210 • ZÁJMENO ON On y parle francais. On voit que c'est juste. On a tout termine á temps. On se retrouvera demain. On regarde et on voit: rien n'a change. On ne lui a rien dit. Mluví se tam francouzsky. Je vidět, že je to správně. Všechno bylo dokončeno včas. Zítra se zase sejdeme. Díváš se a vidíš: nic se nezměnilo. Nic mu (jí) neřekli. Pozn. 1. Zájmeno on je skladebně obdobné zájmenu il: On a chanté. A-t-on chanté? Chante-t-on encore? Que chantera-t-on? On n'a pas chanté. Cette chanson, on ne ľa pas chantée. 2. V knižním stylu se užívá tvaru ľon, a to zejména po spojkách si, et, que a po vztažném que a oú, např.: Si 1'on pouvait faire cela! Kdyby se to mohlo udělat! Nous voudrions visiter ce quartier ä ľheure oú ľon va au travail. Chtěli bychom navštívit tuto čtvrť v době, kdy lidé chodí do práce. Někdy se vyskytuje ľon i na začátku věty: Ľon ne saura jamais tout. Člověk nebude nikdy vědět všechno. — Avšak: On ne le saura jamais. On ne lira pas cela. (Z důvodu libozvučnosti, aby se neopakovala souhláska I.) 3. V lidové řeči i v běžném hovoru se stále častěji užívá on místo osobního zájmena nous, např.: On n'en a pas parlé. My jsme o tom nemluvili. Nous, on y va tout de suite. My tam jdeme hned. 4. Jestliže on označuje zcela jasně ženu nebo několik osob, nastává shoda příčestí minulého nebo přídavného jména, např.: Quand on est jeune et belle... Když jsi mladá a krásná ... On est sortis ensemble. Šlo se společně ven. Nous, on est tous [tus] préts. My jsme všichni hotovi. 5. Podmětnému zájmenu on odpovídá předmětné vous nebo nous: Cela vous fácherait. To by člověka (tě) rozzlobilo. On ira ensemble; ils nous attendront. Půjdeme tam spolu; budou nás čekat. Po předložkách se užívá zvratného soi: On aime souvent parler de soi. Člověk často rád mluví o sobě. (Viz 168) Frazeologické obraty: On dit que vous avez gagné. On dirait qu'ils vont partir. On dirait un fou. Qu'en dira-t-on? On y va! On est bien ici. Prý jste vyhrál. Člověk by řekl (myslel), že odjedou. Řekli byste, že je blázen. Co tomu řeknou lidé? Jde se! Jdeme na to. Tady je nám dobře. Pozn. 6. Místo neurč. zájmena on se někdy užívá j iných obratů: II se vend beaucoup de journaux. Prodává se mnoho novin. II est publié bien des manuels de langues étrangěres. Je vydáváno mnoho učebnic cizích jazyků. SLOVESA • SLOVESNE TVARY . 211 . 212 211 Slovesa Rozlišujeme plnovýznamová slovesa, např. travailler, rester, a pomocná slovesa avoir a étre, která jsou součástí složených slovesných tvarů (j'ai travaillé, nous sommes restés, ils ont été attendus). — S infinitivem se pojí tzv. polopomocná slovesa, např. aller (je vais travailler), faire (je fais réparer), jakož i způsobová (modálni) slovesa jako devoir, pouvoir, vouloir (je dois, je peux, je veux travailler). Plnovýznamová slovesa dělíme na předmětová (např. faire un tra-vail, obéir á la loi) a bezpředmětová (např. venir, exister). Předmětová slovesa jsou buď přechodná (mají přímý předmět, tj. bez předložky, např. faire qc, attendre q) nebo nepřechodná (mají nepřímý předmět, předložkovou vazbu, např. obéir á q, parler de qc). Mezi plnovýznamová slovesa patří též slovesa z v r a t n á (např. se réveiller) a neosobní (např. il faut, il pleut). U přechodných sloves rozeznáváme rod činný (j'ai attendu) a rod trpný (j'ai été attendu). Slovesné tvary jsou jednak určité (vyjadřující osobu, číslo a čas, slovesné způsoby oznamovací, rozkazovací, podmiňovací a konjunktiv), jednak neurčité (infinitivy a příčestí). Přehled slovesných tvarů viz 212. Z hlediska tvaroslovného dělíme slovesa na pravidelná a nepravidelná. Pravidelná slovesa 1. třídy jsou v infinitivu zakončena na -er (vzor trouver), pravidelná slovesa 2. třídy mají infinitiv na -ir (vzor finir). Nepravidelná slovesa mají infinitivní koncovky -re (vendre, croire), -oir (voir, avoir); ze sloves na -er jsou nepravidelná pouze aller a envoyer, ze sloves na -ir např. partir, venir (viz přehled nepr. sloves 235-236). 