4. Vnitřní administrativní členění Vietnamu a států jihovýchodní Asie
Úvod
Tradičně bylo území jihovýchodní Asie členěno reliéfem krajiny a skutečným osídlením lokálními etniky v údolích, na ostrovech a na pobřeží, tj. ne státní hranicí. Zejména v odlehlejších pomezních oblastech se představitelé lokálních etnických skupin snažili udržovat aktivní poddanství formou daní, darů a tributu královským rodům hned s několika blízkými mocenskými centry. Například horská etnika thaj sko-indočínské oblasti nezřídka platila daně třem až pěti hegemonům, například do laoského Luang Phrabangu, vietnamského Tonkinu a jihočínského Kantónu + nižším regionálním správcům. Aktivně tím snižovala riziko, že je hegemoni z pozice síly poškodí. Vztahy mezi elitami byly v tradičním světě považovány za plně dostačující. Teprve příchod moderního zeměměřičství, kartografie a vymezování asij ského území mezi sféry vlivu evropských mocností přinesly nový prvek a vymezování území i bez ohledu na jeho populaci (Tongchai 1994: 98-99).
S ohledem na etnickou nebo regionální pestrost bývá administrativa na nižších úrovních odlišná nebo ne zcela jednotná i v rámci jednotlivých soudobých států jako jsou zejména Malajsie, Indonésie a Barma (Myanmar).
Základní vnitřní administrativní dělení zemí jihovýchodní Asie
U každé země je třeba znát vždy počet administrativních jednotek na nejvyšší úrovni.
Vietnam: má 58 provincií a 5 samosprávných měst = municipalit. Podrobněji v samostatné sekci následující po přehledu ostatních zemí.
Singapur: od roku 2001 má 5 distriktů (mezi které se dělí i 63 ostrůvků). Distrikty: centrální, severozápadní, severní, jihozápadní, jihovýchodní. V praxi se nižší administrativa realizuje na úrovni 30 městských částí (town) a 34 venkovských částí (mukim), které i svým názvem odkazují na původní správu: jde o slovo arabského původu s významem „obec" z doby, kdy v Indonésii, Malajsii a v Bruneji fungovala správa islámských sultanátu.
Brunej: se dělí na 4 distrikty (daerah) a ty se dále dělí na 38 částí mukim (viz výklad u Singapuru). Od západu na východ jde o tyto distrikty s počtem mukimů: Belait (8), Tutong (8), Brunei-Muara (17 i s hlavním městem) a nej východnější od ostatních oddělený Temburong (5). Jednotka mukim dále řídí nejnižší úroveň vesnic (kampung).
Východní Timor: se dělí na 13 municipalit (distriktů), z nichž Oecusse je nejzápadnější přímořský distrikt oddělený od ostatních, tj. sdílí pozemní hranice jen s Indonésií. K distriktu hlavního města Dili zase patří druhá část: ostrůvek Timor. Distrikty se dále dělí na 64 nižších správních celků, ty na 442 vesnic (sucos) a ty dále na 2225 nej menších aldeias.
Indonésie: dělí se na 34 provincií, ty se dále dělí na nižší správní celky: regencie (kabupaten) a ty se dále dělí na města (kota), ty dále na malé distrikty a ty dále na vesnice (desa) nebo městské čtvrti (keluraharí). Jedinou výjimkou je nejzápadnější provincie Aceh, která zachovává původní dělení na jednotky mukim a podjednotky gampong. Nižší úrovně administrativy mají řadu místních odlišností co do terminologie a funkce - jejich představitelé si ani nemusí být rovnocenní z hlediska tradiční hierarchie a rituální úcty. Co do souše je nej větší nej východnější
provincie Papua na ostrově Nová Guinea. Největší koncentrace měst a městských správních jednotek je na ostrově Jáva.
