LET PŘES OCEÁN ROZHLASOVÁ NAUČNÁ HRA PRO CHLAPCE A DÍVČATA Spolupracovníci: E. Hsuplmam^vň, K. Wnll 1 Výzva každému z nás RÄDIO • Společnost vás prosí: Zopakujte Prvý přelet oceánu A to společným Q Zpíváním z not A společným čtením textu. Tady je stroj Vstup do něho Na druhé straně v Evropě tě očekávají Kyne ti sláva. LETCI * Vstupuji do stroje. Americké noviny velebí lehkomyslnost letců AMERIKA (RÁDIO) • Je to pravda, že prý s sebou nemaž Nic než svůj slamák a vlezl jsi tedy Do letadla jak blázen? Chceš Na takovém starém plecháči Přeletět Atlantik? Bez průvodce, který by se staral O orientaci Bez kompasu a bez vody? Letci se představují a startuji v New Yorku k letu do Evropy LETCI ■ Na mém jméně nezáleží Je mi 25 let Můj dědeček byl Švéd Já jsem Američan. Svůj stroj jsem si sám vybral. Uletí 210 km za hodinu LET PŘIiS OCEÁN Jmenuje se „Duch ze St. Louis" Ryanovy letecké závody v San Dicgu Jej postavily za 60 dnů. Byl jsem při tom 00 dnů, a bO dnů jsem do map Kontinentů i moří Zakresloval svůj let. Letím sám. Namísto druhého muže si be™ víc benzínu. Letím v letadle bez rádia. Letím s nejlcpším kompasem. 3 dny jsem čekal na ucj vhodnější počasí Ale zprávy meteorologických stanic Nejsou dobré a budou horší: MÍha nad pobřežími a nad mořem vichřice Ale nebudu teď už déle čekat Vzlétnu, Odvážím se toho. Máni s sebou: 2 elektrické svítilny 1 svinuté lano 1 klubko motouzu 1 lovecký nůž 4 rudé pochodně zapečetěné v kaučukových trubicích f 1 vodotěsnou krabicí se zápalkami 1 velkou jehlici 1 velký kanystr vody a 1 polní láhev s vodou 5 železných zásob, konzerv americké armády, každá vystačí na 1 den. S Ale v nouzi i déle. 1 sekeru 1 pilu I gumový člun. Nyní letím. Před 2 desítiletími slavili Muže jménem Blériot, protože T Přeletěl mizerných 30 km mořské vody. Já přeletím 3 000. Město New York se poptává lodí MÉSTO NEW YORK (RÁDIO) • Hovoří město New York: Dnes v 8 hodin ráno Odtud přes moře Odletěl muž Ve směru vašeho kontinentu. Již sedm hodin je na cestě Nemáme o něm žádnou zprávu A prosíme Aby nám lodi řekly Kdyby ho spatřily. LETCI • Když tam nedorazím Nikdo už me nespatří. LOĎ (RÁDIO) ■ Hovoří loď „Empress of Scodand" 49 stupňů 24 minut severní šířky a 34 stupňů 78 minut západní délky Před chvíli jsme slyšeli Ve vzduchu nad námi Ve značné výši Hukot motoru. Kvůli mlze Jsme nezahlédli nic přesného Je však možné Ze to byl váš muž Se svým strojem „Duch ze St. Louis". LETCE ■ Nikde lod a nyní Se blíží mlha. Téměř po celou dobu letu musili letci bojovat s mlhou MLHA (RÁDIO) • Jsem mlha a musí se mnou počítat Každý, kdo se vydá nad vodu. 1 000 let nikdo neviděl nikoho Kdo by chtěl poletovat vzduchem! Kdo vlastně jsi ? Ale však my už se postaráme Aby tady ani nadále nikdo nepoletoval! Jsem mlha! Leť zpátky! LETCI ■ Co mi tu říkáš Stojí za úvahu Budcš-li takto pokračovat, poletím Mužná opravdu zpátky. Neexistuje-li vyhlídka Dál nebojuji. Buď se Štítem anebo na štítě To není moje. Ale nyní Přece jen ještě zpátky nepoledm. MLHA (RÁDIO) ■ Tcďjsi ještě velikán, protože Se ve mně dosud nevyznáš Teď ještě pod sebou vidíš krapet vody A víš Kde jc vpravo a kde vlevo. Ale Počkej ještě noc a den Až už neuvidíš vodu ani nebe Ani své kormidlo Ani svůj kompas. Až budeš starší, budeš Vědět, kdo já jsem: Jsem mlha! LETCI ■ Sedm mužů stavělo můj stroj v San Diegu Z několika metrů ocelových trubek Častokrát 24 hodin bez přestávky. 131 Co udila li, musí mi postačit Oni pracovali, já Pracuji dále, nejsem sám, letí Nás tedy osm. MLHA (K.ADIO) - Nyní jsi stár 35 roků ;t lí:.jií. se málo, ale Až budcí stár 25 roku. a jednu noc a jeden den Dudci se bát už více. Pozítří a jeSté tisíc roků tu bude voda Vzduch a mlha Ale ty Už nebudeš. LETCI * Až dosud byl den, ale ted Nastává noc. MLHA (RÁDIO) ■ Už 10 hodin bojuji 8 mu Bern, který Poletuje vzduchem, což 1 000 let nikdo neviděl. Nemohu Ho dostat dolů Postarej se o něho ty, sněhová vichřice! LETCI ■ Nyní propuká Sněhová bouře! N cziui! k:i- Už několik hodin nevidí tento člověk měsíc Ani svou vlastni ruku Ale nezaniká. Naložila jsem na jeho letadlo led Aby ztěžklo a táhlo ho dolu Ale led t, něho opadává a On nezaniká. LETCI • Už to nejde Hned spadnu do vody Kdo by si byl pomyslil Že jcStě i lady je led! Byl jsem 3 0U0 metrů vysoko a 3 metry hluboko nad vodou Alt: všude je vichřice, led a mlha. Proí jsem ji blázen vzlétl? Ted" mám strach umřít Ted zanikám, 4 dny přede mnou vzlétli dva muži Nad vodu jako já A voda je pohltila, a mne Pohltí také. V noci se přihnala sněhová vichřice SNĚHOVÁ VICHŘICE (RÁDIO) ■ Už hodinu je ve mně muž S letadlem! Někdy vysoko nade mnou Jindy dole lesně nad vodou! Už hodinu ho vrhám Proti vodě . proti nebi Nemá čeho bc chytnout, ale Nezaniká. Padá nahoru A stoupá dolů Je slabší nežli na břehu strum Zemdlený jako list bez větve, ale 7 Spánek SP/NEK (RÁDIO) ■ Spi, Charlie škaredá noc Už je za jiinii. Vichřice Je pryč, Spi, spi, Charlie Vítr té přece nadnáší. LETCI ■ Vín pio mne nedělá pranic Voda. a vzduch jsou mi nepřátelské, Jsem jejhh nepřítel. SPÁNĽK (RADÍ O) Jen na minutu se skloň Nad páku kormidla, jen trochu přivři oči Tvá ruka zůstane bdělá. lei1 pftES oceAn LETCI ■ Častokrát i\ hodin bez přestávky Stavěli moji kamarádi v San Dicgu Tento stroj. Kéž Nejsem horší než oni. Já Spát nesmím. SPÁNEK (RÁDIO) ■ Odpočiň si. Mái ještě daleko Vzpomeň si na polnosti v Missouri Tam je tvůj dům a tvá řeka Tam jsi doma, LETGI ■ Nejsem unaven. Ideologie LETCI ■ l Mnozí říkají, že doba je stará Ale já jsem vždycky věděl, že je to nová doba. Pravím vám, že nikoli samy od sebe Rostou už 20 let domy jak poboří z kovu Mnozí táhnou rok co rok do měst, jako by něco očekávali A na smějících íse kontinentech Se vykládá, že veliké obávané moře Je pouhá louže. jako první nyní letím přes Atlantik Ale jsem přesvědčen, že již zítra Se IIH-TLUI lelll IjlulťU- SULÚL 2 Ji- ío však bitva í primitívnosti A úsilí zlepšit tuto planetu Úsilí podobné dialektické ekonomii Která od základu promění svět. Nyní totiž Bojujme s p N rodu u Až samí se staneme přirozenými. My a naše technika nejsme dosud přirození My a naäc technika Jsme primitivní. Parníky vypluly proti plachetnicím Které za sebou zanechaly veslařské čluny. Já Letím proti parníkům V boji s primilívnOStí-Mé letadlo, slabé a chvějivé Mr přístroje plné nedostatků _ J - ■ ? i L lrpší -mv.IÍ i y tlui:iv.id(]í, ale Tím že letím Bojuj u se svým letadlem a S primitivnuslí. I bojuji tedy s přírodou a Se sebou samým. Ať jsem kdokoli a ať věřím jakýmkoli hloupostem Když letím, jsem Skutečný atheista. Tam, kde vody na nebi temněly Mezi rozbřeskem a smrákáním Po dobu desetitisíce roků nezadržitelně vznikal Bůh. A stejně tak Nad pohořími, odkud přicházel led Spatřovali nevědomí Nepoučitelně Boha, a stejně tak Se zjevoval v písečné bouři v pouštích, a Ve městech vznikal z nepořádku Mezí společenskými třídami, nebo f jsou dva druhy lidí 133 Jc vykořisťováni a neznalost, ale Revoluce ho zlikviduje. Proto Budujte v pohořích silnice, pak zmizl Reky ho vyženou z pouStč, Svčdo Odhalí prázdnotu a Okamžitě ho zaplaší. Proto se zúčastněte Boje s primitívností Likvidace „onoho světa" a Zaháuění každého boha Kdekoli se nějaký zjeví. Pod přesnějaími mikroskopy Odpadne. Zlepšeně přístroje Ho vyhánějí ze vzduchu. Vyčištění měst Zničení bídy Ho odklizuji a Zahánějí íio zpátky do prvého tisíciletí. i vládne ve vylepšených městech Pořád ještě nepořádek Pocházející z nevědomosti a rovnající se Bohu. Ale stroje a dělníci Budou s tím nepořádkem bojovat, a také vy Se zúčastněte Boje s primitívností! 9 Voda LETCI ■ Teď Se voda opět blíží. SUMENl VODY (RÁDIO) LETCI • Musím Se dostat nahoru! Ten vítr Mě tlačí dolů. StJMÉNÍ vody (rádio) letci ■ Tedjc to lepal Ale co tohle? Kormidlo Nějak nefunguje. Cosi Je v nepořádku. Neklepe Něco v motoru? Teď Už zase klesám. Dost! Šumění vody (rádio) letci ■ Můj ty bože! Málem Nás to chňaplo í 10 Během celého letu hovořily veškeré americké noviny o štěstí letců AMERIKA (RÁDIO) • Celá Amerika věří, že let přes oceán Se kapitánu Tomu a tomu pošLřstL Navzdory špatným předpovědím počasí a Chatrnému stavu jeho lehkého letadla Každý ve Spojených státech věří, že / Dorazí k cíli. Dosud nikdy, píšou jedny noviny Nebyl žádný muž v naší zemi Pokládán 2a tak velikého šťastlivce. Když šťastlivec letí přes moře Chovají se bouře zdrženlivě. Nechovají-li se bouře zdrženlivě Osvědčí se motor. Neosvědči-li se motor Osvědčí se muž. A neosvědčí-li se muž Osvědčí se štěstí. Proto tedy věříme Zc Šťastlivec- dorazí k dli. let pres oceán II Myšlenky šťastlivců LETCI • Dva kontinenty, dva kontinenty Cekají na mne! Musím Dorazit k cíli! Ostatně na koho se čeká? A dokonce i ten, na koho se nečeká Musí dorazit. Odvaha není vůbec nic, ale Dorazit k cíli, v tom je vše. Kdo vzlétne Nad moře a utopí se Je zatracený blázen, neboť V moři se člověk utopí Proto musím dorazit k cíli. Vítr mě tlačí dolů a V mlze nevím kudy kam, ale Musím dorazit k cíli. Ovšem múj stroj Je slabý, a slabá je Moje hlava, ale Za oceánem mě čekají a říkají Ten dorazí k cíli, a proto Musím dorazit k cíli. 12 Tak letí, psaly francouzské noviny, nad sebou vichry, kolem sebe moře a pod sebou stín Nungcsserův EVROPA (RÁDIO) ■ K našemu horizontu Už déle než 24 hodin Letí muž. Až dorazí k cíli Objeví se na nebi bod A bude se zvětšovat a Změní se v letadlo a Přistane a Na louce z něho vystoupí muž a My ho poznáme Podle obrázku v novinách, který K nám dorazil před ním. Ale obáváme se, že Nedorazí. Vichřice Ho svrhnou do moře Jeho motor nevydrží On sám k nám nenalezne cestu. Proto tedy si myslíme Že ho nespatříme. 13 Rozhovor letců s jejich motorem MOTOR B£ŽI (RÁDIO) LETCI ■ Teď už to není daleko. Ted Se my dva Ještě musíme vzchopit. Máš dost oleje? Myslíš, že benzín vystačí? Chladič v pořádku? Vede se ti dobře? MOTOR BE2Í (RÁDIO) LETCI ■ Led, který tě tísnil Je už pryč. Mlha, to je moje věc. Děláš svou pTáci Stačí, když poběžíš. MOTOR BEŽÍ (RÁDIO) LETCI ■ Vzpomeň si: V St. Louis jsmi oba Byli ve vzduchu déle Už to není daleko. Teď Už přijde Irsko, pak bude Paříž Dokážeme toí My oba? MOTOR BĚZI (RÁDIO) 14 Konečně nedaleko Skotska spatří letci rybáře LETCI • Tam Jsou čluny rybářů Tí vědí Kde je ostrov. Haló, kde Je Anglie? RYBÁŘI (RÁDIO) • Kdosi tady volá. Poslouchej! Kdo by tu volal ? Poslouchej, rachot! Vc vzduchu Cosi rachotí! Co by rachotilo? LETCI • Haló, kde Je Anglie? RYBÁŘI (RÁDIO) ■ Koukej, tam Letí taková věc! Je to letadlo! Jak by se sem dostalo letadlo? Taková věc z provázků Plátěných hadru a železa Ze by se vznesla nad vodu? Nikdy! Nesedl by si do toho Ani blázen Spadlo by to Proste do vody Už jen vítr By to spolkl, a kdo By tak dlouho vydí žel u kormidlu i1 LETCI • Haló, kde Je Anglie? RYBÁRI (RÁDIO) • Tak sc aspoň koukni! Nač se koukat, když To přece vůbec nemůže hýt? Teď je to pryč. Taky nevím Jak je to možné Bylo to však. 15 Na letišti Le Bourget u Paříže v noci 21. května 1927, v 10 hodin večer očekává obrovský dav americké letce EVROPA (RÁDIO} • Už se blíží! Na nebi se objevil Bod. Zvětšuje se. Je to Letadlo. Přistává, Na louku Vystupuje muž A ted Ho poznáváme: je to Letec. Bouře lio nepohltila Ani voda. Motor se osvědčil, a on Nalezl cestu k nám. Dorazil k cíli. / 16 Letci na letišti Le Bourget u Paříže SUM VELIKÉHO DAVU (RÁDIO) LETCI * Jsem Ten a ten. Prosím, odneste mě Do tmavě kůlny, aby Nikdo neviděl mou Přirozenou slabost. Ale ohlaste mým kamarádům z Ryanových závodů v San Diegu Ze odvedli dobrou práci. Náš motor vydržel Jejích práce byla bez vady. 17 Zpráva o dosud nedosaženém RÁDIO A LETCI • V době, kdy lidstvo Začalo poznávat sebe samo Sestavili jsme stroje Ze dřeva, želena a skla A letěli jsme vzduchem A to rychlostí, která překonala O dvojnásobek rychlost hurikánu. A náš motor byl silnější Vysvětlivky SÍIM přes oceán" není pro požitek, je tu učební pomůcka. Nežli sto koni, ale menší Než jediný kůň. Tisíc let padalo všechno seshora dolů S výjimkou ptáků. Ani na nejstarších kamenech Jsme nenalezli kresbu Nějakého člověka, který By letěl vzduchem Ale my jsme se vznesli. Koncem ?.. tisíciletí našeho letopočtu Vznesla se naše Ocelová prostota Demonstrujíc to, co j c možné Aniž nám dala zapomenout na Dosud nedosažené. A tomu je věnována tato zpráva. „Let přes oceán" je bezcenný, pokud se na něm neskolíme. Nemá uměleckou hodnotu opravňující k provedení, pokud nemá za účel toto školení. Je to objekt výuk]) a má dvě vrstvy, První vrstva (zpěvy živlů, chóry, šumění vody, hukot motoru atd.) má za úkol umožnit cvičení, tj. uvádět a přerušovat, k čemuž se nejlépe hodí nějaký přístroj. Druhá vrstva, pedagogická (part. letců), je text pro cvičení: ten, kdo se cvičí, je posluchačem jedné textové vrstvy a mluvčím vrstvy druhé- Takto dochází k spolupráci mezi přístrojem a žákem, při čemž záleží spíše na přesnosti než na výrazu. Tex.1 se má říkat a zpíval mechanicky, na konci každého verše se má udělat pauza, vrstva, jíž nasloucháme, by se měla mechanicky číst s sebou. „Podle zásad: stát má být bohatý, Hooik má být chudý, stát by míl mít za povinnost urnit mnohé, človlku by se mtto dovolit umět málo; pokud jde o hudbu, má stát vytvářet vše, co si £ádá zvláštních přistrojil i zvláštních schopností, jedinec by však let ťfLF.S oceán 137 Nebýt zákazníkem rozhlasu, nýbrf. minii jej. Rozhlasový experiment v Baden-Badenn. Proí se „Let přes oceán" nedd vyuíit jaká objekt výuky a proí se rozhlas nedá zmínit? míl předvést tekei. Gity, volní pfi hudbí tíkající, tílesné zchvácení, k nímul pfi pouhém poslechu hudby snadno dochází —- to vše od hudby odvádí. Abychom tomu zabránili, podílí se na hudbl jedinec, a to podle zásady: jednat je lepší neí cítit; sleduje při tom v knize očima hudební předlohu a doplňuje pro ního vyhrazená místa i hlasy, a to tak, fy je pro sebe oseto spoteínl s ostatními zpívá (Školní třída)." Soudobému rozhlasu nemá „Let přes oceán" sloužil k použití, nýbrž má jej mínit. Vzrůstající koncentrace mechanických prostředků stejně jako vzrůstající specializace ve vzdělávání — jevy, které nnliig urychlil — si žádají posluchačovy vzpoury, jeho aktivizace a jeho opŕuiého dosazení jakožto producenta. Využití „Letu přes oceán" a použití rozhlasu ve změněné formě se předvedlo na Hudebních slavnostech v Badcn-Badenu 1929. Na levé straně pódia byl rozhlasový orchestr se svými přístroji a zpěváky, na pravé straně posluchač, jenž s partiturou v ruce předváděl part lelců jakožto pedagogickou vrstvu. K instrumentálnímu doprovodu, produkovanému rozhlasem, zpíval svoje noty. Části určené k přednesu četl, aniž identifikoval svůj vlastní cit s citovým obsahem textu, na konci každého verše udělal pauzu, tedy na způsob cviltní. Na zadní stěně pódia stály teoretické pouěky, které se takto demonstrovaly. To cvičení .slouží ke zdisciplinování, jež je podkladem svobody. Jediní c arciť šalme sám od sebe po prostředku požitku, nikoli však po objektu výuky, jenž mu neslibuje ani výdělek, ani společenské výhody. Takováto cvičení prospívají jedinci jenom tím, že prospívají státu, a prospívají jenom státu, který chce prospět všem Tovnomemě. „Let přes oceán" nemá tedy ani estetickou, ani revoluční hodnotu existující nezávisíc na jeho realizaci, kterou může zorganizovat Představení při falešném koncertantntm použití. Poznámka Vznik: 1928—29. Předznamenání {Pokusy — sešit 1): „ ,Let přes oceán' (k němuž existuje hudba od Paula Hindemitha i od Kurta Wcilla), rozhlasová naučná hra pro chlapce a děvčata, nikoli popis letu přes Atlantik, je zároveň dosud nevyzkoušený způsob využití rozhlasu, zdaleka ne nejdůležitěji!, "ale jeden z řady pokusů používajících poezie k učebním účelům." Když Jihončmecký rozldas požádal Bertolta Brechta v prosinci 1949 o provozovací povolení pro „Let Lindberghů", odpověděl Brecht dopisem, jehož obsah byl pak pro všechny další dotazy prohlášen za závazný. Pro tisk této rozlilasové hry nařídil Brecht slovo „Lindberghové" Škrtnout a nahradit slovem „Letci"..Jeho dopis Jihoněmeckému rozhlasu a prolog měly se rovněž otisknout. Jihoněmeckému rozhlasu Stuttgart. Vážení pánové, hodláte-li v historické retrospektivě uvést Let Lindberghů, musím Vás poprosit, abyste pouze stát. Jeho správná realizace jej však přesto činí natolik „revolučním", žc soudobý stát nemá zájem pořádat takováto cvičení. O tom, jak realizace rozhoduje o textu, svědčí tento příklad: Postavy veřejného hrdiny v „Letu přes oceán" by se dalo použít k tomu, aby třeba posluchači koncertu se vciťovali do hrdiny a izolovali se tak od mas. Aby se smysl celku zcela nenarušil, musí v kon-certantriím, tedy falešném provedení alespoň part lelců zpívat chór. Toliko společným zpěvem v 1. osobě (Jsem Ten a ten, startuji, nejsem znaven atd-j může se zachránit něco málo pedagogického účinu. Brecht. Suhrkamp. do čela postavili prolog a v textu samém provedli několik menších změn. Lindbergh měl jak známo lesné kontakty s nacisty; jeho někdejší nadšená zpráva o ncporazitebiosti nacistických leteckých sil působila v řadě zemí ochromujícím dojmem. L. hrál také jako fašista v USA temnou roli. Titul mé rozhlasové hry musí se proto změnit na,,Let přes oceán", nutno jí doplnit prologem a vymýtit jméno Lindbergh. Lvi (Výzva každému z nás) namísto: „Let kapitána Lindbergha přes oceán" nyní: „Prvý přelet oceánu". 