212 SLOVESNÉ TVARY Francouzština má šest slovesných způsobů; ty se dále dělí na jednotlivé časy. Stručný přehled jednoduchých tvarů slovesných a příslušných tvarů složených: 324 325 213 • PŘEHLED ČASOVÁNÍ PRAVIDELNÝCH SLOVES PŘEHLED ČASOVÁNÍ PRAVIDELNÝCH SLOVES • 213 Přehled nepravidelných sloves viz 235. Složené perfektum Infinitiv: přítomný ~» minulý Oznamovací způsob: přítomný čas —> složené perfektum —> dvojitě složené perfektum imperfektum -* předminulý čas jednoduché perfektum -> passé antérieur budoucí čas —> předbudoucí čas Rozkazovací způsob: přítomný -» (minulý) Příčestí: přítomné -» minulé složené minulé —► minulé složené Podmiňovací způsob: přítomný -» minulý Konjunktiv: přítomný -» konj. perfekta imperfekta -> konj. plusquamperfekta Pozn. 1. Přítomný čas se vyskytuje u všech způsobů. Některé časy (popř. dvojice času jednoduchého a příslušného času složeného) se u jednotlivých způsobů opakují. Nejbohatší na časy je oznamovací způsob. 2. Pří čestí minulé je odvozeno od jiného základu než příčestí přítomné (viz 216). 213 PŘEHLED ČASOVÁNÍ PRAVIDELNÝCH SLOVES V přehledu všech slovesných tvarů, který následuje, uvádíme jako vzor sloves 1. třídy arriver; je to zároveň příklad slovesa, jehož složené tvary se tvoří s pomocným slovesem etre. Velká většina sloves 1. třídy má pomocné sloveso avoir (viz 215, vzor trouver). - Jako vzor sloves 2. třídy slouží finir, jehož složené tvary se tvoří s pomocným slovesem avoir. Infinitiv přítomný arriver finir Infinitiv minulý étre arrivé(e)(s) avoir fini Oznamovací způsob Přítomný čas j'arrive je finis tu arrives tu finis il (elle) arrive il (elle) finit nous arrivons nous finissons vous arrivez vous finissez ils (elles) arrivent ils (elles) finissent 326 je suis arrivé(e) tu es arrivé(e) il (eile) est arrivé(e) nous sommes arrivé(e)s vous étes arrivé(e)(s) ils (elles) sont arrivé(e)s j'ai fini tu as fini il (elle) a fini nous avons fini vous avez fini ils (elles) ont fini Imperfektum j'arrivais tu arrivais il (elle) arrivait nous arrivions vous arriviez ils (elles) arrivaient je finissais tu finissais il (elle) finissait nous finissions vous finissiez ils (elles) finissaient Předminulý čas j'étais arrivé(e) tu étais arrivé{e) il (elle) était arrivé(e) nous étions arrivé(e)s vous étiez arrivé(e)(s) ils (elles) étaient arrivé(e)s j'avais fini tu avais fini il (elle) avait fini nous avions fini vous aviez fini ils (elles) avaient fini Jednoduché perfektum j'arrivai tu arrivas il (elle) arriva nous arrivämes vous arrivätes ils (elles) arrivěrent je finis tu finis il (elle) finit nous finimes vous finites ils (elles) finirent Passé antérieur je fus arrivé(e) tu fus arrivé(e) il (elle) fut arrivé(e) nous fúmes arrivé(e)s vous fútes arrivé(e)(s) ils (elles) furent arrivé(e)s j'eus fini tu eus fini il (elle) eut fini nous eúmes fini vous eíites fini ils (elles) eurent fini 327 213 • PŘEHLED ČASOVÁNÍ PRAVIDELNÝCH SLOVES Budoucí čas j'arriverai tu arriveras il (eile) arrivera nous arriverons vous arriverez ils (elles) arriveront je finirai tu finiras il (eile) fínira nous finirons vous ťinirez ils (elles) finiront Předbudoucí čas je serai arrivé(e) tu seras arrivé(e) il (eile) sera arrivé(e) nous serons arrivé(e)s vous serez arrivé(e)(s) ils (elles) seront arrivé(e)s j'aurai fini tu auras fini il (elle) aura fini nous aurons fini vous aurez fini ils (elles) auront fini Rozkazovací způsob přítomný arrive! arrivons! arrivez! finis! finissons! finissez! Rozkazovací způsob minulý sois arrivé(e)! soyons arrivé(e)s! soyez arrivé(e)(s)! aie fini! ayons fini! ayez fini! Příčestí přítomné arrivant fmissant Příčestí minulé arrivé(e)(s) fini(e)(s) Příčestí minulé složené étant arrivé(e)(s) ayant fini(e)(s) 328 PŘEHLED ČASOVÁNÍ PRAVIDELNÝCH SLOVES • 213 Podmiňovací způsob přítomný j'arriverais je finirais tu arriverais tu finirais il (elle) arriverait il (elle) finirait nous arriverions nous finirions vous arriveriez vous finiriez ils (elles) arriveraient ils (elles) finiraient Podmiňovací způsob minulý je serais arrivé(e) j'aurais fini tu serais arrivéfe) tu aurais fini il (elle) serait arrivéfe) il (elle) aurait fini nous serions arrivé(e)s nous aurions fini vous seriez arrivé(e)(s) vous auriez fini ils (elles) seraient arrivé(e)s ils (elles) auraient fini Konjunktiv přítomný que j'arrive que je finisse que tu arrives que tu finisses qu'il (elle) arrive qu'il (elle) finisse que nous arrivions que nous finissions que vous arriviez que vous finissiez qu'ils (elles) arrivent qu'ils (elles) finissent Konjunktiv perfekta que je sois arrivé(e) que j'aie fini que tu sois arrivé(e) que tu aies fini qu'il (elle) soit arrívéfe) qu'il (elle) ait fini que nous soyons arrivé(e)s que nous ayons fini que vous soyez arrivé(e)(s) que vous ayez fini qu'ils (elles) soient arrivé(e)s qu'ils (elles) aient fini t 329 213 • přehled časování pravidelných sloves přehled Časování pravidelných sloves • 213 Konjunktiv imperfekta que j'arrivasse que tu arrivasses qu'il (eile) arrivät que nous arrivassions que vous arrivassiez qu'ils (elles) arrivassent que je finisse que tu finisses qu'il (elle) finít que nous finissions que vous finissiez qu'ils (elles) finissent Konjunktiv plusquamperfekta que je fusse arrivefe) que tu fusses arriveYe) qu'il (elle) fut arrive(e) que nous fussions arrive(e)s que vous fussiez arrive(e)(s) qu'ils (elles) fussent arrive(e)s que j'eusse fini que tu eusses fini qu'il (elle) eůt fini que nous eussions fini que vous eussiez fini qu'ils (elles) eussent fini Nepravidelná slovesa viz 235, 236. Tázací tvary přítomného řasu pravidelných sloves trouver a finir 1. třída 2. třída (trouvé-je?) trouvons-nous? trouves-tu? trouvez-vous? trouve-t-il? trouvent-ils? ___ finissons-nous? finis-tu? finissez-vous? finit-il? finissent-ils? Inverze v 1. os. jedn. čísla (kde dochází ke změně koncovky -e v -é u sloves 1. třídy) je zastaralá a knižní; u sloves 2. třídy tázací tvar inverzí v 1. osobě jedn. č. vůbec neexistuj e. Ve 3. os. jedn. čísla se u sloves 1. třídy vkládá mezi sloveso a zájmeno (il, elle, on) souhláska -t-, např.; trouve-t-il? trouve-t-elle? trouve-t-on? Tázací tvary záporné ne trouves-tu pas? ne finis-tu pas? ne trouve-t-il pas? ne finit-il pas? ne trouvons-nous pas? ne finissons-nous pas? ne trouvez-vous pas? ne finissez-vous pas? ne trouvent-ils pas? ne finissent-ils pas? Tázací tvary ostatních časů (viz 219, 222, 223) a způsobů (viz 220) v inverzi