c\ J / sfc Vode A '• ä/^sloE voTčáTjoí' čili "přísný /zváhý'téz palestrinovský/ ..' b/ sloh instrumentální čili volný/zvaný %éí bac nova ky//f:. 2. Skladebná tec'hníka_'' í .... ' i!::^: ... a/-něimitační - spojuje současně s tématem jednu nebo několik "melodií, které ná.tématu melodicky ani rytmicky nezávisí a více méně s nim kontrastují .. .. b/ imitační' - k tématu se připojuje jedna nebo několik melodií, jež se v různém časovém intervalu-buč b tématem:melodlfiky_jiebo rytmicky shodují, nebo je napodobují j 3. Počet ]i1bsů " . . a7ávoghlasý až pětihlasý . " ""' b/vícehlasý / ve zvláštních případech/ 4. Ifotoyé_hpdnoty_ .j-.r. a/ kontrapunkt stejný - má 3 danýia tématem notové hodnoty shodné b/ kontrapunkt nestejný-má s daným tématem notové hodnoty-r.ezdílné 5. Převratnost hlasů. " • "" .—■.— a/-jednoduchý kontrapunkt — hlasy jsou nepřévratné - - ■ b/ dvojitý kontrapunkt - hla3y 2hl. pol. ski. se dají vzáj..převrátit c/ trojitý kontrapunkt - hlasy 3hl. pol. ski." {! "-------- d/ čtyřnásobný kontrapunkt - hlasy 4hl.pol.skl. " ........ Charakteristika polyfonnich slohů '• Vokální /vývotj 7. - 16. století/ - melodický materiál - církevní tóniny - souzvukový materiál - konsonance /omezený výběr/.disonance /na těžkých dobách_připr. průtahy; na lehkých dobách průchody a střídavé tony/, ďlatonická modulace v církevních tóninách - vedení hlasů lineární - zpočátku bez ohladu na harmonický výsledek, v renesanci s ohledem na zásadu nápěvně souzvukovou - pohyblivost hlasů -mírná,přizpůsobena možnostem lidského hlasu - výrazové prostředky, formy - rozdílné, podle jednotí, vývoj..fází Jnstrumentální/vývoj od r. 1600/ - melodický materiál - durové a mollové tóniny - souzvuková materiál -bohatší výběr akordů z harm; oblasti diatonicki i chromatické..volnějäí hlasové postupy - ostré disonance, modulace diatonická, chromatická a enharmonická - vedená hlasů - lineární na základě logických postupů harmonických, zrovnoprávnění harmonická: li. lineární složky ... - pohyblivost hlasů - větáí - odpovídající nástrojové..technice - výrazové prostředky, formy - rozdílné,podle jednotl^vývoj. fázi. VOKÄLNÍ KONTRAPUNKT Notace vokální polyfonie Vyspělá vokální polyfonie užívá tří skupin klíčů: F, G a Q. 1. F klíč - označuje polohu tonu f a/ barytonový/3 linka/,b/ basový /4 linka/,c/ aubbasový /5 linka/ 2. C klíč - udává polohu cl ; a/ sopránový /l linka/, b/mezzosopránoyý /2 linka/,c/ altový /3 linka/ d/ tenorový /4 linka/, e/ barytonový /5 linka/ 3» Q klíč - označuje polohu gl a/ dlskantovy /2 linka/ liprava renesančních modů Z církevních stupnic a tónin vyrůstá: a/ melodika jednohlasého gregoriánskeho chorálu b/ melodika polyfonního vícehlasu od primitivních forem až k velkým dokonalým formám v díle Paleatriny a Lassa Úprava: Í.Dorská /dórská v.6/ a/ dotýká-li se melodie 6 a vrací^se zpět ke 5 snižuje se na m.6 b/ postupuje-li od 6 vzhůru- 3tupňovitě či akokemv nebo nedotýká-li-se v klesajícím postupu kvinty, ponechá si svůj dorský ráz v.6. c/ někdy se i při návratu ke kvintě nesnižujet d/ v závěru 3e může zvýšit VII.st. /citlivý ton před finálou/ 2. Frygická /frygická m.2/ r ■ Nelze zvýšit VII.st. - vznikla by mezi VI. a VII.st. zv. 2 3. Lydická /lydická zv.4/ a/ zv.4 se upravuje podle přísných pravidel středověké teorie na č.4, klesá-li melodie /v závěru/ od kvarty k tónica b/ v případech, kdy zv.4 stoupá ke^kvintě nebo postupuje stupňovitě či skokem k vyššímu nebo nižšímu tonu nemění svou původní velikost. 