2. v 3 (Letci se představují a startují...) namísto: „Méjméno jc Charles Lindbergh" nyní: „Na mém jméně nezáleží". 3. v 16 (Letci na letišti...) namísto: „Jsem Charles Lindbergh. Prosím odneste mě" nyní: „Jsem Ten a ten. Prosím, odneste mě". Souhlasite-li s touto verzí, nemám nic proti uvedení. Změny snad znamenají malé poško- LET PRES OCFAN 139 zení básní:, poučné. ale vymýcení jména bude S nejlepšími pozdravy Váš Bertolt Brcchl v.r. Berlín 3. L 50 N. N. Kdyby se ponechaly titulky, musí tam být také vždycky „Letci". Prolog) jmi by se mél přednést před vysíláním „Letu přes oceán": Uslyšíte nyní Zprávu o prvém letu přes oceán V květnu 1927. Uskutečnil jej Jeden mladý člověk. Triumfoval Nad vichřicí, ledem a nad žravou vodou. Přesto Budiž jeho jméno vymýceno, neboř ten Jenž našel cestu nad neschůdnými vodami Ztratil se v močálu našich měst. Vichřice a led Jej nepřemohly, přemohl ho všiik Jeho bližní. Stačilo desítiletí Slávy a bohatství a ten nebla liý Předváděl Hitlerovým katan um létání Se smrtícími bombami. Proto Budiž jeho jméno vymýceno. Vy však Buďte varováni: Ani odvaha ani znalost Motorů a námořních map nevnesou asociála Do hrdinské písně. V sešitě Pokusů končil „Let přes oceán" „Zprávou o nedosažitelném", kde na konci stálo: „Aniž nám dala zapomenout na nedosažitelné." Podle Brechtova pokynu v poznámce pod čarou na začátku „Badenské naučné nryH — „V prvním pokusu stojí Chybní: nedosažitelné. To je nutno zlepšit na; dosud nedosažené." — se změnil řečený verš a v souladu s tím i titul scény. li AI BADENSKA NAUČNÁ HRA O SROZUMĚNÍ Sfwlupracomííi: S. Dutlow, E. Haujilmamová Osoby Lettc Tři montéři Vedmicí nauínéhn chóru (Předijrftiilt) MímH Tři klauni Maužnf chór LKT PňF.s ockAn JVa pódiu, jehoí rozměry odpovídají poltu účinkujících, stojí » pozadí naučný chór. Vlevo je orchestr, vltvo v popředí siul, u něho sedí dirigent zpěváků a hudebníku, vedoucí všeobecných zpěvů (Předzpěvák) a Mluvit, zpěváci (tyf zřítivších Se letců sedí a pultu vpravo » popředí. K ozřejmění scény mohou vtdh pódia nebo na ním lelet trosky letadla. 1 Zpráva o l<ítání CTYRI LETCI podávají zprávu ■ V době, kdy lidstvo Začalo poznávat sebe samo Sestavili jsme letadla Ze dřeva, železa a skla A letěli jsme vzduchem A to rychlostí, která překonala O dvojnásobek rychlost hurikánu. A náš motor byl silnější Nežli sto koni, ale menši Než jediný kůň. Tisíc let padalo všechno seshora dolů S výjimkou ptáků. Ani na nejstarších kamenech Jsme nenalezli kresbu Nějakého člověka, který By Iciél vzduchem. Ale my jsme se vznesli. Koučem druhého tisíciletí našeho letopočtu Vznesla se naše Ocelová prostota Demonstrujíc to, co je možné Aniž nám dala zapomenout na Dosud nedosažené. 2 Pád MLUVČÍ NAUČNÉHO CHÓRU oslovi zřítivši se • Už nelétejtc. Už nemusíte být rychlejší. Nízká země Je pro vás teď Vysoká dost. Stačí Že nehybnč ležíte. Nikoli nahoře nad námi Nikoli daleko před námi Nikoli spěchajíce Nýbrž nehybné Nám povezte, kdo jste. ZŘÍTIVŠÍ SE LETCI odpovídají ■ Podíleli jsme sc na práci svých kamarádů. Naše letadla se zdokonalovala Létali jsme výš a výš Překonali jsme more A hory se nám /dály nízké. Popadla nás horečka Výstavby měst a nafty. yľ Myslili jsme jen na stroje a Na boje o rychlost. Zapomnělí jsme v těchto bojích Na svá jména a na svou tvář A nad rychlejším startem Jsme zapomnělí na cíl našeho startu. Ale prosíme vás Abyste k nám přistoupili A podali nám vodu A vsunuli pod hlavu podušku A pomohli nám, neboř Nechceme zemřít. CHÓR se obrací k davu • Slyšte, čtyři lidé Vás prosí, abyste jim pomohli. Vzlétli Do vzduchu a Zřítili se na 2em a Nechtějí zemřít. Proto vás prosí Abyste jim pomohli. Tady máme Sklenku 5 vodou a Podušku. Vy však nám povězte Zdali jim máme pomoci. DAV odpovídá chám ■ Ano. CHÓR davu - Pomohli vám? DAV ■ Ne. MLUVCI w obrací k davu • Vnl l ' i b i (1 j ľ 1111 í 111 i těly se zkoumá, zdali Je běžné, že ělověk pomáhá člověku. Průzkum, zdali člověk pomáhá člověku Prvý průzkum VEDOUCÍ CHÓRU předstoupí ■ "Jeden z nás plul přes moře a Objevil nový kontinent. Po něm však mnozí Tam s velkou námahou i chytrostí Vybudovali veliká místa, CHÓR odvětí ■ Chléb se tím nezlevnil. VEDOUCÍ CHÓRU - Jeden z nás sestavil stroj Pohánějící párou kolo, a to Byl jjočátek mnohých Strojů. Mnozí však na tom pracují Den co den. CHÓR odvětí • Chléb se tím nezlevnil. VEDOUCÍ CHÓRU ■ Mnozí z nás přemýšleli O oběhu Země kolem Slunce O nitru člověka, o obecných Zákonitostech, o složení vzduchu A o rybách hlubokých moří. A přišli Na veliké věcí. CHÓR odvětí ■ Chléb se tím nezlevnil. Nýbrž Chudoby v našich městech přibylo A už drahný čas neví nikdo Co je to ělověk. Například: zatímco jste letěli, lezlo Cosi vám podobného po zemi Nejako člověk! VEDOUCÍ CHÓRU je obrátí na dav ■ Pomáhá tedy člověk člověku? DAV odvětí ■ Ne. Druhý průzkum VEDOUCÍ CHÓRU st obrátí na dav • Pozorujte naše obrazy a řekněte pak Ze člověk člověku pomáhá! Předvede se dvacet fotografii, které ukazují, jak v naší dobí jsou lidé zabíjeni lidmi. DAV křičí • Člověk člověku nepomáhá. Třetí průzkum VEDOUCÍ CHÓRU se obrátí na dav ■ Vizte naše klaunské číslo, v němž Lidé pomáhají člověku! Tři cirkusoví klauni, z nieltí jeden, zvaný pan Schmitt, je obr, vstoupí na pódium. Mluví velmi hlasití. PRVNÍ ■ Dneska máme hezký večer, pane Schmitt. DRUHÝ ■ Co říkáte dnešnímu večeru, pane Schmitt? PAN SCHMITT ■ Myslím, že hezký není. PRVNÍ ■ Nesedl byste si, pane Schmitt? badenská naučná hra o srozumění 143 DRUHY ■ Tudy je židle, pane Schmitt, proč nám tečí neodpovidále? PRVNÍ ■ Copak nevidíš: pan Schmitt by rád pozoroval měsíc. DRUHÝ • Poslyä, proč ty lezeš panu Schiríitlovi pořád do zadku? To pana Schmitta obtěžuje. PRVNÍ ■ Lezu panu Schmittovi do zadku proto, že pan Schmitt je takový silák. DRUHÝ - Já taky. PRVNÍ ■ Prosím pana Schmitta, aby ni k nám přisedl, PAN SCHMITT ■ Není mi dneska dobře. PRVNÍ • Tak to ae musíte rozveselit, pane Schmitt. PAN SCHMITT ■ Myslím, že už ae nedokážu rozveselit. Pauza. Jakoupak barvu má můj obličej ? PRVNÍ ■ Růžovou, pane Schmitt, vždycky růžovou. PAN SCHMITT • Vidíte, u já myslel, že jsem v obličeji celý bílý. PRVNÍ ■ To je podivné, vy si myslíte, že jste v obličeji celý bílý? Kcb/ř se totiž na vás teď koukám, tak mi taky připadá, že jste v obličeji celý bílý. DRUHÝ • i"o bych si teda sedl, pane, Schmitt, když takhle vypadáte. PAN SCHMITT ■ Dnes bych si nerad sedal. PRVNÍ - Nesedat, nesedat, nesedat, rozhodně si nesedat, raději zůstat stát, PAN SCHMITT • Proč si myslíte, že bych měl zůstat stát? PRVNÍ Druhému ■ Nemůže si dnešku sednout, protože by jinak třeba už nikdy nevstal. PAN SGHMITT ■ Panebože! PRVNÍ - Slyšíte, už si toho sám všiml. To už pan Schmitt zůstane raději stát, PAN SCHMITT • Poslyšte, skoro se mi zdá, že mě trochu bolí levá noha. HAD IÓNSKÁ NAUČNÁ HRA O SROZUMĚNÍ PRVNÍ • Moc? PAN SCHMITT bolattesh - Jak? PRVNÍ • Moc vás ta noha holí? PAN SCHMITT ■ Ano, už mě bolí moc, ., DRUHÝ ■ To je od stání. PAN SCHMITT ■ Nemám si sednout? PRVNÍ • Ne, rozhodné ne, tomu musíme zabránil. DRUHÝ • Když vás levá noha bolí, lak je jen jedno řešení: pryč s levou nohou. PRVNÍ ■ A čím rychleji, tím lépe, PAN SCHMITT Jo, když myslíte... DRUHÝ ■ Přirozeně. Ufízwu mu levou nohu. PAN SCHMITT • Hůl, prosím. Podají mu kůl. PRVNÍ • Nuže, stojí se vám teď lépe, pane Schmitt? PAN SCHMITT ■ Ano, nalevo. Tu nohu mi ale musíte dát, nerad bych o ni přisel. PRVNÍ- Prosím,když nám nedůvěřujete. . . DRUHÝ ■ My můžeme taky jít... PAN SCHMITT ■ Ne, ne, teď tady musíte zůstat, protože sám už přece nemůžu chodit. PRVNÍ - Tady máte tu nohu. Pan Schmitt si vezme noku pod polí. PAN SCHMITT • Teď mi hůl upadla. DRUHÝ * Zato teď zas máte svou nohu-Obu se bhskní smlji. PAN SCHMITT • Teď už opravdu nemůžu stát. Protože teď ovšem začíná bolet i druhá noha. PRVNÍ • To si umím představit. PAN SCHMITT ■ Nerad bych vás obtěžoval víc, než je třeba, ale bez hole se teď těžko obejdu. DRUHÝ ■ Než bychom šli pro hůl, to vám raději rovnou uřízneme druhou nohu, Stejně vás moc bolí, nnnnririf\nnnnnn n n a n a a (ínrinfinfiannnnn SVATBA ľi.jí'jf (»" iHvtwti IKvitliii >:■■:<■>■ ■ '.■:■■•>'.)< SVATBA (pozdijli litul: Mahměilárká svatba) Pfední struna programu (Divadlo i providtu—Brati 1978) BERTOLT BRECHT SVATBA SVATBA Aieiui Ambrová jako Jvn-h.a a Petr OsUtý jako Otce (Divadlo nu provázku — Brno 1978 —fota Josef Kratochvil) SVATBA t Divadlo iru proi-átku — Bntsí 197 S — fit« Joiťf Kratochvil) DER JASAGER UND DER NEINSAGER KDO ŘÍKÁ ANO A KDO ftÍKÁ NE (Bertin 1930) KDO ftÍKÁ ANO A KDO ŘÍKÁ XK (linliii 1930} KDO RÍKA ANO A KDO ŘÍKÁ NE Obálka prvgrmnu (Maxim (Jorki-TItea- ter — Bertin 19<>{>) PAN 'SGHMITT -Jo, třeba se to pak PAN zlepši. Uříznou mu druhou nohu. Pan Schmitt se sváli. Teď už nemůžu vstát. PRVNÍ ■ Hrozné, a zrovna tomu, abyste sedí!, jsme chtěli bezpodmíneCně za-f bránit. PAN SGHMITT ■ Cože?! DRUHÝ • Nemůžete "ž vstát, pane Schmitt. PAN SCHMITT • To mi neříkejte, bolí mě to. DRUHÝ ■ Co už nemám říkat? PAN SCHMITT * To.. . DRUHÝ ■ Ze už nemůžete vstát? PAN SGHMITT ■ Copak nemůžete být zticha ? DRUHÝ • Ne, pane Schmitt, ale můžu vám vyšroubovat levé ucho, pak už mě nebudete slyšet, jak říkáni, že nemůžete vstát. PAN SCHMITT -Jo, třeba by to tak bylo lepií. Odšroubují mu levé ticho. JC Prvnímu: Ted už slyším jenom vás. Druhý přejde na druhou stranu. Prosím o ucho! Rozvzteklí se: A prosím taky 0 chybějící druhou nohu. Tak se a nemocným člověkem nejedná. Dodejte mně, jejich majiteli, ihned nazpět ztracené údy. Dají mu pod paíi 1 druhou nohu a ucho mu polvlí do klína. A vůbec, jestli tu se mnou snad chcete provádět nějakou taškařinu, tak sc pořádně — co to jen je s mou rukou? DRUHÝ - To bude prostě proto, že s sebou vláčíte tolik zbytečných věcí. PAN SCHMITT tór Jisté. Nemůžete mě jich zbavit? DRUHÝ ■ Ale vždyť my vás můžeme zbavit celé ruky, to pak bude lepší. SCHMITT * Ano, prosím, když myslili'. . . DRUHÝ ■ Přirozeně. Uříznou inu levou pafi. PAN SCHMITT ■ Děkuju, máte se mnou PRVNÍ ■ Tak, pane Schmitt, tady máte všecko, co vám patři, to už vám nemůže uloupit nikdo. Položí mu všechny uřezané" údy do klína. Pan Schmitt na ní Idedí. PAN SCHMITT • Divné, mám hlavu plnou tak nepříjemných myšlenek. Prosím vás - Prvnímu —, povězte mi něco příjemného, PRVNl ■ Rád, pane Schmitt, chcete si poslechnout jednu historku? Dva páni jdou z hospody. Strašlivě sc pohádají a hážou po sobě kobylince, jeden trefí druhého kobylincem rovnou do úst a ten druhý řekne: Tak, a ten si teď nechám V ústech, dokud nepřijde policie, Druhý se směje, pan Schmitt jí nuvtifit. PAN SCHMITT • To není hezká historka. Nemohl byste mi vyprávět něco hezkého, jak už jsem řekl, mám plnou hlavu nepříjemných myšlenek. PRVNÍ ■ Ne, bohužel, pane Schmitt, kromě této historky už nemám o čem vyprávět. DRUHY - Ale vždyť my vám můžeme hlavu uříznout, když v ní máte tolik hloupých myšlenek. PAN SCHMITT • Ano, prosím, třeba to pomůže. Upilují mu vrcimí půlku hlavy. PRVNÍ ■ Jak je vám teď, pane Schmitt, ulevilo se vám? PAN SCHMITT • Ano, velice. Velice se mi ulevilo. Jenomže mě do hlavy moc zebe. 145 DRUH V • Nasadte si přece klobouk. Zařve: Klobouk nasadit! PAN SCHMITT ■ Vždy ŕ nemůžu dosáhnout dolů. PRUHY ■ Chcete hůl? PAN SCHMITT * Ano, prosím. Šmátrá po klobouku. Ted' mi hůl zase upadla, nemohu na klobouk dosáhnout. Velice mě zebe. DRUHÝ ■ A kdybychom vám vyšroubovali celou Idavu? PAN SCHMITT ■ Ano, já nevím... PRVNÍ ■ Přece jen. .. PAN SCHMITT • Ne, opravdu, já už vůbec nic nevím. DRUHÝ ■ Právě proto. Odšroubují mu hlavu. Pan Sehmilt padne naznak. PAN SCHMITT ■ Počkat! Ať mi někdo z vás položí na čelo ruku! PRVNÍ ■ Kam? PAN SCHMITT - Ať mě někdo z vás chytne za ruku. PRVNÍ ■ Kde? DRUHÝ ■ Ulevilo se vám ted, pane Schmitt? PAN SCHMITT ■ Ne. Ležím totiž zády na kamínku, DRUHY ■ Jo, pane Schmitt, všechno mít nemůžete. Oba se břesknl smějí. (Konec klaunského Hsla.) DAV křilí • Člověk člověku nepomůže. VEDOUCÍ CHÓRU ■ Máme tu podušku roztrhat? DAV ■ Ano. VEDOUCÍ CHÓRU ■ Máme tu vodu vylít? DAV • Ano, Odmítnutí pomoci CHÓR ■ I nemá jim být pomoženo. Roztrháme podušku Vylijeme vodu. Mluvit roztrhá podušku a vylije vodu. DAV si čte pro sebe > Viděli jste ovšem Leckde pomoc Různého druhu, plynoucí ze situace Dosud nepostradatelného Násilí. Přesto vám radíme krutěji čelit Ukrutně skutečnosti A zároveň sc situací Z níž plynou požadavky Od požadavků upustit. Tedy S pomoci nepočítat: Chceme-lí odepřít pomoc, je třeba násil! Chccme-li dosáhnout pomoci, je rovněž třeba násilí. Pokud vládne násilí, může se odepřít pomoc Až už nepovládne násilí, nebude žádné pomoci třeba. I nemáte žádat pomoc, nýbrž odstranit násilí. Pomoc a násilí tvoří celek A tento celek musí být změněn. 5 Poradu ZŘÍTIVŠÍ SE LETEC ■ Zemřeme Kamarádi, TRI ZŘÍTIVŠÍ SE MONTÉŘI ■ Víme, že zemřeme, ale Víš to ty? Slyš tedy: Umřeš bezpodmínečně. Život ti bude vyrván Výkon li bude škrtnut Zemřeš sám pro sebe. Nikdo si toho nevšimne. Zemřeš s konečnou platnosti A tak musíme zemřít i my. Pohled na mrtvé MLUVČÍ ■ Pohletftc na mrtvé! Ve velkém zvětšení se předvedou fotografie mrtvj'ch, pak řekne mluvéi: „Druhý pohled na mrtvé", a fotografie se předvedou ještě jednou. Po pohledu na mrtvé zatnou zřítivší se letci křilel. ZŘÍTIVŠÍ SE ■ Nemůžeme zemřít. 7 Předčítání komentujících textů CHÓR se obrátí na zřítivší se • Nemůžeme vám pomoci. . Můžeme vám doporučit Jen pokyn Jen postoj. Očekávejte smrt, ale učte se Učte se, ale neučte se falešně. ZŘÍTIVŠÍ SE • Nemáme mnoho času Už se moc naučit nemůžeme. CHÓR ■ Máte-li málo času Máte času dost Nebof co je správně, je snadné. Z chóru vystoupí MluvH s húhou. Odebere se ke zřítivším se, usedne a čte z komentáře. MLUVČÍ ■ 1. Kdo něco vyrve, ten něco drží. A komu ]<• něitt >. y rváv':>n. ten to drží také. A kdo něco drži, tomu bude něco vyrváno. Čeho se vzdává ten, kdo z nás umře? Nevzdává se přece pouze stolu anebo lože! Kdo z nás umírá, ví také: vzdávám sc všeho, co tu je, rozdávám víc nežli mám. Kdo ?. nás umírá, vzdává sc ulice, kterou zná, i ulice, kterou nezná. Bohatství, které má, i toho, které nemá. Samotné chudoby. Své vlastní ruky. Jak pozvedne kámen ten, kdo se to nenaučil? Jak pozvedne balvan? Jak se vzdá svého stolu ten, kdo se nenaučil něčeho se vzdávat, nebo: jak sc vzdá všeho, co má i co nemá? Ulice, kterou zná, i té, kterou nezná? Bohatství, které má, i toho, které nemá? Samotné chudoby? Své vlastní ruky? 2. Když Myslící se dostal do velké vichřice, sedčl ve velkém vozidle a zabíral hodně místa. Co udělal? Především vystoupil z vozidla, za druhé odložil plášf, za třetí ulehl na zem. Tak přestál vichřici ve své nej menší velikosti. ZŘÍTIVŠI SE k Mkľilmu ■ Přestál tak \íchřici? MLUVCI • Ve své nejmenši velikosti přestál vichřici. ZŘÍTIVŠÍ SE ■ Ve své nejmenši velikosti přestál vichřici. MLUVČÍ ■ 3. Aby jednomu člověku dodal odvahy umřít, prosil ho pronikavě Myslící, aŕ se vzdá svého majetku. Když už se vzdal všeho, zbýval mu jen život. JeStč sc něčeho vzdej, pravil Myslící. 4. Když Myslící přestál vichřici, přestál ji proto, že vichřici znal a byl s ní srozuměn. Chcete-li tedy přemoci umírání, přemůžete je, když umírání znáte a jste s ním srozuměni. Kdo si však přeje být srozuměn, ten drží &adenskä naučná hra o srozuměni 147 s chudobou. Vecí se nedrží! Vecí mohou být odůaty, a. pak tu žádné srozuměni Není. Ani života se urdtSí, Život bude odňat, a nebude tu už žádné srozuměni. Ani myšlenek se nedrží, í myšlenky mohou být od ha ty, a rovněž tu pak není žádné srozumění. 