Filozofie - uméni _ f1l0z0f[e
V druhé polovině 19. století exaktní přírodovědecký ■ zofli jakožto metařyziku a pojal ji ^ sÄt~ v budoucnosti nakonec shrne veškeré poznání. Vlastné rozložil filozofii
odborne vedy (napríklad psychologii a soc.ologii). Slovo meta-fyzika se stalo nadávkou a ještě dnes považují exaktní řemeslníci metafyziku za mystiku' Ovšem v našem 20. věku se ukázalo, že odborné vědy předpokládají vždy filozofii a že i pozitivismus má metafyzickou základnu. Došlo k rehabilitaci metafyziky, i když M. Heidegger nazval nedávno filozofii vzácně nevhodnou a obtížnou, ačkoli rozhodla o celé západní Evropě tázáním „co je bytí". K této rehabilitaci došlo dvojím způsobem. Jednak byla obnovována různými cestami tradiční evropská metafyzika, popřípadě byly snahy tradiční metafyziku zlepšovat. Avšak filozofie vyžaduje ostré myšlení, které přirozeně musí provokovat. Jednak tady byla radikálně M. Heideggerem myšlena metafyzika nová, která vyvrátila absolutní nadvládu tradiční řecké metafyziky ztrnulých podstat - idejí. Tento epochální převrat byl proveden dvojí cestou. Heidegger dokázal, že řecká metafyzika podstat má začátek a konec, čili že je časově omezená, že je dějinná. Mimochodem: nebyla snad řecká metafyzika spjata s Orientem a je Evropa pouze Orient? Filozofie bytí jakožto podstat má dvojí možnost zakladu: buď je principem Bůh jako nejsoucovatější jsoucno (ve staroveku a ve středověku), nebo je vodítkem člověk jako jsoucno zvláštní, vedoucí o sow (v novověku). A to jak individuum nebo člověk ve společnosti. M. Heidegger odstranil i poslední fázi tradiční metafyziky, novověký humanismus. Podle Heideggera je bytí (Seyn, bytí o sobě) P^.jJJ^ r'ozv, skladu, Nic, které se ukazuje událostmi jako den pravd>;«1 ^ánínad. *fch, využívajíc k tomuto sebeukazování člověka. Meta yziKa ^ P'avd za skutečností nebo nad skutečnosti, nýbrž mysli ,en to, j
II
„ hM<>nU fenoménu,^-   - ý nt>nŕ vlastné
^""^Ä^^Ä^^ **** °statm "exa '
bvi HeideggerŮv ot,'° 1 '    . , Kkroninosti.
v&fc* te íwkJ F»"f nab*,r * _  oHe<te0l na zvláštní výrazy pro poezii ,t,im,m„, „mčn, n „um./      - ^ njc neurčuje, jelikož i poezie
j hudbu - uměn, wh .mu Cestalt). Na otázku, co je a že je umě-
w> m » JLuj je _ odraz reality, význam
těchto teorií, které jsou zcela očividné nevyho-
a hudba vytvářejí v\
i,
a znaková struktura,
•ý
ujici. Lze se opět i
lo. Ne/prve bylo dílo (věc se smyslem) konstituováno jako Země a Svět,
bývat v tomto ^^^^ který pojal ontologický uméní jako věc a duo, co, by se těžko vyvracelo. V další analýze^Heide^rovo určen,
V VVIft
wději však Heidegger tuto polaritu změnil. Dílo jakožto svět se ukázalo ctyr-Lenzwnální. určené Čtveřicí: Zemé, Nebe, Božští a Smrtelnici. Je možno i připomenout, že Heidegger ztotožnil bytí s myšlením, které je mlčením. Toto mlčení je přerušováno řečí, jež je původně básnivým vypovídáním, tedy poezií a filozofií. Zdá se, že myšlení - mlčení (v nejširsím smyslu slova) je přerušováno i výtvarným dílem, ale v tomto případe se zachovává ticho mlčení idílo existuje \ /nesené tiché). Snad je toto ticho hlavní diferencí mezi obrazem a poezií, nikoli časová simultaneita malby a diskurzivní postup básně. Totiž i ve výtvarném umění existovala nepřehledná narativnost, zejména v archaické době.
Jaký je vztah mezi uměním a filozofií? Z předešlého plynou některé modality:
1. Nejrozšířenéjší věda o uméní, historie umění, má přirozeně svou filozofii, obvykle zvanou metodologií. Uvádím ji na prvním místě proto, že je základnou pro celé myšleni o uméní. Byla dosud považována za noetiku.
iľíť* Uméí 3 fíl°ZOfÍe d^jin uméní <fílozone dějinného procesu, jevící chyb Jdíi,L^0fľad)/ Vl3Stné n°nsens- ]eA[ umělecké díl° zcela nepo-
* ÄSÄÄrjeiikož sm'si
umění sama o sobě. k™™>- Historik nemuze poznat smysl bytí
<°» M*Mh, ,ako véda „ lom ST, '   !S V "adif "lm ™y»l"
12
pická dok. M..ilo8t(aí do konce la » ,
uméní, neboť zahrnuj, i přírod j má V(.dťc, , .
vgy Kantem (krása - libost) vHve^ruh»vou ..krásu%*dmí'»     nu, n Arodní krásu bylo nyní nútno ^"^hc, d ^ktWv^»
mét této estetiky se stal pak » J^Ww jako v& Jjj
& neex.stu,e jen libé uméní rS ^MedemU^«?én«).
I ÚVOdní
13
Filozofie dějin umění
Problém prostoru v co'nr*ŕ
lLKE ARCHITEKTI.óc
ptvoántčeský text Prace publikovanej ndm,m ~   .. N'U<E
le Sborníku prací ftlosoficke fakulty brnenské universitľfzZľ^ « ^ Gotik
° «re»ii»H 2. fcdäfcj,, y *' m-s- 27-33. Ru^ls
Pro 19. století bylo samozřejmé, podle Kantových forem názoru» i. určují objektivní přírodu klasifikovat výtvarne umění v systému umľnito pórová uměni.' A jeste v mladí dnešních šedesátníků, na začátku Ä víídTa stále zdanlivé evidentní představa, vzniklá v renesanci že prostor ie absolutní, izotropní, kontinuitní a nekonečná prázdnota, v níž jsou věci stejnoměrně rozmístěny.2 Uvnitř tohoto horizontu vyvinuta se nikoli jen v teorii architektury, nýbrž v teorii umění vůbec3 dvě různá pojetí. Starši, dogmaticko-klaácistický názor zdůrazňoval hmotu, naproti tomu druhy, mladší, prostor. Souvislost se starým tázáním metafyziky, zda je prostor ve věcech nebo věci v prostoru, byla ovšem při této dialektice jen povrchní.
Od druhého desetiletí našeho století porušily podstatné moderní uměni a nová přírodní věda tuto navyklou koncepci prostoru tím, že ukázaly její meze. Destrukce zapůsobila na konvence tak hluboce, že se stal problematickým nejen jeden určitý prostorový modus, nýbrž prostor vůbec. Za této okolnosti se zdá být vhodné pojem prostoru v našich úvahách nejprve zazávorkovat, zapr-Vépro jeho historičnost, zadruhé popřípadě i pro jeho abstraktnost, a nahradit jej mnohoznačnějšími termíny. Lze například použít Kaufmannovy polarity „vnějšek - vnitřek",' přičemž je sporné, zda muže sloužit i v oblast, moderního "mění přítomnosti jako interpretační vodítko. Avšak v epochách minulost, sana JeJ> význam daleko přes hranice pojmu prostoru. ^thdnich
Dějiny této polarity jsou totiž prastaré, poněvadž * ^^JJÄ
z:kirh Mské ~v r"ma *** úr^uÄÄ
^učně načrtnuty. Začínají již v paleolitu s jeskyň. - vnitrwn JWBttm - vnějškem. Jeskyně nebyla produkte,, a lze ^^ P Převládalo vědomí „vnějšku", jak lze očekávat u lovce, ,e val se převážné ve volné přírodě. Po paleolitických zacak .■
91
, trnek bttckéhooriontu kategorie „vnitřku", a to jako dúm , bdh^f^r ;,„.(vi,hl,, pozemáť.nd i božských. V bytí jsemédělce, jenž Ť° :V    ' ' u , jehož životni potřeby byly zajišťovány pasivním
Ki Muen v < * nu k ' obnovením blažené aktivity vládce (ná-
^1Äte£)!tSl .vnitřek- HM daiSÍ význam. Celý svet by, ' w'i>. ieskvnT, „vnitřkem", poněvadž nad konečným horizontem
Ľ hvHnót ffl M zdvíhala vždy tatáž polokulovitá klenba nebes. Při JJXíW <orme byJ ..vnějšek-' jen protikladem vnitřku", poněvadž ke domu vnitřku příslušel nezbytně „vnějšek". Avšak tento „vné,sek byl jen aspektem primárního „vnitřku".
Zcela /.no vědomí světa múzo být konstituováno u nomadskych pastýřských národu kteří nejprve se potulovali mimo zemědělské zóny jak na východě, tak i v Evropě. Při stálém bloudění byl jejich horizont neurčitý, rozprostíral se vždv tib nekonečnosti. Šlo zde o podstatné neohraničený „vnějšek", v němž život nenalézal žádné pevné, zajištěné místo. Velmi typický odraz této existenční formy představuje judaismus, kde ústí do zvláštního pojetí času, hledajícího nějaký cíl. Nezajištěná přítomnost nalézala svůj smysl aktivně v budouc-no-h Toto pojetí bvtí bylo příznačné i svou názorností. V evropských zemích Mwuná od Alp snad převrstvilo toto vědomí světa, vlastní pastýřům, jakožto indoevropské (šňůrová keramika?) v době eneolitu původní kulturu medite-ránního zemědělského lidství. Tím byla vytvořena - jak se zdá - základna nordické Evropy. Pokud však jde o umění, podlehlo indoevropeizované lidstvo i severné od Alp na dlouhou dobu mediteránnímu vlivu.
Lze sotva pochybovat, že první velké umění bylo dílem agrárních medite-ráncú, že po celý starověk tvořil jeho hlavní téma podstatný „vnitřek" a že toto úměru se nejprve konstituovalo v dimenzích archaismu. Pojmu archaismu rozumím přitom jako výtvarné analogii k mýtu. Sumerský zikkurat, egyptský hrobní chrám s pyramidou, krétský palác a archický řecký chrám jsou jen růz-» archaický vnitřnL-" i»w~» í-*-
7riť> rhirKí «__•  l.i ..... I
^ciiu uměni, jenz )e historickým fenor například je dán jasné již tím, že zde chybí projekt určující konečný útvar, není třeba v této souvislosti dále poukazovat.5 Proti možné námitce, že řecký chrám je chápán obyčejné jako exemplum „vnějšku", lze uvést jeho nepopiratelný obsah „domu". Jeho vnějšek je jen vnější strana zakázaného vnitřku, nikoli však primárně vnéjšek, který podle řeckého pojetí byl nic, ne-bytí. Ostatně řecký chrám lze chápat jako dům boha (megaron) pod orientálním baldachýnem (peristylem).
