Úvod do Aristotelovy „druhé“ a praktické filosofie 1 V. Zpět na Zemi – člověk a dobro Josef Petrželka, Katedra filosofie FF MU Jarní semestr 2021 V. Člověk, obec a dobro Fyzika Metafyzika O vzniku a zániku O nebi O duši Etika Níkomachova Politika Meteorologiky Úvod do Aristotelovy „druhé“ a praktické filosofie V. Člověk jako tvor usilující o dobro 1. Individuální dobro – Etika Níkomachova 2. Dobro obce – Politika Metafyzika O nebi Meteorologiky Fyzika O vzniku a zániku O duši Etika Níkomachova Politika V. Člověk, obec a dobro Úvod do Aristotelovy „druhé“ a praktické filosofie V. 1. Individuální dobro – Etika Níkomachova A. Metodologie etiky (I 1) B. Etika a duše (VI 2, 13) C. Blaženost (εὐδαιμονία) jako cíl (I 1-6) D. Lidská blaženost (X 5-8) E. Aristotelovy etické úvahy Metafyzika O nebi Meteorologiky Fyzika O vzniku a zániku O duši Etika Níkomachova Politika V. Člověk, obec a dobro Úvod do Aristotelovy „druhé“ a praktické filosofie 1. A. Metodologie etiky – systém vědění ̶ Rozsah vědění ▪ Příčiny, prvky a počátky jsoucna ve všech rovinách, tj. „rodech“. ▪ Morální a „technologické“ vědění včetně. ̶ Kritéria klasifikace i. Cíl dané vědy či daného oboru vědění a. Poznání samo pro sebe. b. Poznání sloužící dobrému jednání, tj. dobrému (po stránce mravní) životu. c. Poznání sloužící vytváření, výrobě – nejčastěji zajištění životních potřeb. ii. Předmět dané vědy či oboru a. Různé vědy poznávají různé úrovně či rody jsoucna (např. geometrie a aritmetika). Jejich rozdílnost je dána rozdílností předmětu. b. Počátky a důkazy nelze přenášet z jedné vědy do druhé (týká se především teoretických věd). Metafyzika O nebi Meteorologiky Fyzika O vzniku a zániku O duši Etika Níkomachova Politika V. Člověk, obec a dobro Úvod do Aristotelovy „druhé“ a praktické filosofie 1. A. Metodologie etiky – systém vědění ̶ Teoretické vědění – cílem je samo poznání, pravda. ▪ teologie (první filosofie) – předmět odloučený a nehybný, věčný ▪ matematika – předmět nehybný a věčný, ale neodloučený ▪ fyzika – předmět odloučený, ale v pohybu ̶ Praktické vědění – cílem je dobro, dobré jednání. ▪ politika – dobro pro celou obec ▪ etika – dobro pro jednotlivce ▪ vojevůdcovství, hospodářství, řečnictví ̶ Poiétické vědění – cílem je dílo. ▪ stavitelství ▪ básnictví ▪ … Metafyzika O nebi Meteorologiky Fyzika O vzniku a zániku O duši Etika Níkomachova Politika V. Člověk, obec a dobro Úvod do Aristotelovy „druhé“ a praktické filosofie 1. A. Metodologie etiky – charakteristika ̶ nejde o teoretické poznání, nýbrž o dosažení dobra → je nutno se zabývat jednotlivostmi: ▪ … tam, kde se pojednává o praktickém životě, všeobecné věty jsou příliš prázdné, zato částečné jsou pravdivější; vždyť praktické jednání se týká jednotlivostí… (EN II 7) ▪ … úvaha o jednotlivých případech vylučuje naprostou přesnost; … jednající osoby samy pokaždé musí hleděti k tomu, co jest v určitém případě vhodné, jak se to děje i v lékařství a v kormidelnictví. (EN II 2) ̶ menší míra přesnosti – dobro, krása, atd. jsou věci velmi nejisté (EN I 1): ▪ Musíme se … spokojiti s tím, že pravdu vyjádříme jen zhruba v obryse. ̶ Příklad se středem: ▪ je třeba volit střed = ctnost ▪ nikoli aritmetický střed mezi obecnými krajnostmi, nýbrž s ohledem na nás – jednotlivce Metafyzika O nebi Meteorologiky Fyzika O vzniku a zániku O duši Etika Níkomachova Politika V. Člověk, obec a dobro Úvod do Aristotelovy „druhé“ a praktické filosofie 1. B. Etika a duše (EN I 13 + VI 2, 13) ̶ duše nerozumná → mravní ctnosti (štědrost, uměřenost…) ▪ rostlinná složka (vyživovací; φυτικόν [fytikon]) – nevede k jednání → nemá účast na ctnosti ▪ složka žádavá a touživá (ἐπιθυμητικόν καὶ ὅλως ὀρεκτικόν [epithymétikon kai holós orektikon]) tj. vnímání, představivost, žádostivost ▪ areté = správná volba středu ̶ duše rozumná → rozumové ctnosti (moudrost, rozumnost...) ▪ poznávací (τὸ ἐπιστημονικόν [to epistémonikon]) ▪ cílem je pravda (zlem lež) ▪ areté = moudrost (σοφία [sofia]) ▪ usuzovací či uvažovací (τὸ λογιστικόν [to logistikon]) ▪ cílem je pravdivý úsudek o cestě k cíli danému správnou žádostí (tj. ctností) ▪ areté = rozumnost (φρόνησις [fronésis]) Metafyzika O nebi Meteorologiky Fyzika O vzniku a zániku O duši Etika Níkomachova Politika V. Člověk, obec a dobro Úvod do Aristotelovy „druhé“ a praktické filosofie 1. C. Blaženost (εὐδαιμονία) jako cíl (EN I 1-5) ̶ Každé umění i věda a také praktické jednání (πρᾶξις [práxis]) směřuje k nějakému dobru jako účelu. ̶ V účelech vládne hierarchie a pro vyšší účely si žádáme těch nižších. ̶ Nejvyšší dobro = takový cíl, který chceme pro něj samotný a ostatní věci pro něj. ̶ Takové dobro činí soběstačným člověka, jeho nejbližší příbuzné a přátele a také obec. ̶ Takové dobro je obecně označováno termínem εὐδαιμονία [eudaimonia] („blaženost“). ̶ Ale v čem spočívá lidská blaženost? ̶ v rozkoši? ̶ v politické činnosti (v nejlepším smyslu slova)? ̶ v „rozjímání“, tj. teoretickém (θεωρητικός [theóretikos]) životě? Metafyzika O nebi Meteorologiky Fyzika O vzniku a zániku O duši Etika Níkomachova Politika V. Člověk, obec a dobro Úvod do Aristotelovy „druhé“ a praktické filosofie 1. D. Lidská blaženost (EN I 6 + X 5-8) ̶ Blaženost člověka spočívá v tom, co je člověku vlastní a v něm nejhodnotnější (viz analýza mohutností duše): ▪ nikoli život – náleží i rostlinám ▪ nikoli smyslový život – náleží i živočichům ▪ činný život rozumový → skutečná činnost duše ve shodě s rozumem, činnost „rozjímavá“ (θεωρητική [theóretiké]); pozorování, rozumová reflexe ▪ … nejlepší a nejpříjemnější každému jest to, co jest mu přirozeně vlastní. Tedy pro člověka jest to život podle rozumu, poněvadž to jest nejvíce člověk. • Činnost rozumu je nejstálejší – rozjímat můžeme téměř bez přestání. • Činnost rozumu je nejsoběstačnější – není třeba druhých lidí na rozdíl od života spravedlivého. • To je dokonalá blaženost člověka, pokud trvá po celý život. Ale… • … to by vlastně byl už život nadlidský a božský. Metafyzika O nebi Meteorologiky Fyzika O vzniku a zániku O duši Etika Níkomachova Politika V. Člověk, obec a dobro Úvod do Aristotelovy „druhé“ a praktické filosofie 1. D. Lidská blaženost (EN I 6 + X 5-8) ̶ … skutečná činnost boha, který nad vše vyniká blažeností, jest asi činnost rozjímavá. ̶ Vzpomeňme, co vlastně dělá a čím je první nehybné pohybující? (Ctrl+C, Ctrl+V z posledního okna prezentace 4.1 Fyzika_pohyb.) ̶ rozum, myšlení o sobě jako skutečná činnost ̶ myslí sám sebe (rozum ve stavu činnosti je totožný se svým předmětem) – ἔστιν ἡ νόησις νοήσεως νόησις [estin hé noésis noéseós noésis] (1074b34-35) ̶ → θεωρία [theória] = věčný a nejlepší způsob života ̶ → živá bytost ̶ → věčná, ve stavu neustálé blaženosti = bůh (jako bytost dokonalá, nadlidská) Metafyzika O nebi Meteorologiky Fyzika O vzniku a zániku O duši Etika Níkomachova Politika V. Člověk, obec a dobro Úvod do Aristotelovy „druhé“ a praktické filosofie 1. D. Lidská blaženost (EN I 6 + X 5-8) ̶ Kam až tedy sahá rozjímání (θεωρία), tam i blaženost (εὐδαιμονία), a bytosti, které mohou více rozjímati, jsou i více blažené, ne nahodile, nýbrž v podstatě samého rozjímání; neboť toto jest samo o sobě hodnotné. Tudíž blaženost jest jakési rozjímání. ̶ Lidská blaženost je vztažena k božské dokonalosti a od ní odvozena. ̶ Nyní je aspoň částečně zřejmé, jak může nehybný hybatel pohybovat. ̶ Ale potřebuje pak člověk vůbec žít ve společnosti, když jeho nejvyšší dobro spočívá v soběstačném („poustevnickém“) rozjímání? ̶ („… pokud však jest člověkem a žije s jinými, rozhoduje se konati skutky s hlediska mravní ctnosti; takových tedy bude potřebovat z toho důvodu, aby jako člověk žil mezi lidmi.