DOBRÝ ČLOVĚK ZĽ S'-ČCHUANU
Osoby
Wang, prodavač vody Tři bohovi Sen Te — Šurj Ta Jang Sun, letec bez místa Pani Jangová, jeho matka Vdova Sinová OsmiUenná rodina Truhlář Lin Tuo Majitelka domu Mi C Strážnik
Obchodník koberci a jeho žena
Stará nevěstka
Haiti Su Fu
Bonz
Číšník
Nezaměstnaný Chodci předehry
Hudba: Paul Dessau
Místo děje: hlavní místo S^ěchuanu, zpola poevropttěU. Provincie S'-bchuan tohoto příběhu, symbol všech míst, na nichž, jsou lidi lidmi vykořisťováni, dnes již k těmto místům nepatří.
PŘEDEHRA
Ulice ve s* -Ichuanském hlavním městě. Je večer. Wang, prodavač vody, se představuje obecenstvu.
WANG 'Jsem prodavač vody tady v hlavním městě S'-čchuaňu. Je to bídné zaměstnání. Když je vody málo, musím pro ni bůhví kam. A když jí je hodně3 nic nevydělám. Ale v naší provincii je vůbec velká bída. Všichni tvrdí, že by nám už jen bozi dovedli pomoci. Ke své nevýslovné radosti jsem se dověděl od nakupovače dobytka, který se leckara dostane, že prý někteří z nejvyšších bohů již jsou na cestě a že je můžeme čekat i tu v S'-čchuanu. Nebe prý je velmi znepokojeno spoustou stížností, které se mu dostávají k sluchu. Už tri dni, zvláště k večeru, čekám tady, kde se vchází do města, abych je mohl uvítat první. Později by se mi už asi sotva k tomu naskytla příležitost — budou obklopeni vznešenějšími lidmi a budou vůbec na roztrhání. Jen abych je poznal! Vždyť nemusí přijít spolu. Možná, že přijde jeden; po druhém, aby to nebylo tak nápadné. Tamhle ti to nejsou, ti jdou z práce. Prohlíží si kolemjdoucí; dělníky. Mají záda shrbená od nošení břemen. A aby tamten byl bůh, je také vyloučeno. Má prsty od inkoustu. To je nanejvýš úředníček z cementárny. Ani tihle dva páni — dva páni jdou kolem — mi bohy nepřipomínají. Vypadají surově jako lidi, kteří jsou zvyklí bít, a to bohové nemají zapotřebí. Ale tamhleti tři! S těmi je to jiné. Jsou dobře živeni, nic nesvědčí o tom, že by vykonávali nějaké zaměstnání, a mají zaprášené boty, čili ' přicházejí z daleka. To jsou oni! Jsem váš služebník, osvícení! Vrhá se na zem.
1, BŮHpotěíen - Jsme očekáváni?
WANGJzm dá napít • Už dlouho. Ale jen já vě-
. děl, že přijdete. I. BŮH - Budeme tedy pro dnešek potřebovat nocleh. Nevíš, kde bychom se vyspali? WANG - Kde? Všude! Celé město je vám k služ -
........bám,'osvícení! Kam si přejete zavítat?
____________________Bohové\sej^syta^é^najebe_d^ají.__
I. BŮII • Zajdi do nejbližšího domu, synu! Zkus
to napřed tam! WANG • Mám jen obavy, že si znepřátelím nej-
.........-------.vznešenější rodiny města,—když-jedné
z nich dám přednost.
I. BŮH • Pak ti tedy přikazujeme: Zajdi do nej-
bližšího domu! WANG-To by byl, dům pana Fo, tam na
druhé straně! Mějte chvilku strpení!
Běží k domu a tluče na dveře. Někdo otevře, -...........ale je vidět, že Wang nepochodil.  Vrací se
váhavě.-,
WANG * Je to hloupé. Pan Fo není doma a služebnictvo si bez jeho svolení nic netroufá, je totiž velmi přísný. Ten bude řádit, až se dozví, koho poslali pryč, že?
BOHOVEí úsměvem ■ jistě.
WANG * Ještě okamžik! Vedlejší, dům patří vdově Suové. Bude radostí celá bez sebe. Běží k domu, ale zdá se, že ani tam nepochodil.
WANG ■ Musím se zeptat tamhle. Říká, že má jen jediný pokojíček, a že není uklizen. Ihned se obrátím na pana Cenga.
II. BŮH • Ale nám by jeden pokojíček stačil.
Řekni, že přijdeme. WANG-I když není uklizen? Možná, že se hemží pavouky.
II. BŮH ■ To nevadí. Kde jsou pavouci, tam se
aspoň nedrží mouchy.
III. BŮH Wangovi.laskavě■ Zajdi k panu Čen-
govi nebo někam jinam, synu, pavouků se přece jen tak trochu štítím. Wang zase kdesi zaklepe a je vpuštěn. HLAS Z DOMU • Nech nás laskavě s těmi svými bohy na pokoji! Máme jiné starosti!
7
WANG zpět k bohům • Pan Čeng je celý bez sebe, má dům plný příbuzenstva a netroufá si vám jít na oči, osvícení. Docela důvěrně: myslím, že jsou mezi nimi zlí lidé, a že se vám s nimi nechce pochlubit. Boji se příliš vašeho soudu. To je vše.
III. BÚH • Copak jsme tak strašní?
WANG'Jen vůči zlým lidem, že? Je přece známo, že v provincii Kvan už po desetiletí řádí povodně.
II. BŮH • Tak? A pročpak?
WANG ■ Inu proto, že tam jsoti málo zbožní.
II. BÚH • Hloupost! Poněvadž nechali rozpadnout hráze.
I. BŮH * Pst! Wangovi. Neztratil jsi ještě naději,
synu?
WANG * Jak se můžeš takhle ptát? Stačí, abych šel o dům dále, a bude pro vás hned několik příbytků na vybranou. Všech pět by si každý olízl, kdyby vás směl pohostit. Pochopte, jde jen o nešťastnou náhodu. Už běžím!
Odchází váhavě a uprostřed ulice se nerozhodni zastaví.
II. BÚH- Co jsem řekl?
III. BŮH - Ještě stále to může být jen náhoda.
II. BŮH • V Šunu to byla náhoda, v Kvanu to
byla náhoda a v S'-čchuanu to je náhoda ! Není už bohabojných lidí, to je vše, i když se této holé pravdě nechcete podívat do očí. Naše poslání ztroskotalo, to si přiznejte!
I. BÚH ■ Můžeme se stále ještě setkat s dobrými
lidmi, každou chvíli. Nesmíme si to příliš ulehčovat.
III. BŮH • Usnesení znělo: Svět bude moci
zůstat takový, jaký je, když se najde dost dobrých lidí, kteří dokáží žít životem člověka důstojným. Prodavač vody sám mezi ně patří, jestli se neklamu. Přistoupí k Wangovi, který tu dosud nerozhodné stojí.
II. BŮH'Klame se. Když nám ten chlapík
s vodou dal napít ze své odměrky, tak jsem si něčeho všiml. Tady je ten pohárek. Uká£e jej prvnímu boku.
I. BŮH • Má dvojí dno.
II. BŮH - Je to podvodník!
I. BÚH * Dobře, nepřichází tedy v úvahu. Co ale na tom, když jeden jediný člověk propadl hnilobě! Však najdeme j eště dost lidí, kteří podmínkám vyhovějí. Jednoho najít musíme! Už po dva tisíce let se ozývá . křik, že to se světem takhle dál nepůjde. Že nikdo na něm nedokáže zůstat dobrý. Musíme konečně najít lidi, kteří by byli schopni plnit naše příkazy.
III. BŮH Wangovi • Možná, že je příliš těžké
najít nocleh?
WANG- Pro vás ne! Co vás vede! Vinu na tom, že to tak dlouho trvá, nesu já, poněvadž neumím hledat.
III. BŮH-To sotva. Vrací se.
WANG • Už si toho všimli. Osloví kolemjdoucího. Vážený pane, promiňte, že vás oslovuji, ale tři z nejvyšších bohů, o jejichž blízkém příchodu celý S'-čchuan již po léta mluví, se teď opravdu dostavili a hledají přístřeší. Neodcházejte! Přesvědčte se sám! Stačí se podívat! Chopte se, proboha, této jedinečné příležitosti! Pozvete bohy pod svou střechu, než vám je někdo sebere před nosem. Oni nabídku přijmou. Oslovený lei dále, Wang se obrátí na jiného. Vážený pane, slyšel jste, oč jde. Nemáte volný pokoj? Nemusí to být žádný přepych, jde spíše o ochotu.
PÁN - Jak mám vědět, co ti tví bohové jsou zač? Kdo ví, koho by si Člověk nasadil pod střechu.
Vstoupí do krámu s tabákem. Wang běží zpět ke třem bokům. WANG ■ Našel jsem člověka, který zaručeně vyhoví.
Vidí svůj pohárek stát na zemi, podívá se pln
dobrý člověk ze s'-čchuanu
rozpaků na bohy; uchopí nádobku a běží zase zpátky.
I. BŮH ■ Tč> nezní povzbudivě.
WANG když se muž vrací z krámu • Tak co bude
s ubytováním? PÁN ■ Víš ty, jestli nebydlím sám také jen
v hostinci?
I. BÚH ■ Nic nenajde. Tenhle S'-čchuan můžeme také škrtnout. -
WANG - Jsou to tři z nejvyšsích bohů! Opravdu ! Jejich, sochy v chrámech jsou velmi výstižné. Jestli půjdete rychle za nimi a pozvete je, tak vám možná vyhoví.
PÁN se směje • To jsou asi pěkní lumpové, ti tři, co jim sháníš byt. Odejde.
WANG mu spílá ■ Ty šmelináři.šilhavá! Nevíš, co je to bázeň boží ? Budete se za tu vaši lhostejnost škvařit ve vřící smůle! Bohové se na vás vyserou. Však toho ještě budete litovat! Až do čtvrtého kolena za to budete pykat! Pokryli jste celý S'-čchuan hanbou! Zámlka.
Teď už zbývá jen prostitutka šen Te, ta odříci nedovede.
Volá: „Šen Te." Nahoře z okna vyhlédne Sen Te.
Jsou tady, nemohu pro ně najít příbytek.
Můžeš je na jednu noc vzít k sobě? ŠEN T E • Sotva, Wangu. Čekám zákazníka. Ale
jak to, že pro ně nemůžeš najít nocleh?! WANG • Na to ti teď nemohu dát odpověď. Celý
S'-čchuan je jediná kupa hnoje. ŠEN T E • Nesměla bych se ukázat, až mi přijde
zákazník. Možná, že by pak zase šel. Chce
si se mnou ještě někam vyjít. WANG * Nemůžeme zatím přijít nahoru? ŠEN T E • Nesmíte se ale bavit moc nahlas. Dá
se s nimi mluvit otevřeně? W AN G • Ne! Nesmějí se dovědět, co jsi zač! Počkáme raději dole. Ale neodejdeš s ním?
ŠEN TE • Nedaří se mi valně, a jestli do zítřejšího rána nebudu mít pohromadě činži, vyhodí mě.
WANG • V takových chvílích musí jít světské ______věci stranou.
ŠEN TE • Nevím, žaludek kručí bohužel i v den císařových narozenin. Ale dobře, přijmu
Je vidět, jak zháší světlo.
I. BÚH - Myslím, že je to beznadějné.
Přistupují k Wangovi. WAN G se poleká, když zjistí, že bohové stojí zä ním •
Nocleh je. Utírá si pot. BOHOVÉ • Ano? Pak tedy pojďme. WANG • Žádný spěch.Máte dost času. Pokoj se
ještě dává do pořádku. III. BŮH ■ Tak se tady posaďme a čekejme. WANG •Bojím se, že je tu příliš rušno. Měli
bychom snad zajít tam na druhou stranu. IL BŮH ' Docela rádi si prohlížíme lidi. Právě
proto jsme přišli. WANG • Jenže tu táhne.
II. BŮH • Ach, jsme otužilí.
WANG • Nechtěli byste třebas, abych vám ukázal S'-čchuan v noci? Mohli bychom si vyjít na malou procházku?
III. BÚH • Máme toho dnes už dost v nohou.
S úsměvem. Ale jestli chceš, abychom se odtud ztratili, tak přece stačí, když nám řekneš. Vracejí se.
III. BŮH • Zamlouvá se ti to tady?
Sednou si na schody jakéhosi domu. Wang usedne poněkud stranou na zem.
WANG trochu překotně * Budete bydlet u děvčete, které je odkázáno zcela na sebe. Je to nej lepši člověk v celém S!-čchuanu.
III. BÚH • To je hezké.
WANG Ä obecenstvu * Když jsem prve zvedl pohár, tak se na mne nějak divně koukali. Že by byli něco poznali? Netroufám si jim už pohlédnout.do očí.
III. BÚH - Jsi velmi unaven.
9
WANG • Tak trochu. Hodně se naběhám. I. BŮH - Mají to tady lidé těžké? WANG-Ti dobří ano. I. BÚHpá&í-Tytaké?
WANG *Já vím, na co narážíte. Já nejsem, dobrý. Ale ani já to nemám lehké. Mezitím se před domem Šen Te objeví muž a několikrát zaplskne. Wang pokaždé sebou trhne.
III. BŮH tišekWangovi • Myslím, že teď odešel.
WANG maten • Ano.
Vstane a běží h domu Sen Te; nosítka na vodu nechá na místi. Mezitím se však událo toto: Čekající muž odešel a Šen Te vyšla ze dveří a tiše volala Wanga. Hledajíc ho, sešla ulicí dolů. Když tedWang tlumení volá šen Te, ne-dostává se mu odpovědi.
WANG • Nechala mě na holičkách. Odešla, aby sehnala na činži, a já nemám pro bohy přístřeší. Jsou unavení a čekají. Nemohu jim přijít ještě jednou s tím, že jsem nic nenašel. Můj vlastní útulek, kanálová roura, nepřichází v úvahu. Bohové by také jisté nechtěli bydlet u člověka, jehož nekalé obchody prohlédli. Nevrátím se, za nic na světě. Ale má nosítka na vodu tam zůstala. Co teď? Netroufám si pro ně dojít. Opustím hlavní město a někde se skryji, když se mi nepodařilo posloužit těm, jež ctím. Běží pryč. Sotva je-pryč, vrací se šen Te, hledá ho na druhé straně'a zahlédne bohy.
ŠEN TE - Jste vy ti vznešení bohové? Jmenuji se Šen Te. Udělali byste mi radost, kdybyste vzali zavděk mou komorou.
III. B Ú H ■ Ale kampak zmizel prodavač vody?
ŠEN TE ■ Musela jsem ho minout.
I. BŮH • Asi usoudil, že nepřijdeš, a tak se k nám už neodvážil vrátit.
III. BÚH zvedne nosítka ■ Uložíme je zatím u tebe. Bude je potřebovat. Vedeni šen Te vstupují do domu.
Setmí se a pak se opět rozjasní. V ranním šeru vycházejí bohové zase ze dveří, vedeni Sen Tes která jim lampou svítí na cestu. Rozloučí se.
I, BÚH - Milá šen Te, děkujeme ti za pohostin-
_______________st ví. Nezapomeneme, že ty jediná jsi
nás přijala. A nosiči vody vrať nosítka a vyřiď mu, že i jemu děkujeme, poněvadž nám ukázal dobrého člověka. :
ŠEN TE ■ Nejsem dobrá.Musím se vám k něčemu přiznat: když mě Wang žádal o útulek pro vás, byla jsem na vahách.
I. BÚH ■ To, žes byla na vahách, nevadí. Záleží na konečném rozhodnutí. Věz, žes nám poskytla více než nocleh. Mnozí začali pochybovat o tom, že jsou ještě dobří lidé. Dokonce i někteří z nás bohů. Nastoupili jsme naši pouť hlavně proto, abychom se o tom přesvědčili. Šťastni v ní teď pokračujeme, neboť jsme jednoho dobrého člověka již našli. Na shledanou!
ŠEN T E • Zarazte, osvícení, nejsem si vůbec jista, že jsem člověk dobrý. Pravda, docela ráda bych jím byla, jenže — jak mám zaplatit činži? A tak se vám tedy přiznám: prodávám se, abych se udržela při životě, ale ani tak nejsem s to se uživit, poněvadž těch, které musí činit totéž, je příliš mnoho. Jsem ochotna ke všemu, ale kdo není? Samozřejmě, byla bych šťastná, kdybych mohla zachovávat vaše přikázání, kdybych mohla ctít rodiče a mluvit pravdu. Jak by i mne těšilo, kdybych nemusila žárlit na dům bližního svého, jak příjemné by i pro mne bylo, kdybych mohla žít věrně oddána jedinému muži. Ani já nevymáham ráda vlastní prospěch na druhých, ani mně se nechce odírat chudáka. Ale jak mám sama na všecko stačit? I když přestupuji jen některá přikázání, stěží se uživím.
I. BÚH - Při tom všem, Šen Te, nejde o nic jiného než o pochybnosti dobrého Člověka.
dobrý člověk ze s'-čghuanu
III. BŮH • Buď zdráva, Šen Te! A vyřiď i nosiči vody pěkné pozdravení. Byl nám dobrým přítelem.
II. BŮH * Obávám se, že mu to neprospělo.
III BŮH • Měj se dobře, Šen Te! Buď pozdravena!
Chystají se jit. Už jí mávají. ŠEN T E plná bázně • Nejsem si sebou jista, osvícení. Jak mám být dobrá, když je všecko tak drahé?
II. BŮH • To, bohužel, nemůžeme změnit. Do
hospodářských věcí se nemůžeme míchat. *
III. BŮH • Počkat! Zarazte na chvíli! Kdyby
se jí vedlo trochu lépe, tak by to možná
spíše dokázala. II. BŮH • Nemůžeme jí nic dát. Tam nahoře
bychom to neobhájili, I. BŮH • Pročpak ne?
Strčí hlavy dohromady a vzrušeně diskutují.
I. BÚH.A Šen Te rozpačitě • Slyšíme, že nemáš na
činži. Nejsme chudáci a samozřejmě nocleh zaplatíme! Tu máš! Dá jí peníze. Neříkej však nikomu, že jsme ti zaplatili. Lidé by si to mohli vyložit nesprávně.
II. BŮH • Velmi nesprávně.
III. BŮH - Ne, to je dovoleno. Můžeme klidně
za nocleh zaplatit. Usnesení nic takového nezakazovalo! Tak na shledanou! Bohové rychle odcházejí.
■
1.      Malý krámek s kuřivem
Krámek dosud není zcela zařízen a ještě se v ním neprodává.
ŠEN TE obecenstvu • Je tomu tři dni, co bohové odešli. Řekli, že mi zaplatí za nocleh. A když jsem se podívala, co mi dali, zjistila jsem, že to bylo přes tisíc dolarů
ve stříbře. — Koupila jsem si za ty peníze krámek s kuřivem. Včera jsem se nastěhovala a doufám, že ted! budu moči konat hodně dobra. Je tu na příklad paní Šino-vá, dřívější majitelka krámku^ Už včera ... přišla a prosila o rýži pro své déti. A dnes ji také zase vidím s hrncem, jak sem jde. v■ ;■ ■
Vstoupí paní Sinová. Obě ženy se uklánějí.
ŠEN TE ♦ Dobrý den, paní Sinová.
SINOVÁ_• Dobrý den, slečno Šen Te. Jak se vám líbí v novém domově?
ŠEN TE • Dobře. Jak strávily vaše děti noc?
SINOVÁ • Ach, v cizím domě, jestli se ta barabizna dá vůbec nazvat domem. Nejmenší už pokašlává.
ŠEN TE - To je zlé.
SINOVÁ • Copak vy, vám se vede, vy ani nevíte, co to znamená mít se zle. Ale tady v té boudě ještě leccos zažijete. Je to čtvrť, v níž si bída podává ruku s nouzí.
ŠEN TE • Říkala jste mi přece, že v poledne přicházejí dělníci z cementárny,
SINOVÁ* Ale jinak vám sem nepáchne ani noha, ani ti zé sousedství.
ŠEN TE • Nic takového jste neříkala, když jste mi ten krámek prodávala.
SINOVÁ ■ Jen mi teď ještě vyčítejte! Napřed oloupíte mě a děti o domov a pák máte řeči, že je to bouda a že si tu bída podává ruku s nouzí. To by bylo trochu silné! Pláče.
ŠEN TE rychle ■ Hned vám dojdu pro rýži.
SINOVÁ • Chtěla jsem vás také prosit, abyste mi půjčila nějaké peníze.
ŠEN TE zatím co jí nasypává rýži do hrnce • To nemohu. Vždyť jsem ještě nic neprodala,
SINOVÁ-Já je ale potřebuji. Z čeho mám žít? Všecko jste mi vzala a teď mě ještě chcete odkopnout. Posadím vám své děti před práh, vy držgresle jedna! Vyrve jí hrnec z ruky.
11
SEN T E • Mírněte se! Ještě vysypete rýži!
Vstoupí postarší dvojke a nuzné oblečený člověk. ŽENA • Ach, milá Šen, slyšeli jsme, že se ti teď
dobře vede. Vždyť ses stala obchodnicí!
A jen si pomysli, nemáme právě kam jít!
Krámek s kuřivem jsme museli zavřít.
A tak jsme si řekli, že bychom možná
mohli jednu noc strávit u tebe. Znáš
mého synovce? Přišel taky, chodí pořád
s námi.
SYNOVEC se rozhlédne • Pěkný krámek!
SINOVÁ ■ Co to jsou za lidi?
ŠEN T e • Když jsem přišla z venkova do města, byli to mí první domácí. K obecenstvu. Když mi došly skrovné úspory, vyhodili mě. Bojí se možná, že teď odmítnu. Jsou chudí.
Nemají přístřeší. Nemají přátele. Potřebují mě. Mohu jim odepřít pomoc?
Laskavě k příchozím.
Buďte vítáni! Ráda vám poskytnu přístřeší. Mám ovšem jen malou komůrku za krámem.
MUŽ • To nám stačí. Nedělej si starostí, ujitím co Sen Te přináší čaj. Bude nejlépe, když se usadíme tady vzadu, abychom ti nebyli v cestě. Nerozhodla při volbě krámku s kuřivem vzpomínka na tvůj první domov? Budeme ti moci v lecčems poradit. Proto jsme také za tebou přišli.
SINOVÁ výsměšně • Jen aby přišli také zákazníci.
ŽENA • To má být narážka?
MUŽ • Tiše! Tady už jde první zákazník!
Vstupuje otrhaný mul. NEZAMĚSTNANÝ ■ Promiňte, jsem bez
práce.
Sinová se směje.
ŠEN TE • Čím vám mohu posloužit?
NEZAMĚSTNANÝ ■ Zaslechl jsem, že zítra chcete otevřít krám. A tak jsem si myslel: při vybalování se obyčejně něco poškodí. Nemáte pro mne cigaretu?
ŽENA ■ To je trochu silné, žebrat o tabák! Kdyby tak ještě o chleba! .............
NEZAMĚSTNANÝ • Chleba je drahý. Ale kdybych si mohl dát pár tahů z cigarety, tak by ze mne byl nový člověk. Je mi nanic.
ŠEN T E mu dává cigarety ■ Udělat ze sebe nového člověka je důležité. Budete můj první zákazník, přinesete mi štěstí. Nezaměstnaný  si   rychle  zapálí cigaretu, vdechne kouř, rozkašle se a odejde.
ŽENA- Bylo to správné, Šen Te?
SINOVÁ - Jestli chcete krámek otevřít tímhle způsobem, tak ho nebudete mít ani tři dny.
MUŽ • Sázím krk, že měl ještě peníze v kapse. ŠEN T E • Řekl přece, že je úplně na mizině. SYNOVEC • Odkudpak víte, že vás neobe-
Ihal?
ŠEN      popuzeně • Odkud vím, že mě obelhal!
ŽENA^atríí hlavou • Nedovede odříct! Jsi příliš dobrotivá, Šen Te. Jestli chceš krámek udržet, tak se budeš musit naučit sem tam odmítnout prosbu.
MUŽ • Říkej přece, že ti nepatří. Říkej, že patří někomu z příbuzenstva, třebas, nějakému bratranci, který na tobě chce přesné vyúčtování. Nešlo by to?
SINOVÁ - Jistě by to šlo, kdyby si ovšem nepotřebovala věčně hrát na dobrodinku.
Š EN TE se směje • Jen nadávejte! Dostanete ode mne výpověď a rýži nasypu zpátky!
ŽENA zděšeně • Ta rýže je také od tebe?
ŠEN TE A obecenstvu - Jsou špatní.
Nikdo je nemá rád. Nedali by ani hrst rýže.
dobrý člověk ze s'-čchuanu
Chtějí vše jen pro sebe. , Lze je za to plísnit?
Vstoupí malý muž.
ŠIN O YÁjej spatří a má se rychle k odchodu • Podívám se sem zase zítra. Odejde.
MAL Ý MUŽ volá za ní • Počkat, paní sinová! Právě vás potřebuji!
ŽENA 'Přichází ta žéná pravidelně? Máš k ní nějaké závazky?
Š EN T E - Žádné závazky k ní nemám, ale má hlad: a to je horší.
MALÝ MU Ž • Ta ví, proč utíká pryč. Nejste nová majitelka krámku? Ach, rovnáte už zboží do poliček! Vždyť vám vůbec nepatří, abyste věděla! Leda, že je zaplatíte. Ta verbež, co tady byla před vární, je, nezaplatila. Ostatním. Jsem totiž truhlář, já jsem je udělal.
Š EN T E • Já myslela, že patří k zařízení, které jsem zaplatila?
TRUHLÁŘ - Podvod! Samý podvod! Jste samozřejmě s tou paní Sinovou domluveny! Žádám svých sto dolarů, jako že se jmenuji Lin Tuo.
SEN TE -Jakpak je mám zaplatit, když už žádné peníze nemám!
TRUHLÁŘ • Tak vám to nechám zabavit! Na místě! Buď ihned zaplatíte, nebo vám to dám zabavit! ■ .
MUŽ napovídá Sen Te ■ Bratranec!
Š EN T E ■ Nemohlo by to být příští měsíc?
TRUHLÁŘ křičí • Ne!
Š EN TE • Nebučíte tak krutý, pane Lin Tuo. Nemohu dostát všem povinnostem najednou. Obecenstvu.
Malé strpení a síly se zdvojnásobí. Hle, herka stojí před chomáčem trávy: chvilka poshovění, a hned potáhne lépe. V červnu jen chvilku trpělivosti, a strom se v srpnu sklání pod tíhou broskvi. Jak je možno spolu žít bez trpělivosti?
