text legendy
Když za dávnych
casuov v HftlEŠÉ
jeden ciesař pohan bieše, ten vládnieše všemi králi, což jich bylo bliz i vzdáli všeho lidu pohanského. Maxencius jme toho zlého bylo, tak nám písmo praví. Jeho hněvní, krutí nravi byli sě pronesli tady, ež jeho jme v hoři všady každý jako hory vozil; bieše pohanstvo uhrozil, jakž sě třiesli jeho zrakem jako kuře před luňákem. Miesto boha jej jmějiechu, jeho modlám sě klaniechu, a což kázal, to sě stalo skrovně, mnoho nebo málo.
Pod tiem ciesařem v hrdosti jeden král u bohatosti sedieše v jednom ostrově, v cyprskéj zemi v dobrém slově. Diechu jemuJKostus jménem; to j mě držal takým kmenem,
ež jedno město, obake Nikózia, v Cypre [ také, slulo, jakž i ješče slove, tu, kdež je moře opiové, pro něž Kostus byl nazvaný. Bieše mocný, jmenovaný nade vše pohanské krále; kralováše v jemné] chvále ve čsti, v rozkoši i v zboží; s svú královu jakžto s ruoží mile bvdléše v dostaté, správně, svobodně, bohatě. ByJjruJdrý, sěedrý, radný, k tomu věrný semu i onomu, branný v nepřátelské prietě. N'a vše strany ve všem světě jeho chvála slula spore, tak že tiesař na svém dvoře neměl krále radnějšieho, ani k službě snažnějšieho, což mu kázal ve dne v noci; dotad, až nevěrní soci — jakož i dnes lidem škodie
,kHvľ k'Pl-v k "chóm ploďie, knvě hospod návidiece, dobrým v službě závidiece, J>z vse na svú mísu táhnu v onu složenu lež sáhnu ' tu Jazykem obrážejí věrným v službě pfé ká*pif takež tito soci biechT 1 jesto jemu závidiechu ve cti; jechu sě točití chtiec jej Uřivě ^
J^kz , zdiechu a řkuc t' -Cwaifi, věz to, že jako '
1ÍC 0»3
2»
V Alp* . SR
4*
ny živy vidíš při sobě, takt sě Kostis v té j to době smluvil s tvými nepřátely t  a jest jich přísežník celý. 65   Rač nám nejmieti za cblúbu: smluyiíť sě na tvú záhubu, proto sě vystřiehaj z toho/'
Ciesař Maxencius jim z toho podčkova, neřka tomu
70   ničse, ale jemu z domu káza_^z_svéj země jeti. Kostis nemčjieše dětí viece než dceru jedinú, tu bieše nazval Kateřinu.
75   S tú v koráby vsedše, vstachu, do Alexandrie sě brachu i sedů na tom jistém hradě. Kak byl ciesař v hněvnéj vadě, však sě s múdřejšiemi tázal,
so   z země jemu jeti kázal.
Ale královstvo, země, hrady král Kostis beze všiej vady jměl i bvdléše,   jak sám chtieše; neb ciesař nedóvěřieše
85   tomu, což naň prosočeno bylo i křivě pořčeno. Proto naň jiným lít nebyl než tiem, ež ho jest z dvora zbyl. V Alexandři v tom městi
90   Kostis s svú královu ve cti bydlil i s svú dceru milú; tu milováše všú silu, jakžto s právem bylo z čina, neb mu bieše dci jediná.
95   Proto často radoščemi
to / &*;
121
3"
v
100
122
vzjiskřil, až ju miloščemi dal v učenie u vysoké. Mnohé mistrovstvie divoko, což najvyšší školní znáchu, totéj panne vykládacím: o múdroštiech i o smysle bylém i nebylém čísle, o pósobě každéj věci, jakž kto najvýš mohl dosieci všelikakým podobenstvím; to ta panna rozšaíenstvím v krátkých letech vše uměla. Bieše v učení prospěla nade vše učené žáky, no  což jich bieše pod oblaky, n mistrovství ve všelikém.
Potom v časi v nevelikém
lvostus, jejie otec, snide,
a to královstvo přijide
vše k nie u mocnej \ poruče.
Ta milá panna žádúcie,
jakž slýchám při staršiech kmetech,
byla v uosmináste letech
a tak převeliké krásy,
jakž na všem světě ty časy
nikdie jiej nebyla rovně.
K tomu jejie matka vdovně
činieše násilně vážně,
ež jiej vždy střežieše snažně
i vedieše k Čstnéj lepotě,
jiež při svém čistém životě
j měla stokrát viece sama
než jejie mateři známa
byla v rozkošnej čistotě
„Mnohý bohatý král-," v notě
115
125
130
■V'
13.Í
MU
1 15
150
155
l tíi i
řekla: „Blaze bude jemu, komuž sě dostane ženu: tomu bude viece radost."
Ale bieše jejie žádost jinak, nežli oni mniechu. Mocní králi jie snúbiechu. Na to ničse netbajieše, neb v svém rozumě znajieše, že zle v porobenstvě žiti, i nerodí za muž jiti. Pro šlechetnú cnú mysl pro tu sľúbi panenskú čistotu dle múdrosti i | učenie nésti do svého skončenie.
V tom času sě sta obnova: vzvolichu syna Maxencova ciesařem pro ty dědiny, neb mu bieše syn jediný Tiem ho viece milováše, vždy na to usilováše, chtě jej oženiti mladně. I rozešla posly řádně ve vše kraje, na vše strany do všech zemí u pohany, ve všecky vlasti, do všech dál, by který ciesař nebo král j měl dceř krásnu z plodu svého, jež by dôstojná syna jeho byla, aby mu ji dali. Tak sě všady pilně ptali, rovně jemu neznajíce. Z těch posluov jedni ptajíce v Alexandři sě stavichu a těm měščanóm vzpravichu,
Í6,
/
1>
iftř
Oi /
' -c/
ít'AF
123
*
165
p
y n-
A
124
I7li
17.r>
čeho ptají, ktožježene.
Tehdv ti jistí mcsccné
iechu sě praviti o tom Jařkúc:.,ZJezdiecvesvetpotom,
hory, vody i na mori, panny tak červenej zon i bělosti tak vejUké, rozkošnej krásy všeliké vy nikdie neuhlédáte, ani již pěknějšie j máte, než jest Kateřina skrovná, naše šlechetná královna. Na učení, u múdrosti, v lepotě i v šlechetnosti rovně jiej nikte nevídal." i8o   Těm poslom jako by pridal všem útěchy i veselé. Xic nepomeškavše déle, těch měšcanuov potázachu; ti jim na hrad ukázachu. 185  Tamž i jidú podlé rady pannv ciesaři v ohľadv. ale jinému nikomu. Když bychu v králově domu, stretnú sě s jejie materí, ana jde s tú žádnu dceří, jež tak v drahej krási kťvieše. lemto poslom sě to zdieše za veliký div nad divy Rechu k sobě: „Nikte živý aam, což o téj kráse diemv o mez obak nepoviemv jakž jest přísně, neuvěří •« Tajne řechu k jejie mate,ři ^y Jich v tom poslúcha la '
i 90
195
200
a téj panny nedávala
20')
21U
215
221)
T2h
6»
230
23;
ižádúciemu živému, ež ji rodu ciesařskému ch tie za ženu usnúbiti. To jim králová slíbiti rnusi. Otpuščenie vzechu, k tiesařovi sě vzpodjechu a praviece ty noviny.
Ciesař inhed v ty hodiny sezva všecky najmúdrejšie rádce i ze všech najučenejšie i posla jč na tu cestu k Alexandři, k tomu městu. Učinichu z potázanie tiesařovo rozkázanie, jědú tam s velikú pýchu. A když v Alexandři bychu, jidú na hrad před královu, zdávajíc jiej chválu novú. Podlé niej jejie dci stáše. Zdáše sě jim, by nie kráse na všem světe nesvítalo, ani v květu prokvítalo, než ta panna. Stáše v sluše, k tomu bieše v takém rúšě, jakž jeho boha tie měny nikte nevědieše ceny. Takž v téj chví|li, jakž tu stáchu, déle nic nepomeškachu. Jeden rádce z nich vysoký odšed s královu vze roky tomu, jistě kdy přijeti a tu pannu domuov vzieti s velikú ctí, ovšem slavně, tak jakž by slušalo správně dceř mocného krále vésti
f>oS< 'd
r'
2-1« i
24.)
250
2.)j
20tj
265
a za tiesaŕe ji nésti. Z toho králevá jim nela, ale by násilne veselá, jsúcitomu velmi ráda. V tom čase ta panna mlada
0 tom ničse nevédieše. ^ Králová tiem poče spieše k svadbe sě připravovati, chtiec svú milú dceř vydatí
v slávnej dráži, s ľudským sluchem, ztravú i bohatým ruchem, jakž dostáti mohla z snadná.
Kateřina ta prežádná poče tomu sě diviti
1 to sě jie protiviti,
že tak mnoho zbožie vzkládá,
a řkúc: „Co má matka žádá?
CoTi její úmysl mieni,
že okrašuje své sieni?
Která chce býti okaza?"
Jednej svéj panny otáza.
Ta jiej inhed da věděti,
řkúc: „Královno, chcií pověděti:
tobě býti smyslem novým
za synem za ciesařovým,
na hodyť sě chystaj na ty."
Kateřina do komnaty
jide své, v niž sě utieže.
Ta novina ji mútieše.
Sedši vece k sobě sama-
„Však mi ta vše rnúdrost známa
]iz najvyšší mistři znají,
a tak mě za krásnu mají
všickni lidé při svéj žiedě
270
^0
2~.)
28U
28.)
291)
295
300
že ve všem ženském pořiedě nechtie, by kde taká byla. A k tomu sem bez omyla tak vysoce urozena i tak v zboží rozplozena, jakž toho nevědě čísla. Nad to však mám mnoho smysla u múdrosti i v učení: proč bych já v tom poručení byla, mohúc sě otjieti? Nechci svéj mateři přieti déle téj práce bez studu. Ciesařovú já nebudu! I zle bych smysla zajala, bych toho za chot pojajla, jehož jsem nikdy zdospěla ani znala, ni viděla, kak jest vzrostlý na životě, hrbovat-li, či v lepotě, hrady-li j má, či zlé domy, slepý-li je, či vidomý, mrzutý-li, čili tvárný, skúpý-li je, čili dárný, krásný-li jest, či nekrásný, nemúdrý-li, či věhlasný, chromý-li jest, nebo pravý, nemoený-li, či pak zdravý, kaký-li jeho obyčej jest: radějši já svú čistú čest slibuji nésti bez doky do méj smrti i na věky, neb méj múdrosti ni kráse nikte živý nevrovná sě."
Tu řeč k sobě domluvivši, s ustavičenstvem sě smluvivši,
£1 y-,-a
■0 , t-^Vj.
■
-<-.
( v
127
I.'.
310
320
325
c
3311
'V
335
340
128
dlíti:
zavřevši komňatné dven, vstávši jide k svěj maten a sedši podlé niej zula i vece k niej: „Matko milá,
slyš mě málo téjto chvíle. Vizi, že ty beze špíle měj svatby srdečně žádáš, velikú práci nakládáš, dlúho tiem nechtieci 1 jáť za ciesařova jiti syna nechci, to jistě věz. Protož sč toho i vystřez, aby ho darmo nezvala, ni na prázno pracovala. Toí pravi bez proměněnie." Králová vz to pověděnie užasši sě vece pilně: „Milá dsi, proč tak mylně mluvíš? Mlč, tof razi tobě. I kde by ty mohla sobě nalézti lepšieho muže? Však mu všickni králi slúžie a jmá veliké poklady, podlé vsi města i hradv i mnohé široké země. Nesla bych nelehké břémé, ač by sě tak minul s tobú! Milá dsi, vě svě sirobu nesle mnoho let zde j súce a vždy polepšenie ždúce. A již si ho dočekala. Raziť, by nikakž nenechala by zaň míle ráda nešla. Již jest náma ta čest vzešla, po nížtě tvój otec túžil; tenť jest jeho occi slúžil
fa
7b
mnoho let. Dci, věz to cele!" Dievka otpovčdč směle a řkúc: „Matko, darjmo mluvíš a na mě sě hněvem hruvíš.