Malajsie má federální uspořádání a dělí se na 13 států a 3 zvláštní federální teritoria, kdy dvě jsou městského typu (Kuala Lumpur, Putrajaya) a jedno (Labuan) odpovídá ostrovům. Východní část na ostrově Borneo/Kalimantan má jen dva územně velké státy: východnější Sabah, západnější Sarawak a blízko jejich vzájemné hranice je federální distrikt Labuan. Zvláštností Sarawaku je, že obklopuje dvě oddělené části Sultanátu Brunej, který není součástí Malajsie. Malajsijské státy se dělí na distrikty a ty se dále dělí na mukimy. Sabah a Sarawak se však dělí na divize (malajsky bahagiarí). K Singapuru má nejblíže stát a bývalý sultanát Johor - osoba, která zastává post dědičného johorského sultána (nyní Ibrahim Ismail) je oficiální představitel tohoto malaj sij ského státu.
Filipíny: volně se nejprve dělí na 3 ostrovní oblasti (Luzon, Mindanao, Visayas). Skutečné nej vyšší administrativní jednotky však tvoří 17 regionů (rehiyon) včetně jedné Muslimské autonomní oblasti Bangsamoro na Mindanau. Regiony se dále dělí na 81 provincií (lalawigan). Provincie pak zahrnují 146 měst, 1488 samosprávných městských oblastí a 42.036 okrsků na nej nižší úrovni, kterým se říká barangays
Kambodža: dělí se na 25 provincií (khaeť), z toho jednu tvoří samosprávná oblast (reach thaní) hlavního města Phnom Penh. Provincie se dále dělí na distrikty (srok), ty se dále dělí na komuny (khum) a komuny se na nejnižší úrovni dělí na vesnice (phum). Málo lidnaté jsou horské provincie na severovýchodě: Ratanakiri a Mondulkiri (řídce lidnaté a podobného charakteru jsou ostatně i sousední vietnamské provincie Kontům, Gia Lai a Däk Lák).
Thajsko: dělí se na 76 provincií a dvě zvláštní oblasti na stejné úrovni: turisticky známé město Pattaya a hlavní město Bangkok (Krung Thep). Všechny provincie se dále dělí na 878 distriktů (amphoe) + 50 distriktů hlavního města (kheť). Všechny distrikty se dále dělí na 7255 subdistriktů (tambon), které se ale v případě hlavního města jmenují khwaeng. Nejmenší provincie j sou v okolí hlavního města Bangkoku, j inak j e dělení na provincie v případě Thajska podobně jako u Vietnamu relativně rovnoměrné.
Laos: má též relativně rovnoměrné dělení na 17 provincií (khoueng) a oblast hlavního města Vientiane na hranici s Thajskem. Provincie se dále dělí na jednotky, kterým se říká muang- ty často odpovídají lokálnímu rozšíření jednotlivých etnik. Na nejnižší úrovni je jednotka bon -pokrývá přilehlé oblasti malých vesnic a jednotlivá malá města. Přes tradiční kulturní centrum v Luang Phrabangu je příznačné, že hlavní město Vientiane a dvě regionální centra v jižní části Laosu: Savannaketh a Pakse jsou u hranic s Thajskem. Zároveň všechna 4 zmíněná města (Luang Phrabang, Vientianne, Savannaketh, Pakse) leží při řece Mekong (Sisouphanthong & Taillard 2000: 17).
Barma/Myanmar: dělí se na 14 nej větších jednotek, z toho 7 států a 7 oblastí. Tyto celky ze značné části respektují pestré rozložení hlavních etnických skupin (současných i historických), podle kterých se i jmenují (státy Kačin, Shan, Mon, ...). Každý stát nebo oblast se dále dělí na 2 až 11 distriktů, kterých je celkem 63. Ty se pro zjednodušení dále dělí na 324 krajů okolo měst a 312 vlastních měst, na nižší úrovni se skládají z 2548 vyšších vesnických okresů, které se dále rozpadají na celkem 65.148 vesnic nebo nej menších městských částí. Kvůli mimořádně pestré etnické variabilitě má toto uspořádání řadu výjimek, autonomních okrsků a nepravidelností.
