SVATÝ VÁCLAVE (Praha UK XVII F 30, f.l. 96a)
Svatý Václave, vévodo České země, kněze náš, . 1 ^ pros za ny Bolia,
VÍJÍ, 5 svatého Ducha!
Kyrieleison!
^ Nebeskéť jest dvorstvo krásné,    _ .
blaze tomu, ktož tam pojde: : .     j.. v život věčný, {
10 oheň jasny svatého Ducha! Kyrieleison!
« 7e
Pomoci tvé žádámy, smiluj sě nad námi, 15 utěš smutné, otžeň vše zlé, svatý Václave! Kyrieleison!
(Sloka 4—5 podle Praha KNM XII A 1, fol. 219b)
L Maria, matko žádúcie,
20 tys královna všemohúcie,
prosiž za ny, za křesíany, svého syna! Kristelcison!
25 Tyjsi dédic České zemé, rač pomnieti na své plémé, < nedajž zahynúti
nám i budúcim, svätý Václave! 30    Kristeleison!
(Sloka 4 — 9 podle Litoměřice St. obi. are Roudnický kodex, pag. 349—350)
Anjelé svétí nebeští, 20a račte nás k sobe privésti tu, kdež sláva nepřestává věčného Boha! Kristeleison!
25a Maria, matko žádúcie,
tys královna všemohúcie,
prosiž za ny,
za křesťany,
Hospodina! 30a    Kristeleison!
Všickni světí spomáhajte, zahynúti nám nedajte, v světě v bludném ať nezahynem! 35a     Kristeleison!
Hřiechuov se našich lekámy, spomoci vašie žádámy, svatý Víte, slavný VojtěseH ^ 40a    Kristeleison!
Vy ste dědici České země, račte pomnieti na své plémě, nedajte zahynúti nám i budúciem, 45a svatý £ikmundey\f svatý Prokope, svatá Lidmilo! Kristeleison!
Bohu Otci chválu vzdajmy, 50a svatým se křížem požehnajmy ve jméno Otce i Syna jeho i svatého Ducha! • Kristeleison!
125
124
KUNHUTINA (Praha UK VII G 17
Vítaj, kráľu všemohúci, ve vščch niestiech všcvidúc ť, viech kat icích milujúci, véči ý ŕivot dávajúci,
10
15
20
s^eho Kvietie krašše ktvúcí, všech světlostí viece stvúcí, svým milým sě zjěvujúcí, jé rozkošně kochajúci l
Vítaj, slavný stvoriteľ u, vitaj, milý spasiteľu, vítaj, věrný náš prieteľu, všie dobroty davateľu!
Vítaj, v núzi těšitel'u,
všeho hoře zbaviteľu,
vítaj, diimý slaviteľu     f i  f h
i rozkošný krmiteľu!
Dékujemy tobě z tvého z milovanie velikého, z potrebného, z,radostného, z vysokého i z ščedrého:
j
25
30
ez si ráčil ny štvorití, velmi drazé vykúpíti, nebesa dens otvořiti a svým tělem obdařiti.
Chvála tobě, Bože, z toho, ježe činíš divov mnoho divnú mocú slova tvého v rukú popa všelikého,
lu své divy ty zjevuješ, když nás hriešnych navŠčěvuješ, chléb v své tělo proměňuješ, 2 vína svú krev učiňuješ.
MODLITBA d, foL 146b—151b)
V chlebnej tváři ty sě skrýváš, božskú světlost tvú pokrýváš, 35 cělc v oplatce přebýváš, cělc na nebi poéívál
Ani na nebi jsi věcší, ani v oplatce jsi menší, ani na nebi světlejší, 40 ani v oplatce temnější.
Na nebi jsi věštek zjevně, v oplatce jsi vestek tajně, jakož na nebi jsi slavné, takož v oplatce jsi divně.
45 Když tak divně k nám přichodíš, s sobů anjely přivodíš, k velikej čsti nám to hodíš, když k nám s anjely přichodíš.
Tvé jest tělo naplněno 50 divně, když jest učiněno: mocným slovem usvaceno, věrným srdcem uchváceno.
