CELÝ ŽIVOT I Strž byla hluboká a odlehlá. Její žluté písčitohlinité svahy, porostlé borovicemi s červenými kmeny, se táhly v příkrých úpadech a dole protékal potok. Nad strží stál vpravo i vlevo borový les - neprůchodný, starý, pokrytý mechem a zarostlý olším. Nahoře bylo (ěžké, šedé, nízko se svažující nebe. Člověk sem zavítal zřídka. Bouře, vody a čas podmílaly stromy, padaly hned na místě, pokrývaly zemi, hnily a stoupal z nich sytý, nasládlý pach trouchnivějících borovic. Bodlák, če-kanka, jeřabina a pelyněk tady bujely nerušené celá léta a půda jimi byla porostlá jak štětinatým kartáčem. Na dně strže byl medvědí brloh. V lese žila spousta vlků. Na příkrém, špinavě žlutém svahu se vyvrátila borovice, otočila se a na mnoho let zůstala trčet kořeny vzhůru. Kořeny, připomínající náhle znehybnělého rozkročeného lesního skřítka, který se šplhal nahoru, už také obrostly kukaččím mechem a jalovcem. A v těch kořenech si uvili hnízdo dva velcí šedí ptá ci, samička a samec. Ptáci byli velcí, těžcí, měli šedožluté anahnědlé pc ří, neobyčejně tvrdé a husté. Křídla měli krátká, širo ká a silná; nohy s velkými drápy jim pokrylo čcine prachové peří. Na krátkých, silných krcích seděly velké čtvercové hlavy se žlutými zobáky, zahnutými tak, jak je mají zahnuté pouze draví ptáci, a s kulatými, krutými a těžce zírajícími zraky. Samička byla menší než samec. Její nohy se zdály tenčí a hezčí a v pohybech a v křivkách jejího krku, ve sklonu hlavy byl jakýsi těžký a primitivní půvab. Samec byl drsný, hranatý ajedno křídlo, to levé, se nešikovně skládalo: takhle svěšené ho měl od té doby, co se rval s jinými samci o družku. Hnízdo se posadilo mezi kořeny. 1'od ním ze třech stran klesal dolů svah. Nad ním se prostíralo nebe a několik zpřelámaných stromů do něho natahovalo kořeny. Kolem a dole ležely kosti, už omyté dešti a zbělelé. Hnízdo však bylo vyloženo kameny a hlínou a vystláno prachovým peřím. Samička neustále seděla v hnízdě. Samec ale přešlapoval na pahýlu velkého kořene, nad strží, osamělý, měřící si svým těžkým pohledem všechno široko daleko kolem i dole - seděl s hlavou zataženou mezi křídly, která měl unaveně svěšená. II Setkali se, ti dva velicí ptáci, právě tady, nedaleko ml slr/.c. To už se pomalu rodilo jaro. Na úbočích tál .....li, v lese a v úžlabinách dostai šedou barvu a byl podivne sypký. Z borovic stoupala bílá těžká vůně. Soumrak býval zelený, trval dlouho a byl plný zvuků. Vlci opouštěli smečky a jejich samice rodily vlčata. Selk.ili se na lesní pasece za soumraku. 257 Jaro, slunce, dovádivý vítr a lesní zvuky vložily do samcova těla jarní, pozemskou tíži. Dřív létal nebo seděl, vydával skřeky nebo mlčel, létal rychle nebo pomalu, poněvadž kolem něho i v něm k tomu byly příčiny: když byl hladový, vzlétal, aby našel zajíce, zabil ho a sežral - když prudce svítilo slunce a oslňovalo, nebo když byl příliš prudký vítr, skrýval se před ním - když viděl plížícího se vlka, odlétal pryč, aby se zachránil. Teď lomu ale bylo jinak. Létat, sedět, křičet nebo mlčet ho už nenutil hlad ani pud sebezáchovy. Ovládalo ho něco, co bylo mimo něj a mimo jeho pocity. Když nadcházel soumrak, sám nevěda proč se zvedal ze svého místa a přelétal z jedné paseky na druhou, neslyšně mávaje velikými křídly a bystře upíraje zrak do zelené, jakoby číhající mlhy. A když jednou uviděl na pasece ty, kteří se mu podobali, a mezi nimi samičku, nevěda proč tomu tak musí být, vrhl se tam a pocítil v sobě neobyčejnou sílu a velkou nenávist k těm ostatním samcům. Chodil kolem samičky pomalu, těžce našlapoval, křídla měl rozpjatá a hlavu zakloněnou. Zlostně a spatra hleděl na ostatní samce. Jeden z nich, ten, který byl vítězem před ním, chtěl se mu postavil a vrhl se na něho se zobákem připraveným klovnout. A došlo mezi nimi k souboji - dlouhému, mlčenlivě mu a krutému. Nalétávali jeden na druhého, bojovali zobáky, hruděmi, drápy a křídly, zastřeně skřeholali a drásali si navzájem těla. Jeho protivník byl slabší a nakonec se unavil. On se vrhl znova k samičce a chodil kolem ní, kulhavě našlapoval a vláčel za se bou po zemi zkrvácené levé křídlo. 