Dějinným vynálezem řecké klasiky - objevem prostoru - přešla antika z archaismu do nové fáze, v níž byl paralyzován mýtický čas, takže by se mohl určit prostor patrné jako neutralizování času. Ale i v tomto novém dobovém useku dějin umění je vypracováván především vnitřní prostor, zvláště v římsko-
92
čackém, římském a starokřesťanském umění) Prostorový modus Km* ^Představuje ohraničený jednotný vnitrní prostor, ,ťh,» me/(. ,. ^**£4dně římském uměni opticky nejasnými, přičemž však st- vnvv hl t lv V rľ,val s okolím, i když lze dodat, že princip stereotomie skrývá ' hl 'ISMU-- * odhnwméní. Podstatný obsah tvořilo však nepochybné WvnjT-
kolektivní shromaždiště. " Po rozkladu antického světa stály nové „barbarské" národy na prahu stro dověku před úlohou založit dějiny Evropy. Každé dějiny mohou být vytvoře" ny jen buď v pozitivním nebo negativním vztahu k tradici. Negatívni posto, k tradici (k antice) nebyl ještě tehdy únosný, hlavné snad proto, že prehistonc ký sever byl „nenázorným". Proto tedy došlo k první renovaci v evropských dějinách, ovsem k renovaci svého druhu. Antický vynález - prostorovou - byl totiž nepochopitelný pro archaismus nových národů, žijících ve světě mvtu Pojaly antické prostorové útvary zase jako „místo" (prostornost) s určitým vý-I znamem£>prve v románském uméní, když „místa" byla zase systematicky zaklenuta, zdá se, že se znovu obnovilo prostorové pojetí, a to jako podstatný „vnitřek", avšak tentokrát „vnitřek" jako komplikovaná prostorová struktura, složená z omezených individuálních prostorových jednotek. K tomuto „vnitř-, ku" náležel „vnějšek" podle lokální antické tradice, buď podle tektonické rim-sko-helenistické nebo podle stereotomní římské. Jako vrcholné románský aditivní obloučkový vlys přešel v pozdním slohu do nikoli struktivní plvnulé vlnovité linie, tak se odehrál v pozdní době i ve vnitřku přechod prostorov' kompozice k prostorovému sjednocení. Jako není vlnovitá linie znakem go': ky, tak jím nemůže být ani toto prostorové sjednocení.
O podstatě gotiky existují různé myšlenky, v nichž se zrcadlí obecný vývoj dějin umění. Herderovým vlivem odkryla romantika v gotice národní německý sloh (J. W. Goethe 1773), a je záhodno se zmínit o tom, že již Schlegel uviděl podstatu gotiky ve vztahu nordického člověka k přírodě. Pozitivismus zv laštó objevil konstruktivní teorii (G. Dehio, francouzský racionalismus). Proti konstruktivnímu výkladu zdůraznil E. Calľ primárnost uměleckých intencí a hic dal jejich začátky v Normandii (nikoli v Ile-de-France), tedy v nordické oblasti Umělecky charakterizoval gotiku jako dynamicky prostorový sloh (románsky = hmotný sloh) a viděl znak gotického prostoru v prostorovém sjednoceni. Současně odmítl i R Frankř názor o technickém charakteru gotiky Urcu,e |. jako divizivní prostorovou formu, její stavební látku jako dynamickou a klad otázku, zda gotika znamená slohový začátek nebo „barokní konec. Vznike gotického fenoménu se zabýval také H. Gluck H. Jantze.r reagov al na fc Gal a analyzoval diafánní strukturu gotické stěny. K. H. Ctasen" ^™ z rané slohové fáze, jestliže mini, že je gotická architektura st,k k& proto zachovává rozlišení mezi břemenem a podporou na rozdfl od pouSvľkosého tlaku"). Jinak vysvětluje gotiku dvoma pnneiPy: Stabckýoi Sním a zase zákonem sjednocováni. V česko literatuře to b
93
li >   <ni/ornv prostor jo proněho jen polom pro formování staveb-UT        Trůi PTO architoktnru pařížské domény jako podstatné znaky roz-ÍSS "vSKnus . odhmotnént S. Mc Crosby- precizoval domnénku "    v,, imu 'ít Denis pro vznik nového slohu. ZWediska   historie umění jakožto historie ducha" konstituoval D. Frey" tiku Ttmesáná z protikladu simultánního a sukcesivniho vidéní světa (suk-algotidký prostoj; kvalitativní prostor severní I vropy, kvantitatívni prostor perspektívni renesanční Itálie) a pozdéji14 vykladal katedrálu jakožto cestu v prostoru, jenž je podstatnou jednotou nekonečna a který zahrnuje křes-nn-kou obec s knězem a s přítomným bohem (v eucharistii). Dále stanovil oJhmotnóm a transcendenci prostoru, dynamismus (longitudinalitu a verti-kahtu) lednotný prostor je zažíván subjektem, je prostorovým výrazem Já, výrazem rozšiřování, obklopování (uchvacování) atd. Tím dostává autor do své interpretace časovost (zážitků), a to ve smyslu být zaměřen na cíl, uchvacovaní času, které má kořen v eschatologických představách judaismu, k nimž přistupovaly v křesťanství helenistické gnose a v gotice podle Freyova mínění cormánskv tlak vůle. K. Bauch'5 podtrhl v gotické struktuře dynamiků tří směrů, výšky, hloubky a pohybu z vnějšku dovnitř. Jednotlivá forma je srozumitelná ien z totality. Vnímání gotické architektury předpokládá pohyb vnímajícího subjektu, její smysl nelze pochopit z jediného stanoviska. V Ile-de-France došlo k syntéze normanské komponenty (vliv dřevěných kůlových kostelů v N'orsku a kostrovité stavby lodí) a jižní složky (plastická tělesnost a jednota). O. von Simson'" polemizuje s představou „iluzionistického obrazu božího města" H. Sedlmayrar a určuje katedrálu jako velkorysou abstrakci, jako středověký model kosmu.
Který princip má být východiskem při interpretaci gotiky? Jelikož kategorie prostoru působí v evropském umění od řecké klasiky až do 20. století jako určující (s výjimkou rané středověkého hiátu), musíme vykládat i gotiku primárně prostorově. Mimoto nesmí interpretace použít anachronistických, ve středověku nemyslitelných měřítek. Tak například se nesmí do středověku přenášet renesanční prostorová prázdnota, právě tak nelze přijmout stanovisko novověkého nihilistického subjektivismu a s ním souvisícího zážitkového vztahu k fenoménu, poněvadž zážitek je vynález 19. století.18
Prostor gotické katedrály je nepochybně „vnitřkem", ale tento „vnitřek" je jen částí podstatného „vnějšku", nekonečného prostoru univerza. Gotika objevila, jak se zdá, poprvé prastarý latentní „vnějšek" záalpské Evropy. Termín sjednocení nedostačuje k určení tohoto prostoru, jelikož i omezený prostor muze být jednotný. Prostorové sjednocení charakterizuje pozdně románské pojetí, z něhož mohl vzniknout gotický neomezený prostor jen skokem. Pokud se stnktné zachová při výkladu prostorové hledisko, vylučuje se tím i termín „dynamického prostoru". Pohyblivý prostor je totiž v jakémkoli prostorovém modu nepředstavitelný. Dynamika prostoru, konkrétně vykládaná
94
„hvbem individuálního subjektu v prostoru, musí bvt n, u l'lektivní mnohost pohledů shromážděné obce iaW„   Kh<'P"n* P-to jak,, Xatný *nak gotického vnějšku - vnitřku Ä££ľ ^ V rirkv prostor není naivně realistický, nýbrž se if., •   . Lnost' ze nekonečný Ä což je dosahováno sklomalbami^y.a k.aľeCSTÍ ľ cip gotiky plynul ze snahy po jasném prostoru Gotíckv ™v Tí,^ pnn ZU * P<*ud jde o světlo, nebylo P^mé^^b^^ „otiky k stavební hmotě vysvětluje se - pokud jde oZZlT   ^ ^ vého modu. I vertikalismus bylo by možno äsUÄ^J^ nečného „vnějšku , vyžarovaním hmoty do univerza rn>b k .     , ek°" n0 i prinripem gotického detailu, tj. zmenšením ^chĺSär^SSSÍ jinak patrně působily v pojetí hmoty i prostoru supranaturalistí pro prvníJaz, got.ky je však pnznačné, že odhmotnění nebylo provedenoTon sekventné^Pas.vn, hmota byla sice odstraněna, ale pro zbytekLtľaZ té I chovana abstraktní tekton.cka ex.stence. Tím znamená první fáze eoikv iiíé vyrovnání mezi severem a jižní tradicí. O. von Simson hledal souvislosti s ideovým světem stavebníků, s platonismem chartreské školy" a s mysticismem Pseudo-Dionysia Areopagity.
V pozdní gotice, v pozdní fázi slohu, shledáváme obrácený poměr složek Je-li umělecky naturalistická smyslová plnost („chaos" proti jižní „formě") znakem severské „nenázorností", pak se záalpská Evropa osvobodila teprve nyní od racionální abstrakce. Pozdně gotický nekonečný prostor stal se přirozeným subjektem nazíraným kosmem, stavební hmota byla odhmotněna i opticky skulp-tivní metodou. Smysl nordického naturalismu je ovšem vždy ještě předmětem neporozumění.2" Bývá chápán jako začátek novověkého „realismu", což je možné jen tehdy, když odtrháváme nepřípustným způsobem „formu" od „obsahu" a předpokládáme zcela nehistorický stav identity mezi novověkým a pozdně gotickým subjektem. V pozdní gotice však nejde o žádnou matematickou rekonstrukci objektivní hmotné reality, která by byla odsazena v dálkovém pohledu proti pořádajícímu subjektu, jenž se cítí mírou světa, nýbrž o vševidouci (všu-dypritomnost boha symbolizující) blízký pohled subjektu, který se nalézá „uvnitř" světa jakožto neodlučitelná součást stvoření. Bylo by jistě nadbytečné hledat v této smyslové plnosti masku, zůstává-li zachováno základní přesvědčení o Genezi.
POZNÁMKY
Srovnej například O. Hostinský, Ottův slovník naučný XXVI, 1907,171.
J. Patočka, L'idee ďespace depuis Aristote jusquá Leibniz. Sborník prací filozofické fakulty
brněnské univerzity X/F 5, 1961, 5, 23.
D. Frey, Wesenbestimmung der Architektur, Zeitschrift für Ästhetik u. aUgtPKmi KumteB-senschaft XIX, 1925, 64.
95
■ \   Richter k i>ntcld;k'k\ m p.imiini * uměn,. SíwniJc ('racifilozofiek'fakulty brněnsko
*r*miMt """"
• E ' Pa m-1 »* v Stadfcs'«•""''<W- N*->vv York l<,39< ukázdl s WPto »te Father Time že v existovaly jen dve personifikace rasu - řecký kairos (příznivý okamžik) a předoasijsu"''11' v écru Iv MS sila). OM pO|et( s.' je«e pohybuji * mýtické roviné. y «">!,
SM» tul G. Bandmann, Ahttclnlterliche Architektur als Bedeutungsträger, Berlin 1951. I   G»ll fif co/iscAc Haukunst in Frankreich und Deutachland. 1. vyd. Leipzig 1925 ^2 .rov H   K c I U- r, Kunstchronik IX, 1956, 323. Vyd-
• ľ Irankl. Ds Begin der Gotík und das allgemeine Problem des Slilbegimws. Festsdiri» Heinrich Wölfflin. München 1924, 107.
H lantzen. Über den gotischen Kirchenraum. Vortrag der Freiburger Wssenschftlkhe,, Gesellschaft, sei. 15, Freiburg 1928.
i" K  H. Clasen, Diegotische Baukunst. Wildpark - Potsdam 1930.
V, Birnbaum, Gotídoí umění: Architektura. In: Dějepis in/tvarněho uměni v Čechiích I. Strhl,,, n*. Praha 1931, 99n.
■ S. Mc Crosby, The Abbey of St.-Denis. London 1942.
13 D. Frey, Raum und Zeit in der Kunst der afrikanisch-eurasischen Hochkulturen. Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte 12/13,1949, 264.
14 D. Frey. Gotik und Renaissance als Grundlagen der modernen Weltanschauung Augsburg 1929. K Bauch, Über die Herkunft der Gotik. Freiburg 1939. Srovnej též recenzi H. Konowa, Zeitschrift für Kunstgeschichte 9,1940, 85.
* O. von Sim so n, The Gothic Cathedral. New York 1956. Tato práce jemné bohužel známa jen z recenze W. Braunfelse, Kunstchronik 10, 1957, 276. H Sedlmayr, Die ľ.ntstehung der Kathedrale. Zürich 1950.
FTGCadamer, Wahrheit und Methode, Grundzüge einer philosophischen Hermeneutik. Tübingen 1960, 52.
V Platonové Timaiu byla vyšetřována geometne trojúhelníku.
Srovnej napríklad přehled j. Pěšiny, Max Dvořák a dnešní stav otázky umén. bratn van Eycků. Umení IX, 1961, 576, zvl. 600n.
96
GlORGlA vasariho pojetí světa, jeho metoda a místo v dejepisu umění
(Titul editora. Studentský záznam části prednášky Histórie historiografie umení, konané na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně približné v 2. polovine padesá-lých let. Neautorizovaný text v archivu Z. Kudělky.)