To každému jmieti za to, jež jest srdcem takež vzato 55 jakož ústy vzemše svato: Augustin jest svědek na to.
Na to svědka slunce jmámy: kdyžto na ně vzpomínámy, mnoho poprskóv vídámy, 60 avšak jedno slunce známy.
Když to bude rozlomeno, v malé částky rozdrobeno, po všem světu rozděleno, vše křesťanstvo obděleno,
65 kakož koli i prokmemu málo dáno jest věrnému, všako cele jest prvniemu, celo dáno i druhému,
cele dáno jest tretiemu, 70 cele také i čtvrtému, cele věrné tisúcicmu, cele jistě posledniemu.
Avšak proto nenie dvoje božie tělo ani troje: 75 ve všech miestíech vše jedno je,
tako věří srdce moje.
Dež jest z dievky porozeno, též na krížu umořeno, téže v zemi pohřebeno, 80 téže z mrtvých jest %-zkřiešeno.
Ale tako jest vzkřiešeno jakož o\"šem oslaveno, též na nebe zpodviženo, též v oplatce posvačeno.
85 Ten chléb živý nejde dolov, na výsot jde k oteu domov, krmě jest všech apoštolov i všech svatých i anjelóv.
Proto prosím. Bože, tebe, 90 živý i rozkošný chlebe, aby otvore dnes nebe, dal nám ščedré dary z sebe.
Daj dôstojné té vídati i dôstojne přijímati, 95 aby mohl ty s matku jmieti chvály z toho i vši světí.
Rači ny dens nakrmiti, živé krmě nasytiti, jejie silu posíliti, 100 jejie rozkoš v duiu vliti.
Daj nám za hriechy pia. i jich právě sě pokáti, ati tobě 7. daróv děkovati tč všicm srdcem milovati
105 Pro tvé svaté porozenic i pro těžké tvé truzenie pro žalostné prorazenie' i pro křivé otsúzenie,
pro tvé nuzné roztěženie 110 pro hanebné občšcnic i pro hrozné okrvavenie i pro krásy tvé zbavenie,
pro tvé hořké umorenie, pro tužebné pohřebenie 115 i pro slavné tvé vzkriesenie i pro divné vzpodviženie
prosím, Bože, tvé milosti i veliké tvé ščedrosti, aby zbavil škařědosti 120 hřiešné také i těžkosti.
Rači hriechy otpustiti i jich plně očistiti a mě jiných uchovati, ďábly ot nás vzdalevati.
125 Rači zlobí v nás umníti a dobroty přibaviti dušu s tělem uzdraviti, tvého hněvá ny zbaviti.
Daj života polepšenie, 130 zlé žádosti uhasenie, pravé milosti rozženie a děl dobrých rozmnoženie.
Rači s tobú ny sjednati i tě pravé daj poznati, 135 na tě veždy zpomínati a v tom život náš konati.
Rači s námi tehdy býti, když jest duši těla zbyti, a nás v hoře nevoditi, 140 H že v rozkoš provoditi.
Daj nám s matku tě vidúce kralevati v tobě jsúcc a tě v sobě viec jmajúce, v rozkoši sě kochajúce.
145 Tě výše všech milujúce a ve zboží plávajúce, s svatými sé seznajúce a s anjely zpievajúce,
všeho kvietie krašse ktvúce, 150 veždy rozkošně živúcc, nikdy neumierajúce a věčně sé radujúce.
1 nrv
(prah*
SLÓVCE UK XX B 9
30
Srdce, nctu*. nehei zbyti, pravímt cele. aniísejesi lze ukryti
5 J,ÍT^pravím: Za utéšenic 25 mněť v světě milejšie nenie, a za íoť mám, než ío mé milé slovce M, jenž panuje v srdéčku mém, 10    a v tomť se znám.