8 Zkouška Ch£r zkouši íjfltivH se letce před zraky dana. í CHÓR ■ Tak vysoko jste vzlétli? TRI ZŘÍTIVŠÍ SE MONTÉŘI - Vzlétli jsme nesmírně vysoko. CHÓR - Jak vysoko jste vzlétli? TŘI ZŘÍTIVŠÍ SE MONTÉŘI - Vzlétli jsme do výšky čtyř tisíc metrů. CHÓR - Jak vysoko jste vzlétli? TŘI ZŘÍTIVŠÍ SE MONTÉŘI ■ Vzkitli jsme dosti vysoko. CHÓR - Jak vysoko jste vzlétli? TŘI ZŘÍTIVŠÍ SE MONTÉŘI - Zvedli jsme se kousek nad zem. VEDOUCÍ CHÓRU se obrátí na dav - Zvedli se kousek nad zem, ZŘÍTIVŠÍ SE LETEC - Já vzlétl nesmírně vysoko. CHOŘ ■ A on vzlétl nesmírně vysoko. CHÓR ■ Osla vovalí vás? TRI-ZŘÍTIVŠÍ SE MONTÉŘI Málo nás oslavovali. CHÓR - Oslavovali vás? TŘI ZŘÍTIVŠÍ SE MONTÉŘI Oslavovali. CHÓR ■ Oslavovali vás? TŘI ZŘÍTIVŠÍ SE MONTÉŘI Dost nás oslavovali. CHÓR ■ Oslavovali vás? TŘÍ ZŘÍTIVŠÍ SE MONTÉŘI Oslavovali nás nesmírně, VEDOUCÍ CHÓRUkdaw ■ Oslavovali je nesmírně. ZŘÍTIVŠÍ SE LETEC • Mne dost neoslavovali. CHÓR • A jeho dost neoslavovali. CHÓR < Kdojstc? TK 1 UŘÍTIVŠÍ SE MO.NTfiŘ I - Jsme ti, co přeletěli oceán, CHÓR ■ Kdo jste? TŘI ZŘÍTIVŠÍ SE MONTÉŘI ■ Jsme jedni z vás. CHÓR ■ Kdo jste? TŘI ZŘÍTIVŠÍ SE MONTÉŘI - Jsme nikdo. VEDOUCÍ CHÓRU kdatm Jsou nikdo. ZŘÍTIVŠÍ SE LETEC ■ Já jsem Charles Nungesser. CHOŘ ■ A on je Charles Nungesser. CHÓR ■ Kdo na vás ěeká? TŘI ZŘÍTIVŠÍ SE MONTÉŘI ■ Mnozí za. mořem na nás čekají. CHÓR ■ Kdo na vás ěeká? TŘI ZŘÍTIVŠÍ SE MONTÉŘI ■ Náš otec a naše matka na nás čekají. CHÓR ■ Kdo na vás ěeká? TŘI ZŘÍTIVŠÍ SE MONTÉŘI ■ Nikdo na nás nečeká. VEDOUCÍ CHÓRU k davu ■ Nikdo na ně nečeká. CHÓR ■ Kdo tedy zemře, když zemřete vy? TŘI ZŘÍTIVŠI SE MONTÉŘI ■ Ti, co bylí přespříliš oslavování. CHÓR ■ Kdo tedy zemře, když zemřete vy? TŘI ZŘÍTIVŠÍ SE MONTÉRI ■ Ti, co se zvedli kousek nad zem. CHÓR ■ Kdo tedy zemře, když zemřete vy? TŘI ZŘÍTIVŠI SE MONTÉŘI ■ TÍ, na něž nikdo neceká. CHÓR * Kdo tedv zemře, když zemřete vy? TŘI ZŘÍTIVŠÍ SE MONTÉŘI ■ Nikdo. CHÓR ■ Ted to víte: Když vy umřete Nezemře nikdo. Teď dosáhli Své nej menší velikosti. ZŘÍTIVŠÍ SE LETEC- Ale já jsem svým létáním Dosáhl nej větší velikostí. Tak vysoko jako jsem vzlétal já Ncvzlétl nikdo. Málo mě vychvalovali, nemohu Aní být dost vychválen Létal jsem pro nie a pro nikoho. Létal jsem kvůli létání. Nikdo na mne nečeká, neletím K vám, nýbrž letím Od vás pryč, nikdy Nezemru, Sláva a vyvlastnění CHÓR ■ Nyní však Ukažte, čeho jste dosáhli, Neboi pouze dosažené ' ' Je skutečné. I dejte nám ledy motor letadla A křídla a trup, všechno S čím jsi létal a Co jste vybudovali. Vzdejte se toho t ZŘÍTIVŠI SE LETEC ■ Nevzdám se toho. Co Je letadlo bez letce? VEDOUCÍ CHÓRU ■ Vezměte si to! ^řtíisíí se odnášejí letadlo do druhého rohu pódia. CHÓR bíhem vyalastttSní oslavuje rjítivSise ■ Vzneste se, letci, změnili jste zákony země. Tisíc let padalo všechnu seshora dolů S vyjí nikou ptáků. Aid na nejstarších kamenech Jsme nenalezli kresbu Nějakého člověka, který By letěl vzduchem Ale vy jste se vznesli koncem druhého tisíciletí našeho letopočtu, TŘI ZŘÍTIVŠÍ SE MONTÉŘI ukazuji náhle na zntivMho se letce • Co je to tam, podívejte se! VEDOUCÍ CHÓRU rychle k choru ■ Zanotujte „Změněn k nepoznání". CHÓR obklopí zřtttvMo se letce ■ Změněn k nepoznání Je ted jeho obličej Vyvstalý mezi jim a námi, neboť Ten, kdo nás potřeboval a koho Jsme potřebovali my: to Byl on, VEDOUCÍ CHÓRU ■ Tento muž Pověřený úkolem Byť i byl přiměřený Vyrval nám, cu potřeboval, a Odepřel nám, co my jsme potřebovali, Jeho tvář tedy Zanikla s jeho úkolem: badenska naučná hra o srozumění I4ÍI Měl jen ten jediný! C{yH c chóru nad ním diskutuji: PRVNÍ ■ Kxistnval-li — DRUHÝ • Existoval. PRVNÍ ■ Co byl? DRUHÝ ■ Hvl nikdo. TRETÍ ■ Byl-li jedním — ČTVRTÝ ■ Byl nikdo. TŘETÍ - Jak se na něho přišlo? ČTVRTÝ • Tím že byl zaměstnán. VŠICHNI CTYŔI ■ Vznik i lim. ■". ]■!•'.■ii|,í Existuje, když se mění. Kdo ho potřebuje, ten ho zná. Komu j« užitečný, len ho zveličuic Dli U H Y • A přece je nikdo. CHO R spolu s davem ■ Co tu leží bez úkolu Není už nic lidského. L "mři teď, ty ZádnýužčlovCčel ZŘÍTIVŠÍ SE LETEC ■ Nemohu zemřít. TŘI ZŘÍTIVŠÍ SE MONTÉŘI • Vypadl jsi z proudu, člověče. V proudu jsi ani nebyl, člověče. Jsi příliš veliký, jsi příliš bohatý. Jsi příliš zvláštní, Proto nemůžeš zemřít. CHÓR ■ Zemře Však i ten Kdo nemůže zemřít. Kdo neumí plavat Přesto plave. 10 Vyhnáni CIIÔ R - Jede n z uas Tváří, postavou, myšlenkou Veskrze se nám podobající Musí nás opustit, neboť Přes noc je poznamenán a badenska naučná hra o srozumění Od dnešního rána jeho dech je cítit hnilobou. Jeho postava se rozpadá, jeho tvář Kdysi nám důvěrně známá, stává sc neznámou. Člověče, mluv s námi, čekáme Na obvyklém místě tvůj hlas. Mluv! Nemluví. Hlas Mu selhává. Neulckni se, člověče, ale Musíš teď odejít. Jdi rychle! Neohlížej se, jdi Pryč od nás. Zphik zřítivšího se letce opouSUpódium. 11 Srozuměni CHÓR oslovi tři tfrilivH se montéry * Vy však, kdož jste srozuměni s během světa Neklesejte zpátky do nicoty. Nerozpuuatějte se jako ve vodě sůl, nýbrž Pozvedněte se Zmírajíce svou smrt tak jako Jste si odpracovávali svou práci Převracejíce převrat. Umírajíce neíidte se tedy Smrtí Nýbrž převezměte od nás úkol Znovu vystavět naše letadlo. Zapučněte! Abyste za nás letěli Na místo, kde vás potřebujeme A v době, kdy je to nutné. Neboť Vás vyzýváme Abyste šli s námi a s námi Neměnili toliko Zákon země, nýbrž Základní zákon: Srozuměni s tím, že vše sc změní Svět a lidstvo Především nepořádek Mezi lidskými třídami, protože jsou dva druhy lidi Ajc vykořisťování a neznalost. TŘI ZŘÍTIVŠÍ SE MONTÉŘI - Jsme se změnou srozuměni. CHÓR ■ A prosíme vás Změňte náš motor a zlepšete jej Zvětšete také bezpečnost a rychlost A pro rychlejší start nezapomeňte ani na cíl. TŘI ZŘÍTIVŠÍ SE MONTÉŘI ■ Zlepšíme motory, bezpečnost a Rychlost. (: H Ó R Vzdejte se toho! VEDOUCÍ CHÓRU ■ Na pochod! CHÓR ■ Jestliže jste zlepšili svět, zlepšete Tento zlepšený svět. A vzdejte se ho! VEDOUCÍ CHORU ■ Na pochod! CHÓR ' Jestliže jslc /[ipšujic l■ uvěl zdokonalili pravdu Zdokonalte zdokonalenou pravdu. A vzdejte sejí! VEDOUCÍ CHÓRU ■ Na pochod! CHÓR ■ Jestliže jste zdokonalujíce pravdu změnili lidstvo Změňte změněné lidstvo. A vzdejte se ho! VEDOUCÍ CHÓRU ■ Na pochod! CHÓR ■ Měníce svět sami se měňte! Vzdejte se sami sebe! VEDOUCÍ CHÓRU - Na pochod! Poznámka k „Badenské naučné hře" Aniž se budeme blíže obírat zvláštními zákonitostmi naučné hry (to se stane v rozsáhlé „teorii pedagogií"), musíme tu ve vil stručnosti korigovat jakožto scestné pokyny skla- datele Hindcmitha (v klavírním výtahu k této hře, jehož podkladem byla první, velice neúplná verze textu). Hiiidemith míní: „Poněvadž naučná hra má za účel, aby sc všichni účastníci podíleli na provedení díla, a nechce jakožto hudební a básnický projev v prvé řadě vyvolat určité dojmy, je formu hry podle možností nutno přizpůsobit dočasnému Účelu. V partituře uvedený průběh je tudíž spíše návrh než předpis. Vyneehávky, přídavky a přesuny jsou možné. Mohou se škrtnout celá hudební čísla, vypadnout může tanec, klaunská scéna sc může zkrátit nebo vynechal. Pokud je to nutné a vložené části nenarušují celkový styl, možno vsunout jiná hudební čísla, scény, tance a recitace. Méně náročný nácvik by spočíval v tom, že by se provedla samostatně zkouška anebo začátek a zkouška. Tomu, kdo nácvik řídí, a kolektivu účinkujících se ponechává na vůli najít formu vhodnou pro jejich účel." Toto nedorozumění zavinila asi hlavně muje vlastni ochota vydat k čistě experimentálním cílům nedokončenou a matoucí část textu, jíž byla verze naučné hry provedená v lladcn--Badunu, takže vskutku jediný učební cíl, jenž mohl přicházet v úvahu, byl ryze hu-debněformálnf. Smyslem baden-badenského provedeni však bylo výhradně jednorázové sebedorozumění. Samozřejmě by naučná hodnota takového hudebního cvičeni na základě „rozjímavého a žákovu fantazii oslovujícího" textu byla příliš nepatrná. I kdybychom očekávali, že jedinec „se při tom do něčeho vraz uje" anebo že zde na hudebním podkladě dochází k jistým duchovním formálním shodám, nebyla by taková umělá a plytká harmonie přece nikdy s to vytvořit — Dyť na několik minut — protiváhu kolektivním výtvorům na ncjŠtrsí a nej vitálnější bázi, výtvorům rozervávajícím lidi naší doby sílou naprosto jinou. 151 KDO ŘÍKÁ ANO A KDO ŘÍKÁ NE ŠKOLNÍ OPERY Pii dle japonské nó-hry „ 'tuniko" v anglickém přebásněni Ailhura Waleye Spotupracviímei: E. HatlpttnaHHOVá, K. Weill Osoby Uítlel Chlapu Málka Tři stndenii Veliký chir KDO ŘÍKÁ ANO 1 VELIKÝ CHÓR ■ Především důležité je učit se srozumění. Mnozí fikají ano, a přete O srozumění nemůže být řeč. Mnohých se nikdo neptá a mnozí Jsou srozuměni s falešnými věcmi. Proto: Především důležité je učit se srozuměni. Učitel v prostoru í} matka a chlapec v prostatu 2. U Cl T EL ■ Jsem učitel. Mám ve městě školu a jednoho žáka, jehož otec je mrtev. Má už jen matku, která se o něho stará. Teď jdu k nim, abych se s nimi rozloučil, neboť záhy se vydám na cestu do hor. U nás totiž vypukla epidemie a ve městě na druhé straně hor bydlí několik velkých lékařů. Zaklepe na dvefe. Smím vstoupit? CHLAPEC vstoupí z prostoru 2 do prostoru 1 -Kdo tu je? Ů, je tady učitel, učitel k nám přichází na návštěvu! U Cl TEL - Proč jsi tak dlouho nebyl ve škole? CHLAPEC ■ Nemohl jsem přijít, matka byla nemocná. UČITEL ' Nevěděl jsem, že i tvoje matka ■ je nemocná. Prosím tě, hned ji řekni, že tu jsem. CHLAPEC volá tlo prostoru 2 ■ Matko, je tady učitel. MATKA sedí v prostoru 2 ■ Popros ho, aby šel dovnitř. CHLAPEC - Pojcľte dál, prosím. _ Oba vstoupl do prostoru 2. UČITEL - Dlouho jsem tu nebyl. Váš syn říká, že nemoc dolehla 1 na vás. Už je vám lépe? MATKA ' Bohužel mi není lépe, protože na t u to nemoc až dosud nikdo nezná lék, UČITEL - Musí se něco najít. Proto při, cházím, abych se s vámi rozloučil: zítra se vydám na cestu přes hory, abych získal lék a pokyny. Neboť ve mčstě na druhé straně hor jsou velicí lékaři. MATKA - Pomocná expedice do hor! Ano, opravdu, slyšela jsem, že tam bydlí velicí lékaři, ale slyšela jsem také, že to je nebezpečná pouť. Hodláte snad vzít s sebou moje dítě? U CIT EL ■ To není cesta, na jakou bereme s sebou dítě. MATKA * Dobrá, Doufám, že se vrátíte v pořádku. U Cl TEL ■ Teď musím jít. Buďte zdráva. Odejde do prostoru í. C f I LA VE ( 'jíÍ! zií včitebm do prostoru 1 ■ Musím vám něco říct. Matka naslouchá u důefí. UČITEL • Co chceš říct? CHLAPEC ■ Chci jít do hor s vámi. UČITEL ■ Jak už jsem tvé matce řekl Je to obtížná a Nebezpečná cesta. Nemůžeš Jít s sebou. Mimoto: Jak bys mohl opustit Svou matku, je přece nemocná? Zůstaň tady. Je naprosto Nemožné, abys Sel s sebou, CHLAPEC ■ Právě že moje matka je nemocná Chci jít s sebou, a by cli pro ni Od velikých lékařů ve mčstě na druhé straně hor Přinesl lék a pokyny. U Cl TEL - Musím ještě jednou promluvit s tvou matkou. Jde zpŽt do prostoru ľ. Chlapec naslouchá a dvetl. Ještě jsem se vrátil. Váš syn říká, že chce jít s námi. Já na to, že vás přece nemůže opustit, když jste nemocná, a že to j c obtížná a nebezpečná cesta. Řekl jsem, že je naprosto nemožné, aby šel s sebou. Ale on na to, že musí, aby z města na druhé straně hor přinesl pto vás lék a pokyny. MATKA ■ Slyšela jsem jeho slova. Nepochybuji o tom, co chlapec říká — že by rád s vánu podnikl tu nebezpečnou pouť. Poj d dovnitř, synu! Chlapec vstoupí do prostoru 2, Ode dne, kdy Nás opustil tvůj otec Nemám po boku nikoho Než tebe. Nikdy jsi nebyl déle Z dosahu mé paměti a mých očí Nežli jsem potřebovala k tomu, abych Ti připravila jídlo Nachystala ti šaty a Opatřila peníze, CHLAPEC■ Všechno je, jak to říkáš. Ak přesto mě nic nemůže odvrátit od mého záměru. CHLAPEC, MATKA, UČITEL ■ Podniknu (podnikne) tu nebezpečnou pout A z města za horami Přinesu (přinese) lék a pokyny Na tvoji (moji, její) nemoc. VELIKÝ CHÓR - Viděli) že žádné námitky Jím nepohnou. I I pravili učitel a matka Jednohlasně: UČITEL, MATKA ■ Mnozí jsou srozuměni s falešnými věcmi, on však Není srozuměn s chorobou, nýbrž 5 tím, že nemoc se musí vyléčit. VELIKÝ CHÓR ■ Matka však řekla: MATKA ■ Nemám už sílu. Musí-li to býí Jdi s panem učitelem. Ale rychle se vrať. 2 VELIKÝ CHÓR ■ Lidése vydali Na cestu do hor. \lc/i nimi by] i učitel A chlapec. Chlapec námahám nestačil: Přepínal své srdce Které si žádalo rychlého návratu. Za rozbřesku dne u paty hor Sotva by) s to vláčet Své znavené nohy. De prostoru 1 mtoupí: učitel, tři studenti, nakonec chlapec se dtbúnein. UČITEL ■ Stoupali jsme rychle. Tam je první bouda. Tam nějakou chvíli zůstaneme. TRI STUDENTI • Souhlasíme. Vstoupí na podestu v prostoru 2. Chlapec uUtth zadrží. CHLAPEC ■ Musím něco říct. UČITEL ■ Cy chceš říct? CHLAPEC ■ Není mi dobre. UČITEL ■ Zaraz! Ti, kdo se vydali na takovou cestu, nesmějí říkat takovéhle včti. Jsi třeba unavený, protože nejsi zvyklý na takový výstup. Zastav se na chvilku a trochu si odpočiň. Vstoupí na podestu. TRI STUDENTI ■ Zdá se, že chlapec se výstupem unavil. Musíme se na to zeptat učitele. KDO ŘÍKÁ ANO A KDO ftfKA NE 155 VELIKÝ CHÓR ' Ano. Zeptejte se! TRI STUDENTI úUuii ■ Ten clilapcc prý se výstupem zchvátil. Co je s ním? Děláš si kvůli nimu ítai ostí? UClTEL ■ Není mu dobře, ale jinak je s nim všechno v pořádku. Výstupem se unavil. TŘI STUDENTI ■ Takže si tedy kvůli němu starosti neděláš? Dlouhá pauza. ' TRI STUDENTI mezi sebou • Slyšíte? Učitel řťkal 2c chlapec se jen unavil výstupem, Alt: nevypadá nějak moc divně? Hned za boudou začíná uzounká stezka po skalním výstupku. Dost tměme se tudy Jen když se budeme oběma rukama přidržovat stěny. Doufejme, že není nemocný. Kdyby nemohl dál, museli Bychom ho tu nechat. Volají dolů do prostoru !, s dlani jako trychtýřem před ústy. Jsi nemocný? — Neodpovídá. — Zeptáme se učitele. Uňteli: Když jsme se předtím ptali na chlapce, fíkals, že se jen unavil výstupem, ale teď vypadá moc divně. Taky si sedl. U CIT E L ■ Vidím, že oncmocnel, Zkuste Jtíi pil té in- »-/.:u i ně sif/HV přené.ii. TRI STUDENTI ■ Zkusíme to. Technické poznámky: Tři studenti se pokoušejí chlapa přenést přes „úzkou stezku"'. „Úzkou stezku'' musí herd zkonstruoval z podest, larij íidlí, atd. tak, íe tři studenti se sice dostanou sami na druhou stranu, nepřenesou tam však chlapce. TRI STUDENTI - Nemůžeme ho tam přenést a nemůžeme u něho zůstat. K-iin íUká ano a kdo ríka ni; Ať jakkoli, musíme dúl, neboť jedno cclť město čeká na lek, který máme přinést. Vyslovujeme to s úděsem, ale když nemůže jít s námi, musíme ho tady v pohoří prostě nechat ležet. UClTEL ■ Ano, možná, že musíte. Nemohu se vám protivit. Ale považuji za správné zeptat se toho, jenž onemocněl, zdali se kvůli němu nemáme vrátit, Mé srdce je naplněno velkým žalem nad Um chudákem. Půjdu za ním a šetrně ho připravím na jeho osud. TRI STUDENTI ■ Prosím, udéiej to. Postaví se tváři v tvář. TŘI STUDENTI, VELIKÝ CHÓR ■ Zeptáme se ho (zeptali se ho), zdali žádá Abychom se vrátili (aby se vrátili) kvůli němu Ale i když to bude chtít Nevrátíme se (nevrátí se) Nýbrž ho necháme (nechají) ležet a půjdeme (půjdou) dál. UClTEL sesiouptl k chli$ti clo prostoru 1 ■ Pošlo uc I tej de bře 1 Poněvadž jsi nemocný a nemůžeš dál, musíme tě tu zanechat. Ale je správné, zeptat se toho, jenž onemocněl, zdali sc kvůli němu neniáme vrátit. A zvyklost luké předpisuje, aby ten, jenž ooemoi iiěl. odpověděl: Ne\ nir-ejl.e se, cni.Al'kc - Rozumím. U CIT EL ■ Žádáš, abychom se kvůli tobě vrátili? CHLAPEC ■ Nevracejte se! UClTEL ■ Jsi tedy srozuměn s ti m, že tč tu zanecháme? CHLAPEC ■ Rozmyslím si to. Pauza pře- myšlení. Ano, jsem srozuměn. U CI TEL volá z prostoru J do prostoru 2 - Odpověděl, jak bylo nezbytné. VELIKÝ CHÓR A TŘI STUDENTI ktefí sestupují do jirostora 1 * Rekl ano. Pokračujte v cestél TH studenti se Zastaví. UClTEL ■ Jděte nyní dálj nezastav Lijte se Nebotjste se rozhodli jít dál. Tři studenti zastávají stát. CHLAPEC ■ Chci něco říct: Prosím vás, nenechávejte mě tu ležet, nýbrž svrhněte mě dolů do údolí, neboť se bojím zemřít sám. TŘI STUDENTI * To nemůžeme. CHLAPEC ■ Počkat! Žádám to, UČITEL Rozhodli jste sejit dál a míhat ho zde. Je snadné rozhodovat o svém osudu Ale těžké jej uskutečňovat. Jste připraveni svrhnout ho dolů do Údolí? TŘI STUDENTI ■ Ano. Tfi studenti odnášejí chlapce na podestu sprostom 2. Opři si hlavu o tuisc paže. Nenamáhej se. Poneseme tě opatrně. Tři studenti se postaví před ního, zakrývajíce ho, u zadnííta okraje podesty, CHLAPEC kterého není vidít ■ Dobře jsem věděl, že bych na teto cestě Mohl zahynout, Myšlenka na matku Mě svedla k té cestě. Vezměte si můj džbán Naplňte jej léky A přineste jej mě matu: Jesdi se vrátíte, VELIKÝ CHÓR ■ Pak přátelé vzali džbán Želeli truchlivých cest tohoto světa ■j I jeho hořkého zákona A svrhli chlapce dolů. Bok po boku stáli v hloučku Na okraji strže A se zavřenýma očima svrhli ho dolů Žádný nenesl vetší vinu než jeho soused A hodili za nim Hrsti hlíny A ploché kamínky. KDO ŘÍKÁ NE 1 VELIKÝ CHÓR ■ Především důležité je učit se srozumění. Mnozí říkají ano, a přece o srozuměn! nemůže být řeč. Mnohých se nikdo neptá a mnozí Jsou srozuměni 8 Falešnými věcmi. Proto; Především důležité je učit se srozumění. Učitel v prostoru 1, matka a chlapec v prostoru 2. U ŮITEL ■ Jsem učitel. Mám ve městě školu a jednoho žáka, jehož otec je mrtev. Má už jen matku, která se ,o nčho stará. Ted jdu k nim, abych se s nimi rozloučil, neboť záhy St vydám na cestu do hor. ^střejčír na dveře. Smím vstoupit? C H L A P E C vstoupí z prostora 2 do prostoru 1 ■ Kdo tu je? Ó, je tady pan učitel, pan učitel k nám přichází na návštěvu. UČITEL ■ Proč jsi tak dlouho nebyl ve škole? CHLAPEC * Nemohl jsem přijít, matka byla nemocná, UČITEL ■ To jsem nevěděl, Prosím tě, hned jí řekni, že tu jsem. 1j7 CHLAPEC volá do prusloru 2 • Matko, ji: tady pan učitel. MATKA sedí v prostoru 2 na dřevfné íidli ■ Popros ho, aby Sel dovnitř. CHLAPEC • Poj ďlc dál, p rosím. Oba vstoupí do prastarú 2. UČITEL • Dlouho jsem tu nebyl. Váš syn řiká, že jste byla nemocná, Už je vám lépe? MATKA ■ Nedělejte si starosti kvůli mé nemoci, neměla zlé následky. U CIT E L ■ To rád slyším. Přicházím, abych se s vámi rozloučil, záhy se vydám na výzkumnou cestu do hor. Neboť ve městě na druhé strane hor jsou velici učitelé! MATKA ■ Výzkumná cesta do hor! Ano, opravdu, slyšela jsem, že tam bydlí velicí lékaři, ale slyäela jsem také, že to je nebezpečná pouť. Hodláte snad vzít s sebou moje dítě? UČITEL ■ To není cesta, na jakou bereme s sebou dítě. MATKA * Dobrá, Doufám, že se vřítíte v pořádku. UČITEL • Teď musím jít. BuďLe zdráva. Odejde do prostoru t. CHLAPEC jde za učitelem do prostoru 1 ■ Musím vám něco říct. Matka naslouchá u dveří. UČITEL ■ Co chceš říct? C H LA PEC • Chci jít do hor s vámi. UČITEL ■ Jak už jsem tvé matce řekl Je to obtížná a Nebezpečná cesta. Nemůžeš Jít s sebou. Mimoto: Jak bys mohl opustit Svou matku, je plete nemocná? Zůstaň tady. Je naprosto Nemožné, abys šel s sebou. CHLAPEC • Právě žc moje matka je nemocná Chci jíl s sebou, abych pro ui Od velikých lékařů ve městě na druhé straně hor Přinesl lék a pokyny. UČITEL ■ Ale byl bys také srozuměn se vším, co by sc ti na cestě mohlo přihodit? CHLAPEC ■ Ano. UČITEL ■ Musím ještě jednotí promluvit s tvou matkou. 