Modelové hry, modelové inscenace a modelové knihy Život Galileiho – 1938 (1943 Curych, 1947 New York, 1955 Berlín) Matka Kuráž a její děti – 1939 (1941 Curych, 1949 Berlín) Dobrý člověk ze Sečuanu – 1939 (1943 Curych) Pan Puntila a jeho služebník Matti – 1940 (1948 Curych, 1949 Berlín) Kavkazský křídový kruh – 1944 (1948 USA, 1951 Göteborg, 1954 Berlín) zlá, temná doba konce 30. a začátku 40. let • neustálé putování v období emigrace • v roce 1937 zatýkání Brechtových ruských přátel v Moskvě (monstrprocesy) • likvidace německých emigrantů v Rusku (Carola Neher) • ideologické boje v levicovém táboře – propagandistické zobrazení, obviňování z „trockismu“, buržoazní dekadence, socialistický realismus vs. formalismus • (oprávněně) paranoidní nálady mezi emigranty, vzájemná nedůvěra, podezřívání • reakce na stalinistické praktiky v kultuře: „ti, kdo si přivlastňují marxistické učení, budou vždy tvořit papežskou kamarilu“ (BB) • moskevské stalinisty nazýval Brecht murxisty – podle německého slova Murks (fušeřina, zmetek, zpackaná práce) • mnozí členové Kominterny (např. její předseda Georgi Dimitrov) přežili stalinistický teror jen proto, že obětovali jiné • vliv na 1. verzi hry Život Galileiho, téma – co se stane, když kněžská kamarila (inkvizice) obviní z hereze novátory jako byl Galilei (Mejerchold, Brecht apod.) • vytvoření postavy pana Keunera (Keiner – pan Nikdo) • překládá čínského básníka Po Ťü-i, který stejně jako Brechtův oblíbený Lao-c´musel odejít do exilu Zda se také zpívá Ve zlých, temných dobách? Také v nich se zpívá O zlých, temných dobách. (BB Svendborské básně) • ve své tvorbě začal Brecht uplatňovat skrytější strategie, což může bránit jejich přímému porozumění • otevřenost si nedovolil ani ve svých deníkových zápiscích v obavě, že by se mohly dostat do nepovolaných rukou • v této době se v jeho hrách prosadilo téma individuální odpovědnosti (vliv protestantismu, odklon od kolektivismu) • vytvoření bohatých, komplexních a vyvíjejících se postav jako jsou Galilei, Matka Kuráž, Šen Te, Puntila, Gruša, Azdak… Život Galileiho • první verze 1938–1939, tzv. dánská • původně se hra měla jmenovat Země se točí • zdroje, se kterými Brecht pracoval – Galileiho Discorsi, Baconovo Nové Organum, Montaignovy aforismy, protokoly moskevských monstrprocesů (Bucharinova obhajoba a sebekritika) • Galileiho doba je obdobím náboženských válek katolíků a protestantů (viz později v Matce Kuráži) • analogie k soudobým ideologickým bojům (fašismus, komunismus, kapitalismus, liberální demokracie) • v první (dánské) verzi jsou velmi výrazné paralely mezi osudy Galilea a Brechta • v následujících amerických verzích jsou utlumeny vlivem nových válečných událostí • na druhé verzi začal pracovat v USA v roce 1944 • pro třetí verzi z roku 1945 (po Hirošimě) vyvstalo nové aktuální téma odpovědnosti vědců za vynálezy • Brecht se zajímal o současnou fyziku dlouhodobě • po napsání 1. verze hry se v Dánsku setkal s vědci z týmu Nielse Bohra; v zimě roku 1939 se německým vědcům Otto Hahnovi a Fritzi Strassmannovi podařilo rozbít atom uranu • druhá, americká verze z let 1944–1945 • spolupráce s americkým hercem Charlesem Laughtonem • v roce 1944 se Brecht ke hře vrátil s vidinou uvedení v New Yorku • na nové verzi začal pracovat s Laughtonem na základě nekvalitního překladu do angličtiny • druhou verzi hry dokončili 30. července 1945 • po svržení bomb na Hirošimu (6. 