6. Flóra a zemědělské plodiny Vietnamu a jihovýchodní Asie
Úvodní souhrn
Hlavní rostlinné bohatství jihovýchodní Asie tvoří nejrůznější typy lesů – k nejvyšším patří
dipterokarpové pralesní porosty s několika patry a velkou pestrostí druhů (populárně např.
Nožina 2006: 74-86). Ve Vietnamu jsou specifické různé druhy orchidejí, cypřišů, mangrovové
porosty, endemické lesní druhy. Velký význam měly vždy léčivé rostliny. Přestože Vietnamci
v historii převzali čínské tradiční lékařství, vyvinula se i druhá domácí jižní tradice, protože
flóra Vietnamu se liší. Mezi nejběžnější léčivky Vietnamců patří máta, zázvor, oregano,
citronová tráva (voňatka citronová), lokvát japonský, chřest kočinčínský, perila křovitá, brucea
javanica, elsholtzia ciliata, ocimum gratissimum, chrysanthemum indicum a další (Nguyễn Văn
Đàn 2016). Flóra se nicméně neomezuje na souš. Velký hospodářský význam mají mořské řasy
(např. Phạm-Hoàng Hộ 1969).
Rozložení nejvýznamnější rostlinné produkce dle specifických oblastí Vietnamu
● Na severu mimo vlastní deltu Rudé řeky patří k nejvýznamnějším produktům: skořice, čaj,
tabák, subtropická rýže, tapioca, bambus.
● Ve vlastní deltě Rudé řeky jde o: rýži, podzemnici olejnou, fazole, sójové boby, cukrovou
třtinu, jutu a houby.
● V úzkém pásu středoseverního Vietnamu jsou nejvýznamnější: podzemnice olejná, sezam,
káva, pepř, skořice a rýže.
● Ve středojižní zóně jsou nejvýznamnější: cukrová třtina, oříšky kešu, bavlna, sladké
brambory, pepř, podzemnice olejná a rýže.
● Ve vnitrozemské Centrální vysočině převládají: káva, kaučukovník, čaj, hedvábí, ženšen,
artyčok, kukuřice a tapioca/maniok.
Zbývající část jižního Vietnamu se dle produkce dělí na dvě zóny:
● na severu a východě od Ho Či Minova města (+ ostrov Phú Quoc) se pěstují kaučukovníky,
káva, pepř, podzemnice olejná, sójové boby, cukrová třtina, kukuřice, tapioca a houby. Konečně
● na jih a západ od Ho Či Minova města převládá pěstování rýže, kokosových palem, sójových
bobů a cukrové třtiny (Nguyễn Đức Triều & Vũ Tuyên Hoàng 2001: 50).
Výběrový přehled flóry v ostatních zemích jihovýchodní Asie (zde bez rýže – je všude)
Filipíny: velké bohatství rostlin, díky rozsáhlému pobřeží důležité mangrovové porosty,
bambus, banány, kokos, cukrová třtina, kukuřice, kopra, tabák, manilské konopí (abaka),
maniok, ramie, ananas, citrusy, batáty, jamy, káva, kakao, kaučuk, kapok.
Indonésie: ještě bohatší systémy lesů o mnoha patrech, fíkusy, chlebovníky, kapradí, bambusy,
liány, palmy, na pobřeží mangrove; rýže, kukuřice, batáty, jamy, maniok, olejová a kokosová
palma, kopra, soja, podzemnice, kaučuk, káva, čaj, chinin, kapok, koření (muškát, pepř,
vanilka), vlákenné rostliny: sisal, kantala, abaka, ramie.
Kambodža: kukuřice, batáty, jamy, maniok, podzemnice, luštěniny, batáty, jamy, maniok,
citrusy, kaučuk, bavlna, juta, pepř.
Laos: kukuřice, tabák, podzemnice, bavlna, káva, cenná dřeva.
Malajsie: pralesy o několika patrech, bambus, rododendrony, mangrove; kaučuk, kokosová
palma, olejová palma, ananas, banán, pepř, čaj, batáty, jamy, kukuřice.
Thajsko: lesy s vzácnými dřevy, bambus, mangrove, palmy, banánovník, fíky, pepřovník.
Rýže, podzemnice, kukuřice, tabák, kaučuk, cukrová třtina, maniok, banány, ananasy, batáty,
jamy, kávovník.
Myanmar: tropické deštné lesy s vzácnými dřevy, mangrove; rýže, ságová palma, kokos,
kaučuk.