4. Mixo lydická /mixolýdická m.7/ , Septima se může zvýšit v závoru /citlivý ton před finálou/ 5. Aiolská /m.6/ V závěru se zvyšuje VI.st. při zvýšení VII. st. 6.iónská /v.?/ Neupravuje se \ —— — — — — — —— — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — —— — — i Modus - tónová řada t \ Tonus - nápěv vytvořený z určitého tonového materiálu Finála /finalis/ - záverečný ton modu totožný z tonem základním Dominanta/tonus dominans/greg.melodie se kolem něho nejčastěji rozvíjí. setrvává-bod klidu,opěrný bod melodie /Psalmod^e -recitanta,tonus recitans i Konflnála - končí-li melodie výjimečně jiným tonem než finálou Ambitus - rozsah nápěvu. Tonus Finalis Dominanta Ambitua Tqnina I. D a •D - d dorsK^ II. D f a - D - a hypodorská III. E c E - e frygická IV. E a h - E - h hypofrygická V. F c ľ - ť lydicka VI. F a c - F - c hypolydická VII. G d G - g mixolydlcKá VIII. G c d - G - d hypomixolydická IX. A e A - a aioiaka X. A c e - A - e hypoaiolská XI. C g C - c iónsky XII. C e g - C - g hypoionská Cantu3 firmus - základní melodie neimitační vokálni polyfonie Kontrapunkty - ostatní melodie, které se pojí s c.f.Melodie v imitační pol. se od sebe příliš nerozlišuji.rozdílnými názvy vyjadřujeme jen časové pořadí jednotlivých nástupů. Uvedení tomatu se nazývá proposta.■ další melodie,které napodobují propoatu označujeme jako rispostu. C | PALESTBINOVSKA1 MELODIE j Melodická stavba cantu flrníu •■ ; z'. 1. Začátek - melodie začíná £. nebo V. st. církevní-tóniny t, 2. írů*b][h_- .-- ..... a a/~pravidelně plyne v sekundových intervalech z, b/ občas se zvlní menším^ či větším..skokem.:. m.3yv.3,$..4,č.5~ -ot t . : směry;, m.6,5.8 - směrem nahoru«J>o: 4..nebo5. muže melodie pokr U zahájeným směrem, po. větších skocíchopačným-směrem. - a, c/ postupy dvěma stejnosměrnými skoky 4' nebo 5 nfibjrlý používán postupy složjsné ze dvou: stejnosměrných různých: intervalů, z h, vzniká di3. septimový nebo nonový. rozklad. Častěji se. výsky c kon3. rozklad oktávový /Č.5 a 4 v^a^upn&T—naopak nestopne/ d d/ melodický postup jp-intervařlecbt zv. a, zm. nebyl davolair/zv. e, e/ návraty melodicko linie k: jednomu tonu k Q byly čaaté - měl f Nebyly ,vhodné jednotvárne" návraty - monotonie,.nebo stejné dické útvary — sekvence * - : s-' - , g : t/ Každá melodie má jeden melgd. vrchol vrchní a spodní g/ Rozp,ět.í melodie - uičuje tóninu:./r>.C..- ■- .'' ~ h - to«us perfectus - finála - 8.,uplná autentická? a.vplagální í i - tonus imperf ectuB-- - neúplná tónina,nevyčerpáva.' tónový: mat - tonus plusquamperfectus - rozšířená tgnina,t v, autentickém :, •■ . výáiv v- plag»; o ..tomaiíž. -II - tonus mix t us. - smíšená! tónina '- oba mody ae-.prollnaji 1; h/ Délka c.f. max.13 taktů /14-15/, min. 6-7 taktů, liiřbý peče M|, 3. Závěr - melodie končí vždy sekund, postupem vrch., cl sp.m, v. b' Dvonhlasý. kontrapunkt * ,'„'"." ~T C'. X, stejný - oba hlasy /tj.. c. f. a- kp./ poatupují V poměru 1. t 1 . II.ňeätejný_- a/ v poměru 2rl á/ v poměru 6*1:*.':.:' h ~ b/ v poměru 3:1 . e/ synkopícky kontrapunkt c/ v. poměru 4 ti f/- smíšený- kontrapunkt: .. I. Kontrapunkt v poměru.1:1 • 11 . - -li . Zde proti jedné natě .c* f... stojí jedna nota'kp. Jde~použe"ó" V na těžkých-dobách. Proto to musí být pouze konabnance. Ve smyslu" ', kp. rozumíme konsonancemi tyto intervaly:-a/jarázdné č. 1, 5,8, b/ i . ví i. m. ' 3,6. Disohance jsou 2,.4, 7.: /zv.. , zm./ť 1. Začátek - kp. věta' začíná souzvukem T primy, kvinty nebo oktáv1 2.,Prů"bJh_ - ■■■ ■ .