1
ÁNGELES MORA, nar. 1952 v Rute (provincie Córdoba)
Jsem původem kordobanka z Rute, jsem ale i z Granady, protože v Granadě od
začátku 80. let bydlím a na tamější univerzitě jsem vystudovala hispanistiku. Právě za
studentských let jsem se vydala na básnickou dráhu, konkrétně knížkou nazvanou Pensando
que el camino iba derecho (Myslela jsem, že půjdu cestou přímou; 1982). Když se ukázalo, že
úplně přímou cestou nepůjdu, napsala jsem sbírku La canción del olvido (Píseň zapomnění;
1985), abych tak dala sbohem mnoha věcem, které zatím vystřídaly jiné; neboli od samého
začátku jsem se snažila zúčtovat se sebou samotnou i se svou citovou výchovou...
Poezie pro mě znamená jinak myslet a jinak pohlížet na svět, jinak si uvědomovat, co nás
obklopuje, prostě hledat každý smysl – ne jen jeden –, který život může mít. Ve svých básních jsem
od začátku prosazovala kouzlo každodenního jazyka. Nejosobnější lyriku jsem promísila s
epikou všedního dne, s ironií, smutkem či sarkasmem ve snaze vypovědět něco o našem světě
a o protichůdných pravdách našich životů. Ani poezie, ani my sami totiž nejsme s to nikdy o
ničem říct celou pravdu. Existují jen dílčí, historické pravdy, z nichž si budujeme svůj jazyk a
obrazy vlastního já.
V básni Poética (z mé poslední vydané knížky) se říká:
Já vím, že jsem tu,/ abych vypsala svůj život,/ že jsem pomalu došla/ až k téhle židli.//
A nechci si nic namlouvat./ Vím, že ti to budu vyprávět/ a že budu lhát:/ na špinavém stole/
kapka inkoustu.
Poezie má sice se životem mnoho společného, ale není to můj život, jen jiná forma
života. Když píšu báseň, kapka krve, což je můj život, se promění v kapku inkoustu, neboli
napsaný text, dopadající na politý stůl, a tím je literatura. Čímž chci říci, že při psaní člověk
nikdy nečerpá z prázdnoty, že naopak vždy čerpáme z toho, čeho jsme plni: z podvědomí, ze
svých zkušeností, svých pocitů, své četby, svých emocí. Tohle plno, základ pro psaní, jsem
kdesi označila za stavební materiál. A právě z tohoto materiálu, který náleží mně, jsou
složeny mé básně, které však mají svůj vlastní život.
Další sbírky:
La guerra de los treinta años (Třicetiletá válka; 1990), cena Rafaela Albertiho (I&CILe Ed,
2005)
La dama errante (Dáma, co bloudí; 1990)
Antología poética (1995)
Cámara subjetiva (Subjektivní kamerou; 1996)
Caligrafía de ayer (Včerejší rukopis; 2000)
¿Las mujeres son mágicas? (Jsou ženy kouzelné; 2000)
Contradicciones, pájaros (Protiklady, ptáci; 2001), Mezinárodní cena města Melilla;
v italském překladu Contraddizioni, uccelli (Edizioni dell’Orso, 2005)
Bajo la alfombra (Pod kobercem; ed. Visor, v tisku).
2
Obsah
El espejo de los espías (Špión špígl)
Simpatía para el diablo (Náklonnost k ďáblu)
Conocimiento de las ruinas (Poznání trosek)
La ausencia es una forma de estar ciego (Odloučení je forma slepoty)
Buenas noches, tristeza (Dobrou noc, zármutku)
Perdedora (Poražená)
La chica de la maleta (Děvčátko s kufrem)
Claudicar y muriendo (Kulhat smrti vstříc)
Ponerse la bufanda (Uvázat si šálu...)