Nejdulezitějsi príklad renesančních biografií umélců je dílo manvnstkkého architekta a mal.re G1 o r g i a V a s a r i h o Le vite de piú eccelenti p.ttori, scul-ton ed arch.tetti, vydané ve Florencii roku 1550 (druhé, rozšírené vydání r. 1568). Obsahuje životopisy umělců od Cimabua až k Michelangelovi.
Spisovatelská činnost Vasariho vyrůstala z potřeby doby, totiž z vůle vytvořit pomocný nástroj pro nové umělecké vymoženosti. Poněvadž Vasariho dějiny umění byly určeny hlavně pro umělce a příznivce umění, bylo celkem samozřejmé, že autor se snažil především hájit zájmy svého stavu. Forma, kterou volil pro své sepsání, byla právě tak jednoduchá jako pochopitelná: totiž vyprávějící životopisná zpráva. Přitom byl Vasari veden několika silnými a průhlednými tendencemi. Namáhal se nejen tím, aby zhodnotil téměř nepřehlednou řadu skutečně velkých uměleckých děl a v souvislosti s tím aby získal nové výhledy na umělecký vývoj své doby, nýbrž cítíme u něho také úmysl pomocí významných vzorů minulosti působit rozhodujícím způsobem na uměleckou tvorbu a vychovávat žáky umění k velkým cílům.
Vedle tohoto vvchovatelského zaměření vystupuje u Vasariho zřetelně druhá, sociální tendence. Jde o nové společenské postavení, pro něž má být vychována dopředu se deroucí vrstva umělců. Středověk stavěl umělce na rovinu měšťanského řemeslníka. Obsáhlé duchovní vzděláni, o něž se snažili velcí umělci té doby, počínaje od Leona Battisty Albertiho, a důvěrný tón, s nímž byli přijímáni knížaty a zástupci vysokého duchovenstva, vyžadovalo povznesení umělce na prvý stupeň společenského života.
Je také nutno si uvědomiti skutečnost, že v renesanci se lidstvo vrhlo na studium přírody, na odkrývání tajemství vnějšího světa; v 15. století a také ve věku následujícím šlo o interpretaci reality a o normy pro její předvedení. Realita však ještě nebyla realitou empirickou. Náboženství v renesanci nezmi-
97
,   , |459). 1 v rejstříku zvláštní okrsek ffcfcwM >■■>'"* fí " SlIS^ kri/ovmkú. což je asi význam-M|VhJ,J1 S dVľhLu již v predmestské dobé. '     *Ä m rřelesf, mimo hr.nlhv In I, lama (Foveales) a zřej-mto^J*~Z Fa nyje), kde v jtínfa Cípu města existovala branka
k reoe. IW mračnu. V íámě i
'°ln'     ?',u měVťmÚ V jámě nalézáme pouze chatrče chu
•"*«^IA*Sí3 - ^hradeb?) ke /,,síit 1363 čtyři'1397
J'm   S hrnčířů. Zde rejstřík uvádí dalo Dolní lázeň, 1397
«* k"**** f 1 imtvkv n lov Chuetlhof svedl některé badatele, že do
Xulchov" V blízkost, Koželuhu je za-rj; «£ tónice (mercatonum, 1426 Kaufhaus), z niz v 16. století platili JavUelné nájem koželuzi, soukeníci a kroječi. U tržnice pracovali též provaz-
Hť*tenra chlebné krámy stály na náměstích, 1408 jsou doloženy rybné lavice na Horním tržišti. Kramaříka ulice (1397 platea institarum) je asi totožná s pozdějším označením V kotcích (inter mstitas). Ležela na spojnici dvou hlavních náměstí (1421 a 1542 se připomínají krámy pod radnicí, od 1546 se objevuji /apisv o krámech u kostela sv. Jana a u radnice). Kolem 1363 bylo tam 17 krámů, v 16 století se pohybuje počet mezi 9-11. V první polovině 17. věku i nikl kupecký živel až do kostela, který se stal po zrušení starého novým kupeckým domem. Již 1545 se u sv. Jana uvádí celnice. Řada krámů u radnice (věže) lemuje dosud spojnici mezi ulicí Obrokovou (1401 Futtergasse, 1409 ulice pícníků) a Zelinářskou (Gninzeuggasse).
286
Vyšetření, jak vznikala některá
moravská města (Výbor z textu publikovaného ve sborníku Brno v minulosti „ dnes 9,1970, s. 137_M9.}
Popudem k tomuto článku, který mi budou moji přátelé nepochybné zazlívat s podotknutím, že bych měl svůj čas věnovat rozumnějším věcem 1 jsou dvě recenze knihy V. Richter, B. Samek, M. Stehlík, Znojmo (Praha 1966, Odeon). Jednu napsal L. E. Havlík do Sborníku Matice moravské LXXXV1,1967, 325^ 328, druhou Gr. Chaloupka do Vlastivědného věstníku moravského XIX,' 1967, 300-303. Uvedená publikace vyšla v edici Památky, kterou považuje Odeon za odbornou umeleckohistorickou knižnici.- Je dosti zvláštní, že se ve dvou moravských vědeckých časopisech (SMM a WM) ujali kritiky umeleckohistorické práce o Znojmě dva neodborníci, ačkoli se Brno historiky umění hemží. Podle toho ovšem umeleckohistorická kritika knihy také dopadla: Havlík opsal její obsah, Chaloupka vlastné jen názvy kapitol s velmi nápadnou tendencí. Jediným slůvkem se totiž nezmínil o velkém církevním umění v městě. Takto vychovává historik místní kruhy, v jejichž rukou dnes spočívá péče o umělecká díla, aby jim bylo jasné, na čem nezáleží.
Vyšetřovat počátky našich měst není snadné, jelikož k tomu nestačí jen práce s písemnými prameny. Je nutno používat komplexnějších metod, napr. výsledků archeologie (prehistorické i historické). Má interpretace vzniku Znojma je prý „neobvyklá" (Gr. Chaloupka). Doufám, že takovými byly všechny mé rozbory městských aglomerací, neboť úkolem vědy není jistě opisovat staré názory.3
Zárodečnou buňkou Znojma bylo dnešní Hradiště sv. Hypolita, původně hrad nikoli z neolitu (L. E. Havlík), nýbrž lidu popelnicových poli, * halstatu. Hrad ležel na významné křižovatce ecst* Náš přední znalec luž.cke ku turv akademik J. Filip zdůraznil, že lužická hradiště tvoří obvykle dvopee velkého a malého (kultového) hradu vedle sebe. Lze třeba uvést príklad /. |uiu Moj avj z Pavlovských vrchů, kde existuje v sousedství hradiště na Stolové
287
a pn
„,/Ywne mdbaga což/e velmi príznačné. Dospěl fsem z nižných du uviu V ntoon* /<• »W rt Znojmi proti velkému Hradišti sv. Hypolita l,v,-|0 nnkkuli^ ne" hrazeni » okolí poadéjÄho kostela sv. Michala (snad již Velko moravského), po nem* 1» zjistit stopy ještě v gotickém méstě. Vysvětluje^ Cbthopka tuto znojemskou pozoruhodnost rozmarem Přemysla Otakara I je nutno ho upozornit *e to není zádně přijatelné vysvětlení. Stejně není prav'„' Jne že k^flaxnoravskě svatyně stály jen na hradech. Velkomoravské vykď
,mVe nečekanou okolnost, že kostely byly tehdy .mimo hra ťl ňSÄľíOmovk) |e sice pravděpodobné, že zno,em.ske Hradiště dj U'        R n Ucho geografa, ale nejmenuje-li se tam výslovne, ,aky z.sk f,zařazenou Bavo«« n      f> Havlíkovi se nelíbí, že označuji velko-
n ľn c,n prv nebvlv. Před deset, lety si Havlík vymyslil kmen Dyjavanu, nym ztané chce abych se ve .Avslovené populární" umeleckohistorické knize zabýval problémem „kmenů", s nímž si historici vůbec neví rady. Bylo by snad -ro někoho zábavné seznámit se s Havlíkovým ponětím „kmenů". Pokud jde o probostství u sv. Hypolita, doložené až v 13. století, měl by Havlík odvolat své tvrzení, že patřilo Staré Boleslavi. Pb dobytí Moravy Oldřichem založil kníže Břetislav proti Hradišti nový pře--lo\ >kv hrad Znojmo s hradním kostelem, podle mého mínění před svým nastoupením v Praze (1034-10377).* Při osvobození Moravy od Poláků byla ztracen.! jižní část staré Moravy nad Dunajem až k Dyji7 ve prospěch Východní marky Babenberkú. Již 1025 císař Konrád II. daroval desátky z tohoto území Pašovu. Havlíkovým názorem, že se hranice na Dyji ocitla až po roce 1040 až 1041, není nutno se zabývat, rovněž nikoli jeho vírou ve „silva More" v rakouském Weinviertelu. Musil by to nějakým způsobem napřed dokázat.
Pro způsob, jakým Havlík argumentuje, je charakteristický tento příklad. Konstatoval jsem kdysi v jedné své práci, že se přemyslovské hrady 11. století zakládaly vnékterých případech na dosti vzdálených místech od velkomorav-
nebí Sir wCeT P°dle HaV,íka nmohou s tím odborníci souhlasit," nín iso™ľu"ľ:, yP°bta ":Zno'mo' Ghansko - Břeclav a Mikulčice - Hodo-
|-w. ..i í   A- J
* isem sám zjistil, a wnechá SLIh ľ "ľ^ * pHPady "blízkosti" (kte-SSS^.ÄÄ mél h.y ^> - Rajhrad
...^o (Velehrad) - Spytihněv, Mikulčice - Podivín (a popřípadě Hodonín) jsou vzdálené. O rozsahu znojemského údělného knížetství nelze s Havlíkem diskutovat, dokud si neprovede kritický rozbor tzv. zakládací listiny staroboleslavské kapituly. Nechápu také, proč mne Chaloupka upozorňuje na tzv. zakladací listinu třebíčskou, když jsem ji použil.
rážející je, co píše Havlík o románském znojemském hradě: „jeho polohu v* ' ľľľ,ľnľ.Tät' P°névadž Plateau' ^ kterém stojí rotunda a které mělo rozsah a bylo mnohem výše než místo, kde vznikl pozdější gotický hrad,
léno při stavebních úpravách hra rtina obnažené skále". Románský hrad se zřejmé vzt
elké části odstraní byKsstoj' t1'1 obnažené sk.i
Snad dnešním hradem gotickým. Byl přece „mnohem* v'vsľá měl T""' •^..RSznávám, že jsem se zapomněl zmínit o provenienci rotund - ľ ľ""" ľJoBi několikrát a měl jsem dojem, že o tom každý ví
Hlavní nelibost však u recenzentů vyvolalo mé vvšetření strukturv znoie stóho předměstského podhradí. K rozboru - jak jsem naznačil - je nutno užít „apř. městského půdorysu a sice striktné. Buď jsem přesvědčen, že se v něm předměstská situace ,evt nebo nikoli, jeví-li se, je třeba považovat pudorvs za pramen, s nímž pak nelze manipulovat libovolné, jak se zrovna hodí
Gracián Chaloupka hledí na začátky našich městských komunit vývojové Zašel však při zkoumání vývojové linie příliš daleko, takže nakonec není jasné (tíů jemu), co si pod slovem vývoj představuje. Jeho výzkumům je třeba věnovat blíže pozornost a ukázat, co je v nich správně a s čím nelze souhlasit.
Chaloupka vytvořil vývojovou teorii moravských mést, aniž skoro vypustil z úst „nevědecké" slovo kolonizace.-' „Buržoázni historie v minulém století a ještě také počátkem tohoto století řešila počátky měst kompaktně pomocí různých teorií, badatel o městských dějinách vysvětluje nyní jejich počátky a vývoj po určitých etapách, které lze někdy částečné vyčíst z jejich historicko-topografického vývoje". Města nevznikala naráz, nýbrž se vyvíjela ve vývojových stupních. Je nutno opustit zakládací teorii mést, pravdivá je jen vývojová. Pouze u královských mést neexistují vývojové stupně, „protože prodělav ala tento vývoj už dříve a rychleji, než nám jej prameny zachytily". Vývojové stupně měst jsou podle Chaloupky tyto:
1. Hrad (nebo klášter nebo biskupství") se svým předhradím nebo podhradím
2. Trhové osady na předhradí nebo v podhradí, zvané „wik" (vicus) nebo „burgus" (ve Francii -řaubourg, v Anglii -boroug, v Itálii -borgo). Základem je německé slovo „Burg", proto i Hamburg, Magdeburg, Lundenburg. „Wik', souvisící na severu s „weichen" (osadv na pobřeží moře), na jihu asi s „vicus Na jihu vyšel vývoj snad ze starých římských mést, ale na severu - ™zum.m-li autoru dobře - došlo k „samohybu" vlivem rozvoje výrobních sil a dělby práce.