345   Takct tebe řečí dojdu: i za žádnéhof, nepojdu muže, nežt jej ohledají a to na něm znamenají, že jest všeho světa krašší,
350   ctí, urozením naj dražší, nad veš svět najbohatější, nade vše múdre najmúdrejší. A pakli to nebude tak, tehdy, matko, věz, žef. nikak
355   já nikdy nepojdu za muž. Protož po tom darmo netuž, ni sě kto bud o tom toče viec." Ot toho času poče králová smútiti za to.
360   A když jie prietelé na to
vzmluvichu, by tu mysl vzala
a přemluviti sě dala
i šla za ciesaře spieše,
ana jim otpovědieše 365   tomu a řkúc: „Vy tak krásnu
mě pravíte i věhlasnu,
u múdrosti rozniecenu
i v učení osviecenu,
jakž takej nikdie neznáte. 370   Proč mi pokoje nedáte?
Ghcte-1, bych sě k vám nevinila,
vaši voli učinila
podlé | kázanie všakého,
optajtež muže takého, 375   jenž ť by byl v takej věhlasi,
<*4
<u>r>
129
11«
Kateřina to slyšavši, 53*i  všecko pilně na mysl bravši
z úst porád, což sě i přieči, ' ale jeho múdrej řeči za vlas nerozumějieše, neb ješče pohanka bieše. 53.-)   Proto jiej to bieše neživno, ale v srdci velmi divno, ež kak mnoho smysla j měla i v učeni jsúc prospěla, ot žádného mistra vole, 540   ni učenníka ve škole
neslýchala čtúce v žádných knihách, snadných i nesnadných, o takém muži i králi, o němž tak bohatú táli 345  tento pústenník pravieše. Druhá mysl ta ji trápiešc, ež jej tak cného vědieše, že, což koli povědieše, to vše pravda pravá byla 550  Protož pak že srdcem vřela
v tuhách, chtiec v tom známost mieti,
520
nemóž ižádúci umem obklíčili, ni ro^mern Uak sě hromazdi neb děli. jemu všichni svět, andělí v radosti poslušně slozie, v jeho pokojiech netuzie, ale veselé sě pilně: jeho kralovánie silné konce nemá. ani bére, ni sě zruší, ani zdéře, jedno zavše jest za nova." To bv řeč pústenníkova.
což jiej pravil, a to vzvěděti,
i vzprosi ho velmi míle
řkúc: „Již sě muši téj chvíle .>:>:.   tebe ovšem ostyděti:
mohla-li bych kak viděti
toho muže, o němžs mi pravil,
všeho by mě smutka zbavil;
kde-li bydlí anebo jest r,60   ten slavný král, jehožto čest
ty nade vše krále chválíš?
Tiem ote mne smutka vzdálíš;
ukaž mi j toho zemi jistu,
jehož jest matka dievkú čistú." ó65   Pústenník vece rovenstvím:
„Panno, pravit pod tajemstvím
i zaklínám, by nikomu,
ani semu, ni onomu.
nepravila reči téj to; 57D   nebť jest obak velmi zlé to.
ktož čie tajemstvie pronosi,
an jeho mlčeti prosí.
Protož prošit, panno milá,
aby toho nezjevila, 575   až sě mezi vámi skoná
manželstvo podlé zákona,
ačt sě to slyšeti líbí."
Králová to ráda slíbi
i da jemu na to vieru.
580   Pústenník k nie vece s měrú: „Juž tebe řeči pozdraví: ten panic, o němž já pravi, to jest syn v zboží neskrovný jednej šlechetnéj královny,
585   jež jest všech krás najsvětlejšie a všech žen dobrotivějšie,
11*      P0(>X>>/ L
o
590
.V,<".
600
6(i.-,
ŕ", i H I
12*
1,1 .-
620
rozko|šná i převýborná, milój tváři, přcpozorná, dôstojností oslavena nade všecka ženská jména, jiež vše tváři chválu pějí. Téj f panně Maria dějí. Tať jesl tak velikej moci, kložť k n i ej ve dne i v noci, v kteréj mizi jsa, zavolá srdcem z věrného hlahola, tenf darmo práce nevzkládá, ale to vše, což požádá, tof má inhed bez rozpači." Kateřina v neodvlači vece: ..Pústenníku milý, rádsě věrný, v smysle čilý, pověz mi, ač mi chceš přieti, mohla-li bych kak uzřieti toho panice i krále s jeho milťi matku v chvále?" Pústenník jie otpověriě řka: „Milá dsi. pri tvéj žiedé, by sobě radú vzpomohla, snad by jej viděti mohla, ač by tebe to nezbylo, žeť by mu to libo bylo; neb toho cného panice i slav ného královice nemohu ti 1'udé tací viděti smrtelní všací pro svú libost neb pro chtčnie, neb ten král smrtelný nenie. Protož jeho nevídají než ti, jenž s ním přebývají, a ti také, již mu slúžie^ ve dne v noci po něm túžie.
62.")
630
63r>
tvlli
650
6.V>
Těm sě on tak viděti dá, jak sě mu kdy podobno zdá. Avšakť chcit tu radu dáti, ač mne budeš poslúchati, cž jej i s matku ohľadáš koli, jakž ty sama žádáš." Kateřina radostivě vece mu i milostivě, vědúc jej ustavičného: ,,Mój oččíku, eso sličného mně ukážeš neb poradíš, tiem mě jako v ráj posadíš. Nemóžt nic tak nelehkého býti ani protivného, bych já všeho netrpěla, bychť jej jedinké uzřela."
Tehdy pústenník pro radost, vida téj královny žá dost, i dosěže v skrytém trhu jednej deščky z svého brhu. Xa té biesta dle úkazy psána dva pěkná obrazy: obraz svatéj Marie z čina, ana nese svého syna. Jezu Krista laskavého. Vzem tu deščku z smysla cného i manu rukávem maj ně i poda téj deščky tajně královně pod krídlo jejie a řka: „Aj. zřiž veselejie! Tuť ten panic jmenovaný stojí s svú matku napsaný, o němž sem já pravil tobě. A ty, deščku vezmúc k sobě, beřsě domuov s matku svojí;
ÍM1.
J '/o č<?
136
137
865
by sě den priblížil vskuořě.
8711
875
8&5
895
\ jakž brzo vznidií zoře. tak vše rúcho na sě vzemši, panny, své sluhy, pojemsi, jide k tomu pústenniku. k šlechetnému učenníku, ta dôstojná, cná děvečka, i potluče v uokenečka sama z žádostnie postaty. To uslyše ten muž svatý i vynide k nie na javo a řka: „Ó šlechetná panno, co ty zde činiš tak ráno? Kteréf jest násile dáno, ežs pohleděla na líčku?" Ona vece: .,Muoj oččíčku!" To povede milostivě i poče mu žalostivě praviti inhed s počátka to vše pořád do uostatka pamětně u pilném chtění, což v tom snu i u vidění bieše slyšala i viděla a řkúc: „Již bych ráda chtěla své všě země za to dáti, bych jej mohla v tvář poznati podlé milostného činu; i čtet na mě kakús vinu řka: ,Tuť musí smyti vodu,' " Pústenník vece: „Tu nehodu, milá dci, já stavi skoro, ač tvé srdce bude sporo, že je k ustavičstvu směříš a snažfně tomu uvěříš, jímžto tě mé řeči zdařie,
XHl- 5yKOBTOfi.TOVIC.KA OVTAňNl DESKA S MADONOU,
'MCIALA G S OBRAZEM SV. KATEfí [XY Z MlSÄLU
ÍANA ZE STÍÍEDY
18«
10
905.
910
915
920
925
930
ež Kristus, syn svatéj Marie, jest jediný Buoh nad bohy, král nade všemi králi mnohý, třmi jmény jsúci jeden sluch. Takež Otec, Syn, svatý Duch jest jeden mocný Buoh slavně. Tehda tě nauči správně tomu, jímž téj viny zbudeš a jej vždy vidčti budeš s jeho ocsem v jeho domu.i: I poče praviti k tomu jie o Božiem narození, o křtě i o umučení,
0 jeho vzkriesení slavném, na nebe vstúpení správném
1 o všie kresťanskej vieře.
Inhedž u pokornej mieře
Kateřina klekši vážně,
spemši svoji ruce snažně
i vece: ,,Oččíku žádný,
věz, ež mój veš smysl pořádný
mě tvému Bohu| poručí.
Dnes, což mě tvá milost zučí,
to chci učiniti jistě
snažným, věrným srdcem čistě,
utrpením i svú muků."
Pústennik ujem za ruku
i vede ji do svéj jatky
a tu drahými dostatky
ten duchovní otec jistý
pokrsti její život čistý
ve jmě Occě, Ducha i Syna,
všejednoho Hospodina.
A. jak sě to sta, v téj chvíli
inhed jej tak slza přili,
Dvě legendy
1080
1085
1WM)
0 němž ona z ctnéj ponuky zaklopí svu ruku hladse
1 zazpieva velmi sladsě notkú jednu piesnci novú a řkúc: ...Tuž nevěstu slovu chotě, jenžto mne nezměnil, svým mě prsteincem obvěnil, po němžto sem srdcem vadla. Mně viec jiného zrcadla netřeba, neb mój chot dražší všeho světa i najkrašší jest, v němž já byt zřiedla mého chci mieti ustavičného,
srdcem k němu jsúc na věky, vždy všem zlým zlostem na přieky." Tu piesen mu chvalú vzdavši, procúti a vzhuoru vstávši, íofcj   uzře na jevě, ne v zhluce, v svéj bělúciej drahéj ruce prsten nebeského zlata. Viec ta čistá dievka svatá by veselá podlé slucha. Plna jsúc svatého Ducha po světi poče netúžiti, a svému choti slúžili postem, trudem, modlbú sličnú, jsúc křestankú ustavičnú, pústenníku děkující, Boha vždy následující i jeho matky laskavie. Tak křesťa|nské bydlo právě nesla, čsný obyčej jmajíc, v duchovenství sě kochajíc, prosec slavné matky Božie,' by ji dovedla v to zbožie, ' kdež bydlí s svým milvmsvnem
1100
1105
1110
1115
1120
\ 1125
1130
22*
1135
1140
1145
všemohúcim Hospodinem.
Potom umře matka jejie,
ana poče viec snažnějie
utrpením sě mučiti,
kresťanskej vieře učiti
svú všu čeied i své lidi.
Tehdy Maxenc z svéj neklidi
vzvědě, že v těch zemiech množstvie
křesťanstva, jež Boha z božstvie
chválili i matku jeho,
i káza dobyti všeho,
což potřeba tiesařovi.
Rúče tu bychu hotovi
jeho všickni lidé v slovu.
An s svým synem i s královu
vstav i bra sě do těch zemi
a řka: „Slyši mnoho, že mi
v ľudech nynie blud | nastává.
Musit jiti má poprava
nad každého, ktož to měří,
ež v Krista mučeného věří;
neb Ruťan i Apolon mój
obdrželi sú mně mnohý boj
i k méj ke všie cti pomohli."