Soneto de tu nombre (Sonet na tvé jméno)
Satisfacciones (Zadostiučinění)
Sueños de seductor (Sny svůdce)
El infierno está en mí (Peklo je ve mně)
Variaciones sobre Wordsworth y Auden (Variace na Wordswortha a Audena)
Las hojas muertas (Mrtvé listy)
Galeras de Lepanto (Galéry u Lepanta)
Aguja de navegar amores (Kompas pro plavbu láskou)
Všechny tyto básně přeložili studenti Ostravské univerzity pod vedením José Luise Bellóna:
Petra Psiková
Jana Novotná
David Sněhota
Zuzana Sosnovcová,
Zuzana Stonavská
Hana Boucná
3
EL ESPEJO DE LOS ESPÍAS „ŠPIÓN ŠPÍGL“1
Estamos al fin hechos Člověk byl vlastně stvořen
a imagen cierta y semejanza vana k obrazu jistému a podobě klamné
de esta violencia que se ha llamado vida. té kruté síly, jíž říkáme život.
Que cada día Ta nás všechny den za dnem
nos arrastra de nuevo za sebou táhne
para llevarnos siempre a pokaždé vrací na stejná místa.
al mismo sitio.
Así el lenguaje Právě tak jazyk
Acaba siempre siendo un animal vždy strádá a končí jak zvíře
herido, un topo que no zapa, raněné, němý krtek2
,
Mudo, co doryl,
helado espejo de los espías. ledové zrcadlo svých špehů.
1
V policejním žargonu se takto označuje polopropustné zrcadlo, užívané při výsleších. Španělský
název básně je totožný se španělským titulem špionážního filmu Johna Le Carré (v anglickém
originále zní The looking-glass war).
2
Slovo topo stejně jako jeho český ekvivalent krtek přeneseně znamená též „špión“, „špeh“.
4
SIMPATÍA PARA EL DIABLO NÁKLONNOST K ĎÁBLU3
Aquí, Tady
los tuyos piensan mucho en tu peinado... tví milí často myslí na to, jak se češeš...
(C. Vallejo) (C. Vallejo)4
Imaginando Tak si představuji,
que un tren habrá llegado a su destino že vlak už dojel tam, kam měl,
– ese tren que te acerca – – je to ten vlak, co tě veze –,
que en el andén, sobresaltados, že na peróně se probírají
tus ojos se espabilan, tvé oči poplašené
el reloj se impacienta. a hodiny ztrácejí trpělivost.
O así me lo imagino: Anebo si to představuji takhle:
que un taxi llega siempre al amor mío že pokaždé přijede taxík sem za mou láskou,
– cada hora te acerca – – každou hodinou už tě přiveze –,
que tus besos encuentran el balcón, že tvé polibky najdou správný balkón,
mi vestido te anuncia, mé šaty už tě cítí
el corazón se alerta. a srdce bije na poplach.
Quiero decir, sabiendo Chce se mi říct, když už vím,
que cruzaste la calle, že jsi přešel ulici,
que el ascensor te reconoce že i výtah tě poznává
– y el giro de la llave – – ba i to otočení klíčem –,
que los zapatos te abandonan, že i boty se ti zouvají,
que tu camisa ha visto že tvá košile už vidí
el último botón de mi camisa. poslední knoflík mé blůzky,
Y dando por supuesto a přijde mi samozřejmé,
que en la alfombra se aplasta un cigarrillo že do koberce zašlápneš cigaretu
sobre una quemadura irreparable... tam, kde je viditelně propálený...
Mira que eres desastre. Ty jsi vážně hrozný.
3
Název básně je překladem titulu písně skupiny Rolling Stones Sympathy for the Devil.
4
Báseň VIII (Aquí – „Tady“) z cyklu España, aparta de mí este cáliz („Španělsko, odejmi ode mne tento
kalich“) z roku 1937 má formu dopisu, jehož autor píše hrdinovi – sedlákovi, který odešel do války –, jak zatím
žije jeho rodina (vztahuje se k občanské válce ve Španělsku).
5
CONOCIMIENTO DE LAS RUINAS POZNÁNÍ TROSEK
Waterloo, supongo Waterloo, předpokládám
(Virginia Woolf) (Virginia Woolf)
He mirado las ruinas como si fuera un día Pohlížela jsem na trosky jako bych jednou
para vivir sin ti. měla žít bez tebe.
A lo lejos, V dálce
retazos de la sal, duermen escombros, krystalky soli, spí sutiny,
signos apenas de basura. stopy odpadu.
Es triste ir a las ruinas. Jít k troskám je smutné.
Uno las mira con indiferencia, Někdo se dívá s lhostejností,
su sola evocación es ya distancia. sama jejich připomínka je minulostí.
