Život a svět BB ve skocích ženy, milenky, spolupracovnice… • kolem Brechtova osobního, erotického a sexuálního života panuje spousta mýtů • řada Brechtových milenek byla zároveň jeho nejtěsnějšími spolupracovnicemi při tvorbě her a koncipování epického divadla • jeho osobní život podle archivních materiálů zachycuje kniha Stephena Parkera a řadu mýtů vyvrací, mnohé vztahy poodkrývá a vztahuje k Brechtově tvorbě • PARKER, Stephen. Bertolt Brecht. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění, 2019 matka Sophie Brechtová • silné citové pouto s matkou i matčino porozumění jeho odlišnosti • matka byla často nemocná, její syn často stonal společně s ní • byla rovněž úzkostně čistotná • protestantsky založená matka neakceptovala jeho sexuální zrání v pubertě, jeho chování v rané dospělosti ji pobuřovalo • ve 12–13 letech, kdy se proměnila Brechtova povaha, začal se lajdácky oblékat a zanedbávat osobní hygienu • silné citové pouto k matce vydrželo i v pozdějších letech, doma se choval jako pečlivý syn, mimo domov žil vzrušujícím životem • Brecht po matčině smrti v roce 1920 prožíval velmi depresivní období, byl agresivní vůči svým přátelům • v 17 letech dozrály dva základní rysy (posedlosti) jeho osobnosti – psaní a sex • začal těžit ze své odlišnosti, jeho charisma magnetizovalo (nebo odpuzovalo) ženy, ale i muže • začal se zajímat o děvčata, nadbíhal rovnou sedmi a namlouval si je všechny velmi houževnatě • jeho chování k dívkám a ženám bylo výrazně kontrastní – dokázal být velmi okouzlující i cynicky hrubý • nedbalost v oblékání i osobní hygieně se stala jeho celoživotním zvykem (ve 23 letech si musel pořídit první zubní protézu) • vztahy s chlapci během dospívání • přátelství i homoerotické vztahy – viz Baal (inspirován částečně vztahem Rimbauda a Verlaina), Život Edvarda Druhého Anglického či Balada o přátelství • od poloviny 20. let zcela mizí, kdy si Brecht uložil striktnější životní režim a začal budovat svou image „macha“ Paula Banholzerová (přezdívaná Bi) • Brechtova augšpurská přítelkyně od roku 1917 • dívka z katolické měšťanské rodiny • od počátku jejich vztahu ji nebyl věrný, ale od Pauly věrnost očekával • těhotenství Pauly nutilo Brechta se literárně realizovat, aby finančně zaopatřil rodinu • slibované manželství se nikdy neuskutečnilo • Paula zůstala svobodnou matkou, což bylo v té době v Augšpurku společensky stigmatizující • narození syna Franka v roce 1919 ho těšilo, ale nikdy se o syna výrazně nestaral • tento model se bude opakovat u dalších partnerek a potomků • byl „nepřítomným“ otcem, který se snaží děti uživit, ale uchovává si uměleckou svobodu • o syna Franka se spíše staraly následující Brechtovy partnerky – Marianne Zoffová a Helene Weigelová • syn Frank padl ve 2. světové válce ve věku 23 let, jméno dostal po Franku Wedekindovi • Brecht Paulu miloval, ale nikdy se nenechal vtáhnout do modelu šťastné měšťácké rodiny, jeho talent mu to ani nedovoloval • nedokázal však Paulu opustit nebo přijmout fakt, že si našla nového partnera, i tento model vztahu následně opakoval po celý život • vůči Paule se stavěl do dominantní pozici „učitele“, což se často opakovalo u dalších partnerek Marianne Zoffová • seznámil se s ní v roce 1921 • byla o 5 let starší, operní zpěvačka • milostný trojúhelník – Marianne měla přítele, se kterým Brecht soupeřil • velmi explozivní vztah, který Brechta posléze vyčerpával • odvedl ho od studia na univerzitě, kterou