Renáta Přichystalová
 Bibliografie (z řeckého βιβλιογραφία, doslovně
"psaní knihy“)
 seznam knih, použité literatury, pramenů,
spisů
 ucelený soubor informací o knize/ výtisku/
grafice či jiném zdroji
 obor o zpracování a užití těchto informací
 Původně v prvních třech stoletích našeho
letopočtu, bylo slovo bibliografie chápáno jako
ruční kopírování knih. Ve 12. století se začalo slovo
používat pro promyšlené skladování knih a od 17.
století jde již o moderní systém knižní evidence.
Etapy vývoje české bibliografie:
 Počátky české bibliografie v renesanci (cca od pol.
16. stol.); Václav Hájek z Libočan, Bohuslav Balbín,
Jan Jiří Středovský
 Bibliografie v době národního obrození (pol. 18.
stol. – pol. 19. stol.); Josef Dobrovský, Josef
Jungmann, František Palacký
 Bibliografie od 2. pol. 19. stol. do r. 1945; Václav
Hanka, František Doucha, Zd. Vác. Tobolka
 Bibliografie po r. 1945 do 1992; hl. bibliografickou
činnost vyvíjela Národní knihovna, NK vydávala
Bibliografický katalog ČSR,
 Bibliografie od r. 1993 – Národní knihovna ČR
Počátky české bibliografie
(cca od pol. 16. stol.)
1. etapa
Václav Hájek z Libočan: Kronika česká, 1541.
Toto dílo představuje běžný typ
humanistické tzv. skryté bibliografie,
tzn., že bibl. je umístěná v čele textu;
obsahuje 35 autorů a pramenů. Autor
kroniky projevil již značné znalosti
renes. literatury a historiografie.
Využil např. Ptolemaiovu Velkou
Germánii, Strabóna, Tacitovu
Germánii a umně tyto znalosti
zkombinoval s vlastní fantazií.
původním pravopisem Kronyka
Czeska
†18.3. 1553 Praha
Bohuslav Balbín: Miscellanea Historica Regni
Bohemiae, 1679 (Rozmanitosti z historie Království českého)
Během svého života
shromažďoval nejrůznější
historické i (tehdy) současné
památky, údaje a data týkajíce se
českých zemí a národa; svoje
výpisky získával v různých
knihovnách a archívech např. v
Praze, ve Vídni, v Třeboni atd.
- v r. 1645 právě v třeboňkém
archivu objevil spis: Vita et
passio sancti Wenceslai et sancte
Ludmile eve eis (Život a umučení svatého
Václava a jeho babičky svaté Ludmily) – Kristiánova
legenda
3.12. 1621, HK – 28./29.11. 1688, Praha
Jan Jiří Středovský:
• Apographa Moravica Sive Liber Fragmentorum
Comprehendes Varia Memoriarum Collectanea, 1709
• Caementa Historica Sen Apparatus Pro
Conficiendis Universalibus Moraviae Cronicis
• (Popis Moravy čili kniha sebraných
zlomků z různých pamětí moravských)
Desetisvazková sbírka listin, opisů a
konceptů k moravským dějinám.
• (Historické základy neboli aparát pro
sestavení celkové moravské kroniky)
Pětisvazkové dílo obsahující bibliografický
registr k významným heslům, datům a
událostem.
Obě díla zůstala nedokončená
1679 - 1713
Bibliografie v době národního obrození
(pol. 18. stol. – pol. 19. stol.)
2. etapa
Koncem r. 1746 byla v Českých zemích založena první
společnost pro pěstování vědy:
Societas Incognitorum anebo též
Societas Eruditorum Olomucii
Vznikla z iniciativy moravského šlechtice Josefa
Petrasche (1714-1772). Již v r. 1747 začala společnost
vydávat svůj první časopis:
Monatliche Auszüge alt und neuer gelehrten
Sachen. Tento časopis byl prvním kritickobibliografickým
periodikem na našem území.
V r. 1750 se společnost rozpadla.
 Mezi léty 1769-1770 vznikla v Praze Česká
soukromá učená společnost, od prosince 1784
nazvaná Královská česká společnost nauk.
Seskupovali se v ní popřední představitelé tehdejšího
vědeckého i kulturního života v ČZ; např. G. Dobner,
F. Pelcl, F. Procházka, M. A. Voigt, K. R. Ungar, J.
Dobrovský atd.
V r. 1771 začali vydávat časopis Prager gelehrte
Nachrichten – obsahoval zprávy, úvahy a rozbory
nově publikovaných vědeckých i literárních děl.
je autorem mnoha rozličných bibliografií a
propagátorem a obhájcem nové kritické
bibliografické metody. Základem této
metody byla erudovaná a osobní znalost
knih (textů)
„Znáti knihu znamená v
bibliografickém slova smyslu jeden
exemplář viděti. Kdo neviděl ani jeden
otisk knihy, ať již ji našel uvedenu v tisíci
záznamech, ten nezná knihu v
bibliografickém slova smyslu“ – píše
Dobrovský v dopise K. R. Ungarovi z r.
1779.
J. Dobrovský je zakladatel a tvůrce
české bibliografie
Josef Dobrovský (1753-1829)
Josef Jungmann (1773-1847)
vydal knihu:
Historie literatury české aneb
Soustavný přehled spisů českých s
krátkou historií národa, osvícení a
jazyka.
Poprvé vyšla v r. 1825, podruhé v
letech 1849-51.