Hay gradas y paseos de aguas muertas, Schody a promenády mrtvých vod,
a veces yacen flores sem tam leží květy
solitarias, tendidas, osamělé, na zemi
como una mano espera quien la abrigue. jako ruka, která čeká, kdo ji zahřeje.
Es malo acompañarse Není dobré mít za společníka
con derrotas insomnes que ahora vuelven, prohry, co nespí a stále se vracejí,
que acaso suponías trasnochadas: i když sis myslel, že je odnesl čas:
sucias fotografías y su pátina, zašlé fotografie s patinou
vagamente cubiertas por el té de la tarde... nechtěně polité odpoledním čajem…
Fechas que son rumor, sólo el murmullo Data, jež jsou jen pověstí, šeptají
de lo que se ha acabado para siempre. o tom, co už navždy skončilo.
Duele mirar las ruinas, pues de pronto, Je bolestné dívat se na trosky a dáváš-li pozor,
si te fijas despacio, te sorprenden. ony tě náhle překvapí.
Las ruinas son de aquí: Ty trosky sem patří:
se me parecen. podobají se mi.
6
LA AUSENCIA ES UNA FORMA DE
ESTAR CIEGO
ODLOUČENÍ JE FORMA SLEPOTY
(Eros o Thanatos) (Eros či Thanatos)
Dulces ondas, Sladké vlny,
el mar te adormecía, moře tě uspávalo,
mortal te daba su vestido smrtelník tě oblékal do svého hávu
y su beso de espuma a jeho polibek plný pěny
te dejaba en la boca. ti klesal do úst.
Lejos allá tu falda, Tam v dálce tvá sukně,
tu camisa en la arena, tvá košile v písku,
y aquel negro foulard a ten černý šátek
salpicado de oro. zlatem potřísněný.
Igual que las caricias Stejně jako pohlazení
de otra mano, cizí ruky
el agua te dolía, dotek vody tě bolel
– lejos la extinta luz –, – v dálce pohaslé světlo –,
el agua te quería, voda tě milovala,
te llevaba unášela tě
a su lecho. na své lože.
7
BUENAS NOCHES, TRISTEZA DOBROU NOC, ZÁRMUTKU
La vida siempre acaba mal. Život vždy končí špatně.
Siempre promete más de lo que da Vždy naslibuje víc, než nakonec dá,
y no devuelve a nikdy nevrátí
nunca el furor, ten vztek,
el entusiasmo que pusimos to nadšení, které jsme za něj
al apostar por ella. dali v sázku.
Es como si cobrase en oro fino Je to jako by si vybral v ryzím zlatě
la calderilla que te ofrece ty drobné, co ti nabízí,
y sus deudas pendientes a jeho nesplacené dluhy
– hoy por hoy – – ještě dnes –
pueden llenar mi corazón de plomo. mohou naplnit mé srdce olovem.
No sé por qué agradezco todavía Netuším, proč jsem dosud vděčná
el beso frío de la calle za chladný polibek ulice
esta noche de invierno, za této zimní noci,
mientras que me reclaman, zatímco mne vábí,
parpadeando, jeho oči
sus ojos como luces de algún puerto. mrkající jako světla nějakého přístavu.
Por qué espero el calor que se fue tantas veces, Proč stále čekám na teplo, které už tolikrát odešlo,
el deseo touha
por encima de todas las heridas. i po všech těch ranách.
Pero acaso me calma una tibia tristeza Ale snad mne uklidní mírný zármutek,
que ya no me apetece combatir. se kterým už mne nebaví bojovat.
Todo sucede lejos o se apaga Všechno se děje v dáli nebo dohasíná
como los pasos que no doy. jako kroky, které nedělám.
La vida siempre acaba mal. Život vždy končí špatně.
Y bien mirado: A vůbec:
¿puede terminar bien lo que termina? může končit dobře to, co končí?
8
PERDEDORA PORAŽENÁ
Perdedora, Poražená,
sabes a beso frío, chutnáš po chladné puse,
a sábana sin cuerpo. po přikrývce bez těla.
Sobre tu piel la huella transparente Na tvé kůži neznatelná stopa
de una postura antigua. antické pózy.
Ha llegado el momento. Už přišla ta chvíle.
La noche se repite, Ta noc se opakuje,
la dulce voz, ten sladký hlas,
la serenata vieja. ta dávná serenáda.