Jen malé posečkání
a dosáhneme nejzazších cílů.
Truhláři. Jen chviličku posečkejte, pane
----------------Lin Tuo!--------------------------------
TRUHLÁŘ * A kdo posečká mně a mé rodině? ________________Odstrčí jednu z poliček ode zdi, jako by si ji
chtěl vzít s sebou. Bud zaplatíte, nebo si
poličky odnesu! ŽENA • Milá Sen Te, proč celou věc nesvěříš -.....-------svému-bratranci?...-. Truhláři.—Napište, co
máte dostat, a bratranec slečny Sen Te
vám to zaplatí. TRUHLÁŘ • Tyhle bratrance já znám! SYNOVEC 'Nesměj se tak hloupě! Znám ho
osobně.
MUŽ'Je to chlap jak břitva.
TRUHLÁŘ • Dobře, dostane účet.
Překlopí stoličku, sedne si na ni a napíše účet.
ŽENA • Stáhne ti kvůli těm svým pár prknům, poslední košili s těla, jestli se mu hepo-' stavíš. Nikdy žádný nárok neuznávej, ať je oprávněný nebo není, jinak tě okamžitě zasypou nejrůznějšími nároky, oprávněnými i neoprávněnými. Hod kousek masa do nádoby na odpadky, a na dvoře se ti porvou psi z celé čtvrti. Nač jsou soudy?
Š EN T E • Udělal svou práci a chce odměnu, která mu patří. Má rodinu. Je to zíá věc, že mu nemohu zaplatit! Co tomu řeknou bohové?
MU Ž • Udělalas dost už tím, žes nás přijala. To úplně stačí.
Vstoupí kulhavý muž a těhotná žena. KULHAVÝ dvojici • Ach, tady jste! Vy jste mi pěkní příbuzní! Necháte nás prostě stát na rohu!
ŽENA rozpačitě k Sen Te ■ To je můj bratr Wung a švagrová. K oběma. Nehubujte a usedněte klidně tam v koutě, abyste slečnu Sen Te, naši dávnou přítelkyni, nerušili. KŠen Te. Myslím, že ty dva budeme mu-
13
set přijmout, švagrová je totiž v pátém měsíci. Nebo soudíte jinak? ŠEN TE * Buďte vítáni!
ŽENA- Poděkujte. Misky stojí tamhle vzadu.
K šen Te. Nebyli by měli kam jít. Dobře,
že máš ten krámek! ŠEN TE se smíchem k obecenstvu, přinášejíc čaj.Ba,
dobře, že jej mám!
Vstoupí majitelka domu p ani"Mi C s formulářem v ruce.
MAJITELKA DOMU • Sleěno Sen Te, jsem majitelka domu, Mi C. Doufám, že spolu dobře vyjdeme. Tady je nájemní smlouva. £atím co Sen Te pročítá smlouvu. Jé to hezké otvírat malý obchod, že, dámy a pánové? Rozhlíží se. Pár prázdných míst sice na poličkách ještě zůstalo, ale ty se časem jistě zaplní. Nějaké reference mi nepochybně můžete uvést?
ŠEN TE • Musí to být?
MAJITELKA DOMU • Vždyť vůbec nevím, kdo jste.
MUŽ ■ Možná, že bychom se mohli za slečnu Šen Te zaručit my? Známe ji od chvíle, kdy přišla dó města, a dáme za ni kdykoli ruce do ohně.
MAJITELKA DOMU • A co vy jste zač?
MU Z - Jsem obchodník tabákemMa Fu.
MAJITELKA DOMU • Kde máte krám?
MUŽ ■ Ted právě žádný krámek nemám. Zrovna jsem ho prodal, víte.
MAJITELKA DOMU • Tak. K Sen Te. A jinak nemáte nikoho, kdo by mi mohl dát o vás informace?
ŽENA napovídá • Bratranec! Bratranec!
MAJITELKA DOMU • Vždyť musíte někoho mít, kdo mi zaručí, že dostávám do domu řádnou osobu. Je to ctihodný dům, má drahá. Bez toho s vámi vůbec žádnou smlouvu uzavřít nemohu.
ŠEN TE pomalu se sklopeným zrakem * Mám bratrance.
MAJITELKA DOMU - Ach, bratrance máte. Tady? To bychom mohli rovnou za ním dojít, čím je?
ŠEN TE • Nebydlí tady, žije v jiném městě.
Ž E N A ■ Neřeklas, že bydlí v Sunu?
ŠEN TE • Pan... Šuej Ta. Z Šunu!
MU Ž - Vždyť toho znám! Takový velký, hubený.
SYNOVEC truhláři • Vždyť vy jste: s bratrancem slečny Šen Te vyjednával také! Kvůli policím!
TRUHLÁŘ nevrle • Právě pro něho píši účet. Tady je! Odevzdává jej. Zítra ráno zase přijdu. Odejde.
SYNOVEC volá za ním, pošilhávaje po majitelce domu • Buďte zcela klidný, pan bratranec vše zaplatí!
MAJITELKA DOMU si Šen Te zkoumavé
prohlíží • Nu, i já se těším, že jej poznám.
Dobrý večer, slečno. Vzdálí se. ŽENA po přestávce • Ted to praskne! Můžeš být
jista, že zítra ráno ví, "co jsi zač. ŠVAGROVÁ tiše k synovci. Tady nebudeme!
Vstoupí stařec vedený chlapcem. CHLAPEC dozadu • Tu jsou. . ŽENA ■ Dobrý den, dědo? K Šen Te. Dobrák
starý! Asi se o nás strachoval. A chlapec
vyrostl, že? Cpe se jako nezavřený. Koho
to máte ještě s sebou? MUŽ vyhlédne- Jen neteř.
ŽENA k Šen Te • Mladá příbuzná z venkova. Doufám, že ti to nepřipadá moc. Tolik nás ještě nebylo, když jsi bydlela u nás, že? Ba, stále nás přibývá, čím hůře se nám vedlo, tím nás bylo více, A čím více nás bylo, tím Mře se nám vedlo. Ale teď tady zavřeme, jinak se klidu nedočkáme, /(amkne dveře a všichni usednou. Především půjde o to, abychom ti v obchodě nepřekáželi. Od čeho by se jinak zakouřilo z komína. Představovali jsme si to takhle: Ve dne mladší odejdou a zůstanou tady jen děda, švagrová a snad já.
dobrý člověk ze s'-čchuanu
Ostatní sem přes den jen jednou dvakrát nakouknou, že? Rozsviťte tam tu lampu a udělejte si pohodlí. SYNOVEC žertem -Jen aby sem v noci najednou nevpadl- bratránek; přísný pan Suej Ta! ■■■■
švagrová se směje.: „ i... :............
BRATR sáhne po cigaretě • Na jedné snad ne-■■■ sejde! ■■ ■ ■
MUŽ • To zaručeně ne.
Všichni si poslouží kuřivem. Bratr dává kolovat džbán s vínem.
SYNOVEC ■ Bratránek to zaplatí!
DĚDEČEK vážné k Šěn Te ■ Dobrý den!
Šen Tey zmatená pozdním pozdravem, se ukloní. Má v jedné ruce účet od truhláře, v druhé nájemní smlouvu.
ŽENA 'Nemůžetepro potěšení hostitelky něco zazpívat?
SYNOVEC • Děda začne! Zpívají.
PÍSEŇ O KOUŘI
DĚDEČEK • Dřív než se mé vlasy stářím obílily,
věřil jsem, že moudrost projde všudy. Dnes vím: žádná moudrost nemá síly, aby nasytil se jí jediný chudý.
Proto rek jsem: Aťsi!
Hle, jak šedý- dým
v zimě zim se ztrácí, v prázdnotách,
kam půjdeš s ním.
MUŽ * Z poctivosti, z píle plynou jenom strasti a tak jsem to zkusil s opakem. I ten ale vede nás jen do propasti, a tak nevím, kudy z toho všeho ven.
A tak říkám: Aťsi!
Hle, jak šedý dým
v zimě zim se ztrácí, v prázdnotách,
kam půjdeš s ním.
NETEŘ/ Starým prý už všechna naděje je vzata,
čas je dlouho vodil za blázna.
My mladí však máme otevřená vrata,
-------------ovšem otevřená j enom do prázdna.
I já říkám: Aťsi!•
Hle, jak šedý dým
v zimě zim se ztrácí, v prázdnotách,
kam půjdeš s ním.
SYNOVEC- Odkud máš to víno? -
ŠVAGR O VÁ ■ Střelil pytel s tabákem.
MUŽ • Cože? Tabák, čili to jediné, co nám ještě zbylo? Ani když jsme neměli kde spát, nesáhli jsme na něj, ty dobytku!
BRATR-Jen proto, že mi žena mrzne, jsem pro tebe dobytek? A nepil jsi snad s sebou? Ihned sem děj džbán! Rvou se. Poličky se převrátí,
ŠEN TE je zapřísahá • Ach, ušetřte krám, nezničte všecko! Je to dar bohů! Poslužte si čímkoli, co tady najdete, ale nezničte všecko!
ŽENA skepticky • Krámek je menší, než jsem předpokládala. Neměli jsme možná přece jen o něm vykládat tetě a ostatním. Jestli přijdou ještě i oni, tak tu nebude hnutí.
ŠVAGROVA-I hostitelka už poněkud ochladla!
^venčí se ozvou hlasy, někdo klepe na dveře. HLASY • Otevřte! To jsme my! ŽENA - Jsi to ty, teto? Co si teď počneme? ŠEN T E • Ty můj pěkný krámku, ty má naděje!
Sotva jsem jej otevřela, už se krámku
nepodobá. Obecenstvu.
Malá záchranná loďka
je ihned vtahována do hlubin:
příliš mnoho tonoucích
se jí chtivě chytá.
HLASY zvenčí • Otevřte!
15
Mezihra pod mostem U řeky dřepí prodavač vody,
WANG se ohlédne • Všude ticho. Už čtyři dni se skrývám. Neobjeví mě, poněvadž mám oči otevřené. Schválně jsem prchal ye směru jejich cesty. Druhý den přešli tenhle most, zaslechl jsem nad sebou jejich kroky. Teď již musí být daleko, jsem před nimi jist.
Natáhne se a usne. Hudba. Násep zprůsvitní a zjeví se bohové. WANG si paží zakryje tvář, jako by ho chtěl někdo. udeHt' Nic neříkejte, vím vše! Nenašel jsem nikoho, kdo by vás chtěl přijmout, ani jediný dům! Teď to víte! Teď pokračujte v cestě.
II. BÚH - Ne, našel jsi někoho. Přišel, když jsi
byl pryč. Přijal nás na noc, ochránil náš spánek a ráno, když jsme jej opouštěli, posvítil nám. Řekl jsi o něm, že je to dobrý člověk, a on jím vskutku byl. WAN G • Byla to tedy Šen Te, která vás přijala?
III. BÚH • Ovšem.
WANG • A já malověrný utekl! Jen proto, že
jsem si myslel: nemůže přijít. BOHOVÉ-Ó, ty slabý,
dobrý, ale slabý člověče!
Kde je bída, myslíš, není dobro žádné!
Kde je nebezpečí, myslíš, není odvaha!
Ó slabosti, nenecháš na nikom dobrý
vlásek!
Ukvapenosti! Ó lehkovážné zoufalství!
WANG ■ Stydím se velmi, osvícení!
I. BÚH ■ Prodavači vody, udělej nám teď laskavost. Vrať se rychle do hlavního města a poohlédni se tam po dobré Šen Te, abys nám mohl o ní podat zprávu. Vede se jí nyní dobře. Dostala prý
peníze na malý krámek, takže se může podle libosti oddávat tomu, k čemu ji nutí její dobrotivé srdce. Projev zájem o její dobrotivost, neboť nikdo nemůže nadlouho zůstat dobrotivý, když na něm dobrotivost nikdo nechce. My však poputujeme dále, abychom hledali a našli lidi další, jež by se podobali našemu dobrému člověku ze S'-čchuanu. Nechť konečně ustanou řeči, že dobří lidé na naší zemi. ůž nejsou s to žít. Bohové zmizí.
2.       Krámek s kuřivem
Všude spící lidé. Lampa dosud hoří. Někdo zaklepe.
ŽENA se ospale zvedne ■ Šen Te! Někdo klepe! Kdepak je?
SYNOVEC • Šla asi pro snídani. Pan bratranec ji zaplatí!
%ena se zasměje a odšátrá se ke dveřím. Vstoupí mladý pán, za ním truhlář.
MLADÝ PÁN-Jsem bratranec.
ŽEN A jako by ji někdo udeřil do hlavy • Kdože jste?
MLADÝ PÁN - Jmenuji se Šuej Ta.
HOSTÉ se navzájem budí • Bratranec! — Ale vždyť to byl žert, vždyť vůbec žádného bratrance nemá!— A tady je někdo, kdo tvrdí, že jejím bratrancem je! — To je neuvěřitelné, tak brzy zrána!
SYNOVEC-Jestli jste hostitelčiným bratrancem, pane, tak nám co nejrychleji obstarejte něco k snídani!
ŠUEJ T A •zhasí lampu. První zákazníci tady budou co nevidět, oblékněte se, prosím, ale hbitě, abych mohl otevřít svůj krám.
MUŽ • Váš krám? Já myslel, že je to krám naší přítelkyně Šen Te? Šuej Ta vrtí hlavou. Cože, ten krámek jí vůbec nepatří?
DOBRÝ ČLOVĚK ZE S'-ČCHUANU
ŠVAGROVÁ • Napálila nás tedy? Kde vůbec vězí?
ŠUEJ TA • Má práci. Vzkazuje vám, že teď, když tu jsem já, už pro vás nemůže nic udělat.
ŽENA zdrcena ■ A my mysleli j že je to hodný člověk!
SYNOVEC • Nevěřte mu! Poohlédněte se po ní! ■ J
MUŽ ■ Ano, to uděláme; Organizuje. Ty a ty á ty a ty, půjdete ji všude hledat. My tady s dědou zůstaneme, abychom hájili pevnost. Hoch může zatím obstarat něco k jídlu. Chlapci. Vidíš tamhle na rohu to pekařství? Přikraď se tam a nacpi si bundu.
ŠVAGROVÁ • Přines také nějaké ty světlé koláčky!
MUŽ • Dej si ale pozor, aby tě pekař nechytil.
A vyhni se strážníkovi!
Chlapec kývne a odejde. Ostatní se doobléknou. ŠUEJ TA - Co když krádež koláčků poškodí
dobrou pověst krámku, který vám poskytl
přístřeší?
SYNOVEC • Nevšímejte si ho, však co nevidět Šen Té najdeme. Ukáže mu, kde tesař nechal díru.
Synovec, bratr, švagrová a neteř odcházejí.
ŠVAGROVÁ při odchodu • Schovejte nám něco od snídaně!
ŠUEJ TA klidně' Nenajdete ji. Má sestřenice ovšem lituje, že vám nemůže poskytnout pohostinství na neomezenou dobu. Je vás však na neštěstí příliš mnoho! Toto zde j e krámek s kuřivem a slečna Šen Te z něho zye.
MUŽ ■ Naše šen Ťe by taková slova ani nepřenesla přes rty.
ŠUEJ TA • Máte možná pravdu. Truhláři. Celé neštěstí pochází z toho, že bída v tomhle městě je příliš velká, aby ji jednotlivec mohl odstranit. Po téhle strán-
ce se, žel, nezměnilo nic za oněch jedenáct století, co kdosi stvořil čtyřverší:
Na otázku, co udělat, áby se pomohlo mrznoucím lidem v městě, odpověděl
guvernér: Utkat deset tisíc stop dlouhou deku, která by všechna předměstí prostě
přikryla. , Pouští se do uklízení krámku. TRUHLÁŘ • Vidím, že máte snahu uvést veci vaší sestřenice do pořádku. Je třeba zaplatit menší dluh za police, dluh, který byl před svědky uznán. Sto dolarů ve stříbře,
ŠUEJ TA vytáhne z kapsy účet, nikoli nevlídné' Nemyslíte, že sto dolarů je trochu mnoho?
TRUHLÁŘ-Ne. Nemohu vám nic slevit. Musím živit ženu a děti.
ŠUEJ TA tvrdé • Kolik dětí?
TRUHLÁŘ • Čtyři.
ŠUEJ TA-Nabízím vám tedy dvacet dolarů.
Muž se zasměje. TRUHLÁŘ • Zbláznil jste se? Ty police jsou
z ořešiny! ŠUEJ TA • Tak si je odneste. TRUHLÁŘ • Co to má znamenat? ŠUEJ TA-Jsou mi moc drahé. Žádám vás,
abyste si ty ořechové police odnesl. ŽENA • Takhle na něho! Směje se rovněž. TUHLÁRízmrté-Žádám, aby byla zavolána
slečna Sen Te. Je podle všeho slušnější
než vy. . ŠUEJ TA - Jistě. Proto je na mizině. TRUHLÁŘ uchopí rezolutně jednu z poliček a
odnese ji ke dveřím • Vyrovnejte si kuřivo na
podlaze! Mně to může být jedno. ŠUEJ TA muži • Pomozte mu! MUŽ uchopí rovněž polici a odnese ji s úšklebkem ke
dveřím • Tak tedy ven s poličkami! TRUHLÁŘ • Ty pse! A moje rodina má pojit
hlady?
Masarykova univerzita
Š U EJ TA * Nabízím vám znovu dvacet dolarů,
poněvadž se mi nechce skladovat kuřivo
na podlaze. TRUHLAŘ-Sto!
šuej Ta vyhlíží lhostejné z okna. Muž se
chystá poličku vynést. TRUHLÁR • Aspoň ji, ty idiote, nerozbij
o dveře! Zoufale. Vždy % jsou udělány na
míru! Jdou do téhle díry a nikam jinam.
Zkazil jsem prkna, pane! ŠUEJ TA ■ Právě. Proto vám také nabízím jen
dvacet dolarů. Že jste prkna zkazil.
%ena zapiští rozkoší. TRUHLÁR náhle unaveným hlasem • Na tohle už
nevím, co bych vám řekl. Nechte si police
a dejte mi za ně, kolik chcete; ŠUEJ TA • Dvacet dolarů.
Položí na stůl dvě velké mince. Truhlář je
vezme.
MUŽ nese police zpěť Za hromadu zkažených prken je to peněz až dost.
TRUHLÁR ■ Ba, peněz dost, ale jedině na to, abys je vzteky prolil hrdlem. Odejde.
MU Ž  Tenhle by tedy byl venku!
ŽENA která smíchy plakala, si osušuje slzy. „Jsou z orešiny!" — „Odneste si je!" — „Sto dolarů! Mám čtyři děti"! — „Zaplatím vám tedy dvacet!" — „Vždyť j sem zkazil prkna!"— „Právě. Dvacet dolarů!" — Takhle se musí s lidmi jednat!
ŠUEJ TA • Ano. Vážně. Rychle zmizte.
MUŽ • My?
ŠUEJ TA • Ano, vy. Jste zloději a příživníci. Jestli zmizíte rychle a nebudete ztrácet čas odmlouváním, tak se ještě můžete spasit.
MU2 ■ Bude nejlépe, když mu aru neodpovíme. Jen žádný křik na lačný žaludek. Rád bych věděl, kde zůstal ten kluk?
ŠUEJ' TA • Ba, kde zůstal ten kluk? Rekl jsem vám prve, že ho s kradenými koláči nechci v krámku vidět. Náhle'vzkřikne. Ještě
jednou: zmizte! ^ustávají sedět. Suej Ta zase zcela klidně. No, jak myslíte. Jde ke dveřím a hluboce se ukloní. Ve dveřích se objeví strážník. Jestli se nemýlím, tak mám před sebou úředníka, který pečuje o tuto čtvrť?
STRÁŽNÍK-Tak jest, pane...
ŠUEJ TA ■ Šuej Ta. Usmějí se na sebe. Pěkné počasí dnes, že?
STRÁŽNÍK • Snad trochu horko.
MUŽ tiše ke své ženě- Jestli bude takhle žvanit celou dobu, než se kluk vrátí, jsme v loji. Snaží se dát tajně šuej Tovi znamení.
ŠUEJ TA aniž si ho všimne - Je rozdíl, jestli se počasí posuzuje z chladné místnosti anebo z prašné ulice.
STRÁŽNÍK • Velký rozdíl.
ŽENA muži' Jen klid! Chlapec se nevrátí, když uvidí strážníka stát ve dveřích.
ŠUEJ TA • Proč nejdete dál? Tady je opravdu příjemněji. Otevřeli jsme se sestřenicí krámek. Dovolte mi ujištění, že nám velmi záleží na tom, abychom byli s úřadem zadobřé.
STRÁŽNÍ KfjŕoH/tf' Jste velmi laskav, pane Šuej Ta. Ba, tady je opravdu příjemněji.
MUŽ tiše - Zve jej schválně dál, aby ho kluk neviděl.
ŠUEJ TA - Hosté! Vzdálení příbuzní mojí sestřenice, jak mi bylo řečeno. Chystají se na cestu. Všichni se uklánějí. Právě jsme se loučili.
MUŽ chraptivým klasem • Ano, tak půjdeme.
ŠUEJ TA • Vyřídím sestřenici, že jí za nocleh děkujete, že jste však neměli tolik času, abyste počkali, až se vrátí. Z ulice hluk a volání: „Chyňe zloděje!"
STRÁŽNÍK • Co to?
Ve dveřích se zastaví hoch. Z bundy mu padají placky ä koláčky. £ena mu zoufale naznačuje, aby zmizel. Hoch se obrátí a chce utéci.
STRÁŽNÍK • Stůj! Chytne ho. Odkud máš ty koláče?
dobrý člověk ze s'-čchuanu
CHLAPEC • Tamhle od pekaře.
STRÁŽNÍK • Ach tak, tys je ukradl ?
ŽENA • O ničem jsme nevěděli. Hoch to udělal na svou pěst. Ničema!
STRÁŽNÍK • Pane Šuej Ta, můžete mi k tomu něco říct? Šuej Ta mlčí. Ach tak. Půjdete se mnou na strážnici, všichni.
š U E J TA ■ Jsem nanejvýš pobouřen, že se něco takového stalo v mém krámě.
ŽENA • Viděl, jak hoch odchází!
Š U E J T A ■ Mohu vás ujistit, pane strážníku, že bych vás byl sotva pozval dále, kdybych byl chtěl krádež krýt.
STRÁŽNÍK - To je pravda. Proto asi také chápete, pane šuej Ta, že je mou povin-nostíj abych tyhle lidi odvedl, šuej Ta se ukloní. Tak hybaj! Vyžene je. .
D É D E č E K pokojně ve dveřích • Dobrý den.
Všichni a£ na šuej Ta odcházejí, šuej Ta pokračuje v úklidu. Vstoupí majitelka domu.
MAJITELKA DOMU • Tak vy jste tedy ten pan bratranec! Co to má znamenat, že policie odvádí lidi z mého domu? Jak vaši sestřenici mohlo napadnout otevřít tady útulek? To má Člověk z toho, když vezme, do domu někoho, kdo ještě včera žil v díře a žebral na pekaři z rohu jahelné placky! Jak vidíte, vím o ní vše.
ŠUEJ TA-To vidím. Vykládali vám o mé sestřenici nepěkné věci. Nařkli ji z toho, že mívala hlad! Je notoricky známo, že žila v chudobě. Její pověst je co nejhorší: vždyť se jí vedlo bídně!
MAJITELKA DOMŮ • Byla prachobyčejná ...
ŠUEJ TA ■ Chuděrka, jen ven s tím drsným slovem!
MAJITELKA DOMU - Ach, prosím vás, jen žádné citlivůstkářství! Mluvím o tom, jak žila, a ne o tom, z čeho. Nepochybuje že původ jejích příjmu byl všelijaký. Jak by se byla jinak zmohla na tenhle ob-
chod? Pár postarších pánů se jistě přičinilo. Kdopak by někomu z ničeho nic věnoval krám? Pane, toto jc úctyhodný dům! A aby bylo jasno: Lidé, kteří tu
------------:—platí nájem, si nepřejí bydlet s takovou
osobou pod jednou střechou. %ámlka. Ne-
______________jsem žádná necita, ale na to musím brát
ohled.
ŠUEJ TA chladně - Paní Mi C, mám práci. Řekněte mi prostě, co nás bydlení v tomto - -úctyhodném domě bude stát.----------
MAJITELKA DOMU - Jste náramně chladnokrevný, jen co je pravda.
Š U E J TA vytáhne z pultu nájemní smlouvu - Nájem je vysoký. Jak ze smlouvy zjišťuji, je splatný měsíčně.
MAJITELKA DOMU rychle -Pro lidi jako vaše sestřenice to ovšem neplatí.
ŠUEJ TA - Co .to má znamenat?
MAJITELKA DOMU • To znamená, že lidi jako vaše sestřenice musí zaplatit dvě stě dolarů činže na půl roku předem.
ŠUEJ TA - To je vyděračství! Kde to mám sebrat? S velkým obratem se tady nedá počítat. Spoléhám jedině na ŠiČky pytlů z cementárny, ty prý hodně kouří. Práce je velmi vyčerpává. Vydělávají však málo.
MAJITELKA DOMU • To jste si měl uvážit předem.
ŠUEJ TA • Paní Mi C, nebuďte krutá! Je pravda, má sestřenice se dopustila neodpustitelné chyby tím, že poskytla přístřeší nešťastníkům. Ale může se polepšit, postarám se, aby se polepšila. Vy ale uvažte: Mohla byste najít lepšího nájemníka než někoho, kdo ví, co znamená být na dně, poněvadž to zakusil na vlastní kůži? Bude pracovat do úmoru, aby vám mohla včas splatit činži, podnikne pro to cokoli, obětuje nebo prodá vše, co má, nezalekne se ničeho a bude přitom jak myška, ve
19
všem se vám podvolí, jen aby se nemusela vrátit tam, odkud přišla. Takového nájemníka zlatem nevyvážíte.
MAJITELKA DOMU ■ Dvě stě dolarů předem, nebo se vrátí na ulicí} odkud přišla. Vstoupí strážník.
STRÁŽNÍK • Nedejte se rušit, pane Šuej Ta.
MAJITELKA DOMU ■ Policie má na tomto krámku opravdu neobyčejný zájem.
STRÁŽNÍK • Paní Mi C, doufám, že to na vás neudělalo špatný dojem. Pan Šuej Ta nám prokázal službu a já přicházím jedině proto, abych mu jménem policie poděkoval.