8.) a Nagasaki (9.8.) se příběh fyzika Galileiho vyjevil v novém světle • spolupráce Brechta-autora hry a Laughtona-herce a překladatele do angličtiny • Brecht byl zvyklý dopisovat a upravovat své hry během zkoušek, v dialogu s herci; spolupráce s Laughtonem je částečným návratem k této praxi • hledání adekvátního výrazu bylo korigováno Laughtonovou hereckou zkušeností; Brechtova snaha o vyjádření adekvátního výrazu německého, při kterém si pomáhal svým herectvím Dopis herci Charlesu Laughtonovi: Neustále jsem se měnil v herce a ukazoval Gestus a intonaci některé z postav, a ty Ses měnil v pisatele. Ani já ani ty Jsme však nevybočili ze svého povolání. třetí verze hry • Brecht byl přesvědčen, že atomová bomba „fakticky změnila vztah mezi společností a vědou v otázku života a smrti“ • uvedení hry bylo odsunuto až na rok 1947 • Coronet Theatre v Hollywoodu, režie – Joseph Losey • v představení hráli předně mladí herci a studenti • postavu Kardinála Barberiniho a pozdějšího Papeže Urbana VIII. hrál Hugo Haas • odchod z USA narychlo, před premiérou inscenace Život Galileiho; díky této skutečnosti natočila Ruth Berlau filmový záznam představení • upravenou třetí verzi (1955) připravoval Brecht v Berliner Ensemblu s Ernstem Buschem v hlavní roli, během příprav inscenace Brecht umírá (srpen 1956) • Brechtův Galilei je nadaný fyzik se „skvostně mohutným tělem“, pupkem • Galileiho sokratovská vášeň po poznání, ale rovněž hédonismus odrážejí Brechtova osobní vnitřní dilemata • nařčení z kacířství a následná Galileiho kapitulace odráží mravní dilemata doby • Galilei/Brecht odmítá hrdinství Andrea: Nešťastná je země, která nemá hrdiny. Galilei: Nešťastná země, která hrdiny potřebuje. Dobrý člověk ze Sečuanu • hru začal psát ve Švédsku, dokončil ji ve Finsku • hra mu umožnila rozvinout epickou techniku, a jak se sám Brecht vyjádřil „vrátit se ke svým standardům“ v době exilu • příběh prostitutky, která se převléká za muže (obchodníka s tabákem) rozpracoval Brecht již v roce 1927 • při psaní si uvědomoval, že nemá možnost hru jevištně prověřit, necítil ji proto jako dokončenou • rozpor hlavní postavy Šen Te • prostitutka Šen Te v sobě zahrnuje neslučitelné protiklady kapitalistického světa • aby přežila a ochránila svůj obchod, musí se převtělovat v nemilosrdného bratrance (Šuej Ta) – obdoba vnitřně rozštěpených postav Maulera a Puntily • proměna v bratrance probíhá otevřeně před diváky nasazením masky a změnou kostýmu • Šen Te zjišťuje, že je možné buď pěstovat lásku k bližnímu, nebo aspoň minimálně prosperovat • zobecněně: za daného stavu společnosti není možné žít mravně, zůstat dobrým člověkem a současně přežít • západní etiku reprezentují 3 bohové, kteří hledají „dobrého člověka“ • připomínají spíše drobné úředníky • jsou vyslaní na zem, aby našli dobrého člověka, jehož existence by potvrdila jejich řád • morální podobenství s otevřeným koncem Vážené publikum, teď bez zlobení! my víme, že to žádný konec není. O zlaté legendě jsme snili přetiše, v zahořklý konec zvrtlo se nám vše. Jsme sami zklamáni a zříme zmořeni staženou oponu, dokořán problémy. Přitom jsme na vás přece závislí – požitek máte mít, a ne být zakyslí. Nic zastírat si nemůžeme: Víte, jsme bankrot, když nás nedoporučíte! Možná, že strach nám zboural lešení. To stává