Administrativní dělení Vietnamu - historie a pojmy:
Císař Lý Thái Tô (1010-1028) rozdělil tehdejší území s podřízeným obyvatelstvem na 24 provincií (tó), kterým vládli členové královské rodiny nebo vojenští úředníci. Později je spravovali civilní úředníci vybíraní na základě úspěchů ve státních zkouškách, ale již záhy se provincie začaly dále dělit na prefektúry (phú), distrikty nebo subdistrikty (huyén) a vesnice (xa). Dělení země na severní, centrální a jižní vzniklo až za dynastie Nguyén (1802-1945) poté, co se Vietnam rozšířil až na jih do dnešních oblastí. Zatímco severní část Vietnamu spočívala pod přímou správou císařského dvora, centrální a jižní část spravovali císařští vyslanci (tóng trárí).
V novější době se provincie označovaly termínem trán, nyní tinh. Další termíny správních jednotek od nejvyšších k nejnižším: oblast (bôlcháuldqo), provincie {tinh), prefektúra (phů), podprefektura nebo distrikt (quánlhuyénlcháu), kantón (tóng), vesnice (xä, long), víska (áplthôn). Francouzská koloniální administrativa zavedla přímou správu v jižním Vietnamu, kdežto severní a centrální část se změnily na protektoráty. Vesnice se označovala xä a obvykle platila za nejnižší administrativní jednotku, ale kvůli zvláštním účelům se občas užívala ještě nižší jednotka áp např. ve Vietnamské republice (jižním Vietnamu), kde se v roce 1963 zaváděl program zakládání strategických vesnic (áp chién Iwac). (Whitfield 1976: 1-7)
Vietnamské provincie a municipality se v současných atlasech seskupují do 8 sektorů - viz 2. strana přílohy v pdf (Tap bán dô giao thông duáng bô Viét Nam. Há Nôi: Nhá xuät bán Tái nguyén - Môi truông vá Bán dô Viet Nam, 2011, s. 84):
• Severozápadní sektor: provincie Dien Bién, Hôa Binh, Lai Chäu, Son La
• Sektor delty Rudé řeky: municipality Hanoj + Haiphong; dále provincie Bäc Ninh, Há Nam,
Hái Duong, Hung Yén, Nam Dinh, Ninh Binh, Thái Binh, VTnh Phúc
• Severovýchodní sektor: provincie Bäc Giang, Bäc Kan, Cao Bäng, Há Giang, Lang Son,
Láo Cai, Phú Tho, Quáng Ninh, Thái Nguyén, Tuyén Quang, Yén Bái
• Sektor severně-centrálního pobřeží: provincie Há TTnh, Nghé An, Quáng Binh, Quáng Tri,
Thanh Hóa, Thúa Thién-Hué
• Sektor jižně-centrálního pobřeží: municipalita Da Nang; provincie: Binh Dinh, Binh
Thuan, Khánh Hôa, Ninh Thuan, Phú Yén, Quáng Nam, Quáng Ngäi
• Sektor Centrální vrchoviny: Däk Läk, Däk Nông, Gia Lai, Kon Turn, Lám Dông
• Jihovýchodní sektor: municipalita Ho Či Minovo město/Saigon; provincie: Bá Ria-Vúng
Táu, Binh Duong, Binh Phuóc, Dông Nai, Täy Ninh
• Sektor delty řeky Mekong: municipalita Can Tho; provincie: An Giang, Bac Liéu, Bén Tre,
Cá Mau, Dông Tháp, Häu Giang, Kién Giang, Long An, Sóc Träng, Tién Giang, Trá Vinh, VTnh Long
Přehled 58 současných provincií a 5 samosprávných měst ve Vietnamu od severozápadu směrem na východ a na jih:
Lai Chäu, počet obyvatel: 415.300 (2014), rozloha: 9068,8 km2, hl. m. Lai Chäu Dien Bién, počet obyvatel: 440.800 (2004), rozloha: 9560 km2, hl. m. Dién Bién Phů Láo Cai, počet obyvatel: 602.300 (2008), rozloha: 6383,9 km2, hl. m. Láo Cai, další významné město a oblast Sa Pa