258 Borovice obklopily paseku. Země byla zasypaná chvojím. Noční nebe, pokryté hvězdami, se modralo. Samička byla lhostejná k němu i ke všem ostatním. Procházela se klidně po mýtině, rozrývala zem, tu a tam chytila myš a s klidem ji sežrala. Zdálo se, žc samcům nevěnuje pozornost. To trvalo celou noc. Když ale noc začala blednout a na východě se objevila zelenofialová čára svítání, přiblížila se k němu, vítězi nad všemi, opřela se o jeho hruď, zobákem se něžně dotkla jeho velkého křídla, pokusila se polaskat je a uzdravit, a pak se pomalu oddělila od země a vzlétla ke strži. A on ztěžka pohybuje velikým křídlem, nevšímaje si toho zranění, opilý, opile skřehotající, se rozletěl /.a ní. Slétla právě ke kořenu té borovice, v níž se pak uchytilo jejich hnízdo. Sameček se sedl vedle ní. Začal být nerozhodný, rozpačitý z přemíry štěstí. Samička několikrát obešla samce, znova ho začala laskat zobákem. Potom přitiskla hruď k zemi, podlomily sejí nohy i křídla, zamhouřila oči a zavolala samečka k sobě. Samec se k ní vrhl, chytaje do zobáku je|i peří, plácal po zemi svými těžkými křídly, začal byl odvážný a začal rozkazovat - v jeho žilách se rozlil, i lak krásná trýzeň, tak silná radost, že oslepl, u kiome té sladké trýzně necítil nic, ztěžka dýchal, až >»' v lokli rozléhala hluchá ozvěna apředjitřní ticho se ilmlilo na kousky. Sumička se poddala. N.i východě se už objevil rudý proužek svítáníazá-vijľ v ii/.labinách zfialověly. 2.59 III V zimě stály borovice nehybně a kmeny jim zhnědly. Ležel hluboký sníh, smetený do vrstev, které se ponuře svažovaly ke strži. Nebe se zastřelo šedou clonou. Dny byly krátké a soumrak je neopouštěl, a v noci kmeny pukaly mrazem a větve se lámaly. V němém tichu svítil měsíc a zdálo se, že právě proto je mráz ještě silnější. Noci byly trýznivé - pro ten mráz a losforeskující svit luny. Ptáci seděli přitisknutí k sobě v hnízdě, aby se zahřáli, ale mráz jim přesto pronikal pod peří, osahával jejich těla, tuhlo jim všechno - nohy, jemná místa kolem zobáku i hřbety. A bloudící světlo měsíce je zneklidňovalo a děsilo, jako by celá země byla jediné obrovské vlčí oko, a proto se tak strašlivě třpytila. A ptáci nespali. Ztěžka se obraceli v hnízdě, vyměňovali si místa a veliké oči měli otevřené dokořán, světélkovaly jako trouchnivějící pařezy. Kdyby ptáci uměli myslet, ze všeho nejvíc by si přáli, aby už přišlo jitro. Už hodinu před rozbřeskem, když měsíc odcházel a pomaličku se vkrádalo světlo, začínali ptáci cítit hlad. V krku měli nepříjemný pach žluči a zobák se jim čas od času bolestivě svíral. A když jitro už definitivně zešedlo, odlétal samec na lov. Letěl pomalu, doširoka roztáhl křídla a porna lu jimi mával, bystrým zrakem propátrával zemi pod sebou. Obvykle lovil zajíce. Někdy ale dlouho na žádnou kořist nenarazil. Létal nad roklí, zalétal ne kdy velice daleko od hnízda, vylétal ze strže na širo ké bílé prostranství, kde v létě tekla Kama. Když nenašel žádného zajíce, útočil i na mladé lišky a na straky, ačkoli ty neměly dobré maso. Lišky se dlouho úporně bránily, kousaly a škrábaly ho, a zaútočil na ně