AČ pod nebem jest stvořenie,
nerozomiem,
rožě, jiný květ nic nenie,
toť směle diem. 15    Toť pravím: Za utěšenie mněť v světě milejšie nenie, a za toť mám, než to mé milé slovce M, jenž panuje v srdéčku mém a v tomť se znám. 40
35
M
( fol. 156b)
Jcstiť jí milo srúžiti, aČ z milosti,
anať dá dobrým požiti vždy v radosti. •Toť pravím: Za niHt.
mnčť v světě milejšie r*ni,
a za tot mám,
než to mé milé slovce M
jenž panuje v srdéčku mém
a v tomť se znám.
Rač to v svém srdci zavréti,
než bez smiechu,
ež mně jiné nelze mieti
za útěchu.
Toť pravím: Za utěsenie mněť v světě milejšie nenie. a za toť mám, než to mé milé slovce M, jenž panuje v srdéčku mém, a v tomť se znám.
Tedyť poviem otevřeně: V tvéť službě sem 1 Aniť změním do skoněenie mé milé M. 45    Toť pravím: Za utěsenie
mněť v světě milejšie nenie,
a za toť mám,
než to mé milé slovce M,
jenž panuje v srdéčku mém, 30    a v tomť se znám.
SMRT
(Praha UK XXIII F 2
Qoz smrt rad°sti podává podlé radostného práva, |af mne radost všč ostává pro žalostné vzdychanie. 5 Když srdce mysl probúzie, že vzpomanu ty všč núzč, v něž mě svetská vuole vlúzie, život mi žáden nenie.
S právem mi nenie do smiecha! 10 Smrt ke mně veždy pospiechá;
zastane-li mého hřiecha,
duše kázní nemine.
Svět rozličné činy hodí,
a ty činy život vodí, 15 jimiž dušici uškodí,
žeť i s tělem zahyne,
pag. 434—435)
Sami tuž nadéji máme avšak toho málo tbáme.
35 Auvcch, Že nezpomínáme žalostného skončenie! Tu, kdež přietel nespomóže, aniž tč zbožie vymôže, tuť neplatí, jedno kóžé,
40 by měl všecko uměnie.
Co sě tělo vraští, mučí? Však sě zemi vždy poručí. Tu sě druh druha neručí, jakž jej koli miluje. 45 Tepruv přijdem v své dědiny, běda hřiešným té hodiny! Dušička ponese viny a na tělo vžaluje
světe, ktož sě k tobě vine. Chudéhoť tvé ščestie mine, bohatý pro tě zahyne, 20 neb jsi pravá obluda. Světa ve mdlobě dobudem a v zlosti na něm přebudem, v žalosti ho veždy zbudem, smrt jest naše osuda.
25 Auvech, světe, kak sě mýlí každý, ktož sě k tobě chýlí! Ty, jenž do nás s tebú byli, kde ty móžem nalézti? Mocná kniežatá i králi,
í0 koho jsú sě ti ubáli, 2e jsú sě chudým vrovnali a dali sě pohřiesti?
řkúc: „Prokleté hřiešné tělo, 50 cos dle zaviniti smělo! Pro tvé tak nesličné dielo jsem milosti strádajíc." Nejednat jí žalost bude, nebeskéť radosti zbude, 55 hoře věčného dobude, smrti na sě žádajíc.
Silnáť sě tu žalost zděje, dušičkať sě nezasměje, jednoť sě v žalosti vzchvěje, 60 vidúc svú věčnu ztrátu. Tuť sě nás hřieši neskryjí, jako na své vrahy zvyjí, hoře věčné na nás vzryjí, dadúc hriešnu odplatu.
PRAVDA
(Praha UK XXIII F 2, pag. 430-431 a 434)
pivným smyslem často blúzi, čině srdci rezkú núzi, když neustavičnost súzi. Všemu věku 5 to človeku každému poviedaji. Slvš to mladý syn starého ■ a ty, kmeti veka ctného! práviť neustavičného 10 světa činy; ty noviny
množiť vedie, i netbají.
Již sobě svět dědí zlosti,
mladí sě nedržie ctnosti, 15 staří bydle v nemilosti,
neb bez studu
k tomu bludu
obec sě prichýlila.
Pravdať nemá svého věna, 20 vežde jejie lehká cena,
když nám ta lestná proměna
křivdu plodí
i vévodí
a viera sě zmýlila.