nedokončil • těhotenství Marianny mu dávalo bezpečí, že ho neopustí • při konfrontaci s Paulou a Mariannou na dotaz, kterou z nich si vezme, odpověděl „obě“ (jako Mackie Messer v Třígrošové opeře) • nakonec se oženil s Mariannou, dcera Hanne se narodila v roce 1923 • vedle vztahu s těmito ženami rozvíjel řadu dalších, různé vážnosti • dcera Hanne se stala herečkou, hrála v Brechtových hrách Helene Weigelová • seznámil se s ní v roce 1924 • úspěšná herečka • ze zabezpečené vídeňské židovské rodiny • emancipovaná žena, vystudovala pokrokovou střední školu, vychovaná jako sebevědomá „nová“ žena • levicově orientovaná, se smyslem pro sociální solidaritu, v KDP byla jen krátce v roce 1929 • schopná organizátorka – starala se o rodinu v době exilu, po válce byla ředitelkou Berliner Ensemblu • vztah s Helene dal Brechtovi sílu a stabilitu • nezávislost v erotických vztazích si však ponechal (o vztazích Helene se mnoho neví, byla diskrétní) • zpočátku měli otevřený vztah, bydleli odděleně, to se změnilo až po narození dětí a předně v období exilu, kdy byla Helene na Brechtovi existenčně závislá • v roce 1924 se jim narodil syn Stefan a v roce 1930 dcera Barbara (Barbara se stala herečkou, Stefan zůstal v USA) • uzavření manželství mnoho nezměnilo na odděleném způsobu soužití i Brechtově polygamii • několikrát se chtěla s Brechtem rozvést, a to i v době exilu – nedokázala tolerovat vztahy s M. Steffinovou a R. Berlauovou, zároveň neměla možnost se herecky realizovat a získat tak finanční nezávislost • zařizovala domácnosti v různých místech jejich exilových pobytů • Brechtovi žili částečně z peněz poskytovaných rodinou Weigelových v Rakousku • Brecht zprvu nedůvěřoval jejímu herectví, oboustranně inspirující uměleckou dvojicí se stali až ve 30. letech po úspěchu Helene v inscenaci Matka v roce 1932 • během exilu hrála v inscenacích pro emigranty Pušky paní Carrarové a Strach a bída třetí říše • společně rozpracovali herecké techniky epického divadla ve Stockholmu v herecké škole, Brecht z tohoto podnětu napsal teoretické texty Krátký popis nové herní techniky vyvolávající V-efekt a Kupování mosazi • po návratu do Evropy se začala herecky realizovat (Švýcarsko, pak Německo) • díky jejím organizačním schopnostem a cílevědomosti byl založen soubor Helene Weigel Ensemble a získal dotaci na provoz • následně byl pojmenován Das Neue Berliner Ensemble a finálně přejmenován na Berliner Ensemble Elisabeth Hauptmannová • seznámil se s ní v roce 1924 • hledal spolupracovnici po přestěhování do Berlína, nebyl si jistý dramatickou stavbou svých her, věřil si více jako básník • mluvila anglicky a znala anglo-americkou literaturu (její matka byla Američanka) • skvěle překládala do němčiny – např. R. Kiplinga (básně a povídky), J. Gaya (Žebrácká opera) • pracovala pro Brechta jako asistentka (veškerá administrativa) a zároveň mu dodávala podněty z anglo-americké literatury • byla členkou komunistické strany • spolupracovala na mnoha hrách a textech, u nichž není uvedena jako spoluautorka her – např. Třígrošová opera, Muž jako muž • při spolupráci s Elisabeth začal vytvářet zajímavé ženské postavy • jako s jednou z prvních s ní diskutoval o epickém divadle (1925) • zprvu netušila o Brechtově vztahu s Weigelovou, když se s ní Brecht v roce 1929 oženil, pokusila se spáchat sebevraždu (stejně jako další milenka M. Fleisserová) • po útěku Brechta z Německa se starala o Brechtův byt