I káza všem, ktož by mohli
pro starost neb mladost jiti,
na určený den přijití
do Alexandrie tu v ten chrám,
v němž jsúce by jeho modlám
všickni obětovali
a tak bohóm chválu vzdali.
To sě sta, jakž on rozkáza;
každý sě tam bez potaza
bra, až v Alexandři bychu.
Maxencius s hroznů pýchu
151
-
mohli ji s téj viery svésti. Chtěl bych na ticsarstvie vésti use  přerád, dada mému synu ju v zajtřejší hodinu, a sám bych viec byl v hotově."
Rádce vecechu: „V krátkém slově
tobě. tiesaŕi. povieme. U35  Mv v tvých zemiech mnoho vieme
žákuov i mistruov rozličných,
v učeni vysokém sličných.
Pošliž po nich několiko.
Nemózf uměti toliko 1*40  ta panna chytrej otpěry,
byť jiej nesvedli s téj viery.
Ješčeť ji naučie tomu,
žef ona s tvým synem k tomu
ciesarovú ráda bude 1445   a svých bludných řečí zbude."
Ciesař téj rady pochváli
i rozešla ve všě dáli
posly. Ti nesiechu listy,
ež Maxentin, ciesař jistý, i45o  svú přiezen všem mistróm vzkazuje
a jich prosí i kazuje
pod hrozú i při milosti,
aby | u pravéj čilosti
všichni v spolek sě zberúce, 1455  nelepších v čet oberúce
mistruov padesát, ne vzdorů,
poslali je inhed k dvoru,
nečtúc sobě to úsilno;
neb ciesaři velmi pilno i46o  jich jest. Jakž to uslyšechu mistři, v hromadu pospěchu,
múdru radú sě sebravše, najlepších padesát obravše, těm kázachu k dvoru jeti.'
1465   Tito mistři své paměti počechu rozcukovati, s sebú sě disputovati rozličnými pohádkami, mluviec mezi sobů sami,
i47o   řkúce: „Co chce býti z toho? Zda na nás tiesař má někoho, jemuž je nesnadno stati, by sě s námi chtěl hádati? Čij' nás k něčemu tvrdému
1475   třeba?" Tak k tomu hrdému k tiesařovi sě přibrachu. Jemu to věděti dachu, ež sú j už mistři přijeli a rádi by předen chtěli.
i48o   Ciesař inhed bez potaza 29* před sě jě pustiti káza.
A jakž mistři předen přídú, také libosti projidú smysl i srdce toho zlého,
1485   že nahoru s stolce svého
vstav i da jim všem vítanie. Jemu oni děkovánie davše, poklonichu hlavy, vznikše řechu: „Ó laskavý
1490   náš ciesaři, rci k nám tuto, kteréť potřebie tak kruto jest, pro něžs nás k dvoru vzbudil a z dalekých zemí trudil? Daj nám věděti své chtěnie!"
1495   Ciesař vece bez prodlenie:
„Darmo sem vás nezval k sobě.
161
1\J,
48«
f
2445
Tudiež vsadichu tu ladnú. Ciesař pod hrozí nesnadni, dvěmanádct rytierom kaza, 24i5  aby inhed bez potaza své oděnie na sč vztiehli a tej dievky tu tak stŕiehb, jakž miluji své životy; aby po vše časy po ty, 2420   doňuž ji tu bude šiesti, ani pití. ani jiesti za žádny vlas nedávali, ani kterých daruov brali ot rádce ni ot šafáře, 2425  by k niej kterého lékaře pustili na kterú chvíli. Ti rytieri, vzemše píli,
0 to smyslně sě radichu a tu stráži usadichu tomu duostojnému zběhu, jehož dvanáct dní střežiechu.
V tom , času jeho králová, slyšavši ta hrozná slova
1 tu zápověd tak pilnú, počě jmieti mysl úsilnú, kakž kolvěk bieše pohanka, ež ta dôstojná kresťanka núze tak mnoho trpieše; toho jiej Žel velmi bieše,' jakž jiej pověděly sluhy. Vzpodjechu ji silné tuhy, toho srdečně žádajíc,
nato vešken smysl vzkládajíc, kady by sobě vspomohla, J>y ji tak viděti mohla, jakž by toho nepověděl
243(1
2435
2440
188
2150
nikte, ani ciesař vzvěděl, jejie muž, Maxentin lítý'; neb by jiej najmenšie skřity neostavil pohromadě. Tak s svým srdcem v téj radě chodieci hledáše stieni.
48*
2455
2460
2465
21711
49a
Zatiem prostřed těch drahých siení
postřete ji rytieř jeden,
jenž ve cti u viere vzveden
bieše i ve všie dobrotě,
v studu, v kázni i v lepotě,
u mužství i u múdrosti,
v šlechetenstvi i v ščedrosti,
jako každý cný a věrný-;
k tomu bieše velmi smierný,
že svěj cti uměl hájiti
a všiej řeči utajiti,
což mu je kterým rozšafenstvim
kto pověděl pod tajemstvím.
Portýrem ho jmenováchu,
všichni úřadové stáchu
v jeho rukú, v jeho moci.
Ciesařovi ve dne v noci
vojny strojce, zisk i škoda,
nad rytieri bieše vévoda,
urozený i vybraný
ve cti nade všě pohany.
Tehdy králová tu k sobě 2i75   zavolavši v smyslné] době i povědě mu svú voli | a řkúc: „Věz, žeť srdcem bob. Spadlo na mě jedno chtěnie: nestane-li mi sě viděnie 24.S0   téj panny, ješto jest jata,
2700
27B5
,   1 v
ti pttmtiii, bludní I chrti, chtiechu připraviti k smrti, protože nechtěla zlatým jich bohom, těm diáblóm klatým, věřiti, ni chvály řeci, jímž se eiesař chce až vztéci. ..Pospěštež tiem!'
na ně vzvola.
Tehdy ucinichu čtyři kola před městem na jednej rovni, mezi slúpy, v něžť osovní skřipci biechu biti kypře, skrze něž prováži chytře okolo hřiedelóv jdiechu. A ta kola tu tak biechu jich mistrovstvem udělána jako najhustejšie brána, jížto zavlačiji žita: takež kol věk nabita biechu tato kola všady železných hřebuov, v nichž brady břidké jakožto u břitev Tater, Saracénuov, Litev. Mnoho tisícuov tu stáše, jimžto všem hrozno sě zdáše i břidko na to hleděti. Také chci vám pověj děti, kak jě biechu chytře spřiehli, ež když za provazy tiehli, tehdy z těch čtyř kuol dvě spolu 278r,   běžele, režúce k dolu,
břidkým během v prudkém plase; a druzie dvě kole zase řezale, pro Iitnú vzdoru běžiee protiv nima vzhuoru. í79o   To vše, což mezi ne vrhli,
27SH
55*
27í>."
2800
280."
to ti hřebové roztrhli
na sč do najmenšie skřity
Nebyl by člověk tak lítý
by to vida stál nepláče.
By všech najrúcejšie ptáče
mezi ta kola vleíalo,
to by bylo z nich tak málo
mohlo utéci s životem,
jako mrt nemôže kotem
mieti probytie u moři,
by tú prudkostí v tom hoři
na drobty sě nezrezalo.
Všecko pohanstvo dřežalo.
nechtě stati při tom strachu.
Zatiem po strážné poslachu.
Ti přivedu tu žádúcí
pannu, jakžto ruoži ktvúci,
k těmto mukám přede vším zborem,
chtiece, by tiem hrozným morem
jejie zdravie konec j mělo,
jakž tomu kázanie chtělo
nesmierneho Maxentina.
Tehdy svatá Kateřina, uzřevši tu hrôzu divnú i muku tak přeprotivnú, ješto bieše připravena dle jejie slavného jména, chtiec j u mezi ně uvrci: k tomu každý rozumu řci, 2820   jměla-li sě co leknuti? Ano než by kdy řeknúti slovo mohla která ústa, až by ta divoká spústa ji na kusy roztrhala. 2825   I poprosi, by poždala
2810
2815
199
57*
jhkož bieše pomstil koh těch třídietek, jež u peci Kaldei chtiechu užcci, jichž král Bohu byl protivný, tu sě také sta div divný: kdyžto jě u pec vsadichu, všecky diery zahradichu, a pec bieše neumalena, 290Ô  s štyřmi dny tři noci pálena pravým súšem dle horkosti, tehda jim Buoh z svéj milosti seslal ot nebes anděla, jehož moc inhed zdospěla 29in   u tej peci vrch prorazi; a z niej sě plamen vyrazi čtyřideát loket nade vše lidi i zežže v Iitnéj neklidí ty všecky, ješto tu biechu. 2915  Takež koli tuto v spěchu pomsti svatéj Kateřiny pro jejie pokorné činy nad nevěřúcim pohanstvem.
2(12(1
Ciesařová se vším panstvem bieše ostala na hradě; s Porfyriem v tajnéj radě sedieše naplákajíci, dávno velmi čakajíci Božie pomsty divnéj rány. A když hrom již ty pohanv pobi j smrtí postiže, tak sě králová preč vzdviže doluov udatně k ciesaři, řkúc mu: „Ó lítý ohaři,' ne mój muži, ale črte, ' převzteklý pekelný chrte,
2!i2.'>
2!*0
202
2935
2<H0
2!»4.">
všech hněvuov ph,menná záři' I co chceš, hubená tváři, bojovati řeči mnohú protiv mohúciRinu Rohu? Rozmysl sě, u vieře chudý, miň své zlosti i své bludy,' znamenaj ale jedinkú to po nynějšiem účinku, kak jest mocný Buoh křesťanský kak královny i kak panskv, když pomoci ráčí komu, jenž jedním lučením z hromu dnes tolik tisícuov tvého lidu zabil z hněvu svého."
58°
2930
To uslyšav ciesaŕ ot nie. křiče velmi neochotně, hněvně naduv sě v hromadu, jektaje pro litnú vadu, roztínajě zuby , slova a řka: ,,Ó co ty, králová, mluvíš? Náhle miň ty řeči, doňadž nám to bude vděčí, a nesmúcej našich pánuov! 2955   Zda tě jest někto z křešíanuov chy trošte mi mistrovskými odvedl nebo čáry svými obrátil snad na jiný stav? Náhle toho sě ty ostav 296u   a j měj v svéj řeči smieru, neb toť beru na mú vieru dnes i přisahají na tom mému bohu, jménem Batom, i všem mým bohóm velikým: nenavrátíš-li všelikým sě úmyslem k svému stavu,
2»«5
203
3390
•
a svú válku dokonavši, slzami oči vzmrákajíci, kleči, pro tě cákající smrti od meče břidkého, jímžto z úmysla stydkého tento masar jedva vládne, 3395  jenž dnes na mú šiji spadne, neb od něho mám umrieti. Milý Buože, rač piijieti dušičku mú milostivě a dovésti radostivě 3400   skrze ruce tvých | anjcluov i tvých svatých archanjeluov k témuž seděni u pokoj, kdež všech svatých děvic okoj jest i radovánie věcné!"
34(15
3410
3415
3420
A jakž ona téjto pěčnie prosbě učini skonánie, tak inhed bez pomeškánie nad ni hlas ot nebe snide, jenžto přerozkošné vnide v jejie sluch i v jejie uši a jiej takto řka odtuši: „Dávnos ždala, má věhlasná! Pod sem ke mně, v cnosti krásná, má milá choti žádúcie, v tuto rozkoš! Tobě ždúce jsú při mně bydla szořena, rajská vrata otvorená. Tebe přiebytek v ústavném pokoji i blahoslavném hotově čeká i miesto, má milá drahá nevěsto! K němuž u brzkosti pojdi, nebeskej radosti dojdi,
67a
67b
nic sobě netesknúc, žádná' 3425   Cožs požádala, má ladná,
to jsi všecko | obdržala;
všem, od nichž sě tobě chvála
bude dieti, z učiněnie
vzpomanúc tvého mučenie, 34ao   slibuji hotovie u moci
ze všiej jich mize vzpomoci."