25 Auvech, nebožátka chudí,
vašěť pravda vežde blúdí,
jdyž vás křivd a světle sudí!
Ktož udává,
ten ostává —
jjnen, ktož nemá dáli.
Jtotožť sě pravdě zle oře
déle délež a vždy hóře.
Již ti vystupují zoře, 3 ?e mlhy mračno —
Je?t rozpačno
nam jasna dočekati.
NěkdajJi netbali na to,
by to zbožie, striebro, zlato
vždy mrzalo jako bláto;
40 hřieSní vědie, proč je dědic, trudně ho dobývajíc. Tehda ti bez smysla biechu, ješto čest, zbožie mějiechu,
45 že tak nemúdřě zemřiechu v sprostné váze, chudě, naze, nás po sobě čekajíc?
Slyš to, zbožie chovateli: 50 pomnietiť sě razi, veli.
Máš podlé chudých posteli
k niežto spiešíš;
zbóh sě těšíš,
cele smrt před sebú máš. 55 Světskáť rozkoš tebú klama.
Jestiť v zemi mrzká jáma,
tať bude na věky dána,
tu súdného
přehrozného 60 dne v chudobě dočekáš.
Byť sě těch hodóv dostalo všeho zbožie platná málo toť by sě přielišno zdálo. Na tom diele
65 i přietelé
druh druhu závidí. Zbožie tvé přátely svadí a tělo črvy navnadí a tvé duši hřiech uvádí;
70 neb tvé činy všecky viny na dušici povědie.
PÍSEŇ VESELÉ CHUDINY (Třeboň A 7, fol, I53b-154a)
|iŽť jest zima přišla, slyšte vodranic! kterak jste dl ú ho spali a šatu nenic. 5 V létč spáchu, nic nedbáchu, c0 v zimě bude. Ach, hrozné trude, a šatky chudé!
10 Snieh prší zhusta,
to zlé znamenie!
Pláštěk, kabát zedraný,
nohavic nenie.
Zlý vietr věje, 15 zlá naděje!
Sychravice jdú,
jedna za druhú,
činí nám tuhu.
Zle nám kukly skrájeli, 20 kusa jich nenie.
Co jsme psoty naseli,
toť jest vše plenie.
Smutno srdce
z snopa čtvrtce. 25 Kterak učiniti?
Sobě odtuSiti,
Bohu poručiti.
Nebťjest dařitel štědrý,
komu ráčí dáti, j0 nelze na něm vyláti
ani vyhněvati.
Komu ráčí,
tterozpačí,
dá mu všeho dosti w vedlé své milosti,
Vedlé vochotnosti.
Milí chudí, těšme se,
radost se nám stala!
Šatky s nás opršely, 40 hlavička voblínala.
Milí chudí,
nouze pudí.
Kterak učiniti?
Sobě odtušiti, 45 Bohu poručiti.
Pudeme-li do krčmy, kážem sobě naliti. A kterak je nechutno z suché čéše piti! 50 Truchel pěšec, lačen měšec. Kterak učiniti? Sobě odtušiti, Bohu poručiti.
55 Zastavíme základ, vše,
zbroje netřeba.
Pudeme na trh,
kupíme chleba.
Draho cenie, 60 peněz nenie.
To vše, což kúpiti,
myť musíme mieti,
byť nám bylo vydříti.
U pátek naše hody 65 úkrop z studené vody,
kyselice, šťáva,
se vším Špatná strava.
Budú ryby?
Nelze chyby, 70 v Dunaji i v moři,
lepší než úhoři,
dražší než pískoři.
PÍSEŇ O ŽENÁCH
(Třeboň A 7, fol. U8b-149b)
Střčz sě toho každý člověk, bucTknčz, žák neb ktož kolivěk: žádá-H micti dlúhý věk, varuj sě ženské chytrosti. 5 Neb mnoho písma o tom jest, že mnohé zklamá ženská lest: stratili pro ni múdří čest, zapomněvše své múdrosti.
První přiklad o tom máme, 10 jakož o Evě slýcháme, kterak Adama zklamala, když mu jablko shrýzti dala.