'jde zpčt do prostoru 2. Chlapec naslouchá u dveří. Ještě jsem se vrátil. Váš syn říká, že chce jít s námi. Já na to, že vás přece nemůže opustil, když jste nemocná, a že to je obtížná a nebezpečná cesta. Řekl jsem, že je naprosto nemožné, aby šel s sebou. Ale on na to, že musí, aby z města na druhé slrauě hor přinesl pro vás lék a pokyny. MATKA ■ Slyšela jsem jeho slova. Nepochybuji o tom, co chlapec říká — že by rád s vámi podnikl 1ti nebezpečnou pouť. Pojď dovnitř, synu! Chlapec vstoupl do prostoru 2. Ode dne, kdy Nás opustil tvůj otec Nemám po boku nikoho Než tebe. Nikdy jsi nebyl déle 7. dosahu mé paměti a mých očí Nežli jsem potřebovala k tomu, abych Ti připravila jídlo Nachystala Šaty a Opatřila peníze. CHLAPEC ■ Všechno je, jak říkáš. Ale přesto mě nic nemůže odvrátit od mého záměru. CHLAPEC, MATKA, UČITEL • Podniknu (podnikne) tu nebezpečnou pouť A z města za horami Přinesu (přinese) lék a pokyny Na tvoji (moji, její) nemoc. VELIKÝ CHÚR ■ Viděli, že žádné námitky Jím nepohnou. I pravili učitel a matka Jednohlasně: UČITEL, MATKA ■ Mnozí jsou srozuměni s falešnými věcmi, on však Není srozuměn s chorobou, nýbrž S tím, že uranii se musí wltVii. VELIKÝ CHÓR ■ Matka však řekla: MATKA • Nemám už sílu. Musí-li to být Jdi s panem učitelem. Ale rychle se vrať. 2 VELIKÝ CHÓR • Lidé se vydali Na cestu do hor. Mezi nimi byl i učitel A chlapec. 'Chlapce námahám nestačil : Přepínal své srdce Které si žádalo rychlého návratu. Za rozbřesku dne u paty hor Sotva byl s to vláčet Své znavené nohy. Do prostoru 1 vstoupí: učitel, tři studenti, nakonec chlapec se dtbánem. UČITEL ■ Stoupali jsme rychle. Tam je první bouda. Tam nějakou chvíli zůstaneme. TŘI STUDENTI ■ Souhlasíme. Vstoupí na podestu v prostoru 2. Chlapec učitele zadrli. CHLAPEC ■ Musím vám něco říct. UČITEL • Co chceš řict? CHLAPEC ■ Není mi dobře. UČITEL • Zuraž! Ti. kdo se vydali na la- kovou cestu, nesmějí říkat takovéhle věci. Jsi třeba unavený, protože nejsi zvyklý na takový výstup. Zastav sc na chvilku a trochu si odpočiň. Vstoupí na podestu. TRl STUDENTI • Zdá se, že chlapec výstupem ochorel. Musiine se na to zeptat učitele. V ľ. 1.1 K Y ( II ň K ■ Ano. /cpi.'.,' s.-! TRI STUDENTI učiteli • Ten chlapec prý sc výstupem zchvátil. Co je s ním? Děláš si kvůli němu starosti? UČITEL ■ Není mu dobře. Ale jinak je s ním všechno v pořádku, Výstupem se unavil. TRI STUDENTI ■ Takže si tedy kvůli němu starosti neděláš? Dlouhá paaza. T RI STUDENTI mezi sebou ■ Slyšíte? Učitel říkal 2c chlapec se jen unavil výstupem. Ale nevypadá nějak moc divné? Hned za boudou začíná uzounká stezka po skalním výstupku Dostaneme se tudy Jen když sc budeme oběma rukama přidržoval steny. Nikoho nemůžeme nést. Měli bychom se tedy řídit starou zvyklosti ii Svrhnout ho dolů do údolí? Volají dolů. do prostora 1 s dlaní jako trychtýřem před ústy. Ochorel jsi výstupem? CHLAPEC • Ne. Vidíte, že přece stojím. Nesedl bych si Kdybych byl nemocný? Pauza. Chlapec si sedne. TŘI STUDENTI ■ Řekneme o tom uči- KDO ftlKA ANO A KDO ÍUK.A NE telĽ Pane. když jsme se pive pínii na chlapce, ŕikals, že se jen unavil výstupem. Ak teď vypadá moc divně, 'laky už si sedl. Vyslovujeme to s úděsem, ale odjakživa se tu ŕidímc obecnou zvyklostí: ti, kdo nemohou dál, jsou svrženi dolů do údolí. Učí TEL ■ Cože, vy chcete toto dítě shodit do údolí? TRl STUDENTI ■ Ano, to chceme, UČITEL ; Je to obecná zvyklost. Nemohu se jí protivit. Ak tato obecná zvyklost předpisuje také zeptat sľ toho, jenž onemocněl, zdali se kvůli nemu nemáme vrátit. Mé srdce je naplnenú velkým žalem nad tímto chudákem. Půjdu za nim a letmé mu povím o této obecné zvyklosti. TlU STUDENTI - Prosím, udělej to. Postaví se tváří v tvář. Tlil STUDENTI, VELIKÝ CHOR ■ Zeptáme se ho (zeptali se ho), zdali žádá Abychom se vrátili (aby se vrátili) kvůli němu Ak i kdyby to chtěl Nevrátíme se (nevrátí se) Nýbrž ho svrhneme (svrhnu) dolů do údolí. UČITEL seskupil k chlapci do prastarú i ■ Poslouchej dobře! Odjakživa existuje zákon, že ten, jenž na takové cestě onemocní, musí býL svržen do údolí. Je ihned mrtev. Ale ta zvyklost také předpisuje zeptat se toho, jenž onemocněl, zdali se kvůli němu nemáme vrátí t, A zvyklost také předpisuje, aby ten, jenž onemocněl, odpověděl: nevracejte se. Kdybych mohl zaujmout tvé místo, jak rád bych zemřel j CHLAPEC ■ Rozumím. UČITEL • Žádáš, abychom se kvůlí^tobě vrátili? Nebo jsi srozumějí s tím, že budeš svržen do údolí, jak si to žádá obecná zvyklost? CHLAPEC/jo pauze přemýšlení ■ Ne, Nejsem srozuměn. UČITEL vala z prostoru 1 do prastarú 2 ■ Pojďte dolů! Neodpověděl, jak žádá y——- zvyklost I TRI STUDENTI sestupujíce do prostom J ■ Reklne. Chlapci: Proč j si neodpověděl, jak žádá zvyklost? Kdo řekne a, musí říct i b. Když jsme se tě před časem ptali, budeš-li také srozuměn se vším, co by scna cestě mohlo přihodit, odpo-vědél jsi ano. CHLAPEC > Odpověď, kterou jsem vám dal, byla falešná, ak vaše otázka byla falešnější. Kdo řekne a, nemusí říct b, Může i poznat, že a bylo falešné. Chtěl jsem své matce přinést lék, ale teď jsem sám onemocněl, není to tedy už možné, A chci se ihned vrátit, jak to odpovídá nové situaci. 1 vás prosím, abyste se vrátili a dopravili mě domů. Vaše učení může docela dobře počkat. Jestli se lze za horami něčemu naučit, v což doulám, mohlo by to být pouze to, že v naSJ situaci je nutno se vrátit, A co se týče staTé obecné zvyklosti, ncshledávám, že by byla rozumná. Je spíše třeba okamžitě zavést novou obecnou zvyklost, totiž zvyklost přemýšlet v každé nové situaci nově, TRI STUDENTI učiteli - Co máme dělat? Co chlapec říká, je rozumné, i když to není hrdinské. UČITEL ■ Nechávám na vás, co máte udělat. Ale musím vám říct, že vrátl-te-li se, budete zasypáni posměchem a hanbou. TRI STUDENTI ■ Není to hanba, že mluví sám za sebe? UČITEL ■ Ne. V tom nevidím žádnou hanbu, TRl STUDENTI ■ Tak se tedy vraťme, a žádný posměch a žádná potupa by nás neměly odvrátit od rozumného skutku, a žádná stará zvyklost by nám neměla zabránit v přijeti správné myšlenky. Opři si hlavu o naše paže. Nenamáhej se. Poneseme tě opatrně. VELIKÝ CHOR ■ Tak vzali přátelé přítele A založili nuvou zvyklost A nový zákon A dopravili chlapce zpátky. Sli v hloučku bok po boku Vstříc potupě Vstříc posměchu, s otevřenýma očima Žádný zbabelejší než jeho soused. VÝŇATKY Z PROTOKOLU DISKUSÍ o HRE „KUO fi i K Á AXO" NA ŠKOLE KARLA MARXE V NEUKOLLNU Diskutovalo se o verzi hry blízki japonské předlo^, v rdi expedice byla výzkumná (chlapec se k ní připojil, aby sví matce přinesl líky a pokyny) a ehlap-covo usmrceni se dálo na základe stsrč zvyklosti. (Chlapec s tlm byl srozumln.) Obí zde o&tM verze vznikly s ohledem k tímto protokolům. Námitky a návrhy, k nimi se přihlílelo, jsou vy-tiJtfay kurzívou. ... Hra se nehodí pro naši školu, poněvadž učitel ve hřeje velmi chladnokrevný a mohlo by se to srovnávat s naší školou ■, . Výzkum není tak důležitý jako lidský život... Hra zůstává; chlapec nemůže dál, ale zůstává a čeká. Hlad ho přinutí dobrovolně se vrhnout do hlubin... Měla by následovat ještě soudní dohra... Hra zůstává; chlapec s velkou námahou vzat i sebou. Na cestě dva uklouznou á zří d se... Vzít s sebou chlapce pňpoutaného lany. . . Třída 0 III. a .. .Zcela nové nám připadá, že v této hře hudba neprobíhá zároveň s testem. V závěru, kdy chlapec je mrtvý, by asi jiný skladatel použil jako doprovodu chóru několika slavnostních, dlouhotrvajících akordů. Tím by námi tato scéna tak otřásla, že bychom podrželi v hlavě jen tuto část a jiné části by nám vůbec nebyly jasné. Toto nebezpečí je odstraněno svižným způsobem Bertolta Breč lita. Hudba je v Bicchtově opeře stále stejné svižná. Když je chlapec mrtev, opírá se hudba ke zpěvu chóru „A byl mrtev" velice o jeden ze soudobých tanců, Zásluhou lehkého čilého způsobu Bertolta Brechta má člověk o opeře přehled, což je velmi výhodnej neboť na žádném místě není tak dojímavá, že by nás přiměla přímo k slzám, a ani tak odpudivá, že bychom mohli říci, že o jednotlivých' místech nemáme vůbec žádný přehled, nýbrž můžeme si operu představit jen jako celek.,. Bohužel není text opery na jednom místě příliš přesvědčivý, Chlapec se méní v mučedníka, neboť jde dobrovolní, bez odporu, na smrt. Skoro bychom mohli dojít k názoru, že chlapec přistupuje na přání kamarádů, protože to jsou i jeho přání, která ovšem nevysloví. Jak by to bylo, kdyby chlapec zprvu trochu váhal? Podle našeho mínění by se tím v opeře podtrhl i hlavní ůiin, kdyby chlapec zprva trochu váhal. .. Vcelku si myslíme, že hra patří k těm nemnohým, které by bez kdo říká ano a kdo ŘIkA ne ltď větší námahy mohli předvést i žatí... ...Bud by měl student také onemocnět a expedice by se měla vrátil, přestože chlapec chce, aby ho svrhli se skály. Nebo se maji pokusit přejít po srázné stezce a při tom by se měl chlapce zři li t anebo i všichni, takie by poté nikdo neměl na chlapcově smrti vinu... W. Bcig, třída VI. a, 12 roků Píšu jen to, co říkají žáci. „Opera je velíce smutná." „Nezní dobře." „V operách se přece zpívá." „Je tam podivný slovosled a verš tam pícce nepatří." „Hra se mi velice libí, jen to s tou zvyklosti není myslím správné." „Je dobře, že se nemocní svrhnou dolů, nebo f jinak by se víc trápili." „Vždyť to je vražda." „Byl jsem také v alpských boudách, ale vždycky jsme tam našli něco k jídlu, každý večer tam přijde někdo, komu patří nádobí." „Nerozumím smyslu toho, jenž říká ano." „loje tak: on říká ano, aniž o tom ví, a zrovna tak je to s matkou. Ale pokud jsem slyšel, tak ho přece nahoru vynesli a myslím si, že to není možné." „Jenom až k propasti." „Hra je spíš pro dospělé." „My přece nejsme žádné chuchvalce smutku." „Myslím, že by měl psát srozumitelněji." „Myslím, že to s tím chórem je jen pro žáky nejvyšííeh tříd." „Myslím, že řekl ano proto, že chtěl, aby se jeho matka uzdravila, a kdyby byl řekl ne, nebyli by ostatní také dorazili k lékařům." „Co vlastně chtějí, je to nejasné." „Řekl bych, že až se jeho matka dozví o jeho smrti, její nemoc se přece jeste zhorší." „Jakpak ho shodí dolů?" „Vždyť to je kruté." „Třeba je některý z nich houževnatý a ještě žije." „Myslím, že mladý život ma větší cenu nežli starší." „Rylo by hezčí, kdyby řekl, že tiy si to rád rozmyslel, a pak by bylo slyšel chlapcovu samomluvu, to už by byly člověku pohnutky jasnější." B. Korsch, VI. b, 10 roků k.do íuká ano a kdo říká ne .., Přednesly se u nás dva návrhy, které by však smysl hry pozměnily. 1. Dát chlapci „sladovou tresť." (kdejí však vzít)?; 2. Chlapce napřed prohlédnout. V. a, 11 roků .. .Více hlasů se připojuje k názoru, že osud toho, kdo říká ano, není pfedveden tak, abychom uznali jeho nutnost. Proč se celá společnost neobrátila a chorého člena nezachránila, místo aby ho usmrtila? .. .Z téhož směru přichází návrh silněji realizoval scénu výstupu na hory a svrženi, aby se tím snad navodilo potřebné porozumění.. . Mystičrwst procházející operou se nepádluje prijemné.. . Motivace jednání taní dost zřetelná (reálná). .. Skupina z 01, 18 roků .. .Hra by se mohla přímo použit k tomu, aby se ukázala škodlivost pověry. Byla by pochopitelná možná z hlediska japonského domova, nám jc však cizí, nanejvýš něco pro umělecké labužníky. .. M. Tautz, U III, a, 14 roků . . .Většina třídy je toho mínění, že hra by rozhodně měla zůstat taková, jaká je. Při provedení by se leda snad mohl připojit program s vysvětlením. . . V tomto úvodu by se mul udělal pokus přesvědčil diváka <> nutnosti této brutální, nikoli však nepravděpodobné věci, H. Zeschel, U I. b, 17 roků ... Společnost musí jednat solidárně, neschopného nemocného odvést nazpět. . . Ostatní společnost rozhodně nesmí na chlapce vykonávat morální nátlak, aby dosáhla jeho svolení... Je nutno uvalit, zdali výhoda toků, ca se získá, vyválí chlapcovu obětní smrt. Gcrhard Krieger (dělnická přípravka), 20 roků OPATŘENI naučná hra SfrihjiraMWfi: S. Duiloui, íl. E'nler Osoby Čtyfi agitátoři z't sebuu jako: Mladí soudruh Vtdonci adbotky sírany lií-a kutioié Dozorců Dva (exliini dliltiá ľalicisla Obchodník Kontrolní ckér KONTROLNÍ CHÓR * Předstupte! Vaše práce byla šťastná, i v tamté zemi pochoduje revoluce a vyřízeny jsou tam řady bojovníků. Jsme s vámi srozuměni. ČTYŘI AGITÁTOŘI ■ Zadržte, musíme něco říct J Hlásíme smrt jednoho soudruha. KONTROLNÍ CHÓR ■ Kdo ho zabil? CTYR.I AGITÁTORI ■ My jsme ho zabili. My jsme ho zastrelili a hodili do jámy s vápnem. KONTROLNÍ CHÓR • Co udělal, že jste ho zastřelili? ČTYŘI AGITÁTORI ■ Častokrát dělal věci správné, několikrát falešné, ale nakonec ohrožoval hnutí. Chtěl správné věci a dělal falešné. Žádáme váš ortel. KONTROLNÍ CHÓR ■ Předveďte,jak se to stalo a proč, a uslyšíte náš rozsudek. ČTYŘI AGITÁTOŘI ■ Váš rozsudek přijmeme. 1 Učení klasiků ČTYŘI AGITÁTOŘI ■ Přišli jsme jako agitátoři z Moskvy, měli jsme odjet do města Mukdcnu, abychom tam prováděli propagandu a podporovali V podnicích čilískou stranu. Měli jsme se ohlásit odbočce strany, poslední před hranicemi, a žádat průvodce. Tam nám v předsíni vyäel vstříc ndadý soudruh a hovořili jsme o povaze našeho úkolu. Zopakujeme ten rozhovor. Pôstmi se tři proti jtéiomu. Jeden ze Uveřice představuje mladého soudnům. MLADÝ SOUDRUH ■ Jsem tajemník stranické odbočky, poslední před hranicemi. Mé srdce tluče pro revoluci. Pohled na bezpráví mě vehnal do řad l)OJovniků. člověk musí člověku pomáhat. Jsem pro svobodu. Věřím v lidstvo. A jsem pro opatření komunistické strany, která bojuje proti vykořisťování a nevědomosti za bez-třídni společnost. TŘI AGITÁTOŘI • Přicházíme z Mosk- MLADÝ SOUDRUH • Očekávali jsme vás. TŘI AGITÁTOŘI • Proč? MLADÝ SOUDRUH • Nehneme se z místa. Je tu nepořádek a nedostatek, málo chleba a hodně bojů. Mnozí jsou plni odvahy, ale málokteří uměji číst. Málo strojů, a nikdo jím nerozumí. Naše lokomotivy se porouchaly. Přivezli jste nám lokomotivy? TŘI AGITÁTOŘI • Nc. MLADÝ SOUDRUH • Máte s sebou traktory? TŘI AGITÁTOŘI • Ne. MLADÝ_ SOUDRUH - Naši rolníci se ještě sami zapřahají do starých dřevěných pluhů. Pří tom nemáme, čim bychom naše pole ošili. Přivezli jste satbu? TŘI AGITÁTORI • Ne. MLADÝ SOUDRUH • Přivážíte aspoň munici a kulomety? TŘI AGITÁTORI • Ne. MLADÝ SOUDRUH ■ Jsme tu jen dva na obhájení revoluce. Nesete nám proto jístč dopis Ústředního výboru, v němž stojí, co máme dělat? TŘI AGITÁTOŘI ■ Ne. MLADÝ SOUDRUH • Tak nám sami hodláte pomoct? TŘI AGITÁTOŘI ■ Ne. MLADÝ SOUDRUH ■ Bránime se náporu hladu, rozkladu a kontrarevolu-ce, ani v noci ze sebe nestáhneme Sáty. A vy nám nic nenesete. TRI AGITÁTOŘI • Tak jest: pro vás neneseme nic. Ale přes hranice do Mukdenu neseme čínským dělníkům učení klasiků a propagandistu: abecedu komunismu; nevědomým poučení o jejich situaci, utlačovaným třídní uvědomění a třídně uvědomělým zkušenost revoluce. Od vás však máme chtít automobil a průvodce. MLADÝ SOUDRUH • Takže jsem sc ptal špatně? TŘI AGITÁTOŘI ■ Ne, na dobrou otázku následovala, lepší odpověd. Vidíme, že se od vás požadovalo už to nejzazšj, ale žádá se od vás ještě víc: jeden z vás dvou nás musí provázet do Mukdenu. MLADÝ SOUDRUH ■ Opustím tedy své místo, které bylo příliš obtížné pro dva, pro něž však led musí vystačit jeden. Půjdu s vámi. Kráčeje vpřed a roznášeje učení komunistických klasiků: světovou revolucí, KONTROLNÍ CHÓR ■ CHVÁLA SSSR Svět již rokoval O našem neštěstí. Ale dosud seděla u našeho Chudého stolu Naděje všech utlačovaných, která Se spokojovala s vodou. A za rozpadajícími se dveřmi ) Vědění zřetelným hlasem Poučovalo hosty. OPATŘENÍ Když sc dveře rozpadnou Sedíme přece jen nadále viditelní: Mráz ani hlad nás nezahubí Neúnavně pečujeme O osudy světa. ČTYRl AGITÁTOŘI ■ Tak byl mladý soudruh z pohraniční stanice srozuměn se způsobem naší práce a předstoupili jsme, čtyři muži a jedna žena, před vedoucího stranické odbočky. 