má růžičko, ni světské marnosti, ó nebeská hvězdičko, poď, pod" do radosti! Raduj se. ó perličko, že jsi zvítězila, ó Kristova družičko, život jsi dobyla! Raduj se, konvalinko, družička jsi byla, Ježíšova milenko, již jsi Bohu milá! Jestlis prvé plakala, již se můžeš smáti, čehožs se prvé bála, nechtěj se víc báti: co jsi sobě žádala, to, co jiní svatí, v hojnosti jsi dostala, chcet ti Bůh vše dáti. Všechen kříž a trápení wé již pominulo, věčné máš potěšení vseeknose splnilo- ' v nebeském posvícení Ji2 se rozednilo Jcst boží nasycení t0 jest boží sídlo. ' ^přestaly p]akatj 0C1 bez zármutku poc'ná je stírati 5/»o 545 550 560 565 pro vezdejší půtku, sám ti chce věnec dáti, nebudeš víc v smutku, co mají jiní svatí, toho dojdeš vskutku. Často tehdy zpívejme, má sestro, písničku, zde sobě nestýskejme při tomto slavíčku. Nékdy si i zahřejme za malou chvílčičku, oba si vychvalujme Ježíše, Matičku. Pověz tehdy, ó duše, proč bys plakala víc? Máš radost, máš Ježíše, nedostávať se nic! Pleše též celá říše a s ní mnoho tisíc, přiviň se k ní tím spíše, budeš všeho dědic! Již po zimě podletí, bolesti přestaly, již, již duše poletí, nás neoklamaly: bude ženicha míti, svatí ji vítali, zasnoubená chce býti nebeskému králi. DRUHÝ SLAVÍČEK Vítej, slavíčku, propůjč jazýčku, chci o Ježíšku dnes mít písničku. 135 Nový slavíček 5 nechal hvězdiček, Ježíš - slavíček jde do jesliček. Zanechal nebe, zmařil sám sebe, 10 aby do nebe uvedl tebe. Svou libost maje měsíce máje j na svět do háje přiletěl z ráje. Přišel od Otce po půl měsíce v zimě, prasince, 20 spasit své ovce. Vědomost maje, že my trhaje jablko, mrhaje vyhnáni z ráje. 25 Měv všeho dosti dobrého v vlasti, však nám k libosti zvolil hořkosti. Tu, kde pustiny, ^° bývá jediný, nechce mít jiný zde samotiny. Špatné hnízdičko j, v chlévě místečko! Ustel, matičko, boží rodičko! Ta ctná panenka, mátě, milenka, J37 40 45 50 55 60 65 70 povíjí plenka slavíčka, tenká. Chudičká mátna kojí ho sama, za polštář sláma, kolíbku tu má. Postel - jesličky, lázeň - slzičky chudé matičky, svíčky - hvězdičky. Dvořané dvojí v chatrném kroji v panském pokoji okolo stojí. Jeho oslíček jest komorníček, jeho též olček jest dvořeníček. Pána zhřívajř, když naň dýchají, když řvou, vítají, se ozejvají. Zchudl slavíček, malý Ježíšek, Jozef ten dvorček spravuje, starček. Když přišly Uta( 2ádný nevítá každv zamítá, semotam lítá.' Ríd>c nebesa 'ctí do lesa 0s,e™ se nesa Pro Herodesa Í38 75 SO 85 pro vražedníka Pán, ukrutníka, krále zlostníka, jinam utíká. Zas se vracuje, vlast navštěvuje, nic nelenuje, svým posluhuje. Potom náš ptáček učiněn žáček, ztracen miláček, hledá ho starček. Neví přátele, potom vesele jako ve škole našli v kostele. 90 95 Nalezen v chráme, poslušen mámě přebývá v domě ptáček, soukromě. Tu se zstavilo, se utišilo, slyšet nebylo, chodil na dílo. 100 105 Ach, jsa mocnářem, světa císařem, všeho vladařem, zůstal tesařem. Dal se pokřtíti v Jordáně, myti, „musím", řka, „jiti Zákon splniti". Tu holubička vítá slavíčka, Z nebes synáčka 110 115 120 125 130 135 HO 140 chválí bílčičká. Dřív než slyšeti dal se vidčti, dnúv byl na poušti přes čtyřidceti. Letí na svatbu, plnou nádobu proměnil vodu v víno v tu dobu. Tu mile zpívá, procházky mívá, řeě svou rozsívá, každý slyšívá. U studně sedá, unaven hledá, o všeckným věda, řka: .Hříšným běda!" Jeho zpívání jest pláč a lkáni, každé volání zve ku pokání. Zástup se valí, zas Pána chválí, jiní se smáli novému králi. Tu mnoho lidí zázraky vidí, zlobiví Židi slavíčka šidí. Chtějí lapiti 'CÍ v rcči, jiti, vsak ustoupiti mus«. préě jiti ** kdVž čas přišel ur<-'itý, vyšel, 145 150 155 160 165 170 175 Pán jim neušel, každý ho našel. Býval v zahradě s svým Otcem v radě, políkli krade oni v své zradě. Býval v májové i v olivové, lapili lvové ptáčka, v cedrové. Býval v betánské, neb olivetské, lapen v cedronské, jat v getsemanské. Jak čteš v Proroku, Pán pil z potoku, toho jsa věku v posledním roku. V ten poslední rok měv cestou svůj krok, všel katanům v bok přes Cedron potok. Otci se modlil, v modlitbě prodlil, a když své budil, Jidáš ho zradil. Kladl mu léčky, nastavil smečky, když své jidášský podal hubičky. Jak ho dostali, hned ho svázali, tělo zedrali, ptáčka šklubali. 