TCZJ11 Fonologie ZJ
1. Úvod: parametry znaku
Organizační info, cíle, obsah
• středa 16:00-17:10
• MS Teams
• Na konci kurzu dokáží studenti strukturovat lexikální jednotku českého
znakového jazyka na jednotlivé parametry, rozumí roli fonému v přirozeném
jazyce a dokáže ji na konkrétním příkladu popsat.
• 1. úvod; 2. tvar ruky; 3. orientace; 4. lokace; 5. pohyb; 6. nemanuální část; 7.
dvouručnost; 8. fonologické procesy; 9. ikoničnost; 10. prozodie
Literatura, zdroje dat
• základní:
Kapitola 11. Phonology. BAKER, Ann et al. The linguistics of sign languages : an
introduction. Amsterdam: John Benjamins Publishing Company, 2016. (v ISu –
studijní materiály - bude); videa https://benjamins.com/sites/z.199/video/11.9
• rozšiřující:
Kapitola 3. Phonology. SANDLER, Wendy a Diane C. LILLO-MARTIN. Sign
language and linguistic universals. Cambridge: Cambridge University Press,
2006. (v ISu – studijní materiály)
• Dictio
• další literatura: sylabus v ISu
Předpoklady, požadavky
úvodní kurz z fonetiky a fonologie
 prezence / účast
 ústní zkouška
(data ze znakového jazyka, vysvětlit; z kapitoly Phonology učebnice)
Otázky?
Obsah hodiny: 1. Úvod
1. artikulace vizuálně-motorických jazyků
2. Znakové jazyky jako přirozené jazyky
(dvojí členění, počátek lingvistického popisu)
3. Parametry ve znakových jazycích
4. Fonologie znakových jazyků
1. Artikulace vizuálně-motorických jazyků
• audio-orální jazyky (mluvené) vs. vizuálně-motorické jazyky (znakové)
příklady: OPRAVIT
KTERÝ
JMÉNO
lexikální významy gramatické významy
znakovací prostor ruce + obličej (mimika)+ tělo (naklonění)
manuální část nemanuální část
syntax
2. Lingvistický popis znakových jazyků
• dvojí členění jazyka:
jednotky, které nesou význam se dělí na jednotky, které nenesou
význam, ale jsou lingvisticky signifikantní  fonémy
• metoda minimálních párů: např. p-es vs. l-es
• až do 60. let 20. století:
nejmenší jednotky znakového jazyka jsou slova
Slovo v ZJ: holistická ikonická jednotka
Příklady:
PŘÍTEL ČAJ PROUDIT
Ikoničnost:
čínské písmo (oheň)
v ČZJ: OHEŇ
- přímý vztah nápodoby mezi objektem a jazykovým výrazem
- formálně nedělitelné jednotky, význam jako celek
Ikoničnost jako škála
PŘIPÍT SI
DŮM KOČKA
TĚSTOVINY KUCHYŇ
SÝRROZEJÍT SE
ikonické částečně ikonické neikonické (arbitrární)
OHEŇ
William Stokoe, 1960, Americký znakový jazyk
• rozdíly mezi znaky lze strukturně zachytit
• metoda minimálních párů, „objev“ dvojí artikulace (fonémů)
př. 1 a. PŘÍTEL b. VLASTNÍ
V čem se liší (manuální část)?
1. parametr znaku: tvar ruky
př. (2) a. ČEKAT b. UŽÍVAT_SI
V čem se liší (manuální část)?
2. parametr znaku: pohyb
př. (3) a. ČAJ b. SVÁTEK
V čem se liší (manuální část)?
3. parametr znaku: místo/lokace artikulace
• fonologie daného jazyka studuje elementy, ze kterých se tvoří slova, a
možné kombinace těchto elementů
• inventář elementů se pro jednotlivé jazyk liší
• pomocí distinktivních rysů (např. pro lokaci)
• rozdíl: správně utvořená struktura vs. smysluplná struktura
poznámka:
distinktivní rysy nevytvářejí vždy lexikální rozdíl
tvar ruky: BRATR (varianta 1, varianta 2)
VIDĚT (varianta 1, varianta 2)
pohyb: JMÉNO (varianta 1, varianta 2)
ZASTAVIT (varianta 1, varianta 2)
místo: POŠTA (varianta 1, varianta 2)
Stokoe (1960): shrnutí
- zakladatel lingvistického popisu znakových jazyků
- rozlišuje 3 skupiny parametrů (fonémů), které obsahuje každý znak
tvar ruky, místo artikulace, pohyb
• rozdíl v modalitách:
- mluvený jazyk: sekvence konsonantů a vokálů
- znakový jazyk: simultánní realizace tvaru, místa a pohybu
- později přidal: orientace ruky, nemanuální složka (víc částí)
Shrnutí:
• dvojí artikulace (znakového) jazyka
• 3 parametry znaku (tvar ruky, místo/lokace, pohyb)
• minimální páry
• distinktivní rysy
• inventář minimálních elementů (fonémů) jazyka