Umění baroka Juan Valdes Leal, In ictu oculi – Finis,1670-72, Sevilla, Hospital de la Caridad 45 Valdes Leal In ictu oculi 46 Valdes Leal Finis 1) Baroko jako předmět zájmu dějin umění •Heinrich Wölfflin, Renaissance und Barock, 1888 •Antiteze „klasické“/renesanční – „neklasické“/barokní •lineární (kreslířské) – malířské •plocha – hloubka •uzavřená forma (tektonická) – otevřená forma (atektonická) •mnohost (mnohodílná jednota) – jednota (jednotná jednota) •jasnost (nepodmíněná j.) – nejasnost (podmíněná j.) • •Antiteze vychází z existence dvou rozdílných a komplementár-ních způsobů imaginace: 1) analytický, symbolický, číselný a lineární, 2) syntetický, konkrétní, prostorový a holistický. • Srovnání „klasického“ a „neklasického“ malířského díla Raffael, Nymfa Galatea, 1511 – P. P. Rubens, Hero a Leander, cca 1605 B13jRaf 03mythol Další srovnání: Raffael, Nymfa Galatea, 1511 – Guido Reni, Aurora, 1614 B13jRaf Barokní princip v pozdních slohových fázích •Chrám Venuše v Baalbeku (Sýrie) 3. stol. po Kr. • image Baalbek Světelský oltář v Adamově 1516-1525, tzv. gotické baroko vyber_004 2) Podstatné znaky barokní výtvarné kultury •poslední velký evropský styl – k tomu Vojtěch Jirát: „Barok je poslední obsažné slovo staré Evropy...“ •„poznání Boha skrze tento svět“ (Zdeněk Kalista), dosažení transcedence skrze smyslové formy •stavební červ („Bauwurmb“) a umělecká konjuktura, důraz na reprezentaci – např. monumentální klasizující stylový modus •teatralita, až zdání, že jsem přítomen aktuální události •úsilí o výraz pohybu a krajního vzrušení •iluzivní rysy a popření materie •jednota výtvarných umění: Berniniho „bel composto“ atd. •baroko jako „art moyen“ předznamenávající masovou kulturu (Josef Válka) •barokní festivita: za nejdokonalejší vyjádření barokní men-tality lze považovat slavnosti (idem), efemérní architektura Barokní efemerní architektura img001 Rozdíly v konfesi: katolická a protestantská sakrální architektura (z téže doby a blízkého místa) Jezuitský kostel v Antverpách, od 1613 – Nieuwe Kerk v Haarlemu, věž cca 1613, síň cca 1645 Snímek 007 det1 Snímek 007 det2 Barokní stylové mody •Dynamické baroko v architektuře (Borromini, Guarini, Dientzenhoferové), dynamismus, patos a iluzionismus v sochařství a malířství (Bernini, Pozzo, Rubens) •Klasicismus v architektuře (Mansart, Wren) a v malířství (Poussin, Lorain) •Carravaggismus (Carravaggio, La Tour, Velázquez) vs. eklekticismus (boloňská škola) •Realistická tendence v holandské žánrové a portrétní malbě (Hals), ale též u carravaggistů, v jezuitském prostředí aj. •Návaznost na carravaggismus v nizozemské barokní malbě (Rembrandt, Vermeer) • •Přímo navazující styl •Rokoko (Watteau, Boucher, Zimmermann) Dynamické baroko (Borromini) Barokní klasicismus (Wren) 60-san-carlo-alle-quattro-fontane-fachada St Pauls ground plan c1922 Cathédrale_St-Paul_-_entrée_principale 2000px-San_Carlo_alle_Quattro_Fontane_Rome_Italy Francesco Borromini: kostel San Carlo alle quattre fontane v Římě, N 1634, R 1638-46, fasáda od 1665 ChristopherWren: katedrála sv. Pav-la v Londýně, 1675-1710 Dome_of_st_pauls 20080626232959__dsc2964 Hlavní římsa a kupole kostela San Carlo alle quattre fontane v Římě Kupole katedrály sv. Pavla v Londýně 3) Počátky barokního umění v Římě »Kaple Cerasiů v kostele S. Maria del Popolo: vlevo Ukřižování sv. Petra od Caravaggia z r. 1600, vpravo Nanebevzetí Panny Marie od Annibala Carracciho z l. 1600-1601 » Protobarokní prvky v architektuře Michelangelo, kupole