141 180 185 190 195 200 i/ Tak náš slavíček hned od jesliček bez poduštiček byl vždy chudiček. Vzlet na větvičku k svému hnízdičku, skloniv hlavičku skonal písničku. Kříž jest větvička mého slavíčka, jehož chudičká letí dušička. Ach, mezi vrahy Pán Ježíš drahý, slavíček, ahy, umírá nahý! Tak on pro tebe, zmařiv sám sebe, člověče, tebe by vzal do nebe. Chceš-li věděti, kde ptáček letí na své pod letí? Do nebe letí! 10 15 HLAS LABUTÍ SIMEONA, STARCE SEŠLÉHO Zpívá se jako Ach, kdo podpal společný Nyní, tohoto času, v ničemž se nelekám, povejším svého hlasu, vykoupení čekám. R° Nyní, když věk schází, 5 má noha, již nebohá s životem zachází. 20 25 30 35 f0 Nyní, když noha klesá, když jde všecko nazpět, hledím si na nebesa, pomíjí tento svět, r° Naděje všeliká s marností, též i s zlostí pomíjí, utíká. Nyní, když mně zapadá dvý světel oblohy, do hrobu tělo padá, v němž již stojí nohy. R° Slunce, též i měsíc těm vychází, mně schází i jiných světel víc. Nyní, když se nelekám, jsouce ujištěný, před Boha mého klekám, nebem pojištěný: R° od Ducha svatého, že dříve, nežli skonám, uzřím Krista mého. Nyní, když se sluch tratí mně věku sešlého, nyní, když se zrak krátí služebníka svého, R° z mého pohostinu se vystrojím, vyhostím z smrtelného stínu. Nyní, když mé již žíly propouštíš, ó Pane, nemají více síly, télo chřadne, vadne, podlé slova tvého toho se nejvíc držím základu pevného. Ó Pane, prvs byl mstivý, nyní na mé lokty, hrozný, prchly, strašlivý, kladu, ach, jaks krotký! Ó beránku tichý, tě mám, držím, objímám, shlaď mně moje hříchy. Nyní, Bože, propouštíš slouhu. než starého, však i v tom neopouštíš mne času žádného. Mne slouhu propustíš, mne starého, než tvého, všechno zlé odpustíš. Nyní z této mrákoty, když, Pane, propustíš, půjdu z světské slepoty, když z těla vypustíš: Propustíš po boji, trýznění, pokušení mne slouhu v pokoji. V Pokoji slouhu tvého *ch> tvůj jsem, ó Pane,' ^1 jsem a nižádného nechť se vůle stane' ' Ach> ^j jsem, ó Pane, SO 85 90 95 100 105 110 tvůj jsem a vždycky budu, jinač se nestane. Nic se smrti nebojím, nebo odpovčd mám, že v ní dobře obstojím, když bude při mne sám, r° bude Všemohoucí, když budu mít umříti, Pán při mé nemoci. Propustíš po mém boji služebníka tvého s radostí i v pokoji, slouhu vždy věrného. R° Nebs kníže pokoje, přestanou protivenství, války i rozbroje. Ej hle nová krajina teď již na mne čeká, v nížto duše jediná třese se a leká. R° Ej přicházíš, Světlo, nebojím se temnosti, Kristus jest mé heslo. Světlo jsi v Izraeli, jediný Ježíši, budou tebou veselí národové jinší. R° Ó dítě Ježíši, jehož držím na lokte, ty spasíš mou duši. 115 120 125 130 135 140 145 146 \J Tctf tě držím na klínu, má rozkoš ncjvětší, ježíši, boží synu, ty spasíš mou duši. Tebe v rukou držím, vím, že sobě svobodu do nebe obdržím. Jho sladké, břímě lehké, není žádné tíže. Ježíš jho není tčžké, jsa veliké kníže. Ó sladké nesení, však mé duši jest lepší Ježíše vidění. Blahoslavené oči, jenž viděly Pána, nechť na mne kdo chce sočí, onť jest má obrana. Ach, oči věděly, jehožto v rukou měly, naň mile hleděly. Nu, mám se odebrati na cestu věčnosti, jak jen mne smrt zachvátí půjdu s ochotností. Půjdu bez žalosti, mám s sebou svého Pána, půjdu do radosti. Každý starec má míti n"l nebo podporu, kdy chce odsud oďjíti I" víru neb pokoru. r° Ach, obouch jsem dostal, j^q když Pán při mné starému, i já jsem při něm stál. Stál, jenž sedí na trůnu, leže na mém klínu, ohnivém serafínu v tomto smrti stínu. r° Ach, leží maličký, děťátko, ctné robátko, i60 syn panny matičky. Nic již není na světě, co by mne drželo, zrána neb na úsvitě, všechno omrzelo. 165 r° Dosti, ach mám dosti, neb držím Světlo, heslo nebeské radosti. , Již již více nemohu, 170 spolu s Synem Otci buď sláva, chvála Bohu i s Duchem v Trojici. r° Duše se ubírá z žaláře, 175 z těla letí, věčnost se otvírá. Amen. 147