Proti vuoli Buoha svého poslechla hada chytrého, 15 v němž jest seděl skrytý ďábel. Protož jim kázal ven anděl.
Druhý příklad jistý vieme, jakož od kněží slýcháme, že krále Davida ctného 20 a Šalomúna múdrého,
Samsona velmi silného, Absolona přepěkného, všecky ženská lest zklamala, nic jim múdrost ncspomohla.
25 K tomu jiných dobrých mnoho, jenž jsú sě nestřěhli toho, ztratili své dobré mravy, /Jakož o nich Písmo praví.
, Neb tu mysl má mnohá žena, 0 jsúc v svém srdci zatvrzena, kucf zlé neb dobré, nic netbá, když svój úmysl dokoná.
Žena jest počátek zlého i počátek skutku ctného. 35 Žena to svú lstí zjednala, že od otce dci plod vzala.
A hlava svatého Jana ženě plesající dána. Žena otce k tomu zbudi, 40 že z pravdy křivdu prisúdi.
Nábot jest ukamenován, byl Jozef pro ženu jímán, nejeden vítěz zahlazen, pro ženskú lest zdravie zbaven.
45 Anať starého, mladého, chudého i bohatého, žáka, mnicha i konvrše, všecky táhne do své vrše.
Krále i kniežatá loví, 50 když k nim sladká slova mluví, lakomět jim z měšcóv déře, všakť jich dosti nenabere.
Jest-li, že nemáš co dáti, inhed chřbet k tobě obrátí. 55 Pakli jí slíbíš co dáti,
tuť die: „Chciť tě milovati."
Tuť ocházie smějíci sě, jednak bujně, jednak tiše, anať jednak vzhuoru skáče 60 a po m*lé chvíli zpláče.
Zena vraždy, boje strojí, nepřimlúváť sě k pokoji. Neřěžeť tolik ostrý meč jakožto lstivé ženy řěč.
DŘEVO SE LISTEM ODIEVA
(Vídeň 4558, fol. 24b—25a)
Dřčvo sč listem odievá, slavíček v keřku spievá. Máji, žaluji tobé a mécč srdce vc mdlobě. 5 Zvolil sem sobe milú, ta tře mé srdce pilu. Pila hřeže, ach bolí, a tvojť budu, kdeť sem koli. Srdéčko, divím sě tobě, 10 že nechceš dbáci o sobě. Tvá radost, veselé hyne pro tu beze jmene.
Ačť bych já ji zmenoval, mnohýť by mě štrafoval
15 a řka: „Proč ty tak slúžíš? Čemu sě milostí chlubíš?" Neustavičný milovník jako u cesty hřěpík: k čemu sě koli přičiní,
20 a tomu všemu uškodí.
Ktoť sem, tenž nosímť pilu: jáť mám najkrašší milú, téť nikomu nepoviem, sámť ji s mým srdéčcem viem.
25 Viera vieřě pomáhá: kdeť sú dva sobě věrna — on jí a ona jemu —, nepoviedaj treciemu. Mnohýť sě rád honosí,
30 ten tajemství pronosí.
Ach naň, zlýť obyčejť jmá!, nepřejtež mu, ktoť jeho zná. Poniž on vás tak hanie, prosím ť vás, panny i panie,
35 přezdiec jemu: „Ruší nás," vyŠcěrčmež jeho pryč od nás!
preceka.je všie zlé stráže
(Třeboň A 7, fol. 154a—154b)
Přečekaje všie zlé stráže, puojduť k milé hrdlo váže. Svuoj kuoň pustím po dúbrave, sám s ní sedu rozmlúvaje.
5 Již ptáčkové zhuoru vstali, vzhuoru vstávše zazpívali, zazpievavše pryč letěli, mě smutného zde nechali.
Tiem zpievaním, tiem volaním 10 ubudichu krásnu paní. Když sej' ze snu probudila, ke mně mile promluvila
a řkúc: „Brachku, čas jest vstáti, skuoroť bude již svítati! 15 Den se blíží, ten já znaji,
vše zlé stráže vzhuoru vstávají.*'
„Rozlúčenie mezi náma — klevetníčkóm radost dána! Protož, milá, buďvaž věrna, 20 žádný zlý sok mezi náma!"