Perdedora, Poražená,
reconoce el maleficio; přiznává si své zakletí;
la semilla cayendo en el estero, semínko padající na rohož,
si por el mar la luna se entristece. když moře lunu rozesmutní.
Un aletazo rompe Jedno mávnutí křídly
la estética del lirio rozbíjí krásu lilie
y un hilillo morado a krvavý pramínek
el labio de la muerte. půlí rty smrti.
Perdedora, Poražená,
todavía en el cuello ještě tě ohrožuje
la cadena dorada te amenaza, zlatý řetízek na krku,
en tu garganta sientes v hrdle cítíš
la perlas del deseo, perličky touhy,
y en el pecho a na prsou
la ceniza apagada uhaslý popel
de un corazón desierto. vyprahlého srdce.
9
LA CHICA DE LA MALETA DĚVČÁTKO S KUFREM
Esta fría mañana tan cerca de diciembre Toho chladného rána, někdy kolem prosince,
no tomé el desayuno, no he leído el periódico, jsem nesnídala, nečetla noviny,
no me metí en la ducha después de la gimnasia nedala si sprchu po cvičení
(esta oscura mañana no quise hacer gimnasia) (toho chmurného rána se mi cvičit nechtělo),
no subí la persiana para asomarme al cielo nevytáhla jsem roletu a nekoukla na nebe
ni he mirado en la agenda las promesas del día. ani do diáře, co mě dnes čeká.
Esta dura mañana con su duro castigo Toho krutého rána, co krutě trestá,
he roto algunas cosas que mucho me quisieron jsem rozbila pár věcí, co mě měly rády,
y salvé algunas otras porque duele mirarlas. a zachránila jiné, protože pohled na ně bolí.
Me estoy haciendo daño esta mañana fría, Ubližuju si toho chladného rána,
quisiera destruirme sin salir de la cama chtěla bych se zničit, a ani nevylézt z postele,
o encontrar la manera de dormir un momento. nebo přijít na to, jak aspoň na chvíli usnout.
Cuando menos lo esperas, suele decir la gente, Prý, když to nejmíň čekáš,
la sorpresa aparece con sus dientes de anís. přijde překvapení, ta drobná zrnka,
Cuando menos lo esperas, si te fijas un poco, když to nejmíň čekáš, pokud dáš trochu pozor,
verás que el aire lleva gaviotas y mensajes... uvidíš, jak vítr nese racky a zprávy...
mas ya no van conmigo esos viejos asuntos. ale ty staré záležitosti už s sebou nevláčím.
El aire arrastra lluvias y tristezas heridas S větrem táhnou deště a poraněné smutky
y yo no quiero verlo cruzar como un bandido a já se nechci dívat, jak tu obchází jako lupič,
tan guapo y tan azules sus ojos venenosos. tak krásný, tak modré oči plné jedu.
Esta fría mañana tan cerca de diciembre Toho chladného rána, někdy kolem prosince,
cuando rozan los árboles de puntillas las nubes kdy se stromů zlehka dotýkají mraky
junto a tanta miseria, tan helada ternura, a s nimi takové hoře, ta prokřehlá něha,
yo dejo mi impotencia, mi personal naufragio já nechám svou bezmoc, svou soukromou prohru
entre estos blancos pliegues olvidado... zapomenuté mezi bílými záhyby...
Aunque mi cuerpo caiga doblemente desnudo Třebaže mé tělo klesá dvojnásob nahé
en ese traje roto que luego es un poema. v těch rozedraných šatech, co pak jsou jedna
/báseň.
Aunque otro sueño baje su luz por la almohada Třebaže jiný sen klouže svým světlem po polštáři
y ya no te despierte mi voz en el jardín. a už tě nebudí můj hlas v zahradě.
10
CLAUDICAR Y MURIENDO KULHAT SMRTI VSTŘÍC
A rastras se te acerca Plíží se k tobě
y te lame las piernas, a nohy ti líže
perro fiel, con sus ojos de agua věrný pes s vodnatýma očima
y te tiende las manos, a vzpíná k tobě ruce
y te pide socorro. a prosí tě o pomoc.
