Dictatus pape. Ed. E. Caspar. MGH Epp II.1 (Gregorii VII. registrum). Berlin 1920, s. 201-208, č.
55a.


Dictatus pape

I. Quod Romana ecclesia a solo Domino sit fundata.

II. Quod solus Romanus pontifex iure dicatur universalis.

III. Quod ille solus possit deponere episcopos vel reconciliare.

IIII. Quod legatus eius omnibus episcopis presit in concilio etiam inferioris gradus et adversus
eos sententiam depositionis possit dare.

V. Quod absentes papa possit deponere.

VI. Quod cum excommunicatis ab illo inter cetera nec in eadem domo debemus manere.

VII. Quod illi soli licet pro temporis necessitate novas leges condere, novas plebes congregare, de
canonica abbatiam facere et e contra, divitem episcopatum dividere et inopes unire.

VIII. Quod solus possit uti imperialibus insigniis.

VIIII. Quod solius pape pedes omnes principes deosculentur.

X. Quod illius solius nomen in ecclesiis recitetur.

XI. Quod hoc unicum est nomen in mundo.

XII. Quod illi liceat imperatores deponere.

XIII. Quod illi liceat de sede ad sedem necessitate cogente episcopos transmutare.

XIIII. Quod de omni ecclesia quocunque voluerit clericum valeat ordinare.

XV. Quod ab illo ordinatus alii ecclesie preesse potest, sed non militare; et quod ab aliquo
episcopo non debet superiorem gradum accipere.

XVI. Quod nulla synodus absque precepto eius debet generalis vocari.

XVII. Quod nullum capitulum nullusque liber canonicus habeatur absque illius auctoritate.

XVIII. Quod sententia illius a nullo debeat retractari et ipse omnium solus retractare possit.

XVIIII. Quod a nemine ipse iudicari debeat.

XX. Quod nullus audeat condemnare apostolicam sedem apellantem.

XXI. Quod maiores cause suiuscunque ecclesie ad eam referri debeant.

XXII. Quod Romana ecclesia nunquam erravit nec imperpetuum scriptura testante errabit.

XXIII. Quod Romanus pontifex, si canonice fuerit ordinatus, meritis beati Petri indubitanter
efficitur sanctus testante sancto Ennodio Papiensi episcopo ei multis patribus faventibus, sicut in
decretis beati Symachi pape continetur.

XXIIII. Quod illius precepto et licentia subiectis liceat accusare.

XXV. Quod absque synodali conventu possit episcopos deponere et reconciliare.

XXVI. Quod catholicus non habeatur, qui non concordat romane ecclesie.

XXVII. Quod a fidelitate iniquorum subiectos potest absolvere.






I. Že římská církev byla založena samotným Bohem.

II. Že jen římský papež je právem nazýván všeobecným.

III. Že jen on může sesazovat a opět dosazovat biskupy.

IV. Že je jeho legát nadřízen na koncilu všem biskupům, i když sám má nižší hodnost, a že může
proti nim vynést výrok sesazení.

V. Že papež může sesazovat nepřítomné.

VI. Že s těmi, kdy byli dáni do klatby, není dovoleno přebývat ve stejném domě.

VII. Že jen on smí vydávat nové zákony podle potřeb a okolností, zakládat nové diecéze, zřizovat
opatství a naopak, bohatá biskupství rozdělovat, chudá slučovat.

VIII. Že on sám může užívat odznaků císařské důstojnosti.

IX. Že jen papežovy nohy mají být líbány knížaty.

X. Že v kostelích smí být vyslovováno pouze jeho jméno.

XI. Že toto jméno je jediné na světě.

XII. Že smí sesazovat císaře.

XIII. Že smí, vyžaduje-li to nutná potřeba, překládat biskupy z jednoho stolce na jiný.

XIV. Že smí ustanovovat kněze kteréhokoliv kostela, kamkoliv bude chtít.

XV. Že kněz jím ustanovený může být představeným jiného kostela, ne však sloužit pod jiným, a že do
žádného biskupa nesmí přijmout vyšší hodnost.

XVI. Že žádná synoda nesmí být bez jeho nařízení nazývána všeobecnou.

XVII. Že bez jeho souhlasu žádné nařízení a žádná kniha nemají být pokládány za kanonické.

XVIII. Že jeho výrok nesmí být nikým odmítnut, on sám však může odmítat výroky jiných.

XIX. Že sám nesmí být nikým souzen.

XX. Že nikdo nemá soudit toho, kdo se dovolává k Apoštolské stolici.

XXI. že mu mají být předkládány závažnější záležitosti kteréhokoliv kostela.

XXII. Že se římská církev nikdy nemýlila a že se ani na věky, jak dosvědčuje Písmo svaté, nezmýlí.

XXIII. Že římský papež, byl-li ustanoven kanonicky, stává se po zásluhy svatého Petra nepochybně
svatým, jak dosvědčuje svatý Enodius, biskup pavijský, s ním v té věci souhlasí mnozí svatí Otcové,
jak je uvedeno v dekretech Symacha papeže.

XXIV. Že na jeho příkaz a s jeho svolením mohou podřízení vést žaloby.

XXV. Že bez synodního shromáždění může sesazovat a opět dosazovat biskupy.

XXVI. Že nemá být považován za pravověrného, kdo se nesrovnává s římskou církví.

XXVII. Že může zprostit poddané nespravedlivých slibů věrnosti.