BARVY VŠECKY
(Třeboň A 4, fol. 397b)
Barvy všecky, jenž rostú na poli, kteréž nosí zemská rolí, Buoh zjednal k své voli, co sě to znamená koli.
5 Modrú barvu múdří chvále, neb sě v ničem nezkalé: co činí, to všecko stálé, protož jest ta hodna krále.
Bielá barva dobrú naději miení, 10 ale zeť sě snadně ušpiní, protož ji mnozí viní, že z radosti smutek činí.
Šerá barva výše sebe sáhá, kohož pravá milost přemáhá, 15 v tom nebezpečná váha: ^ varuj sě jie jako vraha.
Červená barva u milosti hoří: pravá milost rovná sě k moři, ktož jí do starosti dvoří, 20 musí ť býti pro ni v hoři.
Zelená barva jest lehké ceny ale jest snadná k proměněni' líbá ku pohledění, brzká také k proměnění.
25 Brunátná barvu mnozí mají, neb ta tajných věcí tají: ktož pravú milost znají, múdří sě s tiem často obierají.
Blankytná barva jestiť celá naděje 30 nedbaj toho, když sě dobře děje, tak jakž s věru přeje, tiem smutné srdéčko okřeje.
Černá barva smutek plodí, vdovskému sě stavu hodí: 35 komužť žalost v srdci škodí, mnohýť člověk v ní tak chodí.
Žlutú barvu toto hanie, nebť jest hnutna klevetánie: nejednu pannu, paní 40 nebo svým jazykem lstivě ram.
Modrý květ ustavičnost zvěstuje, blaze tomu, komužť ona přeje: milost, jejie milost jestiť, jestiť mé utěšenie.
1
'i
ŕ
1
■
7
-
ZÁVIŠOVA PÍSEŇ (Třeboň A 4, rol. 396b-397a)
Jižť mne vše radost ostává, jižť mé vše útěchy stanú, srdce v tužebné krvi plavá, to vše pro mú milú žádnu, 5 Svýma zraky skrze očko silněť střielé v mé srdéčko, bydlím ť u plamenné tuze. Muoj život v tuhách nemáhá, to vše jejie krása drahá 10 silněť mě k tomu připúzie. Srdce bolí, silně ve krvi plávaje, žádaje,
žádná, tvé milosti, ač sě móže stati. 15 Jáť nikoli
živ nebudu na dlúzě v té túzě,
kdyžť sě zmilitká neráči smilovati. Túhať mě po nie, kdyžť na ni zpomanu, 20 div, žeí kdy nesplanu, omdleje v tuhách stanu, já pro ni u mé mladosti žalostivě zahynu. Toť mé neštéstie, že byvše v radosti i mám smutka dosti od nevěrné milosti. 25 Ach žalosti, chodím smutný, vzdychaje pro mú nevinu. Jižť mé zpievanie přestane nynie, gjw't  pyčtež mne, panny, i vy, šlechetné panie, ■    žeí mi jest zahynuti pro milovanie. 30 Slunéčko vzchodí, záře vychodí,
má zmilitká v mém srdéčku vévodí, silněť mi na mé mysli uškodí, ač sě, žádná, nesmiluje.
35 Bych měl na všem světě koho, jenžť by mi pomohl túžiti, měl bych utěšenie mnoho, chtělť bych mu s věru slúžiti.
45
Jakož fénix oheň nieti 40 tu kdež chce svú mladost vzieti, v ohn.ť vzhoří v silné moci, takéz muoj kvietek žádúcí tužebný plamen horúci v srdcí nietí ve dne v noci. Z mé mladosti jenž srdci tuhy přeji, nesměji
pro zlých lidí strach nikomému zieviti
V téjť žalosti, 1 50 již nosím na útrobě,
ve mdlobě,
najkraššie žádná, pro tě mi zahynuti. Zbožnýť má radost, a já v tuhách vadnu, to vše pro mú žádnu, sám sebú nic nevládnu, pohřiechu nemámť nikdy nižádného utěšenie. Toť jest má núze, ach hrozný osude, ktož tebe nezbude, tenť žalosti nabude.