3. Vyspělejší stupeň trhové osady, zvaný mercatus, forum v.lla forensis, oppidum, oppidum forense, civitas forensis" (10.-13. století - J^^LS století = villa forensis, oppidum, civitas). Tento stupeň se l.s.l od predal h, tím, že osada byla již „konkrétněji doplněná" postupným vyvo,ern, na .skuto* nou trhovou osadu". Byl jí povolen „svobodný trh' na některý
(začala tím samospráva Lstí), l^o du, právo opevnění. Jak patrno, udáva, se s^e ;pnWa  ale^ , probíhal z domácích kořenů, neexistoval žádny vzmK m   . f byly druhořadé, bez vyznánu.. Některé trhové osady zůstaly zanadm voje jen městečky nebo dokonce klesly na pouhé osac >
28°
, h ^íct jež není vlastné příliš srozumitel-'< odatfn^       P^"*""^. K tomuto posudku lze připojit
! z méh0 h,ediska archeo,°*ckw~
ŠSáckä^ vývoiovým stupněm města byl hrad"' Byl a ne-
MteChatoif*) rn,^Aá mésta a městečka, která nebyla vysazena M. Existují královská , P*J^a ^vské město Jihlava, které
3 - rSCSSSÄ- pStí       vsi Jihlavě na Haberské
Mio/.loA-nokolem !-4t»naze. ^ chaloupka tvrdit, že se
; S Ä £2£ vvvŮuuo" (nikoli událo) z české horské vsi? Plá-T^     ;ľ'm tnXľéku m století? A zůstali tam Němci podle B. Bret-rri^Sn^.doby začátku na* éry? Chaloupka by moh. na f ľlľriK* napsal že u královských mést nebylo vyvo,e. To ,e pravé ^Ík^Ä^ V^ř Právě hlavní královská města na Moravě
jsou „vývojová". , ,  , .
Když jsem se zabýval moravskou středověkou architekturou, byl jsem přinucen vyšetřit dějiny hlavních měst na Moravě: Brna, Olomouce, Znojma, Uherského Hradiště, Jihlavy a mnoha dalších. Některé analýzy jsem publikoval, |iné zatím nikoli. Je pozoruhodné, že se Chaloupka opřel vždy ve svých pracích o antikvované názory nekritické literatury. Pokud jde například o Olomouc,12 klade autor staré tržiště na předhradí přemyslovského hradu. Nemá pro to neimenšího důkazu a jeho představa je nemožná.13 V otázce „vývoje" Brna odmítl ovšem také mou důkladnou interpretaci14 a obnovil zase zcela nekriticky překonané staré výklady.15 Město Brno podle autora nebylo tedy založeno, ale „vyvinulo se" na základě trojdílného schématu daného formulí torům - burgus - civitas. Centrem pro zárodky Brna a „předobrazem" burgu bylo máto- Petrov,'* které bylo „pohodlnější pro zásobování" než Špilberk, ^ hradm kaplí sv. Petra - Prvním vývojovým stupněm bylo slovanské tržiště, tzv.
Zřby frh1(H°rní náměstí>-'8 NenaPadl° "o, že se podhradí zřej-nt imenovalo Brno (střední r"141------
ľívľn^?0^ VesStaré Bmo-žehelu;
ží na hlavní cestě a že před-
čanv, a sice na Zámecké^^schr^^ľo Skéh°,Star°městského náměstí na Hrad-P" Zelný trh (Hor^p^S^ N°vé> nebo    Jeleního příko-
M »*m úsuta do)SS5£ l7r0t°'Že VÍeh00l-líGazdovská uUce, Které? A co by měly společného       * "ěm by'V vvznamné inRHh,rP
Uruhvm «h««J »isuiuce novéhc
lěm byly významné instituce .nshtuce nového města se stářím místa?
is sancti Jacobi", jenž se podle stavebné, hospodářsky a právně
290
>dliš
val od
néco více" než „fórum" Zelný trh, takže ostatních okolních osad, i když nebyl op^Z-vT^ ' vyvinul (stal se burgem pozvolné do třicátých W-i t ten'° bur^ * , ze dvou osad (trhových?) cizinců, které ležely Jmwt ^ Vyv,nul * ^spoň tednak kolem kostela sv. Mikuláše a měly prý samíř ! m kostela sv- Jakuba ovsem odporuje pramenům. O tržišti tohoto buri drkevní sPrávY- což
Xistovalo?). Brněnský burgus je prý obdobou pražska "emluVÍ (snad což není pravda, jelikož „vici Theutoniconirn" v pT hf Theutonk°™m", skými tržišti, tedy podle Gr. Chaloupky prvním stu     V   původné s'wan-feal se také „vicu Ungarorum" ve Znojmě' O tom pozd™ U°™m")n a P°d»
Chaloupka také neuznal můj výklad zábrdovkké iSnv , i, . vbrněnském „burgu". Zavedl do textu nesprávnou Ä l * Marie nadto není k ničemu, jelikož lze dokázat, že v ZábrdoSľ á °V*m 13. století žádný kostel P. Marie neexistoval, nýbrž p^l^T'Ť' Pokud jde o rozhraničení farností v Brně roku 1293 je Chaloupk ľ * ka bludná proto, že autor musí předkládat k věření'tyto teze: Dolnľulicľvľdla na Horní náměstí (nikoli na Dolní), cast Zelného trhu byla ze záhadných dů vodu připojena k faře sv. Jakuba, burgus Antiqua Brunna není Staré Brno ný brž Zelný trh, rovné rozdělení far je „oklikou" atd.
Také třetí vývojový stupeň Brna „civitas" se nějakým blíže neurčeným způsobem „vyvinul", tj. hrady, kláštery, nová náměstí, ulice atd. Chaloupka přehlédl, že v 14. století „vicus" (ulice) má již úplně jiný význam než na začátku 13. věku. Je zajímavé, ačkoli se město pozvolna „vyvíjelo", přece nesměly být již v 13. století v hradbách žádné ještě volné plochy. Má autor představu, co znamená v dějinách doba dvou generací? Chaloupková interpretace vzniku Brna není správná a nezdá se, že bych svůj vlastní výklad začátků Brna musil pod tlakem jeho kritiky měnit. Při tom lze snad uvést některé dodatky.
Výklad jména Brna20 (ze slovanského „bláto, hlína") vede nutně k tomu, že začátkem Brna byla patrně ves Brno (tj. dnes Staré Brno), která ležela u přechodu prastaré dálkové cesty přes Svratku. Smysl starých komunikací u Brna není Chaloupkovi jasný. V okolí Brna byly původně hlavní jen dvě cesty. Obé šly od Rajhradu. Jedna po západní straně Svratky překročila řeku - jak uvedeno - na Starém Brně, obešla ostroh Petrova a východně od Petrova se rozdelí a ve větev, jdoucí zhruba jednak paralelně se Svitavou (Trsterucka s*Wa" nak paralelně se Svratkou. Druhá trať od Rajhradu po východní strane^ra-
ky vstupovala do vysočiny u Líšně a mířila na
Malou Hanou. Vstupy obou
hlavních cest (Trstenické a Líšeňské) do roviny byly chráněny hrady lidu£ pebdcových polí, Obřanským hradištěm a Liseň
iským hradištěm (obnoveným
Slovany v 9. století). , • na Petrově nad Sto-
Břetislavský knížecí hrad „Brněn", založeny v 11- - ^     k,v,irn bvl
rým Brnem, převzal ovšem obrannou funkci Obran. ^ kostela v Br„é nástupcem „kmenového" hradu Rajhradu. Majetek ve
291
t
i Um kostela v Rajhradě. Kolem 1200 , ,„m.|Uin"*""H"''"   , ^Ionizační trhová ves (burgus)
nvm
W«" ,"'      ,.......-"»""' í" i      r, u. fe v Br„c> jen s, ,-,„
léděldi).
^na na město P';'.',, „noríte knížeahonrauu.
„march, . '-'f^f^, p"vda, musila by prý se „rozhodne dumzne,, vou ves Znojma Kdyby to Qn, se VVM/nr neprojevila! Co je tedy
nroKMtv předměstské topogra _ ou nlimořádně hojné za-
; Hor>su města *2íS!iSľ3^ 1190 * -"řetislavská česká dovány Aby někdo uvenl, « * cha|oupka vyložit: 1. Co myslí čes-~» T a Ernestem - bodem); 2. Kdy
K5Ä3 c°se stal°s ldááterní "markou mezi Pulka"
Xľiľľz^a - jak známo - o pochopení dvou listin z roku 1226 i   měkkého Pudorvsu. Oba oponenti, Havlík i Chaloupka, naprosto imítli mou analv/u a věd, vše lépe, ovšem každý zcela j.nak. Pohledneme-1. na pudorvs města, je patrné (ostatné i podle zpráv), že středověké Znojmo melo ,~irK u^rní a Dráni Tmiúhelníkové Horní náměstí bvlo dáno
a struktury mesisitcnu^uu^j^-----T-      ■ .
odmítli mou analýzu a vědí vše lépe, ovšem kazdy zcela jinak.
patrné (ostatné i podle zpráv), že středově _
ďvě rrktě-náměstí, Horní a Dolní. Trojúhelníkové Horní náměstí byle-----
větvic, Haberské a Brněnské cesty, které společně přicházely od brodu pod Hradištěm xix. lamou (strží) nahoru. Dolní náměstí je zhruba obdélníkové a z jeho vztahu k Hornímu tržišti je nepochybné, že je mladšího původu než Horní.
Horní náměstí je tedy původní podhradí Znojmo s předměstským tržištěm, Dolní náměstí je kolonizační a vzniklo až po založení města Znojma. Trhovou osadu s Horním náměstím jsem ztotožnil s „markou" z roku 1190 a s „vicus" „circa ecelesiam sancti Nicolai" z roku 1226,21 zvaným též „újezdec", ponechaným Louce při založení města proto, „jelikož byl vždy louckým věnem". „Marka" a „újezdec" mají stejný smysl, vicus je rovněž osada se zvláštním právem, zejména s právem trhu.
JfÄSS Mikuláse by' farním kostelem Znojma. Havlík však
SÄtS Ä " Zn0'emSké Sl°Vanské trŽÍstě ležel° ™ Prťavá    sk m n™"11.1 by nCl™W* -Před hradem"), a sice na dnešním
-^ľoJÄ
sv. Petra (roku 1830) iežsennn ™ komunikace a zbořením kaple
románského podhradí tľhové vsTzn 1 Tt™ Středověku. Lokalizování J**ný nápad autora jenľnemá žL'"1^ " VádaVské náměstí )e ne-d°véké hb^ a ptí tom' nľpľd odoo?r°U T***™ °t0m' <ak stř-* y^lavské „náměstí" neméíoPv UľCl aným faktŮm ^stského púdory-"^^^^X^S^J^ Vůbec -dný význam.