Brunej: tropické deštné lesy s vzácnými dřevy, mangrove; rýže, ságová palma, kokos, kaučuk.
Východní Timor: lesy a savany s agresivní 2 metry vysokou trávou alang-alang (imperata
cylindrica); rýže, kokosová a ságová palma, kopra, tabák, kukuřice, banánovník, kaučukovník.
Singapur: původně téměř neobývaný ostrov s tropickým deštným lesem a orchidejemi – nyní
zbývá asi jen 5 % původního lesa – ostatek ustoupil zástavbě a zemědělství, které bylo při
postupném zasídlení obdobné Malajsii.
Interakce původní flóry a činnosti člověka v JV Asii (hl. těžba dřeva, pěstitelství)
Ze zemí jihovýchodní Asie je Vietnam čtvrtý v pořadí co do míry obdělávané půdy. První bylo
k začátku 90. let Thajsko (50 %), druhé Filipíny (41 %), třetí Indonésie (31 %), čtvrtý Vietnam
(20 %) a až pak postupně Malajsie, Myanmar s Kambodžou; nejméně obdělávané půdy mají z
odlišných příčin Laos (hory, chudé půdy), Singapur (zástavba) a Brunej.
Pěstitelství je ve Vietnamu z domácího hlediska naddimenzované na úkor chovu zvířat na maso,
kdy dochází ke snaze o kompenzaci navýšením rybolovu v přímořských oblastech a chovu
skotu v horských lokalitách. V zemědělství ve Vietnamu dominuje více jih s převahou
pěstování rýže na export a technických plodin. V roce 1990 se Vietnam stal třetím
nejvýznamnějším světovým exportérem rýže. V souvislosti s reformami a rozvojem
hospodářství se rýže stala klíčovou plodinou, která často vytlačovala technické plodiny ty se
navíc zprvu nadměrně vyvážely jako platba za pomoc jiných socialistických států (Vũ Tự Lập
& Taillard 1993: 41-43, 178). V chudé Centrální vysočině se národnostní menšiny živí
stěhovavým obděláváním půdy na vypálených porostech. Sumární ekonomické údaje se zde
zprvu zlepšily podporou zavádění kávovníku a cukrové třtiny, s tím však přišli vnitřní
přistěhovalci vietnamského původu, kteří se touto prací živí přednostně, tj. postavení minority
se nezlepšilo. Všechny sociální indikátory jsou zde v rámci Vietnamu horší, současně ale lepší
než v sousedních lokalitách Laosu a Kambodže (Hook & Novak & Johnston 2003: 18-19).
Špatně je na tom Vietnam se zalesněním svého území – podobně jako Thajsko a Filipíny, kde
se příliš těžilo. Přitom les původně pokrýval prakticky celé území dnešního Vietnamu a stále
pokračuje deforestace (Mekong River Commission. 2003, p. 23-28). V míře území byla
začátkem 90. let podle oficiálních údajů nejzalesněnější Kambodža (75,7 %), ale tento údaj
považují autoři za nesprávný a proto největší zásobárnu lesů v jihovýchodní Asii mají Malajsie
s Indonésií (55,5 až 62,6 %) (Vũ & Taillard 1993: 70-71). Pro Vietnam přitom platí v daleko
větší míře to, co pro ostatní země JV Asie: přes rostoucí povědomí o nutnosti aktivní ochrany
přírody, se nadále poškozují biotopy rostlin a divoké zvěře (Whitten et al. 2000: xvii-xxiii).
Kontinentální poloha Vietnamu problémy umocňuje včetně důsledků válek, chemického
bombardování, chudoby země jako takové, která pak nemůže přijmout efektivní opatření.
Ekologie celé kontinentální JV Asie se vyvíjela v druhé polovině 20. století katastroficky nejen
kvůli válce. Například podle výzkumu dotovaného Světovou bankou mezi lety 1969-1997
ztratila Kambodža třetinu lesního porostu (Osborne 2000: 1). Po znovuotevření hranic s Čínou
a odeznění konfliktu z roku 1979 zejména od začátku 90. let ve Vietnamu narůstá pašování a
černý trh s divokou faunou a flórou, která má původ dominantně ve Vietnamu, ale i v Laosu a
Kambodži, a přes Hanoj a čínskou hranici je přeprodávána dál do ČLR, Japonska, Jižní Koreje,
do Hongkongu a na Taiwan (Sterling et al. 2006: 315-335).