Y tú le miras A ty na něj shlížíš
como un sol que se cae jak zapadající slunce,
sin poder detenerse, co se nedá zastavit,
y le tiñes de rojo, a barvíš ho na rudo
y el pecho le traspasas a pronikáš mu hrudí
con tus hojas de cobre. svými měděnými listy.
A rastras se te acerca, Plíží se k tobě,
asomado a una lágrima, vyhlíží zpoza slzy
y una luz criminal a zločinné světlo
le muerde en el silencio. ho v tichosti ohryzává.
Malherido, Zraněný,
dando vueltas, otáčí se,
aullando se estremece. vyje a třese se.
Tú, miserable, le acaricias Ty, bídná, ho laskáš, ho hladíš,
mientras tu corazón está muy lejos. a tvé srdce je zatím tak daleko.
11
[PONERSE LA BUFANDA…] [UVÁZAT SI ŠÁLU...]
Una noche en el estudio des Ursulines Jedna noc ve studiu des Ursulines
(Luis Buñuel) (Luis Buñuel)
A Marian Marianě
Ponerse la bufanda Uvázat si šálu,
buscarte en el pasillo hledat tě na chodbě,
llevar chaqueta azul nosit modré sako
y botones de plata se stříbrnými knoflíky
y libros mustios a omšelé knihy
después de tantas manos prošlé tolika rukama,
llevar chaqueta azul nosit modré sako
y las uñas pintadas a nalakované nehty
y aquel rubor pasado ya de moda tou kdysi módní červení,
esconder la novela en el pupitre schovat román pod lavicí,
ponerse la bufanda uvázat si šálu,
buscarte por las calles hledat tě v ulicích
entre furtivas sombras mezi tajemnými stíny,
gabardinas pršiplášti,
besos agazapados číhajícími polibky,
apagar el pick-up vypnout pick-up,
atreverse... odvážit se…
apalabrar zapatos objednat boty,
ay de medio tacón au, na podpatku,
romper escaparates rozbíjet výlohy,
por un sueño pro jeden sen,
descomponer los timbres rozladit zvonky,
buscarte hledat tě
– y en la luna – – i na měsíci –
comprar castañas koupit kaštany
después de todo a potom
perder la línea nedbat na linii
y el autobús ani na autobus,
qué otro remedio co se dá dělat,
ponerse la bufanda... uvázat si šálu…
12
SONETO DE TU NOMBRE SONET NA TVÉ JMÉNO
Quisiera que tu nombre pronunciara Chtěla bych, aby tvé jméno šeptaly
todo lo que en la vida me rodea, věci, jež den co den mám kolem sebe,
que lo diga la cal de la azotea, i vápno z terasy zvalo by tebe,
que la ropa que escurre lo cantara. na šňůře šaty by tebe vzývaly.
Que la maceta, el sol, el agua clara, Aby ze slunce i z hrnku se lilo,
el tejado, el jabón, la chimenea, z vody, ze střechy i z mýdla, z komínů,
la sábana y el aire que la orea, z větru, co načechrá moji peřinu,
y todo en torno a mí lo salpicara. ze všeho kolem tvé jméno prýštilo.
Quisiera que tu nombre fuera escrito Chtěla bych dál, aby tvé jméno napsal
por el humo y la espuma, al mediodía, i dým a mýdlová pěna v poledne,
poniendo en cada sílaba un exceso. a váhu těch slabik aby zmnožily,
Y recibiera yo todo su peso všechnu tu tíhu by na mne vložily
y la explosión de vida que me envía a života výbuch, co se z něj zvedne,
con el mismo fervor con que hoy lo evito. vítala bych, ač nechci, aby nastal.
13
SATISFACCIONES ZADOSTIUČINĚNÍ
(Con Brecht y contigo) (S Brechtem a s tebou)
Tu voz. Tvůj hlas.
El timbre de la puerta Zvonek u dveří,
cuando abres: když otvíráš:
el ruido que me importa. zvuk, co mě zajímá.
Y el silencio. A ticho.
Ese sabio quemarse del cigarro. Tohle umění spálit se doutníkem.
La noche en tu ginebra Noc v lahvi tvé kořalky
o sábanas revueltas nebo rozházené přikrývky
con tibia luz que apagas, s tlumeným světlem, co zhasínáš,
casi de gas. Tu olor. skoro na plyn. Tvá vůně.