- __.1 a7~~nějen pro c« f. ale i pro kp.. platí stejná pravidla, ó kp. i b/ dáváme přednost plným intervalům před. prázdnými, prime se vj ! c/ hlasy vedeme nejčastěji v prbtipohybu1 ■ ' ď/ 3 a6 lze vést souběžně, avšak tři /max4/'za sebou, /paraleli I stupy zbavují hlasy melodické samostatnosti/. '. j e/ nedovoleny jsou paralel., antiparalel., a skryté primy, 5, t f/ do prázdných intervalů se vždy postupuje protytohybem^Jtilag;! ; maji být.též vedeny protipohybem příp. atranným pohybem. ^ g/ vzdálenost c.f, od kp. bývá; obvykle oktáva,, ojediněle decimi "i h/! křížení hl. je dovoleno z důvodu vedení joha melbď. linky.Kl _ .-li. hlasy dbáme,aby se hlasy zprvu pohybovaly" veľ svých půvoc polohách a po. zkřížení se do nich znovu navrátily, f 3. Závěr - Kp. věta: končí sekund, protipohybem k T prime nebo okti Ha/Kontrapunkt v poměru 2:1 . , Proti jedné notě c.f. stojí 2 noty kp. Dvoortobý takt má prvn: těžkou, prízvučnou '/Ithésis/, druhou dobu lehkou, nepřízmučnou /w: Na těžkých dobách-musí bý^t fconsonance, na lehkých-konsonance i dl: j jako průchody střídavé tony-jako konsonance - kvinta se-sextou. " < 1. Začátek - ' " " [ '.. a/~~souzvuk tonické 1,. 5 nebo 8 na první době , " _ | b/ kp. může začít po pomlce, opět souzvukem T 1,5 nebij 8 I z lehké doby na těžkou, a na těžkých dobách sousedních taktů, ovšem na lehkých dobách soused, taktů nejsou chybné.- b/ interval primy můžeme použít i v průběhu --------'----------;—• c/ sekund:, interval můžeme .rozvést .£ rovným pohybem /narozdíl od harm./ -> ~ „ + 1 2a/'3g/, 2*/ 3.Závěr - ; - : ;: -a?- sekund.: jpr.otlpohy.bem k tonické ľ: nebo 8 na první době. b/. někdy dochází v předposl... taktu ke. zklidnění do pohybu 1:1, je- li v melodii obsažen cátl. tóno : c/ v^předposl. taktu může být i přepr. dia. průtah k'citlivému • tona ve-.vrchním hlasu. 7k6>, vve:spodním 2 k 3. IIb/ Kontrapunkt v poměru 3ll '"„'"'. . . Proti jedné", notě c-.fr stojí tři noty kp; Na první, době /těžká/ musí být konsonanceK na druhé a; třetí dobž/leSké/ může být průchod, na třetí době. výjimečně i střídavý ton; . 1. Začátek - jako kontrapunkt 2:1 - IIa/-la/,lb/- .•. : 2. Průb][h_ - . s ... a/-nedovoleny jsou. paralel^,: aniiparalel., -a skryté 1,5,8 na téžkých a lehkých.:dbbách« N. - .' - ... . - . b/ interval primy tížíváme; na druhé' i třetí době . - + 12. a,g,h,t Z: n - . . - • i-r. -. ..... 3. Závěr - jako kontrapunkt 2:1 - IIa/ 3a,c V předposl. taktu.může dojít. ke zkáidněni ,kp.ukonči pohyb na před- ' - poslednu době» . - . ': - . ...... líc/ Kontrapunkt* v poměru 4 :1 ' Proti jedné notě c.f. stojí čtyři noty kp.-Težké^doby-jaoa-první a tře ti. Na první, době musí být konsonance., na třetí době-by měla být rovněž konsonäncss, výjimečně .'může být průchod. Na druhé-době'může-být průchod,^výjimečně: stříd., ton, příp. opožděně, rozvedený růčhod nebo stříd. ton. Na čtvrijé: době může být průchod,stříd., tón výjimečně opuštěný střídavý ton. 1. Začátek - jako kontrapunkt 2:1 /Ha/ la,b—/ — -„.r.„ ........ 2. Průběh_ - nedovoleny jsou paralel.., antiparalel. • a skryté 1,5,8. - 5 a 8 mezj lehkými dobami nebo polotěžkýml /třetími/ dobami dvou sousedních taktů_.jsou nezávadné. ... 