A když tento hlas jie dodě,
tato slova dopovědě,
inhed ta svatá device, 3435   vzezřevši na kata z nice,
svých stvúcích vlasóv dosáhši,
svú bčlúcí šíji ztáhši,
vece: ,,Ova, toť odolá
má pře! Již mě k sobě volá 3440   mu o j král, jenž vše krále pleni.
A ty činiti neleni,
konaj, v něžtos sě uvázal,
jakžtotě tvój ciesař kázal!"
Tehdy on svój meč vytáhna, 3445   nad hlavu jím prudsč sáhna
i stě jejie hlavu čistú.
Kdež sě tú novinu jistu
dasta dva divy viděti
a ta v duostojnéj paměti 3450   slušie jmieti vždy v zápětí:
ež z téj hlavy po tom stětí
i z jejie šíje z milúcie
miest o krvi mléko bělúcie
ščedře tečieše potokem ^ 3455   na zemi před mnohým okW^L^^»
A Lo Buoh učinil proto, y'^f/T^S *g
ež drahúcie mléko totojt7(jÄ|U *\
!
znamenávalo jistotu j ejé velikú čistotu sien   i jéjé panenstvo čisté. Druhý div sě sta zajisté, ež andčli přiletěchu a to vzácne tělo vzechu i nesú je v dôstojnosti 3465   u povětrnéj vysokosti na tu horu. na Sinaj, zpievajíce: .Adonai! Svatý!' Tuž ji pochovachu a její duši poslachu 3170   do nebes u věčnúeí čest.. A ta huora svú dálí jest odtad. kdež ta panna, svatá Kateřina, byla sřata, dvúdcát dní neb málem dále, na niežto skována v chvále ona od anjelskú rukú. V němž miestě Boži ponuků u jejie hrobu nemálo divných ' divuov sě již stalo i dnešní den vždy sě dějí; neb ktož, majíc v niej naději, putují k jejé milosti, ti všiej nemoci i truchlosti zde i na onom světě zbudu.
347
3180
3485
to
3490
Ješče poviem, ne obludů, kak tu Buoh jest všemohúci zjevil jeden div divúcí: že 7. jejie svatého hrobu plove olej v každú dobu bez obleka vždy ústavně; a ješče kam koli slavně z jejie tela svaté kosti
v
3105
3500
3505
3510
3515
budú přineseny v cnosti, ne omylně, ale cele, z těch sě v zřejmosti dospěle i dnes potí olej svatý, od něhožto mnohý jatý člověk bolestnú chromotú na údiech svého životu zdráv i vesel sě pokáze, kdež tiem olejem pomaže.
Takž jest svatá Kateřina,
předrahá dci materina,
bojovavši i skončala
a svú smrt | pomnieti dala
i najposlední čásek ten,
pátý nade dvěma dsát den
prosince toho měsiece.
A ješče řku pravdu viece,
že nechybila za vlásek
v tom: téhož dne i v týž čásek
vzdala duši k Hospodinu
u pátek v šestú hodinu,
jako Kristus, náš Spasitel,
našich duší uzdravitel,
šel i dal sě k mukám za ny.
Jemuž králi nade vše pány
bud ve čsti sláva nemalá
i na věky věkóm chvála!
tak učeny, v takej krási i múdry jako já sama: za tohoť pôjdu bez klama, najviec pro vaši útechu." 380   Pnetelé otpovčděchu řkúc: „Urozenejšieho muže, bohatej šieho, nežs tv, my bychom vedeli; ale bychom pověděli 385   tak múdreho i krásneho, neb v učeni věhlasného, jakožs ty, tohoť neznámy, ani ho snad na světě j mámy, všeť jsú protiv tobě klamy." 390   Dievka vece: „Když to sami mluvíte, žeť mi osovně ve všech zemiech nenie rovně, věztež t i, žef tie nit o bláhaj i a dnes sě zaprisahaj i 395   muže nikdy nepojieti." Viec od toho času vznieti tu mysl i v svého srdce stanu.
Zatiem králová vzpomanu na jednoho pústenníka, „ -       4«o  šlechetného učenníka.
Ten bieše odtad rodem z města. Z Alex andříe k němu cesta povzdál bieše, neb na pustém lesi bydléše, na hustém, v jedněch horách, v jednej skále, Boha Jezu Krista chvále i jeho zmilitkú matku, Bieše v duchovném dostatku muž šlechetný, cný, poradný, múdry, duostojný i radný.
4 05
410
415
\2<l
125
V pravej čistotě sedieše, život nebeský vedieše, neposkvrnný, rnyslí upŕiemú Proněž králová ráda k němu chodieše pro pilnú radu, neb ot jeho reči vnadu i jeho propověděnie často měla utěšenie. A když jiej na mysli tanu, tak jak rúče jej vzpomanu, tú umyšlenú závadu namluvi tu pannu mladú, aby sě s ní k němu brala i ot něho uslyšala o svém stavu řeč některú.
43li
435
I Hl
í'
0\j^ OH.
445
Inhed z jitra, ne k večeru, vstávše k němu sě preč bráchu. A když před tú jatku stáchu, kdež bieše jeho bydla škola, králová jeho zavolá. To uslyšě ten muž správny, čistý, svatý, Bohu slavný, i vynide protiv nie ven. Králová mu řeči z kořen ot počátka ve všem řiedě všecky do konce povědě a nadějíci sě tomu, zda by ji svú řeči k tomu připravil, by za muž chtěla.
"Ten pústenník velmi zcela poče sě k tomu staviti a Kateřině praviti o manželství u pravém stavu | jmnoho a vše pravdu pravú
lz Písma, jak najlép' umě.
130
131
Vi-. / s« 13«
ť-
c
j lij
13»
a když budeš v svém pokoji, zavrúci sě sama svorne. 660   kleknúc před tú deščkú pokorné, vznes oči k nebi vzhuoru, prosiž s velikú pokoru téj zmilitkéj panny krásnej, nade vše svetlosti jasnej, jejiež milosti nic dráže, at svého syna pokáže. Máť nadeje jest tak dána. že vždy budeš uslyšaná."
66
«711
675
080
«85
690
Otpuščenie jeho vzemši, deščku pod paži ujemši i bra sě domuov s matku svú i s těmi pannami, jež v tu dobu biechu jejie sluhy. Zpodjidú ji hrozné tuhy, mysléc sobě tak i sice, kak by toho pána líce tu mohla viděti vskuořě.
Když večeři dachu v dvoře a všichni lidé zesnuchu, všichni ohňové potuchu, tehdy jíej brzo na mysl vznide, ež do svéj komnaty vnide i zasvieti sviečku jasnú; vyněmši tu deščku krásnu i postaví ji před sobů. Xevzlitova rukú obú, tepúci sě k srdci jima, svýma jasnýma očima hořce plačíc i slzlivě i proséci té panny živě, aby sě nerozpáčila,
095
700
705
jie ukázati ráčila svého synáčka milého. Tu tak z srdečka čilého činí sobě mnoho núzě řkúc: „Ne k choti, ale k sluzŕ by mě přijal nebožičkúľ""" Po jejie bělúcí Iíčkú slzy potóčkem sě valéchu, její oči sě kaléchu ve krvi velikú žádostí. Když pak rozličnú žalostí mnoho plakala v téj váze, tehdy padši na podlaze i usnu z těžkého truda.
no
715
14"
720
725
V ten čas sě viděti uda jiej jedno viděnie divné, krásné a velmi poživné.
V tom vidění sě jiej zdáše, ež na jednej Iúcě spáse, na velí i širokéj,
všú rozkoší nepřírokéj. Ta bieše letnú travú světlá, tak rozmladlá i rozkvetlá nejednu bohatú krásu, jak sě jiej zdáše v tom času. by podlé světskéj ponuky kraššie paseky i lúky nevídala, jakž je živa, ni viec rozkošného diva. Uzře z těch drahých úhledi, ande na stolici sedí Maria, ta"vzkvetíá panna, jiež matka jest svatá Anna, drží svého jedináčka, Krista, milého synáčka,
138
kochajíc jej myslí čilú.
A nad jeho pleckú mílii
šijka bielá svieti Isknúci, -30   jako lilium bělúcí
lskne kdy z naj světlejší lásky.
A jeho žádúcie vlásky
svietie, všie poskvrny nahé,
jako ryzé zlato drahé 735   lskne nad jiné zlato draží;
v těch vlasiech nad jeho paži
zatáčeli sě pupenci
jakožto zlatí prstenci,
zdělaní ot pomyslenie.
740  Těžká žalost, rozmyslenie na svém srdečku plodieše: což okolo nie chodieše, však nemôže nikdie z vratká v tváři uzřéti děťátka,
7«   neb sě bieše obličejem
drahým dietěcim svyčejem k matsě tak bliz prichýlilo, jak sě nikdiež nesmílilo, by sě kdy ozřelo za sě,
750   než vždy s matku zřésta na sě.
Tehdy Maria laskavá, všech smutných útěcha pravá i smierce v každú hodinu, vece: „Ó mój milý synu,
755   ozři sě ale jedinú!
Viem, ež vieš hyn Kateřinu, ana v krási smutná chodí, na svém srdci žalost plodí, z daleka nahlédajíci,
760  tě viděti žádající.
Nerod sě jiej, synu, kryti, všakť chce ráda tvá chot býti v služebnéj žádosti, to vieš. Proč k niej něčeho nepovieš?"
765   Tehdy Jezus Kristus sedě vece, na svú matku hledě: „Milá matko, čemu prosíš a svú prosbu ke mně vznosiš svých drahých úst snažně za ni? 16a 77o   Poviemťj jednu vinu na ni,
pro nižto, matko, věz právě, donižtě v tom, v němžť jest, stavě, kak jest krásná i pokojná, všakť n^ji^ie_toji^oluo^toŕna,
775   byť hledala na mé líce ani z jasna, ani z nice. Neb vieš, ež já s těmi stoli, ješto činie vši mú voli i činili sú, v světě jsúce,
■so   na mé líce zřéti ždúce. Ti mě j už viděti mohu, chválu zdávajúc mně Bohu. Ale jak sem řekl, jest vina. pro niž ješče Kateřina
785   na mé líce zřéti nemóž, ač sobě jinak nespomuož. Kakž jest krásna nade vše panie, však podlé přirovnáváme protiv mým pannám i paniem
790   ničse nenie, tiem ji haniem. Pakli dieš, ež jest učená, múdrá, dobře urozená, bohatá, tomu já shoviem; muoj najmenší sluha, to viem,
795   múdřejí i učeněji
15b
16"
SOU
sor,
810
815
820
825
jest i sto|krát bohatej i
než ta panna tak jest tichá;
proto mne sobě ženicha
nedôstojná jmieti ona,
ni na mě zřieti bez záslona."
Tehdy Maria, panna mocná, všem žádajícím pomocná, vece: „Muoj najduostojnější synu, krásný, najmilejší! Pověz, mohla-li by co zdieti Kateřina neb trpěti, pro něžto by j u potkalo to ščestie, ež by sě stalo, by tě, ač řeci směji, viděla v tvém obličeji?"
V tom časi ten syn žádúcí, všech věcí král všemohúci, povědě, řka svéj matsě tak: „Když ke mně chce, toho nikak já ot sebe neotlúči; tobě, matko, to poruči o královně téj i panně: chce-ľ poslušná býti daně spravedlné rady mých synuov a přijieti sě těch činuov, jakž ji mé sluhy naučie, ješto sě vždy pro mě mučie, mé kázanie rádi činiec, protivo sě mně neviniec, bude tiemž dielem hospodář, snadť by tak uzřela mú tvář." K tomu opět světlá ruože, dci milosrdného lože, vece: „Ó mój milý synu!
