Filozofický ústav AV
https://sources.cms.flu.cas.cz/src/print.php?id=182&page=
e-archiv CMS
FONTES RERUM BOHEMICARUM.
VIII.
PETRI DE MLADOflOWIC OPERA HISTORICA NEC NON ALI AE DE M. JOHANNE HUS ET M. HIERONYMO PRAQENSI RELATIONES ET MEMORIAE
prameny
dějin Českých
VIII.
HISTORICKÉ SPISY PETRA Z MLADOŇOVIC A JINÉ ZPRÁVY A PAMĚTI O M. JANOVI HUSOVI A M. JERONÝMOVI Z PRAHY.
VYDAL
VÁCLAV NOVOTNÝ.
S PODPOROU MINISTERSTVA ŠKOLSTVÍ A NARODNi OSVĚTY.
V PRAZE 1932.
NÁKLADEM NADANÍ FRANTIŠKA PALACKÉHO. - TISKEM DR. ED. QRÉO ItA A SVNA V PRAZE.
z 1
15.03.2021 16:27
VYPRAVOVANÍ O SMRTI HUSOVÉ.
225
nemuož. A když jěj ruka světcská z dopuščenie božieho popadla, týž vyznali Ste, že jest nemý hriešnik a svatokupec, najhorší kacieř a že [s]n svú vlastmi ženu přebývá, jehož na Kotlebiech na hradě držíte. A což jest tento sbor v létč učinil, poznáf, když zima přijde; rozlétajíf sč jako čápi a jich ustavenie stane jako poučiny." Ohlédl sě na krále Uherského i vece, řka:" „Králi, oč ■ i s stojíš, tobčf to nepůjde,0 neb za svými listy glejtovnými0 o život připravuješ! Oč "stojíš, toběť to nepuojde. Ciesařěm Římským nebudeš ani králem v Čechách."'6 To uslyšav král Uherský, zapýři sě hanbu i sklopi svú hlavu."
Inhed někakéq articule proti němu čitecliu pod svědky svrchupsanými anebo dole-psanými a řkúce: „Na tof máme dva kanovníky s Vyšehradu a dva s hradu a dva z mistróv koleje Pražské a dva zuobecních města Starého Pražského, žes ty řekl v svém kázání jednom, že" matka božie jest jako jiná žena." A zaplakav, odporu učini, řka: „Odstup to ode mne biedneho a nestatečného. O panněí Maryji včřímf i držímť, že před početím čistú pannu byla jest, po porození čistú pannu ostala jest, bez porušenie těla svého ostala jest. •išli Také věřím o jejiem povýšenie v nebi, najdôstojnejšie stvorenie jest, v nebi také 'nad anjely, nad proroky, nad apoštoly i nad mučedlníky i nade všechny panny do konce světa."
Když vyzná vieru o matce božie, inhed přěsta. I vecechu, řkúce:38 „Kadeři zatvrzený, hodně potupený a na smrt odsúzený i do pekla poslaný, ty si řekl, když kněz tělo božie posvětí a na svú hlavu pozdvihner i na korporál spustí, že nezuostave jediné chléb hmotný, to jest latině řečeno: panis materialis vel substancialis." A zaplakav, odporu učini, řka: „Odstup to ode mne biedneho, nestatečného. Taktof věřím i držím o tělu božiem: když kněz zřiezený a zřiezeně kuoltáři pristúpi, s náboženstvím ta slova* die, inhed celé tělo Krystovo zuostává, z Marie panny narozené a na kříži umučené, sedície na pravici •1» boha otce všěmohúcicho, dokudžf kolivěk ta "svátost vidomá trvá, bělost a okrúhlost."
Třetí articul pod týmiž svědky řkúce: „Slyšíš, kacieři zatvrzený, hodně potupený, že tys řekl, žes čtvrthá osoba Trojice svaté."*9 Odporu učiniv i vece* řka: „Odstup to ode mne biedneho a nestatečného, bjch tak chtčl nemúdre smysliti. Taktof věřím i držím o Trojici svaté, vyznávám a na tom umierám, že tři jména, tři osoby jeden byt, jedna moc, to jest otec, syn i duch svatý, ti třie jedno jsú bez rozdíla, nic tu čtvrtého nepřidávám."