* predmestská trhová ves Znojmo prostí-
292
rala na „náměstí" před kostelem sv. MikuU- v Wbitov, ale o nějakém náměstí tam není J-   '   ul('m kostela sv ml „ sloupky, je ^^^Zl^^^rí^^ Oba recenzenti mimoto důrazné konst t méstské! na území dalších trhových vcí „,.u..     U|1' že mésto 7n™.
n0 na územ, dalších trhových vsí nebo osad rvľ        ZnoÍmo bylo zaW mi).      hlavně o „vicus Bala", „vicus Un" ror?!,OUPka Pfe dokí^/ jak neslýchané se všude mýlím. „Vicus Bala" uľľ a.° Ves -Cukhc
dišté, Chaloupka i Havlík jako vísko^ poThST^' 'akí^uvíS' „radnice. Aby můj výk.ad by, omylem, mul f^^-^.em, ^ zat, že: 1. „Vicus neznamená trhovou ves a znamení, ľ °Vé ^P™ ^oki-té v půdorysu mesta; 2. Kdy byla vysazena trhovávt u "ľ ZmÍZel° W rriis-ještě v 19. století) a jak mohla vzniknout príni0 " adišté opomínaná 3. Uvádí-li se v knihách „městské sbírky" v pozdním P° 'eho zal°*mí;
tonce" vinice Bala, nazvaná tak podle polohy eviľenrľ' °Věkurokul363.,do-cí zřejmě na jižním svahu Hradiště a nikoli na severní * .POdleuHradlšté a leží" nucen žádat od školených historiků, aby neplodili z vhľwK Hradnice'a Í*m jichž existence je dána jen jejich neknikým ZyZobZ^'^ z moravských dějin jeden z velmi důležitých v kmzeci dobe připomínají na opuštěných velkomoravských hradľtľch trhové osady
staré
1. Trhová ves Velehrad na hradišti ve Starém Městě u Uherského Hradiště
2. Trhová ves Slivnice na hradišti u Mikulčic.
3. Trhová ves Bala (Vala) na Hradišti sv. Hypolita u Znojma.
4. Městečko Strachotín na předhradí hradiště Louka u sv. Petra, jež po založení břerislavského hradu Vysoké zahrady působilo dále jako podhradí břetislavského Strachotína (u Dolních Věstonic).
Pokud jde o „vicus Ungarorum", nebyla to ovšem „trhová ves uherských kupců" (Gr. Chaloupka)23 a neležela v areálu gotického města, nýbrž před Střední branou Znojma,24 jak poznal již K. Polesný? „Uherská" osada byla podle Havlíka nahrazena v městě „Českou" ulicí. Jak se stali z Uhrů Češi? Kdo má tomuto ničím nepodloženému závěru věřit?
Oba kritici by musili také aspoň jediným náznakem prokázat, buď v pramenech, buď v půdorysu, svůj ničím neodůvodněný nápad, že Kulchov ležel na Dolním náměstí. Poněvadž jsem sám vůbec žádný náznak nenasel, vyslovil jsem domněnku, že Kulchov jsou Kuchařovice (městská ves psaná rokem 1220 Cvlcharuitz). Ani v tomto místě Havlík textu listiny z rokuilLb nerozumí a Chaloupka nejprve opsal můj výklad pozemkové situace v okol. z*oj-ma při založení města a pak mi vytkl, že tuto situaci nectopu.
Chaloupka dokonce přijímá, že Jáma W^^áo) a Jircháře
i Havlík pokládají za zmatek, že rozlišuji Pukenta (-^^Jirchá-(v městě), jako by již jméno „Pukental" neznamenalo >mo n ře" a jakoby v rejstříku 1363 obě lokality nebyly od sebe odděleny
293
i /,■ král vysadil lihovou ves U"jezdec fccfcfei «■"»■'»'• J,1,","'^;|, lykak) se to spíše osad před hra-* 'hr,n,;t:: Znojmo] ria kr.ilo^     •        S|0vy: »Když jsme chtěli před g ;Ó£ÍokS ^ I tomto !hh |e zbytečné dál,
**5 ' /n.„mem rmSto ''•'ilV""" urhaloupka poučit čtenáře své kritiky že
JSSÍSS I* • '^£C3KÍ& otazník, •"í.......•iiLn L Hosaka, k nu !■» F£ * . „„„ nellí doložei
énkv 1 Hc-.iM. ' . v Louce není doložen v 13. století
-ií i ta«d tím, že jsem se spolehl bez kontroly
kostel u kláštera, který se im f wKteraturu, t), "a L HosáU daB(ch západomorav_
Chaloupka se poku«J Moravských Budějovic, Jemnice, Slavo-
mest ía«fflf« njd    ,llh5tit dějiny městečka 13. století o listinu
£ ažl.vější se mi zdá, že autoru není ,asna metoda, ,aké
hv měl k vyšetření úkolu užít.
O „niku Moravských Budějovic napsal Chaloupka daněk-kde se sice u-risují různé případv surové justice ze 16. století, ale o zrodu mesta se dovídáme jen zcela mvlná tvrzení. Autor se vymlouvá na nedostatek zprav.
Chybějí-li však písemné údaje, je nutno aplikovat i jiné poznatky, zvláště bvlv-li již publikovány. Práci Chaloupky nejlépe charakterizuje okolnost, že při svém pojednání vůbec neotiskl půdorys města. Přitom případ Moravských Budějovic by mohl být pro historika dosti zajímavý (analyticky). Z jiné stránky je pozoruhodný také tím, že nejzávažnější příspěvky k historii města napsal přírodovědec dr. Josef Fišer.
Nemohu se přirozené v této souvislosti zabývat začátky Moravských Budě-jovk podrobné, ale snad je vhodné načrtnout aspoň kostru déjin města. Budějovice leží v staré osídlené krajině, při přechodu Haberské stezky (Znojmo-hhlaval přes říčku, která se sotva původně jmenovala Rokytná nebo Jaroměřka. Je známo, že starý průběh Haberské cesty byl jiný než dnešní trasa státní silni-iolľfi kM řa,Pné °^ Budé'°vic Stráž u Castohostic, severně od Budé-
Cuntľe m  tViÍC^ " Rím°V " HeraltlCe - Brtnice)- Žad"á J** důležitá neby'a (™P™ad příčná). Vnější dějiny Budějovic nept
novujjako věno královny Konstan/^       ^ 0335 fara'darovana T
příčná). Vnější dějiny Budějovic nepůsobí
^ÄSÄrí0 vystupuje roku 1231 (i23s fara' dar°vaná ™-
uSSriľSÍ ľ™' ^ ZaČátku U-St0letí se stal°lenem Pánů
Urbanistik     ,  ,     ,e]lch zPuPným dědictvím
lázeň pod jEZ^SJSS í T'teprve roku 1417 * P«P°-TES*** ^r so eenant^ľľ1™ ^ hrad", ležící mimo
JeUkož roku |£ 5£^^^ pastvina a po-
n0St Pdnsky dvůr na hradišti, které
294
mčstu vyvlastnila, a roku 1429 ^
jde O návrší v severozápadní části dněních r  ,M'k,ll"vna )/e .
Údaje o hradišti |sou toho druhu •>..     Budn«vi( n<„,,'     """to určit
^nýWZ pre.uMuncKe, na starodávně st(7r, ' , aistí' vůbec nthv lu "dU byly Budějovice spíše zeměpanským dvorcem ž,í "« «ť£ n'*'0™"
dikem zemépanského velkostatku, se ZlZ^^ Podolím (srov. k tomu Jemnic). Co uvádľfr
O budějovickém kraji, o farní „rotundě' eha'0uP^ o hrade Bud ^ sv. Michala na„předhradf< hradu, o sa0 «ova„&íh' v podhrab a o stáří kostela sv. Anny Ä
Za kolonizace byla vysazena nad Podolím v ukLT ,nedolo«né vým^1 ves, jejíž vznik ,e datován pozdnérománským kZ      6 3 kostela *«W městečko se Moravské Budějovice označují roku nTľu-"' M'chila/' ^ (fcrjy k rychtě patřily vsi Víska, Německá Ves a Herm (odc™rť) a 1322
více neměly však jen jedno náměstí, nýbrž dvě hviTr e^0ravské Buděio-(„Dolní Rynk u Podolské brány") a tři brány: na seve u Poľ í ' H°rní R^nk Horní, na jihu Dolní (kromě dvou branek pod farou na yt h ?' výdlodé cení bran (Horní, Dolní) se tedy vztahovalo ien kí^ ^byla na Dolním rynk. O^p,.^!^^^ původní, ale Horní namesti chápe jen jako širokou ulici
Existenci druhého tržiště v městě je ovšem nutno bezpodmínečně vyložit Pozoruhodné údaje, že roku 1417 dům Jana Bohussvczara ležel jakožto pátý od nároží proti kostelu v „Neustirru", se Chaloupka ani nedotkl.0 Kostel měl své věno („Widem") jako v Mikulově a snad by stálo také za úvahu, jaký smysl měla vlastně v městě „Velká štůla".
Chaloupka publikoval také pojednání o genezi města Jemnice.!i Opět se v ní setkáváme se stejným způsobem práce. Autor prostě podává obsah zachovaných písemných pramenů, neklade si otázky a ignoruje nebo odmítá všechny jiné poznatky. Podle něho byla Jemnice jakýmsi hradem, starším než město, v místech dnešního barokního zámku a těsně u hradu vyrostlo královské město, jež - jak známo - bylo roku 1227 upevňováno. Ve skutečnosti byla v šak knížecí Jemnice 11.-12. století dvorcem nebo týnem s panskou tribunovou rotundou (podobnou rotundě na Řípu v Čechách) na nevysokém ostrohu v dnešním předměstí Podolí, při přechodu prastaré stezky pres reku Zeletavu. Cesta šla ze Znojma k Chýnovu. Podolskou rotundu lze datovat aspoň do za-íátku 12. věku. K tomuto sídlu prislušela ves jižné od Podol,, dnes zamkla Stó rá Jemnická. Kolem roku 1200 byla vysazena na Podolí patrn ^ ^ ^ »novým pozdnérománským kostelem (řa;"'m^ Sm sedleckému klášte-Vala loď. Jeho patronát byl darován roku 1325,13-b wai     ^ ^kem ru. Kolonizace na Podolí však nebyla výhodná a proto ^ ^
|^by|a přenesena trhová ves na druhý břeh a bylo záloze
295
(iľ(lJol,<k«^^vl,1,''lu^R,mnK-kém zámku. Farní kost, ko~tW * • ::':.,';•;',„„,„„ hradem, jak „prý |e patrno ze dvou
ľ    s c neexistujícím hraaem, r~ -r*/ současny s neexi. ru( neoduvodněny. nun" o ovsem neouuvi ,
tí ľt^ifeseKhú M* [e «» ~" étami 0 aánku Chaloupky nLiiikii wrjre i-   ..    .*té/mnlit několika ve mm.
e nu<tt- Stoiar*fc* v * ^ ^ /m,niii. Slavonice prohlašuje za ,edme fS^oje měst, o ruŽ »smt «• ! _ .^.^^ v trojllhelmku Jihlava-Znojmo město (městskou osadu) ne f ^ je pro každého - jen nepatrné
-   J*hův *utečností - zcela nepochopitelné. Ostatně si autor
SSSSSS!^ *****Pn interpretaci   s,avoľc jc
sam hned odporu kolonizací, jednak moravským,
Šoupl pS na kolonizaci Podunaj. „od nejstars.ch etnických skuptn a príchodu Slovanu, ačkoli historické osídlení Slavon.cka nema s tím nic společného. * Proto nenapsal o kolonizaci horního Podyjí nic konkrétního, jen obecne plytkosti, jako například starou bajku, že osídlení se šířilo údolími řek, nikoli podle starých cest, i když je to právě na západní Moravě velmi zřetelné. O starých cestách na tomto území nemá přirozeně žádnou jasnou představu a zdi se, že ani o ni neusiluje. Příznačné je, že ani slůvkem neupozornil, že jde o osídlení pomezného lesa. České osady se nemohly poněmčit (Slavonice -Zlabings?). Pokud jde o hranici Moravy, směšuje Chaloupka dějiny osídlení s dějinami hranic a neuznal za vhodné dotknout se například jen problému .Urgrube" na rozmezí Čech, Moravy a Rakous. Za feudalismu patřilo prý -jako nyní - Slavonicko k Čechám, neexistovala zřejmě hranice Moravy.