3. Závěr - podobně ijako/kp.. 2:4 IJa/, 3a. Na konci může. do jít. k postup, zklidnění pohybu např. nejdříve do pohybu 2:1 a pak 1_:1.. lid/ Kontrapunkt v poměru 6:1 ' Proti, jedné notě c.f. stoji" še3t'not kp. Llche doby jsou"prízvučné /těžké/, sudé -heprízvučná' /lehké/« Ňa lichýh dobách se uvádějí konsonance, na sudých jednak násl. a.stříd. kons., jednak průchodné nebo spod. stř. disonance. Kontrapunktická věta začína,' probíhá a končí podle stejných pravidel jako v předchozích, kontrapunktech. Ile/ Kontrapunkt synkopický Je v podstatě kontrapunkt 2:1,'kde se ale váže lehká, doba 3 těžkou dbfcou. Je to. vlastně analggie průtahu, jak je známe v harmonii. I zde se zádrží na těžké, době ton kp. z doby lehké, vytvoří disonanci na následující době rozvede do konsonence. Na rozdíl od průtahů monii musí být kontrapunktický disonantnl. průtah: a/ vždy připraven /tedy ne.volně nastupující/ b/ smí být rozváděn pouze dolů / průtajV-Jhorja/. •.. V dvojhlasém Ľp. jsou dovoleny tyto průtahy: "■. b/ ve spodním hlasu - m. 2 k m. 3 -v'. 2 k m. a vř 3 - č. a zv. 4 k Č. 5 - m. 9 k m. 10 ... ▼ 9 k m. » v. 10 ta se har- a/ ve vrchním hlasu - č. *f k m. a„v. 3 - zv.4 k v. 3 - k. 7 k m. a v. 6 - v. 7 k v. 6 -v. am. 9 k č..8 i -ľ í 1 I < 2. Průběh : a/~Není-li možno utvořit ani konsonantní ani disonantní synko přerušujeme synkopování a přechodně kontrapunktujeme dvěma lovými proti celé notě c.f. /2:1/,ovšem max. dva takty b/ Hlasy- v- tomto kp. se -výjimečně mohou od sebe vzdálit na du decimu, zvláště na lehká době. 3. Závěr: " -' ä/"ve vrchním hlasu průteh,em 7*6", ve spodním 2k^.. /II a 3a/ b/ Jestliže melodie- c.f. konči postupem citl. tonu k finále,. k nl kontrapunkt závěr v pomeru 1:1. íle/ Kontrapunkt smíšený j t : Spojuje všechny druhy nestejného kp. v me]>oä, i- rytpr.. působ: 1. Melodie začíná * delších notových hodnotách, postupně se rozv; V závěru je tomu naopdk tj. pohyb v menších notových hodnotácl tupne zpomaluje0 . : - 2. Stupňovitě sestupná melod. linie začíná delší 'hotovou hodnotoi následují menši hodnoty. Táž .melodie vzestupná může začínat: a/ hned rychlejšími- notovými hodnotami b/ až po první notě větší hodnoty * ' i 3. Pohyb v ^hodnotách zahajujeme na#íehké dobô. po prízvučné J noti 4. Stoupajíc^ řada^hodnot častá vyustúje na těžké dobô y d notu. 5. Rytmický utvař* J~V je možno volně uvést na kterékoli těžké dol Začátek - kp. začíná obvykle na druhé době,někdy však i ha první M vždy dokonalými konsonancemi TI, 5,8. ' - . • 6. Fj mají ornamentální ráz. Uvádějí se ria lehkých dobách /průchc spbdhí střídavý ton/.. —"-Vi—---—___. ._..'..' ___.. .'•„•. 7» Používáme synkop/ne uprostřed taktu/ _ Volný polvfonni dvojhibaa vfr smíšených notových hodnotách a Každý z- obou hlasů se rytm. i melod. rozvíjí zcela samostatně 1. Začátek: obě melodické linie začínají bud na těžké době součas nebo po* příslušné pomlce po sobě, a to vždy dokonalými kbásone 2. Průběh: a/protx. delším notovým hodnotám jednoho hlasu postupuje druhý pohyblivějšími notovými hodnotami b/je-yhodné poatupovat protipohybem . '. c/paralelní tercie a, sexty v ťa i , v a velmi "málo d/,.větší notové hodnoty J /d ,o v poměru l:lneamí disonovat • e/i v poměru 1:1 "mohou, disonovat jáko průchod nebo střídavý.-t f/ průtahy 3e pravidelně rozvádějí do svých rozvodných tonů g/ respektujeme pravidla Kp-.^2":'p.r,4:1 a smíšeného* 3. Závěr: Na konci může dojít k postupnému.zklidnění do pohybu 1: ŤMTTAr?K dvojhlasá /lat. imitatip = napodobení/ • !tSk' na"zýv"áme techniku", přl~Ičteré""motiv či téma v. jednom hlaa< dobuje'- imituje .