Harmonie úvod
Harmonie je předmět zabývající se akordy a jejich fungováním v rámci hudební řeči. Zejména tedy
klade důraz na vzájemné spojování akordů.
Rozeznáváme harmonii diatonickou využívající prostředků v rámci tónového materiálu tónin dur
a moll a chromatickou obohacující tento základ o další harmonické jevy nespadající do tóniny, ale
rozšiřující tento tónový systém o chromaticky zvyšované a snižované tóny.
Pro zápis akordů používáme dvojici notových osnov, vrchní s houslovým a spodní s basovým
klíčem, osnovy jsou propojeny společnými taktovými čarami. Akordy zapisujeme ve čtyřhlasu a
každý z tónů vnímáme jako součást jednoho z hlasů, jež pojmenováváme zdola nahoru (od
nejhlubšího po nejvyšší) bas-tenor-alt-soprán, v tomto pořadí také čteme tóny akordu, tedy vždy
od basu nahoru.
V souvislosti s rozvržením hlasů mluvíme o hlasech vrchních a spodních (vrchní hlasy jsou hlasy
zapisované v osnově s houslovým klíčem, spodní v osnově s basovým klíčem), rozeznáváme také
hlasy vnější (soprán a bas) a vnitřní (alt a tenor).
Pravidla pro vedení hlasů v harmonii – hlasy mohou v harmonii postupovat krokem (sekundový
postup), obkrok (terciový postup) nebo skokem (interval kvarty a kvinty, v basu ještě možná sexta,
avšak pouze u dvou akordů stejné funkce a oktáva, jež není chápána jako skok, ale jen jako výměna
téhož tónu). Po větším skoku se doporučuje protipohyb. Co se týká pohybu hlasů, pohyblivějšími
hlasy je soprán a bas, alt a tenor by měly postupovat bez větších skoků. Průběh melodie sopránu
by měl mít v harmonické větě vždy jeden vrchol a jeden důl, bas je většinou veden vůči ostatním
hlasům v protipohybu, v jeho průběhu je možné uplatnit i postupy o oktávu, tento postup není brán
jako skok, protože nemění funkční vyznění akordu.
Všeobecně mohou tóny vůči sobě navzájem postupovat v těchto druzích pohybu:
- stranný pohyb – jeden hlas zůstává na místě a druhý se pohybuje
- rovnoběžný (paralelní) pohyb – oba hlasy postupují ve stejných intervalech, v harmonii je běžný
pohyb v terciích a sextách, zakázán je pohyb paralelních kvint a oktáv (vznikají při nesprávném
vedení akordů)
- rovný pohyb – dva hlasy postupují stejným směrem, ale v různých intervalech (v harmonii jsou
takovou variantou tzv. skryté oktávy, na něž se přichází dvěma hlasy ze stejného směru ale
rozdílným intervalovým postupem, tomuto postupu se snažíme vyhnout)
- protipohyb – hlasy postupují proti sobě (jeden klesá a druhý stoupá), protipohyb je v harmonii
ideálním postupem zejména pro bas a vrchní hlasy
S akordy v harmonii můžeme pracovat různými způsoby, lze je zapisovat v různé harmonické
sazbě:
Harmonie těsná (úzká) – tóny vrchních hlasů jsou zapsány jako tóny sousedící (není možné vložit
mezi ně další akordický tón). V této formě budeme zapisovat naše harmonické příklady, protože je
nejvhodnější pro harmonický přehled a lze nejsnáze reprodukovat na klavíru.
Harmonie široká – mezi sopránovým a altovým hlasem je prostor jednoho akordického tónu, ten je
umístěn v tenoru (bývá zapisován v basovém klíči). Široká harmonie se užívá zejména v praxi
pěveckých sborů.
Harmonie smíšená – umožňuje přechody z úzké harmonie do široké a zpět.