Erwin Piscator … a proletářské, politické a epické divadlo • 1893–1966 • německý divadelní herec, režisér a producent • byl ze staré pastorské rodiny (protestanti) • dětství prožil v malém hesenském městě Marburg • chtěl se stát hercem, studoval na mnichovské univerzitě • odpor k maloměšťáctví, podnětem mu byl Friedrich Nietzsche (Tak pravil Zarathustra), podobně jako Brechtovi na frontě • v roce 1915 narukoval na frontu • brutální zážitky 1. světové války byly pro něj formativní • před válkou považoval umění a divadlo za to nejvyšší (viz Wagnerovský koncept divadlo-chrám) • tváří tvář vybuchujícím granátům, mrtvolám padlých se herecké povolání a poslání vyjevilo jako fraškovitě prolhané • později se stal členem frontového divadla, „umění“ se zde používalo pouze k obveselení, bylo „degradováno na pouhou kořalku“ (E. Piscator) • po válce hledá možnosti propojení svých dvou paralelních zájmů – politiky a divadla, umění samotné ho už nedovedlo uspokojit cesta k politické angažovanosti • po návratu z fronty do Marburgu pociťoval rozpad měšťanských jistot • odešel do Berlína, kde byl nejbohatší divadelní život i největší politický kvas • od roku 1919 člen komunistické strany Jen starost zůstala, tak velká jako starost Evropy, která plakala nad svými mrtvými a nad ztraceným bohatstvím. (E. Piscator) divadelní aktivity v Berlíně 20. let • 1920–1921 Proletářské divadlo • 1923–1924 Divadlo Centrál • 1924–1927 Lidové divadlo (Volksbühne) • 1927–1928 Piscatorovo divadlo (Piscator-Bühne) • 1929 Druhé Piscatorovo divadlo • 1931 bankrot a odjezd do Moskvy v Moskvě (1931–1936) • člen Kominterny • sjednocovala komunistické strany, určovala jejich politiku v rámci jednotlivých národních států • 2. kongres Kominterny vyhlásil v roce 1920 boj za komunismus ve světě (jakýmikoliv prostředky) • v letech 1919–1924 „export“ bolševické revoluce, vůdčí osobnosti V. I. Lenin a L. Trockij • 5. kongres Kominterny v roce 1924 vyhlásil obranu jediného revolučního státu SSSR • v letech 1925–1935 byrokratizace komunistických stran, monopolizace myšlenky revoluce, boj proti trockismu, vůdčí osobnost J. V. Stalin • od roku 1928 radikalizace a bolševizace komunistických stran • od roku 1932 prosazování socialistického realismu jako oficiální směrnice pro umění (divadlo od roku 1934) MORT • v Moskvě dostal nabídku natočit film (Vzpoura rybářů podle novely A. Seghersové) • vedle natáčení pracoval v organizaci MORT (Mezinárodní federace revolučních divadel napojená na Kominternu) • v roce 1934 se stal předsedou, měl jako vždy velké až megalomanské plány, které překračovaly dané rozpočty • prosazoval zapojení profesionálních divadelníků do proletářského umění, na rozdíl od Proletkultu ve 20. letech • zval evropské komunistické divadelníky – vzdělávací program, knihovna, archív, nakladatelství, divadelní festival, práce pro MORT a politické školení komunistických aktivistů pro práci v domovské zemi (z ČSR – J. Fučík, A. Kurš a další) • po roce 1933 se neměl kam vrátit a stal se exulantem • během jeho moskevského pobytu se proměnila politická situace ve světě i v samotném stalinistickém Rusku (útoky na cizince, trockisty, domnělé špiony – včetně německých exulantů z řad komunistů) • Brecht se přímému napojení na Kominternu a MORT vyhýbal, řada jeho německých komunistických přátel ale byla zlikvidována (viz Carola Neherová) • urychlený odjezd Piscatora ze SSSR v roce 1936 v období Stalinových procesů exil a návrat do Evropy • 1936 Francie • 1939 USA • divadelní dílna na The New School (New York), studovali u něj např. dramatik Tennessee Williams, pozdější spoluzakladatelka Living Theatre Judith Malina • odchod z USA v roce 1951 (v období mccarthismu) • návrat do západního Německa experimenty 20. let • Piscator svou tvorbu z let 1919–1929 reflektuje v knize Politické divadlo (1929, česky 1971) • agitační divadlo, tj. divadlo využité k politické agitaci a propagandě • uměleckými prostředky bojovat politicky • kulturní činnost v širším smyslu, která překračuje hranici umění (oblast estetiky) • některé postupy převzal z ruského divadla po roce 1917 (např. V. E. Mejerchold, masová organizace Proletkult, časopis a umělecké sdružení LEF) • ruská avantgarda rozvinula … specifický typ umělecko-politického diskursu, v němž se jakékoli rozhodnutí týkající se estetické konstrukce uměleckého díla hodnotilo jako rozhodnutí politické, a naopak hodnocení jakéhokoli politického rozhodnutí se řídilo estetickými důsledky. (B. Groys: Gesamtkunstwerk Stalin) angažovaný postoj k současnému