chrámu sv. Petra ve Vatikánu, návrh 1547-64, dokončena 1588-93 A02h Mich_spietr1 Tři fáze výstavby chrámu sv. Petra ve Vatikánu v raném novověku A03 Protobarokní architektura Kostel Il Gesù, mateřský kostel jezuitského řádu, 1568-84 návrh Giacomo Barozzi da Vignola a Giovanni della Porta původní interiér byl strohý, výmalba pochází až z let 1668-83 A07 A09 A10 Protobarokní a raně barokní architektura Hlavní průčelů kostela Il Gesù a kostela S. Susanna (1602, Carlo Maderna) A08 A08aa Schema urbanistické přestavby Říma navržené za Sixta V. (papežem 1585-90): proražení přímých ulic spojujících hlavní dominanty – poutní místa A11 Piazza del Popolo – vstup do města od severu Pozn.: Podle urbanistického plánu pořízeného Sixtem V. ústí do náměstí trojzubec ulic (střední z nich Via del corso je obestavěna významnými městskými paláci), tato část náměstí je zvýrazněna dvěma shodně utvářenými kostely ze 3. čtvrt. 17. stol., osy tří ulic se sbíhají v bodu, na němž stojí egyptský obelisk. A12 Piazza del Popolo Piazza Navona: Fontána čtyř řek 602 605 Piazza San Pietro ve Vatikánu Hlavní průčelí chrámu sv. Petra (1626, návrh Carlo Maderna) a kolonáda (1659-71, návrh Gianlorenzo Bernini) A06 Annibale Carracci, Pieta, 1599-1600 Pozn.: dílo boloňského malíře, představitele tzv. akademismu či eklekticismu B35 Caravaggio Povolání celníka Matouše, 1599-1600, z cyklu Život sv. Matouše v kostele S. Luigi dei Francesi B40 Gianlorenzo Bernini Fontána čtyř řek, 1648-51, detail: řeka Ganga Vodní slavnost na Piazza Navona s Berniniho fontánou Pozn.: Bernini byl prvním univerzálním umělcem baroka, který ve svém „bel composto“ spojoval architekturu a urbanismus se sochařstvím. B10 Gianlorenzo Bernini Vidění sv. Terezie, 1647-52 Řím, kostel Santa Maria della Vittoria, kaple Cornarů therese2 therese4 (proto)barokní Řím v 16. a 17. stol. •Architektura • Michelangelo: podíl na výstavbě chrámu sv. Petra ve Vatikánu • Giacomo della Porta a Giacomo Vignola: kostel Il Gesù • Francesco Borromini: San Carlo alle quattre fontane, San Ivo alla Sapienza •Urbanismus • Přestavba Říma: Domenico Fontana, stavebníkem papež Sixtus V. •Sochařství, architektura atd.: Gianlorenzo Bernini •Malířství • Akademismus: Annibale Carracci, Guido Reni • Klasicismus: Nicolas Poussin, Claude Lorrain • Caravaggismus: Caravaggio (Michelangelo Merisi) • Freskařství – ilusionismus: Andrea del Pozzo T.J. 4) Barokní fresky Andrea Pozzo, Autoportrét, 90. léta 17. stol. Týž, Alegorie misionářského působení jezuitského řádu, freska na klenbě lodi kostela sv. Ignáce v Římě, 1688-94 bc1182a505be0f204c6a2a426926d94d.jpg (2900×1860) Palazzo Labia v Benátkách, taneční sál Západní stěna s freskovou výmalbou G. B. Tiepola z let 1743-50 + detail malby Hostina Kleopatry Nástěnná malba – základní pojmy (Zdroj: O. J. Blažíček – J. Kropáček, Slovník pojmů z dějin umění. Praha 1991.) •Freska (z ital. al fresco, tj. na čerstvo): nástěnná malba provedená do mokré omítky barvami, které se nemění vápnem. Malba se spojí po uschnutí pevně s omítkou, je světlá a svítivá zásluhou uhličitanu vápenatého, který vystoupí na povrch. Počátky této techniky byly hledány už ve starověku, ale pravá freska bez temperových přemaleb, tedy buon fresco, byla vytvářena až v renesanční Itálii (např. Michelangelem), aby pak v období baroka dosáhla největší dokonalosti a rozšíření po celé Evropě. •Giornata (z ital. il giorno, den): úsek fresky zpracovaný za jeden den. Technika fresky vyžaduje rychlou práci, aby