El sueño dulce Sladký sen
de labios como agua. rtů jako voda.
Cantar. Zpívat.
Tus manos fuertes Tvé silné ruce
como cerrar los ojos: jako zavřít oči:
reír smát se
(hoy jueves 3 de marzo, muy tarde...). (dnes, čtvrtek 3. března, dost pozdě...).
Acariciarte. Hladit tě.
14
Sueños de seductor Sny svůdce
Me gusta cómo enciendes el cigarro, Líbí se mi, jak si zapaluješ cigáro,
el gesto inimitable de tus dedos to nenapodobitelné gesto tvých prstů
y acaso un algo desvalido a možná i něco bezmocného
que al andar se resbala de tus hombros. co při chůzi klouže z tvých ramen.
Lo sé, sé que estoy presa de tus sueños. Vím to, vím, že jsem v zajetí tvých snů.
Por eso si te empeñas seré rubia y azul Proto, když si umíníš, budu plavá a modrá
y buena como un ángel. a hodná jako anděl.
Por eso seré mala si te empeñas, Proto budu zlá, když si umíníš,
oh diabólica nieve usurpada a la luna. ó ďábelský sníh ukradený luně.
Me rendiré, no temas, Každou noc podlehnu,
seductor entrañable cada noche, neboj se, něžný svůdče
mientras que a mí te acerques zatím co se ke mně blížíš
inventando estrategias spřádáš plány
y sigas encendiendo cigarrillos. a dál si zapaluješ cigarety.
15
EL INFIERNO ESTÁ EN MÍ PEKLO JE VE MNĚ
Pasos de un peregrino son, errante... Jsou to kroky potulného poutníka...
(Góngora, Soledades) (Góngora, Samoty)
El infierno no son aquellos otros Peklo, to nejsou ti druzí,
que siempre se quedaron lejos co vždycky uvázli daleko
de mi calor: od mého tepla:
el infierno soy yo. to peklo jsem já.
Mi nombre es el desierto donde vivo. Moje jméno je pouští, kde žiju.
Mi destierro, el que me procuré. Moje vyhnanství, co jsem si opatřila.
No me he reconocido en este mundo Nepoznala jsem se v tomhle světě,
inhóspito, nevlídném,
tan ancho y tan ajeno. tak rozlehlém, tak cizím.
Supe que mi equipaje, demasiado indeciso, Věděla jsem, že mé břemeno, příliš neurčité,
pronto me delataba: este mundo tampoco brzy mě prozradí: tento svět se ve mně
se reconoce en mí. taky nepozná.
Yo siempre estuve fuera, Já jsem vždycky byla vně,
en otra parte siempre. jinde vždycky.
Soy una extraña aquí. Jsem tady cizí.
Sólo tengo una fuerza, sólo un secreto acaso: Mám jen jednu moc, jedno tajné snad:
esta voz que me escribe, onen hlas, co mě tvoří,
el doble que me habita en el silencio. dvojníka, co mě v tichosti obývá.
Este otro, mi infierno, Ten druhý, mé peklo,
el vértigo závrať,
que al despertar me empuja co po probuzení navádí mě
a una huida sin fin. k útěku bez konce.
Estos son sólo pasos Tohle jsou jen kroky
de un peregrino errante. potulného poutníka.
Los caminos Cesty,
que no me pertenecen, které mi nepatří,
las palabras prestadas que los días vypůjčená slova, která dny
dejaron en mi oído. ponechaly mým uším.
16
Variaciones sobre Wordsworth y Auden Variace na Wordswortha a Audena
Todas las cosas que me han sido familiares, Všechny ty věci, které mi byly známé,
esperanza y dolor, ternura y odio, naděje a bolest, něha a nenávist,
las leyes de que regían nuestros nombres, ty zákony, co vládly nad našimi jmény
no me conocen ya ni las conozco. už mě neznají, ani já je neznám.
Las palabras más limpias que aprendí, Nejčistší slova, co jsem se naučil,
amor y paz, láska a mír,
yacen ensangrentadas cerrando los caminos. leží zkrvavené a v cestě mi brání..
Los discursos más vivos, más honestos Řeči tak živé, tak upřímné
han caído manchados y arrastrados padly poskvrněné a vláčené
por los suelos. po zemi.
Ninguna palabra sobrevivió Žádné slovo nepřežilo
a nuestra historia. naší dobu.