Přesto se objevují případy pozitivního vývoje. Některé mangrovové pralesy
v jihozápadním Vietnamu v deltě Mekongu byly poškozeny během obou indočínských válek,
kdy zde našly zázemí Viet Minh i Vietkong. Chemické bombardování zde vážně narušilo
ekologickou rovnováhu a chemikálie na mnoha místech vyhubily nejen stromy, ale i vzácnou
faunu. Naštěstí od druhé poloviny sedmdesátých let se chemikálie rozkládají, snižuje se jejich
toxicita a lesní porost se začal obnovovat. V roce 2002 sice došlo k silnému požáru, který zničil
asi 4000 hektarů porostu, ale po požáru se les plně obnovuje poměrně rychle bez drastických
dopadů na ekosystém. Po všech škodách zde vietnamská vláda vyhlásila roku 2002 národní
park U Minh Thượng (Parker 2005: 13).
Pěstování rýže:
Rýže se ve Vietnamu pěstuje čtyřmi způsoby podle několika geografických faktorů.
1) Nejvýznamnější tzv. sezónní rýže se pěstuje jen v době dešťů (od června do listopadu) ve
vyšších a sušších oblastech, tj. v horách na severu podél hranice s Čínou a Laosem, dále
v Centrální vysočině při hranici s Kambodžou. Tento typ se specificky využívá i zcela na jihu
v provincii Minh Hải, kde je část roku půda zasolená vodou z moře a jen větší přísun vody po
deštích sníží salinitu na úroveň, která umožní vzrůst sazenic.
2) kromě hlavní sklizně z doby dešťů se pěstuje i druhá chudší sklizeň v suchém zimním a
jarním období v deltě Rudé řeky a v provincii Thanh Hóa.
3) V dlouhé zóně Centrálního Vietnamu a v části delty Mekongu se od dubna do září pěstuje
letně-podzimní rýže, která stihne vyrůst rychle, není proto tolik vystavená působení tajfunů
nebo povodní.
4) Nížiny, které obklopují deltu Mekongu na západě a na východě, umožňují pěstování rýže po
celý rok, i když i zde je nejvýznamnější pěstování v době dešťů, kdy není třeba zavlažovat (Vũ
Tự Lập & Taillard 1993: 160).
Po válce a na začátku reforem měl Vietnam největší růst produkce rýže z významných
pěstitelských zemí – v tunách na hektar (IPSV: 43):
země 1991 1992 1993 1994
Indonésie 4,35 4,49 4,38 4,42
Vietnam 3,11 3,33 3,48 3,56
Filipíny 2,82 2,81 2,76 3,03
Thajsko 2,05 1,96 2,13 2,11
Produkce rýžovišť v jihovýchodní Asii na začátku 21. století podle zemí v tisíci tunách (podle
Světové banky – World Development Indicators Database in: SDSEP: 77):
2000 2005 2009
produkce pořadí produkce pořadí produkce pořadí
celý svět 599355,6 634392,2 685240,5
JV Asie 545546,6 574110,5 618238,9
Brunej 0,3 10 0,9 10 1,4 10
Kambodža 4026,1 6 5986,2 6 7586,0 6
V. Timor 51,0 9 58,9 9 120,8 9
Indonésie 51898,0 1 54151,1 1 64398,9 1
Laos 2201,7 7 2568,0 7 3144,8 7
Malajsie 2140,8 8 2314,0 8 2510,0 8
Myanmar 21323,9 4 27683,0 4 32682,0 3
Filipíny 12389,4 5 14603,0 5 16266,4 5
Singapur - - - - - Thajsko
25844,0 3 30291,9 3 31462,9 4
Vietnam 32529,5 2 35832,9 2 38950,2 2
Kaučuk, káva a struktura pěstitelství v ostrovní části JV Asie
Kaučukovník brazilský se do Vietnamu dostal přes Velkou Británii (Kew Gardens), Srí Lanku
a Singapur, z části také z indonéské Batávie. Ve Vietnamu se kaučukovník začal pěstovat až na
začátku 20. století. Stejně pozdě se do Vietnamu dostává kávovník, ačkoli na Jávě se pěstuje už
v 18. století. Kávy se však nepěstovalo mnoho a k většímu rozvoji došlo až s postupným
získáváním nezávislosti kvůli efektivnějším soukromým iniciativám a využívání vhodnějších
odrůd. Krátkodobá masivní produkce na přelomu 20. a 21. století z Vietnamu začala dělat
v pěstování kávy velmoc. Masivní levná produkce se však v globální konkurenci a po pádu cen
neukázala jako rentabilní a od začátku 20. století dochází k útlumu (Sterling et al. 2006: 34-
36). Do Vietnamu se cílené pěstování kaučukovníku rozšířil, respektive převzalo z indonéské
Batávie, kde ho Holanďané zavedli a dosahovali slušných zisků; ovšem hlavními pěstiteli byly
původně britské kolonie: v roce 1910 se kaučukovník pěstoval v Malajsii na rozloze 145.141
hektarů, na Ceylonu na ploše 96 tisíc hektarů a holandská Indonésie byla se 75 tisíci (přesně
75.200) hektary na třetím místě (Ðặng Văn Vinh 2000: 46). S koncem vrcholného koloniálního
období na konci druhé světové války se Kaučuk jako ve Vietnamu nepůvodní plodina dostal na
ústup.
