SATIRY SMILOVY ŠKOLY
O ŽENĚ ZLOBIVÉ
Pakli kto má ženu zlobivú, iS7a
ale kup jí sukni novú
a u vetchéj kaž vše dni choditi,
budeť se daleko méně zlobiti. 5   Pakliť bude láti druhé,
a ty jí kup třevíce nové;
kažiž vetché dievce dáti,
vždyť již bude méně láti.
Pakli k ní který hněv máš, 10  kup jí měšec, nuož i nový pás,
a čímť bude viece rotiti,
máš ji vždy dary krotiti,
a čímť bude viece láti,
a ty jí máš vždy dar dáti. 15   Pakliť jest nemilá proě,
a ty k ní pak vesele kroč,
vždy s ní pěkně nakládaje,
netepa jie ani jí laje.
Když tě bude chtieti biti, 20   nemáš nic pryč ustúpiti;
muožeš jie tiem pokusiti,
smie-liť to pak učiniti.
Kdyžť dá dvě nebo tři rány,
ještě nehnevaj se na ni, 25   zdaliť klamajíc to činí,
ještě nedaj jí v tom viny.
Bude-liť velmi búchati,
tepruv hlédaj utiekati,
schovaj se někde uteka 30   a svú duši v se uvleka;
budiž tu, ažť ji hněv mine,
potom bude mysli jiné.
Chovaj se pak na večeři,
ať tebe viec neudeří. 35   Mluv k ní velmi dobrotivě
a čině k ní milostivě,
nehněvaje se, ale směje
rci: „Máš zlé obyčeje;
milá paní, ostaň toho, 40   škodiť tobě i mně mnoho,
ač ty se chceš vždy zlobiti,
hněvajíc se i mě biti.
Včeras velmi provinila,
že si muže biti chtěla; 45   s právem by se tiem styděla !"
Dobrotu svú jejie viny
premôžeš i ty zlé činy.
„Nezlosť se tak, ani hněvaj,
pokoj sobě i mně daj. so   Snad se já také rozhněvám,
i bude to škoditi nám;
že budevě zle bydliti,
budú se nám lidé smieti,
nebo že tě musím biti. 65   Potom se lépe pamatuj,
chceš-li, sama sebe lituj.
Pomni, že jsi mě včera bila,
ty, má paní drahá, milá !
Jáť sem tebe nechtěl biti, 60   ani se tobě brániti,
vše sem to přetrpěl mile,
obrátil to v kratochvíle.
Potom toho ne mysl sobě,
bych já se dal biti tobě; 65   ale já tě kázati mám, |
to přikázal Hospodin sám. ísn
146
10»
147
Již jsi stříedu vydržala, že jsi mě včera kázala; jižť má strieda má nastati,
70   chci tě do smrti kázati hněvem, bitím i dobrotu, chci tě tresktati tú rotu. Když já se z čeho rozhněvám řkúc: ,Jižť já dosti jmám,'
75   želej, žes to učinila,
a budeš mi tiem viece mila. Pakli tě kdy stepu z čeho, rciž: ,Ráda, milý brachku, všeho chci se ráda uchovati,
so  tebe na všem poslúchati. Račiž mi to odpustiti, chci se ráda polepšiti ľ Když pak pokornú řeč mluvíš, milejší mi býti musíš,
85   chci se lépe pamatovati a chci tě méně hněvati. Kdyžť netepu ani se hněvám, jedno k tobě dobrotu mievám, pomni mne pak nehněvati,
90   a to uměj zachovati;
kdyžť já mám milost k tobě, nemievaj zlosti v sobě, by proti mně chtěla zlostiti, o vše se se mnú hněvati.
95   Chci té řeči dosti mieti. Jezukriste, rač nám přieti, v dobrém stavu pevně stati, potom se bohu dostati."