Tehdy40 nikakú korunu papierovú lokte zvýší přinesechu, na niežto tři tfábly malovali črnč biechu. To uzřev Mistr Jan Hus, přijě v svoji ruce i vstavi na svú hlavu a řka: •i9i 0 Ježíši ukřižovaný, beránku pokorný, však ty tmovú korunu, až do mozsku "se krví pro-bodenú pro me hriešneho přijel na svú svatů hlavu; a jáf tuto mckúčkú a lehkú korunu pro tvú pravdu přijímám a za mé hřiechy časného pohaněnie, abych časného" znikl."
Inhed nikaký řětčz přinesechu, na nčmžto chudý jeden kotlík svoj věšal bieše.41 I vece Mistr Jan Hus, řka: „ó Ježíši ukřižovaný, beránku pokorný, však žev tv od biskupov Starého zákona přes cělú noc vázán i posmievánv a jat; tento řetěz lehký pro tvú pravdu
n chybi v rkpe. — 0 psáno .nepuygde'. — p psáno .leytownymi'. — <t psáno .nykakc'. — ' psáno ,po-zdwichne'. — 8 ,a' původně vynechané vtěsnáno mezi písmena. — * ,wecz' rkp. — u tak v rkpe. místo .vččného'. — y ,e' dodáno později.
31 Řeě úplně smyšlená. — " Zikmund stal se císařem 1434, králem českým skutečným (korunován již v 1420) teprve 1436. — " Podle českého zpracováni Petra z Mladoňovlc v. svrchu str. 138. — " Tento artikul Husovi v této schůzi vytýkán nebyl a také jeho řeč je smyšlená; Učení se jinak z části opírá o Petra z Mladoňovlc (v. str. 131). — *• Vypravováno volně, ač artikul Husovi zde vytýkán byl; srvn. českou relaci Mtadoňovi-covu svrchu str. 131. — " Artikul vznikl neporozuměním realismu Husovu; z učeni, že by sebe pokládal za čtvrtou osobu v Trojici, Hus viněn nebyl, v. str. 114 pozn. 11; v. t svrchu 132-133. — " Srv. výše str. 140. — 11 Zmínka zase přemístěna; ve vypravování Mladoňovlcově (českém, v. str. 144) čte se až při vlastním upáleni, kam správně náleží; také řeč Husova jest arci smyšlena.
29
226
vypravovaní o smrti husove.
mile přijímám." Inhed vecechu biskupové, řkúce: „Neduostojně tento kacieř kněžstvie požíval, bez odpustenie Římského kostela kázal slovo božie, pletl sě v slúženie mší. Protož bud jemu zkažena čest kněžská, to jest pleš na kříž jako bláznu "proholena." A jiní vecechu": „Nožicemi prostřižena.w" I zasmiev sč i vece, řka: „Ô kterak biskupové Starého zákona brzo jsú sě o rúhanie a posmievánie mého milého pána smluvili, a vy o mě biedneho a nestatečného nemuožte sě smluviti. Odpustiž jim, božč, nebof nevedie, cof činie." Odpověděv kardinál Kameracenský" i vece, řka:*5 „Dostis, Hussi, krýrala v Pražském městě, uvuodiec v bludy a v kacieřstvie lid obecný. Protož zdef tobě to nepůjde."
Inhed" obiečechu jřj v meSné rúcho ku posmievání, mezi sebú postavichu před oltářem velikým, davše kalich střiebrný s patenú v ruce jeho i vecechu, řkúce: „o Judáši zlořečený, jěštos opustil radu pokojí tohoto svatého sboru a odščl si *v radu z Židy, dnes otiímáme kalich od tebe, vněmžto sě krev Krystova obětuje na odpuščěnie hriechom, a tvú duši i s tvými pány dábly na zatracenie possielámy." Odpovědě Mistr Jan Hus,řka: „Jáf douffám, že( dnes budu piti kalich s mučedlníky a se pánem Krystem v nebeském království. A vy mú duši porú-
Čiete ďáblóm, a jáf ji porúčiem pánu Krystu."
Pak z mešnčho rúcha jěj svlekše, mezi sebú jěj postavichu. Inhed biskup Lauden-ský," jenž slove mnich," na stolici vstúpi i učini kázanie O kacieřství, vzem řěč svatého Pavla, v jedenácté kapitole"k Rímenínóm* řka: ,Buďzabito těloyhřícha',* to jest horšie tělo Janovo Hussovo kacieřovo nežli tělo Jidášovo. Neb Jidáš, zradiv pána Ježíše, tiem jest poslúžil vščm k spasení, ale tento jest větči hriech" "učinil než Jidáš, zprzniv cierkev svatů Rímskú. Protož již du-chovnie ruka nemá s ním nic činiti, dává jěj ruce světské, aby ruka světská jeho bludy a kacieřstvie obměkčila skrze oheň smrti.