MAJITELKA DOMU - Dobře, do toho mi nic není. Doufám, pane Šuej Ta, že můj návrh bude vaší sestřeňici vyhovovat. Žiji ráda se svými nájemníky ve shodě. Dobrý den, pánové. Vzdálí se.
ŠUEJ TA • Dobrý den, paní Mi C.
STRÁŽNÍK • Máte s paní Mi Gť potíže?
ŠUEJ TA ■ Žádá, aby se nájem zaplatil předem, poněvadž se jí sestřenice nezdá dost úctyhodná.
STRÁŽNÍK ■ A vy na něj nemáte? Šuej Ta mlčí. Pro někoho takového, jako jste vy, přece nemůže být těžké získat úvěr, pane Šuej Ta?
ŠUEJ TA-Možná. Ale jak má nalézt úvěr někdo takový jako Sen Te?
STRÁŽNÍK - Copak tady nezůstanete?
ŠUEJ TA ■ Ne. A nemohu se ani vrátit. Zastavil jsem se u ní jen cestou, abych jí podal pomocnou ruku, abych od ní odvrátil to nejhorší. Brzy zase bude odkázána na sebe. A já se pln starostí ptám, co bude pak.
STRÁŽNÍK • Pane Šuej Ta, je mi líto, že máte starosti s nájemným. Musím se vám přiznat, že jsme se zprvu dívali na tento krámek se smíšenými pocity, ale vaše rozhodné vystoupení před chvílí nám
ukázalo, co jste zač. My lidé od úřadu poznáme brzo, v kom lze vidět oporu pořádku.
ŠUEJ TA hořce • Pane, abych zachránil tento krámek, který sestřenice pokládá za dar bohů, jsem připraven jít až na samou mez toho, co zákon připouští. Ale tvrdost a zchytralost platí jen na ty dole, neboť hranice jsou vytyčeny šikovně. Vede se mi jako muži, který vyzrál na krysy, ale pak si nevěděl rady s řekou! Po malé přestávce. Kouříte?
STRÁŽNÍK zastrčí dvě cigarety -My z revíru bychom vás ztratili jen velmi neradi, pane Šuej Ta. Ale musíte paní Mi C pochopit. Nebudeme si přece nic předstírat: šen Te žila z toho, že se prodávala mužům. Můžete mi namítnout: Co měla dělat? Z čeho na příklad měla zaplatit činži ? To ale na celé věci nic nemění: nebylo to nic úctyhodného. Proč? Za prvé: Láska se neprodává, jinak je to láska prodejná. Za druhé: Úctyhodné je to tehdy, když se to nedělá s někým, kdo za to platí, nýbrž s někým, koho máme rádi. Za třetí: Nedělá se to za hrst rýže, ale z lásky. Dobře, řeknete vy na to. Co je však platná všechna moudrost, když už je mléko jednou rozlité? Co si má počít? Musí sehnat peníze na půlroční činži. Pane šuej Ta, přiznám se vám, že nevím. Usilovně přemýšlí. Pane Šuej Ta, teď mě ale přece jen něco napadá í Proč jí prostě nenajdete muže?
Vstoupí pomenší stará žena. STAŘENA ■ Nějakou dobrou lacinou cigaretu
pro mého muže. Zítra tomu totiž bude
čtyřicet let, co jsme svoji, a tak to chceme
trochu oslavit. ŠUEJ T A zdvořile - Čtyřicet let! Ještě stále to
slavíte?
STAŘENA ■ Pokud nám to poměry dovolí!
dobrý člověk ze s'-čghuanu
Máme naproti ten krámek s koberci. Doufám, že budeme dobrými sousedy; bylo by to aspoň žádoucí, doby jsou zlé.
ŠUEJ TA jí předkládá různé bedničky- Obávám se, že je to velmi stará pravda.
STRÁŽNÍK • Pane Šuej Ta, je třeba kapitálu. Navrhuji proto sňatek.
ŠUEJ TA se omlouvá stařeně • Dal jsem se svést k tomu, abych pana strážníka obtěžoval svými soukromými starostmi.
STRÁŽNÍK ■ Není na půlroční nájem. Dobře, tak trochu peněz vyženíme.
ŠUEJ TA • To nebude tak snadné.
STRÁŽNÍK ■ Proč? Sen Te je dobrá partie. Má malý, vzkvétající krámek. Stařeně. Co o tom soudíte vy?
S T AR EN A váhavě • Ano...
STRÁŽNÍK • Inzerát do novin.
STAŘENA zdrželivě• Kdyby slečna souhlasila., ;
STRÁŽNÍK - Proč by byla proti? Složím vám to. Něco za něco. Nemyslete si, že my od úřadu nemáme pro tvrdý boj drobného obchodníka pochopení. Vy nám jdete na ruku a my vám za to složíme sůatkový inzerát! Haháha!
Vytáhne horlivě notes, navlhčí inkoustovou tuž~ tičku a pustí se do psaní.
ŠUEJ TApomalu • To není špatný nápad.
STRÁŽNÍK • Který... řádný... muž s menším kapitálem... i vdovec.i by se chtěl přiženit____do vzkvétajícího obchodu kuřivem ? — A pak j eště dodáme: Jsem pěkného, sympatického zjevu. — Co vy na to?—■
Š U E J T A * Jestli se vám to nezdá moc přehnané. STARENA laskavě ■ Vůbec ne. Já ji viděla.
Strážník vytrhne list z notesu a dá jej Šuej
Taovi.
ŠUEJ TA • S hrůzou poznávám, kolik štěstí je zapotřebí, aby se člověk nedostal pod kola! Co přátel! Strážníkovi. Přes všechnu
rozhodnost jsem na příklad byl s rozumem v koncích, když šlo o nájem za krámek. A teď jste přišel vy a dobrou radou jste mi pomohl. Opravdu, zdá se mi, že tohle -----------je východisko.
.............B_____________
Z,       Večer v městském sadě '
Mladý muž..v. roztrhaných šatech sleduje .očima, letadlo, které zřejmě míří vysokým obloukem přes park. Vytáhne Z kapsy provaz a rozhlíží se, cosi hledaje. Když vykročí k velké vrbě, přicházejí proti němu dvě prostitutky. Jedna je již, stará, druhá je neteř z oné osmičlenné rodiny.
MLADÁ PROSTITUTKA ■ Dobrý večer,
; mladý pane. Svezeš se, drahoušku? SUN - Proč ne, dámy, jestli mi koupíte něco kjídlu.
STARÁ PROSTITUTKA ■ Asi ti přeskočilo! K mladší. Pojď. Ztrácíme s ním jenom čas. Vždyť to je ten nezaměstnaný letec.
MLADÁ ■ V parku ale už nikdo nebude, každou chvilku může začít pršet.
STARÁ ■ Co kdyby přece jen?
Jdou dále. Sun se rozhlédne, vytáhne provaz a hodí jej kolem vrbové větve. Obě prostitutky, které se rychle vracejí, ho však vyruší. Nevidí jej.
MLADÁ • Z toho bude liják. Po cestě přichází Sen Te.
STARÁ-Koukej, tady jde ta stvůra, co přivedla tebe a tvou rodinu do neštěstí!
MLADÁ • Ta to nezavinila. To její bratranec. Ona nás přece přijala a pak se nám dokonce nabídla, že koláče zaplatí. Proti ní nic nemám.
STARÁ - Ale já ano! Nahlas. Ach, tady je ta naše prachatá sestřička! Má krám, ale nám bude fušovat do řemesla.
Š EN TE1 Jen mě nesežer! Jdu do čajovny u rybníka.
21
MLADÁ *Je pravda, že si máš vzít vdovce
s třemi dětmi? ŠEN T E • Ano, mám tam s ním schůzku. SUN netrpělivě * Kliďte se konečně odtud, děvky!
Copak člověk nenajde klid ani tady? STARÁ • Drž hubu!
Obě prostitutky odejdou. SUN volá za nimi ■ MrchožroutiJ Obecenstvu. I na
tomhle odlehlém místě" loví neúnavně
oběti, i v křoví, i za deště hledají zoufale
kupce.
Š EN T E vztekle • Co jím nadáváte? Spatři provaz. Och.
SUN • Co čumíš?
ŠENTE • Nač ten provaz?
SUN ■ Pokračuj v cestě, sestro, pokračuj v cestě ! Nemám peníze, nemám nic, ani měďák. A kdybych měl, nekoupil bych si tebe, ale spíše pohárek vody. Začne pršet.
ŠENTE- Nač ten provaz ? To nesmíte!
SUN • Co je ti po tom? Zmiz odtud!
Š EN T E • Prší.
SUN ■ Ať tě ani nenapadne schovat se pod tenhle strom.
Š EN T E zůstane nehnuté stát v dešti' Ne, SUN-Sestro, zanech pokusů, nejsou ti nic
platné. Se mnou si na své nepřijdeš. Jsi mi
také moc ošklivá. Máš křivé nohy. ŠENTE - To není pravda. SUN - Jen mi je neukazuj! A poj d už, k čertu,
pod strom, když prší!
Sen Te míň pomalu ke stromu a sedne si pod
něj.
Š EN T E • Proč to chcete udělat?
SUN * Chceš to vědět? Povím ti to tedy, abych
se tě zbavil. Zj&mlka. Víš, co je to letec? ŠEN T E • Ano, v jedné čajovně jsem viděla
letce.
SUN • Ne, žádné jsi neviděla. Viděla jsi možná pár fanfarónů v kožených kuklách, chlapíky, kteří pro motor nemají sluch ani cit.
Ti se dostanou na mašinu jen proto, že mají na podmazání správce hangáru. Řekni některému: Spusť tu svou bednu ze dvou tisíc stop skrz mraky, a pak ji pohybem páky vyber, tak ti řekne: To nemám vě smlouvě. Kdo nelítá tak, že dosedne s bednou na zem měkce jako na vlastní zadek, není žádný letec, nýbrž hlupák. Já ale letec jsem. A přesto jsem ohromný hlupák. Přečetl jsem sice ve škole v Pekingu všechny knihy o létání, ale v jedné jsem stránku přeskočil, a na té stálo, že letců už není třeba. A tak jsem se stal letcem bez letadla, poštovním letcem bez pošty. Co to však znamená, tomu ty nemůžeš rozumět. ŠEN T E • Myslím, že tomu přece jen rozumím.
SUN - Ne. Když říkám, že tomu nemůžeš rozumět, tak tomu nemůžeš rozumět.
ŠEN T E zpola se smíchem, zpola s pláčem • Když jsme byli děti, měli jsme jeřába s chromým křídlem. Byl k nám hodný a pro žádný žert se na nás nezlobil. Chodil za námi a křičel, že mu moc utíkáme. Ale na podzim a na jaře, když přes vesnici táhla velká hejna, po každé zneklidněl, a já mu dobře rozuměla.
SUN - Nebreč.
ŠEN T E • Nebudu.
SUN ■ Škodí to pleti.
ŠEN TE - Už přestanu.
Utře si rukávem slzy. Opřen o strom, sáhne jí Sun na tvář, aniž se k ní obrátí.
SUN • Ani obličej si neumíš pořádně utřít. Utře jí jej kapesníkem, farníka. Když už jsi tu musela zůstat sedět,-abych se neoběsil, tak aspoň nebuď jak němá.
ŠEN TE - Nevím, co bych povídala.
SUN • Proč jsi mě vlastně chtěla uříznout z větve, sestro?
ŠEN TE • Polekala jsem se. Chtěl jste to jistě
dobrý Člověk ze s'-čchuanu
udělat jen proto, že je tak pošmourný večer.
Obecenstvu.
V naší zemi . neměly by být pošmourné večery ani vysoké mosty nad řekou a také ne hodina před jitrem a celý ten dlouhý zimní čas—jeíto
nebezpečné. Neboť tváří v tvář bídě stačí jen maličko a lidé odvrhnou nesnesitelný život.
SUN* Vypravuj něco o sobě.
Š EN T E • A co? Mám malý krámek.
SUNí výsměchem • Ach tak, ty nechodíš na freje,
ty máš krámek! ŠEN TE pevně ■ Mám krám, ale předtím jsem
chodila na ulici. SUN • A ten krám byl asi dar bohů? ŠEN TE-Ano.
SUN ■ Jednoho večera prostě stanuli před tebou a řekli: Tady máš peníze.
ŠEN TE se tiše směje • Jednoho rána.
SUN • Moc zábavná zrovna nejsi.
ŠEN T E po přestávce • Umím hrát na citeru, tak trochu, a umím napodobovat lidi. Napodobuje hlubokým hlasem důstojného muže. „No ne, musel jsem si zapomenout peněženku!" Ale pak jsem dostala ten krámek a první bylo, že jsem komusi darovala citeru. Řekla jsem si: A kdybys i byla úplné nemehlo, teď ti to nemůže vadit.
Teď jsem bohatá, řekla jsem si. Sama si chodím a sama i spím. Celý rok, řekla jsem si, nebudu nic dělat s mužskými.
SUN - Ale teď si jednoho chceš vzít? Toho v ča-
jovně u rybníka. Šen Te mlčí. Co ty vlastně víš o lásce? ŠEN TE - Všecko.
SUN • Nic, sestro. Nebo to snad bylo příjemné? ŠEN TE-Nc....... ,
SUN jí-přejede dlaní po tváři, aniž se k ní. otočí '
A tohle je příjemné? ŠEN TE- Ano.
SUN • Skromná bys byla. V jakém to jen žijeme městě!
ŠEN TE - Nemáte přítele?
SUN • Mám jich spoustu, ale žádného, kdo by
chtěl slyšet, že jsem ještě stále bez místa.
Tváří se, jako by slyšeli kohosi naříkat, Že
je v moři dosud voda. A ty snad přítele
máš?
ŠEN T E otálí' Bratrance.
SUN • Tak jen se před ním měj na pozoru.
ŠEN TE • Byl tu jen jedinkrát. Teď odešel a už nikdy nepřijde. Ale proč je vaše řeč tak prostá každé naděje? Říká se: Mluvit bez naděje, znamená mluvit neláskavé.
SUN • Jen pokračuj! Hlas je přece jen hlas.
ŠEN T E horlivě - Jsou ještě laskaví lidé, i když je bída veliká. Když jsem byla malá, upadla jsem s nákladem klestí. Jakýsi stařík mě zvedl a dal mi dokonce keš. Často jsem na to vzpomínala. Hlavně ti, kteří sami nemají jídla sdostatek, ochotně se s tebou rozdělí. Lidé asi prostě rádi ukazují, co dovedou, a čím by to mohli dokázat ljépe než, tím, že jsou laskaví? Zloba je jen jednou z nezpůsobností. Když někdo zazpívá písničku anebo postaví stroj nebo vysází rýži, tak je to vlastně laskavost. Ivy jste laskavý.
SUN- Zdá se, že nemáš zvlášť vysoké požadavky.
ŠEN T E • Ne. A teď jsem ucítila kapku.
SUN • Kde?
ŠEN T E • Mezi očima.
SUN • Spíše u pravého oka nebo u levého?
23
ŠEN TE • Spíše u levého.
SUN ■ Dobře. Po chvíli ospalé. A s muži už jsi
skoncovala? ŠEN TE j úsměvem * Ale křivé nohy nemám. SUN • Možná, že nemáš. ŠEN TE-Určitě nemám. SUN se opře unaveně o strom • Poněvadž však jsem
po dva dni nejedl ani nepil, nemohl bych
tě pomilovat, sestro, i kdybych chtěl. ŠEN TE - Je hezky v dešti.
Přichází prodavač vody Wang. %pívá
PÍSEŇ PRODAVAČE VODY ZA DEŠTĚ
Vodu prodávat mám — v louži! Začalo teď pršet náhle a já jsem se tolik ploužil pro ten doušek pro vyprahlé. A teď volám: čerstvá voda!
Čas bídy nastal!
Kde člověk je, který
by platil a chlastal?
čerstvá voda, psi bídní!
Ucpána buď nebes díra!
Tuhle k ránu zdálo se mi,
že déšť dlouho míjel zemi.
Kapka byla moje míra!
Ó, jak řvali: Dejte pít nám! Kdo chtěl po mně trošku vody, tomu prozkoumal jsem ledví, jestli se mi vůbec hodí. Zhyň žízní, pse bídný!
Se smíchem.
To se vám to, skrčci, chlastá, na zádech—té blaženosti! Na nebi je vemen na sta a vše zdarma je k mé zlosti. A já volám: Čerstvá voda!
Čas bídy nastal!
Kde člověk je, který
by platil a chlastal? Čerstvá voda, psi bídní!
Déšť ustal. Šen Te spatří Wanga a bíží k němu. ,. -----------
ŠEN TE "Ach, Wangu, jsi zase zpátky? Máš u mne uložena nosítka.
WANG * Děkuji ti pěkně za uschování! Jak se ti vede, Šen Te?
ŠEN TE ■ Dobře. Poznala jsem velmi moudrého a smělého člověka. A. chtěla bych ti odkoupit pohárek vody.
WANG • Nastav ústa nebi a budeš mít vody, kolik budeš chtít. Tamhle s té vrby stále ještě kape.
ŠENTE-Já bych však chtěla tvou vodu, Wangu.
Přinášíš ji sem z dálky, zcela tě znavila
a stěží ji prodáš, protože dnes prší.
Potřebuji ji tam pro toho pána.
Ten pán je letec. A letec
je smělejší než jiní lidé. Ve společnosti
oblaků, navzdory mocným bouřím, letí oblohou a nese přátelům v dálné zemi od přátel poštu.
Zaplatí a běží s pohárkem k Sunovi. ŠEN TÉ volá se smíchem na Wanga ■ Usnul. Přemohla ho beznaděj, déšť a snad i já.
Mezihra
Kanálová roura, v níž Wang nocuje. ProdavaČvady spí. Hudba. Kanálová roura zpr&svitní a snicímu se zjeví bohové.
DOBRY ČLOVĚK ZE S'-CGHUANU
WANG rozzářen • Viděl jsem ji^ osvícení! Zůsta^
la, čím byla! I. BŮH; To nás těší.
WANG-Miluje! Ukázala mi svého přítele. Vede se jí opravdu-dobře.:-------------
I.. BŮH • To rádi slyšíme. Doufejme, že jí to posílí na cestě za dobrem.
WANG ' Zaručeně! Nevynechává jedinou možnost, aby konala dobré skutky, i.
I. BŮH - Jaké dobré skutky? Vypravuj nám ; o tom, milý Wangu!
WANG/Má pro každého laskavé slovo.
I. BŮH horlivě • Tak. A co dál?
WANG V Zřídkakdy opouští někdo její krám bez tabáku jen proto, že třebas nemá peníze.
I, BŮH • To nezní špatně. A co dál?
WANG-Poskytla osmičlenné rodině u sebe přístřeší.
I; BŮH pln triumfu druhému bohu • Osmičlenné!
A to možná ještě není všecko? WANG ■ Odkoupila mi pohárek vody, ač pršelo. I. BŮH - Jsou to ovšem všecko maličkosti, to se
rozumí.
WANG • Ale jdou do peněz. Takový krámek mnoho nevynáší.
I. BŮH - To jistě ne! Ale obezřelý zahradník dokáže i s nepatrným kouskem půdy zázraky.
WANG-Ty věru koná! Každé ráno rozdává rýži, a ta spolkne zaručeně více než polovinu výdělku, to mi věřte!
I. BŮH poněkud rozčarován - Vždyť nic neříkám. Pro začátek jsem docela spokojený.
WANG • Uvažte, že časy nejsou zrovna nejlep-ší! Jednou musila přivolat na pomoc bratrance, poněvadž, se s krámem dostala do obtíží.   ■  ;  ' '
Jen našla místo chráněné před větrem, ■ •    hned se zimní oblohy se sléda hejna rozcuchaného ptactva, drala se dál á hladová liška prokousla.
tenkou stěnu a jednonohý vlk . převrhl misku s jídlem.
Zkrátka, nedokázala už sama všecky ty _________složité otázky řešit. Ale všichni jsou zajedno v torn— že je dobré děvče. Všude se jí už říká Anděl předměstí. Tolik dobra ' ""'ž^ějiterKái^u vzeäo. Ať si truhlář Lin Tuo říká co chce!
I. BŮH-Co to má znamenat? Copak o ní
truhlář Lin Tuo mluví špatně? WANG - Ach, říká jen, že za poličky v krámě nedostal, co mu náleželo.
II. BŮH • Co to říkáš? Truhlář nedostal, co mu
náleželo ? V krámě Šen Te ? Jak to mohla připustit?
WANG • Snad neměla dost peněz.
II. BŮH - To je úplně jedno. Co je člověk dlužen, má zaplatit. Musíme se vystříhat i jen zdání, že jsme se nezachovali slušně. Nestačí plnit literu přikázání, musíme se také řídit jejich duchem.
WANG • Udělal to však jen bratranec, osvícení, ne ona sama.
II. BŮH ■ Pak tento bratranec již nepřekročí její práh!
WANG sklesle ■ Chápu, osvícení! Na obranu Šen Te mi snad jen ještě dovolte uvést, že bratranec niá pověst velmi ctihodného obchodníka. I policie si ho váží.
I. BŮH * Nu, vždyť ani toho pana bratrance
nechceme zatratit bez slyšení. Doznávám, že obchodům nerozumím; bude snad proto nutno se optat, co je zvykem. Ale nač vůbec tyhle obchody! Je jich třeba ? Každý teď jen obchoduje! Obchodovalo snad oněch dobrých sedm králů? Prodával spravedlivý Kung ryby? NaČ je třeba obchodů pro počestný a důstojný život?
II. BŮH velmi rozmrzele • Rozhodně však se už
nesmí nic takového opakovat.
25
Má:se k odchodu. I druzí dva bohové se obrátí.
III. BŮH jako poslední; rozpačité •Promiň nám ten dnešní strohý tón. Jsme velmi unaveni a nevyspalí. Nemáme kde spát! Majetní nám dávají nejlepší doporučení na chudé, ale chudí nemají dost místa.
BOHOVÉ je vzdalují, hubují ■ Na nejlepšího člověka že všech tó není valné! Nic pronikavého ! — Je to máloy pramálo! Pravda, všecko od srdce, ale na nic to nevypadá! Musila by přece při nejmenším... Mení je už slyšet.
WANG volá za nimi ■
Ach, buďte milostiví, osvícení! Nežádejte pro začátek příliš mnoho!
4.       Prostranství před krámkem Šen Te
Holírna, obchod koberci a krámek Sen Te. Je pondélí. Před krámkem Sen Te čekají dědeček a švagrová—jedi-ní dva, kteří z osmičlenné rodiny zbyli, jakož i nezaměstnaný a paní Sinová.
ŠVAGROVÁ - Včera v noci nebyla doma!
SINOVÁ- Toje chování k neuvěření! Konečně je ten rabiátský pan bratranec pryč a ji se aspoň občas uráčí dát nám trošek rýže ze svých přebytků, a už zůstává po celé noci pryč a potlouká se bůhví kde! Z holírny se ozvou vzrušené hlasy. Wang vy-klopýtá, jemu v patách tlustý holič Šu Fu s těžkou kulmou v ruce.
PAN ŠU FU - Já ti dám obtěžovat zákazníky tou zasmrádlou vodou! Tady máš pohárek a kliď se odtud!
Wang sáhne po pohárku, který mu podává pan Su Fu, a ten ho udeří kulmou do ruky tak, ž« Wang hlasitě vykřikne. Tu máš! A vezmi si z toho poučení! Supí zpět do holírny.
NEZAMĚSTNANÝ zvedne pohárek a podá jej
Wangovi • Pxo tu ránu ho můžeš udat. WANG • Ruka je v pekle. NEZA MĚSTNANÝ * Něco se v ní zlo-____________________milo?
WANG - Už s ní nepohnu. NEZAMĚSTNANÝ • Posaď se a nalij na ni
trochu vody!
Wang usedne. SINOVÁ • Moc tě nestojí. ŠVAGR O VÁ • Ani kousek plátna tu ráno ■ v osm neseženeš. Musí na freje! Je. to
škandál! .
SINOVÁ chmurně • Zapomněla na nás!
Šen Te přichází ulicí dolů a nese hrnec rýže.
ŠEN T E obecenstvu • Nespatřila jsem dosud nikdy město zrána. V ten čas jsem vždycky ještě ležela, špinavou deku přetaženou přes čelo a plna strachu z probuzení. Dnes jsem vyšla s hochy, kteří roznášejí noviny, s muži, kteří vodou splachují asfalt, as volskými potahy, které přivážejí z venkova zeleninu. Byl to pěkný kus cesty od Sunovy čtvrti až sem, ale každým krokem mi bylo veseleji; Slýchávala jsem, že člověk milující chodí v oblacích; ale právě to, že chodíš po zemi, po asfaltu, je na tom hezké. Řeknu vám, že zrána, když nebe již růžoví a je dosud čiré, poněvadž je bez prachu, zrána se kupy domů podobají rumišti, vněmž se zapalují světla. Řeknu vám, že přicházíte o mnoho, když nemilujete a když nezhlédnete své město ve chvíli, kdy se zvedá z lůžka jako vyspalý starý řemeslník, který si hustí plíce svěžím vzduchem a sáhne po nářadí — jak zpívají básníci. Čekajícím. Dobré jitro! Tady je rýže! Rozdává ji, pak spatří Wanga. Dobré jitro, Wangu. Jsem dnes lehkomyslná. Na cestě jsem se zhlížela v každé výkladní skříni a teď mám chuť koupit si šálu. Po krátkém otálení. Byla bych tak
dobrý Člověk ze s'-Gchuanu
ráda hezká. Vkročí rychle do krámu koberci.
PAN S U F U který zase vstoupil do dveří, k obecenstvu • Jsem ohromen, jak je slečna Šen Te, ta majitelka krámku odnaproti, dnes hezká. Dosud jsem šijí vůbec nevšiml. Koukám na ni tři minuty a už jsem do ní, myslím, zamilován. Neuvěřitelně sympatická osoba! Wangovi. Kliď se odtud, ničemo! Vrací se do holírny.Šen Te a velmi stará dvojice — obchodník koberci a jeho žena, vyjdou z krámu. Sen Te nese šálu, obchodník zrcadlo.
STAŘENA -Je velmi hezká a není drahá, poněvadž má dole dírku.
SEN TE je dívá na šálu, kterou si stařena přehodila přes ruku. Ta zelená je také hezká.
STAŘENA s úsměvem • Ale bohužel není ani trochu poškozena. '
ŠEN T E • Ba, to je škoda. S tím svým krámkem si moc dovolit nemohu. Příjmy jsou zatím malé a výdaje značné.