2 Výmaz ČTYŘI AGITÁTOŘI ■ Ale práce v Mukdenu byla ilegální, proto jsme musili, než jsme překročili hranici, vymazat svoje tváře. Náš mladý soudruh a tím byl srozuměn. Zopakujeme tuto událost. Jeden ze ttyř agitátorů představuje vedoucího stramfké odbotky. VEDOUCÍ ODBOČKY STRANY • Jsem vedoucí poslední stranické odbočky. Jsem srozuměn s tím, že soudruh 2 mé stanice půjde s vámi jako průvodce. V mukdenských továrnách však vypukly nepokoje a celý svět hledí v těchto dnech na toto město, jestli neuvidí, jak jeden z nás vystoupí z chatrčí čínských dělníků, a na řekách prý jsou připraveny dělové tluny a na železničních náspech stojí pancéřové vlaky, aby nás ihned napadly, jakmile tam spatří někoho z nás. Musíte tedy přejít hranice jako Číňané. Agitátorům: Nikdo vás nesmí spatřit. DVA AGITÁTOŘI • Nikdo nás nespatři. VEDOUCÍ ODBOČKY STRANY • Když jeden bude raněn, nikdo lio nesmi najít. DVA AGITÁTORI • Nikdo lio nenajde. VEDOUCÍ ODBOČKY STRANY• Pak už ledy nejste sami sebou, ty už nejsi Karl Schmitt z Berlína, ty už nejsi Anna Kjerská z Kázaně a ty ui nejsi Pjotr Savič z Moskvy, nýbrž všichni jste beze jména a bez matky, prázdné listy, na které revoluce píše svůj pokyn. DVA AGITÁTOR I • Ano. VEDOUCÍ ODBOČKY STRANYjtm rozdá mušky, oni šije nasadí • Pak tedy od této chvíle už nejste nikdo, nýbrž od této chvíle a pravděpodobně až do vašeho zmizení jste neznámí dělníci, bojovníci, Číňané, narození z finských matek, žluté pleli, mluvící ve snu i v horečce čínsky. DVA AGITÁTOR] ■ Ano. VEDOUCÍ ODBOČKY STRANY • V zájmu komunismu srozuměni l postupem proletárskych mas všech zemí, říkajíce ano zrevolučnění světa. DVA AGITÁTORI • Ano. I mladý soudruh pravil ano. Tak dal najevo srozumění s vymazáním své tváře. KONTROLNÍ CHÓR • Kdo bojuje za komunismus, musí umět bojovat i nebojovat ; říkal pravdu i neříkat pravdu; prokazovat služby i služby odpírat; dodržovat sliby i sliby nedodržovat; podstupovat nebezpečí i nebezpečí se vystříhat; být poznatelný i nepozná-telný. Kdo bojuje za komunismus, má ze všech ctností jen jedinou: že bojuje za komunismus. ČTYŘI AGITÁTORI • Šli jsme jako čiňané do Mukdeuu, čtyři muži a jedna žena. IvILADY SOUDRUH • Piuvádět propagandu a pomáhal čínským dělníkům učením klasiků a propagandistu, abecedou komunismu; nevědomým přinášel poučení o jejich situaci, potlačovaným třídní uvědomění a třídně uvědomělým zkušenost revoluce. KONTROLNÍ CHÓR CHVÁLA ILEGÁLNÍ PRÁCE Krásné Je chopit se slova v třídním boji. Hlasité a zvučně vyzývat k boji masy Aby rozdrtily utlačovatele, osvobodily utlačované. Těžká a užitečná je každodenní drobná práce Houževnaté a lajné spřádáni Sítě strany před Hlavněmi podnikatelů: Mluvit, ale Ukrývat mluvčího. Vítězit, ale Ukrývat vítěze. Umírat, ale Ukrývat smrt. Kdo by neudělal mnohé pro slávu, kdo však To udělá pro mlčení? Ale nuzácký jedlík zve ke stolu čest Z těsné a rozpadající se chýše nezadržitelné Vychází velikost. A sláva se nadarmo ptá Po strůjcích velkého činu. Předstupte Na okamžik Vy neznámí, se zakrytými tvářemi, a přijměte Nil dík! ČTYŘI AGITÁTORI • VeměslěMuk-denu jsme pomáhali čínským soudruhům a prováděli propagandu mezi dělníky. Neměli jsme pro hladové chleba, nýbrž jen věděni pro nevědoucí, proto jsme mluvili o prapríčine bídy, bídu ncvymycovalL nýbrž mluvili o vymýcení prapríčiny. 3 Kámen ČTYRl AGITÁTORI ■ Napřed jsme šli do dolního města. Kuliové tam vlekli na laně člun, Ale půda na břehu byla hladká. Když pak jeden uklouzl a dozorce do něho kopal, řekli jsme mladému soudruhovi: Jdi za nimi a prováděj mezi nimi propagandu. Řekni jim, žes v Ticncinu viděl boty pro burláky, které měly naspodu dřevěné destičky, takže nemohli uklouznout. Pokus se dosáhnout toho, aby žádali také takové boty. Nepropadni však soucitu! A ptali jsme se: Jsi srozuměn, a on byl srozuměn a spěchal tam a propadl ihned soucitu. Ukážeme to. Dva agitáíofi představují kulic: uvážou na kiil lano a táhnou za lano přes ramena. Jeden představuje mladého soudruha, druhý dozorce. DOZORCE - Jsem dozorce, Do večera musím dostat rýži do města Mukdenu. DVA KULIOVÉ ■ Jsme kuliové a vlečeme člun s rýží proti proudu řeky. ZPÉV KULIO VLEKOUCÍCH ČLUN S RYZÍ Ve městě nahoře proti proudu Naplníme svá ústa rýží Ale člun, jenž má doplout nahoru, je těžký A voda? Voda teče dolů. Nikdy se nahoru nedostaneme. Táhněte rychleji Huby čekají na jídlo. Táhněte stejnoměrně. Nestrkejte Jeden do druhého. MLADÝ SOUDRUH - Je ošklivé slyšet krásu písně, jíž tito mužové zakrývají trýzeň své oráče. DOZORCE ■ Táhněte rychleji! JEDEN KULI ■ Noc už se blíží. Za přístřeší Malé i pro stín p dnoho psa Musíme zaplatit soustem rýže. Protože břeh je přespříliš hladký Ne a ne hnout se z místa. Táhněte rychleji Huby čekají na jídlo. Táhněte stejnoměrné. Nestrkejte Jeden do druhého. DRUHÝ KULI uklouzne ■ Už nemůžu dál. K U LIO V E zatímco stojí a jsou hiřováni, dokud se zhroucený opét nevzpřlmí ■ Déle než my Vydrží lano zařezávající se do ramenou. Bič dozorcův Viděl čtyři pokolení. My nejsme to poslední. Táhněte rychleji Huby čekají na jídlo. Táhněte stejnoměrně. Nestrkejte Jeden do druhého. OPATŘENI 1IJ7 MLADÝ SOUDRUH ■ Je tižkédívat se na tyto muže bez soucitu. Dozorci: Nevidia, že půda je příliš hladká? DOZORCE ■ Cože je půda? MLADÝ SOUDRUH ■ Příliš hladká! DOZORCE • Cože? Chceš tvrdit, že břeh je příliš hladký, takže se na něm nedá táhnout člun plný rýže? MLADÝ SOUDRUH ■ Ano. DOZORCE ■ Ty si tedy myslíš, žc ničsto Mukden nepotřebuje rýži? MLADÝ SOUDRUH • Když se lidé hroutí, nemohou táhnout člun. DOZORCE ■ Měl bych snad každému podkládat kámen odttid až po místo Mukden ? MLADÝ SOUDRUH ■ Nevím, co bys měl, ale vím, co oni by měli. Měli by se bránit. Nevěřte, že eo nešlo dva tisíce roků, nepůjde nikdy. V Tieucintl jsem u burláků viděl boty, které měly naspodu dřevěné destičky, takže no mohli uklouznout. Dosáhli toho společným prosazováním požadavků. Požadujte tedy všichni společně takovéto boty'! KULIOVÉ ■ Vlastně ten člun bez takových bot už ani nemůžeme táhnout. DOZORCE ■ Ale rýže musí být dnes večer ve městě. Biíuje jt, oni táhnou. KULTOVÉ ■ Naši otcové táhli člun od ústí řeky O kus dál proti proudu. Naše děli Dosáhnou pramene, my Jsme mezi tím. Táhněte rychleji Huby čekají na jídlo. Táhněte stejnoměrně. Nestrkejte jeden do druhého. Kuti se opií zhroutí. KULI ■ Pomozte mi! MLADÝ SOUDRUH dozorci ■ Copak nejsi člověk? Tady zvednu kámen a položím ho do bahna — kulimu — a teď šlápni! DOZORCE • Správně. Co nám pomůžou boty z Tiencinu? Raději dovolím, aby s kamenem vedle vás běžel váš soucitný kamarád a podložil jej každému, kdo uklouzne. KULIOVÉ ■ V člunu je rýže. Rolník Který ji sklidil, dostal Hrst mincí, my Dostaneme ještě méně. Vůl By byl dražší. Je nás příliš mnoho. Jeden z kuliů uklouzne, mladý soudruh mu podloží kámen, kuli se of>it zvedne. Táhnete rychleji Huby čekají na jídlo. Táhněte stejnoměrně. Nestrkejte Jeden do druhého. Když rýže dorazí do města A děti se zeptají, kdo Přivlekl těžký člun, řekne se: Byl přivlečen. Jtäeň z kulíä uklouzne, mladý soudruh mu podloíi kámen, kuli se opět zvedne. Táhněte rychleji Huby čekají na jídlo. Táhněte stejnoměrně. Nestrkejte Jeden do druhého. Jídlo zezdola přichází K jedlíkům nahoře. Ti Kdo je přivlekli, nejedli Nic. Jeden z kuliů uklouzne, mladý soudruh mupodlolí kámen, kuli se opit zvedne, MLADÝ SOUDRUH ■ Už nemůžu. Musile |.iož:idova1 jiné boty. KULI - Je to blázen, patří sc mu vysmát. DOZORCE ■ Ne, jc to jeden z těch, které proti nám štvou ti lidé. Haló, chyťte ho! ČTYŘI AGITÁTORI • A ihned se za ním rozběhli a pronásledovali ho celé dva dny a pak nás potkal a pronásledovali nás i jeho po celý týden po městě Mukden u a nesměli jsme se už ukázat v dolní čivrli. DISKUSE KONTROLNÍ CHÓR • Ale cožpak není správné podporovat slabého Kdekoli trpí, pomáhat vykořisťovanému V jeho každodenní trýzni? ČTYŘI AGITÁTOŘI • Nepomohl mu, ale nám zabránil prováděl propagandu v dolní čtvrti. KONTROLNÍ CHÓR ■ Souhlasíme. ČTYŘI AGITÁTORI ■ Mladý soudruh uznal, že oddělil cit od rozumu. Ale my jsme ho utěšovali a řekli jsme mu slova soudruha Lenina: KONTROLNÍ CHÓR ■ Moudrý není, kdo nedělá chyby, nýbrž Moudrý je, kdo je dokáže rychle odstranit. Malé a velké bezpráví CTYRI AGITÁTOŘI • Založili jsme první buňky v podnicích a vyškolili první funkcionáře, zřídili stranickou školu a učili jc tajně tisknout zakázanou literaturu. Pak jsme získali vliv v textilních továrnách, a když snížili mzdy, vstoupila Část dělníků do stávky. Poněvadž však druhá část pracovala dál, byla stávka ohrožena. Řekli jsme mladému soudruhovi: Poslav se k továrním vratům a rozděluj tam letáky. Byl srozuměn. Opakujeme ten rozhovor. TŘI AGITÁTOŘI ■ Selhal jsí u těch, co vlečou člun s rýží. MLADÝ SOUDRUH - Ano. Tfel AGITÁTOŘI ■ Poučil ses z toho? MLADÝ SOUDRUH ■ Ano. TŘI AGITÁTOŘI ■ Budeš se při rozdávání letáků držet lip? MLADÝ SOUDRUH * Ano. TŘI AGITÁTOŘI • Ukážeme teď chování mladého soudruha při rozdávání letáků. Dva agitátoři představují textilní diblíky a jeden policistu. DVA TEXTILNÍ DĚLNICI ■ Jsme dělníci v textilní továrně. POLICISTA ■ Jsem policista a od vládnoucích dostávám chleba za to, že potlačuji nespokojenost. KONTROLNÍ CHÓR ■ Pojď už, soudruhu, pojď! Riskuj Groš, který už není grošem Přístřeší, kam prší A pracoviště, které zítra ztratíš! Vyjdi do ulic! Bojuj! Je pozdě čekat na zítřek! Pomoz si sám tím, že pomůžeš nám: nezapomeň, že existuje Solidarita! OPATŘENI 16!) MLADÝ SOUDRUH ■ Dej v sázku, co más1, soudruhu! Nemáš nit;. KONTROLNÍ CHOR ■ Pojď už, soudruhu, před hlavně pušek A trvej na s ve- mzdě! Víš-li, že nemáš co ztratit Policistům pušky nepostačí! Vyjdi do uhe! Bojuj! Je pozdě čekat na zítřek! Pomoz si sám tím, že pomůžeš nám: nezapomeň, že existuje Solidarita! DVA TEXTILNÍ DĚLNICI * Jdeme záhy zrána do továrny. Naše mzdy byly sníženy, my však nevíme, co dělat, a pracujeme dále. MLADÝ SOUDRUH strčí jednomu Hák, druhý Se při tom nečinné zastaví ■ Cti to a dej Lo dál. Až to j nečteš, budeš věděl, co dělat. První leták vezme a jde dál. POLICISTA vezme prvému leták - Kdo ti ten leták dal? PRVNÍ - To neví™, kdosi šel kolem a podstrčil mi jej, POLI CISTA přútaupí k druhému * Tys mu dal leták, My od policie hledáme ty, co rozdávají takovíhle letáky. DRUHÝ ■ Nikomu jsem nedal žádný leták. MLADÝ SOUDRUH ■ Cožpak je to zločin, když se nevědomý poučí o své situaci? POLICISTA ■ Ta vaše poučení vedou k strašlivým věcem. Když poučíte takovou továrnu, tak už nezná sveho majitele. Tenhle malý leták je nebezpečnější než deset kanónů. MLADÝ SOUDRUH ■ Cop;,k tam stojí? POLICISTA To nevím. Druhému: Copak tam slojí F DRUHÝ ■ Já ten leták neznám, nerozdával jsem jej. MLADÝ SOUDRUH Já vím, že to neudělal. POLICISTA mladému soudruhovi ■ Dals mu ten leták ty? MLADÝ SOUDRUH ■ Ne. POLICISTA druhému ■ Tak jsi mu jej dal ty-, MLADÝ SOUDRUH prvnímu ■ Co se s ním stane? PRVNÍ ■ Můžou ho uvrhnout do vězení. MLADÝ SOUDRUH ■ Proč chceš, aby šel do vězeni? Policajte, copak taky nejsi proletář? POLICISTA drahému • Půjdeš se mnou. Udeří ho bo klase. MLADÝ SOUDRUH mu v tom brání ■ On to nebyl. POLICISTA ■ Tak jsi to byl přece jen ty! DRUHÝ - On to nebyl! POLICISTA ■ Tak jste lo byli oba dva. PRVNÍ ■ Utíkej, člověče, utíkej, máš kapsu plnou letáků. Policista sra'J druhého k zemi. MLADÝ SOUDRUH ukále na policistu, prvnímu ■ Zabil nevinného, jsi svědek. PRVNÍ uchopí policistu ■ Ty kou pe ný pse. Policista vytáhne revolver. MLADÝ SOUDRUH křičí ■ Na pomoc, soudruzi! Na pomoc! Zabíjejí se tu nezúčastnění! Mladý soudruh popadne policista zezadu pod krkem, první détník mu pomalu zkroutí raku dozadu. Padne výstřel, policista jV odzbrojen a ztlučen. DRUHÝ vstávaje prvnímu * Jed jsme ztloukli policajta a nemůžem už do továrny a — mladému soudruhovi — ty jsi tím v] liru. CTYRI AGITÁTORI > I musel se ti-ehýlit do bezpečí, místo aby rozdával 1 letáky, neboť policejní dozor by] zesílen. DISKUSE KONTROLNÍ CHÓR ■ Ale cožpak není správné zabraňovat bezpráví, kdekoli se objeví? CTYRI AGITÁTORI ■ Zabráni] malému bezpráví, ale velke bezpráví, stávkokaz cctví, po kračo val o. KONTROLNÍ CHÓR • Jsme srozu-mčni, j Co je to vlastně člověk? ČTYŘI AGITÁTOŘI ■ Bojovali jsme denně se starými svazy, s beznadějí a porobou; učili jsme dělníky přeměňovat boj o lepší mzdu v boj o moc. Učili jsme je zacházení se zbraněmi a umění demonstrovat. Pak jsme slyšeli, že obchodníci jsou kvůli clům vc _sporu S Angličany, kteří ovládali město. Abychom spor mezí vládnoucími využili pro ovládané, poslali jsme k nej bohatšímu z obchodníků mladého soudruha s dopisem, V něm stálo: Ozbroj kulie! Mladému soudruhovi jsme řekli: Chovej se tak, abys dostal zbraně. Ale když přišlo na stůl jídlo, nemlčel. Ukážeme to. Jeden agitátor jttko obchodník. KUPEC ■ Jsem obchodník. Očekávám od svazu kuliů dopis o společné akci proti Angličanům, MLADÝ SOUDRUH > Zde je dopis od svazu kuliů. OBCHODNÍK ■ Zvu tě, abys se mnou poobědval. MLADÝ SOUDRUH ■ Je pro mne čest, Že s vámi smím poobědvat. OBCHODNÍK ■ Než nachystají jídlo, sdělím li svŕ mínění o kuliích. Prosím tě, sedni si sem. MLADÝ SOUDRUH ■ Vaše mínění mě velice zajímá, OBCHODNÍK ■ Proč dostávám všechno laciněji nežli jiní? A proč pro mne kttliové pracují skoro zadarmo? MLADÝ SOUDRUH ■ To nevím. OBCHODNÍK Protože jsem moudrý muž. Vy jste takč moudří lidé, neboť víle, jak od kuliů dostat [daly, MLADÝ SOUDRUH • To víme. Hodlále ostatně kulie proti Angličanu rr. íi.-.ij -íijil .' OBCHODNÍK ■ Možná, mužná. Vím, jak se s kulím zachází. Musíš mu dát jen tolik rýže, aby neumřel, jinak pro tebe nemůže pracovat. Je to správné? MLADÝ SOUDRUH - Ano, to je správné. OBCHODNÍK ■ Ale já říkám: Ne. Jestliže jsou kuliové lacinější než rýže, mohu si najmout nového. Je to správnější? MLADÝ SOUDRUH ■ Ano, to j e správnější. — Kdy ostatně pošlete první zbraně do dolni čtvrti? OBCHODNÍK ■ Brzy, brzy. Měl bys vidět, jak kuliové, kteří nakládají moje kůže, v kantýně kupují moji rýži. MLADÝ SOUDRUH - To bych měl. OBCHODNÍK ■ Co myslíš, platím za tu práci hodně? MLADÝ SOUDRUH ■ Ne, ale vašc rýžeje drahá a práce musí být dobrá, ale vaše rýže je špatná. OBCHODNÍK ■ Jste moudři lidé. MLADÝ SOUDRUH ■ A kdy ozbrojíte kulie proli Angličanům? OPATRENÍ 171 OBCHODNÍK • Po obědě si prohlédneme sklaclíäte zbraní. Nyní ti zazpívám svou oblíbenou píseň. SONG O ZBOŽÍ Rýže je na řece dole, V horních provinciích potřebují lidé rýži. Ponecháme-li rýži ve skladištích Rýže pro ně se zdraží. Ti, co vlečou člun s rýží, dostanou pak ježte míň rýže Rýže pak pro mne bude ještě lacinější. Co je to vlastně rýže? Vím já, co je rýže? Jak to vědět mám? Nevím, co je rýže Jen její cenu znám. Zima se blíží, lidé potřebují šaty. Proto j c třeba skoupit bavlnu A bavlnu dál neprodávat. Až uhodí zima, šaty se zdraží. Tkalcovny na bavlnu platí příliš vysoké mzdy. Je vňbec příliš mnoho bavlny. Co je to vlastně bavlna? Vím já, co je bavlna? Jak to vědět mám! Nevím, co jc bavlna Jen její cenu /.nám. Takový člověk potřebuje hodně žrádla Tím se člověk podraží. K přípravě žrádla je zapotřebí lidí. Kuchaři uvaří jídlo laciněji, ale Jedlíci je podraží. Je vůbec příliš málo lidí. Co je to vlastně člověk? OPATŘENÍ Vím já, co je člověk? Jak 1d m tlil mám! Nevím, co je člověk Jen jeho cenu znám. Mladému soudruhovi: A teď pojíme mou dobrou rýži. MLADÝ SOUDRUH povslam * Nemůžu s vámi jíst. ČTYŘI AGITÁTOŘI ■ To řekl a ani posměch ani výhrůžky ho nepřiměly k tomu, aby poobědval s tím, jímž pohrdal, a obchodník ho vyhnal a kuliové nebyli vyzbrojeni. DISKUSE KONTROLNÍ CHÓR ■ Ale cožpak není správné stavět čest nade vše ? ČTYŘI AGITÁTOŘI ■ Není. KONTROLNÍ CHÓR - ZMĚN SVĚT ZAPOTŘEBÍ M A TO S kým by si poctivý nesedl ke stolu Aby pomohl právu? Jaký že lék chutnal tak špatně Umírajícímu? Jaké podlosd by ses nedopustil, abys Vymýtil podlost? Kdybys konečně mohl změnit svět, k čemu By sis připadal příliš dobrý? Kdo jsi? Utop se ve špíně Obejmi kata, ale Změň svět: má to zapotřebí! Vyprávějte dál! Dlouho už vám nebudeme naslouchat jako Soudcové. Již Jako žáci. ČTYŘI AGITÁTOŘI • Sotva byl na schodech, poznal mladý soudruh svou chybu. Nechal nám na uváženou, nemámc-li ho poslat přes hranici zpátky. Viděli jsme jasně jeho chyby, ale potřebovali jsme ho, neboť měl mezi nezaměstnanými mnoho přívrženců a velice nám v těch dnech pomohl uplést síť strany před hlavněmi pušek podnikatelů. 6 Zrada ČTYŘI AGITÁTOŘI ■ V tom týdnu pronásledování neobyčejně vzrostlo. Měli jsme jako úkryt už jen jedinou místnost se sázecím strojem a s letáky. Ale jednou ráno došlo ve městě k prudkým hladovým bouřím a také z rovin došly zprávy o velkých nepokojích. Když jsme večer tře til: o dne po nebezpečném stíhání dorazili k našemu útočišti, narazili jsme mezi dveřmi na mladého soudruha. Před domem stály na dešti pytle. Opakujeme rozhovor. TŘI AGITÁTOŘI • Co jsou to za pytle? MLADÝ SOUDRUH • To jsou naše propagandistické brožury. TŘI AGITÁTOŘI ■ Co se s nimi má stát? MLADÝ SOUDRUH ■ Něco vám musím sdělit: mezi nezaměstnanými je veliké vzrušení. Nový vůdce nezaměstnaných z horní čtvrti sem dnes přišel a přesvědčoval mě, že musíme ihned začít s akcí. Mánie rozdávat propagandistické brožury a jako zna-í t není, že povstání započalo, máme obsadit radnici. Ví s určitostí, že rad- nici nikdo nehlídá, takže ji může obsadit hrstka lidí. A až bude radnice naše, pak masy uvidí, že vláda je slabá, ftíká, ž c povstání může začít dnes v nocí, a já mu věřím. TŘI AGITÁTOŘI • Vyjmenuj i' ám důvody, proč je povstání možné. MLADÝ SOUDRUH • Bída je větší a vět Jí a nepokoj ve městě vzrůstá. TŘI AGITÁTOŘI • Nevědoucí začínají poznával svou situaci. MLADÝ SOUDRUH • Nezaměstnaní přijali naše učení. TŘI AGITÁTOŘI - Utlačovaní se třídně uvědomují. MLADÝ SOUDRUH ■ Nový vůdce nezaměstnaných je ryzí socialista. Ve svých revolučních požadavcích nezná téměř mezí a vehemence jeho řeči je strhující, PRVNÍ AGITÁTOR ■ Má pod pravým uchem jizvu? MLADÝ SOUDRUH ■ Ano, vy ho znáte? PRVNÍ AGITÁTOR ■ Znám ho. Je to agent obchodníků. MLADÝ SOUDRUH ■ Tomu nevěřím. TŘI AGITÁTORI ■ A na cestě sem jsme viděli vojáky s děly, jak se pohybují směrem k radnicí. Radnice je past a ten nový vůdce nezaměstnaných je provokatér, MLADÝ SOUDRUH • Ne, je nezaměstnaný ,i s m l městna nými cítí. Nezaměstnaní už nemohou čekat a já Také už nemohu čekat Chudáků je příliš mnoho. TŘI AGITÁTOŘI • Ale bojovníků je ještě příliš milo. MLADÝ SOUDRUH ■ Jejich utrpení je nesmírné. TŘI AGITÁTOŘI ■ Nestačí trpět. 