Tehdy inhed nčkakéb kniežky podobnéc k jeho počěchu upalovati a za kacieřstvie od-suzovati." Odpovědě Mistr Jan Hus i vece: „Kterak vy mé české písmo odsuzujite a za kacieřstvie potupujete, jehož ste nečtli, byste chtěli, neumiete." Neb" jsú tu byli jazíkové rozliční, Uhři, Němci, Vlachové, Francňsi, Engliši i jiní jazykové, kromě leč by Jan biskup Litomyský co jim rozuměl, neb on Cech bieše. Tehdy60 Mistr Jan Hus jednu offertoři vyzná, kteráž se na mši obecným běhern zpievá, řka: „Povstaň, pano matko, královno "nebeská, pros za nás dobrých věcí syna tvého." Jakož bieše německy v žaláři naučen, k obecnému lidu tak vece, řka:51 „Takf věřím i držím o přímluvě pany Marie." Tehdy" obecný lid počě spolu šeptati: „Ten-toť dobré věci vyznává, nemělf by umřieti, ved-lif jest tak v Čechách." Znamenav to král Uherský s nabadači, úhlavními nepřáteli jeho, i vece, řka: „Snad by nám obecní lid pěknými řečmi v své bludy a kacieřstvie uvedl." I přikáza biřicóm skaryotóm,d aby lid obecní biči a kyji od něho rozmrskali mimo." Sám s katy, biskupy a preláty s ním osta, i přikáza knězi Hanušovi Herczuklemovi,6' aby vstana, dal jěj katu. Knčz Hanuš Herczuklem mladý, dav
w psáno: .prostrzigena*. — * .Rímcnínow' rkp. — y ,e' nadepsáno. — 1 psáno .chřicha'. — ■ psáno .chřieclť. — b za tím škrtnuto: ,kniežě\ — c za tím škrtnuto: ,kygc'. — a tak v rkp. místo .skaryantóm'.
** Také zde autor oživuje přímou řeči, o čem se u Mladoňovice toliko referuje; srvn. svrchu 137. — 41 Řeč je smyšlena. — " Co následu<c, volné podle Mladoňovice, s některými dodatky; srvn. svrchu str. 137—139. — " Jakub Ballardi Arrigoní z řádu dominikánského, biskup v Lodi, jenž však mél kázáni hned na začátku schůze. — " Vzniklo asi neporozuměním českému textu Mtadoňovlcovu: »biskup Laudensis řečený, mnich*; srvn. svrchu str. 128—139, obsah kázáni podán samostatně. — *• Rom. 6. 6. — " Knihy Husovy byly spáleny na hřbitově Kostnickém hned po schůzi. — " Doslovně z listu Husova do Čech (Palacký, Docum. č. 85 str. 138, Novotný, Husova korresp. č. 153 str. 317—318), ale srvn. svrchu str. 136. — 50 Celá následující scéna jest smyšlena. — " K lidu mluvil Hus teprve cestou a na popravištt; lat. překlad české relace Mladoňovicovy připomíná, že se tak stalo německy; v. svrchu str. 144. — ■ Srvn. str. 142. — " Vypravováni imyšlené. Snad vzniklo na základě zprávy Barbatovy o zákaze provázet! Husa; v. svrchu č. V, str. 17. — " Byl to falckrabi Ludvik, nikoli Jan; označeni „Hercuklcm" vzniklo neporozuměním, falckrabi byl synem krále Ruprechta, jenž měl přijmi Klem.
vypravovaní o smrti husove.
227
jablko zlaté s křížem duostojenstvie svého držěti jinému kniežeti, i da jej katu. Ješčě Mistr
• 198 Jan Hus vieru 'obecnú vyzná, kterúžto dvanást biskupuov písma svatého složilo: „Takf
držím i včřím o obecné vieřě křěsfanské."
I vyvedechu jéj tú branú Kotleby hradu, kteráž vede cěstú vedle Rýnu, vkopavše hluboko koncem v zemi prkno." To uzřev Mistr Jan Hus, i poklečě. Pomodliv sě i vece, řka:60 „Pane bože, prossímf, rač svú svatů pomoc dáti, na této posteli muoj život doko-nati." Koruna s hlavy jeho spade, on uzřě tři ďábly malované, i zasma sč, řka:" „Titof mi neuškodie, když sě pekelných nebojím." Tehdy jeden z mistróv vece: „Vždyckyf obyčej mají kacieři sě smieti, byf sě jim najhóřč vedlo. Vstav, mistře, na to kacieřské tělo korunu* jeho, af umře, odzdrayie srdce cierkve svathé." Jeden68 stoje vece, by byl zpovědl-ník dán člověku tomu. Ale že on byl sě zpoviedal v žaláři tajně, již nebieše potřebie viece.