Slavonice se uvádí poprvé roku 1260, kdy svědčí na listině Vikarda z Trnavy farář VVernerus „de Zlawnicz". V roce 1294 je „villa forensis Zlebinx" v rukou
^SS^ĚlSSS^ S,ebins)- Vítkovid mé,i okob' ^saze-*2£t£2£L Í p P7' °ldřÍCh Z LandŠtejna 1259' V"k z Rožmberka SwSSuC Rak°USy)' Mtík Slavonic lze nepochybně vidět ve
*"i a cesty, JASf^ Mésto " >™ ^chy (Doudleb-vá - Bolíkov - Slavdnľe ^ atd )° HumP°leckou (Telč - Kostelní Myslo-
Ar/^r - předměstí,
špitáj), ale kupS an   e^!a M        (nyní sv. Jan Křtite., od
S* 3 ^ druhém Plenku ImZToT P "í" (pŕíl0ha l> * vůb-
^nrpľdrnéstť^ SÄífe pridai iakési neurflté dování
nemecká W»vá ves Zlabinľ ľ dn - P   VySaZena U Plodních Sla-6 ' '■  nes,m WWOÍ' Tato trhová ve»; rmhwla
na
trhová ves nebyla
296
vrnf9»ech dnešního Dolního náměstí" ;vsu města. Chaloupka se totiž zcela „ff * /.achovár, SfcOVá ves „změnila" v město tím ľ^^ľ'^Pv ^ tvaru ulice, coz pry dokládá hstln   k " Wl„ pr,p ' "drátku up ^aklistinaa také půdorysS.avo^V došlou Trhová ves nebyla rozšířena o Ä * k -.„rvé vestaven novy farn, kostel Nami,   tr/,st<\ nýbrž t. Plnému ne laický titul?).* Zadruhé bylo ^^V' s nárožními baštami a zatretí při tonu     *'^'-vno ka^.* Vlzal i*o Víny P«stupy do městečka, tj. hlavné p3£T byW ké cesty. Při opevnování byla snad t^^"0^ BolCLTř"" ;.;^«emí straně městečka, na jeho humnech v^^3     Dl i opevnených Slavonie některé analogiesrľľľ° oW«*> n^**™ k stavebním úpravám došlo, je zbytečné hádat aJk , nedaWké Telče k7 kostela a zbytků hradeb musí „ tom podat bezpe?n??cké v^ni farního zachovány bašty. Chaloupkúv plánek č. 2 nic z toh 1 ormace< /v,áště ,SUu l, Výkladu, proč se Kramářská ulice jmenovala Růžová nezachvcuje
Poněvadž jsme se až dosud zabývali západomo '   au,or v>'hnul-dovoleno, abych při této příležitostí připojil dvě poľnámk"11 mfety'budiž mi
1. Rampulovy námitky41 proti mému výkladu iak V7níi • nepodstatné. Rampulova historie Telče je obrazem  ob     ,f °T*'Í5uu nebylo. Jelikož se budu zabývat Telčí znovu v nejbližši dob "1^^Z
, "2. V mém pojednání o vzniku města Třeště se objevil nedostatek * Nemohl jsem tehdy určit stáři městské osady Třeště pro nedostatek pramenu. Ačkoli jsem kdysi četl knihu B. Bretholze o židech na Moravě,4' zapomněl isem na ; Ódaj v ní otištěný: na Quaesita et responda slavného španělského rabína Salomona ben Addereth (Adrath), žijícího cca 1230-1310, v nichž je zprava o rabínu Jakubovi Trieschovi, tedy o Jakubovi z Třeště. Z této informace plyne, že v 13. století byla v Třešti židovská obec, která ovšem nemohla být ve vsi, nýbrž v městečku. Trhová ves Třešť existovala tedy aspoň již v druhé polovině 13. věku a její vysazení souvisí nepochybně s okolním kutamm. Půdorys městečka je v souladu s tímto datovaním. Do husitských válek ztratila trhová osada význam a upadla. Časné založení městečka Třeště znamená, že stah slovanské vsi Třeště s farním kostelem sv. Martina se posouvá a že ,adrc. tocli (archeologicky nepřístupné) farního chrámu jc pozdněromanske, podobne ,a t například v nedalekém Stonařově, spojeném s Třešti starou stezkoa .Chaloupkúv vývoj měst na Moravě, dialektická tro,cc nka u ru^^ ;*W«I»)-Civitas, je prázdnou konstrukci, jelikož autor neuj ^
PKpadech správně analyzovat vznik městských sídlist ^^ d°mil, že terminologie středověkých pramenu |e ^'ini * . l ^títo ^ do zpráv něco, co v nich není. Pojem .vicus (|thut
297
,1 111
« . ta patrné mimo diskusi) zdá se být . ,,. armei****0 " * ," ., tórmáského „Burg" je podle mého
-téhožodvo/u ■ s ,    .čnóhosmístními •
"■T* ' S*"* U,K ienonsens. Bylo by nepochybně záslužní f' ,k i. Chaloupka uvádí     n „konkrétní totality"
' KfÄuväí - jak bylo podotknuto - s otázkou mo-
Pr„hlcm moravských "J"^ n- oddéluje. Otázkou hradu se u nás „vskrch hwiu, ^P^Li>ánek.« íbmineme-li eneoiitická hrazení, je-doW o*£ id M S*I»    • vširnnout hradišť lidu popel-
Kll/ tok« bj«í»5^**;"   ,k ;vrd. £ Iužická hradiště byla malá. Byla ^0,,' "^lk, iik uLal akademik]. Filip. Tato hradiště měla nepomaž ..le/ar.»en «BA I* uk        okupovaném území), patrně byla i ob-
tssssšssasi - s   za rké t■*
LÍľľ keltská „oppida" jsou jakousi „cizokrajnou" vrstvou, coz ,e patrne
' "nľud"jde o slovanské hrady od začátku středověku (od doby stěhování národů), je nejprve základní otázkou, existovala-li podle archeologu skutečně stará, studni a mladá hradištní doba, tj. je-li možno mluvit o staré hradištní době, jelikož doklad Vogastisburgu je indiferentní (mohlo to být staré hradiště v zemské bráně). Druhou podstatnou otázkou je, odehrál-li se skutečně „vývoj" hradu od malého (starohradištní „akropole" 6.-8. století v Mikulčicích) k velkému (stře-dohradištní velkomoravské hrady 9. století) a zase nazpět k malému (mlado-hradištní břetislavské hrady na Moravě 11. století). Je zcela nepochybné, že v těchto dějinách nedospějeme k pravdě metodou měření a vážení a konstrukcí „autonomního samohybu" bez ohledu na události v prostředí.
Velkomoravské hrady vznikly na Moravě náhle ke konci 8. století, typ břeti-slavskeho hradu byl na Moravu přinesen Přemyslovci a staré hrady byly opuš-
Soníf T' f! talí W Výld3du nikam' Pleteme-L si archaický mýtický honzont smystiasmem. Při vztahu měst k hradu je však důležité že morav
nich osada h r ™ad?hradi^ch hradů se konaly trhy ve zvlášt-
v hadech nrtoÄlľ.dh S fedPokládat' že tato „slovanská tržiště" * P^hradí Assassin ľUVÍSda'Viz Přl>ad Strachotína, Podhradí rnladohradištnľho hrľdu fv ^ " " PeÍTa) PÚsobil° dál* Jako Pfovoz a zvykové ob č e ^ om 2g< A^k Jaký by. v nich
poletí vniká do podhradí jednak   ľ ™T téméř ™ Od pozdního akisou zakiádány trhové KSSS ľ"™ ^"COVané, jed-
lrhOVC VSI * SÄSS S0UN:ÍSl0StÍ S P^dími kníze-U by,y hrady   ZJŽ?^ hrad » "volnil z vazby,
298
^datují tedy dvě vrstvy „trhu', d(lrna
*5* celkem P°líŽe- By,° fey ^ du'Sit1 Výzk^ P .. t„ „,'ibec mozne. ílte vyfem,,.
.li to vůbec mozne
vVšetfit
ua°maa vrstvy,
POZNÁMKY
, když s nimi plně souhlasím, přece jen musim Uek dříve SNKLU. 25 Zet tcn,W Wfcu. ^^<>"*noutstatoupra Všem srozumitelná kniha - podle mého názoru    . U" ^ manem
Ječné dr. B. Samek napr. prostudoval ke Znojmu všeľ*^ Vel^ * kritick hory a jen analýza městského půdorysu mne zamésmávV"0'^* "tetoZFt** Neileží celkem na tom, byla-1, Granica HranicnľST        dva " R"e
«i«anicí. Výtka purismuL. E. Havlíka ie n«m,„,        neboP"vdéDn,,,, ^
.L. E. Havlíka je nesmyslXhcebvľr^^^PPodWh , črngrad místo Zornstein, ať jsem raději puristou.   C£bytGa^ tWiS^
Hradnicí. Výtka pu Črngrad místo Zor
Chaloupka žádá podrobnější popis křižovatky Křižovatku jsem popsal na str. 11-12 a kromě u mé neuvědomuje jednak, co chce, a jednak, «
Křižovatku jsem popsal na str. 11-12 a kromě tWjsěm IhJl-™, Kradi
jsme mu   • - 1' Recm Věnoval jsem tomuto hradu celou kapitolu, ale Chatounkiľ^"' ^''^n' *,Vcm
ent bí ziej.
STOV. např. R. H u r t, Ke vzniku jihomoravské hranice^! nľ^A , t> Mifculwč 1,1959, 2-9. ^ 0břs"11"1 ítettódÄ
Pbkud jsem si všiml, snažil se kritizovat múj poznatek pouze I l>rflo„r n- ■ , , JttftftM, WM XVII, 1965, 22-32, jenže nesprávně. ^ek k počátkům
Gr. Chaloupka, Dosavadní stav bádání o počátcích mést s přihlédnutím k některým nfc. : tôm moravským, zvlaste k Brnu, Brno v minulostí a dna II, 19«), 2bi)-26? - Podrob : jGr. Chaloupka, Kolonizace horního Podyjí a počátky mesta Slavo'nic, Časopis mZ&L muzea (vědy společenské), LI, 1966, 11)5-152.
O klášteru je u nás zbytečné mluvit. Kdyby se mělo uvažovat o vztahu biskupství k trhovému místu, musilo by se tak stát ze zcela jiného horizontu než z toho, v kterém se Chaloupka pohybuje.
■Ji Dobiáš, Německé osídlení ostrůvku jihlavského, Časopis Archami My Vlil, 1931, zvi. otisk. Gr. Chaloupka, 1. c, Brno v minulosti a dnes 11,1960, 261.
„Burgus ecclesiae sancti Blasii" neležel pod kostelem sv. Blažeje, kostel sv. Blažeje byl v „burgu". V. Richter, Z počátku mésta Brna, Č.VLV1 LX, 193c, 288.
Gr. Chaloupka, K počátkům města Brna, Brno ľ minníosíi o á«es 1,1959,146-150. -Gr. Chaloupka, 1. c, Brno v minulostí a dne* 11.1%0,262. .-,„„,,„-Chaloupka užívá zřejmě pro Petrov raděj, slovo „místo" než ..hrad', protože i stará literatura
o hradě na Petrové neuvažovala. rvj««taa oroste neuznáva.
Umeleckohistorické poznatky o stavbách na hradě Brnu (Petrovu) Ch*U£r*nonaqu0llue 1 Název „fórum" je prý doložen např. v opatovické Ústně uda|em .no     ^ ^
septimana". Autorovi není vůbec jasný způsob a povaha dave *
« dávkami z hradského okrsku = bližší určení tržného!). ^ y ials- nJ ptaž-
■ Vrukopise knihy Znojmo jsem vyložil (v navá/am tu b. Mfi. >
*ém příkladě. Redakce mi tuto úvahu z publikace vyškrua L m ^
AI- Gregor, K výkladům místního jména Brno, Brno n ^ . |jko otolo, viz pok*«
Srov. v Praze „civitas circa s. Galium. ..Circa
sv- Havla v Praze.
mumi
299
. . ŕMJM .VsiW"' stítnOa reformovaném m,h„-h„
, m . i *> (..tJ-»-1 íw, ^"»*.»«* *uvád< .cw
. k. lvi'-". ' - {
, ,l ku k „uheriti kupu" ocitli v bezvýznam-S...........«C-**.............******
,,u     ľ J ■■ h„í / niku I22n nerozumí.
;;:...... ^^ň^SS* ^ - «•*k SuchohrdWm ^
" r ' niviin»s',,",Ut"rt,r'C ' ' 7 m:W \'.«'«Hjd>' ,0 v Un Mi* h,       - * elkým „J", jak píše Hav-
uľ l la 'm-nuiM deď n.»>'Uir liahart uj„l,nvni předložkovým jménům.
i'" ,!>' Jadflnik I' ľflh n"vk K' A'ľ'ľľľ / ,kl       btiní mesta Jaromčřic nad Rokytnou, 2 chaloupk.i.Nrkc.Ukpoznamekktzv.