musel velice šikovně. Bylo nutné rázem prudce udeřit zobákem do šíje, hned za hlavou, a jakmile se pařáty zasekly do hřbetu, v mžiku se vznést vysoko do vzduchu. Tam, ve výšce, se liška už nebránila. Samec letěl s kořistí domů do rokle, do hnízda, a tam se samičkou sežrali všechno hned naráz. Žrali jednou denně a nasytili se tak, že se jen stěží pohybovali a zobáky jim klesaly dolů. Spolykali dokonce i sníh promáčený krví a zbylé kosti samička shodila ze svahu dolů. Samec se usadil na pahýl kořene, na-i epýřil se a nasupil, aby mu bylo pohodlněji, a cílil, jak teple jím po jídle protéká krev, jak se mu převaluje ve střevech a působí mu rozkoš. Samička seděla v hnízdě. K večeru samec bůhvíproč klokotal: „U-hu-ú!" křičel tak, jako by zvuk v jeho hrdle Idocházel vodou. ()l>čas ho, jak seděl osaměle nahoře, zpozorovali vlci, a některý vyhladovělý vlk se začal drápatpo svahu vzhůru. Samička byla poděšená a pištěla strachy. Sumec ale klidně hleděl dolů svými širokými, přisle-iilymi zraky, pozoroval vlka - jak se vlk, pomalu špl-liii|ľ vzhůru, pojednou utrhl a v střemhlavém pádu se v (o iii mělčích řítil dolů, smetal tělem chuchvalce sněhu .1 kmičel bolestí. I'i ihli/ovnl se soumrak. 260 261 IV V březnu se dny prodloužily, začínalo hřát slunce, sníh hnědl a tál, soumrak se dlouho zelenal. Zjara bývalo víc kořisti, poněvadž všichni obyvatelé lesa už cítili neklid předjaří, svíravý a omamný, toulali se po mýtinách, po svazích a po lesích, ačkoli to bylo neprozřetelné, ale neodolali volání předjarní země -a ulovit je bylo snadné. Všechnu kořist samec přinášel samičce, sám žral jen málo: jenom to, co mu samička nechávala - zpravidla to byly vnitřnosti, maso z hrudních svalů, kůže a hlava, ačkoli z hlavy samička pokaždé vyklovala oči jako to ncjchutnčjší. Přes den samec seděl na pahýlu trčícího kořene. Svítilo slunce. Vál slabý a měkký větřík. Na dně rokle šuměl černý a teď spěchající pramen, ostře obroubený bílými břehy sněhu. A mívali hlad. Samec seděl se zavřenýma očima, s hlavou vtaženou pod křídla. I v něm byla pokora, únava očekávání a provinilost, která nešla příliš dohromady s jeho krutostí. Za soumraku však ožíval. Probouzel se v něm veselý neklid. Zvedal se na nohy, natahoval krk, otvíral dokořán kulaté oči, roztahoval křídla a znova je skládal, bil jimi do vzduchu. Potom se znova schoulil, zatáhl hlavu, přimhouřil oči a skřehotal. „U-hu-hu-hu-ú!" křičel a děsil obyvatele lesa. A ozvěna v rokli odpovídala: „U - ú. . ." Soumrak byl modravý. Nebe postupně dláždily velké nové hvězdy. Bylo cítit mastnou vůni borovic. v rokli - za mrazu - na noc utichal pramen. Třebaže v lokaništích křičeli pláci, panovalo majestátné ticho. Když se načisto setmělo a noc už zase byla modrá, samec se pokradmu, vesele a zároveň provinile, opatrně našlapuje nohama, které neuměly chodit po zemi, vracel do hnízda k samičce. Jásal velkou a krásnou vášní. Usedal vedle samičky, hladil zobákem její peří. Samička byla důvěřivá a bezmocná ve své něze. Svým jazykem, jazykem instinktu, samička říkala samci: „Ano. Můžeš." A samec se k ní vrhal, zmíraje vášnivou blažeností. A ona se mu vzdávala. V Tak to trvalo týden, půldruhého. 