V svém srdéčku, žádná, pro tě já mám tužebné myši Mého túženie
55
60
65
nemam umenšenie,
pyč mne povetrie, pyč mne všecko stvorenie, karbunkul, zafier i vše drahé kamenie, slunečné kvietie i vše na světě,
pyč mne lilium, pyč ruože přestkvúcie, chceť mi má zmilitká život odjieú,
ač se neráči smilovati.
Orel divnú vášni mievá: 70 své děti v slunce obrátí, tuť je v té horkosti zhSievá, davť jim v tu světlost hleděti. Kteréž jasně vzřieti nemuož v slunce, toť sobě nespomuož, 75 ihned je z hniezda vyvrátí. Takým orlem nazývám ji, pro nižť srdcem v tuhách lkaji, strach mne, zeť mi život ztratí.
t e
Ach, mé očko, 80 má útěcho, má radost, pro světlost,
jíž má najkrašäí svieti, musím túžiti!
Mé srdéčko
sc leká bez prestanie 85 spadenie,
jakžto orel spadna, tuť mu jest strach rnieti
Jakžto lev, když koli svým hlasem zúpí '
své dietky vykúpi,
ihnedť jich smrt odstúpi, 90 takéž já lekám sě smrti žádaje promluvenie
Labut, divný pták, zpievá umieraje,
také já, smutný žák, umruf v tuhách zpievaje pro mú milú žádnu, když neráči přieti smilováni Ach auvech, má milá, 95 již si mě umdlila!
Ještě by mě od smrti vykúpila, by se mnú jedinké slovce promluvila. Slunéčko stkvúcie, ruože světlúcie, 100 srdce i tělo dávaji v tvoje ruce, duši m ú Bohu milému poruče, ač mne neráČíš živi ti.
STRATILAŤ JSEM MILÉHO (Třeboň A 7, fol. 152a)
„Stratilať jsem milého, v tom srdci jediného." Jměj sě dobře, srdéčko!
„Stratila-lis milého, 5 pohledajž sobě jiného." Jměj sě dobře, srdéčko!
„Když tomu nelze jinak zdieti, musíme sě dobře jmieti." Jměj sě dobře, srdéčko!
10 „Jáť se, milý, dobře jmám, na tě srdéčkem zpomínám." Jměj sě dobře, srdéčko!
„Bielá ruože prokvítá
15    Jměj sč dobře, srdéčko!
„Natrhajme z ruože květ, milejší milý než vešken svět." Jměj sé dobře, srdéčko!
,,Ach muoj milý mocný Pane Bože, 20 jinak to býti nemuože." Jměj sě dobře, srdéčko!
„Ktož mi o tobě co propovie, srdéčko mé velmi mútí." Jměj sě dobře, srdéčko!
25 „Ach, muoj milý převelmi zúfalý,
ne taks mi sliboval před mú milú matku." Jměj sě dobře, srdéčko!
„Ktož mezi námi to manželstvo zruší, nesmiluj sě, Pane Bože, nad tú duší." 30    Jměj sé dobře, srdéčko!
„Bóh té žehnaj, má panno milá, v mém si srdci sama jediná." Jměj sě dobře, srdéčko!
sla dva tovarišě
(Třeboň A 7, fol. 139b)
Šla dva tovariSě v jedno miesto tiše. Mile jě přivítali, dobrá slova dali.
5 Dobrá slova davše dobře položili, jednoho na ruce, druhého na loži.
Tuť sta spolu hrála 10 do třetie hodiny: „Obrátiž sě ke mně svým líčkem červenými"
„Tohoť neučiním, musíš pryč ode mne." 15 „Již denička zchodí, musím pryč od tebe.
Již ť musím od tebe s velikú žalostí." „Rač té Buoh žehnati, 20 muoj milý pane!