světu a jeho uspořádání • Marxovy Teze o Feuerbachovi z roku 1845, konkrétně 11. teze: Filosofové svět různě vykládali: jde však o to jej změnit. • analogicky – dosud divadlo svět pouze zrcadlilo, jde o to proměnit ho v nástroj proměny světa Deskriptivní umění coby umění fantazie lze považovat za legitimní tehdy, pokud pro tvůrce stejně jako pro celou společnost slouží jako nácvik přetváření celé společnosti. (B. Arvatov) naturalismus • podle Piscatora do té doby politicky nejprogresivnější divadelní směr • naturalismus pouze konstatoval existující poměry • naturalismus se nikdy nedostal nad kladení otázek, nenabízel řešení, vize, program • pouze Émile Zola překračuje tento zobrazovací rámec – koncipuje obraz společenského řádu, který je povolán nahradit nynější (E. Piscator) proletářské divadlo • vize jen částečně realizované • agitační divadlo pro masy • uskutečňováno v době, kdy ani rozhlas nebyl standardním vybavením (tisíce diváků) • návštěvnické organizace levicových a komunistických stran, hnutí, uskupení, odborů a zájmových dělnických organizací • snaha o proměnu dramaturgie – nové divadlo pro dělnické publikum, revoluční tematika • zjednodušení zobrazovacích prostředků (herecký výraz, struktura her) • vytvoření divadelního nehierarchického kolektivu • osobní vztah tvůrců k tématu • vytvoření rovnoprávného vztahu mezi tvůrci a diváky • realizace her v sálech a místnostech pro schůze, tj. v dělnickém prostředí Prapory (1924) • první pokus o epické divadlo • berlínské divadlo Volksbühne • inscenace podle hry Alfonse Paqueta • částečně drama a částečně vyprávění • historické události – proces s anarchisty, který vyvolal bouři protestů • Chicago 80. let 19. století Navzdory všemu (1925) • dokumentární divadlo • forma revue Celé představení bylo jedinou ohromnou montáží autentických řečí, článků, novinových výstřižků, provolání, letáků, fotografií a filmů o válce, revoluci, historických osobách a výjevech. (E. Piscator) Hopla, žijeme! (1927) • podle hry E. Toller, kterou Piscator zásadně rozšířil o historický kontext • zachycuje konfrontaci revolucionáře, který strávil osm let v blázinci, se světem roku 1927 • inscenační cíl – osud jednotlivce odvodit ze všeobecných historických faktorů • pro mezifilm 400 dat z politiky, hospodářství, kultury, společnosti, sportu, módy atd. • scéna telegrafisty – propojil hlášení z ampliónu, herecký text a filmový obraz Osudy dobrého vojáka Švejka (1927) • nejčistší představa epického divadla v Piscatorově tvorbě • Brechtova spolupráce na dramatizaci • inscenační princip – pasivita hlavní postavy postavená do kontrastu s dynamickým děním kolem Švejka • Švejk stále někam putuje, jede, pochoduje • technické řešení pohyblivými pásy (putování na místě) a pohybem kulis • okolní svět vytvořen filmem a loutkami, které představovaly vyhraněné typy politického a společenského života • Totální divadlo (nerealizovaný návrh z roku 1927) • ve spolupráci s Walterem Gropiem a Bauhausem • divadlo zahrnující 3 základní prostorové formy pro scénický děj 1.kruhová aréna 2.amfiteátr 3.hluboká scéna neboli kukátkové jeviště • řeší prostorovou dispozicí vztah publika k zobrazované události • začlenění do děje či distancování • mělo umožnit variabilní využití filmové projekce dokumentárnost • objektivizující princip analogický k chóru v antickém dramatu • využití projekcí dokumentárního filmu místo kulis a dekorací • např. projekce statistických údajů o stavu soudobé ekonomiky • dokumentární charakter, proniknutí každodennosti na jeviště • objektivní záznam skutečnosti, kterou diváci zažívali • objektivnost a exaktnost sdělovaného montáž • inspirace filmovou montáží Sergeje Ejzenštejna (film Křižník Potěmkin) či Vsevoloda Pudovkina • v soudobém malířství u Pabla Picassa, tzv. syntetické období (1912–1919), vlepování novinových útržků do obrazů • montážní a střihová struktura inscenací • kombinace jevištní výpravy a filmu film • využití titulků němého filmu, které popisují a shrnují děj • rozbití jednolitého jevištního prostoru • simultaneita několika jevištních prostorů, na nichž se hrálo současně Brecht o Piscatorově divadle • s každou hrou, kterou uvedl, přestavěl nejen jeviště, ale i divadlo • užití techniky, např. pohyblivých pásů, dynamizovalo jevištní dění • kladl větší důraz na rozvíjení technických prostředků než hereckých Vmontované demonstrace nejrůznějšího druhu zpřetrhávaly fabuli a vývoj charakterů postav a všední řeč se střídala brutálně s deklamací, drama s filmem, referát s hrou. (Kupování mosazi)