- druhý hlas. Hudební myšlenka uváděná vedoucím ] "se" nazývá proposťa. přenesená myšlenka do jiného hlasu ri3posta. Driihy imitace . . • 1. Přísná --melod. i rytm. přesné napodobeni proposty "rispostou "2".''Volha"-' přibllihé-napodobeni "proposty rispostou./ zachovává smi - .- a rytmus, ale-mění velikost intervalů/ -. — .1." "Prbia'ta""—" rTapoäťa nastoupí po skončeni proposty ■.'" í," _ 4. Umělá - risposta nastoupí pred skončením proposty 5. Reálná - je přesnou transpozicí proposty 0 6. Tonální - risposta se dočasně přizpůsiibuja..tonlneL.př.opo.8tX / I< V. - I., I. - IV. = IY. - I., V. - I. = 1. —V. / 7. Intervalový poměr nástupu proposty a risposty y nejčastěji v 1, 4, méně v 3, 6. velmi málo i j, 7« i i 8. Rytmická - risposta napodobuje pouze rytmickou složku proposty Všechny výše jmenované druhy imitací ještě dále rozdělujeme na dvě skupiny:: A/ Podle pohybu . ,,:.... - a/ přímasměrné / per motum rectum/ tj. v. rovném pohybu b/ protisměrné /per jiotum cqntrarium / v inverzi, y protisměru B/ Podle rytmických obměn a/ zvětšené /per augmentationem / - augmentované b/ zmenšené / per, diminutionem/ - diminqowaáá Třihlasý kontrapunkt ' : I. Stejný^- všechny tři hlasy postupují v poměru. • I' H._HÍsle3ní- ka c..f a druhý: a/ v poměru 2:fl b/ v poměru 3:1 c/ v poměru 4:£ se připojují dva hlasy kp. jeden v poměru 1:1, d/ v poměru 6i\ .. . e/ synkopický kontrapunkt f/ smíšený koatrapunkt * V tříhlasém kontrapunktu se používá: • • a/ Souzvuků , které vznikají z běžných intervalů zdvojením některého jejich tonu.v podobo oktávy,, řidčeji v podobě jedriózvuku / unisona/ b/ durového a mollového kvintakordu / akordy složené í.J a 57 c/ "jejich sextakordu / kvarta je krytá spodním hlasem/, á/ sextakordu zm> 5 - jediného s disonantních akordů e/ průtažného kvalrtaextakordu. /skladatelé vok> pol. se vyhýbají akordům, které obsahují nekrytou kvartu/ a. Qž-tf-Z- konsonantní kvarty, která je z lehké doby zadržena na těžkou, kda 3- jinou "harmonií ..tvoří disonantní průtah, který je pravidelně rozveden. Pravidla výstavby třihlasé kontrapunktické věty /stejný a nestejný kp./ 1. Začátek.- oktávový nebo kvintový souzvuk se zdvojeným základním —tťíněm nebo tonickým kvintakordem, který, musí být durový* 2. _Prúběh -" ' " """'t 1 •a7 melodický postup jednotí, hlasů ;se řídí stejnými pravidly « jako .ve dvojhlasé větě ! . i. • b/ hlasy se mohou též křížit,je ovšem nutno všechny hlasy uvést do hlas. pořadí, v jakém byla věta zahájena •. ...".. • c/ na těžkých dobách používáme konsonancí, nejraději plných kvintakordu a sextakortú. Na lehkých dobách - neprízvučný ton může disonovat s c. ,fc nebo s druhým kp., nebo s oběma hlasy., d/ skryté kvinty jsou dovoleny, oktávy ne. 3. Závěr - zde platí zásada, že dva hlasy, mus^ splnit podmínku závěru avouhlasého tj. sekundovým protipohybem k tonické prime či oktávo, a/ Sekundový protipohyb ve vrchním a středním hlase.. Lhoatejno, zda vrchní hlas stQupá či~tkleaá,: spodní h.las- má vždy dominantní primu, * : která postoupí kvartovým skokem na tonickou primu. Věta kopčí souzvukem T 8 /jeden ton zdv.ojon/ nebo primy /ztrojené/.Spoj: D-T b/ Sekundový protipohyb ve vrchním a ..spodním hlBse: vrchrrŕ^hlaa1 stoupá - střední hlas má tercii, které,může postoupit.-na tonickou 5 nebo klesat na T 3 - durovou^ Spoj VII 6' - T. Vrchní hlas klesá - • ..-.střední hlas má sextu a ta zůstane zadržena..jako_y 5 nebo mU2e postoupit opět k durové T 3. Spoj D 6 - T. .jjkL-..