1'otom už, když k ní samec v noci přicházel, říkala: „Ne. Už toho bylo dost." Říkala to, poněvadž cítila instinktem, že toho bylo dosl, poněvadž přišel jiný čas - čas mláďat. A samec, provinilý a rozpačitý z toho, že neuhodl príkazy samičky, příkazy instinktu vloženého do samičky, od ní odcházel, aby znova přišel až za rok. VI A od jara, přes celé léto až do září byli oba, samec i Niiiiiuka, zaneprázdněni velkým, krásným a nutným 262 263 úkolem, jak přivést na svět mláďata. Do záři, kdy mladí vylétají z hnízda. jaro a léto se prostíralo jako pestrý koberec a doho íívalo v planoucích ohních. Borovice se zdobily svíč kami a mastné voněly. Vonély rozkvetlé louky. Kvetly a odkvetly: zvonečky, macešky, bodlák, slzičky Panny Marie, pelyněk, jetel a spousta jiných trav. V květnu byly noci mokré. V červnu zelenobílé. Červánky hořely jako červený plamen požáru, v. noci se vyvaiily a ploužily se přes celý den po rokli stříbřitě bílé chomáče letní mlhy, stírajíce obrysy okolního světa. Zpočátku bylo v hnízdě pět šedých vajíček, zeleně kropenatých. Pak se objevila ptáčata: s velkými hlavami, s nepřiměřeně velkými a žlutými zobáčky, ochmýřenými šedým peíím. Lítostivě pípala, natahovala dlouhé krčkv ven z hnízda a hladově se vrhala na potravu. V červnu už létala, pořad ještě s velkými hlavičkami, škubala sebou a ošklivě trhala nešikovnými křídly. Samička byla celou dobu s nimi, starostlivá, načepýřená a svárlivá. Sameček neuměl myslet a asi sotva cítil, ale něco cítilo v něm uvnitř, říkalo mu, že je pyšný, že plní svůj úkol a že jej dovršuje s velkou radostí. A celý jeho život byl naplněn instiktem, přenášejícím jeho veškerou vůli a životní sílu na mláďata. Honil se za kořistí. Musel toho nalovil spoustu, protože jak mláďata, tak samička byla nemisytná. Zalétal hodně daleko, někdy až na Kamu, aby tam ulovil racky, kteří vždycky kroužili kolem neobyčejně velikých, bílých a mnohookých zvířat, plujících po vodě - podivně hlučících a páchnoucích piesně tak jako lesní požáry - kolem parníků. M la dala krmil sám. Trhal maso na kousky a dával jim je a pozorné sledoval kulatýma očima, jak mláďata chytala jeho kusy masa vcelku, doširoka otvírala zobáky, dávila se sousty a s vypoulenýma očima, celá zkroucená námahou, je polykala. Občas některé z mláďat z hlouposti vypadlo z hnízda dolů na svah. Tehdy samec spěšně a starostlivé letěl dolů za nírn, přičinlivé skřehotel a krákal; opatrně a neobratně je svíral v drápech a přinášel vylekané a nic nechápající pláče zpátky do hnízda a v hnízdě inu dlouho hladil peří svým velkým zobákem, obcházel je, z opatrnosti vysoko zvedal nohy a neprestával starostlivě krákat. Nespal celé noci. Seděl na pahýlu kořene, bystře hleděl do noční mlhy a střežil svá mláďata i jejich matku před nebezpečím. Nad nimi byly hvězdy. A on, plný života, jeho krásy, strašlivě a tvrdě skře-liolal, probouzel v rokli ozvenu. „U hu-hu-hu-u!" křičel a děsil noc. ÍVII Zimy přežíval, aby žil. Jara a léta žil proto, aby přivru l\ inv.emřel. Zimy byly studené a strašné. Zja- iii m i vadcl na svět mladé a tehdy mu v žilách proudi-i ht hrnka krev, svítilo slunce a planuly hvězdy, a on 264 265 měl pořád chuť vypnout se, zavřít oči, bušit křídly do vzduchu a radostně skřehotat, aby to bylo slyšet ve všech roklích zároveň. VIII Na podzim mláďata odlétala. Starci se s mladými loučili - už lhostejně a navždy. Na podzim lilo, nad zemí se vláčely mlhy, nebe podklesávalo. Noci byly smutné, mokré a černé. Staří spolu seděli v mokrém hnízdě, stěží usínali, ztěžka se obraceli a jejich oči svítily jako zelená světýlka shnilého pařezu. Samec už neskřehotal. IX Tak to trvalo třináct let jejich života. X Potom samec umřel. Od mládí měl porouchané křídlo, z té doby, co zápasil o samici. Jak let přibývalo, bylo pro něho stále těžší a těžší lovit kořist, zalétal pro ni stále dál a dál, a v noci nemohl usnout, jak ho bolelo křídlo. A to by lo strašné, poněvadž dřív žádné bolesti necítil, o svém křídle vůbec nevěděl, ale teď pro něho začalo být důležité a začalo ho trápit. V noci