Hospodářské instrukce


1) Zařazení pramene:

·      Jedná se o písemný pramen úřední provenience, normativní.

2) Vznik pramene:

·      Vznik hospodářských instrukcí souvisí s rozvojem režijních velkostatků, jejichž postupně
komplikující se správa byla delegována majitelem panství na podřízené úředníky. Vzorem instrukcí
mohla být nařízení z církevních velkostatků. Vzniká tak nová vrstva obyvatel, vrchnostenské
úřednictvo, díky čemuž můžeme mluvit o byrokratizaci správy. Mezi první dochované fragmenty
instrukcí patří ty pro rožmberské panství z 15. století, avšak jejich razantní navýšení lze
sledovat především v 16. století, například mezi první velmi dobře dochované instrukce patří
instrukce vydaná Vojtěchem z Pernštejna, badateli datovaná do roku 1525.

3) Obsah pramene:

·      Jedná se o souhrn nařízení, rad a návodů, jak spravovat panství, určený pro konkrétního
úředníka či úřednický aparát na konkrétním panství. Podle toho se dělily na jednoduché (úředník) a
souhrnné (pro všechny úředníky).


·      Obecně vzato mohla mít hospodářská instrukce i přes sto nařízení. Od apelu na bezpečnost a
zamykání sídla, přes dohled nad jeho služebnictvem, dovozem a vývozem zboží do/ze sídla, jeho
opravami a údržbou až po starost o hospodářství a dobré mravy poddaných.


·      Nejvyšším, tzv. prvním úředníkem na panství byl nejčastěji hejtman, jenž se přímo zodpovídal
majiteli velkostatku, popřípadě na dominiích složených z několika panství regentovi, jakémusi
vrchnímu hejtmanovi, který stál mezi hejtmany jednotlivých panství a vlastníkem dominia.


·      Pro bližší představu o obsahu pramene použijeme instrukci Vojtěcha z Pernštejna, kterou
adresoval svému hejtmanovi. Z ní se dozvídáme, že měl hejtman dohlížet nad panstvím Potštejnským a
Litickým, přičemž Potštejn byl již spravován purkrabím, z čehož vyplývá, že v tomto konkrétním
případě byla hejtmanovi tato funkce podřízená. Hejtman měl dohlížet na hospodářský chod panství a
poddané, taktéž oplýval pravomocí soudní, ale ve sporných případech se měl obracet přímo na
majitele panství. Nepoctivé podřízené mohl propouštět a přijímat nové. Purkrabí vedl robotní
rejstříky a odpovídal za dodržování robotních povinností poddaných. K ruce měl šafáře (dohled nad
mužskou částí čeledi) a šafářku (dohled nad ženskou částí), kteří se starali o dobytek a údržbu
dvora, dále mu pomáhali pojezdní, kteří ho v případě potřeby mohli i zastoupit, a drábové. Vzhledem
k jisté prestiži obou úřadů, prvního úředníka a purkrabího, se do nich zpravidla rekrutovali
příslušníci nižší (drobné) šlechty.


·      Pod přímým dozorem hejtmana se nacházeli písaři, skuteční odborníci správy, kteří své
odbornosti mohli zneužívat a zneužívali. Mezi ně patří např. písař důchodní, jakýsi ekonom panství,
vedl evidencí příjmů a výdajů z jednotlivých režijních podniků (z poplužních dvorů, pivovarů,
mlýnu, pily atd.) a dalších výdělečných odvětví (z lesního hospodářství a rybnikářství). Měl na
starost panskou pokladnu a vydávání mezd služebnictvu a čeledi. Dalšími členy vrchnostenské správy
byli: písař obroční (polní hospodářství), sirotčí, lesní, pojezdný a další.


·      Hejtmanovi se rovněž zodpovídali rychtáři, kteří byli představiteli vesnických obcí s jistou
omezenou mírou samosprávy. Pro vlastníka panství mimo jiné vybírali v obcích poplatky.


·      Instrukce se samozřejmě věnují i poddanskému obyvatelstvu. Jak už bylo napsáno výše, šlo o
dohled nad dobrými mravy i vírou poddaných, zvlášť v pobělohorské době. Mezi speciální skupinu
poddaných patřila panská čeleď, jež se dělila na dvorskou (poplužní dvůr) a zámeckou nebo hradní,
která pracovala přímo pro vrchnost v centru panství (sídlo hejtmana či purkrabího). Jednalo se o
kuchmistra, kuchaře, řezníka, sladovníka, pekaře, povozného, podkoního, vrátného, kováře aj.


4) Problematika využití pramene:

·      Instrukce nám podávají pouze ideální představu o tom, jak měl chod panství probíhat, ale
nikoliv, jak reálně probíhal. Pramen nám odhaluje hospodaření velkostatku ve dvorech a ostatních
podnicích (lesnictví, rybnikářství, pivovarnictví atd.) Dovídáme se o právech a povinnostech
obyvatel panství a jeho sociální stratifikaci. Proto ho můžeme využít při studiu dějin
každodennosti, správy, práva a hospodářství na panství.

5) Edice:

·      KALOUSEK, Josef: Řády selské a instrukce hospodářské 1350–1626, Archiv český 22. Praha 1905.

·      KALOUSEK, Josef: Řády selské a instrukce hospodářské 1626–1698, Archiv český 23. Praha 1906.

·      KALOUSEK, Josef: Řády selské a instrukce hospodářské 1698–1780, Archiv český 24. Praha 1908.

·      KALOUSEK, Josef: Řády selské a instrukce hospodářské 1781–1850, Archiv český 25. Praha 1910.

·      KALOUSEK, Josef: Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským 1388–1779. Archiv český
29. Praha 1913.


6) Literatura:


·      ČERNÝ, Václav: Hospodářské instrukce: přehled zemědělských dějin v době patrimonijního
velkostatku v XV.- XIX. století. Praha 1930.

·      HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – JANÁK, Jan – DOBEŠ, Jan: Dějiny správy v českých zemích od počátků státu
po současnost. Praha 2007.

·      MÍKA, Alois: Poddaný lid v Čechách v první polovině 16. století. Praha 1960.

·      SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze království Českého II: Hradecko. Praha 1994.

·      ŠIMŮNEK, Robert: Správní systém šlechtického dominia v pozdně středověkých Čechách. Praha
2005.

·      VOREL, Petr: Velké dějiny zemí Koruny české VII. Praha – Litomyšl
2005.



Vypracovali Ondřej Holba a Vít Švestka.