mají obdobnou podobu kladnou i zápornou. Pro stručnost jsou dále uvedeny jen tvary 3. osoby jedn. a množ. čísla sloves 1. a 2. třídy některých časů a způsobů: trouvera-t-il? ne trouvera-t-il pas? trouveront-ils? ne trouveront-ils pas? finira-t-il? ne finira-t-il pas? finiront-ils? ne finiront-ils pas? trouva-t-il? trouvěrent-ils? finit-il? finirent-ils? trouvait-il? trouvaient-ils? finissait-il? finissaient-ils? trouverait-il? trouveraient-ils? finirait-il? finiraient-ils? V budoucím čase a v perfektu jednoduchém se ve 3. os. jednotného čísla vkládá mezi sloveso 1. třídy a zájmeno souhláska-t-; u sloves 2. tř. tomu tak je pouze v budoucím čase. - Příklady: trouvera-t-il? trouva-t-il? finira-t-il? Tázací tvary složených časů a způsobů a-t-il trouvé? n'a-t-il pas trouvé? a-t-il fini? n'a-t-il pas fini? avait-il trouvé? n'avait-il pas trouvé? aurait-il trouvé? avaient-ils fini? n'avaient-ils pas fini? n'auraient-ils pas fini? Složené časy a způsoby viz 232. U nepravidelných sloves v 1. os. jedn kolika případech: čísla přít. času je inverze možná pouze v ně- ai-je? n'ai-je pas? suis-je? ne suis-je pas? vais-je? ne vais-je pas? dois-je? ne dois-je pas? puis-je? ne puis-je pas? Ve 3: os. jedn. čísla přít. času se vkládá -t-jen u sloves avoir (a-t-il?), aller (va-t-il?) a vaincre (vainc-t-il?). 330 331 214 • PŘEHLED ČASOVÁNÍ ZVRATNÝCH SLOVES Příklady tázacích tvarů nepravidelných sloves sais-tu? ne sais-tu pas? te souviens-tu? croit-il? ne croit-il pas? ne te souviens-tu pas? voulez-vous? ne voulez-vous pas? ťes-tu souvenu(e)? viendra-t-il? ne viendra-t-il pas? ne ťes-tu pas souvenu(e)? pourrions-nous? ne pourrions-nous pas? se souviendrait-il? a-t-elle été? n'a-t-elle pas été? n'aurait-elle pas été? a-t-il eu? n'a-t-il pas eu? n'aurait-il pas eu? Všechny uvedené tázací tvary patří do oblasti pečlivého vyjadřování jak ústního, tak písemného. V běžné řeči se vedle těchto tvarů užívá při tvoření otázky buď pouhé intonace beze změny slovosledu, např. vous trouvez? (viz 414) nebo opisné formy pomocí est-ce que rovněž bez změny slovosledu, např. est-ce que vous trouvez? (viz 416). 214 PŘEHLED ČASOVÁNÍ ZVRATNÝCH SLOVES Infinitiv přítomný se laver Infinitiv minulý s'étre lavé(e)(s) Oznamovací způsob Přítomný čas je me lave nous nous lavons tu te laves vous vous lavez il (eile) se lave ils (elles) se lavent Složené perfektum je me suis lavé(e) nous nous sommes lavé(e)s tu ťes lavé(e) vous vous étes lavé(e)(s) il (eile) s'est lavé(e) ils (elles) se sont lavé(e)s PŘEHLED ČASOVÁNÍ ZVRATNÝCH SLOVES • 214 I mperfektum je me lavais nous nous lavions tu te lavais vous vous laviez il (eile) se lavait ils (elles) se lavaient Předminulý čas je m'étais lavé(e) nous nous étions lavé(e)s tu ťéíais lavé(e) vous vous étiez lavé(e)(s) il (eile) s'était lavé(e) ils (elles) s'étaient lavé(e)s Jednoduché perfektum je me lavai nous nous lavämes tu te lavas vous vous lavátes il (eile) se lava ils (elles) se lavěrent Passé antérieur je me fus lavé(e) nous nous fames lavé(e)s tu te fus lavé(e) vous vous futes lavé(e)(s) il (eile) se fut lavé(e) ils (elles) se furent lavé(e)s Budoucí čas je me laverai nous nous laverons tu te laveras vous vous laverez il (eile) se lavera ils (elles) se laveront Předbudoucí čas je me serai lavé(e) nous nous serons lavé(e)s tu te seras lavé(e) vous vous serez lavé(e)(s) il (eile) se sera lavé(e) ils (elles) se seront lavé(e)s Rozkazovací způsob lave-toi! lavons-nous! lavez-vous! 332 333