nikdy nespal, křídlo měl svěšené, odstrkoval je od sebe. A po ránu, přestože jím sotva vládl, odlétal za kořistí. A samička ho opustila. V předjaří za soumraku odlétla z hnízda. Samec ji hledal celou noc a na úsvitě ji našel. Ryla s jiným samcem, mladým a silným, který něžně a s vrkáním kroužil kolem, a starý ucítil, že všechno, co mu bylo v životě dáno, je u konce. Vrhl se do rvačky s mladým. Rval se nejisté a byl slabý. Zato mladý se do něho pustil se silou a s vášní, trhal a rval kusy jeho těla. Samice však stejně jako před lety lhostejně pozorovala souboj. Starý byl poražen. Zkrvácený a rozdrásaný, s vyteklým okem, odletěl zpátky do hnízda. Sedl si na pahýl kořene a bylo mu jasné, že jeho účel se životem je podtržen. Zil, aby žral a přiváděl na svět mladé. Teď mu zbývalo jen zemřít. Jistěže to vycítil instinktem, poněvadž dva dny seděl tiše a nehybně nad roklí, s hlavou zataženou mezi křídla, a potom klidně zemřel - tak, že si toho ani nepovšiml. Spadl dolů do strže a ležel tam s křečovitě zkroucenýma nohama, trčícíma vzhůru. Bylo to v noci. Hvězdy byly nové. V lesích, na tokaništích křičeli ptáci. Houkal výr. Samec ležel na dně rokle pět dní. Už se začal rozkladal a trpce, odporně páchl. Našel ho vlk a sežral. Hrwjakino, červenec 1915 266 267 SMRTI I Zlaté dny „babího léta" měly trvat dlouho. Aspoň to tak vypadalo. Slunce na modrém pouštním nebi, kde křičí jeřábi letící na jih, svítí, ale nehřeje, ve stínu za domem leží jinovatka. Vzduch je modrý až příliš a silný svým rozveselujícím chladem, ticho je neprostupné. Sloupy terasy, obrostlé psím vínem, javorové aleje a země pod nimi hoři rudým plamenem listopadu. Jezero je modré, hiadke jak zrcadlo, odráží se v něm bílé přístaviště s loďkou a labutěmi. Ovoce v zahradách je už otrhané, listí opadalo a tady, v prořídlých stromech, je po skončení léta nepříjemně jako v pustině. Za '.lkavých dní, z toho chladu, který rozveseluje duši, v. toho silného vzduchu dostává člověk veselou, vyrovnanou a dobrou náladu. Spokojeně myslí na minulost i na budoucnost. Je líný někam pospíchat. Má chuť chodit po spadaném listí a v zahradách hledat to, echo si ještě nevšiml, hledat zapomenutá jablka a poslouchat křik jeřábů odlétajících na jih. II IppolitLi Ippoliíoviči je bez roku a tří měsíců a ně kouká dní rovných sto let. Na Moskevské univerzitě 268 studoval zároveň s Lermontovem a přátelil se s ním, i oba byli nadšeni Byronem. V šedesátých letech, kdy i už mu bylo skoro padesát, diskutoval o osvobozujících reformách a doma horlivě čítal Pisareva. Teďjenom obrovská kostra, potažená pergamenovou kůží, prozrazuje, že kdysi býval vysoký, statný a ramenatý, veliký obličej má celý porostlý dlouhými Ížlutavobílými vousy a chlupy, které mu vyrážejí z no su, z lícních kostí, z čela, z uší, ale lebku má holou, oči vyhaslé a bílé, ruce a nohy mu seschly a zdají se úmyslně tenké. V jeho pokoji je cítit vosk a ten zvláštní zatuchlý pach, jaký se najde v každé staré rodine. . . Velká | místnost je prázdná: stojí tu jen masivní psací stul j z mahagonu, potažený zeleným suknem, zavalený ' bezcennými starými krámy, voltaii iánské- křeslo a di- ( van. Strop je štukovaný, stěny natřené barvou, která I svou bělostí přecházející do zelena imituje mramor, i krb má podobu draka, podlaha je z parket vyrobe- | nych z karclské břízy, v husté sili rámů bez závěsů i |sou nahoře zaoblené, okenní tabulky - skla jsou také vybledlá, nazelenalá a přebíhá po nich duha. Do «>ken padají studené, rozveselující paprsky podzimní ho slunce, dopadají na stůl, na kus divanu, na podlahu. Starec se už dávno v noci nevyspí tak, aby byl přes , dru jakž takž čilý. Dobrých dvacet let je o něm možno po pravdě tvrdit, že skoro celých čtyřiadvacet hodin spi, ale stejně pravdivé bude i zjištění, že je celých !