STAŘENA • Hlavně výdaje na dobré skutky. Jen je nepřehánějte. Z počátku přece záleží na každé misce rýže, nemyslíte?
Š EN T E si zkouší děravou šálu • To musí být. Teď však jsem lehkomyslná. Jestlipak mi sluší ta barva?
STAŘENA • Na to se musíte bezpodmínečně zeptat nějakého muže.
Š EN T E je obrátí k staříkovi ■ Sluší mi?
STAŘÍK-Zeptejte se radši...
ŠEN TE velmi zdvořile • Ne, ptám se vás.
STAŘÍK rovněž zdvořile • Šála vám sluší. Ale noste ji po matné straně. Sen Te zaplatí.
STAŘENA-Když se nebude líbit, tak šiji klidně přijďte vyměnit. Vezme ji stranou. Má nějaké peníze?
ŠEN T E je smíchem - Kdepak.
S T A Ř E N Á • A jak chcete zaplatit půlroční nájem?
ŠEN TE • Půlroční nájem! Úplně jsem naň zapomněla.
STAŘENA - To jsem si mohla myslet! A příští pondělí už je prvního. Chtěla bych si s vámi o něčem promluvit. Víte, když jsme vás poznali, tak jsme s mužem tak
_______________trošku pochybovali, jestli inzerát k něče-
mu povede. A řekli jsmesi, ževám pomůžeme v nouzi. Dali jsme si nějaké peníze stranou a můžeme vám těch dvě stě dolarů půjčit. Jestli chcete, tak nám dejte dó zástavy své zásoby tabáku. Písemně stvrzovat si samozřejmě nic nemusíme.
ŠEN TE • Chcete skutečně půjčit peníze" osobě tak lehkomyslné?
STAŘENA• Budu docela upřímná r Vašemu panu bratranci, který zaručeně není lehkomyslný, bychom, je možná: nepůjčili, ale vám je půjčíme klidně.
STAŘÍ K-přistoupí -Ujednáno?
ŠEN T E - Přála bych si, pane Dengu, aby bohové byli slyšeli, co právě řekla vaše žena. Hledají dobré lidi, kteří jsou šťastní. A vy asi šťastní jste, že mi pomáháte, když jsem se pro lásku dostala do nesnází. Oba staří manželé se na sebe usmějí.
STAŘÍK • Tady jsou ty peníze.
Odevzdají obálku. Sen Te ji přijme a ukloní se. Také staří manželé se ukloní. Vracejí se do krámu.
ŠEN TE pozvedne obálku, Wangovi • Tady je nájem na půl roku? Není to skoro zázrak? A co říkáš mé nové šále, Wangu?
WANG - Koupila sis ji kvůli tomu člověku, co jsem ho viděl v městském parku? šen Te kývne.
SINOVÁ - Udělala byste možná líp, kdybyste si prohlédla jeho rozbitou . ruku, místo abyste mu vykládala o svých pochybných dobrodružstvích i
ŠEN T E, polekaně - Co máš s rukou?
SINOVÁ • Holič mu ji před našima očima přerazil kulmou.
ŠEN T E se hrozí své nevšímavosti - A já vůbec nic
27
nepozorovala! Musíš ihned k lékaři, jinak ti ruka zchromne a nebudeš už nikdy schopen pořádné práce. Je to strašné neštěstí. Rychle, vstaň! Pospěš si!
NEZAMĚSTNANÝ • Ať nechodí k lékaři, ale k soudci! Může na holiči žádat náhradu škody, je bohatý.
WANG 1 Myslíš, že bych měl naději?
SINOVÁ - Jestli ti ji opravdu přerazil. Ale je přeražená?
WANG- Myslím.' Už pěkně otekla. Mohla by z toho koukat doživotní renta?
SINOVÁ ■ Musil bys ovšem mít svědka.
WANG • Vždyť jste to přece všichni viděli! Vý všichni to můžete dosvědčit. Rozhlíží se. Nezaměstnaný, dědeček a švagrová sedí u domu.a jedí. Nikdo nevzhlédne.
ŠEN TE k Sinové • Vždyť jste to sama viděla!
SINOVÁ ■ S policií nic nechci mít.
ŠEN TE švagrové ■ Tak vy! •
ŠVAGROVÁ - Já? Já sě nedívala.
SINOVÁ ■ I dívala jste se. Viděla jsem, jak jste se dívala! Jenže holič je mocný pán, proto se bojíte.
ŠEN TE dědečkovi • Jsem přesvědčena, že vy to dosvědčíte.
ŠVAGROVÁ - Jeho svědectví neuznají. Nemá všech pět pohromadě.
ŠEN T E nezaměstnanému • Dostal by možná doživotní rentu.
NEZAMĚSTNANÝ • Už si mě dvakrát zapsali pro žebrotu. Moje svědectví by mil spíše uškodilo.
ŠEN TE pochybovačně• Copak nikdo z vás nechce dosvědčit, co se opravdu stalo? Za bílého dne mu přerazili ruku, všichni jste se na to dívali a nikdo z vás nechce promluvit? S hněvem.
Ó vy nešťastníci!
Vás bratr je obětí násilí—- a co vy? Jste snád slepí?
Postižený strašlivě křičí — a co vy? Násilník kolem obchází hledaje oběť a vy sníte: nás ušetří, neboť my nehneme brvou.
Co je to za město, co jsou to za lidi! ...       V městě, v kterém se spáchá bezpráví, musí vzplát vzpoura, kde nevzplane vzpoura, tam bude lépe,
když ještě před nocí celé město zahubí požár! ■
Wangu, když ti nechce svědčit nikdo z těch, co při tom byli, tak ti dosvědčím já, že jsem to viděla.
SINOVÁ - To by bylo'křivé svědectví.
WANG • Nevím, jestli to mohu přijmout. Ale snad to" přijmout musím. Pohlédne na ruku s úzkostí. Myslíte, že je dost tlustá? Jako by se otok už zase ztrácel.
NEZAMĚSTNANÝ^' uklidňuje • Kdepak, to se ti jenom zdá.
WANG • Opravdu? Ano, myslím dokonce, že ještě trochu otéká. Možná, že mi přece jen přerazil kloub. Bude nejlépe, když poběžím rovnou k soudci. Utíká pryč, oči stale starostlivě upřeny na ruku. sinová běží do holírny.
NEZAMĚSTNANÝ • Běží k holiči, chce si ho naklonit.
ŠVAGROVÁ • Svět se nedá změnit.
ŠEN TE malomyslně • Nechtěla jsem vám vyhubovat, jen jsem se polekala. Ne, chtěla jsem vám vyhubovat. Jděte mi z očí! Nezaměstnaný, švagrová a dědeček odcházejí nahněvaně a přitom přežvykují,
ŠEN TE obecenstvu •
Neodpovídají. Kam je postavíš,
zůstanou stát, a když je pošleš pryč,
vyklidí místo!
Nic jimi nehne. Jen
když ucítí jídlo, hned zvednou hlavu.
DOBRÝ ČLOVĚK ze S'-ČGHUANU
Přiběhne stará žena. Je to Sunova matka, paní Jangová.
PANÍJANGOVÁ udýchaně• Jste vy slečna Sen Te? Můj syn mi všecko řekl. Jsem Sunova matka, paní Jangová. Představte si, má najednou naději na místo! Dnes ráno, právě před chvílí, došel z Pekingu . dopis. Od poštovní letecké služby. Píše mu správce hangárů.
ŠEN TE • Že zase může létat? Ach, paní Jangová!
PANÍ JANGOVÁ • Ale místo stojí strašlivě peněz: pět set dolarů.
ŠEN TE ■ To je hodně, ale kvůli penězům nesmí taková věc ztroskotat. Mám přece krám.
PANÍ JANGOVÁ • Kdybyste v tom mohla něco podniknout.
ŠEN T E ji obejme v Kéž bych mu mohla pomoci!
PANÍ JANGOVÁ-Dala byste nadanému člověku příležitost.
ŠEN TE-Jak možno bránit někomu, aby se stal užitečným! Po přestávce. Jenže: za krámek dostanu příliš málo a tady těch dvě stě dolarů v hotovostí je vypůjčeno. Ty samozřejmě můžete vzít rovnou s sebou. Prodám zásoby tabáku a z toho splatím dluh. Dá jí peníze starých manželů.
PANÍ JANGOVÁ - Ach, slečno Šen Te, to je pomoc v pravé chvíli. A přitom mu už tady v městě říkali mrtvý letec, poněvadž všichni věřili, že již nikdy nevzlétne.
ŠEN T E ■ Nato, aby místo dostal, potřebujeme však ještě tři sta dolarů. Přemýšlejme jak, paní Jangová. Pomalu. Znám někoho, kdo by mi v tom mohl pomoci. Někoho, kdo už kdysi poradil. Nechtěla jsem ho sice už volat, poněvadž je příliš bezohledný a chytrý. Muselo by to být opravdu naposled. Ale letci se musí dát možnost vzlétnout, to je jasné. Vzdálený hluk motoru.
PANÍ JANGOVÁ - Kdyby tak ten člověk; o němž mluvíte, mohl sehnat peníze! Hledte, to je letadlOj jež ráno letí s poštou do Pekingu!
ŠEN^T-E rozhodnuta • Zamávej te mu, paní Jangová! Letec nás zaručeně vidí l Mává šá-(oa/JZamávejte mu také!
PANÍ JANGOVÁ mává • Znáte toho letce, co právě letí?
■' ŠEN T E • Ne, jen jednoho, co poletí. Poněvadž ten, kdo byl bez naděje, vzlétne, paní Jangová. Aspoň jednomu nechť je dopřáno povznést se nad všechnu tu bídu, povznést se nad všechny z nás! Obecenstvu.
Jang Sun, můj milenec, ve společnosti
oblaků, navzdory mocným bouřím letí oblohou a přináší přátelům v dálné zemi od přátel poštu.
Mezihra—před oponou
Vystoupí Šen Te, masku a oblek Šuej Taa v ruce, a zpívá
PÍSEŇ O BEZBRANNOSTI BOHŮ A LIDÍ
V naší zemi
musí mít užitečný člověk štěstí. Jen nálezne-li silné ochránce, může dokázat svou užitečnost. Dobří lidé
nemohou si pomoci a bohové jsou bezmocní.
Pročpak nemají bozi sta tanků i s děly a křižníky, letadla, bomby a miny. Kdyby hájit dobré a svrhnout zlé chtěli, hned by bylo lépe jak s námi, tak s nimi.
29
Oblékne si oblek šuej Taa a udělá několik kroků, napodobuje jeho chůzi.
Dobří
nemohou v naši zemi nadlouho zůstat dobrými.
Kde jsou prázdné talíře, tam se jedlíci
rvou. Ach, boží přikázání pranic nezmohou proti nedostatku. :
Proč bozi nechodí na trhy, kde je
jich třeba, a nerozdávají tam s úsměvem jídlo? A proč těm, kteří požili vína a chleba, nedovolí žít v lásce a mít dobré bydlo?
Nasadí si masku Šuej Taa a zpívá dál jeho hlasem.
Kdo si chce urvat jediný oběd, musí použít tvrdosti, s níž se jindy zakládaly říše. Kdo pomáhá jedinému chudákovi, zašlápne při tom dvanáct jiných.
Pročpak bohové ve vyšších oblastech
nejsou tak smělí a nahlas neřeknou, že dobrým
dobrý svět dluží? Pročpak nepřijdou na pomoc dobrým
s tanky a děly a nezavelí „Palte!", ať vzmuží se muži?
B
5.       Krámek s kuřivem
Zfl prodejním pultem sedí Šuej Ta a čte noviny. Nevšímá si ani vnejmenším Sinové, která stírá podlahu a přitom vykládá.
SINOVÁ - Jak se po čtvrti jednou začnou šířit
nějaké pověsti, tak je rychle po takovém krámku, to mi můžete věřit. Bylo by nejvýš na čase, abyste si jako pořádný mužský posvítil na tu podivnou aféru mezi slečnou a tím Jang Sunem ze Žluté uličky. ■Nezapomínejte, že pan ŠuFu, holič odnaproti, muž s dvanácti domy a jen jedinou ženou, která je navíc ještě stará, mi teprve včera naznačil, že o slečnu projevuje neobyčejně lichotivý zájem. Zjistil si dokonce už, jak si stojí finančně. To, myslím, svědčí o opravdových sympatiích. Poněvadž se nedočká odpovědi, vynese konečně kbelík.....
SUNU V HLAS zvenčí ■ Je tohle krámek slečny Šen Te?
HLAS SINOVÉ ■ Ano, je. Ale dnes je tady bratranec.
Šuej Ta běží lehkým krokem šen Te k zrcadlu a chce si právě upravit vlasy, když v zrcadle zjistí omyl. S tichým smíchem se odvrací. Vstoupí Jang Sun. Za n"n přichází zvědavě sinová. Míří kolem něho do komory.
SUN 'Jsem Jang Sun. Šuej Ta se ukloní. Je Šen Te tady?
ŠUEJ TA • Ne, není tady.
SUN ■ O našich vztazích však asi víte. Za^ne
prohlížet krám. Opravdový krám! A já se nemohl zbavit dojmu, že poněkud přehání. Spokojeně nahlíží do bedniček a porcelánových hrnečků.
Muži, budu zase létat! Vezme si doutník ä Šuej Ta mu podává oheň. Myslíte, že z toho krámu ještě tři sta dolarů vyrazíme?
ŠUEJ TA ■ Dovolte mi otázku: Máte v úmyslu prodat jej okamžitě?
SUN • Máme snad oněch tři sta dolarů v hotovosti? Šuej Ta vrtí hlavou. Bylo to od ní slušné, že ihned vyrukovala s těmi dvěma sty. Ale bez těch tří set, co ještě chybí, se nikam nedostanu.
ŠUEJ TA ■ Možná, že se tak trochu ukvapila,
dobrý člověk ze s'-čchuanu
když vám ty peníze slíbila. Může ji to stát krám. Říká se, že spěch je jako vítr, který poráží lešení.
SUN • Buď dostanu peníze hned, neboje nemusím mít vůbec. Ale to děvče nepatří mezi lidi, kteří dělají drahoty, když.jde o to, aby něco poskytli. Mezi nárni muži: Až dosud s ničím drahoty nedělala.
ŠUEJ TA-Tak.
SUN • Což mluví jen. v její prospěch.
ŠUEJ TA * Smím vědět, co se s těmi pěti sty dolary má stát?
SUN-Jistě. Vidím, že mi chcete sáhnout na zoubek. Správce hangáru v Pekingu, kamarád ze školy pro piloty, mi může obstarat místo, když mu vyklopím pět set dolarů.
ŠUEJ TA ■ Není to neobyčejně vysoká částka?
SUN ■ Není. Musí zjistit nedbalost u letce, který . má velkou rodinu, a je proto náramně horlivý. Chápete. Říkám vám to ostatně zcela důvěrně. Šen Te o tom nemusí vědět.
ŠUEJ TA ■ Možná, že ne. Jen jedno: Neprodá správce hangáru pak příští měsíc vás?
SUN • Mne-ne. Na žádnou nedbalost nii nepřijde. Byl jsem dost dlouho bez místa.
ŠUEJ T A kývne - Hladový pes táhne káru rychleji domů. Chvilku si jej zkoumavě prohlíží. Je to velká odpovědnost. Pane Jang Sune, žádáte na mé sestřenici, aby se zřekla svého nepatrného majetku a všech přátel v tomto městě, žádáte, aby svůj osud odevzdala zcela do vašich rukou. Předpokládám, že se chcete s Šen Te oženit.
SUN - K tomu bych byl ochoten.
Š U EJ TA * Ale není pak škoda zbavit se krámu za pár dolarů? Když jej budete chtít prodat rychle, dostanete za něj málo. Těch dvě sté dolarů, co máte v ruce, by uhradilo nájem ňa půl roku. Nelákalo by vás také vést ten obchod kuřivem dál?
SUN ■ Mne? Mají lidé spatřit letce Jang Suna za
pultem? „Přejete si silný doutník nebo jemný, vážený pane?" To není zaměstnání pro člověka mého druhu, pro člověka tohoto století!
Š U EJ TA • Dovolte mi otázku: A létání ano ?
SUN vytáhne z kapsy dopis • Pane; dostanu měsíčně dvě stě padesát dolarů! Podívejte se na dopis sám. Tady je známka a pekingské razítko.
•   ŠUEJ TA - Dvě stě padesát dolarů? To je hodně.
SUN*. Myslíte, že j im poletím zadarmo ?
ŠUEJ TA • Místo se zdá dobré. Pane jang Sune, má sestřenice mě pověřila, abych vám k tomu místu letce,, kterého si tak nade vše ceníte, dopomohl. Še stanoviska sestřenice nevidím pádný důvod, proč by neměla poslechnout hlasu srdce. Má právo na to, aby se i jí dostalo radostí lásky. Jsem ochoten všecko tady zpeněžit. Tu přichází majitelka domu, paní Mi C, s tou se o prodeji poradím.
MAJITELKA DOMU vstoupí- Dobrý den, pane šuej Ta. Jde asi o nájem z krámu, který je pozítří splatný.
ŠUEJ TA ■ Paní Mí C, nastaly okolností, za kterých není zcela jasno, zda si sestřenice má krám ponechat. Chce se vdát a její příští muž —představí Jang Suna—- pan Jang Sun, ji vezme s sebou do Pekingu, aby si tam vybudovali novou existenci. Když za tabák dostanu slušně zaplaceno, tak jej prodám.
MAJITELKA DOMU: Kolikpak potřebujete?
SUN - Tři sta na stůl
š U EJ T A rychle • Ne, pět set!
MAJITELKA DOMU Sunovi • Možná, že bych vám mohla pomoci. Co ten váš tabák stáj?
ŠUEJ TA • Sestřenice za něj kdysi zaplatila tisíc dolarů a dosud se ho prodalo velmi málo.
31
)
MAJITELKA DOMU - Tisíc dolarů! Napálili ji, to je jasné. Něco vám povím: Zaplatím vám za celý krám tři sta dolarů, jestli se pozítří vystěhujete.
SUN ■ Stane se. To by šlo, že!
ŠUEJ TA-Je to málo! .
SUN-Je to dost!
Š.U E J T A • Musím dostat aspoň pět set.
SUN • Nač? *
ŠUEJ TA-Dovolte, abych si se snoubencem sestřenice o něčem pohovořil. Stranou Su-novi. Všechen ten tabák tady byl dán do zástavy dvěma starým lidem za oněch dvě stě dolarů, jež jste dostal včera.
SUN vákavě-Je o tom něco písemného?
ŠUEJ TA-Ne.
SUN majitelce domu po malé přestávce • Za ty tři sta
to můžeme udělat. MAJITELKA DOMU • Musela  bych ale
ještě vědět, jestli na krámu nevážnou
dluhy.
ŠUEJ TA • Krám je bez dluhů.
SUN • A kdy by těch tři sta bylo k máni?
MAJITELKA DOMU- Pozítří; vždyť si to ještě můžete rozmyslet. Jestli s prodejem měsíc počkáte, tak snad pochodíte lépe. Já vám nabízím tři sta a ty dávám také jen proto, že bych ráda něčím přispěla k milostnému štěstí dvou mladých lidí. Odejde.
SUN volá za ní - Ujednáno! Bedýnky, hrnečky a pytlíčky, všecko ža tři sta, a je po trápení. K Šuej Taovi. Možná, že do pozítřka dostaneme jinde víc! Pak bychom mohli vrátit i ty dvě stovky.
ŠUEJ TA ' Za tak krátkou dobu ne. Ani o dolar nebudeme mít víc než ony tři sta od Mi C. Peníze pro dva lidi na cestu a pro začátek máte?
SUN - Jistě.
ŠUEJ TA-Kolikpak?
SUN - Něco seženu, i kdybych to měl ukrást!
ŠUEJ TA • Ach tak, i na to by se tedy muselo
napřed sehnat? SUN- Jen se neboj, hochu. Však se do Pekingu
nějak dostanu. Š U Ej TA - Ale pro dva to laciné nebude. SUN - Pro dva? Děvče tady přece nechám.
. První dobu by mi jen překážela. ŠUEJ TA-Rozumím.
SUN • Proč si mě prohlížíte jako děravou nádrž od benzínu? člověk se musí přizpůsobit situaci.
ŠUEJ TA • A z čeho bude sestřenice žít?
SUN • Nemůžete vy pro ni něco udělat?
ŠUEJ TA - Pokusím se. Z^lka. Byl bych rád, pane Jang Sune, kdybyste mi těch dvě stě dolarů vrátil a kdybyste je tady nechal, dokud mi nebudete moci ukázat dvě jízdenky do Pekingu.
SUN • Milý švagre, přál bych si, aby ses do toho nemíchal.
ŠUEJ TA ■ Slečna Šen Te...
SUN ■ Starost o to děvče přenechte klidně mně.
ŠUEJ TA • Možná, že už nebude chtít ten svůj
krámek prodat, až se doví... . SUN-I bude. ŠUEJ TA • A nemáte obavy, že ve chvíli, kdy
uplatním námitky... SUN-Milý pane!
Š U EJ T A ■ Vy asi zapomínáte, že je člověk a že má rozum.
S UN pobaveně. Co si někteří lidé myslí o svých ženských příbuzných a o vlivu rozumného domlouvání, to mě vždycky udivovalo. Slyšel jste už někdy o síle lásky nebo o choutkách těla? Chcete se dovolávat jejího rozumu? Žádný nemá! Po celý život chudákovi ubližovali! A když jí teď položím ruku na rameno a řeknu „Půjdeš se mnou", tak jí to bude znít jako hlahol zvonů a ani na vlastní matku si už nevzpomene.
DOBRÝ ČLOVĚK ZE S'-ČCHUANU
Š TJ EJ TA těžce ■ Pane Jahg Súné! SUN • Pane! Lhostejno - kdo - jste - zač! š U EJ TA ■ Má sestrenice je vám oddána, poněvadž ...
SUN* Řekněme třebas: poněvadž mám ruku na jejích ňadrech? Ber věci, jak jsou, a bašta! Vezme si daÚí doutník, pak si jich ně* kolik nacpe do kapsy a posléze si strčí celou bedýnku podpáši. Nepřicházím k ní sTiolýma rukama, poněvadž svatba bude. A za těchhle okolností ony tři sta přinese, neboje přineseš ty, ty nebo ona! Odejde.
SINOVÁ vystrčí z komory hlavu • To není sympatický zjev! A celá Žlutá ulička ví, že má děvče v ruce.
Š U EJ TA vykřikne • Je po krámu! A on ji nemiluje! To je konec. Vše je ztraceno! gačne pobíhat sem tam jako chycené zvíře a stále opakuje „Je po krámu"!—Náhle se zarazí a řekne Sinové. Sinová, vy jste vyrostla na dlažbě stejně jako já. Jsme lehkomyslní? Ne. Jsme málo brutální? Ne. Jsem s to chytit vás za krk a třepat vámi tak dlouho, dokud nevyplivnete keš, který jste mi ukradla, vy to víte. časy jsou strašné, život v tomhle městě je peklo, ale my se i ■po hladké zdi vyškrabeme vzhůru. Pak jednoho z nás postihne neštěstí, že se zamiluje. To stačí, aby byl ztracen. Jediný projev slabosti, a člověk je hotov. Jak se ale zbavit všech slabostí a především slabosti nejsmrtelnějšf, lásky? Je zcela nemožná ! Přijde moc draho! Ale copak se dá žít stále ve střehu, řekněte sama? Co je tojenzasvět?
Něžnosti přecházejí náhle ve rdoušení. Vzdechy lásky se mění v'křik plný strachu.
Proč, pročpak tam krouží supi ? Kráčí tam dívka na schůzku!
SINOVÁ • Myslím, že bude nejlépe, když do-
jdu rovnou pro holiče. Musíte si s holičem promluvit. Je tó čestný muž. Ten by se tak nejspíš hodil pro vaši sestřenici: Poněvadž nedostává odpoveď, běží pryč. Suej Ta zase pobíhá po místnosti, dokud nevstoupí pan šu Fu, následován Sinovou, která se vlak na bratrancův pokyn-musí ztratit.   — ■ -----
ŠUEJ TA mu spěchá vstříc - Milý pane, vím z doslechu, že jste projevil ornou sestřenici jakýsi zájem. Dovolte, abych opom-něl všechny příkazy slušnosti a zdrželivosti, neboť slečna je právě ve velkém nebezpečí.
PAN ŠU EU • Och!
ŠUEJ TA • Ač sestřenice byla ještě před několika hodinami vlastnicí krámu, není teď na tom o moc lépe než žebrácká. Pane Šu Fu, je po krámu.
PAN ŠUFU-Pane Šuej Ta, kouzlo slečny Šen Te nespočívá ani tak v kvalitách jejího krámu, jako spíše v dobrotivosti jejího srdce. Přízvisko, kterým tato čtvrť slečnu obdařila, říká vše: Anděl předměstí!
ŠUEJ TA-Milý pane, dobrotivost stála mou sestřenici za jediný den dvě stě dolarů! Tomu se musí udělat konec.
PAN ŠU FU - Dovolte, abych vyslovil poněkud odlišné mínění. Tuto dobrotivost je nutno teprve řádně rozvinout. Činit dob-bro je slečninou přirozeností. Jaký však má význam, když ráno nasytí čtyři lidi, jak s dojetím denně sleduji! Proč jich nesmí nasytit čtyři sta? Slyším, že si například láme hlavu tím, jak by našla pro několik lidí přístřeší. Mé domy za jatkami jsou prázdné. Jsou jí k dispozici atd. atd. Pane Šuej Ta, měl bych naději, že myšlenky podobného druhu, které mě za posledních dnů napadly, budou slečnou Sen Te vyslyšeny?
ŠUEJ TA • Pane Su Fu, vyslechne tak vznešené myšlenky s obdivem. .
33
J
. Vstoupí Wang se strážníkem. Pan Su Fu se odvrátí a prohlíží si bolíce. WANG - Je tady slečna Sen Te? ŠUEJ TA • Ne.
WANG - Jsem Wang, prodavač vody. Vy jste pan šuej Ta?
ŠUEJ TA • Tak jest. Dobrý den, Wangu.
WANG ■ Jsem s Sen Te spřátelen.
ŠUEJ TA • Vím, že jste jedním z jejích nej-starších přátel.
WANG strážníkovi • Vidíte? K šuej Ta. Přicházím kvůli ruce.
STRÁŽNÍK - Je zlomena, to se nedá popřít.
ŠUEJ TA rychle • Vidím, že byste měl mít ruku na pásce. Donese z komory šálu a hodí ji Wangovi.