se. Leč jaké řešení? Žádné jsme nenašli, ba ani za vstupné! Má to být jiný člověk? Jiný svět? Či ne? Snad jiní bohové? Či žádní, k čertu? Jsme zdrceni, ba, bez všech žertů! Jediná cesta vede z té hry zakleté: že sami přemýšlet hned začnete, jak dobrému člověku z jeho nesnáze k dobrému konci dopomoci lze. Vážené publikum, hledej si konec samo: musí se najít dobrý, ano, ano, ano! Matka Kuráž a její děti • 27. září 1939, v den, kdy Polsko kapitulovalo před nacistickým Německem, Brecht přerušil práci na hře Dobrý člověk ze Sečuanu a začal pracovat na protiválečné hře Matka Kuráž a její děti • Brecht s rodinou žil v té době ve Švédsku • krátce na to německá vojska obsadila Dánsko a Norsko, Švédsko vyhlásilo neutralitu, ale dovolilo průchod Němcům přes své území • sovětská vojska vtrhla do Finska, které se jim nepodařilo obsadit, následně obsadila pobaltské země • premiéra hry proběhla ve švýcarském Curychu 19. dubna 1941 • postavu Matky Kuráže hrála Therese Giehseová, přítelkyně Brechta a Weigelové • hra měla úspěch, ale Brecht nebyl spokojený s vyzněním (soucit diváků s osudem Kuráže) a proto v roce 1948 hru přepracoval • Berliner Ensemble uvedl hru v roce 1949 • inscenace v Brechtově a Engelově režii se stala modelovým představením Berliner Ensemble • celosvětově inscenace proslavila Berliner Ensemble na pařížském festivalu Divadlo národů v roce 1954 kronika válečných událostí • Brecht vytvořil historické podobenství o nesmyslnosti války • zachycuje válečné události třicetileté války z pohledu obyčejných lidí • podobenství je stavěno na paradoxech Kurážiny děti umírají ve válce pro své ctnosti, které ztělesňují Kuráž sama parazituje na válce, aby uživila své děti, válka jí však děti sebere • inspirace alžbětinským dramatem události hry • období třicetileté války 1624–1636 • bez zobrazení velkých historických událostí a osobností války (Tilly, Valdštejn, Gustav Adolf) • Brecht se soustřeďuje na osudy malých lidí, kteří živoří na periferii války • dění je avizováno před každým z obrazů – titulky na půloponě markytánský vůz • není rekvizitou, je spíše podobenstvím proměny postavení Kuráže v průběhu válečných let • je zároveň scénografickým prvkem, který spoluvytváří prostředí většiny situací • konkrétní, reálná jízda po jevišti a točně jeviště (epický prvek) postavy • němá Katrin – první z řady Brechtových nesobeckých, obětujících se ženských postav (původně ji měla hrát Weigelová, která neuměla švédsky) • Matka Kuráž (Anna Fierlingová) – mateřské city v ní soupeří se smyslem pro obchod • nehrdinská hrdinka: v dobrých zemích nepotřebují ctnosti • zastupuje prosté lidi, kteří se snaží válečné časy přežít Matka Kuráž: Obecně se dá říci, že nám, sprostým lidem, přijde draho jak vítězství, tak porážka. /…/ protřelá velmi drsnou a pestrou školou života, je přímo nabitá zkušenostmi. A ty se ve spoustě replik vtělily v sérii jakýchsi svérázných rčení, maxim, minipříběhů, jimž navzdory vší krutosti (která je krutostí doby) vládne osobitý humor. /…/ Part Matky Kuráže stejně jako Švejkův se skládá z množství takovýchto fabulačních střípků. (Kundera) vyprávění si • vyprávěním je protkána celá hra • jejich základním tématem je válka – jaká je, zda bude pokračovat, jaký je osud malého člověka ve válce • nositelkou těchto debat je hlavní postava Matky Kuráže • svérázná rčení, maximy, minipříběhy – poučení, varování a návody, jak jednat • švejkovský gestus vyprávěnek, ironie a humor • fabulační střípky – To já znala… jednotlivá zastavení na cestě Kuráže • exempla demonstrující, jak Kuráž prochází válečnými událostmi artistní a virtuózní prvky inscenace • šavlový tanec Ekkeharda Schalla v roli Eilifa • klaunská grotesknost Angeliky Hurwiczové v roli němé dcery Kattrin využití reálných, konkrétních předmětů • stůl, káď, koš, hrnec, nůž, Kurážin vůz a věci, se kterými Kuráž obchoduje • můžeme je chápat i jako znaky charakterizující postavu herectví Helene Weigelové • její hraní má výstavní ráz • strohost mimického výrazu • připomíná „kamennou“ tvář Bustera Keatona Pan Puntila a jeho služebník Matti • hru Brecht napsal ve finském exilu v roce 1940, i díky laskavé pohostinnosti Wuolijokiové na statku Marlebäck • inscenací z roku 1949 byl otevřen Berliner Ensemble, režie Erich Engel a Bertolt Brecht • Brecht se snažil napsat současnou lidovou hru • Brecht vyšel z vyprávění Helly Wuolijokiové, z její divadelní hry a nerealizovaného filmového scénáře • filmový scénář byl bližší Brechtově představě epického divadla • na hře pracovali společně • Wuolijokiová uměla výborně německy, zároveň obohacovala text finskými reáliemi • Finové považují Puntilu za národní postavu, jistý archetyp • dobrodružství statkáře Puntily a jeho šoféra Mattiho, scénické ztvárnění protikladu pán-sluha • paradoxně postavený vztah: Puntila (kapitalista) je závislý na svém služebníkovi Mattim (proletář) • Puntila je lidský jen když je opilý, protože pak zapomene na své zájmy • Puntila se na jednom z flámů zasnubuje se několika ženami • burleskní zvraty v chování statkáře Puntily, zběsilé střídání nálad • šofér Matti je vzorovým příkladem postoje triumfující podřízenosti, má švejkovské rysy • závěrečná scéna – Puntilovo opilství spojené s výstupem na horu Hatelmu • vliv čínského divadla • hora Hatelma je vytvořena ze stolů a lavic (znak hory) Kavkazský křídový kruh • na hře začal Brecht pracovat během jara a léta roku 1944, kdy pozdější vítězné mocnosti již připravovali nové uspořádání poválečné Evropy • tématem hry je obnova – jak je možné znovu vybudovat společnost, která se zbavila nacismu, rasismu a ideologie Blut und Boden • umístění příběhu do Gruzie – rodiště Stalina • Kavkaz byl rovněž první místo osvobozené Rudou armádou (nacisté usilovali o zdejší ropná pole) • inscenace Berliner Ensemble (1954) je považována za další vzorový příklad epického divadla Augsburský křídový kruh • povídka napsaná již ve švédském exilu • inspirována čínskou hrou Křídový kruh – 1925 inscenace M. Reinhardta v překladu a úpravě básníka Klabund • Augsburský křídová kruh obsahoval 2 dějové linie – příběh služky Anny, která zachrání dítě, jehož matka uteče před postupem katolíků za třicetileté války, a příběh soudce Ignaze Dollingera, který rozsoudí matku a služku zkouškou křídovým kruhem • nové umístění příběhu do středověké Gruzie • propojení příběhů služebné Gruši (Angelika Hurwiczová) a soudce Azdaka (Ernst Busch) • postava Zpěváka, která událostí spojuje ve stylu epického divadla • původní Gruša byla příliš hodná, skoro svatá – a divadelně tudíž nezajímavá; přepracovaná postava Gruši je inspirovaná obrazem Pietera Breughela Šílená Markéta – prostá, zarputilá jako tažné zvíře, cílevědomá, laskavá • postupně přejímá roli matky • nesentimentální postava • postava Azdaka – další Brechtův hedonista • stejně jako Švejk říká pravdu s odzbrojující upřímností • nedbalý, nevzdělaný, špatný soudce • sobeckost tohoto zklamaného revolucionáře fakticky pomáhá chudým proti bohatým • křídový kruh • obdoba Šalamounova soudu • soud vyhrává Gruša – ta, která dítě vychovala a obětovala se pro ně • „pohádkový“ příběh Kavkazského křídového kruhu je uvozen hrou ve hře • postava Zpěváka epizuje, komentuje nebo podává reportáž z Grušiny cesty • Zpěvákovo vyprávění v minulém čase – vyjadřuje i vnitřní monolog Gruši Když stála teď tiše za branou, slyšela nebo myslila, že slyší tiché volání • prolog hry (Spor o údolí) – demonstrace osvíceného postoje ve sporu o vlastnictví půdy, analogie k úvahám o uspořádání poválečné Evropy • ukončení desetihodinové schůze kolchozu, oslovování „soudruhu“ Grušina cesta (1. půlka hry) • reálná chůze představitelky Gruši po jevišti nebo po jevištní točně • odehrávala se na holé jevištní točně • jednotlivé kulisy na jevišti – domek, pahýl stromu, provazová lávka přes ledovce • situování příběhu do asijského prostředí otevřelo inscenátorům možnost využít podnětů asijského divadla • gestičnost hereckého projevu – obřadné úklony, průvody připomínající naivistické obrázky • scéna Grušina loučení se Simonem – neokázalost a cudný lyrismus (milenci se sobě navzájem při rozloučení pouze dvakrát obřadně ukloní) • klaunské číslo – přechod Gruši přes provazovou lávku mezi ledovci • na jevištní točně pouze náznak skalních výčnělků, mezi nimiž byla natažena provazová lávka • přiznaný, neiluzívní divadelní kulisa • přechod přes lávku byl varietním číslem Angeliky Hurwiczové v roli Gruši • herečka Hurwiczová až dětsky naivisticky ukázala či demonstrovala, jak Gruša nebezpečně vratkou lávku přejde příběh soudce Azdaka (2. půlka hry) • nastupuje na scénu po potlačené vzpouře • nevzdělaný a špatný soudce, parazit • ale též obdařen švejkovskou odzbrojující upřímností • Azdak rozsoudí spor Gruši a ženy guvernéra Abašviliho o dítě (spojení příběhů) Modelové knihy Antigonemodell – 1948 • adaptace Sofoklovy Antigony • od této inscenace se datuje Brechtova potřeba zachytit vedle textu hry i způsob jejího inscenování • v roce 1949 vzniká závazný inscenační model textu – Antigonemodell, který obsahuje sled fotografií z představení, scénografické návrhy C. Nehera a doprovodný komentář • následně vznikly modelové knihy dalších inscenací • modelové knihy k inscenaci Matka Kuráž a její děti a Kavkazský křídový kruh • záměr vytvořit modelovou knihu: Protože šlo méně o pokus nové dramaturgie s antickou hrou a více o vyzkoušení nového způsobu hraní, nemůže být nové zpracování dáno divadlům k volné dispozici, jak bývá zvykem. Byl zhotoven závazný inscenační model, který je zjevný ze sledu fotografií provázených vysvětlujícími pokyny. (BB) Původní modelová kniha Kavkazského křídového kruhu Couragemodell 1949 • modelová kniha z roku 1957 • původní album fotografií zhruba formátu A6 s popisem replik Aufbau einer Rolle – Galilei • v roce 1956, po Brechtově smrti, byl vydán knižně dvojsvazek Aufbau einer Rolle – Galilei • první svazek je věnován Galileovi Laughtonovu z roku 1947, druhý Buschovu z roku 1956 • rozhovor Galilea s Malým mnichem Řekne se: To se ale zkomplikuje. Musím odpovědět: Je to komplikované. (BB, Divadlo zábavné nebo naučné?)