«30
7&
h:c.
840
845
850
8.Y5
860
Za tu svú za téžkú vinu nemóžť nic tak nevraždného býti ani nesnadného, byt toho v rozličnej slotě všeho netrpěla pro tě Kateřina velmi ráda." On vece: „Když toho žádá, nechaj ať jde k rádsi svému, k pústenníku, sluzě k mému, a tu při jemu poručí, a čemuž ji ten naučí, ať to činí bez prestanie. Pakť sě vrátiec, rozkochaně na mé lice bude zřieti, a cožkolbbude chtieti, k němuž jejie prosba trží, to všecko na mně obdrží. Kromě, poviemť v téj hodině, žeť ju vědě v jednej vině; téť jiej nelze jinak zbyti, nežť ji musí vodu smyti." Tu řeč když j už ovšem cele domluvi, inhed dospěle pustiv jako křídle z sebe i vlete nahoru v nebe, pojem matku svú bez ľuti.
Inhed z toho sna procíti Kateřina z smyslnéj váhy. Vstávši vzhuoru z téj podlahy, na niež spala, pamět j majíc, to vše snažně vzpomínajíc, co viděla i slyšala v téj otrapi, z niež doždala bieša teskná v sobě přemnoho s hroznů svú žádosti toho,
tri sr^r. j, d<aj\
"3
940
945
18»
950
Ji    .u t," <S
955
0
960
i ■
965
970
že pravými radoščerm vzjiskři zdravě miloščemi Boha i jeho matky chválu. Ana s radostí nemalú vniče opčt v oblečenie, vzemši míle otpuščenie ot něho. z jatky vynide, tuž k svým dievkam i přijide, s nimiž sě bra opět k domu; ale těch novin nikomu nezjeví za žádný vlásek. A jakž j už j uzřě ten čásek, ež sě 1'udé rozbroj ili biechu i upokojili všichni v svých pokojiech senně, tak bez meškánie neleně inhed do komnaty šedší, opět svú deščku nadvedši, kleče před ní v dobrém smysle, plačíc, prosec, v divném čísle modlitvy rozkládající a vždy toho žádajíci, by Maria, Božie matka, prosila svého děťátka, by sě jiej viděti dalo a ji za sluhu přijalo í za chot věčnéj ozdoby. V téj modlitvč i z té mdloby sen jiej vznide na oči, skrzěňž u videnie kroči v rozkošné a divné, krásné. Zdáše sě jiej, téj věhlasné panně, býti bez omyla, by na krašší sieni byla, než ji vídal kdy kto živý. Na téj biechu divné divy
19"
975
980
985
990
19b
995
1000
1005
zdělány z bohatej měny dnoj i byryl,   adamantuov stěnv spojovány biechu v zlatě v nich mnoho okénec bohatě Z smaur^duov i z sauerov biechUí v mchzto miesto stkla sě stkviechu drahých kamenuov ěinové: jochanti i rubínové, turkat, sardin, palejs v sloni, jaspisové, kalcidoni, topas, granát, kryzokti, amantisky, margariti, zpósobení přieliš lepě. Tudiež na téj sieni sklepě slunce, měsíc, při tom hvězdy podobenstvím týmiž jezdy stviechu, jakož Boží mocí dú na nebi dnem i nocí, časujíce všecky chvíle. Viece drahých divuov v síle vidě, v kráse sě hojiece; uzřě dvě stolicijrtojiece na vzchod slunce podlé sebe: na jednej] Buoh mocný z nebe sedieše v svém světlém tróně, na druhej v drahéj karoně Maria, jeho matka z slova, archanjelská ciesařová. Oba j miesta sceptry v ruce. Ten bleskt i ta radost j súce Kateřinu tak utěši, jakž sě veš smutek vyspěli z jejie srdce, jenž bieše j měla. I pomysli řkúc: „Prospěla jsem, ač Buoh dá, na svém diele, když mi sě muoj chot tak cele
<
46
147
lltlO
lei:.
20"
1020
1u25
1030
103:»
20b
1040
dal viděti i s svú matku. Již nebudu v nedostatku, když hlezi na jeho líce."
Tehdy Maria spomocnice pokynu jiej rukú k sobe. ana v stydlivéj porobe jide jako blíže k nirna, klekši i pokloní se jima. To pak Maria vidlici vece: „Mój synu žádúcí, ké svéj choti dáš vítanie! Však vieš, ež jest dokonanie svému stavu učinila a to všecko naplnila, cožs jiej kolvěk rozkázal." Kristus vece: ,,Juž utázal sem sě o to, ež j u jasnú Kateřinu, velmi krásnu, chci sobě za chot vzvoliti. I bude se mnú stoliti u mém kralování věčně." Kateřina, klečiec pecně, vece: „Mój najdražší králi, dnes já m ú čistotu v táli tvéj milosti porúčeji, a jakž najlépe uměji, snažným, věrným srdcem zdravě, tak chci tvéj milosti právě slúžiti do méj smrti míle." Tehda tu Kristus téj chvíle učini sě jiej tak jasen v oči i tak velmi krá|sen mnohú okrasu v svéj tváři, jakž ot jeho světlej záři srdce jiej v tele hrajieše.
fOf»« $o
>-'t - I A
1050
1055
>7«
Bez omyla sě znajieše v tak utešenej radosti o nížto jakž z své mladosti 045   ani ctla, ani slýchala-
po němžto bieše vzdýchala na toho zrakem hledieše. A ten tak, jakž tu sedieše s svú zmilitkú matku, včile vstav nahoru z kratochvíle, o němž stviechu zářmi stěny, šed sta jako prostřed sieni, oblečen jsa mnohú draží. Inhed Maria za paži vzdviže Kateřinu vzhoru a řkúc: „Již sě neboj vzdoru, ani žalosti, ni núze, neb tě mój syn k choti i k sluze přijal; již bud utěšena, všie radosti nezlišena, ale všeho smutka liše.' V tom rčení Syn Boží tiše začě jedno pěnie časem milým, sladkým, drahým hlasem, 1065   jímž jiej srdce v zdraví zvlaží.
jda k niej, svých slov v slavnéj draží vece: „Vitaj, má přežádná! Vítaj, moje choti ladná! Pod sem, vzvolené líčko, ke mně. milá holubičko! Bydlof sem věčné osnoval, toběť sem korunu schovaly u mém království v čistotě." Jakž tu piesn v svéj sladkéj notč skona protiv téj děvici, tak snem prsten z svéj pravici i vloží jiej prostřed ruky;
1060
1070
1075
148
30"
Jest zde tak v múdréj útrobě jedna parma velmi krásná, učená i tak věhlasná, 1500   že to divno pověděli,
kak jest hlubokéj paměti i přerozšafnéj múdrosti. Jsem slýchal mnohé chytrosti, před sebú mluviece vděci, i50ó   ŕku, ež sem múdrejšie řeči nikdy neslýchal u mieru. A k tom u ť j má j inú vieru, to vem | pravi, než naše jest: věřiť v Krista, jmajíc svoj křest, i.)io   a vždyť hanie naše bohy; toť je slýchal člověk mnohý. Tiemť žalostnú bolest noši. Proto vás všech nynie proši, by smysl na to ukládali, i5i:>   zda byste ji přehádali
ía svedli s téj bludnéj cesty. Chciť vy zbožím, hrady, městy udařiti tak bohatě, že sč musie téj odplatě i52u   všickni ľudé podiviti. Móžte mě sto let živiti tiem, ač ji budete moci přemluviti; mněť pomoci v hroznéj přibude radosti."
1525   Jeden z nich vstav, z pravé zlosti přiště jako z smysla vzatý řka: „Ó ciesaři přezlatý! Proto-lis nás sem přilúdil, aby námi smiech posúdil?
1530   Cožť jest třeba řeči také? Já viem, zeť by ji obake,
30''
1
162
kak nevizu jejie líce, najmenší náš panošice přěhádal, to věz za jisté
i.*a   Však af by tak chvál v | čisté v tvém mnění nic neostalo, kaž sem téj panně na málo jiti aneb ji přinésti. Chcuť sě tú chlúbú povznésti,
1540   žel bude po všiej tvéj vuoli jako třtina, jak chceš kok' ty sám; chcuť sě tu tak péci, žeť to musí sama řeci dobrú vuoli z smysla svého,
1545   ežť najprvé právě múdrého . jakž tě živa dnes uslyší."
Svatéj Kateřiny v chýši chováchu pod stráží silnú. Když pak posli tu řeč pilnú
1550   uslyševše k niej sě bráchu a jiej to věděti dachu, ež sě tomu zítra stati, § pěti dsát sě hádati mistry jmá z dalekéj púti,
1555   slyševši viec sě nesmúti za jeden vlas tú novinu; ale z udatnéko činu svój smysl v ustavičnost vlúči tuž a své skončenie poruči
i56o   svému choti Jezu Kristu, ■ vzdechši z srdce myslí čistú, ustavičnej viery j súci, vezře v nebe a tak řkúci: „Ó prevysoká múd|rosti!
1565   Ó šlechto všiej šlechetnosti! Všie radosti věčný stave!
103
í a-
Ú vyhoniv silný iiiave!
Ó bohatsťvic všeho zbožie!
Ó veliká moci Božie! 1570   Ciesaii všech věci pravý!
Spasiteli môj laskavý! 'Osí 1 ,v j.      j Doluov z svého tróna sezři,
na nič na svú dievku vezri !a daj u mé srdce slav n ú i.):.">   nivsl i u má ústa správnu j reč, jôž by tak dobře vzněla \% mých úst, jakž bych správně chtěla, bych sě mohla obrániti těm, ješto mě chtiec haniti i5so  ä dalekých sú zém přijeli;
jimž, jakž prie i vždy sú přeli. Jezu Kriste, tvého jmene, daj, aby smysl jich s temene zhlúpěl, jakž by všickni bledli a svéj křivdy nedovedli, ale stali zněmějúce; neb pak pravdu poznaj úce, tvému jménu chválu vzdali a viec při tobě ostali." *
31>>
1005
1010
'01 ŕ
15«J0
1505
KiO'-
Ješče všéj řeci nebieše dokonala, j kdež sedieše, až sč jiej tu anděl zjevi, při němžto nebíechu h nevi, ale plná milost v době, řka k niej: „Ó neteskni sobě, milá dievko, vzácná Bohu! jToť pra vi jistostí mnohú, jež nejsi nivčemž obmeškána, tvátě prosba uslyšaná. Již buď ustavičná vážně fa pracuj v svéj viere snažné,
32«
1620
162S
[1635
n ej majíc péče i jedné ■ Buohtě s tebú v noci i ve dne pro jehožs ty jmé i radu vzňala tuto jistu svádu, v niežto drž svú při nes'labé. Jsemt Michal, anjelský hrabě, v dóstojenstvě i předečstvě. Měť jest na jisté svědečstvie k tobě sem mocný Buoh poslal, chtě tomu, ať bych zvěstoval nenie to poselstvie v ŕiedé." A jakž anděl to povede, tak inhed od niej odstúpi. Svatá Kateřina vstúpi v silnější mysl žádostivě, čekajúci radostivě, kdy by|ciesař poslal po ni, aby tito mistři, pro ni svých múdrostí pokusiece, neblúdili smyslem viece.