<•< h čtyřiadvacet hodin vzhůru - stále totiž dřímá, lézt vybledlýma očima pod přivřenými víčky na vel- 269 kém divanu, potaženém olupující se boxovou kůží a pokrytém medvědí kožešinou. Pravou ruku si podloží pod hlavu a leží tak celé dny a noci. A jestliže na něho někdo, ať už ve dne nebo v noci, zavolá: „Ippolite Ippolitoviči!" vždycky se za půl minuty ozve: „Copak?!" Myšlenky už nemá. Všechno, co je kolem a co bylo v jeho životě dřív, je mu lhostejné, všechno už prožil. Všechno už prožil a myslet nemá nač. Nemá ani žádné pocity, poněvadž všechny jeho smysly nž otupěly. V noci tu haraší myši, v sousedním prázdném salónu běhají krysy a hlasitě dupou, jak padají z křesel a ze stolu na zem. Stařec je neslyší. III Ráno v sedm hodin přichází Vasilisa, Vasjona, asi tak sedmatřicetiletá ženská z vesnice, statná a zdravá, ruměná, která svou rozkvetlostí a kypícím zdravím připomíná červencový den. Pokojně říká: „Dobré jitro přeju, Ippolite Ippolitoviči." A Ippolit Ippolitovič odpovídá basovým hlasem obehrané gramofonové desky: „Copak?!" Vasjona ho přičinlivě omývá houbou, krmí ho kru-pičnou kaší. Stařec sedí na divanu, nahrbený, ruce má složené na kolenou. Ujídá pomalu ze lžičky. Oba mlčí. Starcovy oči zírají kamsi dovnitř a nic nevidí. 270 Přes okna se sune zlaté, radostné slunce, třpytí se ve starcových bílých vlasech. „Přijel váš synek - Ilja Ippolitovič," říká Vasjona. „Copak?!" Ippolit Ippolitovič se oženil, když mu bylo čtyřicet let, z jeho tří synů zůstal naživu jediný - Ilja. Stařec vzpomíná na svého syna, rekonstruuje si jeho obraz 1a necítí ani radost, ani starost - nic. Bůhví kam se ztratil vysoký, rozplývající se obraz syna, nejprve kluka, pak výrostka, potom muže a teď už skoro starce. Vzpomíná si, že kdysi dávno mu byl také tento obraz drahý a potřebný, polom se vytratil, n. ted je mu lhostejný. A jen mechanicky se stařec znova zeptá: i „Tak on přijel? Říkáš, že přijel?" „Přijel. Teď odpočívá. Přijel v noci. A sám." „Copak? To se na mě přijel podívat, než umřu," říká stařec. Vasjona mu zkušeně odporuje: i „Co vás nemá! Ještě nejste tak starý, abyste. . ." Starce ani Vasjonu nic neznepokojuje. ( )ha mlčí. Starec se zvrátí na opěradlo divanu a dřímá. „Ippolite Ippolitoviči, musíte sejít projít." „( opak?!" V/.duch „babího léta" je modrý a silný. . . Někde dn leku ve vy ši křičí jeřábi. Stařec v přízové čepici, sta-lv\u- hluboko do čela, v černém dlouhém plášti, na-ImImiiv, opírající se o bambusovou hůl se stylizovanými hadími těly apodpíraný statnou Vasjonoukráčí jin kiv.ivein listí vinohradu kolem bílé terasy, zalité lluiliiiyin sluncem. 271 IV Někdy stařec na několik hodin znehybní. Zdá se, že z něho definitivně odchází život. Leží bledý jak hlína, se zmrtvělými rty, s otevřenvma skelnýma očima, skoro nedýchá. V takovém případě posílají rychle pro lékaře a lékař mu píchne kafrovou injekci, provádí s ním umělé dýchání a dává mu dýchat kyslík. Stařec ožije, pomalu kouli nepříčetnýma očima. Lékař soustředěné a důležité říká: „O minutu později by bylo pozdě." Když se starec nadobro vzpamatuje, Vasjona mu vykládá: „Však už jsme se báli, už jsme se báli. . . Už jsme si mysleli, že jste nám nadobro umřel. . . Ale kdepak -ještě nejste tak starý, abyste. . .* Ippolil Ippolitovič míči, lhostejné naslouchá a jen občas zničeho nic ošklivě přihmoun oči a roztáhne pusu - směje se. „Chi!-Chi!" směje se a mazaně dodává: „Říkáš, že umřu? Chi!