WANG • Ale vždyť to je ta nová šála! ŠUEJ TA ■ Už ji nepotřebuje. WANG ■ Vždyť ji koupila, aby se komusi zalíbila.
ŠUEJ TA ■ Ukázalo se, že toho už není třeba. WANG si z šály udělá pásku - Je mou jedinou svědkyní.
STRÁŽNÍK • Vaše sestřenice prý viděla, jak holič Šu Fu uhodil prodavače vody kulmou. Víte o tom něco?
ŠUEJ TA ■ Vím jen to, že sestřenice při tě příhodě nebyla.
WANG • To je omyl! Počkejte, až Šen Te přijde, všecko se vysvětlí. Šen Te všecko dosvědčí. Kde je?
ŠUEJ TA vážně - Pane Wangu, vydáváte se za přítele mé sestřenice. Má sestřenice má právě teď velké starosti. Všichni z ní bezohledně tyli. Napříště si již nebude moci dovolit ani nejmenší slabost. Jsem přesvědčen, že na ní nechcete, aby se připravila úplně o všecko tím, že ve vašem případě řekne něco jiného než pravdu.
W AN G zmaten • Já ale byl na její radu u soudce; ŠUEJ TA • Měl vaši ruku vyléčit soudce?
STRÁŽNÍK • Ne. Ale měl přimět holiče, aby zaplatil.
Pan Šu Fu se otočí. ŠUEJ TA* Pane Wangu, patří k mým zásadám, že se nepletu do rozepří svých přátel. Ukloní se před panem šu Fu a ten učiní totéž-.........
WANG sundá zase pásku a odloží ji. Smutně. Rozumím.
STRÁŽNÍK* To znamená, že snad zase mohu jít. Přišel jsi se svým švindlem na nepravého, to jest na řádného muže. Buď příště trochu opatrnější se svými stížnostmi, chlape. Jestli se pan Šu Fu nad tebou nesmiluje, můžeš se ještě dostat pro urážku na cti do basy. A teď hybaj! Oba odejdou.
ŠUEJ TA ■ Promiňte, prosím, tu příhodu.
PAN ŠU FU - Stalo se. Nedočkavě. A věc s tím člověkem —- ukazuje na šálu — opravdu skončila? Úplně?
ŠUEJ TA • Úplně. Odhalil se. Bude ovsem nějakou chvíli trvat, než se s tím vyrovná.
PAN ŠU FU ■ Budu opatrný, obezřelý.
Š U E J T A • Rány jsou čerstvé.
PAN ŠU FU • Odjede na venkov.
ŠUEJ TA-Na několik týdnů. Byla by však jistě ráda, kdyby si předtím mohla o všem pohovořit s někým, komu může důvěřovat.
PAN ŠU FU • U malé večeřičky v malém, ale
dobrém restaurantu. ŠUEJ TA • Diskrétně.  Pospíchám, abych
o tom sestřenici zpravil. Bude rozumná.
Je velmi neklidná kvůli svému krámku,
který má za dar bohů. Mějte pár minuť
strpení. Odejde do komory. SINOVÁ vystrčí hlavu • Možno gratulovat? PAN ŠU FU • Možno. Paní Sinová, vyřiďteještě
dnes chráněncům slečny Šen Te, že jim
poskytuji přístřeší v domech za jatkami.
Sinová se rozšklebí a kývne.
dobrý člověk ze s'-čghuanu
)
PAN ŠU FU vstane, k obecenstvu • Jak se yám líbím, dámy a pánové? Je možno udělat víc? Je možno být nezištnější? Jemnocit-. nější? Prozřetelnější? Malá večeřička! Co si lidé za tím obyčejně představují sprostého a hrubého ! A nic z toho se nestane, nic. Žádný dotek. Ani zdánlivě náhodný, při podání slánky! Jen výměna názorů. Dvě duše se najdou nad květinami u stolu, budou to ostatně bílé chryzantémy, napíše si to. Ne, tady se nevyužívá neštěstí druhého, tady se nevytlouká prospěch ze zklamání. Nabízí se porozumění a pomoc, ale naprosto diskrétně. Jen pohledem se to možná bude kvitovat, jen pohledem, který však také může znamenat víc.
SINOVÁ ■ Vše tedy šlo, jak jste si přál, pane . ŠuFu?
PAN Š U FU • Och, zcela, jak jsem si přál. A tady teď dojde pravděpodobně k některým změnám. Kterási osoba dostala kvinde a něčí pikle proti tomuto krámu budou zkříženy. Lidé, kteří se opováží dotknout cti nejctnostnějšího děvčete tohoto města, budou mít napříště co dělat se mnou. Co víte vy o tom Jang Sunovi?
ŠINO VÁ • Je to nejšpinavější, nejlínější... PAN ŠU FU • Nic není. Neexistuje. Prostě už
není, Sinová.
Vstoupí Sun. SUN • Co se tady děje?
SINOVÁ - Pane šu Fu, přejete si, abych zavolala pana Šuej Taa? Nebude chtít, aby se tady po krámě potloukali cizí lidé.
PAN ŠU FU • Slečna Šen Te má s panem Šuej Ta důležitou rozmluvu, která se nesmí přerušit.
SUN • Co, ona je tady? Ani jsem ji neviděl vejít! O jakou rozmluvu jde? Musím být při ní!
PAN ŠU FU mu brání vejít do komory -Budete musit mít strpení, pane. Myslím, že vás znám. Berte na vědomí, že co nevidět se slečnou Šen Te ohlásíme naše zasnoubení.----------
SUN - Co?
SINOVÁ • To se divíte, že? .
Sun se potýká s holičem, aby se dostal do do komory; šen Te z ní vyjde.
PAN ŠUFU • Promiňte, milá Šen Te. Vysvětlete snad laskavě vy. i.
ŠEN T E bez dechu ■ Sune, můj bratranec a pan Šu Fu se dohodli, že mám vyslechnout návrhy pana Šu Fu na to, jak by se dalo pomoci lidem této čtvrti. Zámlka. Bratranec mému vztahu k vám nepřejed
SUN ■ A ty se podrobuješ?
ŠEN TE ■ Ano. Přestávka.
SUN • Řekli ti, že jsem špatný člověk? šen Te mlčí. Jsem jím totiž možná skutečně, šen Te. A proto tě potřebuji. Jsem člověk nízký. Bez kapitálu, bez manýru. Ale bráním se. Ženou tě do neštěstí, Šen Te. Přistoupí k ní. Tlumeně. Prohlédni si ho přece! Nemáš oči v hlavě? S rukou na jejím rameni. Chudáku, k čemu tě zase chtějí dostat? K sňatku z rozumu? Nebýt mne, tak tě prostě odvlekli na porážku. Řekni sama, jestli bys s ním nebyla šla, kdybych byl nepřišel?
ŠEN TE-Šla.
SUN • S mužem, kterého nemiluješ! ŠEN T E • Ano.
SUN • Zapomnělas na všecko? Na to, jak
pršelo? ŠENTE-Ne.
SUN-Jak jsi mě odřízla s větve,, j ak jsi mi koupila pohárek vody, jak jsi mi slíbila peníze, abych zase mohl létat?
ŠEN T E Je roztřese • Co po mně chceš?
SUN ■ Abys šla se mnou.
35
)
ŠEN T E * Pane Šu Fu, promiňte, ale chtěla bych jít se Sunem.
SUN-Jsme milenci, víte. Vede ji ke dveřím. Kde máš klíč od krámu? Vezme jí jej Z kapsy a dá jej Sinové. Položte jej na práh, až budete hotová. Pojď, Šen Te.
PANŠUFU-To je přece hotové znásilňování ! Křiíí dozadu. Pane šuej Ta!
SUN ■ Řekni mu, aby tady neřval.
ŠEN T E • Nevolejte, prosím, bratrance, pane Šu Fu. Vím, že se mnou nesouhlasí. Ale -neprávem, cítím to. Obecenstvu.
Chci jít s tím, koho miluji. Nechci už počítat, co to stojí. Nechci přemýšlet, zda je to dobré. Nechci znát, zdali mě miluje. Chci jít s tím, koho miluji.
SUN-Tak jest.
Oba odcházejí.
Mezihra před oponou
Šen Te, svatebně vystrojena, k obecenstvu.
ŠEN TE ■ Zažila jsem hroznou věc. Když jsem vyšla zé dveří, veselá a nedočkavá, stála na ulici stará žena obchodníka s koberci a roztřesena mi vykládala, že její muž rozčilením a starostí o peníze, které mi půjčili, onemocněl. Řekla, že bude nejlépe, když jí teď peníze stůj co stůj vrátím. Slíbila jsem jí to samozřejmě. Velmi se jí ulevilo. Přála mi s pláčem všecko nejlepší a prosila, abych se nehněvala, že bratranci a bohužel ani Sunovi nemohou plně důvěřovat. Musela jsem usednout na schody, když odešla, tak jsem se sama sebe polekala. V náhlém vzplanutí čitň
jsem se Jang Sunovi znovu vrhla do náručí. Nemohla jsem odolat jeho hlasu a laskání. Všecko to ošklivé, co Sun pověděl Šuej Taovi, šen Te nepoučilo. Když jsem klesala do jeho paží, říkala jsem si ještě: Bohové chtěli, abych byla dobrotivá i k sobě.
Nikoho nevydat záhubě, ani sebe sama,
každého naplnit štěstím, i sebe, je dobré.
Jak jsem mohla na ty dva staré hodné lidi tak beze všeho zapomenout! Sun prostě smetl můj krámek jako malý hurikán, který se žene na Peking, a s ním smetl všechny mé přátele. Ale není špatný a má mě rád. Dokud budu s ním, neudělá nic špatného. Co muž řekne muži, nemá valnou cenu. Chce vzbudit dojem, že je velký a mocný, a především, že je chlap otrlý. Až mu povím, že ti dva staří nemohou zaplatit daně, porozumí všemu. Půjde raději do cementárny, než aby se hanebností dostal k místu letce. Ovšem, létání je jeho velkou vášní. Budu mít dost síly, abych se dovolala toho, co je v něm dobrého? Teď, cestou na svatbu, kolísám mezi strachem a radostí. Rychle odchází-
6.      Vedlejší místnost laciného restaurantu na předměstí
Číšník nalévá svatebčanům víno. U Šen Te stojí dědeček, švagrová, neteř, sinová a nezaměstnaný, v rohu sám jakýsi bonz. Vpředu mluví Sun se svou matkou, paní Jangovou. Má na sobě smoking.
SUN - Nepříjemná zpráva, mámo. Právě mi se vší nevinností řekla, že krám v můj pro-
dobrý člověk ze s'-čghuanu
spěch prodat nemůže. Nějací lidé uplatňují svůj nárok, poněvadž jí půjčili oněch dvě stě dolarů, jež ti dala. Přitom její bratranec tvrdí, že o tom není vůbec nic písemného.
PANÍ TANGOVÁ ■ Cos jí odpověděl? Takhle si ji samozřejmě vzít nemůžeš.
SUN' Nemá smysl, abych s ní o takových věcech mluvil, je příliš umíněná. Poslal j sem pro jejího bratrance.
PANÍ JANGOVÄ • Ale bratranec ji přece chce vdát za toho holiče,
SUN-To mou zásluhou padlo. Holič dostal kvinde. Její bratranec rychle pochopí, že bude po krámu, jestli hned nevyrukuji s těmi dvěma sty, poněvadž krám pak zabaví věřitelé; ale že bude i po místě, jestli nedostanu ještě také ta tři sta.
PANÍ JANGOVÁ • Budu jej před restaurací , vyhlížet. Jdi teď za nevěstou, Sune!
Š EN T E když nalila víno, k obecenstvu • Nemýlila jsem se v něm. Ničím nedal najevo, že je zklamán. Přes těžkou ránu, kterou pro něho musí znamenat rozhodnutí, že už nebude létat, je docela veselý. Mám ho moc ráda. Pokyne Sunovi, aby k ni zašel. Sune, nepřipil sis ještě s nevěstou!
SUN • Na co se napijeme?
Š EN T E • Na budoucnost. Pijí.
SUN • V níž si ženich nebude už musit smoking půjčovat!
Š EN T E' Ale v níž nevěstiny šaty přece jen ještě občas při dešti zmoknou!
SUN ' Na vše, co si přejeme!
Š EN T E • Aby se to brzy splnilo!
PANÍ JANGOVÁ odcházejíc k Sinové • Jsem synem nadšena. Vštěpovala jsem mu stále, že může dostat každou, kterou si bude přát. Proč? Vždyť je vyučený mechanik a letec. A co on teď na to? Žením se z lásky, mámo, říká. Peníze nejsou všecko.
Je to sňatek z lásky! švagrové. Jednou to přece musí být, nemyslíte? Ale pro matku je to těžké, velmi těžké. Zavolá zpátky na bonza. Abyste to moc neodbyl! Jestli ob-řadu věnujete zrovna tolik času jako smlouvání odměny, tak může dopadnout docela důstojně. K šen Te. Budeme musit ještě chvilku počkat, má drahá. Jeden z nejváženějších hostů se dosud nedostavil. Ke všem. Promiňte, prosím. Odejde. Š VAGRO VÁ • Dokud je co pít, počkáme rádi. Usednou.
NEZAMĚSTNANÝ Nic nezmeškáme;
SUN nahlas a žertovně, aby to hosté slyšeli ' A před sňatkem tě musím ještě podrobit malé zkoušce. Když se o svatbě rozhodne tak narychlo, je taková věc snad docela na místě. Hostům. Nevím ani, jakou ženu dostávám. To mě zneklidňuje. Dovedeš například uvařit ze tří lístečků čaje nápoj do pěti šálků?
ŠEN TE • Ne.
SUN • To tedy pro mne čaj nezbude. Dovedeš spát na slamníku, který je velký jak kniha, z níž čte kněz?
ŠEN TE • Ve dvou?
SUN • Sama.
ŠEN TE-To sotva.
SUN * To je hrůza, jakou mám dostat ženu!
Všichni se smějí. Za ^en Te vstoupí do dveří paní Jangová a naznačí Sunovi pokrčením ramen, že po očekávaném hostu dosud není stopy.
PANÍ JANGOVÁ bonzovi, který ukáže na hodinky • Nemějte přece tak naspěch. Vždyť to může trvat už jen chvilku. Vidím, že všichni popíjejí a kouří a že nikdo nespěchá. Sedne si k hostům.
ŠEN T E • Neměli bychom si pohovořit o tom, jak všechno uděláme?
PANÍ JANGOVÁ- Och, dnes o obchodních věcech, prosím, nemluvme! To vnáší do
37
■slavnosti takový obyčejný tón, no ne?
Zvonec u vchodu zacinkne. Všichni pohlédnou
ke dveřím, ale nikdo nevstoupí. š EN T E -.Na koho čeká tvá matka, Sune? SUN-To má být pro tebe překvapení. Co
ostatně dělá tvůj bratranec Suej Ta?
Dobře jsme si spolu rozuměli. Je to velmi
moudrý člověk! Je to hlavička! Proč nic
neříkáš?
Š EN TE - Nevím. Nechci na něho myslet. SUN-Proč?
Š EN T E • Poněvadž si rozumět nemáte. Když máš rád mne, nemůžeš mít rád jeho.
SUN • Pak ať tedy táhne ke všem čertům a propadne démonu mlhy, porouchaného řízení a nedostatku pohonných látek! Pij, umíněnče! Nutí ji.
ŠVAGROVÁ k Sinové • Tady něco nehraje.
SINOVÁ ■ Čekala jste snad něco jiného?
BONZ přistoupí rezolutně k paní Jangověj hodinky v ruce • Musím jít, paní Jangová. Mám ještě jednu svatbu a zítra ráno pohřeb.
PANI JANGOVÁ- Myslíte, že já mám radost, když se všecko tak protahuje? Doufali jsme, že vystačí jeden džbánek vína. A podívejte se, jaký krapet už ho je. Hlasitě k Sen Te. Nechápu, milá Šen Te, že nás tvůj bratranec nechává tak dlouho čekat!
ŠEN TE - Můj bratranec?
PANÍ JANGOVÁ • Ale drahá, na něho přece čekáme. Jsem natolik staromódni, že si myslím, že tak blízký příbuzný nevěsty při svatbě musí být.
ŠEN TE ■ Och, Sune, to kvůli těm třem stům dolarů?
SUN aniž se na ni podívá • Vždyť slyšíš, proč. Je staromódni. Proto se jí snažím vyhovět. Počkáme ještě čtvrthodinku, a když nepřijde, poněvadž ho třebas ti tři zlí duchové drží za chřtán, tak začneme!
PANÍ JANGOVÁ ■ Vy už asi všichni víte, že syn dostane místo letce. Moc mě to těší.
V těchle dobách to může nést pěkné peníze.
ŠVAGROVÁ■■ V Pekingu, že? PANÍ JANGOVÁ • Ano, v Pekingu. ŠEN T E * Sune, řekni matce, že z toho Pekingu nic nebude.
S U N • Tvůj bratranec jí to poví, jestli bude s tebou zajedno. Mezi námi: já s tebou zajedno nejsem.
Š E N T E polekaně • Sune!
SUN-Jak ten S'-čchuan nenávidím! A tohle město! Víš, koho mi všichni ti lidé připomínají, když přivřu oči? Koně. Znepokojeně natahují krky: Co se to přes ně řítí? Co, že už jich není třeba? Co, že jejich čas již minul? Jeden by druhého nejraději sežral, v tom jejich koňském městě! Ach, dostat se tak odtud!
ŠEN TE • Slíbila jsem však těm starým lidem, že jim vrátím peníze.
SUN-Ano, tos mi řekla. A poněvadž děláš takové hlouposti, bude dobře, když přijde tvůj bratranec. Napij se a přenech obchodní záležitosti nám! My to vyřídíme.
ŠEN TE zděšeně • Ale můj bratranec nemůže přijít!
SUN • Co to má znamenat?
ŠEN TE ■ On tady už není.
SUN * A jak si tedy představuješ naši budoucnost? Nechtěla bys mi to prozradit?
ŠEN TE ■ Já si to představovala tak: Ty ještě máš těch dvě stě dolarů. Můžeme je zítra vrátit a tabák, který má mnohem větší cenu, si ponecháme. Prodáme jej spolu před cementárnou, poněvadž půlroční nájem přece nemůžeme zaplatit.
SUN • To vypusť z hlavy! To výpusť co nejrychleji z hlavy, sestro! Já se mám postavit na ulici a dělníkům z cementárny nabízet lacino tabák, já Jang Sun, letec? To raději těch dvě stě za jednu noc proben-dím, to je raději naházím do řeky! A tvůj
dobrý člověk ze s'-čchuanu
bratranec mě zná. Ujednal jsem s ním, žě ty tři stovky přinese na svatbu.
ŠEN T E • Můj bratranec nemůže přijít.
SUN • A já byl přesvědčen, že nemůže ne-přijít.
ŠEN TE • Kde jsem já, nemůže být on. SUN-Jak tajuplné!
ŠEN TE' Sune, něco ti povím: Není ti nakloněn. Já to jsem, kdo tě miluje. Můj bratranec šuej Ta nemiluje nikoho. Je mým přítelem, ale není přítelem žádného z mých přátel. Souhlasil s tím, že se ti dostalo peněz oněch dvou starých lidí, poněvadž myslel na to místo letce v Pekingu. Ale oněch tři sta dolarů ti na svatbu nepřinese.
SUN-A proč ne?
šEN T E se mu dívá do očí • Říká, žes koupil jen jednu jízdenku do Pekingu.
SUN • Ano, to bylo včera, ale podívej, co mu mohu ukázat dnes! Povytáhne z náprsní kapsy dva lístky. Matka to nepotřebuje vidět. Dvě jízdenky do Pekingu, pro mne a pro tebe. Domníváš se ještě, že tvůj bratranec bude proti sňatku?
ŠEN TE • Ne. Místo je dobré. A krám už nemám.
SUN/ Kvůli tobě jsem prodal nábytek.
ŠEN TE ■ Nemluv dále! Neukazuj mi jízdenky! Bojím se příliš, že bych se mohla prostě sebrat a odjet s tebou. Já ti však, Sune, těch tři sta dolarů dát nemohu. Co by si ti dva staří lidé počali?
SUN • A co si počnu já? Zámlka. Raději se napij! Nebo patříš mezi opatrníky? Opatraic-kou ženu nechci. Když piju, tak si připadám zase jako v oblacích. A když se napiješ i ty, tak mi možná porozumíš.
ŠEN TE • Nemysli si, že ti nerozumím. Chceš létat, ale já ti k tomu nemohu dopomoci.
SUN ■ „Tu máš letadlo, milý, ale má jen jedno křídlo!"
ŠEN TE • Sune, to místo v Pekingu nelze dostat čestným způsobem. Proto potřebuji oněch dvě stě dolarů, jež jsi ode mne dostal. Dej mi je rovnou, Sune!
SUN • „Dej mi je rovnou, Strne!" O čem vlastně mluvíš? Jsi mou ženou nebojí nejsi ? Zra-zuješ mě totiž, snad si to uvědomuješ? Na štěstí, a to i pro tebe, už na tobě nezáleží, poněvadž je všecko dojednáno. .■ PANÍ JANGOVÁ ledově- Sune/ máš jistotu, ženevěstin bratranec přijde? Mohlo by se pomalu zdát, že je proti svatbě, když nejde.
SUN - Co tě napadá, mámo! Mydvajsme jedno srdce a jedna duše. Otevřu dveře doko-
...........řán, aby nás hned našel, až přiběhne, aby
svému příteli Sunovi šel za mládence. Jde. ke dveřím a nohou je rozrazí. Pak se vrátí krokem poněkud vrávoravým, poněvadž, už hodně vypil, a usedne zase k Sen Te. Počkáme. Tvůj bratranec má víc rozumu než ty. Říká moudře: Láska patří k existenci. A co je důležitější: Uvědomuje si, co by to pro tebe znamenalo, kdybys už neměla ani krám, ani ženicha! Čekají dále.
PANÍ JANGOVÁ - Teď!
Ozvou se kroky a všichni hledí ke dveřím. Ale kroky přejdou kolení.
SINOVÁ • Z toho bude ostuda. Všecko na to ukazuje. Nevěsta čeká na svatbu, ale ženiph čeká na pana bratrance,
SUN • Pan bratranec si dává na čas.
ŠEN T E tiše * Och, Sune!
SUN • Ted tady sedím s jízdenkami v kapse a ještě k tomu s bláznem, který neumí počítat! Už vidím, jak mi jednoho dne kvůli těm dvěma stovkám pošleš na krk policii.
ŠEN T E obecenstvu '* Je špatný a chce, abych i já byla špatná. Má u sebe tu, která jej miluje, ale čeká na bratrance. Avšak kolem
39
mne sedí lidé zranitelní, stařena s nemocným mužem, chudáci, kteří ráno před krámem čekají na rýži, a neznámý muž z Pekingu, který se strachuje o místo. A ti všichni mě ochraňují tím, že mi důvěřují.
SUN jí upřeně dívá na skleněný džbán, ve kterém došlo víno • Ten skleněný džbán s vínem jsou naše hodiny. Jsme chudí lidé, a jak hosté víno dopijí, zastaví se hodiny na věčné časy.
Paní Jangová mu naznačuje, aby mlčel, neboí se zase ozývají kroky. ČÍŠNÍK vstoupí -Ještě   džbánek  vína, paní Jangová?
PANI JANGOVÁ-Ne, myslím, že to stačí.
Víno člověka jen rozpaluje, že? SINOVÁ - Je taky asi drahé. PANÍJANGOVÁ-Pití mě vždycky přivádí
do potu.
ČÍŠNÍK • Směl bych pak prosit o vyrovnání účtu?
PANÍ J A N G O VÁ jej přeslechne • Prosím, abyste všichni měli ještě chvilku strpení, příbuzný už musí být na cestě. Číšníkovi. Neruš oslavu!
ČÍŠNÍK ■ Nesmím vás odtud pustit bez zaplacení.
PANÍ JANGOVÁ • Ale vždyť mě tady znají! ČÍŠNÍK • Právě.
PANÍJANGOVÁ-To je dnes obsluha, něco neslýchaného! Co tomu říkáš, Sune?
BONZ- Poroučím se. Důležitě odchází.
PANÍ JANGOVÁ zoufale • Zůstaňte všichni klidně sedět! Kněz se za pár minut vrátí.
SUN- Nech toho, mámo. Dámy, pánové, když kněz odešel, nemůžeme vás už déle zdržovat.
ŠVAGROVÁ' Pojď, dědo! DĚDEČEK vyprázdní s vážnou tváří sklenku • Na nevěstu!
NETER k Sen Te ■ Nemějte mu to za zlé,Myslí to dobře. Má vás rád.
ŠIN O VÁ ■ Tomu říkám ostuda! Všichni hosté odcházejí
ŠEN TE - Mám jít také, Sune?
SUN- Ne, ty počkáš. Chytne ji za svatební ozdoby, takže se posunou na stranu. Není to tvoje svatba? Já ještě počkám a matka počká také. Přeje si za všech okolností vidět sokola v oblacích. Jsem teď ovšem už málem přesvědčen, že se jí poštěstí vyjít před dveře, aby zhlédla, jak jeho letadlo míjí dům, leda tak kolem svatého : Dyndy. K prázdným židlím, jako by tam hosté dosud byli. Dámy, pánové, proč uvázla zábava? Nelíbí se vám tady? Vždyť svatba byla jen o chvilku odložena, poněvadž se čeká na význačného příbuzného a poněvadž nevěsta neví, co je láska. Abych vás nějak zabavil, tak vám já, ženich, zazpívám píseň.
Zpívá.
PÍSEŇ O DNI SVATÉHO DYNDY
Jednoho dne— a o tom každý snad
něco ví, kdo byl v chudobě narozen — nějaký bědný Sun sedne na zlatý trůn— to bude svatého Dyndy den.
Na svatého Dyndy
posadí se na zlatý trůn.
A dobro v ten den stokrát se vyplatí,
nad vším zlem bude zlomena hůl
a zásluha se sbratří s výdělkem jak se
patří, dají si chléb a sůl.
Na svatého Dyndy
si vymění chléb a sůl.
dobrý člověk ze s'-čchuanu
A tráva shlíží dolů ha nebe,
vzhůru se valí kamení.
Lidé jen dobří jsou. Prstem nepohnou
a země v ráj se promění. Na svatého Dyndy země v ráj se hned promění.
Ach— a toho dne letcem budu zas a ty generál jsi náš.
Ty, jenž musils lenošit, teď práci máš mít, a ty, ženo, klid teď máš.