Zatiem sě moc lida snide a sám Maxencius sede na svém ciesařovém stole, před nímž podlé jeho vuole stáchu i okolo něho, střehúc zdravie i cti jeho, kniežatá, rytieri, páni, ješto mu biechu poddáni v robnú službu k jeho domu. Tudiež lito mistři k tomu v hroznéj hrdosti sediechu, svú věc úropně vediechu, ukazujíce dvornosti v své ľudské pozornosti i chytrosti všelikaké.
166
ii; in
Ciesař káza dievku i a ke před so přivésti lu divili.
Svatá Kateřina, pili j majíc i udatstvie velé,
mi
Ifi.MI
165
1665
Ili7ll
z svil ručicí na svém tele učini drahé sstavenie, svatého kříže znamenie, jímž sú všickni právi zdieni; i   s tiem inhed směle do sieni vnide ta panna jediná před ciesaře Maxentina, na svéj při stojieei tvrdě. Tito mistři, také hrdě vstávše vzhuoru s hroznú pýchu, všichni tak zmámeni bychu, jakž jich /, chyterného ssova ižádný nevece slova; ana tu před nimi kráse v svém drahém svyčeji stáše, než by mohli kdy viděli takež staří jako děti. Ciesařskéj hrózy netbajíc, naději u Boze jmajíc, vezřevši na mistry tyto, vece: „Co stojíte? By to jeden neuka učinil, s právem by sě k lidem vinil. Však ne j už ste otsúzeni. Proto-li ste sem tuženi i velikú prosbu zváni, z dalekých zemí sebráni, abyste stáli mlčiece, svého mistrovstva nechtiece zjeviti, by neztratili pře, by vám to obrátili
3.3>>
l«75
l'udé i váš ciesař v dieku nynie | i po vašem věku? Kde sú vaše řeči chlubné? Vé na vy, na tak záhubné! Chcete tak svú čest zaratiti i mlčením zatratiti?"
Tehdy z nich jeden mistr najhrzší i v učení všech najtvrzší
ifiRo   vystúpiv i zmluvil nade vše
řka: „Panno, kakž srny řeči všie ot tebe již přeslyšeli, avšak bychom opět chtěli k tomu s právem tě vzbuditi,
ifi85   proto že srny sě truditi musili z daleka v robě na pohádku protiv tobě; by nechtěla za zlé jmieti, jesti tobě řeč počieti."
1690   Svatá Kateřina tiše:
„Bud vás," vece, „každý slyše, když já jmám řeč počieti k vám. Tehdyf nadhlas pravi vám: když sem byla po uosudu
1695   vzrostla u pohanském bludu, mudrcuov chytrosti všeliké i jich mistrovstvie veliké v svém rozumě smyslně jmajíc a mé srdce v tom | kochajíc,
nou   rozčuch, ež sem obluzena. Tehdy potom bych vzbuzena svátostí mého Jezu Krista, v jehožto j mě sem já čistá krščena i v jeho milosti,
nos   pro niž všě ľudské chytrosti
167
34»
a jich pře podlé žádanie i veškerna dokonanie ve vspoře, filozofova mistrovstvie Aristotilošova, i7io   jsem zavrhla vše za pleci. Neb to mohu směle řeci, ež v těch múdrošticch nic nenie toho, pro něž by spasenie mohla jmieti která duše. triá   Proto sě já v téj ottušř protiv vám svú řeči túži a sč nic uměti súzi. ni věděti co jiného, jedno toho jediného, iT^n   jenž jest u věčnosti smierně múdrost i učenie věrnie i všech ven věřúcích vděčně oblahoslavení věčně: Jezu Krista, mého Boha, i72.i   při němž plná radost mnohá jest i věčné ochotenstvie, » jenž pro | své milosrdenstvie ráčil s výsosti sstúpiti, chtě člověka vykúpiti, nač  jenž byl ot diábla přelúzen, z rajskéj rozkoši vypuzen i z věčnéj radosti také, chtě mu navrátiti všaké bydlo, jež mu byl uložil; 17X5   přeplovnéj milosti požil
plným chtěním nerozpačným, když, jsa Bohem neozračnvm, chtěl ozračenie přijieti, ot čistéj panny ráčil vzieti 1740   na sě maso i krev tělnú, aby tú osobu tálnú
34*
168
v svéj jednotě nebyl vzpáčen byl vidomen i ozračen. To já praví vám za jisté:
1745   čistý čistě z panny čisté,' již byl sobě k loži děvil,' od téj sě na všechen svět zjevil člověkem i Bohem pravým. V toho já úmyslem zdravým
1750   věři i mým srdcem zdravě,
neb on to jest, muoj Buoh právě, muoj prorok i mé cné chtěnie, ten má přě i mé uměnie, má naděje i mój strójce,
1755   mé obdrže]nie i bójce,
ten mój rozmysl, ten má žádost, ten má odpověd i radost; ten jest mé učenie správné, ten mé uzdravenie slavné.
1760   V jeho bytí jest vše řádno, jemu je snáze nežli snadno i na mnoze i na mále ty všě, již ven věřie v chvále, těšiti i uzdraviti.
1765 Jeho jméno chci chváliti chvalú mú, vši silu cele, doňadž duše u mém těle."
Tehdy mistr ten vece stoje: „Hrozný smysl i múdrost tvoje,
i77o   panno, tak ty mluvíš pecne. Tieži já tebe, pověz vděčně, když tvój Buoh jest mocen všeho, jakž ty pravíš, chváléc jeho, řkůc, ež vše pod jeho mocí
1775  jest a vládne dnem i nocí, mimo něnž ničeho nezbylo:
169
co mu toho třeba bylo, když jsa mocen nade vším věkem, ež se narodil člověkem i7.su   j rhodii na světě v strasti
a dal sě z svěj vlastnej vlasti ješče j k tomu umučiti? Musíš mi to olúčiti, kak bvch to mohl jistě znáti, iTs.,   proč sě musilo stati,
že sě v takú porobu nížil, když jest všeckerno převýšil v svém božství, v němž pomoc snadná? Pověz mi to. panno žádná, i7wi   nynie, kak to bytí muože?"
Kateřina jakžto ruože
stáše. prostřed léta ktvúci;
jako sě málo ulyznúci,
vece protiv tomu mistru: i~'.,:=   „V ten čas já váš rozum přistru
řečí, již vy závidíte.
I proč sě tiem nestydíte, tak nemúdrú řečí jdúce, ote vschoda slunce jsúce ihiui   najvyšší mistři vybráni? Ó kak jste zle mistrováni! Vaše hrozná hanba těžká, ež Sibyla tak vítěžská, Ot římského stola vlastí isos   jsúc, však rozmyslím nápastí v svém proročství Boha znala a o něm prorokovala řkúc: .Vidiech v slunci stojiece pannu a syna kojiece ísio   na ruce, ten krásen | bieše. Pod nohami jiej ležieše
mčsiec i vše jeho ůslona.' To kakž u vidění ona viděla, ne očivistě,
i8ts   však jest z svého smyslu jistě v rozumě inhed viděla, ež od čistéj panny těla Buoh přijme své ozračenie To-ii vaše hanba nenie,
1820   že Buoh znala, jsúci žena?
A vy, j majíc misteřská mena. Boha neumřete znáti? Já vám chci věděti dáti to, což mne tiežete, v čině.
1825   Buoh ten jest v jednej vině nikdy nebyl za žádný vlas, ani mu je co viece dle vás moci, leč blahy přibylo: Bohu veždy dobře bylo.
i8:hi   Bez konce i bez počátka i jednoho nedostatka neměl ani bude jmieti. Protož i chci pověděti, kterú potřebu sě to dálo,
1835   o němž vy pohřiechu málo vieste, toho já želeji; ale vědě i umějí, znáti mého spasitele, mé duše uzjdravitele,
1840   jehož všemohúcie božstvie jmá rozkladl také množstyie i obsieži beze všech strastí, jakž jeho moci i vlasti smysl ižádný sě nechopí, 1845   jakž se vstvoři nebo sklopí jeho věčné jsúci bytie: jeho dna, jeho přikrytie,
!
jeho děli. jeho šíři, jeho húšti, jeho číří, 1850  jeho výši, jeho níži, jeho dáli, jeho blíži, jeho úlihiov i okruh los li, jeho máli i velikosti. Rozum ižádúci nenie, 1853   ani kdy které srdce směnie téj žádosti k sobě vzieti, aby co smělo počieti o tom sice nebo tako mysliti neb řeci: takto 1861»   on jest mocný i veliký, jeho jmě národ všeliký slaví a já s ním tudieže. Vás všech rádsí ten mne tieže řka: .Co třeba bylo toho 186.-.   Bohu, že tak trpěl mnoho pro člověka muk i núze?' To vám poviem ne na dlúze. Viece když Buoh nežli | dosti jmajě přeplovné Milosti, isto   v níž, v nie v jednej Vlasti síla bez toho býti nerodila, a chtiec, by byl člověk stvořen, tehdy plného božstvie kořen, svú vrchní Múdrost, otvořil 187:.   a člověka z hlíny stvořil' i usadil v rajském domu řka: ,Ploď sčľ A ješče k tomu poddal vše, což země plodí, což léce, plavá neb chodí, i88o   na užitek jeho tělu
i dal jemu vši moc celú, věk i pravé svobodenstvie. Když pak pro neposlušenstvie
člověk byl skrze diábla klesl «.   uvCČnúklelvu ^ Luohna,llen sůd e. človek a jinak navrácen nemohl býti, jedno tady, ež Buoh z svého božstvie radv poživ i rozloživ čistě, pak chtěl i musil sě jistě z čistéj panny naroditi, nechtě pravdě uškoditi ani násile činili 1895   těm, již směli provi niti
myšlením dle pýchy radost, pro Luciferovu závist s nebes s ním u peklo spadli. Potom sú proroci kladli 1000   jistá proročstvie rozličná,
smyslná mnohá řčenie sličná, na nebesa vzhlédajúce, jeho přištie zadajúce, vuolajúce ve dne v noci 1905   a řkúc: ,Přid, přid, rač spomoci
nám z núze'/ Jakž sě i stalo.
Což sě mluvilo i psalo
o něm, to on vše dokonal.
Král David, ten po něm stonal uuo   řka: ,Ó věčný Bože mocný! +..\.r.,_ \HZ
Vezři na svuoj lid nemocný,
schyl nebesa a sstup doluov,
dotkni hor, ať jich podmolóv^
k vrchom vzkúŕé sě lehkosti!' 1915   To on mienil, by horkosti
pekelné zatopil vskóře.
Jeremiáš při téjž vspořě
řekl: ,Ó všemohúci Bože!
Vzvol sobě tělesné lože,
172
173
37*
18*
i«2n   chvátaj, juž ny tuha ždáti, by sč asa mohlo stati, by ty ne bosa rozdern, své milosrdenstvie zbera i vstúpil k nám nynie v spěchu!' i!»2.->   Izaiáš na útěchu
nám drahé rčenie pověděl, jakž skrze svaty Duch věděl řka: ,Ej, toť ot Jesse plodu, z krále Davidova rodu, i«w   čistá panna synem počne i porodí; a to zročnie dietce bude jmenováno Emanuel, to znamenáno jest anděl rady veliké.' To sě proročstvie všeliké k jeho narození kladlo; proto, když prokletie spadlo bylo ot něho do věka na najprvnieho člověka, i«4<i   jenž rušil jeho kázanie, pak téj kletvy i vázanie nemohl nikte rozvázati, jedno ten, jenž sě tázati ráčil z svého bostvie silu. ims   Mariu, čistú pannu milú, vzvolil svému tělu k matce i poslal k niej na počátce Gabriele archanděla, jenž jiej ta poselstvie celá isfôo   zvěstil ve vjšiej dôstojnosti řka: ,Zdráva plná milosti! Buoh s tebú, to věz zaceloľ Inhedž sě Buoh v to čisté tělo vložil skrze jejie ucho 1955   i nesl tak to drahé rúcho,
1!>60
lí)6.í
197(1
1975
HtXtl
174
1985
jakž mu ničse neuškodil, až sě v čistotě narodil i chodil na zemi této. A jakž sě bylo stalo zlé to skrze jeho kletvu k věku, věčné zatracenie člověku, takež jeho opět zase musil dobyti, vzepna sě na kříž, naňž pokorně vstúpil a s svú drahú krví vykúpil člověka k jeho dědině; umřel i ležal nevinně až do tretieho dne v rovu; vstal z mrtvých a ducholovú radu diablovu přesúdil, jíž byl člověka preludii jablkem na zatracenie věčné. Tak nám jeho příštie vděčné všem navrátilo spasenie. Věztež, že to jinak nenie, než tak, jak sem vám pravila."