Sou La, počet obyvatel: 927.800 (2004), rozloha: 14.055 km2, hl. m. Sen La Há Giang, počet obyvatel: 705.100 (2008), rozloha: 7945,8 km2, hl. m. Há Giang
Yén Bái, počet obyvatel: 750.200 (2008), rozloha: 6899,5 km2, hl. m. Yén Bái
Cao Báng, počet obyvatel: 528.100 (2008), rozloha: 6724,6 km2, hl. m. Cao Báng
Tuyén Quang, počet obyvatel: 730.800 (2011), rozloha: 5867,3 km2, hl. m. Tuyén Quang
Bác Kan/Bäc Can, počet obyvatel: 308.900 (2008), rozloha: 4859,4 km2, hl. m. Bac Kan
Lang Sou, počet obyvatel: 759.000 (2008), rozloha: 8327,6 km2, hl. m. Lang Sen
Phú Tho, počet obyvatel: 1.364.700 (2008), rozloha: 3528,1 km2, hl. m. Viet Tri
Vính Phúc, počet obyvatel: 1.154.800 (2004), rozloha: 1371,4 km2, hl. m. Vính Yén
Thái Nguyén, počet obyvatel: 1.139.400 (2008), rozloha: 3534,45 km2, hl. m. Thái Nguyén
Há Nôi (= municipalita a hl. m. země), počet obyvatel: 7.087.700 (2014), rozloha: 3324,5 km2,
pozn. součástí Hanoje je dnes dříve samostatná provincie Há Táy, počet obyvatel: 2.500.000
(2004), rozloha: 2192,1 km2, hl. m. HáDông)
Bác Ninh, počet obyvatel: 1.131.200 (2014), rozloha: 822,7 km2, hl. m. Bac Ninh Hái Ducng, počet obyvatel: 1.698.300 (2004), rozloha: 1648,4 km2, hl. m. Hái Ducng Bac Giang, počet obyvatel: 1.628.400 (2008), rozloha: 3827,45 km2, hl. m. Bac Giang Quang Ninh, počet obyvatel: 1.199.400 (2014), rozloha: 6102,3 km2, hl. m. Ha Long Hôa Binh, počet obyvatel: 803.300 (2004), rozloha: 4662,5 km2, hl. m. Hôa Binh Hung Yén, počet obyvatel: 1.159.700 (2014), rozloha: 926 km2, hl. m. Himg Yén Haiphong (= municipalita - samostatné správní město), počet obyvatel: 1.946.000 (2014), rozloha: 1527,4 km2
Há Nam, počet obyvatel: 799.400 (2014), rozloha: 862 km2, hl. m. Phů Lý
Nam Dinh, počet obyvatel: 1.934.000 (2004), rozloha: 1676 km2, hl. m. Nam Dinh
Thanh Hóa, počet obyvatel: 3.496.100 (2014), rozloha: 11.129,5 km2, hl. m. Thanh Hóa
Ninh Binh, počet obyvatel: 554.700 (2004), rozloha: 1383,7 km2, hl. m. Ninh Binh
Thái Binh, počet obyvatel: 1.780.954 (2009), rozloha: 1542 km2, hl. m. Thái Binh
Nghé An, počet obyvatel: 3.037.400 (2014), rozloha: 16.490 km2, hl. m. Vinh
Há Tính, počet obyvatel: 1.255.300 (2014), rozloha: 5997,8 km2, hl. m. Há Tính
Quang Binh, počet obyvatel: 857.818 (2008), rozloha: 8065,8 km2, hl. m. Dong Hái
Quang Tri, počet obyvatel: 616.600 (2004), rozloha: 4745,7 km2, hl. m. Dông Há
Thua Thién-Hué, počet obyvatel: 1.088.700 (2009), rozloha: 5062,6 km2, hl. m. Hué
Dá Náng (= municipalita), počet obyvatel: 1.007.400 (2014), rozloha: 1285,4 km2
Quang Nam, počet obyvatel: 1.471.800 (2014), rozloha: 10.438,4 km2, hl. m. Tam Ký
Kon Tum, počet obyvatel: 432.900 (2009), rozloha: 9614,5 km2, hl. m. Kon Tum
Quang Ngái, počet obyvatel: 1.217.159 (2009), rozloha: 5137,6 km2, hl. m. Quang Ngái
Gia Lai / Gia Rai, počet obyvatel: 1.277.600 (2009), rozloha: 15.494,9 km2, hl. m. Pleiku
Binh Dinh, počet obyvatel: 1.545.300 (2004), rozloha: 6025,1 km2, hl. m. Qui Nhcn