Případový přehled: využití půdy v Malajsii 1966-1967 (Henderson et al. 1970: 402-403):
Plodiny (čísla: tisíce akrů) Západní Malajsie Sabah Sarawak celkem
kaučukovník 4.342 259 303 4.904
olejová palma 335 57 --- 392
rýže 904 96 277 1.277
jiné hlavní potravinové plodiny
(ságo, sladké brambory,
luštěniny, melouny a cukrová
třtina)
112 9 36 157
káva a čaj 30 9 --- 39
kokosové palmy 506 105 89 700
zelenina 29 --- --- 29
ovoce 244 9 --- 253
pepř 2 --- 7 9
jiná koření 68 --- --- 68
jiné plodiny 3 5 --- 8
celkem 6.575 549 712 7.836
Obdělávaná půda (míle2
) 10.273 858 1.113 12.244
Lesy (míle2
) 31.280 23.350 35.275 89.905
Jiná půda (míle2
) 9.147 5.180 11.954 26.281
Půda celkem (míle2
) 50.700 29.388 48.342 128.430
Literatura:
Ðặng Văn Vinh. 2000. 100 năm cao su ở Việt Nam. TP. Hồ Chí Minh: Nhà xuất bản Nông nghiệp.
Henderson, John W. et al. 1970. Area Handbook for Malaysia. Washington D.C.: The American University &
U.S. Government Printing Office.
IPSV = Động thái và thực trạng kinh tế - xã hội Việt Nam qua 10 năm đổi mới (1986-1995). Impetus and present
situation of Vietnam Society and Economy after ten years of Doi Moi. Ed. Tổng cục thống kê/General Statistical
Office. Hà Nội: Nhà xuất bản Thống kê/Statistical Publishing House.
Jankovec, Miloslav et al. 1964. Zadní Indie a Indonésie (Soubor map „poznáváme svět“). Praha: Ústřední správa
geodézie a kartografie.
Mekong River Commission. State of the Basin Report: 2003. Ed. Ann Bishop et al. Phnom Penh: Mekong River
Commission.
Nguyễn Đức Triều & Vũ Tuyên Hoàng (eds.). 2001. Nông dân, nông nghiệp và nông thôn Việt Nam. Hà Nội: Nhà
xuất bản Nông nghiệp.
Nguyễn Văn Đàn. 2016. 35 Medicinal plants. In: Vietnamese Traditional medicine. Kol. autorů Hà Nội: Thế Giới
Publishers, 50-104.
Nožina, Miroslav. 2006. Koza, která žere hady. Brno: Jota.
Osborne, Milton. 2000. The Mekong. Turbulent past, uncertain future. New York: Atlantic Monthly Press.
Parker, Edward. 2005. Vietnam. London: Evans Brothers.
Phạm-Hoàng Hộ. 1969. Rong biển Việtnam. Marine algae of South Vietnam. Saigon: Trung-tâm học-liệu xuất-
bản.
SDSEP = Số liêu thống kê vị thế kinh tế - xã hội 63 tỉnh, thành phố Việt Nam (xếp hạng các chỉ tiêu kinh tế - xã
hội). Statistical data on socio-economic positions of 63 provinces and cities in Vietnam (ranks of socioeconomic
indicators). Ed. Hội thống kê Việt Nam/Vietnam Statistical Association. Hà Nội: Nhà xuất bản
Thống kê, 2011.
Sterling, E. J. et al. 2006. Vietnam. A Natural History. New Haven-London: Yale University Press.
Vũ Tự Lập & Taillard, Christian. 1993. Atlas du Viêt-Nam / Atlat Việt Nam / An Atlas of Vietnam. Montpellier –
Paris: RECLUS – La Documentation Française.
Whitten, Tony et al. 2000. The Ecology of Sumatra. The Ecology of Indonesia Series, Vol. I. Singapore: Periplus
Editions.