DESIGN VZDĚLÁVACÍHO PROCESU Úvodní hodina 3. 3. 2021 Design vzdělávacího procesu Obecná a oborová didaktika Pavlína Mazáčová, KISK ORGANIZACE PŘEDMĚTU •Docházka •Prezenční studenti: alespoň 75 % účasti •Kombinovaní studenti: alespoň 4x z 5 docházek dle úzu, případně individuální domluva • •Aktivity + výstupy z předmětu •A) Portfolio anotovaných a komentovaných zdrojů - interakce s různými zdroji ke vzdělávacímu obsahu předmětu (monografie, články, příspěvky ve sbornících, videa apod.) •B) společně zpracovaná metodika k DVZ ve spolupráci s projektem Humanitní vědy dokořán •C) Strukturovaná didaktická příprava (včetně metodiky) inovativní edukační jednotky spadající do vzdělávacího oboru Informační služby nebo Gymnázium a vycházející z jejich RVP • •Aktivizace v hodinách, vstup do reálného prostředí (online) výuky (?) VZDĚLÁVACÍ OBSAH PŘEDMĚTU •Kompetenční rovina: •Transdisciplinární vhled do témat týkajících se edukačního procesu •zaměření na obor ISK •zaměření na ped minimum (SŠ) a kompetenční potřeby studentů ISK • •Výzkumná teorie a praxe •Témata pro diplomové práce, praxe, stáže ve školách, terénní projekty… • • • • MOTIVACE – OČEKÁVÁNÍ – CÍLE – OTÁZKY •1. Zasazení předmětu do kontextu oboru ISK, terminologie vzdělávacího obsahu, vzdělávání pro21. století - strategické dokumenty (nejnovější - Hlavní směry vzdělávací politiky 2030ě, dále např. Strategie 2020, Strategie digitálního vzdělávání v ČR, Strategie digitální gramotnosti v ČR) •2. Pedagogické aspekty designování vzdělávacího procesu a obor ISK – pojmosloví, stěžejní pedagogické teorie a přístupy v oborové pedagogice (konstruktivismus, konektivismus) ISK, formální i neformální vzdělávání, mentoring, koučink aj., inovativní pedagogické programy (kooperativní a zkušenostní učení, zážitková pedagogika, metody kritického myšlení aj.) •3. Didaktické aspekty v oboru ISK – pojmosloví, didaktické cíle a obsah, didaktické metody, současnost oboru, trendy související s didaktickým využitím ICT •4. Cílové skupiny edukace a jejich specifika – heterogenní studijní skupina, speciální vzdělávací potřeby •5. Klíčové kompetence pro 21. století – původ, funkce, provazba s cíli vzdělávání, jejich přehled, analýza a interpretace, specifikace cílové skupiny vzdělávání včetně vzdělávání dospělých. •6. Kurikulum ve vzdělávání v ČR, kurikulární dokumenty, změny v kurikulu – jejich příčiny a důsledky, analytická práce s RVP a ŠVP •7. Psychologické aspekty ve vzdělávacím procesu v kontextu oboru ISK – interakce vzdělávající-vzdělávaný, vnější i vnitřní podmínky vzdělávání, učení a paměť, sebeřízení, motivace apod. •8. Evaluace a hodnocení •9. Prezentační a komunikační dovednosti učitele – verbální a neverbální komunikace, tréma, práce s tělem, s hlasem, komunikace vzdělávajícího s cílovou skupinou, specifika komunikace ve výuce, dialogické vyučování, tacitní znalosti •10. Design vyučovací jednotky – face to face forma, blended a e-learning, praktická aplikace poznatků získaných z předchozích modulů; student prokáže kompetenci vytvořit inovativní metodiku vzdělávací jednotky včetně přípravy vzdělávacího obsahu na míru cílové skupině a na modelových situacích edukace praktikuje vzdělávací proces. VZDĚLÁVACÍ OBSAH PŘEDMĚTU ORGANIZACE PŘEDMĚTU •Ukončení předmětu: KOLOKVIUM • •Znalostní a reflektivní rozprava nad všemi výstupy předmětu POHLED DO HISTORIE – ZRCADLA VZDĚLÁVÁNÍ •Společná časová vývojová osa pedagogiky ve světovém i českém kontextu •Antika •Středověk •Novověk •20. a 21. století STAROVĚK, STŘEDOVĚK •Učitelství – vzdělávání – magie •Šíření elementárního školství – zkáznění dítěte •Žák – lat. discipulus – disciplína •Zkáznění – vytvoření univerzálního světa – vznik ideálu vzdělance •Vzdělání – osvojení literárních pramenů (kánon autorit), znalost trivia a kvadrivia – otevření cesty do světa univerzit (septem artes liberales), do mezinárodního společenství učenců • NOVOVĚK •Průvodní jev systematizace výchovy – povinná školní docházka •Dítě – zmenšenina dospělého •Vrcholem tohoto směru – Johann Friedrich Herbart (18./19. st.) •Výchova je v režii vychovatele •Předem jsou dány požadavky na výchovu, učitel je plně zodpovědný za formování osobnosti žáka •Dítě-žák se plně přizpůsobuje předem daným/vytyčeným požadavkům na „správnou“ výchovu • NOVOVĚK •Respekt k jinakosti dítěte, k jeho zvláštnostem •Projevem dílo J. A. Komenského – široký teologicko-filozofický kontext vzdělanosti veškerého lidstva •J. J. Rousseau – spis Emil čili o výchově – dítě žije ve vlastním větě, který vyžaduje respekt a porozumění •Rozpor Rousseauova vnímání soudobého světa: umění a vědy, ale také hluboký mravní úpadek •Výchova není indoktrinace – je třeba uznat všechny zvláštnosti dítěte jako jedince a jeho vnitřních potřeb •Do centra výchovy se staví dítě, jedinec (pedocentrismus) •Respekt k osobnosti dítěte • JOHN DEWEY •Jeden z největších pedagogů 20. století (pragmatická pedagogika) •Základem pedagogiky je myšlenka podpory růstu dítěte – v kontextu změn ve výrobě a civilizačních proměn •Proces výchovy zahrnuje nejen intelektuální aktivity, ale i praktické dovednosti, návyky, utváření sociálních vztahů k druhým lidem • Přizpůsobit školu životu, naplnit ji živou aktivitou žáků • ODBORNÁ TERMINOLOGIE – ZÁKLADNÍ POJMY •Pedagogika (dle J. Průchy): Věda, která „se zabývá vším tím, co vytváří a determinuje nějaké edukační prostředí, procesy, jež se v těchto prostředích realizují, výsledky a efekty těchto procesů. •Didaktika: teorie vzdělávání, která se zabývá formami, postupy, cíli vyučování a interakcí učitel-žák •Vzdělávání: proces osvojování znalostí, dovedností a postojů •Vzdělání: souhrn znalostí, které získáváme pomocí vzdělávání (výsledek procesu vzdělávání) •Výchova: (nebo též edukace) cílevědomá, plánovitá a všestranná činnost směřující k přípravě člověka pro jeho společenské úkoly a osobní život •Andragogika: věda o výchově a vzdělávání dospělých lidí, která respektuje zvláštnosti s tím spojené •Heutagogika: teorie založená na konceptu sebeurčujícího rozvoje, podporuje nezávislost v oblasti učení dospělých •Gerontagogika: nauka o vzdělávání starších (starých) lidí • ODBORNÁ TERMINOLOGIE – ZÁKLADNÍ POJMY •Speciální pedagogika: disciplína zabývající se zákonitostmi rozvoje, péče, výchovy a vzdělávání lidí s nějakým druhem postižení či znevýhodnění, jejich socializací, a to od jejich narození do konce života. Jejím předmětem je zkoumání podstaty a zákonitostí výchovy a edukace jedinců se speciálními potřebami. •Sociální pedagogika: aplikované odvětví pedagogiky zabývající se výchovným působením na rizikové a sociálně znevýhodněné skupiny mládeže a dospělých. •Inkluzivní vzdělávání: praxe zařazování všech dětí do běžné školy (do tzv. hlavního vzdělávacího proudu). •Strategické dokumenty: zásadní dokumenty ovlivňující rozvoj či změny (reformy) v oblasti / oboru v delším časovém horizontu •Kurikulární reformy a dokumenty: obsahové a organizační předpisy na úrovni škol i státu, které jsou určeny především pro učitele ve školách k vedení a řízení učebního procesu •Edukační metody: systém vyučovacích činností učitele a učebních aktivit žáků směřujících k dosažení daných edukačních cílů •Edukační formy: uspořádání podmínek k funkční realizaci edukačního procesu •