Na svatého Dyndy
ty, ženo, klid teď máš.
Protože dýl už čekat nemůžem, tak nebude tó prý
ve čtvrt na devět či v osm, ale hned, ■ hned při prvém kikyrý,
na svatého Dyndy
při prvém kikyrý,
PANI JANGOVÁ • Už nepřijde.
Všichni tři sedí a dva z nich se dívají po dveřích.
Mezihra— Místo,kde Wang nocuje
Prodavači vody se ve snu zjevují bohové. Usnul nad velkou knihou. Hudba.
WANG-Dobře, že jdete, osvícení! Dovolte otázku, která mě hluboce znepokojuje. Ve zpustlé chatrči kněze, který se odstěhoval a stal se pomocným dělníkem v cementárně, jsem našel knihu a v ní jsem objevil podivný odstavec. Chtěl bych vám jej za všech okolností přečíst. Tady je. Listuje levou rukou v imaginární knize nad knihou, kterou má na klíně, a zvedne tuto imaginární knihu do výše, aby viděl na čtení, Zatím co opravdová kniha zůstává ležet.
„V Sungu je místo, kterému se říká Trnový háj. Daří se tam katalpám, cypřišům a moruším. Stromky, jež mají jednu až dvě pídě v objemu, si řežou lidé, kteří potře-
-li________      bují tyče pro své psí klece .Stromy tři
čtyři stopy silné porážej í rodiny vznešenější a bohatší, aby z nich nadělaly prkna na své rakve. Stromy o objemu sedmi nebo osmi stop padnou ve prospěch těch, kteří hledají trámy pro své přepychové vily. Takto se ani jediný strom nedočká věku, který mu byl předurčen, nýbrž hyne pilou a sekyrou kdesi v půli cesty. To je zlo, jež s sebou přináší užitečnost."
III. BÚH • Podle toho by přece ten, kdo je nejméně užitečný, byl nejlepší.
WANG • Ne, je jen nejšťastnější. Nejhorší je nej šťastnější.
I. BŮH • Co se všecko nenapíše!
II. BÚH • Proč tě to podobenství tak dojímá,
prodavači vody?
WANG • Kvůli Šen Te, osvícený! Ztroskotala ve své lásce, poněvadž plnila přikázání lásky k bližnímu. Možná, že je skutečně příliš dobrá pro tento svět, osvícení!
I. BÚH • Nesmysl, člověče slabý a nebohý! Vši a pochybnosti tě už zpola sežraly, zdá se.
WANG-Jistě, osvícený! Promiň! Já si jen myslel, že byste snad mohli zasáhnout.
I. BÚH • Zcela vyloučeno. Náš přítel tady — ukáže na třetího boha, který má pohmožděné oko— teprve včera zasáhl do sporu. Tady vidíš následky.
WANG * Bylo však už zase nutno zavolat bratrance. Je to neobyčejně šikovný člověk, poznal jsem to na vlastní kůži, ale ani on nepořídil. Zdá se, že krám je ztracen.
III. BŮH zneklidněn - Snad bychom přece jen
měli pomoci? I. BÚH • Zastávám názor, že si musí pomoci sama.
41
II. BÚH přísně ■ čím je člověk na tom hůře,
tím spíše se projeví jeho dobré vlastnosti. Strasti zušlechťují! I. BÚH * Skládáme v ni všechnu naději.
III. BÚH • Hledání se nám zvlášť nedaří. Na-
cházíme sem tam slušné náběhy, potěšitelná předsevzetí, spoustu vznešených' principií, ale to všecko přece ještě nedělá dobrého člověka. A když se setkáme s jakž takž dobrými lidmi, nežijí ták, jak je člověka důstojno. Důvěrně. S noclehem to ..' bývá obzvlášť zlé. Podle slámy, kterou máme na sobě, poznáš, kde trávíme noci.
WANG - Jen jedno, nemohli byste pak aspoň...
BOHOVÉ • Ne. — My jsme jen od toho, abychom pozorovali. — Věříme pevně, že- si náš dobrý člověk na této temné planetě pomůže sám.-—Jeho síla poroste s břemenem. — Jen vyčkej, prodavači vody, a uvidíš, že nakonec vše dobře... Postavy blednou, jejich hlasy jsou stále tišší. Posléze zmizí a hlasy umlknou.
7.       Dvůr za krámkem Šen Te
Na káře trochu domácího nářadí. Sen Te a Sinová sbírají se šňůry prádlo. -
SINOVÁ'Nejde mi na rozum, proč si ten krámek nehájíte zuby nehty.
ŠEN TE • Cože? Vždyť nemám ani na nájem. Vždyť dnes musím těm starým lidem vrátit oněch dvě stě dolarů, a poněvadž jsem je zase komusi dala, musím prodat všechen tabák paní Mi C'.
SINOVÁ • Je tedy po všem! Po muži, po tabáku, po střeše nad hlavou. Takhle to dopadá, když se člověk chce nad našince vyvyšovat. Z čeho teď budete žít?
ŠEN T E ■ Nevím. Možná, žé si budu moci něco vydělat tříděním tabáku.
SINOVÁ *Jak se sem dostaly kalhoty pana Šuej Taa? Snad odtud neodešel nahatý!
ŠEN TE - Má ještě jedny kalhoty.
SINOVÁ - Jestli se nemýlím, tak jste řekla, že odcestoval navždycky? Proč by tu tedy nechával kalhoty?
ŠEN TE - Možná, že je už nepotřebuje.
SINOVÁ ■ Nemají se tedy sbalit?
...ŠEN TE-Ne..........
Vřítí se pan šu Fu.
PAN ŠU FU - Nic mi neříkejte. Vím vše. Obětovala jste štěstí lásky, aby dva staří lidé, kteří vám důvěřovali, nepřišli na mizinu. Ne nadarmo vám tato podezíravá a zlomyslná čtvrť říká „Anděl předměstí". Váš pan snoubenec se nedokázal povznést k vaši velikosti, opustila jste ho. A teď zavíráte krám;, tento ostrůvek, na němž našlo tolik lidí útočiště. Nemohu trpně přihlížet. Viděl jsem ze dveří svého krámu ráno co ráno onu hromádku chudáků před vaším obchodem a vás, jak jste jim rozdávala rýži. Má tomu teď navždy být konec? Má dobro teď vzít za své? Ach, dovolte mi, abych vám byl při konání dobrodiní nápomocen! Ne, nic nenamítejte! Nechci žádné přísliby. Žádné ujištění, že přijmete mou pomoc! Ale tady— vytáhne šekovou knížku a podepíše šek, který jí položí na káru— vám vystavuji šek, který můžete doplnit částkou, jakou se vám zlíbí, a odcházím, tiše a skromně, bez jakýchkoli požadavků, po špičkách, pln úcty, nezištně. Odejde.
SINOVÁ zkoumá šek * Jste zachráněna! Mají to ale lidi jako yy štěstí! Najdou vždycky nějakého hlupáka. Ted však žádné otálení ! Napište tam tisíc dolarů a já s tím poběžím do banky, než si to holič rozmyslí.
dobrý člověk ze s'-čchuanu
ŠEN'TE ■ Postavte koš s prádlem na. káru. Účet za prádlo mohu zaplatit také bez toho šeku.
ŠINOVÁ • Cože? Vy nechcete šek přijmout? To by byl zločin! Jen proto, že si myslíte, že si ho pak bud ete muset vzít ? To by bylo úplné bláznovství. Takový člověk přece chce, aby ho vodili za nos! Má z toho přece přímo rozkoš. Chcete snad ještě pořád zůstat věrná tomu svému letci, o kterém Žlutá ulička a celá čtvrť kolem ví, jak špatně se k vám zachoval?
š EN TE • To všecko dělá nouze. Obecenstvu.
Viděla jsem, jak v noci nadýmá ve spánku
tváře: zlé tváře. Ale ráno jsem držela jeho kabát proti
světlu a viděla jsem skrz něj stěnu. Když jsem viděla, jak lstivě se usmívá,
dostala jsem strach, ale když jsem viděla jeho děravé střevíce,
velmi jsem ho milovala.
ŠINOVÁ ■ Vy se ho tedy ještě zastáváte? Takové bláznovství jsem ještě neviděla. Vztekle. Oddychnu si, až odsud zmizíte.
Š EN T R se zapotácí pň snímání prádla • Točí se mi trochu hlava.
SINOVÁ jí odebere prádlo • Zatočí se vám hlava častěji, když se natahujete nebo shýbáte? Jen aby nebylo ňa cestě něco maličkého! . Směje se. Ten vás dostal do pěkného maléru! Jestli je tomu tak, je s velkým šekem amen! Na tenhle účel nebyl určen. Jde s košem dozadu.
S EN T E hledí nehybně za ní. Pak se podívá na svůj život, přejede přes něj zkoumavě rukama a na tváři se jí objeví velká radost • Jaké štěstí! Malý človíček se rodí v mém těle. Ještě není nic vidět. Ale už tu je. Svět jej
tajně očekává. Ve městech se již mluví o tom, že přichází kdosi, s kým bude nutno počítat. Představuje divákům svého synka. Letec!
Pozdravte nového dobyvatele neznámých pohoří a nedosažitelných končin!
Pozdravte toho, kdo nese poštu od člověka k člověku přes nesčhůdné ............ _.....pouště!............_..................
Začíná přecházet sem tam a vodit synka za ruku. Pojď, synku, prohlédni si svět. Tady to jé strom. Pokloň se mu a pozdrav ho. ■Ukáže- mu, jak se má uklonit. Tak,- teď se znáte. Slyšíš, tamhle přichází prodavač vody. Je to přítel, podej mu ruku. Nic se neboj. „Prosím o sklenku čerstvé vody pro synka. Je teplo." Podá mu sklenku. Ach, strážník! Tomu se vyhneme velkým obloukem. Dojdeme si třebas pro pár višní tamhle do zahrady bohatého pana Feh Punga. Musíme však dávat pozor, aby nás nikdo neviděl. Pojď, synku, který nemáš otce! I tobě se zachce třešní! Potichu, potichu, synu! Jdou opatrně, zlehka, rozhlížejí se na všechny strany. Ne, tudy, zde jsme kryti křovím. Ne, takhle rovnou za cílem nesmíš, v tomhle případě ne. £dá se, že ji , táhne pryč, ona se zdráhá. Nesmíme ztrácet rozum. "Náhle mu ustoupí. Dobře, když chceš mermomocí dosáhnout svého... Vyzvedne jej. Dosáhneš na třešně? Strč si je do pusy, tam jsou nejlépe uloženy. Sní sama jednu třešni, kterou jí vstrčil do úst. Chutnají báječně. K čertu, strážník. Teď nohy na ramena. Prchají. Tady je ulice. A teď klid. Musíme jít hezky pomalu, abychom nevzbudili. pozornost. Jako by se nic nestalo... Prochází se š dítětem a Zpívá.
43
švestka vjela ze špásu tulákovi do vlasů, ale tulák na ten ráz překousl té švestce vaz.
Vstoupil Wang, prodavač vody, a vede za ruku dítě. Udiveni přihlíží šen Te, ŠEN T E když Wang zakašle ' Ach,Wang! Dobrý den.
WANG* Šen Te, slyšel jsem, že se ti-nevede dobře, že musíš dokonce prodat krám, abys mohla zaplatit dluhy. Ale tady to dítě je bez přístřeší. Potulovalo se po jatkách. Patří asi truhláři Lin Tuovi, který před několika týdny přišel o dílnu a od té doby pije. Jeho děti obcházejí hladové. Co s nimi?
Š E N T E mu dítě odebere • Pojď, človíčku! Obecenstvu.
Hej, vy tam! Tady kdosi prosí o přístřeší, člověk zítřka prosí vás o dnešek! Jeho přítel dobyvatel, kterého znáte, se za něho přimlouvá.
Wangovi. Mohl by docela dobře bydlet v těch barácích pana Šu Fua, kam se možná odeberu i já. Budu sama mít dítě. Ale nikomu to neříkej, jinak se to Jang Sun doví a bude zle. Vyhledej pana Lin Tua v Dolním městě a řekni mu, aby sem přišel.
WANG • Srdečný dík, Šen Te. Já věděl, že na něco přijdeš. Dítěti. Vidíš, dobrý člověk najde vždycky východisko. Poběžím a přivedu otce. Chce jít.
ŠEN TE ■ Och, Wangu, teď mě zase napadá: Co dělá tvá paže? Chtěla jsem ti přece dosvědčit, že... Ale bratranec...
WANG ■ O mou ruku se nestarej. Jak vidíš, obejdu se už bez pravičky. Již ji téměř nepotřebuji. Ukáže jí, jak se při své živnosti obejde bez pravě ruky. Podívej, jak na to jdu.
ŠEN TE ■ Nesmí vsak zchromnout! Vezmi tady tu káru, všecko prodej a zajdi s penězi za lékařem. Stydím se, že jsem vůči tobě tak selhala. A co si asi o mně myslíš, když
-------------jsem od holiče přijala ty baráky!
WANG ■ Tam teď mohou bydlet lidé bez domova, i ty sama, a to je přece důležitější než má ruka. Půjdu, abych přivedl truhláře. Odejde.
ŠEN TE volá za ním ■ Slib mi, že se mnou zajdeš k lékaři!
Sinová se vrátila a neustále jí dávala znamení. ŠEN TE • Co je?
ŠINOVA • Zbláznilá jste se, že rozdáváte i káru s tím málem, co vám zbylo? Co je vám do jeho ruky? Jestli se to holič doví, vyžene vás z jediného příbytku, který ještě můžete sehnat. Mně dosud dlužíte za prádlo!
ŠEN TE ■ Proč jste tak zlá? Obecenstvu. Není namáhavé
šlapat po svém bližním? Žíla na čele
jim nabíhá úsilím po chtivosti.
Ruka přirozeně natažená
dává i přijímá s touže snadností. Pouze
chtivě hmatajíc musí se namáhat. Ach,
jak je svůdné být dárkyní! A jak je
příjemné prokázat laskavost! Dobré slovo vyklouzne jak úlevné povzdechnutí.
sinová zlostně odchází-ŠEN T E dítěti -Tady si sedni a počkej, než přijde otec. Dítě usedne na zem.
Na dvůr přichází postarší dvojice, která Šen Te navštívila v den, kdy otvírala krám. Muž i žena vlekou velké pytle. ŽENA*Jsi sama, šen Te? Poněvadž šen Te kývne, přivolá žena svého synovce, který nese rovněž pytel. Kde je tvůj bratranec?
dobrý člověk ze s'-čchuanu
SEN T E - Odjel.
ŽENA-A vráti se?
ŠEN TE • Ne. Vzdávám se krámu.
ŽENA • To víme. Proto jsme přišli. Máme tu nějaké pytle se surovým tabákem, které nám byl kdosi dlužen, a chceme tě poprosit, abys nám je se svými věcmi dopra* vila do nového domova. Nemáme je ještě kde složit a na ulici jsme s nimi nioc nápadní. Nevím, proč bys nám měla tuhle malou laskavost odmítnout, když nás tvůj krám přivedl do takového neštěstí.
ŠEN TE - Prokáži vám tu laskavost ráda.
MUŽ • A kdyby se tě někdo zeptal, komu ty pytle patří, řekni, že jsou tvoje.
ŠEN TE • Kdopak by se mě měl na to ptát?
ŽENA je ostře na ni zadívá ■ Třebas policie. Je proti nám zaujata a chce nás zničit. Kam máme pytle postavit?
ŠEN TE-Nevím, právě teď bych se nerada dopustila něčeho, co by mě mohlo přivést do vězení.
ŽENA ■ To jsi ovšem celá ty. Máme přijít ještě i o těch mizerných pár pytlů s tabákem, to je o všecko, co jsme z našeho majetku zachránili? Sen Te zarputile mlčí.
MUŽ • Uvaž, že tímhle tabákem můžeme zahájit vlastní výrobu, která nás třebas časem vyvede z mizérie.
ŠEN TE ■ Dobře, schovám vám ty pytle. Postavím je zatím do komory. Jde s nimi dovnitř. Dítě se dívalo za ní. Ted se plaše rozhlíží, zajde k nádobě na odpadky a loví v ní. Pustí se do zbytků. Sen Te se vrací s mužem, ženou a synovcem.
ŽENA • Chápeš, že se nä tebe plně spoléháme.
ŠEN TE ■ Ano. Zahlédne dítě a strne. MUŽ - Vyhledáme tě pozítří v domech pana Šu Fua.
ŠEN T E • Pospěšte si, není mi dobře. Vystrčí je.
Má hlad. Loví v nádobě na odpadky. Pozvedne dítě, ukazuje obecenstvu jeho šedou pusinku a dává slovy najevo svou hrůzu nad osudem chudých dětí. ZaP^sahá se, že se za
—--------Žádných okolností nezachová k vlastnímu dítěti
tak bezcitně.
Ó synu, ó letce! Do jakého světa
se to máš zrodit? Chtějí, abys i ty
lovil v kbelících pomyjí? Jen se podívejte
na tu šedivou pusinku. ...........-.............
Ukazuje dítě. Jak
zacházíte se svými bližními? Nemáte ani trošku milosrdenství s plodem vlastního těla? Ani trošku soucitu se sebou samými, vy nešťastníci?
Ale já budu hájit aspoň to své, i kdybych se měla stát tygřicí. Ano, od této chvíle, kdy jsem spatřila tohle^ chci se
odloučit
ode všech a nespočinout v klidu, dokud nezachráním svého syna, alespoň jeho!
Tobě, synu, má nyní sloužit vše, čemu mě naučily rány a podvody v mé škole v bahně ulice, na tebe chci být hodná, ale jak divá tygřice
na všechny ostatní, musí-li to být. A musí to být.
Odchází, aby se změnila v- bratrance Suej Taa. Při odchodu. Ještě jednou je toho třeba, naposledy, jak doufám. Vzala kalhoty Suej Taa s sebou. Vracející se Sinová híedí zvědavě za ní. Vstoupí švagrová s dědečkem.
ŠVAGROVÁ ■ Krám zavřen, domácí haraburdí na dvoře! To vypadá, že je se vším konec!
45
SINOVÁ ■ To dělá lehkomyslnost, posedlost chtíčem a sebeláska! Kam člověka zavedou? Nä dno! Do baráků pana Šu Fua, k vám!
ŠVAGROVA - To se tedy podiví! Přišli jsme, abychom si stěžovali! Jsou to vlhké krysí díry s prohnilými podlahami! Holič nám je postoupil jen proto, poněvadž mu v nich plesnivěly zásoby mýdla. „Mám pro vás přístřeší, co tomu říkáte ?'' Hanba, my na to.
Vstoupl nezaměstnaný.
N E ZAMĚ STNANÝ • Je pravda, Že se Šen Te odtud stěhuje?
ŠVAGROVÁ • Ano. Chtěla se ztratit potají, nikdo se to neměl dovědět.
SINOVÁ - Stydí se, že je na mizině.
NEZAMĚSTNANÝ rozčileně ■ Musí přivolat bratrance! Poraďte ji všichni, aby přivolala bratrance! On jediný s tím dokáže ještě něco udělat.
ŠVAGROVÁ-To je pravda! Je lakotný až hanba, ale zaručeně jí krám zachrání, a ona pak člověku přece jen leccos dá.
NEZAMĚSTNANÝ • Nemyslel jsem na nás, myslel jsem na ni. Ale je to správné, i kvůli nám bychom ho měli zavolat. Vstoupí Wang s truhlářem. Ten vede za ruce dvě děti.
TRUHLÁŘ, - Nevím opravdu, jak bych vám poděkoval. K ostatním. Máme dostat byt. SINOVÁ • Kde?
TRUHLÁŘ • V domech pana šu Fua! A malý Feng to byl, který způsobil ten obrat! Ach, tady jsi! „Je tu někdo, kdo prosí o přístřeší," prý řekla slečna šen Te a hned nám opatřila byt. Poděkujte bratrovi, vy tady! Truhlář a jeho děti se vesele uklánějí dítěti. Dík tomu, kdo nám vyprosil přístřeší! Vstoupil Suej Ta,
NEZAMĚSTNANÝ • Pan Šuej.Ta!
)
ŠUEJ TA ■ Smím se zeptat, co tady všichni chcete?
WANG ■ Dobrý den, pane Šuej Ta. Já nevěděl, že jste se vrátil. Znáte truhláře Lin Tua.
— Slečna šen Te mu slíbila přístřeší v domech pana Šu Fua.
ŠUEJ TA - Domy pana Šu Fua nejsou volné.
TRUHLÁŘ • Tak tam nebudeme moci bydlet?
ŠUEJ TA • Ne. Ty místnosti jsou určeny na něco jiného.
ŠVAGROVÁ-Má to znamenat, že se i my
budeme muset vystěhovat? ŠUEJ TA - Obávám se.
ŠVAGROVÁ- Kampak bychom všichni šli?
ŠUEJ T A pokrčí rameny -Jestli jsem slečně Šen Te, která odcestovala, porozuměl správně, tak nemá v úmyslu nechat vás na holičkách. V budoucnu však má být všechno upraveno poněkud rozumněji. Jídlo už nebude poskytováno bez protislužby. Místo toho bude každému dána možnost, aby se poctivým způsobem zase vypracoval. Slečna Sen Te se rozhodla, že všem dá práci. Kdo z vás teď se mnou půjde do domu pana Šu Fua, nepůjde tam nadarmo.
ŠVAGROVÁ - Má to snad znamenat, že napříště máme všichni pracovat pro šen Te?
ŠUEJ TA-Ano. Budete zpracovávat tabák. Uvnitř v komoře ho leží tři pytle. Dojděte pro něj! *
ŠVAGROVA-Nezapomeňte, že jsme byli sami majiteli krámu. Dáváme přednost tomu, abychom pracovali pro sebe. Máme svůj tabák.
ŠUEJ TA k nezaměstnanému a k truhláři • Možná, že vy byste chtěli pro Šen Te pracovat, když nemáte žádný vlastní tabák?. Truhlář a nezaměstnaný mrzutě vejdou do komory. Přichází majitelka domu.
dobrý člověk ze s'-čchuanu
MAJITELKA DOMU ■ Nu, pane Šuej Ta, co bude s prodejem? Tady je tři sta dolarů.
ŠUEJ TA • Paní Mi Cc, rozhodl jsem se, že krám neprodám, nýbrž že podepíšu nájemní smlouvu.
MAJITELKA DOMU - Cože? To najednou už peníze pro toho letce nepotřebujete?
ŠUEJ TA • Ne.
MAJITELKA DOMU-A to máte na nájem?
Š U EJ TA vezme z káry s nářadím holičův šek a vyplní jej • Mám tady šek na deset tisíc dolarů, vystavený panem Šu Fuem, který se zajímá o mou sestřenici. Přesvědčte se, paní Mi Gc. Svých dvě stě dolarů zá nájem na příští půlrok budete mít před šestou hodinou večer v ruce. A teď mi dovolte, paní Mi C, abych pokračoval v práci. Jsem dnes velmi zaneprázdněn a prosím proto o prominutí.
MAJITELKA DOMU-Ach, pan Šu Fu chce vkročit do šlépějí letce! Deset tisíc dolarů! Nu, buďsi, udivuje mě jen, jak ta dnešní děvčata jsou nestálá a povrchní, pane šuej Ta. Odejde. Truhlář a nezaměstnaný přinášejí pytle.
TRUHLÁR • Nevím, proč vám mám tahat ty pyde.
ŠUEJ TA-Stačí, že to vím já. Váš syn tady projevuje náramný apetit. Chce se mu jíst, pane Lin Tuo.
ŠVAGROVÁ spatří pytle- To tady byl švagr?
SINOVÁ-Ano.
ŠVAGROVÁ • No pravda. Ty pytle přece znám. Je to náš tabák!
ŠUEJ TA • Bude lépe, když to neřeknete příliš nahlas. Je to můj tabák, jak můžete poznat z toho, že stál v mé komoře. Jestli snad o tom pochybujete, tak můžeme zajít na policii a tam vaše pochybnosti rozptýlit. Chcete?
ŠVAGROVÁ zlostně • Ne.
ŠUEJ TA - Zdá sé, že přece jen žádný tabák nevlastníte. Možná, že za těchhle okolností neodmítnete pomocnou ruku, kte-
-------^ rou vám slečna šen Te podává? Buďte
tak laskavá a ukažte mi teď česťu k domům pana Šu Fua. •. .
Šuej Ta uchopí nejmladší truhlářovo dítě za ruku a odchází, následován' truhlářem, jeho ostatními dětmi, švagrovou, dědečkem, neza--mČstnanými Švagrová, truhlář-a-nezaměstnaný vlekou pytle.
WANG-On není člověk zlý, ale Šen Te je člověk dobrý.
SINOVÁ • Nevím. Se šňůry na prádlo se ztratily kalhoty a bratranec je má na sobě. Za tím musí něco být. Jen bych ráda věděla, co.
Vstoupí oba starší manželé. STAŘENA • Slečna Šen Te tu není? ŠIN O VÁ odmítavě • Odcestovala. STAŘENA-To je divné. Chtěla nám cosi
přinést.
WANG sis bolestným výrazem prohlíží paži - I mně slíbila pomoc. S rukou je ťo stále horší. Vrátí se zaručeně brzo. Bratranec tu přece je vždy jen na chvilku.
SINOVÁ • Ano, viďte?
. Mezihra—Místo, kdeWang nocuje
Hudba. Prodavač vody se ve snu svěří bohům se svými obavami. Bohové jsou dosud na své bludné pouti. Vypadají unaveně. Zara& se m chvilku a ohlédnou se po prodavači vody,
WANG ■ Než jste se mi zjevili a já se probudil, osvícení, měl jsem sen. Viděl jsem drahou sestru Šen Te ve velké tísni v rákosí u řeky— tam, kde obvykle nacházívají
47
)
sebevrahy. Podivně vrávorala a měla záda sehnutá, jako by vlekla cosi poddajného, ale těžkého, něco, co ji zatlačuje do bahna. Když jsem na ni křikl, zavolala, že musí donést balík s přikázáními na druhý břeh, aby nezvlhl, poněvadž by se jinak písmo rozmazalo. Zdůrazňuji: Nic jsem na jejích ramenou neviděl. Vzpomněl jsem si ovšem s leknutím, že vy bozi jste před ní mluvili o velkých ctnostech, na znamení díků za to, že vás přijala, když jste — ó, jaká hanba! — nemohli najít přístřeší. Jsem si jist, že chápete, proč se o ni strachuji.