Dák Lák, počet obyvatel: 1.833.300 (2014), rozloha: 13.125,4 km2, hl. m. Buôn Ma Thuôt
Phú Yén, počet obyvatel: 862.000 (2009), rozloha: 5045,3 km2, hl. m. Tuy Hôa
Khánh Hôa, počet obyvatel: 1.156.900 (2009), rozloha: 5217,6 km2, hl. m. Nha Trang
Dák Nông, počet obyvatel: 571.300 (2014), rozloha: 6515,6 km2, hl. m. Gia Nghía
Lám Dông, počet obyvatel: 1.198.800 (2007), rozloha: 9764,8 km2, hl. m. Dá Lat
Ninh Thuán, počet obyvatel: 565.700 (2009), rozloha: 9068,8 km2, hl. m. Phan Rang-Tháp
Chám
Binh Phuác, počet obyvatel: 932.000 (2014), rozloha: 6871,5 km2, hl. m. Dông Xoái
Dong Nai, počet obyvatel: 2.838.600 (2014), rozloha: 5907,2 km2, hl. m. Bién Hôa
Binh Thuán, počet obyvatel: 1.140.429 (2004), rozloha: 7992 km2, hl. m. Phan Thiét
Táy Ninh, počet obyvatel: 1.104.200 (2014), rozloha: 4032,6 km2, hl. m. Táy Ninh
Binh Duo-ng, počet obyvatel: 1.887.000 (2014), rozloha: 2694,4 km2, hl. m. Thů Dau Môt
Ho Chi Minh = Thánh phô Hô Chí Minh, municipalita, stále se však užívá i původní název
Sái Gôn (Saigon), počet obyvatel: 7.981.900 (2014), rozloha: 2095,5 km2
Bá Ria-Vung Táu, počet obyvatel: 1.059.500 (2014), rozloha: 1989,5 km2, hl. m. Bá Ria
Long An, počet obyvatel: 1.477.300 (2004), rozloha: 4495,5 km2, hl. m. Tän An Kién Giang, počet obyvatel: 1.634.043 (2004), rozloha: 6299 km2, hl. m. Rac Giá An Giang, počet obyvatel: 2.170.100 (2004), rozloha: 3406,2 km2, hl. m. Long Xuyén Dong Tháp, počet obyvatel: 1.639.400 (2004), rozloha: 3238 km2, hl. m. Cao Länh Tién Giang, počet obyvatel: 1.635.700 (2009), rozloha: 2367 km2, hl. m. Mý Tho Cán The (= municipalita), počet obyvatel: 1.237.300 (2014), rozloha: 1408,9 km2 Vính Long, počet obyvatel: 1.046.390 (2014), rozloha: 1475,2 km2, hl. m. Vính Long Ben Tre, počet obyvatel: 1.345.600 (2004), rozloha: 2321,6 km2, hl. m. Ben Tre Häu Giang, počet obyvatel: 772.000 (2004), rozloha: 1608 km2, hl. m. Vi Thanh Tra Vinh, počet obyvatel: 1.015.800 (2004), rozloha: 2215,1 km2, hl. m. Tra Vinh Sóc Trang, počet obyvatel: 1.213.400 (2004), rozloha: 3223,3 km2, hl. m. Sóc Trang Bac Liéu, počet obyvatel: 877.300 (2014), rozloha: 2468,7 km2, hl. m. Bac Liéu Cá Mau, počet obyvatel: 1.232.000 (2006), rozloha: 5331 km2, hl. m. Cá Mau
Na rozdíl od 8 zmíněných celků dělí Vú & Taillard (1993: 86-89) Vietnam na 13 oblastí, které jsou specifické reliéfem, klimatem anebo hospodářskými souvislostmi. Kromě obou velkoměst (Hanoi, Saigon) to j sou:
Delta Rudé řeky (Chdu thô Song Hông) jako oblast, kde se koncentrují ekonomické aktivity na severu Vietnamu. Jde o provincie, které v jednom celku obklopují správní oblast Hanoje ze západu, jihu a východu (ze severu s Hanojí sousedí severovýchodní vrchovina) a na pobřeží Tonkinského zálivu zasahuje částí s nej významnější mi obchodními přístavy. Jedná se o provincie: VTnh Phú, Há Täy, Hôa Binh, Ninh Binh, Nam Ha, Thái Binh, Hái Hung, Há Bäc a Hái Phong, do jejíž správy patří i ostrovy - nej větší je Cät Bá a relativně vzdálený je Bach Long VT. Hanoj se sice administrativně vyčleňuje, ale jinak sem patří též.