-Chi!" V Ilja Ippolitovič, syn, přechází prázdnými pokoji umírajícího domu. Všude leží prach a čpí zatuchlost, špinavými okny proudí dovnitř slunce, zlatí zrníčku prachu. Ilja zajde do pokoje, kde prožil dětství. Na oknech, na stolech, na podlaze - všude se usadila vrstva šedého prachu. Na podlaze je vidět čerstvé, od sebe vzdálené stopy přezůvek. Na stole - který tu dřív nebyl leží splasklý kulr s mnoha železničními nálepkami. V domě se zahnízdilo tuhé, číhavé licho. Syn je stejně těžkopádný jako otec, ale při chůzi se ještě drží velice zpříma. Vlasy už má prořídlé, na spáncích mu šedivěji, ale tváře má mladistvě vyholené. Kolem úst už má drobné šedé vrásky. Ma šedé, velké a unavené oči. Syna, Ilju Ippolitoviče, při pomyšlení na otce sevře tíživý, skličující pocit - to proto, že jeho, otcovy dny, se rychle chýlí ke konci; a syn tesklivc přemítá o tom, jak odporná je smrt, a o tom, jak se má chovat k člověku, který je definitivně odsouzen. Zároveň však přechází - dost vesele - z kouta do kouta. Otec a syn se setkávají u terasy. „Buďte zdráv, tatínku," říká vesele syn a úmyslně se bezstarostně usmívá. Starý otec zprvu syna nepoznává, hledí na něho lhostejně, ale pak se usměje, vystoupí po schůdkách iiiilioni a nastavuje svou tvář vonící voskem k polibku „( 'opak?!" říká stařec. Syn ho líbá, směje se od ucha k uchu, poplácává ho |ih i.uneně. „Dávno jsme se neviděli, tatínku! Jak žijete?" < )l<-( se na syna dívá zpod štítku přízové čepice, liivinociie se usmívá a teprve po chvilce říká: „( '..|>ak?!" Viisjínia odpovídá za starce: Jitkcjpak je to život, Iljo Ippolitoviči?. . . Každej dun ni,míľ všichni strach," říká drmolivě. Il|it lp|mlilt>vič vrhne na Vasjonu vyčítavý pohled H Iľlillľ 11.1111; i s: 272 273 „To jsou nesmysly, tatínku! Ty tady budeš ještě sto let!. . .Jsi trochu unavený, tatínku. Sednem si tu na chvilku, tatínku. Popovídáme si!. . ." Sedají si na mramorový schůdek terasy. A mlčí. Syn zrudne, úporně přemýšlí, co by mu řekl, ale nic vhodného ho nenapadá. „No, já pořád maluju obrazy. . . Chystám se do ciziny. . . ," říká. Stařec ho neslyší, hledí nechápavýma prázdnýma očima, ale pojednou se zeptá: „To ses přijel na mě podívat?. . . Už brzo umřu!. . ." Ilja Ippolitovič bledne, na tváři mu naskakují bílé skvrny a roztržitě říká: „Ale tatínku, co jsou to za řeči!" Ale otec už zase neslyší. Opírá se o zábradlí. Oči má napůl zavřené a skelné, z tváře vymizel jakýkoli výraz. Podřimuje. VI Svítí slunce, nebe je modré, v průzračných dálkách nad zemí se rozlil křišťál. Ilja Ippolitovič chodí parkem a přemýšlí o otci. Otec měl velký, naplněný a bohatý život. Bylo v něm tolik pěkného, potřebného a světlého. A teď - smrt. A nezůstane nic. Nic! A to -nic - připadá Iljovi Ippolitoviči strašné. Vždyť život, světlo, slunce, všechno, co je kolem člověka a v něm, poznává člověk skrze sebe sama. Člověk umře umře pro něho svět, a on už si nic, nic nebude uvědomovat ani cítit. Proč tedy žít, rozvíjet se, pracovat, když na konci bude - nic?. . . Vždyť v těch otcových sto letech byla znát jakási velká moudrost a navíc to byl otec. Kdesi v dálce, v prázdné modři, křičí jeřábi. „Krák, krá-á," nese se z prázdného nebe od sotva viditelné černé šipky, směřující k jihu. Pod nohama šustí listí, červené a pokryté jinovatkou. Velká tvář Ilji Ippolitoviče je bledá. Kolem jeho úst se unaveně a vyčerpané skládají drobné šedé vrásky. On, Ilja, prožil celý život osaměle a sám ve studeném ateliéru, žil těžko, mezi obrazy a pro obrazy. Proč vlastně? VII i I | lppolit Ippolitovič ve velké a prázdné jídelně, ová- J y.aný pod bradou ubrouskem jak dítě, jí kotlety