- c/ Sekundový- protipohyb ve středním a spodním hlase --Spodní hlas klesá - vrchní hlas má tercii, která postupuje na durovou T -ter-cii, nikdy ne na kvintu. Spoj VII 6 - T. Spodní hlas stouúá -- vrchní hlas má sextu', která postupuje na T durovou 3, pŕip. může být i zadržena jako T 5^.^Poj D 6 - T. • Ile/ Synkopický kontrapunkt . V'syňkopidkém tříhlasém kp. můžeme použít-tyto.průtahy: i; u kvintakordu: 4- k 3, 9 k S /se zdvoj 1/.-6 k 5 /'není disonance/ 2. u sextakordu : 7-k 6, 4 k 3, 9 k 8 / se zdvoj. 1/, 2 k 1 / v basu/ 3. u dvojzvuků disonantní průtak vždy jen u vyššího z-obou zdvoj, tona. .Volný polyfonní tříhlas ve smíšených notových hodnotách Pravidla v tomto kp. se téměř shodují s pravidly o volném dvoj! i tříhl. smíš. kp. Dbáme, aby se všechny hlasy rozvíjely zcela samot Tříhlasá imitace • . • '• Vzniká stejným způsobem jako dvojhlasá. Motiv přenášíme nejen c druhého, ale i do třetího hlasu: proposta- - první a druhá risppstai Proposta s risppstami může nastoupit takto: ..... 1/ spodní střední vrchní hlas 4/střední " vrcháí-i spodní hlas 2/ vrchní . střední spodní hlas : 5/vrchní spodní ~střeďňíi:hla! 3/ střední spodní, vrchní -hla3~^--—6/spbdní- vrchní strední—hlaf Čtyřhlasý kontrapunkt ~ I. Ste^ný_ - všechny, čtyři'hlasy "postupují v poměru" Til—~' ' II. Rěsfejný_- ke c.f. připojujeme tři hlasy kp., dva v poměru 1:1 . 5"fřěxl: z.: _: • .... a/ v poměru 2:1 d/ v poměru- 6:1 b/ v poměru 3:1 e/ synkopický kontrapunkt a/v poměru 4:1 f/ smlSený kontrapunkt V čtyřhlasém kp.se používá stejných^akordů jako v Příhlasu, doi jeme je však čtvrtým hlasem a to fak~7 žé žďvójůjěme"jedeff~jejich tór V dur, nebo moll kvintakordu nejčastěji zdvojujeme zákl.'tón, někdy i zřídka kdy 5. y~ jejich 6akordech a v 6akprda zm.5-zdvojujeme kterýkc ton. Citlivý ton se ovšem nikdy nezdvojuje. Dvojzvuků s dvěma tóny i jenýmí nebo-a -jedním; .tonem ztrojeným se užívá zřídka.. Pravidla výstavby ctyřhlasg kontrapunktické věty/stemv a nestejný 1 1.. Začátek--— ..'..,. I7~uplňý durový; tonický 'tŕojzvuk s^ zdvojenou, primou či oktávou b/ kvintový souzvuk se »trojeným základním.tonem 2j Průběh - ' ,.* 57 měl. postup jednotí.hl. sě řídl_stějnýmí pravidly-' jako ve~ 2hl. b/ hlasy je možno, též, křížit. c/ na těžkých dobách uplatňujeme úplná akordy,výjimečně můžeme pc i souzvuk s některým tonem zdvojeným, na: lehké době doplněným-úplný, kvintakord nebo sextakord. d/ Kromě skrytých kvint můžeme použit i skrytých oktáv." e/ V synkopickém kp. nejčastěji užíváme průtahů, které se rozvádě do úplných kvintakordu nebo sextakordu. Příprava, rozvod /i kc nantní kvarta/ jako u předešlých"druhčTkp. - -----r~: , £/ Rozeznáváme dva druhy smíšeného-kp.:. •' '., - - jeden kp. hlas smíšený a ostatní hlasy v.poměru 1:1 • - všechny tři kp.hlasy smíšené ■._ , ■ r 3. Závěr -!dva hlasy sekundový protipohyb k finále;/T/-:~ a7 D kvintakord se -zdvoj.zakl.tóňem.ao T kvin.souzvuku se ztroj, b/ D 6 se zdvoj.6 do dur T5 nebo D6;.se zdvoj.3 z nichž jedna směř k finále-a druhá k dur..T3. " ~ ■——••-■—1---;---• c/ VI16 se zdvoj.3 z nichž jedna stoupá k T5 á*druhá klesá na dur Ojediněle VII6 se zdvoj.bas. tónem, jeden klesá k finále, druh stoupá k durová 13 nebo skáče k T5. •'• Volný polyfonni" č.tyřhlas ve smíšených hotových..h.odnotách Shoduje se s pravidly všech předchozích druhů volného pol.2hl. čt.yrhlásá imitace - ' • Vzniká stejným "způsobem, jako tříhlasá.. Je zde proposta a tři rl posty. Je možno nastoupit ve ohlasových, sestavách. "Nejčastěji se už 8, v nichž každá nastupující -risposta je hlasemvné-jši'm,, odkrytým a d slyšitelným. x . j. ... ' ľ. S - rA - T - b _5, A - S - T - b 2. A-T-S-b 6.