Mistři řechu: „Panno | milá,
pověz nám, když již jest z mrtvých vstal,
diáblu, dieš, člověka otjal
a sobě jeho jmieti chtěl,
kamož sě on jest potom děl?
Jesče-li na světě chodí zde?"
Kateřina vece k nim: „Ne, po svém vzkriesení všeliký zde byl čásek neveliký, v němž k apoštolom přicházal, když učil; pak jim kázal ruozno po všem světu jiti, vieru kážúce a křstíti
175
2135
otpověděti, ni řeci, než těch každý poče vléci jazyk v sě a k zemi niče.
Tehdy tiesař na ně vzkřiče hněvným hlasem, jim na vzdoru vstav s svéj stolice nahoru řka: „Ó přehanebni chlapi! Nedarmo ste sluli lapi. ano   Nejste mistři, ale slúpci! Co stojíte jako trupci, oslnuvše i zdřevěněvše, ohlechše i oněměvše, slova řeci neumějíc, ani plačíc, ni sě smějíc, jednož bledete prokysle? Tak-li vy na vašem smysle ženská moc již obludila i svú řečí přesadila, jakž vás každý zmámen stojí?'1
2145
2150
42«
2155
Jeden mistr z nich vece: „Tvoji hněvi, ciesaři, ny budie, ale všakž nám neostudie pravdy, již slyšimy j sami. Nám sú všichni mistři známi, což jich koli na všem světě, však těch ižádný u přietě nikdy nesměl pomysliti na to, by sě protivili chtěl nám na kterém učení; pakli sě kte u potcení nás kterému poprotivil, ten je toho tak tiem užil, ež ho každý řečí schlustil, 2165  jakž ot toho s hanbu pustil.
2160
2170
2175
42<>
2180
2185
2190
2195
■ Á r
180
Ale protiv tejto dievce nenie ijednoho pěvce ani hovořiče zdese, neb jež to učenie nese, toho sě mé srdce leká i j sú mi velmi daleka jejie slova i rozumi. K tomu svědšie moji umi, ež k nám toto v drahém sluše nemluvi tělesná duše, ale velebenstvie mocné, utěšitelně pomocné všem včříciem, to my známy, jemužto sě poddávámy: 1 Duch svatý, jenž jest v ni vstúpil, ten ny zžesil i ohlúpil Boží mocí, o němž čistá mluvi tato panna jistá. Sobě mistrovstvím nespomuožem, nic křivú řečí nemôžem, ani chcemy, ani smiemy. Protož tobě to poviemy, ciesaři, všichni nematně: poznávámyť sě udatně, ežť sě s námi tvój blud mine; neukážeš-li nám jiné modly neb viery čiščejšie, ješto by byla jistějšie, než tvój stav je, v němž přebýváš, tehda věz, ež darmo zýváš, neb srny tvú milost ztratili, dnes sě všichni obrátili věrným srdcem, mysľú čistú k laskavému Jezu Kristu, jehož Božím synem známy :a za jeden Buoh jej jmámy
181
22(1."
0V-. i
221(1
221")
plnéj I moci, plné cnosti nekonečnie u věrnosti."
A když ciesař to uslyšě, s hrozným hněvem sede pýše, ulierajě potu z cela. Jeho mysl by neveselá: li-asn sě jako /. omraza, rychle prostřed města káza nheň veliký vznietiti řka: „Tito sě osvěliti chtíe, hanějic naše bohy!" Svázavše jim ruce, nohy, všechny v uoheň umetachu, v němž oni beze všeho strachu přijěchu to umučenie skrze dievčie ponučenie; pro něž umučenie zváni bychu, jsúc koronováni, 2220   do věčnéj radosti s Bohem. Tu sě při ľudu přemnohém na nich pokáza div krásný, ež těch každý mistr věhlasný krásně jako spě ležieše, 2225   že na nich na vjšech nebieše ani rúcho, ani vlasy neopolelo v ty časy. To jest věrná pravda celá. Pak cně křestěné jich těla 2230  v noci vzemše pohrabachu,
pro něž všickni chválu vzdachu Jezu Kristu laskavému, vždy ovšem Bohu mocnému.
A když sě to všecko skona, 2235   ciesař Maxencius vstona,
^1
2210
"-i !
2245
44a
vezrev na tu pannu pilně fjf       Jiněvajě sě z toho silně, vida ji tak tvrdéj viery, a ižádúciej odpěry protiv jiej nemohl mieti; káza ji svým sluhám jieti i mučiti v nemilosti. Tyto sluhy bez chúlosti,
0 to sě nic netázavše, v tu sě žádnu uvázavše, inhed svleku cistu niti
1 počechu biči biti. | A ti bičové tak biechu učiněni, jakž jě v spěchu
f<o<?! 1 fl'j   2250   ciesař bieše kázal z hněvu připraviti pro tu děvu, chtě, by věřila v jich bohy. Každý bič ten tři batohy -skruté vlásenim jmějieše 2255   a na každém konci bieše uzel zavázán pólovém; a ti uzli pak olovem biechu chytrně obliti a v těch olóvciech zality jehelné udice silné, jakž když sluhy z mysli piln biči udeřichu k tělu, ač kde batoh kóži celú ostavil, to pak zkaziechu uzlové, již proraziechu tu nevinnú žádnu kóži; až pak v tom uzlovém loži udice sě zavadieše a to maso vysadieše, bolestivě derúc zase.
2260
22G5
2270
44*
227..
22so
22S5
229(1
Ní 1 í y
2295
45a
2300
2305
Ó kaká odiva *ía sě, Jezu Kriste, nad tvú | ladu, jěž bieše v rozkoši z mladú u Kosta, mocného krále, jedinká ve cti i v chvále u své matky cnč vzchována, kdež ni bolest, ani rána na ni nikdy nepovstala, ani úraza kdy znala; než jak slušie býti dceři, jež jest occi i materi jedinú, jsúc při bohatství: takež ona u postatství jměla země, hrady, města. 5 'Ó Jezu, kak tvá nevěsta truchle stáše obnažena dle tvého slavného jména, jakž sľúbila bieše tobě, mimo tě nechtieci sobě voliti jiného chotě. Proto těžké muky pro tě míle i pokorně trpěla, neb ty sluhy jejie těla měkkosti nelitováchu, v tu žádúcí kóži prachu biči ze všeho ramenef"" jakž od každého pramene stanieše sě v|láščie škoda i nejednaká nehoda na jejiem čistúciem těle.
2310
2315
184
Toť tu dle svého přietele z šesti barev čistá mesla < u věrnéj milosti nesla, jakož věrná milá svého nositi jmá dle milého.
3
45*
První barvu nesla v spěchu ez te líčci, ješto ktviechu u biele i v Červenosti, tě sě obě v téj žalosti změnivše, však krve nezbyvše, ale krásu svú pokrwše, zelenásta pravým studem, ež před tiem pohanským bludem stáše obnažena jsúci. U pravé milosti vrúci, spenši svoji ruce k sobě, zatvorivší oči obě, hlavu schýlivši, sě tiši. Nad níž ti pohani liší 2320   divoké bitie tvořiechu,
od nichžto ran sě nořiechu blesky z jejie očí jasnú v horkých krupkách, čilú nečasnú, přes tě líčci dle bolesti. Druhú barvu bez všiej pěsti nesla dle jiných naději. Ba, kteréj jest kdy mileji byl který chot než té drahé, ež jejie bělúcie nahé tělo před pohanstvem stkvieše, na němžto črvená ktvieše barva ot jejie krve svaté, kterú ty panoše klaté zkropichu tu bělost stkvúci? Mezi tiem pak mnohú ktvúci róži bieše toho časa znáti z kuože i od masa, jakž jě udice zahnavše, mnohé od kosti vydravše ostavily biechu svrchu: ty pak zmrtvěvše na vrchu
2325
2330
2335
2310
185
46"
2355
46b
čTnáchu sě bolestivě. <> . Z    Pátú barvu žalostivě nesla dle ustavičnosti 234r.   svému choti vše k libosti jako jistá věrná sluha. Nejedna batožná duha, bolest jí k srdečku vzdřehší, pod koží krví naběhši, 2350   modráše sě, stezku stáhši, mezi rány sě rozpřáhši, kadyž mukař bičem mieřil. Nesnad bych již tomu věřil, by nynie která bez omyla tak věrnéj milosti byla a svému choti tak přála, by proň jednej ráně stála, ješto svatá Kateřina, rozkošná dci materina, mnoho set na sobě j měla. £ V šestú barvu bieše dospěla,
by sě oděla v též časy, v něž jejie žádúcie vlasy tu také trpiechu za to, jěž sě dráže než vše zlato stkviechu, což ] ho jest na světě. Ty sě v žalostivé přietč f/0"**^ chvějiechu po jejie pleci,^ a kdež ti bičové mecí, mezi ně sě zapletiechu, tu jě i s pltí vytrhniechu; pak zvezením jdúce zase ostaniechu jí u mase, v němž sě skrze krev bleskniechu. Tak sě ty barvy leskniechu všecko druha přémo druže, zde u mase, onde v duze,
2385
2361»
2365
2370
47»
2390
2375
47b
biele, Črně i zeleně, modře, Žlutě i črveně 2380   kaŽdávsvéJ ústnej'postatě.
Ach, toť milost tu bohatě bieše stany vše rozbila, ež ta panna Bohu milá muože strpěti to bitie! Drahé Izaldy napitie bieše jí dřieve zavdáno, když ve snách by dokonáno jejie sľube [nie s Tristranem, jenž jest nade vši věcí pánem, mimoňž mocnejšieho nenie. Ducha svatého rozžženie v jejie srdečku hořieše. Protož, kakž hořce nořieše slzy z svú jasnú očicí, však tú muků i tú čticí jejie srdečko v ten čásek nerozpáči sě za vlásek, jedno ež vzdycháše k Bohu^j
x\ když ty panoše mnohú muku bitím jiej vydachu, j idú před ciesaře v strachu řkúc mu: „Co nem kážeš ješče?' Maxencovi sě zatešče; svých rukávov vzhuoru vsúče i káza ji vésti rúčc v jeden žalář velmi temný; a ten bieše tak tajemný, jakž vcň jiného nikoho nev|sadiechu, jedno toho, jenž sě skutkem tak potratil, jakž mnie proto život platil.
2395
2400
2405
2410
49>>
má mi radost všecka vzata; takúť k tomu žádost noši. Protož tebe velmi proši, rač mě naučili tomu, 2485   kady bych já přišla k tomu, bych, ji uzřéci, s ní málo pomluvila; mne by zdálo se to za veliké šcestie." Porfyrius na tom miestě 2490   vece: „Králová žádúcie,
proč sě tvé srdečko smúcie? Co mne o tom j máš tázati? Tvá mně milost jma kázati, a já inhed bez potázanie 2495  j mám činiti tvé kázanie bez rozpači, bez otklada. Ale však nálepšie rada, jiež mój smysl móž zachytiti, jedno strážné umýtiti 25oo  i | podati řeči sladkéj
jim i slibuov, prosby hladkej, aby ot nás dary vzeli a toho nepověděli, co my tam činiti budem. 2505   Tak od krále hněvu zbudem."