“ EN X 8, 1178b5-8) Metafyzika O nebi Meteorologiky Fyzika O vzniku a zániku O duši Etika Níkomachova Politika V. Člověk, obec a dobro Úvod do Aristotelovy „druhé“ a praktické filosofie 1. E. Aristotelovy etické úvahy a. hledání (lidského) dobra – blaženosti (I, X) b. mravní ctnosti – záměrná volba – střed (II – III) + rozumové ctnosti (VI) c. spravedlnost (V) d. přátelství (VIII) → příští přednáška (Matěj Troup) Metafyzika O nebi Meteorologiky Fyzika O vzniku a zániku O duši Etika Níkomachova Politika V. Člověk, obec a dobro Úvod do Aristotelovy „druhé“ a praktické filosofie V. 2. Člověk jako tvor žijící ve společnosti A. Život teoretický nebo praktický? (VII 2-3) B. Politika a etika C. Aristotelovy politické úvahy Metafyzika O nebi Meteorologiky Fyzika O vzniku a zániku O duši Etika Níkomachova Politika V. Člověk, obec a dobro Úvod do Aristotelovy „druhé“ a praktické filosofie 2. A. Život teoretický nebo praktický? (Polit. VII 2-3) Život politický a prakticky činný X život rozjímavý – „teoretický“, vlastní filosofovi ̶ Blaženost obce a jednotlivce má být tatáž. ̶ Nejlepší ústava musí umožňovat občanům dobré jednání a dosažení blaženosti. ̶ Život politický neznamená násilné vládnutí, nýbrž vládu podle přirozenosti → nejlepší činný život. ̶ Ale θεωρία [theória] samotná je také činnost, neboť představuje blaženost, jež je činností (viz stav boha a kosmu!). Proto… ̶ … nejvíce činní jsou ti, kdo svým myšlením vedou a řídí i vnější činnosti. Metafyzika O nebi Meteorologiky Fyzika O vzniku a zániku O duši Etika Níkomachova Politika V. Člověk, obec a dobro Úvod do Aristotelovy „druhé“ a praktické filosofie 2. B. Politika a etika ̶ politika zahrnuje účely ostatních praktických věd → je jim nadřazena ̶ jejím předmětem je nejvyšší dobro ̶ dobro jednotlivce je odvozeno od dobra obce ▪ … i jestliže toto [tj. dobro] jest i pro jednotlivce i pro obec totéž, přece je patrně dobro obce něco většího a dokonalejšího…; vždyť milé jest dosáhnouti dobra i pro jednotlivce, krásnější však a ve větší míře božské dosíci ho pro národ a obce. (EN I 1) ̶ dokonalost (ctnost) dobrého člověka či muže je podmíněna a omezena politickou situací ▪ areté muže = vládnout sám sobě a svým věcem na základě rozumu ▪ areté dobrého občana = vládnout nebo poslouchat podle politického postavení ̶ ideálně – blaženost obce = blaženost jednotlivce (viz VII 2) Metafyzika O nebi Meteorologiky Fyzika O vzniku a zániku O duši Etika Níkomachova Politika V. Člověk, obec a dobro Úvod do Aristotelovy „druhé“ a praktické filosofie 2. C. Aristotelovy politické úvahy a. přirozený základ obce (I) b. kritika starších představ (především Platónových; II) c. občan a ústava – typy ústav (III) d. o jednotlivých ústavách (III – VI) e. ideální obec a výchova v ní (VII – VIII) Metafyzika O nebi Meteorologiky Fyzika O vzniku a zániku O duši Etika Níkomachova Politika V. Člověk, obec a dobro Úvod do Aristotelovy „druhé“ a praktické filosofie 17 Děkuji za pozornost. V. Člověk, obec a dobro Úvod do Aristotelovy „druhé“ a praktické filosofie