a bu-| |ou: Vasjona ho krmí lžičkou. Potom ho odvádí do J pracovny. Stařec si lehne na divan, založí si ruce pod hlavu, dřímá s pootevřenýma očima. Přichází za ním Ilja Ippolitovič. Opět předstírá ve-i selosl, ale v očích, už unavených - má stesk a z jeho j vyholené tváře, z šedého anglického obleku a žlutých j Imt |<'cítit velkou, utrmácenou složitou duší, která teď i li|>i a chtěla by se někam ukrýt. i Sed a si k otci k nohám. < Hec ho dlouho hledá očima, říkájako gramofonová deska setřelým basem: „( 'opak:'!" „Už jsme se dlouho neviděli, tatínku! Chtěl bych si s tebou popovídat, tatínku. Vždyť přece víš, tatínku, j že nemám na světě nikoho dražšího než tebe, tatínku! j Jak se máš, tatínku?" říká syn a bodře potřásá šedivě- i jícími kadeřemi vlasů. Stařec hledí nevidoucíma očima - zdá se, že neslyší ; - za okamžik mhouří oči, mazaně otvírá ústa, odhalu- i je prázdné čelisti, směje se a říká: 1 „Chi!-Chi!" směje se a vesele říká: „Už brzo umřu! j Chi!-Chi!" | Ilja už ale nepřijde do rozpaků jako poprvé u lera- | sy, a jenom rychle, velice tiše, skoro šeptem, se zeptá: í „A copak se nebojíš?" I „Nebojím! Chi! Chi!" „Věříš v boha?" „Nevěřím! Chi!" A oba, otec i syn - dlouho mlčí. Stařec se znova prohnaně usmívá, zvedá se na loket a říká: „To máš tak, - když se člověku - chce spát ... ze všeho nejdražší je pro něho spánek . . .a tak umřít. . . dostaneš chuť . . . rozumíš? Když jsi unavenej. . ." Stařec na okamžik zmlkne a pak se prohnaně směje- ; „Chi! Chi! Rozumíš?" říká. ; Ilja hledí na otcovu lišáckou tvář, dívá se na ni :• dlouho očima otevřenýma dokořán, ani se nepohne, | a celou dobu se v něm zahnízďuje strach. ♦ Stařec ale už podřimuje. 276 VIII Den uplynul. Podzimně modrý soumrak zastírá zemi a nahlíží do oken, v pokojích je modravý opar, pohybují se tam stíny. Venku je mráz. Měsíc vychází zelený. Ippolit Ippolilovič leží na svém divanu - pravou ruku má založenou pod hlavou, očí napůl zavřené. Nepřemýšlí o ničem. Ani pocity nemá žádné. To místo, které zaujímá, které zaujímá jeho tělo, připomíná velkou, tmavou a prázdnou truhlu, ve které nic není. Někde nablízku přeběhne a zašramotí krysa: -stařec ji neslyší. Zmatená podzimní moucha mu usedne vedle oka - stařec ani nemrkne. Z vyschlých prstů u nohou mu do hubených lýtek, do stehen, do břicha, do hrudi, k srdci proudí slabá, sotva pociťovaná sladká strnulost a stařec znehybní. I Jž je večer, v místnosti už je černo, mlha na pozadí okna se zdá hustá a. strašlivá. Za okny, kde svítí v třeskutém mrazu měsíc, - je víc světla než v místnosti. SImicc leží s napůl zavřenýma, matně skelnýma oči m;i, ruku má založenou pod hlavou, jeho tvář, celá za-i uslla bílými vousy a chloupky, tvář s holou lebkou je nu I volná. Vejde Vasjona, klidná, statná, se širokými stehny ■i pevnými tuhými prsy, volné zakrytými červenou I ilií/.i tu. „Musile se najíst, Ippolite Ippolitoviči," říká věcně. Ale Ippolit Ippolitovič neodpovídá, neříká svoje obvykle „Copak?!" 277 Uhánějí pro lékaře, kůň je celý zpěněný. Lékař nahmatá puls - zvedá před rly zrcátko. Zakrátko soustředěně a důležitě říká: „Zemřel." Vasjona u dveří, ve své červené bliizc trochu připomínající divoké zvíře klidné odpovídá: „No toť se ví, ta jeho léta. . . Umřeme všichni. . . Jemu už to nic neudělalo. Všechno měl, všechno prožil!" říká. V noci, nad ránem, plují nízká huňatá oblaka. Za nimi táhnou mračna. Sníh padá ve velkých, studených, klidných vločkách. „Babí léto" zemřelo, ale zrodila se jiná pozemská radost - první bílý poprašek, jímž se dá tak vesele chodit s puškou po čerstvých zvířecích stopách. Krivjakino, srpen 1915