Severovýchodní vrchovina (Vůng dôi DôngBäc) - díky sousedství s Čínou a ložiskům uhlí je relativně dobře rozvinutá. Na severu sousedí s Hanojí a obloukem vede nejdříve na sever a dále na východ, kde ji ve zbývající části lemuje hranice s CLR a z jihu linie pobřeží Tonkinského zálivu. Od severních hor se patrně liší tím, že i v západní části (= na sever od Hanoje) má díky údolím, která se přímo propojují s nížinnou deltou Rudé řeky, přímořsky ovlivněné klima. Podle členění ze začátku 90. let ji tvoří 3 provincie: dvě vnitrozemské Bäc Thái a Lang Son a dlouhá příbřežní provincie Quáng Ninh s četnými ostrovy a skupinami ostrovů, z nichž jsou nej významnější Trá Bán a VTnh Thuc.
Severní hory (Vůng núi Viet Bäc) - tato relativně ekonomicky izolovaná oblast už nesousedí přímo s Hanojí, od které ji oddělují provincie VTnh Phú (patří k Deltě Rudé řeky) a Bäc Thái (patří k Severovýchodní vrchovině). Podle členění z roku 1992 ji tvořily 3 provincie: jedna vnitrozemská: Tuyén Quang a dále dvě, které na severu sousedí s CLR: v západní části Há Giang a ve východní Cao Bäng. Její klima ovlivňují vysokohorské polohy a to, že nižší části provincie Tuyén Quang již jsou hlouběji ve vnitrozemí a obvykle do ní nezasahují vlivy přímořského podnebí.
Severozápadní hory (Vůng núi Täy Bäc) tvoří západní výběžek severního Vietnamu s hranicí vedoucí od západního zúžení v linii jdoucí nejprve na sever (zde na východě hraničí s Deltou Rudé řeky) a pak dále na severozápad (zde na východě sousedí se Severními horami). Na celé severní linii sousedí s CLR. Na západě, jihu a jihozápadě sousedí s Laosem. Tvoří ji odlehlé ekonomicky izolované provincie s vyšší nadmořskou výškou a vnitrozemským, i když převážně
subtropickým vlhkým klimatem. Severozápadní hory tvoří dle členění z roku 1992 čtyři provincie: jedna vnitrostátní Yén Bái a tři pohraniční. Jen na severu sousedí s Čínou provincie Láo Cai. Nejzápadnější výběžek tvoří provincie Lai Chäu, která na severu sousedí s Čínou a na západě sLaosem (Vietnam má jen dvě provincie, které přímo sousedí se dvěma státy: v Severozápadních horách je to provincie Lai Chäu = Čína + Laos; v Centrální vysočině je to provincie Kon Tum = Laos + Kambodža). Zbývající provincie Son La sousedí na své jižní části s Laosem.