173 MLADÝ SOUDKU II ■ Vidi, že neštěstí neb ují jako na prsou lepru; že chudoba nepadá zc sítech jako tašky, nýbrž ž e neštěstí a chudoba jsou Lidská díla; vaří se pro ně nedostatek, ale jejich naříkání se hltá jako jidlo. Vědí vše-chuti. TRI AGITÁTORI ■ Vědí, kolik pluků má vláda? MLADÝ SOUDRUH * Ne. TRI AGITÁTOR 1 - Tak to vědí mál o. Kde máte zbrane? MLADÝ SOUDRUH ukáže dlani ■ Budeme bojovat pomocí nehtů a zubů. TRI AGITÁTORI ■ To nepostačí. Ví-díš jen bídu nezaměstnaných, ale ne bídu pracujících. Vidíš jen město, ale ne rolníky z rovin. Vidíš vojáky jen jako utlačovatele a nikoli jako utlačující chudáky v uniformách. Jdi tedy k nezaměstnaným, odhal agenta obchodníků a jeho radu dobýt radnice, a přesvědč je, aby se dnes večer zúčastnili demonstrace dělníků z továren a my se pokusíme přesvědčit viyáky, stažené kolem radnice, aby v uniformách rovněž s námi demonstrovali. MLADÝ SOUDRUH ■ Připomínal jsem nezaměstnaným, kolikrát na uč vojáci stříleli. Mám jim teď říkat, aby demonstrovali s vrahy? TRI AGITÁTORI * Ano, neboC vojáci by mohli poznat, že bylo špatné střílet na chudáky své vlastni třídy. Vzpomeň si přece na radu soudruha Lenina nepovažovat všechny rolníky za třídní nepřátele, nýbrž získat vesnickou chudinu za spolu boj n v niky. MLADÝ SOUDRUH ■ A .já se pláni: strpí klasici;, abv bída čekala? TRI AGITÁTORI ■ Mluví o metodách. které jHjstihiijí bídu ve všech souvislou ech. MLADÝ SOUDRUH • Pak tedy klasici nejsou pro to, aby se každému chudákovi pomohlo ihned a okamžitě a především? TRI AGITÁTORI ■ Ne. MLADÝ SOUDRUH ■ Pak jsou klasici na hovno a já je roztrhám; neboť člověk, živý člověk, řve a jeho bída boří všechny hráze nauky. Proto tccT podniknu tu akci, nyní a ihned; neboť řvu a bořím hráze nauky. Rozlrltá brožury. tri agitátori- Netrbej je! Potřebujeme je Každou jednotlivou. Pohlédni přece na skutečnost! Tvoje revoluce se provede rychle a potrvá jeden den A zítra bude zardoušena. Ale naše revoluce započne zítra Zvítězí a změní svět. Tvá revoluce přestane, když přestaneš ty. Až ty přestaneš Naše revoluce půjde dál. MLADÝ SOUDRUH ■ Poslouchejte, co vám říkám: svýma dvěma očima vidím, že bída čekal nemůže. Proto odporuji vašemu rozhodnutí. Ještě dnes' v noci obsadím v čele nezamestnaných radnici. TRI AGITÁTORI ■ My víme, že radnice je plná vojáků. Ale i kdyby nebyla hlídaná, k čemu by nám byla ta radnice, když nádraží, telegrafní stanice a kasárny jsou v rukou vlády? Nepřesvědčila nás, Jdi tedy k nezaměstnaným a přesvědč je, že nesmějí udefit sami. K lomu tě nyní vyzýváme jménem strany. MLADÝ SOUDRUH ■ Ale kdo je vlastně strana? Sídlí v domě plném teleíbuů? Jsou její myšlenky tajné, její roz bodu u tí n czn á má? Kdo je to? TRI AGITÁTORI ■ My jsme strana. Ty a já a vy — my všichni. V tvém obleku vězí, soudruhu, a myslí v tvé hlavě Kde já bydlím, je její dům, a kde ty jsi napaden, tam ona bojuje, Ukazuj nám cestu, pn níž máme jít, a my Po ni půjdeme jako ty, ale Nechoď bez nás tou správnou cestou Bez nás je to ta Nejfalešnější, Neodlučuj sc od nás! My se můžeme mýlit a ty můžeš mít pravdu, tedy Neodlučuj se od nás! Že kratší cesta je lepší než dlouhá, nepopře nikdo. Ale když ji člověk zná A není s to nám ji ukázat, co je nám platná jeho moudrost? Zůstaň moudře u nás! Neodlučuj se od nás! MLADÝ SOUDRUH * Protože mám pravdu, nemohu povolit. Svýma dvěma očima vidím, že bída čekat nemůže, KONTROLNÍ CHÓR -CHVÁLA STRANY Jedinec má dvě oči Strana má očí tisíc, Strana vidí sedm států Jedince jedno město. Jedine!- má svou íJivlÍ Ale strana má chvil mnoho. Jedince lze zničit Stranu však zničit nelze Neboť je předvojem mas A vede jejich boj Metodami klasiků, které čerpají Z poznání skutečnosti. MLADÝ SOUDRUH - To všec.....;■ ní neplatí ;4váří v tvář boji zavrhuji vše, co platilo ještě včera, a děláni to, co je jedině lidské. Je tu akce. Stavím se v Li-jí či lo. Ml' srdce i luřc pro i i-volun. 'ľady je. TRI AGITÁTOŘI - Mlč! MLADÝ SOUDRUH - Je tu útlak. A já jsem pro svobodu! TRI AGITÁTORI ■ Mlč! Zrazuješ nás. MLADÝ SOUDRUH ■ Nemohu mlčet, protože mám pravdu. TRl AGITÁTOŘI ■ Ať máš pravdu nebo ne —když promluvíš, jsme ztraceni! Mlč! MLADÝ SOUDRUH ■ Videi jsem příliš mnoho. Déle už inlěet nebudu. Načpak teď ještě mlčet? Když nevědí, že mají přátele Jakpak se mají pozvednout? Proto před nč předstoupím Jako ten, kdo jsem, a řeknu, co je. Sundá ii masktt a f ve: Přišlí jsme, abychom vám pomohli, Přicházíme z Moskvy. Roztrhá masku. CTYRl AGITÁTOŘI ■ A my jsme tam pohlédli a v šeru OPATŘENI 175 Jsme viděli jeho nahou tvář Lidskou, upřímnou, bezelstnou. Roztrhal Masku na kusy. A z domů Křičeli vykořisťovaní: Kdo tady rusí Spánek zchvácených? A jedno okno se otevřelo a jeden hlas křičel: Jsou tady cizinci! Chytněte štváče! Tak jsme bylí odhaleni! A jíž jsme slyšeli, jak duní děla Ve vnitřním městě a nevědoucí pravili: Ted nebo nikdy! A neozbrojení křičeli: Ven z domů! On však nepřestával řvát Na otevření ulici A my jsme ho srazili k zemi Zvedli a spěšně jsme opustili město. 7 Útěk KONTROLNÍ CHÓR ■ Opustili město í Nepokoj ve městě vzrůstá Vedení vsak prchá pres městské hranice! Vaše opatření! CTVRl AGITÁTORI ■ Vyčkejte! Je snadné vědět, co j t správné Když jsme z dostřelu Když máme času cel č měsíce My vsak Ísme měli jen pět minut času a 'řemýšleii jsme pred hlavněmi pušek. Když jsme se na útěku dostali za městem do blízkosti jam s vápnem, zaslechli j ume za sebou pronásledova- tele. Náš mladý soudruh slyšel, probíraje se ze mdlob, dunění děl ve směru od radnice, uznal, co udělal, a řekl: Naše věc je ztracena. My jsme však řekli: Naše věc není ztracena, on však byl poznán a nemůže uniknout. A na řekách kotví připraveny dělové čluny a pancéřově vlaky stojí na železničních náspech, aby zasáhly, kdyby tu našli někoho z nás. Nesmí ho objevit, KONTROLNÍ CHÓR ■ Ať kdekoli nás kdo potká. Každý vi: Vládnoucí Mají být zničeni! A kanóny se rozburáčí. Kdekoli hladový Sténá a brání se Křičí jeho trýznitelé: My jsme mu zaplatili Aby sténal a se bránil Na čele máme napsáno Ze jsine pru ti vykořisťování. Na našem zatykači stojí: tihle Se zastávají utlačovaných! Kdo pomáhá zoufalým Je považován za vyvrhele světa My jsme vyvrhelové světa Nikdo nás nesmi objevit. KONTROLNÍ CHÓR ■ Vaše rozhodnutí! 8 Opatření CTYRl AGITÁTORI Rozhodli jsme se: Musí zmizet, a to naprosto, Neboť se musíme vrátit ke své práci A nemůžeme ho vzít s sebou ani zanechat zde Musíme ho tedy zastřelit a hodit do jámy s vápnem Neboť vápno ho spálí. KONTROLNÍ CHÓR ■ Ž:idně východisko jste nenašli? CTYRl ACITÁTORl ■ Pří nedostatku času jsme nenašli žádné východisko. Jako zvíře pomáhá zvířeti Byli bychom i my rádi pomohli tomu, jenž s námi Bojoval za naši věc. Zatímco pronásledovatelé se blížili Pět minut jsme přemýšleli o nějaké Lepší možnosti. I vy nyní přemýšlejte 0 nejakť lepší možnosti. Pauza. 1 rozliti dli jsme, že teď Uřízneme vlastní nohu od těla. Zabít je strašíivé. Ale nejenom jiné, i sebe zabíjíme, když je nezbytí Protož* \:-<<:iY.v násilím SC dá /::ii~'i]ÍL Tento usmrcujíci svět Jak ví každý, kdo žije. Řekli jsme: není nám dosud dopřáno Nezabíjet. Jedině touto Nezlomnou vůli zmínit svět, zdůvodnili jsmt Toto opatřeni. KONTROLNÍ CHÚR ■ Vyprávějte dál, naším soucítěním Si můžete být jisti. Nesnadné bylo udělat, co bylo správné. ) Nikoli vy jste nad ním vynesli ortel, nýbrž Skutečnost, ČTYŘI AGITÁTORI ■ Zopakujeme náš poslední rozhovor. PRVNÍ AGITÁTOR - Zeptáme se ho, je-li srozuměn, neboť byl odvážný bojovník, DRUHY AGITÁTOR - Ale i kdyby nebyl srozuměn, musí zmizet, a to naprosto. PRVNÍ AGITÁTOR mladému soudruhovi ■ Kdyby tě ehydi, zastřelí tě, a poněvadž by tc poznali, byla by riase práce zrazena, Proto tě musíme zastřelit a hodit do jámy s vápnem, aby tě vápny spálilo. Ale ptáme se tě: víš o nějakém východisku? MLADÝ SOUDRUH * Ne. TŘI AGITÁTORI ' 1 ptáme sc tě: jsi srozuměn? Pauzu. MLADÝ SOUDRUH - Ano. Vidím, že jsem jednal vždycky lalešně. TRI AGITÁTORI ■ Vždycky ne. MLADÝ SOUDRUH Já, jenž jsem chtěl být tak velmi prospěšný, j sem jen škodil. TRI AGITÁTORI ■ Nejenom. MLADÝ SOUDRUH ■ Ale teď by bylo lepší, kdybych tu nebyl. TŘI AGITÁTORI ■ Ano. Chceš to udělat sám? MLADÝ SOUDRUH - Pomozte mi. TRI AGITÁTORI Opři sc hlavou o naše ruce. Zavři oči, MLADÝ SOUDRUH anifje ko vidli ■ Řekl ještě: V zájmu komunismu Srozuměn s postupem proletárskych mas Všech zemí Říkaje ano zrcvolrjčněni světa, OPATŘENÍ 177 Čtyři agitátoři ■ Pak jsme ho zastřelili a Hodili do jámy s vápnem. A když ho vápno pohltilo Vrátili jsme se ke své práci. kontrolní CHÓR • A vaše práce byla šťastná. Sířili jste Učení klasiků Abecedu komunismu Nevědomým poučení o jejich siLiiati Utlačovaným třídní uvědomění A třídně uvědomělým zkušenost revoluce. a revoluce pochoduje také tam A také tam jsou vyřízeny řady bojovníků Jsme srozuměni s vámi. Vaše zpráva nám ukazuje, co vše Je nutné, eheenie-li změnil svět: Hněv a houževnatost, vědění a rozhořčení Rychlý zásah, hluboké rozjímání Chladné snášení strastí, nekonečná vytrvalost Pochopení jednotlivostí i pochopení celku: Pouze poučeni skutečnosti můžeme Skutečnost změnit. Poznámky 1 OTEVŘENÝ DOPIS UMĚLECKÉMU VEDENI FESTIVALU „NEUE MUSIK BERLIN 1930", Heinrichu Burkhardovi, Paulu Hin-dcmhhovi, Gcorgu Schunemannovi Berlín dne 12. května 1930 Odmítli jste před Vaším, nám jmenovitě neznámým, „programovým výborem" převzít zodpovědnost za provedení naší nové naučné hry, o níž jsme se dohodli, a vyzýváte nás, abychom kvůli rozptýlení politických pochybností předložili text tomuto výboru. (Tato kontrola, dodáváte, přichází v úvahu pro všechna díla.) My jsme to odmítli. Zde je důvod: Hodláte-li pokračovat ve svých tak důležitých akcích, jimiž předkládáte k diskusi nové způsoby užití hudby, nesmíte st: v žádném případě dostat do finanční závislosti na lidech a institucích, které vám předem zakazují tolik a tolik a možná ne nejhoršich způsobů uplatnění ze zcela jiných důvodů nežli uměleckých. Stejně tak jako nemůže být Vaším umeleckým úkolem třeba kritizovat policii, nebylo by také radno, kdybyste si Vaše podiúky nechali íinancovat zrovna od policie: vystavujete je touž eventuálně předchozí policejní kritice. Existují totiž úkoly nové hudby, které stát sice nemůže zakázat, ale ani ne právě financovat. Buďme přece spokojeny že policejní prezident nezakazuje naše práce, nepožadujme přece ještě i spoluúčast policejního orchestru! Ostatně jsme ted konečně v situací, po níž jsme vždy toužili: nevolali jsme pořád po amatérském umění? Neměli jsme už dávno pochybnosti vůči tímto velikým, tisíci pocnybnostnií brzděným aparátům? Pozitivní návrh: Vyjmeme tyta důležité akce ze všech závislosti a necháme je provádít tími, jimi jsou tuleny a kíoí jediní maji pro ní využiti: dílnickými sbory, amatérskými divadelními skupinami, žákovskými sbory a žákovskými orchestry, tedy tlmi, kteří ani Zfl umíní neplatí, ani za umíní nejsou placeni, njbrl chtíjt umíní dílat. Musíte uznat, že v nynější situaci Vaše od- stoupení z uměleckého vedení festivalu „Neue Musik Berlin 1931)" jako protest proti všem cenzuruím pokusům by nové hudbě mohlo více prospět, nežli když v létě 1930 hudební slavnosti ještě jednou spustíte. Bertolt Brecht—Hanns Eisler festival se však konal a inscenace „Opatření" byla „kvůli formální podřadnosti textu" odmítnuta. HUDBA K„OPATŘENÍ" a) Úvod má v textu změnu situace. Agitátoři přeruší chválu, jíž se jim dostává, návrhem, aby jejich práce byla prozkoumána. Tím že hudba, zakládajíc ve svém celku jakousi zvyklost, postoj kontrolního chóru nezmění, podrobí zpětné i počáteční chválu své všeobecnější funkci, to jest fixovat postoj jednacího řádu jakožto heroický, Představuje-li se tedy celkový průběh od a po b jakožto vývojový, přičemž a znamená postoj chvály, b postoj jednacího řádu, tak tím, žc hudba podržuje svůj heroizující postoj, jenž je vzat z a, také u b, dostává chválící postoj začátku zpětně postoj jednacího řádu a postoj jednacího řádu charakter heroický. Lze si však představit, že se toho dosáhne i tím, když se poslední víta „Předveďte, jak se to stalo" řekne bez hudby. b) Recitativní pasáže části 1 (Učení klasiků), přerušující průběh obrazu, mají disciplinující funkci. Určují časomíru mluvy. Rozhodně se tedy neřídí podle mluvčích. c) U čísel Chvála SSSR, Chvála ilegální PTáee, Změň svět; potřebuje to, Chvála strany byly hudbě dodány teoretické podklady. Ski'o to nedovolit chórům, aby „se Vyjadřovaly", bylo tedy namístě opatrně využit modulací v síle tónu a vystříhat se i melodické pestrosti. Chóry se tu mají s vypětím zpívat plnou silou hlasu. Mají organizátorský charakter, samotné teorie nejsou pouhé odrazy („jak oni to vidí"), nýbrž bojové prostředky. d) Hudba k části 2 (Výmaz) představuje pokus konstituovat společenskou přeměnu funkcí jakožto heroickou zvyklost. Lze si představit, že něco takového je nebezpečné, neboť dění lak působí rituálně, tj. vzdáleně od svého dočasného praktického účelu, Bude záležet na tom, budeine-li v takových cvičeních vidět glorifikace psychických aktů anebo toliko jejích umožněni. Tak či onak se tu vytváří emocionální pole. (Zpívá jen vedoucí stranické odbočky í) Je naprosto nutné, aby trojice agitátorů řekla své „ano" vědomě mimo hudební konstrukci, tedy zcela volně. e) Hudba k části 5 (Co je to vlastně člověk?) je imitace hudby, která odráží základní postoj kupcův, totiž jazzu. Brutalita, hloupost, suvcvéniiost a pohrdání sebou samým nemohla u tohoto typu lidí být „ztvárníua" žádnou jinou hudební formou. Sotva také existuje nějaká hudba, která by na mladého soudruha mohla působit tak provokativně. (Přesto je krokem zpátky odmítání jazzu, které nevychází z odmítání jeho společenských funkcí.) Nutno totiž umět rozlišovat mezi jazzem jakožto technikou a mezi jazzem jako odporným zbožím, jaké z něho udělal zábavný průmysl. Buržoázni hudba nebyla s to dále rozvíjet pokrokové rysy jazzu, totiž schopnost montáže, která z hudebníka dělala technického specialistu. Zde se ukázaly možnosti, jak dosáhnout nové jednoty jednotlivcovy svobody a disciplinovanosti celkového tělesa (improvizace s pevným cílem), jak zdůraznit gestičnost, jak podřídit metodu muzicírovaní funkci, tedy při změní funkce měnit bez přechodu druhy stylu atd. OPATfcKM 179 3 VĚTY MLUVČÍHO PÍLI VEŘEJNÉM PROVEDENÍ Při veřejném provedení může člen kontrol ui-] \o cíióru řiti tyto věty: Str. \64,před: Předstupte.'; Zdravíme nyní čtyři agitátory, kteří pracovali v Mukdcnu. Sir. 164, před: ťřilli jsme jako agitátoři.. .: Kdo byl ten soudruh, kterého jste zabili, a jaký byl? Str. 164, po: ^opakujeme ten rozhovor: Předehřejte nám tu událost s rozdělenými rolemi! Str, 1B5f před: Ale práce tr Mukdenu.. . : Znal mladý soudruh nebezpečí ilegální práce? Str. 167, před: Napřed jsme šli do dolního místa: Jak pracoval mladý soudruh? Str. IG9, pred: fyloiiti jsme první buňky, ., ; Poučil se soudruh ze své první chyby:1 Str. 171, před: Bojovali jsme denní. . . : Dávali jste soudruhovi i snadnější úkoly? Siř. 173,před: Vtom týdnu Ohrozil soudruh hnutí? Str. \7Q,před; Rozhodli jsme se: Řekněte nyní svoje opatření! NÁCVIK „OPATRENÍ" Dramatické předvedení musí být prosté a střízlivé, zvláStní vzmach a zyláSté „výrazu-plné" hraní jsou zbytečné. Herci musí pouze ukazovat dočasné chováni čtveřice, které nutno znát pro porozumění a |Misouzenf případu. (Text tři agitátorů možno rozdělit.) Každý ze čtyř herců by měl dostal příležitost ukázat jedenkrát chování mladého soudruha, proto by měl každý herec hrát jednu ze čtyř hlavních scén s mladým soudruhem, Předvádějící (zpěváci a herci) mají za úkol učil učíce sft. Poněvadž v Německu je půl miliónu dělnických zpěváků, je otázka, co se děje ve zpívajícím, přinejmenším stejně důležitá jako otázka, co se děje v naslou ľ hájícím. Přesto by se bez znalosti abecedy dialektického materialismu neměly podnikat pokusy odvozovat z „Opatření" recepty pro politické jednáni, ľin někteří- etii ke- pojmy, jako spravedlnost, svoboda, lidskost atd., které sc v „Opatření" objevují, platí, co říká Lenin o mravnosti: „Svoji mravnost odvozujeme ze zájmů proletárskeho