nezaschla omítka, maluje se proto jen po částech plochy. Dodatečné opravy nejsou možné bez otesání omítkové vrstvy. •Nástěnná malba al secco (tj. na sucho): malba hlinitými (temperovými) barvami na suché, hladce připravené omítce, vhodná pro chráněné interiéry, užívaná od starověku, a zejména ve středověku. Též v kombinaci fresco-secco. Ve srovnání s freskou méně trvanlivá. •Kvadraturní malířství: fresková malba architektur, která usiluje o iluzivní zvýše-ní nebo proměnu reálného interiéru (často zároveň otevřením do malovaného vol-ného prostoru nebes) perspektivními zkratkami a kvadraturní metodou čtvercové-ho dělení (odtud název), rozvinutou k tomu účelu zejména v době baroka. Kvad-raturisté: malíři znalí pravidel perspektivy, specialisté na iluzivní architekturu. • 5) Rétorické principy v barokním výtvarném umění •Příklad: výmalba sálu předků na zámku Vranov nad Dyjí (malíř Johann Michael Rottmayr, 1695) •Členění výmalby je provedeno podle antické oslavné řeči – genus demonstrativum (exordio, narratio, argumentatio, conclusio). •Nižší forma, stilus humilis: scény ze života příslušníků rodu Althannů – grisaillové malby nad okny, mají především poučit (docere) formou prostého líčení •Vyšší forma, stilus gravis (s. grande): scény z antické mytologie oslavující rodové ctnosti – malby meziokenních polí nad sochami předků, mají potěšit (delectare) •Triumf rodu je stupňován k apoteóze (amplificatio): rodové znaky na Apollónově slunečním voze Zámek Vranov nad Dyjí, interiér sálu předků DSC_0017 Stilus grande J. M. Rottmayr, Zpívající Orfeus a Múza Erató návrh (lavírovaná perokresba) a realizace DSC_0016 Amplificatio J. M. Rottmayr, Apollón na slunečním voze DSC_0018 Uplatnění rétoriky při výkladu barokního umění •Výtvarné umění jako prostředek reprezentace objednavatele: může mít stejnou účinnost jako rétorický argument, a proto bývá ve svém přesvědčovacím působení vystavěno na obdob-ných principech (rétorické figury apod.). Příklad: programy velkých souborů nástěnných maleb (k tomu Markus Hunde-mer, Rhetorische Kunsttheorie und barocke Deckenmalerei. Regensburg 1997). •Ideové a ikonografické programy barokních výtvarných děl bývaly dílem teologů, dvorních historiografů, či přímo objednavatelů. •Dalším pramenem pro interpretaci barokního umění jsou řeči pronášené při slavnostních příležitostech, v nichž se dílo stává součástí rétorické argumentace. Příklad: kázání v poutním kostele sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru n/S. (K tomu např. Z. Kalista, Česká barokní gotika a její žďárské ohnisko. Brno 1970.) Literatura •Vojtěch Jirát, Barokní poesie německá, in: Růže ran. Básně německého baroku. 5. vyd. Praha 1969, s. 111-126. •Wilfried Hansmann, Baukunst des Barock. Form, Funktion, Sinngehalt (edice DuMont Dokumente). 3. vyd. Köln 1988. •Zdeněk Kudělka (ed.) – Ivo Krsek – Miloš Stehlík – Josef Válka, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku. Praha 1996. •Rudolf Wittkower, Art and Architecture in Italy, 1600-1750, sv. 1-3. 4. vyd. The Yale University Press 1999. •Sláva barokní Čechie : stati o umění, kultuře a společnosti 17. a 18. století, ed. Vít Vlnas. Praha 2001. •Barokní člověk a jeho svět, ed. Rosario Vilari. Praha 2004. •Morava v době baroka, ed. Tomáš Knoz. Brno 2004. •Zdeněk Kalista, Tvář baroka. Poznámky, které zabloudily na okraj života. Skicář problémů a odpovědí. 4. vyd. Praha 2005. •Josef Válka, Myšlení a obraz v dějinách kultury. Studie, eseje, reflexe. Brno 2009. • •