Správné psaní pro překladatele Zkouška 1, 31. 5. 2021 Na základě srovnání s originálem zredigujte a přepište český text do správné podoby. Komentujte vybrané odchylky. „Odmítnout studovat civilizace znamená odmítnout historii“ Dva historici, Gabriel Martinez-Gros, „Na druhé straně křížových výprav“, a Olivier Hanne, „Evropa čelí islámu“, zkoumají náš staletý vztah s muslimským světem. A vezměte si dnes pár lekcí. Křížový rozhovor. Jako společný osud, jako společenství stávání se, se Evropa zrodila do vědomí sebe sama prostřednictvím procesu diferenciace a konfrontace, ve kterém hrál klíčovou roli islám. Nebylo to tak dávno, co to bylo zřejmé mnoha historikům všech přesvědčování. Marxista jako Brit Eric Hobsbawm (1917–2012) tak mohl napsat, že „samotná myšlenka historie Evropy definovaná mapami byla možná až s nástupem islámu“. Nedávno se k tomuto číslu ve svých knihách vrátili dva historici: Gabriel Martinez-Gros s filmem Na druhé straně křížových výprav. Islám mezi křižáky a Mongoly a Olivier Hanne s Evropou versus islám. Příběh dvou civilizací. 7.-20. Století. Dnes si velmi dáváme pozor na pojem „civilizace“. Olivier Hanne, píšete však, že „odmítnutí této představy staví historika a kohokoli před zející propast“. Co na to říct? Olivier Hanne: Pokud nepoužijeme tento pojem, který popisuje systém kolektivního života se společnými hodnotami, riskujeme, že upadneme do totálního relativismu. Pravidelně se opakuje zásadní hádka: jaká je realita toho, co analyzuji? Když studuji texty o historii Evropy, střetávám se pouze s reprezentacemi, jednoduchým diskurzem, který obyvatelé o sobě dělají, nebo s objektivní realitou? Já osobně se snažím situovat do jakési nepříjemné situace mezi nimi: v mých očích musí být tento pojem zachován, aby se zabránilo pádu do čisté diskurzivní analýzy, a protože myšlení civilizací v množném čísle není, neznamená ospravedlnění „šoku“, z nichž hovořil Samuel Huntington [1927-2008]; znamená myslet na jinakost v historii a dialog v současnosti. Gabriel Martinez-Gros: Souhlasím. Musíte použít tuto představu a říkám to ještě větší silou než před dvaceti lety, váhal bych to říct. V 80. letech jsem byl „diskurzorem“, byl jsem jedním z těch, kteří potvrdili důležitost diskurzu, o kterém mluví Olivier Hanne. Ale dnes zastávám velmi odlišný názor, protože svět se velmi zásadně změnil. « Refuser d’étudier les civilisations, c’est refuser l’histoire » Deux historiens, Gabriel Martinez-Gros, avec « De l’autre côté des croisades », et Olivier Hanne, avec « L’Europe face à l’Islam », explorent nos relations séculaires avec le monde musulman. Et en tirent quelques leçons pour aujourd’hui. Interview croisée. Comme destin partagé, en tant que communauté de devenir, l’Europe est née à la conscience d’elle-même à travers un processus de différenciation et de confrontation dans lequel l’Islam a joué un rôle-clé. Il n’y a pas si longtemps, ce constat relevait de l’évidence pour beaucoup d’historiens, toutes tendances confondues. Ainsi un marxiste comme le Britannique Eric Hobsbawm (1917-2012) pouvait-il écrire que « l’idée même d’une histoire de l’Europe définie par les cartes n’est devenue possible qu’avec la montée de l’Islam » . Récemment, deux historiens sont revenus sur cet enjeu dans leurs livres respectifs : Gabriel Martinez-Gros avec De l’autre côté des croisades. L’Islam entre croisés et Mongols, et Olivier Hanne avec L’Europe face à l’Islam. Histoire croisée de deux civilisations. VII^e-XX^e siècle. On se méfie beaucoup, aujourd’hui, de la notion de « civilisation ». Pourtant, Olivier Hanne, vous écrivez que « le refus de cette notion met l’historien, et n’importe qui, devant un gouffre béant ». Qu’est-ce à dire ? Olivier Hanne : Si on n’utilise pas cette notion, qui décrit un système de vie collective avec des valeurs communes, on risque de tomber dans le relativisme total. Il y a là une querelle de fond qui renaît régulièrement : quelle est la réalité de ce que j’analyse ? Quand j’étudie des textes sur l’histoire de l’Europe, est-ce que je suis seulement face à des représentations, à un simple discours que des habitants tiennent sur eux-mêmes, ou face à des réalités objectives ? J’essaie personnellement de me situer dans une sorte d’entre-deux inconfortable : à mes yeux, il faut garder cette notion, pour éviter de tomber dans la pure analyse de discours, et parce que penser les civilisations au pluriel, ce n’est pas justifier le « choc » dont parlait Samuel Huntington [1927-2008] ; c’est penser l’altérité dans l’histoire et le dialogue au présent. Gabriel Martinez-Gros : Je suis d’accord. Il faut utiliser cette notion, et je le dis avec d’autant plus de force qu’il y a vingt ans, j’aurais hésité à le dire. Dans les années 1980, j’ai été un « discursif », j’ai été de ceux qui ont affirmé l’importance du discours dont parle Olivier Hanne. Mais aujourd’hui, je suis d’un avis très différent, car le monde a changé, très profondément.