'       f .     „U, města Morav «kvch Budějovic. WM V, 195(1, 152-169. » GT. Chaloupka, K^atkum^ta ^ ^ valech„
; ^jfffiÄSS ÄSS * ^vsí cizích kupců? . ffiÄÄ    Znjmená 10 skuteené jaBtenr (podle
"Ctírľ'ľSniceod počátku .6. století, V'V.M VE 0R 1-17, 49-57, 97-107. . Gr Chaloupka. Monace bdrnflw Myji a počátky města Slavonie, Časojns Moravského T>
Neodpustil si nemístnou „kritickou" poznámku proti Jindřichu Sebánkovi.
Kj»i b) chtěl na Slav onicku zacft s .nejstaršimi etnickými skupinami", měl by vědět o halštat-
>k\Yh hradištích v této oblasti.
Chaloupka soudí, ie již před rokem 12*0. Farář roku 1260 má sice německé jméno, ale pojmenováni Slavonie „Zlawnicz" je snad ještě české, lelikož nelze vyloučit, že roku 1260 držel Sla-vonice Vikard i Trnavy, bylo by možno pochopit faráře Němce touto okolností a nikoli existenci místečka. Na jiném mistr vsak Chaloupka udává, že trhová ves vznikla až na konci 13. staletí.
Napr. hřbitovní bránu považuje za městskou „Hřbitovní bránu".
Srov. napr. nikoli Horní a Dolní náměstí, nýbrž jen „pars inferior, pars superior". Rozdělení roku 1366 si vůbec nevšímá předpokládaného rozšíření na starou a novou část města, což je príznačné. ' t
Nápad, že byl opevneným chrámem, je ovšem neudržitelný J Rampu U f**,-, ^wn, 0 lmiku „ ^ Wfr
Raher K ne,s,aršimdéj,nám Třeště, ČSPSLXI, 1953, 7-37
* '"*" "' m™ * Mittelalter /. Bis zum khre 1350 (Brno 1934),
V
M
300
Poznámky k baroknímu uméní
[Podstata a smysi baroka,
(Předneseno 19. května 1967 na vedecké konferenci h
katedrou pro českou literaturu filozofické fakultu UniveTií usP°*d«né
kuně v Brně a dalšími ústavy. Publikováno ve sborník,, n l   ,   ° Emn8el&y Pur-
Byl ,sem vyzván brnenskými hterarnimi historiky, abych se pokusil vyšetřit co znamená barok ve výtvarném umění. Jelikož mým pracovním polem je hľavné architektura, je přirozené, že moje interpretace baroka bude omezena mýnú možnostmi. Na druhé straně však není tato připomínka nebo omluva snad nejnaléhavější. Barokní dílo - aspoň určitého směru - je stejné komplexní, jsouc souhrou všech oboru výtvarné práce a právě architektura je základnou této umělecké totality.
Otázkou, co je barok, jsem se zabýval již dříve, vždy - jako nyní - vlastně příležitostně. V době výstavy Pražské baroko - umění 17. a 18. století v Čechách (Praha 1938) bylo založeno Sdružení přátel baroka v Umělecké besedě a v rámci této organizace jsem uveřejnil krátkou úvahu o pojmu baroka.1 Podruhé jsem se dostal k rozboru baroka při recenzi knihy H. G. Franze Bauten und Baumeister der Barockzeit in Böhmen,2 neboť Franzova publikace je nejobsáhlejší přehled barokní tvorby v českých zemích z posledních let. Nynější článek, podnícený barokním sympoziem v Brně 1967 a po značných rozpacích nazvaný „Poznámky", je tedy třetím pokusem vyjádřit barok. Uvedení číslování ma jistý smysl, nikoli však takový, že by autor po napsání třetího príspevku nebyl otrávený a že by ho raději neroztrhal. Lze se však utěšit tím, že by patrne bylo možné uvažovat o baroku vždy za čas stále, i kdybychom snad nevedeli proč. Historie umění je přece instituce, učí se na univerzitách a má akademické use ■
Zdá se vhodné připomenout dvě okolností. ^™£^*££ v 19. století se dostala historie umění k objekhvacim. Je známo._ze _ten ^ ^ MOná v osvícenství konstrukcí formálního slohu, a byla-u na v Kunstgeschichte als Geistesgeschichte vystřídána forma s . neznamenalo to radikální změnu stanoviska. 1 "rotu       . ho substance, metafyzika objektivace, otázka po podstatě baroka, otaz*
303
stl,|ťn samozřejmá a ani realismus seudostohiJ mmuiwu     ^ mv(lk„u" nepotřebovali ji nul. ,pri.sion.sn»'-      n védé může být řešen rú/ně1 - jt,
,M,„; ■x»inirr,,s,°'",,Um vědo muže oyt resen ruzne-- jt
kou
fnt> lea?«" histliriťk>ľ f" \Z u něhož perspektivismus zname-vJk' „ přiřazoval k P°)m" "J"? v- , jehož existence je mimo metafyzic-fľľ ve)., (iného ne/ u ]  '    uméni lze před objektivistickou
" S S-**] J";'rV nílelmannen, 0*1 „přirozený" zpií-fl,sfl,m;,ři, e (nebo nejvýše jeho d .lny ško^ Trojdílná
& pracujíc s .manierou ui „Hrožená": mamo sice předky, ale to,
&J* dějin té» h..stom. > ^ ^ ,<ulné Kunstwollen, pro něž 00 N,mi nvmtvonme, je to nef y
J>d, spodu mus> byt stejná. historik umění odsouzen k objektivitě,
Spředešlvm souvis, druha vec. i\em i  ^ , ,.,„, l: c5 m„eiu
kdo mu dovolil, aby se zají
bude objektivně "poznat barok kdykoli libovolně, musí dostal od volení, je čas, vícedimenzionalni potom-
ka
5l*-g^í^ffi»Í^ t»tiž možné si myslit, že
nZt£ -1   ^™ut dtl beztŕžnéh0 pr0st°ru mim° na? s°usta-
;:^:td;'ob;.u,vne      om mm** ™sí dOStai ot
někoho svolení. Tím, kdo uděluje povolei
nosí le tedy otázka, zda je nyní vhodný čas k vyšetrovaní barokního díla. Podle mého mínění se zdá, že dnešek je nikoli jen k tomu vhodný, ale že jsme
nost le tedy otázka, zda je nyní <
mínění se zdá, že dneš^ r-------.....------ - - ,-----
k tomuto úkolu přímo zavázáni přítomností, tj. současným uměním. Hora ruit, moderní umění nám otvírá barokní svět umění. Přítomnost je nám dána a je tedy darem, ocitli jsme se v ní. Nutnost k baroku není otrockým zákonem, dar lze odmítnout, i danost vyžaduje rozhodnutí, kterému se nemůžeme vyhnout. Musíme se v přítomnosti orientovat a rozhodnout se v ní; buď spolupracovat, nebo nastoupit cestu omylu. Jsme na rozcestí, ale ukazatel je přítomný, jen ho mufme vidět. Přítomnost nás vede k pochopení barokního díla a naopak vyšetření baroka bude nám vodítkem k modernímu uméní. O přítomnost totiž hlavně jde. Chce-li snad někdo vytýkat této hermeneutice circulus vitiosus, je
32S T 8e0metriC° 3 Íak° t3k0Vý SPadá d0 likvidace- Minulost Ve vvkladi. slov, k   ,.    }    °letl neni Pnmární otázkou.
t^pretace ,e SSSSJíE* Í™* °bSahovou ^atenost. První in-^ÄÍSSSS dmhá mladŠÍ - ^ to obyčejně v dietrichštejnském mľku ovíS      ^ Před něk°^ lety
sem zá-
. miu.u 1 - -----1 reu ncKoiika letv r
■4 ba
;i*řni ^ Turky 1683Tr^adér°Ch0dem: V Úť!techlze ^dovat, mÓda- Uved^ý vTden k?ne;aCe Dtet,**Stejnú přímo vy-m^ PWcvapSa^ e o ^ f P°Z°ruhod"ý "několika I konec 17. století. Nemohu
()Všem sledovat historii slova „barok" v ..Vr
Zřejmé, že výraz ,,baroque" je mínén!'PSkýťh |,vycílh , , _ není novinka, ale je vhodné to opakovat
-tuje dále zajímavé, co si máme představovat^ t(' také jali "V"*** Byte soustruhovaná ze dřeva, ale sotva J zpráv/™? 1
byla přece béžna renesanční forma a není , ■     ba,u*u Halí' holi-Sána,, barokní". Ostatně balustrováhů   ' " ^ d^u, * ^ forma dosti nevysvětlitelná. Hodila by se ^^^^^^ «te ^ by nestála 1 zl. Vzpomeneme-U /v»^ <*^S£* Vytane nám na mysl, spiše hůl ve formě šroubol h°U vitého sloupkového dříku, tehdy velmi ro^^vetv^íSl h0 vzoru, od sloupu u Berniniho tabernáklu v kel, yChaze'ícit* « /nám 1633). Byla-li nazvaná tato forma v 17. věku barokní n V* Petra v k^ pro její schválnost, bizarnost, pro její ro/.kladnou wa "'° Stal° nePochvbné sické renesance. Je pravda, že skoro před půl stoW       rU"íd normu Wa-
„barok" na tři proudy (chronologicky nesoučasné, In V Birnb
. -v i_____„„„*<i.!/ii:.l .      . ^M-Perspektivníín____
aum*
Guarini), 2. monumentální (Michelangelo),3 Uasicistick^Sí (Borrom,ni' Avšak v novější historii umění 20. věku byla tendence mAV ;mame'Palla<% non vyhrazena jen „monumentálnímu baroku" a tento hvľn'^ f jeden^směr manýrismu Umeleckohistorická věda se paks^ptbľpľ ní polovinu našeho století zbav.t fenomén baroka právě této rozkládali crľa rakteristiky, která skutečné pro ta díla, jež nyní míníme jako vlastní barokní" tj. pro Birnbaumuv směr perspektivního baroka, není nijak přiléhavá. Z Birn-baumových tří baroků se tedy staly dva manýrismy (michelangelovský a klasi-cistický-klasicizující) a jeden pravý barok perspektivní. Tím jsme se však dostali do dosti groteskní situace. Konstituovali jsme barok jako něco, co původně snad vůbec „barok" neznamenalo, byl-li podle vídeňského příkladu „barokní" manýrismus. Pro tuto konřuzi je asi příznačný francouzský tvar slova „barok" u dokladu 1696, tedy z uměleckého prostředí, v němž podle našeho dnešního chápání žádný barok neexistoval, nýbrž jen manýristická tzv. Vorklassik. Tyto zběžně načrtnuté poznámky ovšem nechtějí, aby byla měněna dnes již konvenční terminologie pro údobí 17. a 18. století. Avšak není jistě na škodu si uvědomit, co se vlastně přihodilo v poslední historii umění, zvláště je-li určeni „barokní" logické. Neboť barok - zdivočelost lze myslit jen ve vztahu k norme a tento vztah má právě manýrismus k renesanci. „Perspektiv™ barok nemuze
být zdivočelý, jelikož je - jak uvidíme - s normou nesouměřitelný.
Není úkolem ani popsat a konstituovat totalitu nebo pri**^ vylíčit jeho dějiny, ale pochopit historické . je z,
pochopen, jsou nutné předpoklady. Především -^.m.Km,kníarchitektury.
hodno opakovat na tomto místě ve zkratce známé dejimr ^ ^ ^ _ fW0k „perspektivní" vznikl v Římě činnosti F. ^. s, ^ vV.
17- Voleti. Po smrti Borrominiho 1667 zavládl v Rimi
3C$
.    ,., slv,^U'mu dvoru do Tb n na působí ,     „rim-ipu * f^':'.:s'K,;in,.ri,ii.,!skvguanmsmus navázal ví.