-^0. b - S 3.y1-A-.S-B . . 7. T-'ff - b"-'S," 4. T-b-A-S a. b - T - A - S,j .... . \ Pétihlaay. lep. se nejčastěji komponuje pro 2S, A, T, B, nabo §, 2A,T.B. y akordech ae zdvojuje kromě z4kl. tonu dur a moll 5 a bas.tonů jejich 6akordů kterýkoliv akordický ton. Při spojich akordů dbáme, aby zdvojené tony byly vždy v různých hlasech. 2estlhlasý_ kp. ae obvykle skládá ze 2S, A, 2T, B nebo S;, 2A, 2T, B. Opravä~äEordu ae vyznačuje jednak ztrojovaním zákl. nebo bas., tonů a zdvojováním některého.ze^ zbývajících akordických tonů nebo také zdvojováním všech tónů původního^ tříhlasu. • Skladby ae sedmi kp. hlasy jsou velmi vzácné. Častěji se setkáváme s osmi; hlasými sklÄŽ€ňm1 a to v sestavo : lT'sbôrové 2S, 2A, 2T, 2B; 2. dvojsboroyé S,A,.T,B -S,'A.,T,B; 3. dvojsborové - dva různé sbory I a IIS.IA.IT - IIAjIIT, X a irB Dvojitý, trojitý a čtyřnásobný kontrapunkt ----- ■ Skladebný" způsob, v němž se hlasy dají vzájemně převrátitV- * A/ Dvojitý kontrapunkt .----r---- ' o >, Dvě hlasové sestavy - vrchní hlas překládáme pod spodní a" naopak.X S Nesmí ae změnit vzájemný vztah konzonancí a dizonancí. Podle intervalu, v němž hl«převracíme, rozeznáváme.převratný kp. v oktávě", decimě a duodecimě. m £ Pfj i+ s> 1. převratný kontrapunkt v oktávě L i W r ^ • Pravidla: ~~- - ^ u ■ a/ dvojhlaa začínáme a ukončujeme TI nebo S /stranný pohyb,protipohyb/ b/ kvinta: ha nepřízVuč.době-v podobě lehkého průchodu směrem Jf^k v podobě těžkého průchodů^ kvinta .na ,těžké době - .jako připravený průtah ve spod.hlase 5 - 6, ve vrchním hlase 5-4-3 /průchod/., c/ 2 a 7 užíváme na nepřízvuč.dobách - lehký průchod nebo stř. ton. ' Na přízvuč. dobách 7 připravujeme ve v3rcfcrhirj~2F ve spodním hlase. 4 se připravuje ve vrch.hl. 4 - 3, ve spod.hl. 4-5-6 /průchod/ d/ Můžeme používat paralel. 3 a 6 {/Rozsah hlasů max. oktáva. e/ C.f.- subjekt, kpT kontrasub jekti_iprenesený hlas, tr.anspozice. 2. Převratný kontrapunkt v decimě IA ■ A \S\ h TF1 A A Pravidla: ; M.<\ Ul % l&J '." a/ Na přízvuč.dobách užíváme konsvinTľervalu^které uvádíme ve strannem pohybu a pro,tipohybu» Neužíváme .paralel.3,6,10 - převrat 8,5a l Střídáme plné intervaly s prázdnými. B/ Disonant.intervaly - neprízvučné doby, na přízvuč.dobách vb tvaru připravených disonantních průtahů. ;~ c/ Rozsah hlasů nemá přesahovat decimurr-t- fl prn i, (cl ŕ . , j. Převratný kontra-punkt v duodeedmě ľľ. r. L"^M+Ia\% A'í ' Pravidla: UM11 1^1 " Li-j + a/ Kons.prázdné intervaly - ve atranném pohybu a protipohybu. Paralelně jen 3 a 10. 6 považujeme za disonanci -převrat dis.7-b/ Dis.intervaly - na neprízvučných dobách: průchody, atříd. tony, na přízvuč.dobách ve tvaru připravených dlsonantníoh průtahů, c/ Hozsah hlasů nemá přesahovat duodecimu. 4. Smíšený převratný kontrapunkt . . . V hudební praxi 3e setkáváme s tím,, že výše uvedené tři způsoby se dají navzájem kombinovat. Hlasy se dají tedy. převrátit: a/ v oktávě a decimě • -c/ v decimě a duodecimě b/ v oktávě a duodecimě d/v oktávě, decimě i duodecimě Ve všech uvedených,.případech musí kontrasubjekť splnit hlavní požadavky těch druhů dvojitého - kp-. ^ve kterých se hlasy mají převrátit. B/ Trojitý kontrapunkt Sest hlasových sestav.Uplatňujeme jen převratný kontrapunkt v 8. Pravidla: 67/ a/ větu. zač. i ukonč, oktávovým souzvukem /T5 převrat T./ b/ Kvint, tonu na přízv. i. neprízv. době - jako ve 2 hl. v.