Severo-střední část (Bac Trung Bo) pokrývá zúženou zónu, která má na západní straně zobákovité výběžky do Laosu a na východní straně ji tvoří střed okrouhlého pobřeží, které se chystá spolknout čínský ostrov Hainan. Vietnamská pevnina a Hainan byly dříve spojené (při ochlazování zemského povrchu se oddělily puknutím a rozestoupením dílčích částí zemské kůry). Podle administrativního členění z roku 1992 tvořily Severo-střední část tři provincie: postupně od severu na jih: Thanh Hóa má na západě menší dvojzobák a na východě k ní patří ostrov Hon Mé. Sousední provincie Nghé An má na západě velký zobec a tím se liší od zúžené provincie Há TTnh, která má naopak výběžek na pobřeží na východě.
Středo-střední část (Trung Trung Bo) tvoří nejdelší spojitá část Vietnamu - je vymezena výhradně klimaticko-geografickými podmínkami pobřežního pásu, který by byl na politické mapě rozděleného Vietnamu severní čtvrtinou v severní Vietnamské demokratické republice a jižními třemi čtvrtinami v jižní Republice Vietnam. Převažující severní sekci celého pásu tvoří provincie, které vždy v celku spojují Laos na západě s pobřežím na východě. Jižní část pásu již od Laosu oddělují provincie Centrální vysočiny. Nejvíce na severu je provincie Quáng Binh s jedním z nejužších částí celé země (jen něco přes 50 km) a v její správní oblasti je i ostrov Côn Cô, na jihu s ní sousedí provincie Quáng Tri, a dále Thúa Thién Hué, která má stejně jako Quáng Binh také nejužší profil. Naopak rozšířenou část představovaly dříve spojené provincie Quáng Nam-Bá Näng, ke kterým patřil nejen bližší ostrov Cú Lao Chám, ale zejména vzdálené strategické Paracelsovy ostrovy (Quän dáo Hoáng Sa). V jižnější části pásu, který již na západě nesousedí s Laosem, ale s Centrální vysočinou, pokračuje směrem od severu provincie Quáng Ngäi s ostrovem Lý Son, dále provincie Binh Binh s ostrovem Hon Ong Cän; nejjižnější provincií je Phú Yen.
Jižně-střední část (Nam Trung Bo) tvoří pobřežní pás provincií, které se vyznačují stáčením na jihozápad a na vnitrozemské straně také lemují Centrální Vysočinu. Podle dělení z roku 1992 ji tvoří tři provincie, směrem od severu je nej strategičtější Khánh Hôa s velmi členitým pobřežím a četnými bližšími ostrovy a pak zejména se Spratlyho ostrovy (Quán dáo Truóng Sa). Směrem na jih pokračují pobřežní provincie Ninh Thuan a Binh Thuan, ke které patří ostrovy Phú Quý a Hon Hái.
Centrální vysočina (Táy Nguyéri) je tvořena stejnojmenným pohořím, které má v severní a jižní části výrazně vyvýšené polohy. Celek je vnitrozemský a na západě sousedí v severním cípu s Laosem, v převažující jižní části pak s Kambodžou. Podle uspořádání z roku 1992 tvořily Centrální vysočinu čtyři provincie. Nej severnej ší Kon Tum hraničí na západě ze severní poloviny s Laosem a z jižní s Kambodžou. Směrem na jih jsou postupně provincie Gia Lai, Bäc Läc a Lám Bông.
Východní nížina (Dông bäng Dông Nam Bo) přiléhá k Saigonu a tvoří geografický předěl: v západní části má charakter rovné nížiny, zatímco na východě, respektive severovýchodě, se povrch již mírně zvedá do sousední Centrální vysočiny. Ekonomicky má velký význam s ohledem na pěstování rostlin na suché = nezaplavované půdě. Geometricky je Východní
nížina kosodélník, jeho širší severní základna (a západní cíp) leží na hranici s Kambodžou. Severovýchodní sekci základny tvoří provincie Song Bé a západní sekci provincie Täy Ninh. Jižní úzký vrchol kosodélníku tvoří naopak pobřežní linie provincie Bá Ria - Vúng Táu s rekreačními plážemi a také měla ve správě řadu relativně odlehlých ostrovů: Côn Dáo, Hon Báy Canh, Hon Bông Lang, Hon Tái Lón. Uvnitř kosodélníku se nachází provincie Dông Nai.