III. BŮH- Co navrhuješ?
WANG • Nepatrné zmírnění tvrdostí přikázání, osvícení. Nepatrné odlehčení balíku s přikázáními, dobrotiví, poněvadž časy jsou zlé.
III. BŮH - Jak si to představuješ, Wangu, jak si to představuješ?
WANG • Představuji si to na příklad tak, že by místo lásky stačila dobrá vůle nebo...
III. BŮH • Ale vždyť to je ještě těžší, ty nešťastníce!
WANG • Nebo slušnost místo spravedlnosti. III. BÚH * To by však stálo více práce! WANG • Pak tedy chování slušné místo chování důstojného!
III. BÚH • Ale to je přece více, ty pochybovači!
Putují unaveně dále.
8.       Šuej Taova továrna na zpracování tabáku
Šuej Ta si Zařídil v barácích pana Su Fua továrničku na tabák. Za mřížemi dřepí strašlivě stísněno několik rodin, hlavně žen a dětí, mezi nimi i švagrová, dědeček,
truhlář a jeho děti. Před mříže přichází paní Jangová, následována synem Stínem.
PANÍ JAN G O VÄ obecenstvu ■ Musím vám podat zprávu o tom, jak se můj syn Sun moudrostí a přísností ctěného pana Šuej Taa změnil z člověka zpustlého v člověka užitečného. Jak ví celá čtvrť, otevřel pan Šuej Ta v blízkosti jatek malou, ale rychle vzkvétající továrnu na tabák. Před třemi měsíci jsem pokládala za nutné, abych jej tam se synem vyhledala. Přijal mě po krátkém čekání. Z továrny vyjde šuej Ta a přistoupí k paní Jangové.
ŠUEJ TA • Čím vám mohu posloužit, paní Jangová?
PANÍ JANGOVÁ-Pane Šuej Ta, chtěla bych se u vás přimluvit za syna Suna. Dnes ráno u nás byla policie a řekla, že jste jménem slečny šen Te vznesl proti nám žaiobu pro nedodržení manželského slibu a pro vylákání dvou set dolarů.
ŠUEJ TA • Zcela správně, paní Jangová..
PANÍ JANGOVÁ-Pane Šuej Ta, smilujte se proboha ještě jednou nad námi! Peníze jsou pryč. Když ztroskotal plán s místem letce, tak je za dva dni proben-dil. Vím, že je lump. I můj nábytek už prodal a do Pekingu se chtěl ztratit bez staré mámy. Pláče. Slečna Šen Te mu kdysi velice důvěřovala.
ŠUEJ TA - Co vy na to, pane Sune?
SUN zachmuřeně • Peníze jsou pryč.
ŠUEJ TA • Paní Jangová, pro slabost, kterou sestřenice z mně nepochopitelných příčin měla pro vašeho zpustlého syna, jsem ochoten to s ním ještě jednou zkusit. Řekla, že mu poctivá práce možná prospěje. Může dostat místo v mé továrně. Oněch dvě stě dolarů se mu postupně srazí z platu.
ppbrý člověk ze s'-čghuanu
SUN * Tedy: Buď do basy, nebo do továrny!
ŠUEJ TA - Máte na vybranou.
SUN • A s Šen Te bych si už nemohl promluvit?
ŠUEJ TA • Ne.
SUN • Tak mi přidělte práci.
PANÍ JANGOVÁ • Tisícerý dík, pane Šuej Ta! Jste nesmírně laskav a bohové vám to odplatí. Sunovi. Sešel jsi z pravé cesty. Pokus se teď vypracovat poctivou prací natolik, abys své matce mohl pohlédnout do očí. Sun jde za šuej Taem do továrny. Pani Jangová se vrací k rampě. První týdny byly pro Suna zlé. Práce se mu nezamlouvala. Měl málo příležitostí, aby se vyznamenal. Až v třetím týdnu mu přispěla na pomoc malá příhoda. On a bývalý truhlář Lin Tuo vlekli balíky s tabákem. Sun a bývalý truhlář Lin Tuo vlekou po dvou balících s tabákem.
BÝVALÝ TRUHLÁŘ se zastaví, zasténá a ' usedne najeden z balíku • Už se sotva vleču. Jsem na tuhle práci moc starý.
SUN usedne rovněž • Proč jim s těmi balíky prostě nepraštíš ?
BÝVALY TRUHLÁŘ-A z čeho bychom byli živi ? Vždyť musím zapřáhnout i děti, abychom měli aspoň na to nejnutnější. Kdyby to tak viděla slečna Šen Te! Ta byla hodná.
SUN • Nebyla z nejhorŠích. Kdyby nám byly poměry jen trochu přály, tak jsme spolu docela dobře vyšli. Rád bych věděl, kde je. — Uděláme dobře, když se do toho zase pustíme. V tuhle.dobu obyčejně přichází on. Oba vstanou.
SUN vidí přicházet Šuej Taa • Hoď sem ten pytel, ty srabaři 1 Sun si naloží na záda i balík Lin Tua.
BÝVALÝ TRUHLÁŘ ■ Mockrát děkuji. Ba, kdyby tady byla ona a kdyby viděla, jak pomáháš starému muži, ták bys u ní hned stoupl v přízni. Inu, kdyby! Přichází Suej Ta.
PANÍ JANGOVÁ-A pan Šuej Ta ovšem jediným pohledem pozná, kdo je dobrý pracovník, který se neštíti žádné práce. A zasáhne.
ŠUEJ TA - Stůjte, vy dva! Copak se děje? Proč
neseš jen jediný pytel? BÝVALÝ TRUHLAŘ • Jsem dnes trochu
unaven, pane šuej Ta, a pan Sun byl tak
laskav...
' ŠUEJ TA-Vrátíš se, příteli, a vezmeš tri balíky. Co dokáže Jang Sun, dokážeš také. Jang Sun má dobrou vůli, a ty ji nemáš.
PANÍ JANGOVÁ zatím co bývalý truhlář jde pro další dva balíky • Pan Šuej Ta neřekl sice Sunovi ani slovo, ale věděl, na čem je. A o příští sobotě při výplatě... Donesou stál a šuej Ta přichází s váčkem peněz- Stoupne si vedle dozorce — nezaměstnaného z předcházejících scén— a vyplácí mzdu. Ke stolu přistoupí Sun.
DOZORCE - Jang Sun— šest dolarů.
SUN - Promiňte, může to dělat jen pět. Jen pět dolarů. Uchopí listinu, kterou dozorce drží v ruce. Podívejte se, tady je chybně zapsáno, že jsem pracoval šest dnů, já tu ale jeden den nebyl kvůli soudnímu stání. Pokrytecky. Nechci brát za něco, co mi nepatří, ať je plat jak chce mizerný!
DOZORCE ■ Tak tedy pět dolarů! K Šuej Ta-ovi. Řídký případ, pane šuej Ta!
ŠUEJ TA • Jak tu může být napsáno šest dnů, když to bylo jen pět?
DOZORCE • Musel jsem se opravdu zmýlit, pane Šuej Ta. Sunovi, chladně. Víckrát se to nestane.
ŠUEJ T A pokyne Sunovi, abypřistoupil blíže • Zjistil jsem nedávno, že jste statný člověk a že svou sílu ochotně dáváte do služeb továrny. Dnes vidím, že jste dokonce i člověk poctivý. Stane se častěji, že se dozorce zmýlí v neprospěch firmy?
49
SUN • Má mezi dělníky známé a platí za jednoho z nich.
ŠUEJ TA - Rozumím. Ruka ruku myje. Přejete si mimořádný přídavek?
SUN • Ne. Ale budiž mi dovoleno upozornit, že jsem také člověk inteligentní. Dostalo se mi jakéhosi vzdělání, víte. Dozorce to s osazenstvem myslí velmi dobře, ale poněvadž je nevzdělaný, nedovede pochopit, co si žádá zájem firmy. Poskytněte mi jednotýdenní zkušební lhůtu, pane Šuej Ta, a jsem si jist, že vás přesvědčím o tom, že by má inteligence přinesla firmě větší užitek než síla mých svalů.
PANÍ JANGOVÁ ■ To byla smělá slova, ale toho večera jsem řekla synovi: „Jsi letec. Prokaž i tam, kde teď jsi, že se dovedeš vyšvihnout! Leť, ty můj sokole!" A opravdu, co všecko nedokáže vzdělání a inteligence! Jak se chce někdo bez nich dostat mezi lepší lidi? Pravé zázraky dokázal můj syn v továrně pana Šuej Taa! Sun stojí široce rozkročen za pracujícími. Podávají si přes hlavy koš nezpracovaného tabáku.
SUN ■ To není poctivá práce, vy tady! Ten koš musí letět! Dítěti. Proč si nesedneš na zem, zbytečně zabíráš místo! A ty bys docela dobře mohl ještě převzít lisování, ano, ty tady! Prasata líná, za co vás platíme? Rychleji s tím košem! K čertu! Posaďte toho dědka stranou, ať s dětmi jen cupuje! Teď je konec s lenošením tady! A všichni podle taktu! Tleská do taktu a koš putuje rychleji.
PANÍ JANGOVÁ • A ani osočování, ani hanění ze strany nevzdělaných lidí— neboť k tomu nakonec došlo— nepřiměly syna, aby se svým povinnostem zpronevěřil. Jeden z dělníků zanotuje „Píseň o osmém slonu". Ostatní se u refrénu přidávají.
PÍSEŇ O OSMÉM SLONU
1
Sedm silných slonů vlastnil pan Džin. Navíc byl tam osmý— ajta! Sedm bylo divokých, ten osmý ne. A ten osmý dělal policajta. Poklusem!
Pan Džin má velký les a ten musíte vykácet ještě dnes, ještě dnes!
2 -
Sedm silných slonů kácelo les a pan Džin jel na osmém zpychle. Celý den osmý slon stál líně v lese tom, dbal o to, aby práce šla rychle.
Jen zabrat!
Pan Džin má velký les
a ten musíte vykácet
ještě dnes, ještě dnes!
3
Sedm silných slonů nechtělo dál. Byli sytí kácení stromů. Pan Džin řekl: Sběř! Pak těm potvorám věř!
A žrát dal osmému slonu. Copak je?
Pan Džin má velký les a ten musíte vykácet ještě dnes, ještě dnes!
4
Sedm silných slonů bez klů chodilo, jenom osmý byl vlastníkem zubů. Slon číslo osm dny celé těch sedm mlátil bděle
a pan Džin se smál na plnou hubu.
dobrý člověk ze s'-čchuanu
Jen dále!
Pan Džin má velký les a ten musíte vykácet ještě dnes, ještě dnes!
Šuej Ta přistoupil loudavým krokem s doutníkem v ústech k rampě. J ang Sun zpíval refrén třetí slohy s úsměvem s sebou a přLposlední sloce zrychlil tleskáním tempo. PANÍ JANGOVÁ - Jsme opravdu panu Šuej Taovi nesmírně zavázáni. Téměř bez přičinění, ale přísností a moudrostí dostal ze Suna vše, co v něm bylo dobrého! Nezískal si ho nějakými fantastickými sliby jako jeho tak velebená sestřenice, nýbrž přinutil jej k poctivé práci. Dnes je ze Suna docela jiný člověk než před třemi měsíci. To snad uznáte! „člověk ušlechtilý je jako zvon, rozezní se jedině, když do něho udeříš," říkávali naši předkové.
9.       Krámek šen Te
Krám se změnil v kanceláří klubovkami a krásnými koberci. Prší. Šuej Ta, nyní tlustý, se loučí s majiteli krámku s koberci. Sinová pobaveně přihlíží. Je nápadně vystrojena.
SUEJ TA • Je mi líto, že nemohu říci, kdy se vrátí.
STAŘENA ■ Dostali jsme dnes dopis s dvěma sty dolary, jež jsme jí kdysi půjčili. Odesilatel nebyl uveden. Psaní však přichází zaručeně od Sen Te. Rádi bychom jí napsali, ale jaká je adresa?
ŠUEJ TA ■ Ani tu bohužel neznám.
STAREC-Pojďme.
STAŘENA - Jednou se vrátit musí.
Šuej Ta se ukloní. Stará dvojice odchází nejisté a znepokojeně.
SINOVÁ ■ Dostali své peníze příliš pozdě. Přišli zatím o krám, poněvadž nemohli zaplatit daně.
ŠUEJ TA ■ Proč nepřišli za mnou?
SINOVÁ-Za vámi se nikomu nechce. Čekali asi, až se Šen Te vrátí, poněvadž neměli nic písemného. V kritických dnech pak starce zachvátila horečka a žena u něho seděla ve dne v noci. "
ŠUEJ TA musí pro nevolnost usednout • Mám zase závrať!
ŠINO YApřispěchá na pomoc ■ Jste v sedmém měsíci ! Takové rozčilení vám nesvědčí. Můžete si gratulovat, že máte mne. Bez cizí pomoci se neobejde nikdo. Inu, budu ve vaší těžké hodince při vás. Směje se.
ŠUEJ TA slabě- Mohu s tím počítat, paní sinová?
SINOVÁ "No ovšem! Bude to ovšem maličkost stát. Rozepněte si límec, udělá vám to dobře.
Š U EJ TA plačtivě • Je to všecko jen kvůli dítěti, paní Sinová.
SINOVÁ • Všecko kvůli dítěti.
ŠUEJ TA-Jenže příliš rychle tloustnu. To musí být nápadné.
SINOVÁ-Přičítají to vašemu blahobytu!
ŠUEJ TA ■ A co se stane s maličkým?
SINOVÁ • Na to se ptáte třikrát denně. Dáme ho do opatrování. Dostane se mu té nej-lepší péče, jakou lze penězi zaplatit.
ŠUEJ TA ■ Ano. S bázní. A Šuej Taa nesmí nikdy spatřit.
ŠINOVÄ ■ Nikdy, Vždycky jen Šen Te,
ŠUEJ TA • Ale ty pověsti ve čtvrti! Prodavač vody se svými řečmi! Číhají kolem krámu!
SINOVÁ ■ Dokud se to nedozví holič, není nic ztraceno. Napijte se trochu vody. , Vstoupí Sun v elegantním obleku a s aktovkou
51
obchodníka. Spatří udiveně Suej Taa v náručí Sinové. SUN • Ach, neruším?
ŠUEJ TA těžce vstane a zajde vrávoravým krokem ke dveřím - Zítra na shledanou, paní Sinová! Sinová si natáhne rukavičky a odchází s úsměvem.
SUN ■ Rukavičky! Odkud, proč, nač? Neokrádá vás? Poněvadž Suej Ta neodpoví. Že byste i vy byl přístupný něžnějším citům? Je to komické. Vyjme, z aktovky list. V žádném případě nejste v poslední době již tak na výši jako dříve. Jste náladový, nerozhodný. Nejste churav? Obchod tím trpí. Tady už je zase lejstro od policie. Chtějí továrnu zavřít. Říkají, že mohou pro místnost schválit nanejvýš dvakrát tolik lidí, než zákon připouští. Musíte s tím konečně něco udělat, pane Šuej Ta! Suej Ta se naň chvilku dívá, jakoby duchem . nepřítomný. Pak zajde do komory a vrací se s papírovým sáčkem. Z vytáhne nový tvrdásek a hodí jej na stůl.
ŠUEJ TA-Firma si přeje, aby její zástupci chodili pořádně oblečeni.
SUN ■ Snad jste ten klobouk nekoupil pro
.  ' , mne?
ŠUEJ TA ■ Zkuste, jestli vám sedí,
Sun hledí překvapeně a nasadí si klobouk. Šuej Ta mu jej na hlavě upravuje.
SUN - Služebník, ale ne, abyste mi zase uhnul. Musíte si dnes s holičem promluvit o novém projektu.
ŠUEJ TA-Holič si klade nesplnitelné podmínky.
SUN - Jen kdybyste mi už konečně chtěl svěřit, jaké to jsou podmínky.
ŠUEJ TA vyhýbavě - Ty baráky úplně stačí.
SUN- Ano, úplně stačí pro verbež, která v nich pracuje, ale tabáku škodí. Vlhne. Promluvím si ještě před poradou s Mi C : o jejích místnostech. Ty kdybychom do-
stali, tak můžeme celou tu naši žebravou a neduživou pakáž vyhodit. Pohladím Mi C při šálku čaje tlustá kolena a místnosti nás stojí polovičku.
ŠUEJ TA ostře- To neuděláte. Přeji si, abyste se v zájmu dobré pověsti firmy choval vždy zdrženlivě a stroze obchodnicky.
SUN - Co jste tak podrážděný? Že by nepříjemné klepy ve čtvrti?
ŠUEJ TA ■ Nestarám se o klepy.
SUN- Tak to snad zase dělá ten déšť. Za deště býváte vždycky podrážděný a trudno-myslný. Rád bych věděl, proč?
WANGÚV HLAS zvenčí •
Vodu prodávat mám — v louži! Začalo teď pršet náhle a já jsem se tolik ploužil pro ten doušek pro vyprahlé. A teď volám: Čerstvá voda! Čas bídy nastal! Kde člověk je, který by platil a chlastal?
SUN • To je ten zatracený prodavač vody. Za chvilku zase začne proti nám popuzovat lidi.
WANGÚV HLAS zvenčí • Copak ve městě už není jediného dobrého člověka? Ani tady, kde žila dobrá šen Te? Kde je ta, která mi před mnoha měsíci i při dešti odkoupila pohárek, čistě pro potěšení srdce? Kde je teď? Neviděl ji někdo? Do tohoto domu jednoho večera vkročila a víckrát z něho nevyšla!
S U N * Neměl bych mu už konečně zacpat hubu? Co je mu po tom, kde je! Myslím si ostatně, že to tajíte jen proto, abych se to nedověděl já.
WANG vstoupí • Pane šuej Ta, ptám se vás znovu, kdy se Šen Te vrátí. Uplynulo už šest měsíců, co se vydala na cesty. Poně-
dobrý člověk ze s'-čghuanu
vadž šuej Ta mlčí. Zatím se tady stalo leccos, co by se bylo za její přítomnosti nikdy nestalo. Poněvadž šuej Ta ještě stále mlčí. Pane Šuej Ta, ve čtvrti kolují pověsti, že se Šen Te něco přihodilo. My^ její přátelé, jsme velmi znepokojeni. Buďte přece tak laskav a sdělte nám konečně její adresu!
Š U EJ TA • Bohužel, pane Wangu, teď nemám čas. Přijďte příští týden.
WANG rozčileně • Lidé si také všimli toho, že rýže, kterou tady potřební vždy dostávali^ od nějaké doby zase ráno stává přede dveřmi.
ŠUEJ TA • Co z toho vyvozují?
WANG ■ Že Šen Te vůbec neodcestovala.
ŠUEJ TA • Nýbrž? Poněvadž Wang mlčí. Dám vám tedy odpověď. Odpověď konečnou. Jste-li přítelem Šěn Te, pane Wangu, tak se po místě jejího pobytu.ptejte co nejméně. Tolik vám radím.
WANG ■ Pěkná rada! Pane Šuej Ta, Šen Te mi před svým zmizením sdělila, že je v jiném stavu!
SUN • Cože?
ŠUEJ TA rychle ■ Lžeš!
WANG i velkou vážností k Šuej Taovi • Pane Šuej Ta, nemyslete si, že se přátelé šen Te někdy po ní přestanou ptát. Na dobrého člověka se nezapomíná snadno. Není jich tolik. Odejde.
Šuej Ta hledí strnule za ním. Pak rychle odejde do komory.
SUN obecenstvu • Šen Te v jiném stavu! To je strašné! Byl jsem napálen! Musela o tom ihned povědět bratranci, a ten mizera ji samozřejmě okamžitě odklidil, „Sbal své věci a zmiz, než otec dítěte něco zvětří!" Jaká zvrácenost! Jaká nelidskost! Mám syna. Malý Jang je na obzoru! A co se stane? Děvče zmizí a mě tu nechají dřít! Dostává zlost. Tvrďáčkem mě odbudou!
Dupe po něm nohama. Ty zločince! Ty lupiči! Ty únosce dětí! A děvče je prakticky bez ochrany! Z komory se ozve vzlykot. Sun se Zarazí. Nebyl to vzlykot? Kdo to? Teď ustal. Co je to za vzlykot v komoře? Šuej Ta, ten prohnaný chlap, přece nevzlyká? A proč rýže dosud ráno stává přede dveřmi? Není děvče přece jen tady? Neskrývá ji jen? Kdo by tam jinak uvnitř vzlykal? To by tak byla trefa! Jestli je v jiném stavu, tak ji musím stůj co stůj-sehnat! šuej Ta se vrací z komory. ZaJ^e ^e dveílm a hledí do deště. SUN-Tak kdepak je?
ŠUEJ TA pozvedne ruku a naslouchá • Okamžik!
Je devět hodin. Ale není dnes nic slyšet.
Prší moc silně. SUN ironicky • Copak chcete slyšet? ŠUEJ TA • Letadlo s poštou. SUN • Zanechte vtipů.
ŠUEJ TA • Kdysi mí bylo řečeno, že byste chtěl létat? Ztratil jste zájem?
SUN - Nestěžuji si na nynější zaměstnání, jestli narážíte na tohle. Víte, nemám rád noční službu. A létat s poštou, znamená, létat v noci. Firma mi jaksi přirostla k srdci. Jde přece o firmu mé bývalé snoubenky, i když odcestovala. Odcestovala přece?
ŠUEJ TA • Proč se ptáte?
SUN ■ Možná proto, že míjejí záležitosti ještě stále nejsou lhostejné.
ŠUEJ TA • To by mou sestřenici mohlo zajímat.
SUN *Její záležitosti mi jsou nesporně natolik blízké, že bych například nemohl trpně přihlížet, kdyby ji někdo připravoval o volnost pohybu.
ŠUÉJ TA - Kdo?
SUN • Vy.
Zámlka.
ŠUEJ TA • Co byste v takovém případě udě-lal?
53
SUN • Především bych si možná znovu pohovořil o svém postavení u firmy.
ŠUEJ TA • Ach tak. A kdyby vám firma, to znamená, kdybych vám já zajistil přiměřené postavení, směl bych pak počítat s tím, že zanecháte jakéhokoli dalšího pátrání po své bývalé snoubence?
SUN • Možná.
ŠUEJ TA • A jak si své nové postavení u firmy představujete?
SUN - Jako postavení vedoucí, které by mi například umožnilo vás vyhodit.
ŠUEJ TA • A kdyby firma vyhodila*místo mne vás?
SUN • Pak bych se asi vrátil, ale nikoli sám. ŠUEJ TA • Nýbrž? SUN • S policií.
ŠUEJ TA • S policií. A co kdyby tu policie nikoho nenašla?
SUN ■ Tak by se pravděpodobně podívala do komory. Pane Šuej Ta, touha po dámě mého srdce se stává neutišitelnou. Cítím, že budu muset něco podniknout, abych ji mohl zase sevřít v náručí. Klidné. Je v jiném stavu a potřebuje mít někoho kolem sebe. Musím si o tom promluvit s prodavačem vody. Jde,
šuej Ta se strnule za ním dívá. Potom se rychle vrací do komory. Přináší různé věci Šen Te, jako prádlo, Šaty, toaletní potřeby. Dlouho si prohlíží šálu, kterou Sen Te koupila od obchoď nika koberci. Pak vše sbalí do uzlíku, a když uslyší hluk, schová jej pod stůl. Vstoupí majitelka domu apanŠuFu. Zdrávi Šuej Taa a odkládají deštníky a galoše.
MAJITELKA DOMU-Nastává podzim, pane Šuej Ta.
PAN ŠU FU • Melancholická roční doba!
MAJITELKA DOMU • A kde je váš šara-mantni prokurista? Je to strašný lichot-nik! Ale vy ho asi z té stránky neznáte. Umí ostatně spojovat svůj šarm s obchod-
ními povinnostmi, takže z toho asi máte jen prospěchu
ŠUEJ TA se ukloní ■ Posaďte se, prosím! Usednou a začnou kouřit.
ŠUEJ TA • Přátelé, nepředvídaná událost, která může být spojena s jakýmisi následky, mě nutí, abych náramně uspíšil jednání, jež jsem minule vedl o budoucnosti svého podniku. Pane Šu Fu, továrna má nesnáze.
-PAN ŠU FU • To není nic.nového.
ŠUEJ TA • Ale teď hrozí policie otevřeně, zeji ' zavře, jestli nebudu moci prokázat, že jednáme o získání nového objektu. Pane Šu Fu, jde o jediné vlastnictví mé sestřenice, o kterou jste vždy projevoval takový zájem.
PAN ŠU FU • Pane šuej Ta, nemám nejmenší chuti jednat s vámi o projektech, které stále narůstají. Mluvím o malé večeři s vaší sestřenicí, a vy naznačujete finanční obtíže. Dávám vaší sestřenici k dispozici domy pro lidi bez přístřeší, a vy v nich etablujete továrnu. Odevzdám jí šek, a vy jej prezentujete. Vaše sestřenice zmizí, a vy žádáte sto tisíc dolarů se zdůvodněním, že mé domy jsou příliš malé. Pane, kde je vaše sestřenice?
ŠUEJ TA • Pane Šu Fu, uklidněte se. Mohu vám dnes sdělit, že se velmi brzy vrátí.
PAN ŠU FU • Brzy? Kdy? Že „brzy", to slyším od vás už několik týdnů.
ŠUEJ TA • Nežádal jsem na vás nové podpisy. Dotázal jsem se vás jedině, jestli byste byl mému projektu spíše nakloněn, kdyby se sestřenice vrátila.
PAN Š U F U ■ Řekl jsem vám už tisíckrát, že s vámi už nejsem ochoten projednávat nic, s vaší sestřenicí však všecko. Zdá se ale, že takovému jednání chcete zabránit.
ŠUEJ TA-Teď už nikoli.
dobrý člověk ze s'-čchuanu
>
PAN Š U F U > Kdy tedy bude moci k němu dojít?
ŠUEJ TA nejisté • Za tři měsíce.
PAN 5 U F U mrzutě - Pak tedy dostanete můj podpis za tři měsíce.
ŠUEJ TA *Je však třeba vše připravit.
PAN Š U F U ■ To můžete, Šuej Ta, jestli jste přesvědčen, že vaše sestřenice tentokrát opravdu přijde. "
ŠUEJ TA • Paní Mi Cc, vy byste byla ochotna policii potvrdit, že mohu dostat vaše provozní místnosti?
MAJITELKA DOMU - Jistě, jestli mi přenecháte prokuristu. Víte již po týdny, že to váži na tuto podmínku. Panu Šu Fuovi. Ten mladý muž je totiž obchodně náramně zdatný, a já potřebuji správce.