- Stf^S I g     R 1700 v českých zemích. V d, k,
^rLeiité ^    » ^'„[v radikální tvorba je z nevedomostí stál, '       ,1r.oáantinirH>(l«"-,'-,M      Krv<,0fovi Dientzenhureiovi, došlo ^připisována wdnÍCkéTlnLe itaNkělH. giwrinismu se severskou stře-'C^eJoc>n»pskeni prostoru ks.        aivhik.ktiiiou a renesancí jen ztlunu>-d0Vékou tradicí; danou poau |<lk ,talskv, tak vídeňský guarinismus
, aomenafa rj wdj* ^ ^ pražském středisku) ani první, ani poslední, uměni českých zenu (K jhu a severu doálo u nás již za posledních
K lvJobncn,u splynu* ar        ,^ ^ ^ ^ ^ ^ ^
S!:Í:;tC^sÍcismuPa romantismu, nikoli jako počátek rea.ismu,
rnidobne jako dílo B. Němcové. Hrubý náčrt dé,inné linie tzv. radikálního nebo perspektivního baroka ne-
Hrubý náčrt dějinné
wi ovšem plnost tpuui; «<•--------------
v Římě je skoro celé italské 16. století vyplněno tzv. manýristickým
vvč'Jŕpäva'oJšem plnost epochy 17.-18. století. Po krátkém údobí klasické re
nesance v i\uhc jt---------- .,.
uměním. Slohový termín je odvozen od italského „maniera , tj. způsobu, a b\\o ftž připomenuto, že v renesanci byl u Vasariho umeleckohistorickým pojmem. Z hlediska pňrozeného světa umění bylo umělecké dění dáno souhrou manier, způsobu výrazu jednotlivých mistrů a jejich škol. Dnešní slovo „manýrismus" je ovšem vlivem 19. století také dobovým slohem a italský manýrismus, objektivisticky pozorován, se rozštěpil na dvě možnosti (dejme tomu: racionální a iracionální): klasicizující (Palladio) a anti-klasiku (Michelangelo i -raň), tedy to, co vídeňský doklad 1696 nazval „baroque". Toto rozvrstvení přesáhlo do 17. století a objevilo se nejen v jednotlivých centrech, ale i evropském rněňtku. V Římě vedle Fr. Borrominiho existoval v architektuře klasici-^zSIZmSŽ! C ,F°n1tana' Ve Vídni Vedle >• L Hildebrandta j. B. ^^ÄSfS manýriSmUS Pr°šd Severní Itálií do střední SíSSSKSfE' m jakožto Vork,assik západ
* Také v tomto dění drXpJS. ^ tepTW rokokem 'ouisquin-
doslo ve stredn, Evropě k syntéze jihu a západu v modu
IT1 11 e+a«£«l---fit- _1 _ "*
«vaH.Sedlmayríaleumlad. "*e;J-B. Fischer je klasicizuj laskicovaných evropských rí
°nku Uméní Při konkrétní histo-
306
"^f*^^^*** "^byiy ve své
rické analýze barokního díla mnoho n
rozhodovat a jak? V tom jsme opét vedeniof^ľrrf' S VÄak P""10 nufi * situaci světa jako v barokní epoše Takŕ LITnostl'neboť bijeme v podobné uměleckých světů; jedno umění je zatírn na ľ dává >ak° *Por dv"u derním a druhé realismem, ovšem mvS^2ľ!ľ£ Z.Td°Statku Prosté ™" jména, umění druhé poloviny 19 sioIpK iTi ' konkrétní u™é™ toho koli idealistické (typizující) le jistě mo/ni ľ ľ lrac,onamé naturalistické a n,-jektivisticky -ěté uměni ob-
vážného umělce. Pro něho znamená hío *T d'alfktlkou Pred včasného koz vůbec nejde o
PhTomnost vede tedy umeleckohistorickou vědu kpojetí, že umění, které v 17.-18 věku vytvářelo z doby epochu, bylo tzv. radikální nebo perspektivní barokní dflo, jehoz pnvlastky jsou ovšem zcela vnější a nevýstižné. Lze přirozeně očekávat, že se mohou proti tomuto názoru ozvat námitky, jak se již vyskytly v určitých kruzích, ale bylo by možno dokázat, že tento odpor vychází z navyklého estetického dogmatismu, i když třeba neuvědomělého. Již v této souvislosti se objevuje první podnět k hermeneutice barokního díla. Jelikož ve slově umění, odvozeném od „uměti", se hlásí pochopem umění jakožto normy, neboť pouze normu se může někdo naučit a umět, je barok prou-norma-tivní, a tedy anti-umění v přísném smyslu. Pro tento charakter barokního díla je příznačné, že barok - jak známo - byl objeven naturalismem v poslední čtvrtině minulého století, aspoň z jedné své stránky. V naturalismu není čemu se učit, neexistují pro něj předpisy. Jeho plnost není spoutána.
Jiným podpěrným bodem k pochopení základních rysů barokního díla je jeho určení jakožto perspektivního. Barokní dílo je nepochybně perspektivní, nikoli však jen proto, že chce perspektivními konstrukcemi dosáhnout u diváka iluzivních dojmů. Je perspektivní v hlubším smyslu. Bylo konstatováno, že bodová perspektiva, ať již lineární, nebo malířská, je symbolickou formou novověkého subjektivismu, a tedy filozofického humanismu. Výraz „symbolická forma" je užit proto, že takto byl fenomén v literatuře označen; nerozhodujeme, zda slovo „symbolický" je adekvátní. Barokní dílo je perspektivní ale take renesance je v tomto smyslu perspektivní a celé evropské umem az do kubismu Nestač,' tedy k určení barokního díla jen ^pers^s^^-li k tomu, že v baroku jde o malířskou (barevnou) perspektivu, nybz ,t eba podrobněji vyšetřit modus barokní perspektivnosti ye f^»^£S dílo je iluzi čeho a koho? Jestliže renesance konstruovala věc rn
vychází nikoli z izolovaného individuálního sub,ektu, ale z pluralmho suo,ek
tu „my
307
, ,,nti uménl a jako novověce subjek-
. rlur./..m. ,       fc jsme některou stra
velmi
po-
M,|ur.il»'»' •SrJEl ** *« 's,m' nékterOU stránku nebo u.; odftko- abychoni a P7 r ^ (ohfržř užívat zprofanovaný.
^ neumvh.ilU* JJJL,^ ľo„.H, zcela vyprázdněné abs-,    h-mitu forma-obsah' (dt o é navázat na e tvenci M. Hej.
Si J !• n . n mí. K mrou se ještě později vrátím. Pokud
S o E* KJrSÄíffl nutné být obezřelým. Pro barokní epo-tfeofcfcW***** I-" J;n plnem rozsahu, jinak totiž není možná. Ctve-dm LVerice nepvhyhne f ,(v. země/ nebe, božských a smr.
telnvlh ĺ i nn<irelka živící, plodící, šířící se v horstvech a vodstvu,
* "Ä ^Slince na jeho klenbě, běh měsíce ve čtvrtích, putujírí třpyt souhvězdí roční doby a jejich koloběh, světlo a smrákaní dne, tma a svítání mvi. příznivé i zle počasí, let mraku a modrá hloubka éteru. Rekneme-li „nebe", myslíme zároveň i ostatní ze Čtveřice.
Božäí jsou poslové božstva s pokyny. Z jejich tajné vlády se jeví božstvo ve své nesrovnatelnosti. Řekneme-li „božské", myslíme zároveň i ostatní ze Čtveřice.
Smrtelní jsou lidé, jelikož mohou zemřít. Zemřít znamená schopnost smrti jakožto smrti. Jen člověk může umřít (zvíře hyne), a to pokud existuje na zemi, pod nebem a před božskými. Řekneme-li „smrtelní", myslíme i ostatní ze Čtveřice.
Převedeme-li Heigeggerovo básnické vyjadřování do navyklých termínů
IztUVedené dimenze »véta přetlumočit jako hmotu prostor („zeme ), cas („nebe ), sakrálnost („božští") a profánnost („smrtelní")
") a profánnost („smrtelní").
I. Sakrálnost barokního díla
1 ysetht smysl barokní sakrálnosti na dílech architektury jakožto architektury je záležitostí značné neschůdnou a také nepřipravenou. V rámci tohoto sděleni bude třeba se spokojit jen několika náznaky.
Radikální barok se objevuje v křesťanském světě Evropy, a to v katolicismu, nikoli v protestantismu. V historii umění se diskutovalo, k jakému nábožen-mu^ren my*ienkové Přináleží. Zdá se, že spor zabředl do vulgaris-
/ent»vTn!nCe z"amenala reí°rmaci, barok protireformaci, popřípadě byla pre-pa" X 2Tl5Í t pr°tireformaci vyjadřuje manýrismus Toto hledání '       " Velm ^ NaP"'Wad renesanční přestavba zámku v Telči,
prováděná Italy, jež by podle běžných klišé měla naznačovat nový poměr člověka ke skutečnosti, je přeplněna odříkavými moralitami a strachem z posledních věcí. Jak je v tomto prostředí člověk osvobozen? Pozdní tvorba Mi-chelangela bývá často interpretována jako zhroucení renesančního titanismu. Nejsou však Michelangelovy architektury - díla jeho stáří - porušující řád, tj. krásu nadzemského původu, osobní zpupností? Jak souvisí erotismus Ber-niniho sv. Terezy nebo Caravaggiovy oltárni obrazy, vymítané z kostelů, s protireformací v běžném smyslu?
Náznakový charakter u svatyň mají jejich tituly. Rozb
nií nebyl - pokud je mi známo - dosud p ov 2 ba™knkh Patroci"
téžko stanovit, snad by nebvlv aiS^^S^iS Vysledkv lze
a noví >e pro
ilující. Básnířka Terezie jako žena noří se do
——« K'oveuen. jeno výs 1 by nebyly ani překvapující s ohledem na trvající tradice
rzi r*:r" "e nove s,větce a nové řády- ^
cedntci utraceni pro viru, a e soíše Drn vír,,*k< ■ ■ v      nelsou mu-
xt     -t- ... pproviru Z1'a jen částečně odvrácení od
světa, většinou ve světe o víru usilující. Básnířka Tére™ ^ ,Z ITlt
extázi, halucinaci a mysticsmu. Od ní vycházejí bosé karmelitánky přísné ob-
ľTTL        , T f, Z L°y0ly' PŮV°dné Chrabrý důstojník obrácený k chudobe, vysokoškolsky vzdělaný, projektuje nový rytířský rád bez meče s novověkou zbraní rozumu. Jeho jezuité, ecclesia militans, učí, napravují padlé ženy a pečují o umění. Josef z Calasanzy s piaristy vzdělává bezplatné chudou a potulnou mládež. Literát František Saleský rovněž vyučuje, František Xaverský je vzorem pro misionáře na Dálném východě. Zakladatel pavlánů František de Paula proslul léčením. Kapucíni, třetí větev františkánů, trvají na chudobě a na moci kázání. V českém Janu z Pomuku lze vidět zájmy církve, ale církve orientované „romanticky". Pro barok je zřejmě dále příznačně nápadné rozbujení mariánského kultu kolem středověkých obrazů a soch. I když jde přirozeně u těchto objektů a míst nejprve o zázraky, nelze přehlížet historismus v pozadí a tvorbu legend, historií, jak je například známe u Bohuslava Balbína. Zázračné Marie musí mít své dějiny, třeba až do apoštolských dob (Žarošice). Zázračnost se spojuje s „Alterswertem".
Barokní novostavby městských farních kostelů nejsou již vsunovány do ústraní k účelnému zesílení hradeb jako ve středověku, nýbrž často do středu rušného denního života. Něco podobného lze sledovat u klášteru protireformacích řadu, jimž padají za oběť celé soubory domú z původní struktury města a trzisť (náměstí). Pro venkov je příznačný vznik celé sítě poutních mist, svatých hor, kopečků apod., mytologizujících krajinu mezi sídlišti, domovem. K těmto „mocným" stavbám se sbíhal i „P-ý" čas (o poutích)zdaleka hd, ale. snuteln^i vyšších tříd, tam vládla magie, tam se zpovídalo a hned Zi všimnout také velkého rozšíření barokních loret, s m.kulovskou loretou kardi
nála Dietrichštejna na začátku. Nesouvisí snad lorety s žen l
zájmem o tajemství neposkvrněného pri*.
^J^±^S^^^ A -by, ze-
309