Y en un río que pudre hasta los mares, A v řece, co hnilobou nakazí i moře,
cínicos y homogéneos nadamos jeden jak druhý plaveme a cynicky
y guardamos la ropa. si chráníme šaty.
17
Las hojas muertas Mrtvé listy
Igual que me sostiene Stejně jako mě unáší
la tibia sensación de estar cayendo ten vlažný pocit pádu dolů
por la ladera dulce del otoño ze sladkého svahu podzimu
de mi vida, y acaricio mého života, a hladím
despacio –como vuelan las hojas- pomalu –jak poletují listymi
cuerpo que ya lleva mé tělo, co už nese
el olor de la tarde, vůni podvečera,
así cae este poema tak padá tato báseň
en el papel dorado de tu carne na zlatavý papír tvého těla
y así –voluptuosa– a tak –smyslné–
su letra breve te acompaña. stručné psaní tě doprovází.
18
Galeras de Lepanto Galéry u Lepanta
Amarrado al duro banco Připoutaný k tvrdé lavici
de una galera turquesca… jedné turecké galéry…
(Góngora) (Góngora)
Siempre supimos Vždy jsme věděli,
que la traición fue un arma de dos filos že zrada byla dvousečná zbraň
o que la muerte deja por los labios nebo že smrt nechává svými rty
-viejo alfanje de Orán, oh cimitarra- -stará dýka z Oranu, ó šavlehuellas
de cianuro en cada puerto. stopy kyanidu v každém přístavu.
Aun así, Tak zatím,
no despejes la incognita del día, neodhaluj tajemství toho dne,
déjala navegar. nech ho plout.
Y aunque la risa I když smích
sea tantas veces trágica je tolikrát tragický
mente incierta mysl nejistá,
no dudes inventarla neváhej ji vymyslet
cada hora a lo lejos: sem tam každou hodinu:
la sucia mar de invierno špinavé moře zimy
amarrada a aquel banco. připoutané k oné lavici.
Más vale confundir y ser malditos Je lepší mást a být prokletí
remeros de galeras veslaři galér
pues frente a la bajeza sonríe cada tarde tak vůči podlosti směje se každý večer
y el látigo del cómitre no olvida a bič dozorce nezapomíná
repetir nuestra historia. opakovat naši historii.
Más vale deslizarse a la deriva, Je lepší se odchýlit z kurzu,
saludar a la luna si te aburres zdravit měsíc, jestli se nudíš
y regalar tu asco en la taberna. a darovat svůj odpor v hostinci.
-Ser duro o ser esclavo -být tvrdý nebo být otrokem
aun con ramas de espliego-. spolu se snítkem levandule-.
De todos modos, digo, no te excuses jamás. Každopádně, říkám, neomlouvej se nikdy.
Provoca galeotes, eso resulta claro Provokuj galejníky, to je jasné
como una sobredosis de la vida jako předávkování životem.
A veces sólo queda huir hacia adelante Někdy zbývá jen utíkat kupředu
como lucha un corsario, atroz, en la bajura. jak bojuje korzár, krutý, v nížině.
19
AGUJA DE NAVEGAR AMORES KOMPAS PRO PLAVBU LÁSKOU
Vai formosa, e nâo segura...! Vai formosa, e nâo segura...!
(Camoes) (Camoes)
Para Cristina Kristýně
Y si quieres navegar A jestli chceš na moře vyrazit,
coge, niña, la aguja budeš si, holka, muset
de marear. kompas vzít.
Si no quieres que te hieran Jestli nechceš, ať tě zraní
olas que siempre se van vlny, co stále někam unikají
-que van a reírse luego – delfíni, co cestou potkáš, se pak
los delfines al pasar-. můžou na tvůj účet pobavit –.
Si no quieres ver ardiendo Jestli nechceš, ať tvé oči
tus ojos con tanta sal. pálí tě tou spoustou soli.
Para que no se haga añicos Aby se tvá loďka v širém moři
tu barquilla en la alta mar. v kousky trosek nemusela proměnit.
Para que no te aficiones Aby sis nestihla to své
cada noche a naufragar. každonoční ztroskotání oblíbit.
Coge, niña, la aguja Na to si budeš, holka, muset
de marear. kompas vzít.