ŠUEJ TA • Snad chápete, že právě teď pana Jang Suna nemohu postrádat. Při všech těch potížích a při mém zdraví, které je v poslední době tak chatrné! Vždyť jsem byl od samého počátku ochoten vám jej odstoupit, ale...
MAJITELKA DOMU • Ano, ale! Přestávka.
ŠUEJ TA - .Dobře, zítra se k vám dostaví do kanceláře.
PAN ŠU F U • Jsem rád, že jste se odhodlal k tomuto rozhodnutí, Šuej Ta. Kdyby se slečna Šen Te opravdu vrátila, byla by přítomnost toho. mladého muže zde nanejvýš nevhodná. Víme, že měl na ni kdysi velmi neblahý vliv,
ŠUEJ TA Je ukloní • Nepochybně. Omluvte mé dlouhé otálení, pokud jde o mou sestře-nici Sen Te a pana Jang Suna, otálení, tak nedůstojné obchodníka. Ti lidé si byli kdysi blízcí.
MAJITELKA DOMU ■ V pořádku.
ŠUEJ TA se podívá ke- dveřím - Přátelé, a teď se snažme dospět k nějakému závěru. V tomto kdysi tak skrovném a nevzhled-
ném krámku, v němž místní chudáci kupovali tabák dobráčky Šen Te, se my, její přátelé, teď usnášíme, že zřídíme dvanáct krásných obchodů, v nichž se napříště
-----------bude prodávat dobrý tabák Šen Te. Jak
jsem zaslechl, říkají mi dnes „tabákový král ze S'-čchuanu". Ve skutečnosti jsem však tento podnik vedl jedině a výhradně v zájmu své sestřenice. Jí, jejím dětem a dětem jejích dětí má napříště náležet. ......Zvenčí povyk. Vstoupí Sun, Wang .a strážník.
STRÁŽNÍK • Pane Šuej Ta, lituji, ale vzrušená nálada čtvrti mě nutí, abych na udání z vaší vlastní firmy vyšetřil, zda svou se-střenici, slečnu Sen Te, neomezujete na svobodě. !
Š U E J T A • Nic takového nedělám.
STRÁŽNÍK-Pan Jang Sun tady tvrdí, že z komory za vaší kanceláří zaslechl vzly-kot, který mohl pocházet jedině od ženy.
MAJITELKA DOMU • To je směšné. Já a pan šu Fu, dva ctihodní občané tohoto města, o jejichž výpovědích policie může sotva mít pochybnosti, dosvědčujeme, že tu nikdo nevzlykal. Klidně tady kouříme doutníky.
STRÁŽNÍK • Dostal jsem bohužel příkaz, abych tu komoru prohlédl. Šuej Ta otevře dveře. Strážník se ukloní a vstoupí na práh. Podívá se dovnitř, pak se otočí a usméje se.
STRÁŽNÍK - Tady opravdu nikdo není.
SUN který k nemu přistoupil • Ale vzlykot se ozval! Jeho pohled zabloudí ke stolu, pod který nacpal Šuej Ta vak. Běží k němu. To tady prve ještě nebylo! Rozbalí vak a ukáže šaty i ostatní věci Šen Te.
WANG • To jsou věci Šen Te! Běží ke dveřím a zvolá. Objevili jsme tady její šaty.
STRÁŽNÍK se ujme věcí. Prohlašujete, že vaše sestřenice odcestovala. Pod vaším stolem
55
byl nalezen vak s věemi, které jí patří.
Kde je děvče, pane Šuej Ta? ŠUEJ TA • Neznám její adresu. STRÁŽNÍK • To je velmi mrzuté. VOLÁNÍ Z DAVU-Věci Šen Te se našly!
Tabákový král děvče zavraždil a pak je
odstranil!
STRÁŽNÍK- Pane šuej Ta, jsem nucen vás požádat, abyste šel se- mnou na strážnici. ■ ■
ŠUEJ TA se ukloní majitelce domu a panu ŠuFuovi • Prosím, abyste skandál omluvili, vážení. Ale dosud jsou soudcové v S'-čchuanu. Jsem přesvědčen, že se vbrzku všecko vysvětlí. Vyjde před strážníkem.
WANG • Byl spáchán strašlivý zločin!
SUN poděšeně • Ale vzlykot se tam ozval!
Mezihra — Místo, kde Wang nocuje
Hudba. Bohové se zjeví prodavači vody ve snu naposledy. Velmi se změnili. Stopy dlouhého putování, velké vyčerpanosti a nejrůznějších zlých příhod jsou na nich. jasně patrny. Jednomu byl s hlavy sražen klobouk, druhý nechal nohu v liščí pasti a všichni jsou bosí.
WANG • Konečně se zjevujete! Strašlivé věci se dějí v krámě Šen Te, osvícení! Šen Te se zase vydala na cesty, už před několika měsíci! Bratranec si vše prisvojil! Dnes byl zatčen. Prý ji zavraždil, aby se zmocnil krámu. Ale já tomu nevěřím, poněvadž jsem měl sen, v němž se mi zjevila a v němž mi prozradila, že ji bratranec vězní. Ach, osvícení, musíte se ihned vrátit, musíte ji nalézt.
I. BŮH • To je strašné. Celé naše hledání bylo marné. Málo jsme našli dobrých lidí,
a když jsme nějaké našli, nežili tak, jak je člověka důstojno. A tak jsme se rozhodli, že se odvoláme na Šen Te.
II. BÚH • Jestli zůstala dobrým Člověkem!
WANG • To zůstala zaručeně, jenže se ztratila!
I. BŮH • Pak je vse ztraceno.
II. BŮH ■ Zachovej důstojnost.
I. BŮH • NaČ teď ještě? Budeme se muset poděkovat, jestli se nenajde! S jakým světem jsme se to setkali! Všude bída, nízkost a odpadlictví! Dokonce i krajina od nás odpadla. Krásným stromům byly sraženy hlavy dráty a na druhé straně pohoří jsou vidět husté mraky dýmu a je slyšet hřmění děl, a nikde dobrého člověka, který by obstál!
III. BŮH-Ach, prodavači vody, zdá se, že
naše požadavky přinášejí smrt! Obávám se, že bude nutno škrtnout vše, co jsme stanovili jako mravní příkazy. Lidé mají co dělat, aby zachránili aspoň holý život. Dobrá předsevzetí je přivádějí na okraj propasti, dobré skutky je do ní srážejí. K oběma druhým bohům. Na tomto světě se nedá žít, to musíte uznat!
I. B Ú H prudce. Ne, lidé za nic nestojí!
III. BÚH • Poněvadž svět je příliš chladný!
II. BŮH ■ Poněvadž lidé jsou příliš slabí!
I. BŮH • Zachovejte důstojnost, milí, zachovejte důstojnost! Bratři, nesmíme zoufat. Jednoho člověka, který byl dobrý a nestal se člověkem zlým, jsme přece našli. Teď se sice ztratil, ale pospěšme si, abychom ho našli. Jeden stačí. Neřekli jsme si, že se všecko ještě může změnit k lepšímu, jestli se najde aspoň někdo, kdo v tomto světě obstojí, aspoň jediný člověk?
Bohové rychle zmizí.
dobrý člověk ze s'-čghuanu
10. Soudní síň
Ve skupinách: Pan šu Fu a majitelka domu. Sun a jeho matka. Wang, truhlář, dědeček, mladá nevěstka, oba staří manželé. Sinová. Strážník, švagrová.
STAŘEC - Je příliš mocný.
WANG ■ Chce otevřít dvanáct nových krámů.
TRUHLÁŘ - Jak má soudce vynést spravedlivý rozsudek, když přátelé obžalovaného, holič Šu Fu a majitelka domu Mi C, jsou i jeho přátelé?
ŠVAGROVÁ ■ Někdo viděl, jak Sinová včera večer donesla z příkazu pana Šuej Taa vykrmenou husu do soudcovy kuchyně. Sádlo kapalo z košíku.
STAŘEC Wangovi ■ Chudinku Šen Te už nikdy nenajdou.
WANG • Ba, jen bohové mohou vyjevit pravdu. STRÁŽNÍK • Ticho! Soudní dvůr přichází.
V soudcovských talárech vstoupí tři bohové.
Jdou podle rampy ke svým křeslům, je slyšet,
jak si šeptají. III. BŮH- Vyjde to najevo. Certifikáty jsou
padělány velmi neuměle.
11. BŮH ■ Nebudou také chtít uvěřit, že si
soudce tak najednou zkazil žaludek. I. BŮH • Proč by neuvěřili, vždyť snědl půl -husy.
š IN O VÁ • Jsou to noví soudcové!
WANG-A velmi dobří!
Třetí bůh, který jde poslední, jej zaslechne, obrátí se a usměje se naň. Bohové usednou. První bůh udeří kladívkem o stůl. Strážník přivede šuej Taa, jenž si vykračuje velmi pánovitě, ač je vítán pískotem,
STRÁŽNÍK • Připravte se na překvapení. Není to soudce Fuji čeng. Ale noví soudcové vypadají také velmi mírně. Šuej Ta spatří bohy a omdlí.
MLADÁ NEVĚSTKA - Co se děje? Tabákový král omdlel.
Š VAGROVÄ • Ano, když viděl nové soudce! WANG-Jako by je znal! Tomu nerozumím. I. BŮH-Jste Šuej Ta, velkoobchodník tabákem?
S U EJ TA velmi slabě • Ano.
I. BŮH • Klade se vám za vinu, že jste odstranil svou vlastní sestřenici, slečnu šen Te, abyste se mohl zmocnit jejího obchodu. Přiznáváte vinu? ,.ŠUEJTA-Ne.
I. BŮH listuje ve spisech - Napřed nám strážník této čtvrti poví, jaké pověsti požívá obžalovaný a jaké jeho sestřenice.
STRÁŽNÍK předstoupí- Slečna Šen Te byla děvče, které se snažilo být ke všem přívětivé, které—-jak se tak říká— žilo a dopřávalo také jiným, aby mohli žít. Pan Šuej Ta je naopak muž zásad. Slečnina dobrotivost jej občas nutila k přísnosti. Na rozdíl od děvčete však vždy dbal zákona, VašeMilosti. Odhalil lidi, kterýmjeho sestřenice důvěřivě poskytla přístřeší, jako bandu zlodějů a jednou zachránil Šen Te v poslední chvíli před zcela zjevnou křivou přísahou. Znám pana šuej Taa jako úctyhodného a zákonů dbalého občana.
I. BŮH • Je tu ještě někdo, kdo by chtěl dosvědčit, že obžalovaný není schopen zločinu, který se mu klade za vinu? Předstupují pan šu Fu a majitelka domu.
STRÁŽNÍK pošeptá bohům • Pan Šu Fu, velmi vlivný pán!
PAN ŠŮ F U ■ Pan Šuej Ta má ve městě pověst velmi váženého obchodníka. Je místopředsedou obchodní komory a byl ve své čtvrti navržen za smírčího soudce.
WANG mu skočí do řeči • Vámi! Obchodujete s ním.
STRÁŽNÍK šeptem • Chlapík pochybné pověsti !
MAJITELKA DOMU-Jako předsedkyně
57
dobročinného spolku bych ráda soudní dvůr upozornila, že pan Šuej Ta má v úmyslu nejen poskytnout spoustě lidí ve svém podniku ty nejsvětlejŠí a nejzdra-vější místnosti, jaké si lze představit, nýbrž že vedle toho trvale podporuje i náš chorobinec.
STRÁŽNÍK šeptem ■ Paní Mi C, blízká přítelkyně soudce Fu Ji Cenga!
I. BÚH-No dobře, ale teď bychom se také měli dovědět, zda někdo o obžalovaném nemá třebas mínění méně příznivé. Předstupuji Wang, truhlář, stará dvojice, nezaměstnaný, švagrová, mladá nevěstka.
STRÁŽNÍK • Nejhorší havěť z celé čtvrti!
I. BŮH • Nu, co víte vy o chování Šuej Taa?
ZMĚŤ VÝKŘIKŮ ■ Zničil nás! — Na mně vydíral! — Naváděl nás k špatnostem! — Vykořisťoval chudáky!— Lhal!— Podváděl ! — Vraždil!
I. BŮH ■ Obžalovaný, co na to odpovíte?
ŠUEJ TA • Neudělal jsem nic jiného, než že jsem své sestřenici zachraňoval holou existenci, Vaše Milosti. Přicházel jsem vždy jen tehdy, když hrozilo nebezpečí, že přijde o krámek. Musel jsem přijít třikrát. Nikdy jsem nechtěl zůstat. Okolnosti mě však přiměly, abych nakonec přece jen zůstal. Po ceiou dobu jsem se potýkal jen s těžkostmi. Má sestřenice se těšila oblibě a já jsem za ni dělal špinavou práci. Proto mě všichni nenávidí.
ŠVAGROVÁ • To je pravda. Jen si vzpomeňte třebas na tu věc s naším chlapcem, Vaše' Milosti! K Šuej Ta. A to ani nechci mluvit o těch pytlech.
ŠUEJ TA ■ A proč ne? Proč?
ŠVAGROVÁ k bohům • Šen Te nám poskytla přístřeší a on nás dal zatknout.
ŠUEJ TA ■ Kradli jste koláče!
ŠVAGROVÁ - Teď dělá, jako by mu bylo zá-
leželo na pekařových koláčcích! šlo mu o krám!
ŠUEJ TA • Měl se krám stát útulkem lidí bez přístřeší, vy sobci?
ŠVAGROVÁ • Neměli jsme kam jít!
ŠUEJ TA ■ Bylo vás příliš mnoho!
WANG * A co tihle! Ukazuje na starou dvojici. To byli také moc velcí sobci?
STAŘEC ■ Vložili jsme úspory do obchodu Šen Te. Proč jsi nás připravil o krám?
ŠUEJ TA ■ Poněvadž sestřenice chtěla dopo-moci letci k místu. Já měl obstarat peníze !
WANG • To možná chtěla, ale o to výnosné místo v Pekingu jsi stál ty. Krám ti nebyl dost dobrý.
ŠUEJ TA 'Nájem byl příliš vysoký!
ŠIN O VÁ • To mohu potvrdit.
ŠUEJ TA ■ A sestřenice obchodu nerozuměla.
SINOVÁ • I to! A nadto byla do letce zamilována.
ŠUEJ TA • Neměla snad na to právo?
WANG ■ To jistě! Proč jsi ji pak ale chtěl přinutit, aby si vzala muže, kterého nemilovala, tady toho holiče?
Š U EJ TA • Muž, kterého měla ráda, byl lump.
WANG ukáže na Suna ■ Tenhle?
SUN vyskočí ■ A poněvadž byl lump, tak jsi ho přijal do své kanceláře!
ŠUEJ TA • Aby ses polepšil! Aby ses polepšil!
ŠVAGROVÁ • A abys z něho udělal popo-háněče!
WANG • A když se takto polepšil, neprodals jej téhle tady? Ukáže na majitelku domu • Všude to vytrubovala!
ŠUEJ TA • Poněvadž mi chtěla odstoupit místnosti jen pod podmínkou, že jí bude hladit kolena!
MAJITELKA D O M U • To je lež! Už o mých místnostech nemluvte! Nemám už s vámi nic společného, vy vrahu! Uraženě od-šustí.
DOBRÝ ČLOVĚK ZE S'-ČGHUANU
>
SUN rozhodní • Vaše Milosti, musím se za něho přimluvit!
ŠVAGROVÁ • Samozřejmě, že musíš, jsi jeho
zaměstnanec. NEZAMĚSTNANÝ - Je nejhorŠÍ popoháněj
jaký kdy byl. Je to člověk naprosto
zpustlý.
SUN ■ Vaše Milosti, ať ze mne obžalovaný udělal cokoli, on není vrah. Krátce před zatčením jsem zaslechl hlas šen Te z komory za krámem!
I. BŮH lačně • Žila tedy? Vylič nám přesně, co jsi slyšel!
&XJN vítězoslavně • Vzlykot, Vaše Milosti, vzly-kot!
III. BŮ H • A podle toho vzlykotu jsi ji poznal? SUN • Zaručeně. Copak nepoznám její hlas? PAN Š U FU • Ba, dost často jsi ji přiměl k vzlykotu!
SUN ■ Ale přece jen jsem ji udělal šťastnou. Pak ji ale chtěl — ukazuje na Suej Taa — prodat tobě.
ŠUEJ TA Sunovi' Poněvadž jsi ji nemiloval!
WA N G ■ Ne! Šlo mu o peníze!
ŠUEJ TA • Ale k čemu měly peníze sloužit, Vaše Milosti? Sunovi • Tys chtěl, aby obětovala všechny přátele, ale holič nabídl své domy a své peníze, aby se pomohlo chudým. Musel jsem ji zasnoubit s holičem také proto, aby mohla konat dobro.
WANG ■ Proč jsi ji tedy nenechal konat dobro, když se podepisoval ten vysoký šek? Proč jsi poslal přátele Šen Te do těch špinavých rasoven, do té své továrny, tabákový králi?
Š U EJ T A ■ Bylo to kvůli dítěti!
TRUHLÁŘ • A co mé děti? Cos udělal s mými
dětmi?
Suej Ta mlčí. WANG • Ted mlčíš! Bohové dali Šen Te krám,
aby se stal malým praménkem dobra.
A Šen Te také vždy dobro konat chtěla, ale nakonec jsi vždy přišel ty a zabránils tomu.
ŠUEJ TA bez sebe' Poněvadž by jinak byl pra-
-----------------men vyschl, ty hlupáku.
SINOVÁ-To je pravda, Vaše Milosti!
WANG • Co je platný pramen, když se z něho nesmí čerpat?
ŠUEJ TA • Dobré skutky přivádějí na mizinu! •' WANG prudce - Ale špatné skutky vedou k bla-
........boby tu, že? Co jsi udělal s hodnou Šen
Te, ty chlape špatná? Kolikpak je dobrých lidí, osvícení? Ona však mezi ně patřila! Když mi tamhleten přerazil ruku, chtěla svědčit v můj prospěch. A teď svědčím já ve prospěch její. Byla dobrák, to dosvědčuji. £vedá ruku k přísaze.
III. BŮH-Co to máš s rukou, prodavači vody? Vždyť je chromá?
WANG ukáže na Suej Taa • To zavinil on, jedině on! Ona mi chtěla dát peníze na lékaře, ale pak přišel on. Byls jejím úhlavním nepřítelem!
ŠUEJ TA ■ Byl jsem jejím jediným přítelem! VŠICHNI-Kdeje? ŠUEJ TA • Odcestovala. WANG ■ Kam? ŠUEJ TA * To nepovím! VŠICHNI • Ale proč musela odcestovat? ŠUEJ TA křičí • Poněvadž byste ji jinak byli zničili!
Nastane náhlé ticho. ŠUEJ TA klesl na židli • Už nemohu. Všecko vysvětlím. Jestli dáte vyklidit síň a zůstanou tu jen soudcové, jsem ochoten se přiznat.
VŠICHNI • Přiznává se! Je usvědčen!
I. BŮH udeří kladívkem do stolu • Vykliďte síň!
Strážník vyklidí síň. SINOVÁ při odchodu, se smíchem • Ti se podiví! ŠUEJ TA - Jsou venku? Všichni? Už nemohu
mlčet. Poznal jsem vás, osvícení!
59
II. BŮH 1 Cos udělal s naším dobrým člověkem ze S'-čchuanu?
Šuej Ta sejme Škrabošku a strhne si šaty; před bohy stane Šen Te. II. BŮH-Šen Te!
ŠEN TE ■ Ano, jsem to já. Jsem Šuej Ta i Šen Te zároveň. Váš někdejší rozkaz, i abych byla dobrá, a přece přitom žila, jako blesk mě rozpoltil na dvě části. Ani nevím,
jak se to stalo: nemohla jsem být zároveň dobrá k jiným i k sobě. Bylo pro mne příliš těžké pomáhat jiným i sobě.
Ach, váš svět je tak svízelný! Příliš mnoho
bídy, příliš mnoho zoufalství! Podáš ruku chudákovi a hned ti ji urve 3 Kdo pomáhá ztraceným, sám je ztracen! Neboť kdo je s to dlouho se zdráhat, aby byl zlý, když tady
ten, kdo nejí maso, umírá? Z čeho jsem měla brát vše, čeho bylo
třeba? Jenom ze sebe! Ale pak jsem byla na dně! Tíha
dobrých předsevzetí mě zamáčkla do země. Když jsem však
páchala bezpráví, blahobytne jsem si vykračovala a měla
jsem co hrdlo ráčí! Něco musí být nesprávné na tom vašem
světě. Proč je na zlomyslnost vypsána cena a proč
dobrého člověka čekají tak těžké  tresty? Ach, ve mně byla taková dychtivost nechat se hýčkat!
A bylo ve mně skryté vědění, neboť má pěstounka mě myla v bahně ulice. Tak se zbystřil můj zrak. Avšak soucit mě tak bolel, že jsem ihned byla vzteklá
jak vlčice
tváří v tvář bídě. Pak
jsem cítila, jak se měním a jak
se z mých rtů stává zvířecí pysk. Jak popel
chutnalo v ústech dobrotivé slovo. A přece bych ráda bývala byla andělem předměstí. Darovat bylo mi rozkoší. Stačila šťastná tvář, a vznášela jsem se jak na obláčcích. Zatraťte mne: vše, co jsem spáchala, udělala jsem proto, abych pomohla sousedům,
abych mohla mít ráda svého milého a abych
uchránila svého synáčka od nedostatku. Pro vaše velké plány, bohové, byla jsem já, ubohý člověk, příliš nepatrná.
I. BŮH naprosto zděšen - Nemluv dále, nešťastnice! Co si máme myslet my, kteří jsme tak rádi, že jsme tě zase našli.
ŠEN T E • Ale vždyť vám musím říci, že já jsem. ten zlý člověk, o jehož ohavnostech tu všichni mluvili.
I. BŮH ■ Ten dobrý člověk, o jehož dobrotě tu všichni mluvili!
ŠEN TE • Ne, také ten zlý!
I. BŮH ■ Nedorozumění! Několik nešťastných
příhod. Několik bezcitných sousedů! Trochu přílišné horlivosti!
II. BŮH • Ale jak má žít dále?
I. BŮH ■ Dokáže to! Je statná osoba, má úhled-
nou postavu a leccos vydrží.
II. BŮH • Copak jsi neslyšel, co říká?
I. BŮH prudce - Samé zmatené, velmi zmatené věci! Věci nevěrohodné, velmi nevěrohodné! Máme přiznat, že naše příkazy přinášejí smrt? Máme se svých přikázání vzdát? Zarputile. Nikdy! Má být svět změněn? Jak? Kým? Ne, vseje v pořád-
dobry Člověk ze s'-čghuanu
ku. Uhodl rychle kladívkem do stolu. A teď— na jeho znamení zazní hudba. Rozprostře se růžový jas.
Dovolte nám vrátit se zpátky. Tento malý svět
nás velmi upoutal. Jeho radost i žalost nám byly vzpruhou i bolely nás. Ale rádi si tam nad hvězdami vzpomeneme na dobrého člověka, na tebe, Šen Te, která tady dole svědčíš o našem duchu, v chladných temnotách neseš lucerničku. Buď zdráva, hodně štěstí!
Na jeho znamení se otevře strop. Spustí se růžový mráček. Na něm se bohové pomalu vznášejí vzhůru.
ŠEN TE • Ach, zůstaňte, bohové! Neodcházejte! Neopouštějte mě! Jak mám pohlédnout do očí těm dobrým starým manželům, kteří ztratili krám, a prodavači vody se zchromlou rukou? A jak se mám ubránit holiči, kterého nemiluji, a jak Sunovi, kterého mám ráda? A mé tělo je požehnané, brzo se mi narodí syn a bude chtít jíst! Nemohu tady zůstat! Dívá se uštvaně ke dveřím, jimiž mají vstoupit její trýznitelé.
I. BÚH • Můžeš. Jen buď dobrá a vše se v dobré obrátí!
Vstoupí svědkové. Vidí s údivem, že se soudcové vznášejí na růžovém obláčku.
WANG • Vzdávejte úctu! Bohové se objevili mezi námi! Tři z nejvyšších bohů přišli do S'-čchuanu, aby hledali dobrého člověka. Už ho našli, ale...
I. BŮH • Žádné ale! Tuje!
VŠICHNI • Šen Te!
I. BÚH • Nezahynula, byla jen skryta. Zůstane
mezi vámi, ten dobrý člověk! Š E N T E • Budu však potřebovat bratrance! I. BÚH - Nepříliš často!
Š E N T E • Aspoň jednou týdně!
I. BŮH- Jednou za měsíc, to stačí!
ŠEN T E ■ Ach, neztrácejte se, osvícení! Ještě jsem neřekla všecko! Nutně vás potřebuji!
BOHOVÉ zpívají.
TERCET MIZEJÍCÍCH BOHŮ NA MRAČKU
........Délenemůžem tu pobýt
nežli letmou chvíli jen: nález ten chtít slovy zdobit, zmizel by jak krásný sen. Vaše tělo vrhá stíny v záři slunce, v záři svic. Dovolte nám proto nyní navrátit se domů — v Nic.
ŠEN TE ■ Pomoc! BOHOVÉ-
Je konec hledání, my půjdem v dál,
6 odcházíme v tmu!
Ó chvála chval, ó chvála chval
člověku tomu dobrému!
Zatím co Šen Te po nich zoufale natahuje paže, bohové s úsměvem a máváním zmizl.
m
EPILOG
Herec vyjde před oponu a epilogem se omlouvá obecenstvu.
HEREC • Vážené publikum, teď bez zlobení: my víme, že to žádný konec není. O zlaté legendě jsme snili přetiše, v zahořklý konec zvrtlo se nám vše., Jsme sami zklamáni a zříme zmořeni staženou oponu, dokořán problémy.
Přitom jsme na vás přece závislí — požitek máte mít, á ne být zakyslí. Nic zastírat si nemůžeme: Víte, jsme bankrot, když nás nedoporučíte! Možná, že strach nám zboural lešení. To stává se. Lecjaké řešení? Žádné jsme nenašli, ba ani za vstupné! Má to být jiný člověk? Jiný svět? Či ne? Snad jiní bohové? Čí žádní, k čertu?
Jsme zdrceni, ba, bez všech žertů! Jediná cesta vede z té hry zakleté: že sami přemýšlet hned začnete, jak dobrému člověku z jeho nesnáze k dobrému konci dopomoci lze. Vážené publikum, hledej si konec samo: musí se najít dobrý, ano, ano, ano!
dobrý člověk ze s'-čchuanu