Králová toho pochváli řkúc: „Všichni darové malí jsúť k tomu, nevelicí. Kteřížť jsú strážní všelicí, 25io   jsú-Jiť dobří, nebo chlustie,
daj jim, coť chtie, ať ny pustie. Jdiž přec a pracuj mi o to, a jáť slibuji, zeť proto do méj smrti v tom osudu 2515   viec tvá přietelnice budu."
2520
50°
2530
S Qb
Porfyrius jide tamo, neb mu volno bieše i známo takž tu s těmi strážnými s nimiž úmysly vážnými smluvi to, jakž mu slíbichu když by králová po tichu přišla s ním k tomu žaláři, chtiec dáti s tú drahú ' tváří jim mluviti i uzřieti, 2525   a před králem toho přieti.
Tak sě to nedlúho kona, až sě jednej noci oba snidesta, smyslem to skladše, velmi tajně sě ukradše, k tomu žaláři sě bráchu. A jakž brzo před nim stáchu, tak Porfyrius dřvi otrazi. Inhed je taká zarazi vuoně i světlost veliká, jakž jí síla tak všeliká neby, bysta mohla stati a jiej dobrý večer vzdáti, než v úžesti světloščemi 1 padesta oba na zemi.
2540   Svatá Kateřina, krásná,
smyslná, dôstojná, věhlasná, zavolá jí z svých tichostí i potvrdí těch cných hostí k dobréj vieře řkúc: „Netbajta,
2545  vstaňta a sě nelekajtal Nebud vám má řeč úpola; nebť vy také k sobě volá Buoh j do svéj věčnéj osoby." Inhedž králová ze mdloby
2535
■ n u
la-
191
190
25G5
o   vstávši s Porfyriem nahoru. k téj přežádnéj panně k dvoru přislúpistn jakož chtiecc; tepruvž třidsetikrát viece viděstn stvúcie světlosti v tom žalári, v něm v radosti sedieše ta dievka tichá.
Také tu nebysta lichá.
by viec divuov neviděli:
uzíesta, a n de n n děli
v korónach podlé ní stojíc
a tu Bohu milú kojie
utěšením na vše strany,
úrazy i jejie rány
mužíť mastmi nebeskými;
tak lékaři andělskými
Kristus svú chot tu kojieše.
2570
51"
2580
Kak sě králová bojieše, však s svěj mysli ten strach slúpi. opět blíže k niej pristúpi, dobrú mysl v srdečko vzemši. Svatá Kateřina, sněmši ! korónu s jednoho anděla, i vstaví ji inhed zdospěla královéj na její hlavu a řkúc: „Zvěstujif po právu, jakž mně svedší má věhlasa, ež ty od tohoto časa třetí tlen těžkých muk dojdeš, po nichž u věčnu radost pojdeš." Tehdy Porfyrius s královu vzesta v obé srdci novú mvsl i bohatie veselé,
J 9
j majíce útěchy velé
192
2500
2595
tiem viděním i M .
xajtrie inhed to stase ez      rytieri mocní, ' Jest0 Jeho cti pomocni jsuc, jmčjiechu jej 2a pána "<* "« bieše ciesařem' a
'"-.ezvládniešenadnir i behase mezi nimi dle všeliké potřebnosti: ti sobě s nim v obecnosti v jedno tajné ukázachu, na | něm toho otázachu, aby jim to věděti dal, kde by sám noc byl přespal, aeoo  Porfyrus ze cného smyslu vece: „Kterého úmyslu jest váš rozum, jenž vy vieže, ež mne vaše obec tieže, kde sem spal anebo ležal, 2oo5   co_ij novin jsem utěžal, které sem měl utěšenie? Toho vám nic třeba nenie věděti ani tázati. Kromě já vám chci kázati 26io   i raditi všem bez studu, abyste vy svého bludu, v němž ste do siej doby stáli, nechajíc, s Bohem ostali, modlám sě neklanějíce, 2015  ale mne poslúchajíce.
Ostavtež sě těch bludných loz, netbajíc všech ciesařských hroz, každý, jakž najtvřze moha,
193
13
I>vé legendy
58«
uvěř u vrchnieho Boha, 2620   jenž dnem svieti, nocí mračí a činí vše to, což ráčí: hvězdy, měsiec, slunce vzořil j jest nad vším a vše stvořil, jehož mocí vše utěži, iita->   pro něhož ta panna vězí, kterúž vidieste mučiece." Tu dvě stě rytieř a víece svého bluda ukrátichu a všichni sě obrá tichu 263o   pro jeho řeč v tu hodinu
k Jezu Kristu k Hospodinu.
Maxencius, ciesař tuhý, s svými rytieri den druhý sede v úřad s svú vší radú i káza tu pannu mladú před se vyvěsti z žaláře, mně, by jejie světlej záře i jejie rozkošnej krásy mnoho ubylo v ty časy, což seděla u vězení, že ku pití i k jedení nicse jiej nebylo dáno ni ké lékařstvie popřáno.
jtiii
/ '■     r 76
... ■:,- r
2650
52b
Tu ji z žaláře vyvedú předen, a všelikž nebledú. A když jiej ciesař zazře okem, ana tak veselým krokem předen jide i tak čile, jako by ijednéj chvíle u vězení neseděla ani ( kterých muk viděla, vze mysl proto velmi plašší,
2655
2060
2065
2670
2675
2680
2685
neb ji uzře mnohem krašŘ. 1 celeJS' ve všie k rasi než jí viděl bieše v tom časi když vedena u vězenie. „Ach," vece, „bez toho nenie by jiej dobře nechovali!" 1 káza, by zavolali strážných. Ti prijidú vskuoře. Těm mnohá ukrutná hoře káza mučením vydati, vele sě jim v tom vyznati, čím sú téj panny nesnadnie chovali, ež tak ladně svú pltí leskne, krásy hojiec.
Svatá Kateřina stojiec vzmluvi protiv ciesařovi, nevěrnému Maxencovi, nechtieci, by tyto sluhy kteréj muky nebo tuhy, nevinny jsúc, pro ni došly, a řkúc: „Zlý ciesaři, pošli svój um k lepšiemu rozmyslu; neměj tohoto domyslu, by mně [ jiesti nebo piti aneb který pokrm žiti dávali od dvora tvého. Věz, ežt sem od nikohého ztravy tělesnéj nejměla, ale jenž skrze anděla krmil Daniele spoře, kdyžto ve lvovéj obore vězal u krále z Babylona, ten mě ščedře z svého lóna krmil, pojil i uzdravil i svú milostí oslavil,
,„ '"CK
K::
U*   \ "J-
■6 - ?e
195
jakž som veselá i silná, k tomu ovšem srdcem pilná, 2690   ež mimoň. Boha, nikoli má mysl jiného nevoli."
Ciesař vezie z toho hněvně a řka: „Ó vé, že lak zjevně ty se našim bohóm směješ! ľc'.o   Bci však. dokud se naděješ, bychomť. chtěli roky dáli? Jednomuť sě tuto stati: vuol ze dvého, kteréž ráčíš. Již mne na tom nerozpáčíš, 2700   bychť to dále chtěl odvléci. Tutoť jest úkonnč řeci, | južť lě jinak přestraším: aneboť je bohóm našim uvěřiece chválu vzduti 2*05   a vašie přč ostati
s námi úmysly sličnými, neb mukami rozličnými těžce umučenu býti a tady života zbyti."
27io   Svatá Kateřina krásně, krotce i velmi věhlasně odpovědě protiv tomu řkúc: „Darmo, ciesaři, k tomu mluvíš hrozně i hněvivě!
27i5   Xerod toho jmieti v divě, žef člověk života žádá; ovšem já chci velmi ráda s životem ostati zdravie, neb mi tu naději pravie 2720   i jsem toho dobře jista,
ež je smrt pro Jezu Krista
54"
mde i pokorně v/ieti to jest bytedlně přijieti vecné zdravie, plnú radost.
«-   1 rocez jáz mám tuto žádost i jest mému srdci píle, ež chci smrt přijieti míle dle mého milého chotě, ' při němž u věčjném životě
2730   budu, kdež útěchy velé jest i bez konce veselé."
Tehdy Maxencius toto uslyšav, tepruv proto naduv hrdlo z svého vaza,
2735   svatů Kateřinu káza mu čiti divokú muků. Na své pomocníky v hluku zavolá a řka: „Všech vás proši, vidíte, žeť hroznú noši
2740   žalost i veliké hněvy skrze řeči téjto děvy. Mysltež, což jest najpilnějšie. kak byste najúsilnějšie muky vymyslili v spěchu.
2745   Tohoť jáz budu útěchu
na mém srdci jmieti cele."
tehdy pohani dospěle v libost tomu všiej cti lichu jednu muku vymyslichu, I divokú, těžkú, úřitnú, tak hroznú i přelítnu, ješto nikdy nevídáno, ani sluchem viec slýcháno v Širokosti všeho světa. 2755  Tu toho drahého květa
žet já tobě dnes tvú hlavu káži s tvého vazu stieti a tvé maso zfežúc vzieti
3070   i rozmel at i, V tom mi věři, ptactvu i rozličnej zvěři, at tě tvá chytrost opraví!" Králová vece: „Unavili mě tvá zlost, to nic nenie.
2973   Neb má vuole i mé cbtěnic jest: pro věcný Buoh umrieti!' Ciesař j káza inhed jieti ji i vyvésti před město svým sluhám, a ješče přes to
2A80   káza ten ciesař nebožný, aby železnými rožni jejie prsi prodesili a za ty ji pověsili.
s
Když ji sluhy z téj ponuky vediechu na tyto muky pro jejie čistú nevinu, tehdy na svatů Kateřinu králová vezřevši vece: „Již ke mně spěje má pece, 29í»o   milá panno Kateřina!
Popros za mě Hospodina, jehož dle svatého jména jsem já, ciesařova žena, tuto svádnú při vzpodjala a to u mé srdce vzala, ež chci míle i pokorně dnes prijieti smrt úporně pro milost vrchnieho Occe." Svatá Kateřina krotce vece: „Ó králová slavná, Bohu libá, ovšem správná!
2983
2993
3000
204
3005
3010
3015
3020
3025
C
3030
3033
6yt>
Nerod ničs stýskati sobě, neb to já zvěstuji tobě, ' žet dnes bude dáno pro to za minúcie panstvie toto nemijnúcie kralovánie tu, kdež věčné radovánie jest, ješto nikdy netúžie; a za smrtelného muže neumierajicieho krále zíščeš, Jezu Krista v chvále."'
0 to sě ty sluhy shledú a tu královu vyvedú před město na tu popravu. Podlé svého zlého nravu obnaživše ji i szuchu
a jejé prsi pronznuchu od kostí ostrými kostny, jakž byl kázal ciesař zlostný,
1 vzvěsichu na dva krsy. Tu pak ty královéj prsi jakž nuzně z těla vydřěchu, tak jiej potom hlavu stěchu mečem, a jejie dušice.
pro muku téj device i skrze ty ščastné muky k Bohu v nebeské proluky jako andělíček brče-
A jakž brzo noci mrče, tak Porfyrius v tu dobu některé křesťany s sobů pojem i j ide zacelo: a složiv to chvalné tělo, přiklek, šlechetnými mastmi, ješto dalekými vlastmi biechu v d|ary mu poslány,
<A 9
'Ik .
205