Delta Mekongu (Cháu thô song Cieu Long) je jako hlavní rýžoviště země specifická oblast několika provincií, které jsou protkány a zároveň rozdělovány jednotlivými rameny a kanály řek Mekong, Saigon a dalších. Oblast hraničí na severu s Kambodžou a na jihovýchodě ji tvoří vlastní deltovité ústí řeky Mekong - u samotného vyústění proto není vysoká salinita. Deltu Mekongu lze rozdělit na východní a západní část. Podle dělení z roku 1992 je ve východní části nej severnej ší vnitrozemská provincie Long An, která na severu sousedí napůl s Kambodžou a z části s provincií Täy Ninh (patří k Východní nížině), na východě pak sousedí přímo se Saigonem/Ho Či Minovým městem. Směrem na jih jsou postupně provincie Tién Giang, Bén Tre a dříve Cůu Long, která se roku 1992 rozdělila na severnější VTnh Long a jižnější Trá Vinh. V západní části delty jsou na severní straně při hranici s Kambodžou dvě provincie: víc na východě je Dông Tháp a víc na západě An Giang. V jižní části se dřívější provincie Hau Giang rozdělila na dvě: vnitrozemskou provincii správního města Cän Tho a pobřežní provincii Sóc Träng. Ostrovní pás uprostřed řeky se patrně mění vlivem každoročně naplavovaných sedimentů.
Západní nížinu {Dông bäng Täy Nam Bo) tvoří dle dělení z roku 1992 jen dvě provincie a velké množství ostrovů. Pokrývají ji hlavně kyselé a slané půdy, které nejsou nejideálnější k zemědělství, proto dominuje rybolov. Severnější provincie Kién Giang sousedí na severu s Kambodžou a vedle ostrova Phú Quôc k ní patří např. souostroví Kién Hái, Thô Chu a Hon Nhan. K jižnější velké provincii Minh Hái na samotném cípu Indočínského poloostrova patří ostrovy Hon Khoai a Hon Dá Lé.
Vú & Taillard (1993: 86) uvádí, že toto členění na 13 celků (včetně Hanoje a Saigonu) není definitivní a ani jediné možné, protože nejtradičnější dělení zavedené po dobytí delty řeky Mekong na konci 18. století rozlišovalo jen severní, střední a jižní část. Autoři zavedli vlastní členění proto, že se žádné jiné vhodnější členění, které by respektovalo různé klimatické zóny, dosud oficiálně nezavedlo. Různé oblasti tak často sdílí řadu společných rysů (např. střední Vietnam a Severovýchodní vrchovina) nebo naopak některé provincie vybočují (např. Quáng Ninh je současně přímořská, ale s významnou těžbou uhlí). Také provincie severo-středního a jiho-středního Vietnamu mají často přechodný ráz. Severní část Centrální vysočiny patří ekonomicky k Dá Nängu a provincii Quáng Nam, naopak jižní část je v ekonomické spádové oblasti Saigonu. Na jihu se výrazněji liší vnitrozemské provincie od přímořských.
Literatura:
Sisouphanthong, Bounthavy & Taillard, Christian. 2000. Atlas of Laos. The Spatial Structures of Economic and Sociál Development of the Lao People 's Democratic Republic. Chiang Mai: Silkworm Books.
Táp bán dô giao thông duáng bô Viét Nam. HáNôi: Nhá xuät bán Tái nguyén - Môi tnrong vá Bán dô Viet Nam, 2011.
Táp bán dô hánh chính Viét Nam. Administrativě Atlas. Há Nôi: Nhá xuät bán Tái nguyén - Môi truong vá Bán do Viet Nam, 2013.
Thongchai, Winichakul. 1994. Siam mapped. A History opf the Geo-Body of a Nation. Honolulu: University of Hawai'i Press.
Vú Tu Lap & Taillard, Christian. 1993. Atlas du Viét-Nam / Atlat Viét Nam / An Atlas of Vietnam. Montpellier -
Paris: RECLUS - La Documentation Francaise. Whitfield, Danny J. 1976. Historical and Cultural Dictionary of Vietnam. Metuchen: Scarecrow Press.