Skuoro-li sě vrátíš na zelenu trávu?" „Jáť sě k tobě vrátím na každú hodinu."
f
V sTRACHOTINÉ HÁJKU (Třcb0ň A 7, fol. 156a-156b)
V Strachotině hájku, tuť biechom veselí, ptáčkové zpicváchu za dvč neděli. 5 Kterv zpicvášc lépe na patnáctém létě? Sóvka a lelek. Hrdlička, jiřička, penkava, žežhulka 10 tuť sú hody měly.
Drozdík v háji zpieváše s slavíčkem vesele, vzhlédajíce na se zpievášta tiem déle.
15 A stehlíček s střížkem, s militkým papúškem tuť sú radost měli. A kalandr jasně ten zpieval tak krásně
20 v tom hájku v zeleném.
Ale jižť sú zaletěli ptáčkové od nás, nemohliť sú zde ostati pro studený čas.
25 S kým nám chvíle krátiti ptáčkuov nemajíce, zraiilitkých nevídajíc? Čížek na oslíčku: vyzřiž, pacholíčku,
30 pověz, co tu jest! '
BěŽíť jedna krásná n
pyčíc své ztráty Pann*,
stratilať jest sovička
prstének zlatý. 35 Chtěl jí nic nemaje
ot stola vstávaje '
nalit maso v zelí.
Byl jeden slavíček,
dal sóvce políček 40 mezi horami.
Ktož svú ženku smútí v domě, velmi veselú, panie přežádúcie, nepřejtež jemu!
45 Kterýž veselé brání své naj kraj ššie panie, máť toho nečest. Nenieť hoden chválenie od své překrásné panie,
50 kterýžkolivěk jest.
Když my k tanci puojdem, tu kdež sú veseli, přesrdečné smienie vidúc od té panny,
55 zdaliť by čest učinila, hlavičky poklonila řkúc: „Toť muojmiiyj Což vy tu stojíte? Učiňtež k tomu spie$e>
60 nemeškajíc déle!
VI
GNÓMICKÉ TEXTY
I.
Čechu srdce věrného, varuj se Němce falešného! Tudiež jest s tebú dobře, tudiež tě oklamá falešně.
2.
Čest, ctnost, stud, bázeň,
ktož to má, ten nenie blázen.
Kdež nenie bázni,
tu múdří bývají blázni.
Kdež jest bázeň,
tu zmúdrie nejeden blázen.
3-
Kdož folkuje zlosti,
má přátel dosti.
Ale kdo by rád spravedlnosti,
má mnoho nemilosti.
4-
Ktož v tvář pěkné
a odcjda štěkne
trhaje povést,
ten, ktož koli jest, jako žravý pes
i včera i dnes. Tomu my chtíce prikazujem, by viece nechodil k nám, ač jest i znám. Pakli viece prídeš, od nás nevýdeš, ]eč na špalku tvú hádalku, když lehneš, odrbá dobře březový les.
5-
V uokénečku stáše jakožto anjelik, vočkem na mé vzhlédáše jakožto sokolík.
6.
Ó přešťastné vzezřenie, na kohož í vzezří mile, tiemť jemu srdce obveselí i jeho všie žalosti zbaví.
7-
Viemť jednu dúbravku, na niť ruože roste — tak na malým prútku tři ruože červené. Z těch tě jedné ruožě vienek navila.
8.
Jakž sem tě najprv poznal, kvietku milý, taks mi hned v srdce vpadl, nebs velmi milý. Ale zrostl si velmi vysoce k smutku mému, budeť mi Žel, dáš-li sě učesti jinému.
9-
Rozlúčenie u milosti nemuož býti bez žalosti. Miláť mi jest a bude, méť jie srdce nezbude.
IO.
Přijmi mile, kvietku milý, mému srdci beze lsti čilý, jestif k tvé cti, také k zdraví, očitěť to rozum praví.
II.
Bud jakž buď, mému srdci nelze odtud. Děj mi sě, jakž sě má stati, já sobě jinde nechci ptáti.
12.
Nadarmo ten usiluje, ktož mú milú miluje.
13-
Lépe by bylo umřéti než po milé žalost mieti.
261