ětě/A lb/ c/ kvart, paralely jsou nedovoleny- v převratu vznikají paralel. 5. ď/ Nepoužíváme nonový průtah e/ Hlasy se mohou křížit- neporušit srozumitelnost a pksličnost mel. G/ Čtyřnásobný kontrapunkt • - 24 hlasových sestav.Převratný kp. v 8. Je mnohem těžší než trojitý. Hajč^: $ -A X B-B . TtaUl/_ 5 s K A T T % "T & Ž. "£ Tby4 i T T S T S A A T S A S IKSTBuUBNTALNÍ KONTRAPUNKT \" • ■ • ' k/ Obecné znaky ' ■■4V,'< - Instrumentální aloh, b« protějškem jednohl. i vícehl. vokálního alohu \ - vokálně instrumentální Bkladby.ara nova a nizozem. Skol zahrnujeme : do oblnati vokální polyfonie /nástrojová složko ae elohovô neliSí ' od složky pěvecká/ - pravý inatrum. aloh - 16. otol - pokrok hry na hudobní nástroje Podia nástrojových možností rozeznáváme dvojí inatrum. techniku i 1. obecnou -vyjadrovájí pŕoatredky techniky zvládne téměř každý náatro 2. típQcitílnf — mri n rv* n -f fí 1 n -í* nTnrlrw nk.MMMií.ii.i.i---___x m a. a ^ _ a___.. D/ Help 1. £b£cnou -vyjoi----»- r--.....^ fcOU1Ci- «.uauy ,iaof.ro 2. apociálni " má apooiální prvky charakteriatioké pro určité nástroj* Helpdickň g rytmlcko-mQtrickérznaky Instrumentální technika oviiviíuje hudební myšlení po atránce: 1* nápí vn^í 2. •p-orylôová i/ melodické postupy a melodický rozsah i - tempové: bohatá stupnice od velmi pomalého až k vélmi rychlému tempu - metrická: uspořádání rytmických útvarů v takty. Pgdle metrická struktury rozeznáváme dva druhy inatrumen tdlních melodií: a/£ravidelně_členěné ve ŕtejná takty b/ae£rnvldialrjo_čJeněHd v různé takty Instrumentální melodie od, 2 a;b/ mohou plynout: a/ j)ouhla8n5_ b/ mírni až_zcela nfia^uhlasnô- /zřetězení synkop,beztak tové -recitaTivy, ka3ence/. Harponlcká podpíněnoat ■ " inctrum. aloh se vyvíjí pod ylivem harmonických záktfnitoatí. - vývoj: -. náznaky horm. cítěni - nizozemští polyfonikové - zřetelněji v tvorbě Paleatrlny a Lassa - doprovázená monodie /vznik kol. r. 1600/ '■ ' » melodicko harmonický sloh: a/hudební barok /dur, moll tóniny, generální baa-číalovaný b/klaaiciBaua /dlatonika, hlavní harm. funkce/ c/ romantlamuo /chromatika, uvolnění mel. i hárm.atruktury _ . _ . «/ moderna /nový hud^ projev T rozSířená tonalita.atonaliti D/ řormovíi znaky • vokální aloh: neperiodicky melodie plyne v neustále v nový nápřvných obrysech, zpravidla bez návratů instrumentální sloh: periodicá melodie, ae rozvíjí na základě moti-* i M vička práce. t..MMJi Dalším formovým prvkem inatrum. alohu je melodická nebo rytmická'W^m figura. - 1.......ll^ĚíWi E/ gázo." homofonní a poWfqnní . oratotium^ - nojpro3tšl homofonní hudbu - doprovázená monodie /píaen, opcrarřttttl pozdňjl /Uonteverdi/ ae používalo bohatšího doprovodu -^iarwH - dála dochází k syntéze polyfonnlho a harmonického myšlení^-Tzákifä'f inotrumentálního kontrapunktu - vrcholný rozkvět 1. pol.^ia^atol^ F/ Instrumentální polyfonie ..i.**.JMjM*■«■« Pormjr: aouvisí s vývojem barokní nástrojové hudby;'- ' ^V'^^L,,, varhanní toccata, fuga, suita /partita/, triová aoriáUiÍvaPÍáéé=3hl zejména kontrapunktická : ciaccona, passacaglia,,orcheatrálnítalnfonial u concerto gro3co. . ^^^^^^^^ IInstrumentální polyfonie vzniká spojením dvou neboj 'ňSkoliká^éämo8tat-*á ne vedených hloaů nástrojová povahy v mezích harmonické ^formová zákonitosti. u^mmm é^m^m^ W i