třídního boje," (Svazek XXV německého vydáni, str. 1S3.) LENIN O UCENl „Neexistuje dosud odpoved nu nejdůlcžilějai, nej podstatnější otázku: Jak a co sc máme učit? Zde víakjdc především o to, že zároveň, s přetvářením staré kapitalistické společnosti nelze starými metodami provádět výcvik, výchovu a vzdělávání nových generací, které vybudují komunistickou společnost." (Reč tin třetím vSťitiskéiu sjezdu Komunistického svazu mládeže dne 2. října 1**20. Svazek XXV nemeckého vydání, sir. 474,J VÝJIMKA A PRAVIDLO DIDAKTICKÁ HRA Sfiutiipracounfci: li. llurri, E. IluuptiiMiimvd Osoby Kupte VMce trati keravanj Kati Dva sttáiuui fivitinský Soudci £etia kulila) Vedoucí itnJil karavany Dva přísedící OľATŔEľMl HERCI ■ Dovíte sc nyní o historii Jedné cesty! Podnikli ji Jeden vykořisťovatel a dva vykořisťovaní. Pozorné si všímejte chování těchto lidí: Chápejte je jako odcizeně, byť ne cizí, Nevysvětlitelné, byť obvyklé Nepochopitelné, byť je pravidlem. I nejdrobnějšího, zdánlivě jednoduchého děje Všímejte si s nedůvěrou! Zkoumejte, zdali je nutné Zvláště to, co je běžné! Prosíme vás výslovně: nechápejte to Co se neustále přihází, jako přirozené! Neboť nic nesmí být nazváno přirozeným V této době krvavých zmatků Nařízených nepořádků, plánovité zvůle A odlidštěného lidstva, aby nic Nevypadalo jako nezměnitelné. Běh o závod v poušti Malá expedice splchá poušti. KUPEC svým průvodcům, vůdci karavany a kulimu, který nese zavazadla • Pospěšte si, lenochodi, ode dneška za dva dny musíme být až ve stanici Han, poněvadž je totiž třeba získat stůj co stůj jednodenní náskok. Divákům: Jsem obchodník K:crl Laugmann a cestuji do Urgy, abych vedl závěrečná jednání o koncesi. KonkurenU mi jsou v patách. Kdo tam dorazí první, tomu sousto připadne. Chytrostí a energií při zdoláváni všech překážek a ne- úprosností vůří personálu jsem až dosud vykonal cestu téměř za polovinu obvyklé doby. Bohužel dosáhli i moji konkurenti stejného tempa. Divá se dalekohledem dozadu. Vidíte, už nám jsou zase v patách! Vůdci: Proě nosiče nepopoháníš? Xajal jsem tě, abys jej popoháněl, ale vy si za mé peníze zřejmé chcele udělat procházku. Máš ponětí, co ta cesta stojí? Ale vaše peníze to samozřejmě nejsou. Jestli sc ovšem pokoušíš o sabotáž, lak tě v Urze na zprostředkovatelně práce udám. VŮDCE nosili • Snaž se běžet rychleji. KUPEC • Neříkáš to přiměřeným tónem, nikdy to na pořádného vůdce nedotáhneš. Měl jsem si najmout dražšího. Dohánějí nás stále nebezpečněji. Proč tomu chlápkovi jednu nevrazíš! Nejsem pro to, aby se lidi bili, ale tady by to bylo na místě. Jestli nedorazím první, jsem na mizině. Nevybral sis za nosiče bratra? Přiznej se! Je to nějaký příbuzný, proto ho nebiješ. Jako bycn vás neznal! Suroví jste přece dost. Vraz mu jednu, nebo tě propustím! Kvůli platu mě pak můžeš klidni žalovat. Proboha, dohánějí nás! KULl vůdci • UhocI mě, ale ne moc. Jestli sc totiž máni dostat až do stanice Han, musím šetřit síly. Vůdce uhodl kuliho. VOLANÍ ZEZADU Hej! Vede tudy cesta do Urgy? Počkejte na nás! Jsme přátelé! KUPEC neodpoví a také se neohlédne • Čert aby vás vzal! Přidejte do kroku! Tři dny své lidi popoháním, dva dny nadávkami, třetí den sliby. Jestli to k něčemu bylo, ukáže se v Urze. Konkurenti mi jsou pořád v patách, ale já celou druhou noc pokračuji v pochodu, a tak je konečné ztrácím z očí a dosáhnu třetího dne stanice Han. O den dříve než ostatní. Zpívá: Nešel jsem spát — a proto teď mám náskok. Poháněl jsem — a proto jsem teď dál. Jen slabý se opozdí, silný však zvítězí. Na konci velmi frekventované silnice KUPEC před stanicí Han • To je stanice Han. Bohudík, dorazil jsem k ní o den dříve než ostatní. Moji lidé jsou vyčerpáni. A navíc jsou na mě rozezleni. Nemají pro rekordy porozumení. Nejsou bojovníci. Jc to nízká, přízemni chamraď. Neodvažují se samozřejmě reptat, jc tu naštěstí ještě policie, která dbá o pořádek. DVA S T R A Z N ICI přistupují ■ Všcc ko v pořádku, pane? Jste se silnicí spokojen? Spokojen s personálem? KUPEC • Všecko v pořádku. Spotřeboval jsem na cestu sem tři dny místo čtyř. Silnice je svinská, ale když si něco usmyslím, tak to prosadím. Jak vypadá cesta, která vede z Hanu dál? Co mě teď čeká? STRÁŽNÍCI ■ Teď vás čeká liduprázdná poušť Julií, pane. KUPEC ■ Sehnal by se tady policejní doprovod? STRÁŽNÍCI na odchodu ■ Ne, pane, jsme poslední policejní hlídka, s níž sc: setkáváte. Vůdce je na stanici H:in propuštěn VŮDCE • Od chvíle, kdy jsme na silnici před stanicí mluvili sc strážníky, je kupec jako vyměněný. Tón, kterým až dosud k nám mluvil, sc naprosto změnil: je téměř přívětivý, S tempem pochodu to nemá co dělat, vždyť ani na téhle poslední stanici před poušti Jahi se nám nedostalo dne odpočinku. Nevím, jak mám tak vyčerpaného nosiče dostat až do Urgy. Celkem mě tahle obchodníkova přívětivost dost zneklidňuje. Obávám se, že má něco za lubem. Bývá moc často zamyšlený. A zřejmě co nová myšlenka, to nová sprosťárna. Ale ať si vyvzpomene cokoli, musíme to s nosičem vydržet. Jinak nám totiž nevyplatí mzdu nebo nás posle uprostřed pouště k čertu. KUPEC se přiblíží ■ Ttiniáš tabák! A tady papírky! Pro jediného čouda byste pícce skočili clo ohně. Uděláte nevím cn, abyste dostali clo plic trochu toho smradu. Bohudík máme s sebou tabáku dost. Vystačil by nám i na tři cesty do Urgy. VODCE si vezme tabák, pro sebe • Nám! KUPEC • Posaďme sc, příteli. Proč si nesedneš? Taková cesta lidi sbližuje. Jestli ovšem nechceš, můžeš také zůstal stát. Každý jak je zvyklý. Já si obvykle s lidmi tvého druhu nesedám, jako si ty nesedáš s nosičem. Svět je přece jen vybudován na jakýchsi rozdílech. Ale zakouřit si spolu můžeme. No ne? Smlje se. To se mi na tobě líbí. I v tom j c kus důstojnosti. Tak tedy zase všecko sbal. A nezapomeň na vodu. V poušti se prý zřídka narazí na díru s vodou. Ostatně jsem VÝJIMKA A ťKAVTDLO tě clitčl varovat, příteli. Všiml sis, jak sc nosič po tobě díval, když jsi na něho poněkud tvrději dorážel? V jeho pohledu bylo něco, co nevěštilo nie dobrého. V příštích dnech si ho přitom budeš muset podat ještě docela jinak. Budeme totiž muset tempo ještě pokud možno zrychlit. A ten chlap je kuze hná. Oblast, do níž vkročíme, je pustá. Teprve v ní nám možná odhalí pravou tvář. Ba, jsi lepší člověk než on, vyděláváš vfc a nepotřebuješ nic nosit. To stačí, aby tě nenáviděl. Uděláš dobře, když si ho budeš držet od těla. Vůdce odfházl otevřenými dveřmi do postranního dvora. Kupec zůstal sám. Divní lidé. Kupec zůstane míčky sedit. Vůdce dozírá na nosiče při baleni. Pak usedne a zapálí si. Když je kuti hotov, usedne rovněž a dostane od vůdce tabák a papírky. Pustí se s ním do řeči. KULI • Kupec říkává, že se lidstvu prokazuje služba, když se ze země dobude nafta. Až sc nafta ze země vydobude, pojedou prý tudy železnice a nastane blahobyt. Tvrdí, íc tudy zaručeně železnice povede. Čím se pak budu živit? VŮDCE ■ Buď klidný! To tak hned nebude. Slyšel jsem, že naftový pramen utají, jakmile na něj přijdou, A ten, kdo díru s naftou ucpe, dostane odměnu za to, že nikomu o ní neřekne. Proto obchodník tak pospíchá. Vůbec o naftu nestojí, chce jen odměnu za mlčení. KULI ■ Tornu nerozumím. VŮDCE - Tomu nerozumí nikdo. KULI - Cesta pouští bude asi ještě horší než ta dosavadní. Jen aby mi tc nohy vydržely. VŮDCE • Neměj strach. KULI ■ Nejsou tady lupiči? VCDCE ■ Budeme si musit dát pozor jen dnes, první den. V blízkosti stanice se vždycky potlouká různá chamraď. KULI • A potom? VŮDCE * Až budeme za řekou Mir, musíme se držet děr s vodou, KULI • Ty tu cestu znáš? VŮDCE - Znám. Kupec zaslechl hovor. Hloupne si za dveře a naslouchá. KULI - Je nesnadné přebrodit ivkn Mir? VŮDCE ■ V tuhle mění dobu většinou ne. Když se ale rozvodní, je prudká a životu nebezpečná. KUPEC • Opravdu s nosičem mluví. S ním sedět může! S ním si zakouří! KULI ■ Co se pak dá dělat? V ŮDCE * Často j e nutné čekat už osm dní, než se člověk dostane bezpečně na druhou stranu. KUPEC • Jen sc podívejme! Ještě mu radí, aby si dal na čas a aby si ten svůj drahocenný život chránil! Je to nebezpečný chlap. Bude mu zaručeně nadržovat. Vůbec není z těch, co dokážou jednat rázně. Pokud není dokonce schopen ještě něčeho horšího. Koneckonců jsou ode dneška dva proti jednomu. A přinejmenším sc bude zřejmě bát ostřeji zakročit proti tomu, koho má pod komandem. Zvláště teď, když je kraj pustší a pustší. Musím se toho chlapa rozhodně zbavit. Zajde za nimi. Přikázal jsem ti, abys zkontroloval, jestli je všecko pořádně sbaleno. Podívám se, jak mé příkazy plníš. Trhne tak prudce popruhem, že praskne. Tomu se říká řádně sbaleno? Jak se přetrhne popruh, znamená to den zdržení, Ale o to ti přece jde. Chceš, abychom měli zdržení. VŮDCE ■ O žádné zdržení mi nejde. A popruh sc nepřetrhne, dokud se jím tak prudce netrline. KUPEC ■ Cože, ty dokonce ještě odmlouváš? Přetrhl se popruh, nebo nepřetrhl? Opovaž se mí tvrdit do očí, že se nepřetrhl! A vůbec: jsi nespolehlivý. Udělal jsem chybu, když jsem s tebou jednal slušně. Nesvědčí vám to.. Nemohu potřebovat vůdce, který si u podřízených nedokáže zjednat respekt. Hodíš se podk všeho spíš za nosiče než za vůdce. Mám dokonce důvodné podezření, že personál podíváš, VŮDCE • Jak jste na to přisel? KUPEC ■ To bys rád věděl! Propouštím tě! VŮDCE ■ Nemůžete mě přeci propustit v půli cesty, KUPEC • Buď rád, že tě navíc v Urze neudám u zprostředkovatelny prácc-TumáS mzdu, která ti za cestu až sem přísluší. Zav"Íá hostinského a ten při-_ ckázl. Jste svědek; vyplatil jsem ho. Vůdci: Říkám ti rovnou, že uděláš nejlíp, když se v Urze už ani neukážeš. Zmlři si ho od hlavy k potí. Nikdy to nikam nepřivedeš. Za)de s hostinským do druhé místnosti. Vyrazím okamžitě. Jestli se mi něco stane, jste svědek, že jsem tady s tím mužem — ukáže na kuliho ve vedlejší místnosti — dnes odtud vyrazil sám. Hostinský posunky naznačí, že mu nerozumí. KUPEC zaražení ■ Nerozumí ml Nebude tu tedy nikdo, kdo by mohl povědět, kam jsem šel, A nejhorší je, že si to ti i chlapi uvědomují. Usedne a pík dopis. VŮDCE kulimu ■ Udělal jsem chybu, žc jsem si k tobě sedl. Měj se na pozoru, je to špatný člověk. Dá mu svou láhev s vodou. Nech si tu láhev jako rezervu, schovej ji. Kdybyste zabloudili — jakpak sám najdeš cestu? — zaručeně (i tu tvou láhev sebere, Vysvětlím ti, kudy půjdeš. KULI ■ Raději ne. Nesmí slyšet, že se mnou mluvíš. A jestli vyžene mě, jsem ztracen. Mně nemusí zaplatit vůbec, poněvadž nejsem v odborech jako ty. Já si musím dát líbit všecko. KUPEC hostinskému ■ Tenhle dopis odevzdejte těm, co sem dorazí zítra a míří rovněž do Úrgy. Vydám sc: s nosičem na další cestu sám. HOSTINSKÝ kývne a vezme dopis ■ Nosič přece nezná cestu- KUPEC/W sebe - Tak přece jen mi rozumí! Prve mi prostě rozumět nechtěl! Vyzná se v tlačenici. Nechce se mu v lakových věcech dělat svědka. Hostinskému stroze: Vyložte mému nosiči, jak sc dostaneme do Urgy. Hostinský vyjde a vysvětluje kulimu cestu, do Urgy. Kuli několikrát horlivě přikývne. KUPEC ■ Vidím, že to nepůjde ljez boje. Vytáhne revolver a vyčisti jej. Přitom si Zpívá • Nemocný zemře, zdravý se bije dál. Proč by země měla vydávat naftu? Proč by se kuli měl jen lak pachtit s mým rancem? O naftu musí být boj Boj se zemí jako boj s kulim A v tomto boji platí: Nemocný zemře, zdravý se bije dál. Vstoupí do druhého dvora přichystán na cestu. Znáš teď cestu? VÝJIMKA A PRAVIDLO 185 KULI • Ano, pane, KUPEC ■ Tak vyrazíme! Obchodník s kulim vyjde. Hostinský a v&d-ce se za nimi dívají. V0DCE • Ni:vím, jestli to kamarád opravdu pochopil. Zdá se mi, že to pochopil příliš rychle. Rozhovor v nebezpečné krajiné KULI zpívá ■ Já kráčím do mčsta Urgy Jdu a jdu a jdu do města Urgy Lupiči mě neodradí před Urgou V městě Urze dostanu jídlo a mzdu, KUPEC - Jak je ten kuli bezstarostný! Jsme v místech, kde se obvykle slézá všelijaká verbcž. A on si zpívá! Kulimu: Ten vůdce se mi nikdy moc nezdál. Hned byl hrubý, hned zase podlízavý. Nebyl to poctivý člověk. KULI ■ Ano, pane. Zpívá dál: Cesty jsou neschudne směrem k Urze Do u rej mc, že mé nohy vydrží až k Urze Utrpení je nezměrné až k Urze Ale tam v Urze čeká mě oddych a mzda. KUPEC ■ Proč vlastně zpíváš a jsi tak veselý, příteli? Ty se lupičů nebojíš? Říkáš si zřejmě, že to, co by ti mohli vzít, stejně tvoje není, poněvadž všechno, o co bys mohl přijít, náleží mně. KULI zplod • I moje žena mě čeká tam v Urze I můj malý synek mě Čeká tam v Urze KUPEC jej přeruší • To tvoje zpívání se mi nelíbí. Není proč zpívat. Musí tě přece být slyšet až v Urze, Přímo nějakou tu sebranku svým prozpěvováním přivoláš. Zítra si zase zpívej podle libosti! KULI ■ Ano, pane. KUPEC, který králi pfed ním ■ Nebránil by se ani chvilku, kdyby mu brali věci. Co by asi udělal? Bylo by jeho povinností, aby v nebezpečí nakládal s mými věcmi stejně, jako kdyby patřily jemu. Ale to by nikdy neudělal. Patří k nizké rase. Ani nic neříká. Takoví bývají nej horší. Ale copak do něho vidím? Copak vím, co má za luhem? Směje se, ačkoli není čemu se smát. Cemu se tedy směje? A proč mě například nechává jít před sebou? Cestu přece zná on! Kam mě vůbec vede? Ohlédne se a vidí, jak kuli šátkem za sebou zahlazuje v písku stupy. Copak to děláš? KULI - Zahlazuju naše stopy, pane. KUPEC • A proč? KULI Kvůli lupičům! KUPEC ■ Tak, kvůli lupičům. Já ale chci, aby bylo vidět, kam jsi mě vedl. Kam mě vůbec vedeš?Jdi napřed! Jdou mlíky dál. Obchodník pro sebe: V tomhle písku jsou stopy opravdu náramné zřetelně znát. Bylo by vlastně dobře, kdyby je zahlazoval. U dravé řeky KULI ■ Šli jsme úplně správně, pane. To před námi je řeka Mir, V tuhle roční dobu obyčejně není těžké jí přebrodit. Ale jakmile se rozvodni, bývá dravá a životu nebezpečná. Á teď je rozvodněná. KUPECH;. Musíme se dostat na druhou sLranu. KULI ■ Trvá to někdy celý týden, než se člověk bez riskování dostane na druhý břeh. Ted to je životu nebezpečné. KUPEC • To se uvidí. Nemůžeme se zdržet ani den. KULI • Musíme tedy najít brod nebo člun. KUPEC ■ To by nám zabralo příliš času. KULI ■ Neumím pořádně plavat. KUPEC ■ Reka nem zvlášť rozvodněná, KULI do ní vnoří klacek ■ Voda by mi sahala nad hlavu. KUPEC ■ Jak jednou budeš ve vodě, po-plaveš. Poněvadž budeš muset. Dej na mč, tomu nemůžeš rozumět. Proč musíme do Urgy? Copak nechápeš, hlupáku, že se lidstvu prokazuje služba, když se zemi vyrve nafta? Až z půdy vyprýští, pojedou tudy vlaky a nastane blahobyt. Bude dost cl de ba a šatstva a bůhvíčeho ještě. A kdo tohle viecko způsobí? My. Všecko závisí od naší cesty. Uvědom si, že oči celé země jsou vlastně upřeny na tebe, nepatrného človíčka. A ty se rozmýšlíš, jestli máš dostát své povinnosti? KULI slovům ponilené přikyvoval ■ Neumím pořádné plavat. KUPEC ■ Copak já život neriskujú? Kuli ) ponííenl kývne. Nechápu tě. Nezáleží ti na tom, abychom se dostali do Urgy co nejdříve, poněvadž sleduješ jen své nízké zištné zájmy. Naopak, chceš tam dorazit co nejpozději. Poněvadž tě platím za počet dnů! Cesta sama o sobě tě tedy nezajímá, jedině mzda. KULI stane na břehu a otálí ■ Co mám dělat? Zpívá: Zde je řeka. Plavat přes ni je nebezpečné. Na jejím břehu stojí dva muži Ten prvý ji přeplave, ten druhý váhá. Jc snad ten prvý smělý Ten druhý snad zbabělý? Na druhém břehu má Ten prvý svůj obchod, Z nebezpečí vyleze Celý zadýchaný na dobytý břeh Sloupne si na svou půdu A řádně sc nají. Ale ten druhý půjde z nebezpečí Zchváceně v Nic. Zesláblého zas jen čeká nebezpečí. Jsou oba stateční? Ci jsou oba moudří? Dva lidé přemohou řeku, ale Vítěz bude jen jeden. My — a já a ty To je dost rozdílné. My vyhrajeme boj A ty mě přemůžeš. Dovol, abych si aspoů půl dne odpočal. Jsem unaven, náklad je těžký. Po odpočinku bych se možná na druhou stranu dostal. KUPEC ■ Znám lepší prostředek. Přitisknu ti revolver pod lopatky. Takhle se zaručeně na druhou stranu dostaneš. Strká ho před sebou. Pro sebe: Peníze ve WJIMKA A PRAVIDLO ■ 187 mně vyvolávají strach z lupičů a dávají mi zapomenout na řeku. ZP^: Tak přemáhá člověk Pouště i prudký říční proud Přemáhá sebe sama, člověka A těží užitečnou naftu. 