a rukopisy, které v něm zanechal • postupně se jí společně s Brechtovým otcem podařilo zachránit většinu rukopisů • v USA se podílela na přípravě vydání Brechtových sebraných spisů v angličtině, ke kterému nakonec nedošlo • po návratu do Evropy spolupracovala s Brechtem v Berliner Ensemble Margarete Steffinová • seznámil se s ní v roce 1931 • komunistka, politická aktivistka • sebevědomá, ukázněná a zásadová žena • dělnického původu, pracovala jako úřednice • v mládí onemocněla tuberkulózou, na kterou zemřela během 2. světové války ve věku 33 let, její smrt Brechta silně zasáhla a ovlivnila začátek exilového pobytu v USA • navštěvovala kurzy Marxistické dělnické školy, jejichž součástí byla i výuka přednesu, lektorkou kurzu byla Helene Weigelová • vystupovala v kabaretech a na akcích Agitpropu v Berlíně • skupina mladých komunistů, k níž patřila, spolupracovala s E. Piscatorem • vystupovala v kabaretním představení skupiny Rote Revue – uváděli mimo jiné texty Brechta, účinkovali zde profesionální herci (H. Weigelová, E. Busch, V. Gertová) spolu s amatéry • Brecht ji nazýval „svým vojákem revoluce“ • měla vliv na jeho příklon ke spolupráci s dělnickými amatérskými divadly i na jeho studium revoluční literatury • vyjadřovala se přímočaře a přesně, mohla mít i vliv na proměnu Brechtova stylu (litinový styl) • hrála menší roli ve hře Matka v roce 1932 • uměla rusky, v době svého léčebného pobytu v Moskvě, kdy Rusko navštívil i Brecht, mu tlumočila • rezignovala na hereckou kariéru a nahradila Elisabeth Hauptmannovou na postu nejbližší Brechtovy spolupracovnice • jejich vztah nedokázala zpočátku H. Weigelová vůbec tolerovat • po operaci plic, Margarete přišla o možnost mít děti a tím i o možnost získat natrvalo Brechta • Helene se o ni později, zvláště v exilu, starala • spolupracovala na hrách Kulatolebí a špičatolebí Horáti a Kuriáti Pušky paní Carrarové Strach a bída třetí říše Dobrý člověk ze Sečuanu Ruth Berlauová • seznámil se s ní v roce 1933 v Dánsku • herečka kodaňského Královského divadla • členka dánské komunistické strany • velmi erotický vztah, Ruth byla hraniční osobností, závislá na alkoholu, později i na Brechtovi • na výsostné milenecké pozici nahradila M. Steffinovou, ale nebyla schopna nahradit její literární talent • zorganizovala vydání Brechtových Svendborských básní v Kodani • pomáhala Brechtově rodině při útěku z Dánska do Švédska • spolupracovala na hrách Dobrý člověk ze Sečuanu • v USA se naučila fotografovat a začala budovat fotografický archív Brechtových inscenací • spolu s Brechtem rozvinula nápad vytvořit tzv. modelové knihy (poprvé u americké inscenace hry Život Galileiho) • fotodokumentaci inscenací pořizovala i po návratu do Evropy v Berliner Ensemblu ve východním Berlíně • již během pobytu ve Finsku dělala Brechtově emigrantské skupině problémy (alkohol, drogy, citová nestabilita) • v USA se psychicky zhroutila a byla hospitalizovaná • po návratu do Evropy se její stav zhoršoval, agresivně zaútočila i na Weigelovou, rušila na zkouškách v Berliner Ensemble, když byla opilá • psychické krize a hospitalizace se opakovaly i v Berlíně Käthe Rülicková • seznámil se s ní v roce 1950, vztah trval krátce • studentka dělnické univerzity v Lipsku, která o něm napsala diplomovou práci • pracovala jako jeho asistentka, účastnila se všech zkoušek Berliner Ensemblu • shromáždila obrovské množství materiálu o inscenacích divadla K. R. sedící dole