• 197 'Tehdy jčden kněz, na krásném koni sedí, črveným podstavcem podšitým:6Í „Nenief hodné dáti ka-
cieři řád cierkve svathé, necht tak umře jako pes."
Tehdy* prossi žalářných svých, aby jč k němu připustili, jim poděkova* a s nimi sě požehnav, řka: „Odplata vaše buď pán buoh v hodinu smrti vašie." Tehdy* kat jěj přiváza v stojěčky k slúpu tomu jedním řetězem za hrdlo, druhým u puoli a třětiem za nohy, i oklade jěj révovými otépkami suchými vuokol zvýší do brady. I přijede kněz Hanuš Her-czuklem mladý a hrabě z Puphaiinu"> maršálek říský, i vecechu, řkúce: „Odvolaj a svuoj život zachovaj, ale nechajt81 za tě malé pachole odvolá." Odpovede i vece mistr Jan Hus: •i9B „Pončvadžf ústa "má z mladosti zúmysla jsú nelhala, ovšem cizie ústa za mě Iháti nebudú." Vrhšě rukama rózno i jědechu pryč, řkúce: „Zapal, mistře, zatvrdilf sě jě v svém kacieřství, jižf nikoli neustúpi "
Když kat zapáli, veliký oheň s dýmem znide, Mistr Jan Hus křikl k bohu velikým douffáním i vece: „Kryste, synu boha živého, smiluj sě nade mnú hřiěsným." Tehdy vza písmo svatého Davyda v žaltáři, jeden žalm konaje i vece:61 „Pane bože všemohúci, vedle tvého velikého milosrdenstvie a tvých mnohých slitování slituj sě nade mnúh hřiešným," hýbaje rty svými, .Otčenáš' řiekaje v sobě, tak dlúhý čas biešě v tom plameni, jako by mohl odjíti v Pražském městě přes most na onu stranu k matce božie veliké,'" i vy-
• i»9 pu'stil jest duši svú.
Tehdy oheň opade a samo tělo obhořalo a na tom prknu ostalo biešě. I přikáza Her-czuklem64 tři vuozy drv přivézti1 biešě, zbivše koly hlavu na drobné kusy, aby snad Cechovék kacieři, dosáhnúce kostí, snad za1 svátost neměli. Také suknici jeho i škornicě, což v žaláři s ním biešě, na oheň vložichu, srdce jeho na obostřěnčm kole upečěchu, všecko i s kostmi v prach obrátichu, hluboko v zemi vyryvše, vsypachu na káry, kdež najblížě Rýn bieše, u vodu roztrúsichu, řkúce:66 „Ploviž, Hussi, k bohu svému, jakožs obykla," zavolavše biřičským hlassem, přikázachu přísně: „Ktož by tohoto kacieřě litoval anebo následoval a neb učěnie jeho držal, staň sě jemu též nebo horšie." I odešli jsú etc.
e .korun' rkp. — 1 ,Tehdi' rkp. — r opraveno z .podiekiiKe*. — h psáno ,niu\ — 1 psáno: prziwesti'. — k poslední ,e' doplněno jiným inkoustem. — 1 ,z' opraveno z ,s'.
" Srvn svrchu 144. — »• Modlitba je smyšlena. — " / tato slova dodal teprve náš autor, a také následující poznámka „mistra" jednoho smyšlena jím, jinak v. str. 143 n. — Dalši volné podle Mladoňovice, ale se změnami; v. str. 142 n. — s* Asi Ulrich Schorand; vynecháním slov ,v zelené sukni' vzniklo hořejší zmateně čteni; řeč zde vložená zase není historická. — Falckrabi Ludvik a Hoppe z Pappenheimu maršálek srvn. str. 145. — Dalši zase vymyšleno, těžko říci, na jakém základě; srvn. co o tom vypravuje později Nibling v. níže č. XV11I — •* Žalm 50, 3, — " Vzato zase z vypravováni o Jeronýmovi; v. niže č. XVI. — " Detail o rozkázáni Klemově zná zase jenom náš autor. —    / vše dalši jest výmysl autorův.
29 •