6 Nocování Veltr se kuli, který má zlomenou ruku, sňaty postavit stan. Kupec sedí a přilúití. KUPEC ■ Rekl jsem li přece, že dneska stan stavět nemusíš, když sis zlomil ruku, jak jsme přecházeli řeku. Kuli mlíky staví dál. Kdybych tě byl z vody nevytáhl, tak ses utopil. Kuli staví dát. I když jsem tu nehodu nezavinil — pařez niold stejně dobře zranit mě — stala se ti na cestě se mnou. Mám u sebe jen málo peněz, ale v Urze je filiálka mé banky, tam Q nějaké dám. KULI • Ano, pane. KUPEC • Skt ■ovná odpověd. Každým pohledem dává najevo, že mou vinou utrpěl škodu. Tihle kuliové jsou záludná spřež! Kulimu: Můžeš si jít lehnout. Odejde a usedne stranou. Zaručeně si z nehody nedělá tolik co já, Copak téhle verbeží nějak zvláíi na tom záleží, jestli má údy v pořádku nebo pochroumané? Někdo takový je spokojen, když má okraj misky na dosah. Neduživí od narození už o sebe nedbají. Jako někdo zahazuje, co se mu nezdařilo, zahazují tihle nevydarenej sami sebe! Bojuje jedině, kdo se vydařil. Zp'h'á: Nemocný zemní, zdravý se bije dál A je dobře tak. Silný se dočkal posil, slabý sc zatím vzdal A je dobře tak. Padajícího kopni, jen žádný strach Vždyť je dobře tak. Šťastný vítěz k jídlu si sedá po bitvách Je dobře tak. Kuchaři nevaří padlým, to by byl krach — A dobře jim tak. A Pán všeho světa stvořil pány i sc sluhy A dobře bylo tak. Kdo žije slušné, je slušný, kdo žije špatně, je zlý — A j c dobře tak. Kuli přistoupil. Kupec ho spatří a vyleká se. Naslouchal! Stůj! Okamžitě se zastaví Co chceš? KULI • Stan je hotov, pane. KUPEC ■ Co se tak plížíš nocí? Nemám to rád. Chci slyšet kroky, když někdo jde. A chci mu také vidět do očí, když s ním mluvím. Ulehni a příliš se o mě nestarej. Kuli se vrací. Stůj! Vlez do stanu! Já tu zůstanu sedět, jsem zvyklý na čerstvý vzduch. Kult vleze do stanu. Rád bych věděl, co z té písně zaslechl. Z-ámlka. Co teď asi dělá? Pořád něco kutí, Je vidět, jak si kuli pečlivě chystá nocleh. KULI ■ Doufejme, že si toho nevšimne. Jednou rukou se tráva špatně řeže. KLÍPEC • Hlupák každý, kdo se nemá na pozoru. Důvěřivost je hloupost. Ten člověk utrpěl mou vinou škodu, možná pro celý život. Bylo by od něho jen správné, kdyby mi to oplatil. A spíci silák není silnější než spící slaboch. Proč jen člověk musí spát? Bylo by samozřejmě příjemnější sedět ve stanu; tady venku jde o zdraví. Jenže žádná nemoc sc nebezpečností nevyrovná nebezpečnosti člověka. Za málo peněz jde ten chlap se mnou, jenž mám peněz hodně. Ale cesta je pro nás oba stejně svízelná. Když se ho zmocňovala únava, byl bit. Když si vůdce k němu sedl, byl vůdce propuštěn. Když zahlazoval v písku naše stopy — snad opravdu kvůli lupičům — setkal sc s nedůvěrou. Když u řeky dával najevo strach, ukázal jsem mu revolver. Jak moliu s lakovým člověkem sdílet stan? ' Nikdo mi přece nenamluví, že si tohle všechno dá líbit. Rád bych věděl, jaké tam uvnitř teď spřádá plány! Je vidět, jak kuli pokojné uléhá k spánku. Byl bych blázen, kdybych šel do stanu. Rozdělená voda KUPEC ■ Proč se zastavuješ? KULI • Cesta tady končí, pane. KUPEC • No a? KULI ■ Jestli mě chceš uhodit, tak ne do nemocné paže, pane. Nevím kudy dál. KUPEC; - Ten člověk na stanici ti přece cestu vysvětlil. K I- 111 ■ Ano, |)...... KUPEC • Když jsem se tě ptal, jestli jsi mu rozuměl, přisvědčil jsi, KULI ■ Ano, pane. K U P E C ■ A tvs mu neporozumel? KULI • Ne, pane! KUPEC ■ Proč jsi tedy přisvědčil? KULI ■ Měl jsem strach, že ruě vyženeš. Vím jediné, že se máme držet děr s vodou. KUPEC ■ Drž sc tedy děr s vodou. KULI ■ Když já ale nevím, kde jsou. KUPEC ■ Hni se! A nebalamuť mě! Vím přece, žes tudy už nejednou Sel. Pohalují v cesií. KULI ■ Nebylo by lépe, kdybychom počkali na ty za námi? KUPEC • Ne. Jdou dál. b KUPEC ■ Kam vlastně běžíš? Míříme teď přece k severu. Východ je tamhle. Kuli pokračuje východním směrem. Stůj! Co tě napadá? Kuti se zastaví, na pána vlak nepohlédne. Pročpak se mi nedíváš do očí? K L LI ■ Já myslel, že východ je tam. KUPEC • No počkej, chlape! Já tě naučím, jak mě máš vést! Uhodí ho. Víš teď, kde je východ? KULI vzkřikne • Ne do ruky! K I. I :.< : ■ Kde je vvchod? KULI • Tam. KUPEC ■ A kde j so u ty dí ry s vodou ? KULI ■ Tam. KUPEC pln zuřivosti ■ Tam? Šel jsi však tamhle! KULI ■ Ne. pane. KUPEC ■ Tak tys nešel tamhle? Šel jsi tamhle? Uhodí ho znovu. KULI - Ano pane. KUPEC ■ Kde jsou ty díry s vodou? Kuli milí. Kupec zdánlivě klidně: Rekl jsi přece právě, že víš, kde jsou ty díry s vodou. Víš to? Kuli milí. Kupec ho uhodí. Víš to? KULT ■ Ano. KUPEC houlwdl ■ Visto? VÝJIMKA A PRAVIDLO 189 KULI ■ Ne. KUPEC ■ Dej sem svou láhev s vodou. Kuti mu ji dá. Poněvadž jsi mě spatně vedl, mohl bych teď klidně prohlásit, že všechna voda patří mně. Já to však neudělám: rozdělím se o vodu s tebou. Lokni si a pak zase maž! Pro sebe: Zapomněl jsem se; v téhle situaci jsem ho bít neměl. Pvkraíují v ctstí. KUPEC ■ Tudy jsme už byli. To jsou naše stopy. KULI ■ Když jsme byli tady, nemohli jsme se ještě zvlášť odchýlit od správně cesty. KUPEC ■ Postav stan. Naše láhev je prázdná. V mé láhvi nic není. Kupec usedne, zatímco kuli slaví itan. Kupec se skrytě napije ze své láhve. Pro sebe: Nesmí poznat, že mám ještě co pít: Zabil by mě, jestli mu to v palicí jen trochu myslí. Jakmile se ke mně přiblíží, střelím. Vytáhne revolver a položí si jej do klína. Kdybychom se jen znovu dostali k té poslední díře s vodou! Už se mi stahuje hrdlo. Jak dlouho člověk asi bez vody vydrží? KULI ■ Musím mu dát Jihev, kterou jsem na stanici dostal od vůdce. Kdyby nás naSli a já ještč žil, zatímco on by byl polomrtvý, tak by se mnou zatraceně zatočili. Vezme láhev a zajde k němu, Kupec jej náhle spatfí před sebou a neví, zda k> kuli viděl pít ěi ne. Kuli ho pít neviděl. Milky mu podává láhev. Kupec se však domnívá, Že má v ruce jeden z velkých kamenů, na něž narazili cestou, a ie jej chce ve hněvu zabil. Hlasitě vykřikne. KUPEC ■ Zahod ten kámen! Ranou z revolveru skolí kuliho, který mu bezelstíti dál nabízel láiiev. Tak přece jen! Tak, ty inslii". Teď ináí pokoj. Píseň o soudech Zpívají herci, zatímco přestavují jeviště pro soudní scénu. Za lupičskými hordami Táhnou soudcové. Když nevinný byl zabit Stanou soudcové nad ním a ještě ho zatratí. Tak právo zabitěho Stínají nad hrobem. nožů. Ach, rozsudky soudu Jsou jako stíny jatečních Nad všechny síly jsou přece nože! Nač soud Vůbec potřebuje ortel? Viz ten let. Kam letí ta hejna supů? Zahnala je vyprahlá pustina — Ale soudní dvory jim poskytnou potravu. Tam prchají vrazi, A kdo je sdhá Je tám v bezpečí. Tamtéž Schovává zloděj vše to, co nakradl a co zabalil Do stránek s textem zákoníku. Soud Vůdce a žena zabitého již usedli v soudní síni. VÜDCE iml ■ Vy jste žena toho zabitého? Jsem vůdce, který vašeho muže najal. Slyšel jsem, že v tomhle procesu žádáte potrestání kupce a náhradu škody. Vypravil jsem se okamžitě sem, poněvadž mohu dokázat, že váš muž byl zabit nevinně. Mám doklad o tom tady v kapse. HOSTINSKÝ vůdci - Slyším, že máš v kap. se nějaký doklad. Kadím ti, ponech ho tam. VÜDCE ■ Má snad kuliho žena vyjít naprázdno? HOSTINSKÝ ■ Chceš se dostat na černou listinu? VODCE ■ Uvážím tvou radu. Soud zaujme místa, rovníž obžalovaný kupec, druhá karavana a hostinsky. SOUDCE ■ Zahajuji líčení. Slovo má žena zabitého. ŽENA ■ Můj muž nesl tomuLo pánovi zavazadla pouští Jahí. Krátce před závěrem cesty ho pán zastřelil. Žádám, aby byl vrah potrestán, i když se tím mému muži život nevrátí. SOUDCE ■ Mimoto žádáte náhradu škody. ŽENA ■ Ano, poněvadž jsme se synkem ztratili živitele. SOUDCE ženě ■ Vždyf vám to nevyčítám. To, že nárokujete hmotné odškodnění, přece není hanba, Druhé karavaně • Za expedicí kupce Karla Langmanna šla výprava, ke které se též přidal propuštěný vůdce první nešťastné expedice. Sotva míli od cesty našli její pozůstatky. Co jste viděli, když jste přííli „ blíž? VODCE DRUHÉ KARAVANY • Kupec měl už jen docela málo vody v láhvi a jeho nosič ležel v písku za-i střelený. SOUDCE kupci ■ ZastřelU jste toho muže? KUPEC • Ano. Nečekaně na mě zaútočil-SOUDCĽ ■ Jakým způsobem na vás zaútočil? KUPEC ■ Chtěl mě zákeřně zabit kamenem. SOUDCE- Dovedete si jeho útok vysvětlit? KUPEC • Ne. SOUDCE ■ Hodně jste své lidi poháněl? KUPEC ■ Ne. SOUDCE ■ Je tu propuštěný vůdce, který se zúčastnil pivní částí cesty? VŮDCE ■ Ano. SOUDCE ■ Vyjádřete se k tomu. VŮDCE ■ Pokud mi bylo známo, šlo kupci o to, aby byl kvůli koncesí co nejdřív v Urze. SOUDCE vůdci druhé karavany ■ Měl jste dojem, že expedice před vámi neobyčejně spěchá? VŮDCE DRUHÉ KARAVANY • Ne, neobyčejné ne. Měli celodenní náskuk a ten si udržovali, SOUDCE kupci ■ Za tím účelem jste pícce musel nosiče popohánět. KUPEC - Vůbec ne. To byla starost vůdce. SOUDCE v&dci • Neměl vás obžalovaný výslovně k tomu, abyste nosiče popoháněl ? VŮDCE ■ Nepopoháněl jsem ho víc než je zvykem, spíš méně. SOUDCE ■ Proč jste byl propuštěn? V O D G E • Poněvadž jsem se podle kupcova mínění choval k nosiči příliš přátelsky. SOUDCE ■ A to jste neměl? Nabyl jste dojmu, že onen kuli, ke kterému jste se tedy přátelsky nesměl chovat, byl Člověk vzpurný? VŮDCE ■ Ne, dal si líbit všecko, poněvadž —■ jak říkal — měl strach, že ztratí práci. Nebyl odborově organizován. SOUDCE ■ Musel tedy snášet hodně? Odpovězte, A nerozmýšlejte si po- VÝJIMKA A PRAVIDLO 191 každé tak dlouho odpověď! Pravda vyjde stejně najevo, VŮDCE ■ Sel jsem s nimi jen do stanice Han. HOSTINSKÝ pra sebe ■ Správné odpovídáš, vůdce! SOUDCE kupci ■ Stalo se pak něco, co by dovedlo útok kuliho vysvětlit? KUPEC - Ne, r. mě strany nic. SOUDCE ■ Poslyšte, nesnažte sc vypadat nevinnější než jste. Takhle se přece z toho nedostanete, člověče. Když jute se svým kulim nakládal jako v rukavičkách, čím si pak kuliho hněv vyložíte? Oprávněnost vaši sebeobrany prokážete přece jedině tím, že prokážete také oprávněnost jeho hněvu. Trochu uvažujte! KUPEC * Musím se k něčemu přiznat. Jednou jsem ho uhodil. SOUDCE ■ Aha. A vy se domníváte, že i toho jediného udeřeni mohl v ku-liovi vzklíčit takový hněv? KUPEC ■ Ne. Ale napřáhl jsem přece na něho revolver, když se mu nechtělo přes řeku. A když se jí brodil, zlomil si navíc ruku. I to jsem zavinil. S O U D C E s úsmévem • Podle mínění kuliho. KUPEC rovniž s ásmévem ■ Samozřejmě. Ve skutečnosti jsem ho ovsem z řeky vytáhl. SOUDCE • Když jste vůdce propustil, zavdal jste tedy kulimu příčinu k nenávisti. A co předtím? Vůdci důrazní: Přiznejte přeci, že ten člověk kupce nenáviděl. Když sc to uváží, jde vlastně o samozřejmost. Je přece pochopitelné, že někdo, kdo je spatně placen, kdo je násilím hnán do nebezpečí a kdo dokonce pro prospěch kohosi druhého utrpí újmu na zdraví a riskuje téměř pro nic za nic život, musí nutně toho druhého nenávidět. V Ď D C Ľ ■ Není pravda, že ho nenáviděl. SOUDCE ■ Vyslechněme teď hostinského ze stanice Han. Možná že nám poví něco, z čeho by se dalo usoudit na kupcův vztah k jeho personálu. Hostinskému : Jak zacházel kupec se svými lidmi? HOSTINSKÝ DiI.í, SOUDCE ■ Mám ty lidi tady poslat ven? Domníváte se, že by vaší živnosti uškodilo, kdybyste řekl pravdu? HOSTINSKÝ Ne, v tomhle případě není třeba. SOUDCE • Jak chcete. HOSTINSKÝ ■ Dal vůdci dokonce tabák a vyplatil mu bez řeči celou mzdu. A také s kulim zacházel slušně. SOUDCE ■ Vaše stanice je poslední policejní stanicí na té cestě? HOSTINSKÝ ■ Ano, za ni st: rozprostírá liduprázdná poušť fahí. SOUDCE ■ Ach tak! Obchodníkova vlídnost byla tedy dána spíš okolnostmi a neměla asi také dlouhé trvání. Slo jaksijenoněco jako vlídnost taktickou, vždyť si i naši důstojníci ve válce dávali záležet na tom, aby sc chovali k mužstvu tím lidštěji, čím byla fronta blíž. Taková vlídnost ovšem nic neříká. KUPEC ■ Při chůzi si například pořád pozpěvoval. Ale od chvíle, kdy jsem mu pohrozil revolverem, abych ho dostal přes řeku, jsem ho už zpívat neslyršel. SOUDCE Byl tedy velmi zahořklý. Což je pochopitelné. Musím znovu připomenout válečné zkušenosti. i ve válce člověk chápal, proč prosti lidé nám oficírům říkávali: Ba, vy vedete svou válku, ale my vedeme tu vaši. A 1ak si mohl také kuli říct: Ty kupče si jdeš za svým obchodem, ale já jdu za obchodem tvým! KUPEC • Musím se ještě k něčemu přiznat. Když jsme zabloudili, rozdělil jsem sc s ním o láhev vody, ale tu druhou jsem chtěl vypít sám. SOUDCE ■ Viděl vás snad pří pití? KUPEC * To jsem předpokládal, když ke mní přistoupil s tím kamenem v ruce. Věděl jsem, že mě nenávidí. Když jsme došli do toho liduprázdného kraje, byl jsem ve dne v noci ve střehu. Musel jsem být připraven na to, že se při první příležitosti po mně vrhne. Kdybych ho nebyl zabil já, byl by on zabil mě. ZENA • Chtěla bych něco poznamenat. Je vyloučeno, aby ho byl ohrožoval. Ještě nikdy nikoho neohrožoval. VŮDCE ■ Buďte klidná, mám doklad o jeho nevině v kapse. SOUDCE * Našel se kámen, kterým vás kuli ohrožoval? VŮDCE DRUHÉ KARAVANY Tenhle člověk — uká^e na vůdce —jej vzal mrtvému z ruky. Vůdce ukáže láhev. SOUDCE • Je tohle onen kámen? Poznáváte jej? KUPEC ■ Ano, je to on. VŮDCE ■ Tak se dívej, co v tom kameni je. Vylije vodu. PRVNÍ PŘÍSEDÍCÍ ■ Nt :ní to kámen, ale láhev na vodu. Podával vám vodu, DRUHÝ PŘÍSEDÍCÍ ■ Teď to vypadá ^ . na to, že ho ani zabít nechtěl, VUDCE obejme vdovu zabitého ■ Vidíš, mohl jsem to dokázat: byl nevinný. Výjimečně jsem to mohl dokázat. Když vyrazil z poslední stanice, tak jsem mu totiž tuhle láhev dal. Hostinský to dosvědčí. )e to má láhev. HOSTINSKÝ pro sebe -^Hlupák! Teď na to doplatí i on. SOUDCE ■ To nemůže být pravda. Kapci: Prý vám dával pít! KUPEC - Musel tg být kámen. SOUDCE ■ Ne, nebyl to kámen. Vždyt vidíte, že to byla láhev s vodou. KUPEC ■ Nemohl jsem však předpokládat, že jde o láhev. Ten člověk neměl proč mi dávat vodu. Nebyli jsme přátelé. VŮDCE • Ale on mu přesto napít dával. SOUDCE ■ Ale proč? Proč? VŮDCE ■ Protože se asi domníval, že kupec má žízeň. Soudcové se na sebe usmívají. Prristě z lidskosti! Soudcové se opět ustniji. Nebo z hlouposti. Já si totiž myslím, že proti kupci vůbec nic neměl. KUPEC ■ Pak tedy musel být hodně hloupý. Ten člověk utrpěl tnou vinou Škodu, možná pro celý život, Zlomil si ruku! Bylo by tedy jedině správné, aby mi to oplatil. VŮDCE ■ To by bylo. KUPEC ■ Ten muž šel za málo peněz se mnou, jenž jsem měl peněz hodně. Ale cesta byla pro nás oba stejně svízelná. VŮDCE ■ To si tedy uvědomuje. KUPEC • Když se ho zmocňovala únava, byl bit. V I !>CK - A to není správné? KUPEC ■ Předpokládal, že mě kuli neskolí při první příležitosti, znamenalo by předpokládat, že je blázen. SOUDCE ■ Vy se tedy domníváte, že jste předpokládal právem, že kuli něco proti vám má. Podle toho jste sice pravděpodobně zabil člověka nevin- VÝJIMKA A PRAVIDLO 193 neho, ale jen proto, že jste nemohl tušit, že je nevinily. To se i naší policii občas stává. Střílí do davu, do demonstrantů, do docela pokojných lidí jen proto, žc si nedovede představit, že by ji ú lidé nestrhli s koní a nezlyn-čovalL Ti policisté střílejí vlastně všichni ze strachu. A to, že mají strach, svědčí o tom, že mají rozum. Vy se domníváte, žc jste nemohl vě-dět, že onen kuli tvoří výjimku! KUPEC * Je třeba se držet pravidla, a nikoli výjimky. SOUDCE ■ Ano, tak jest: Jaký důvod mohl ten kuli mít, aby dal svému trýzniteli napít? VŮDCE ■ Žádný rozumný! SOUDCE zpivá ■ Pravidlo zní: oko za oko! Jen blázen čeká na výjimku. Ne, rozumný člověk nečeká Že by mu nepřítel dal pít. K soudu: Tco! se poradíme. Soud se odebírá k poradě. SOUDCE zphiá ■ V tom systému, který vytvořili Je lidskost jen pouhou výjimkou. Projevíš-li se jako člověk Sám na to hned doplatíš. Bojte se všech, kdo mají Laskavý vzhled í Zadržte toho Kdo by snad chtěl pomoci! Hle, tady někdo žízní; rychle si zastři oči! Zacpi si uši: kdosi tady úpí! Zadrž své kroky: kdosi volá tě o pomoc! Běda tomu, kdo se zapomene! Pít dává člověku, a zatím S ním pije vlk. VŮDCE DRUHÉ KARAVANY • Nemáte strach, že víckrát nedostanete práci? VŮDCE • Musel jsem povědět pravdu. VŮDCE DRUHÉ KARAVANYsúsmí-vem • Inu, když jste musel. . . Soud se vrací. SOUDCE kupci ■ Soud vám klade ještě jednu otázku: Nevzešel vám snad ze zastřeleni toho kulilio nějaký prospěch ? K.UPĽC ■ Naopak, potřeboval jsem ho přece k obchodu, který jsem chtěl v Urze uskutečnit. Nesl mapy a vý-mčrné tabulky, které jsem potřeboval. Copak bych ty věci tam donesl sám? SOUDCE ■ Vy jste tedy svůj obchod v Urze neuskutečnil? KUPEC • Ovšem že ne. Přišel jsem pozdě. Jsem na mizině, SOUDCE • Pak tedy vynesu rozsudek: Soud má za prokázané, že se kuli kc svému pánovi nepřiblížil s kamenem, nýbrž s lahví na vodu. Ale i za tohoto předpokladu se dá přece jen usoudit, že kuli chtěl touto lahví svého pána spíše zabít, než mu dát napít. Nosič náležel k třídě, která má skutečný důvod cítit se zkrácena. Pro lidi nosičova druhu je naprosto rozumné snažit se předejít tomu, aby byli př1 rozdělování vody šizeni. Ano, těmto lidem se při jejich omezeném a jednostranném, jen na faktech lpějícím stanovisku muselo dokonce zdát spf*' vedlivé, kdyby se svému trýziliteJ pomstili. V den účtování molili přece jedině získat. Kupec nenáležel k třídě, ke které náležel nosič. Mold se od něho nadít jen nejhorŠího. Kupec nemohl předpokládat kamarádský čin od nosiče, kterého, jak přiznal, týral. Rozum mu říkal, že je nanejvýš ohrožen. Poušť byla liduprázdná, což ho muselo naplnit obavami. Nepřítomnost policie a soudů jeho zaměstnance povzbuzovala a umožňovala mu, aby si svou část pitné vody na něm vynutil. Obžalovaný tedy jednal v o-právnčné sebeobraně, lhostejno, zda byl ohrožován, nebo zda se mu tak jen zdálo. Za daných okolnoslí se mu tak zdát muselo. Obžalovaný se proto osvobozuje u žaloba ženy mrtvého se zamítá. HERCI Tak konči Historie jedné cesty. Slyšeli jste a viděli jste. Viděli jste to, co je běžné, co se neustále příhází. Ale my vás prosíme: Co není cizí, chápejte jako odcizující Co je obvyklé, chápejte jako uevysvěditelné! Co je běžné, má vis udivit. Co je piavidlem, odhalte jako zlořád A kde jste odhalili zlořád Tam se postarejte o nápravu! VÝJIMKA A PRAVIDLO