Dílo zaznamenává výhradně česky
psaná a tištěná díla; je prvním velkým
souhrnným dílem v českých dějinách,
první českou všeobecnou registrující
retrospektivní bibliografií.
• Bibliografie nových českých knih byla v tomto
období uveřejňována v nově založeném časopise:
Časopis Společnosti vlasteneckého muzea v
Čechách vycházejícího od roku 1827
• Od pátého ročníku (1832) vycházel pod názvem:
Časopis Českého muzeum
• Od r. 1923 pod konečným názvem:
Časopis národního muzea
František Palacký (1798 – 1876)
Dílo:
Dějiny národu českého v
Čechách a na Moravě, 1848
V němčině kniha vyšla již v r.
1836.
Díl I. částka 1. Od prvověkosti
až do r. 1125
3. etapa
Bibliografie od 2. pol. 19. stol. do r. 1945
Václav Hanka (1791-1861)
v r. 1852 vydal dílo:
Bibliografie prvotiskův českých od
r. 1467 až do 1526 léta
V tom stejném roce (1852) 27. 5. byl
vydán Bachův patent, kterým se
nařizovalo, aby byl povinně zasílán 1
exemplář všech tiskovin vydávaných
na území rakouského císařství do
knihovny ministerstva vnitra; z nichž
se dělaly bibliografické soupisy.
 V r. 1860 začal vycházet samostatný bibliografický
časopis: Oesterreichischer Catalog – Verzeichniß
aller im Jahre ... in Oesterreich erschienenen
Büchern und Zeitschriften in deutscher sodann in
allen lebenden und todten Sprachen
 Od r. 1862, na základě tiskového zákona, byl povinně
zasílán 1 exemplář tiskovin z Čech do pražské
univerzitní knihovny, z Moravy do olomoucké
univerzitní knihovny a ze Slezska do opavské studijní
knihovny
František Doucha (1810-1884)
knihovník a žák J. Jungmanna
v r. 1865 vyšlo jeho nejvýznamnější
bibliografické dílo:
Knihopisný slovník česko-slovenský,
aneb seznam kněh, drobných spisův,
map a hudebních věcí, vyšlých v
jazyku národa česko-slovenského od
r. 1774 až do nejnovější doby.
Jedná se o abecedně uspořádaný
slovník obsahující 10.000 titulů
domácích i zahraničních bohemik a
slovenik a figuroval jako dodatek k
Jungmannově HLČ.
Na samém konci 19. stol. vystupují na scénu české
bibliografie 2 významné osobnosti:
Zdeněk Václav Tobolka (1874-1951)
historik, politik, ředitel
Knihovny NZ; v r. 1903
přistoupil za podpory České
akademie věd k vydávání díla:
Česká bibliografie
má 10 svazků, vycházela v
Praze v letech 1903-1914 a
jsou v ní zpracované tiskoviny
za léta 1902 až 1911
Ladislav Jan Živný (1872-1949)
- Za jeho podpory vznikl v r. 1917
Bibliografický ústav, který se po r.
1919 přejmenoval na Československý
ústav bibliografický při Veřejné a
univerzitní knihovně v Praze a v roce
1925 byl tento ústav vtělen do nově
založeného oddělení Národní a
univerzitní knihovny
V r. 1922 začal ústav vydávat
periodikum Bibliografický katalog
od r. 1929 vycházel pod názvem
Bibliografický katalog
Československé republiky jako
ročenka a vycházel do roku 1945
 V r. 1923 vznikla na popud Z. V. Tobolku Komise pro
knihopisný soupis a výsledkem činnosti tohoto
orgánu byl:
Knihopis československých tisků od doby nejstarší
až do konce 18. století, Praha 1925, 1939
(1. díl zpracovává tiskoviny do r. 1500; vyšel v Praze
1925; 2. díl zpracovává tiskoviny z let 1501-1800;
vyšel v Praze 1939)
 Pozn.: na Knihopis ČST navazuje dílo:
Soupis českých tisků 19. století
dílo začalo vycházet v r. 1950 pod patronátem NK
a zahrnuje pouze česky tištěnou literaturu
V r. 1935 byl vydán zákon o povinných
výtiscích, což se stalo spolehlivou
základnou pro národní bibliografické
ústředny
Stav v letech 1945-1992
4. etapa
 V r. 1947 byl obnoven zákon z r. 1935 o povinných
výtiscích.
 Hl. bibliografickou činnost vyvíjela Národní
knihovna
 NK vydávala Bibliografický katalog ČSR, ten
obsahoval části:
- České knihy (BK-ČK vychází od r. 1922, jsou v něm
registrovány všechny vydané knihy, brožury a ostatní
zvláštní tiskoviny, které nevycházejí běžně, např.
vědecké práce vydávané v malém nákladu vědeckými
institucemi; bibliografická a knihovnická literatura)
- České hudebniny (vychází od r. 1937)
- České články v časopisech (vychází od r. 1953)
- České mapy a grafiky (vychází od roku 1958)
 Ve zvláštních sešitech se uveřejňoval:
Soupis českých bibliografií za rok …
a dále vycházely též:
Novinky a časopisy v českých krajích
 NK registrovala zahraniční bohemika ve zvláštním
sešitu:
Zahraniční bohemika
 NK vydávala periodický sborník:
Česká bibliografie
V r. 1960 se změnil název státu na Československá
socialistická republika – ČSSR a tím se pozměnil i
název Bibliografického katalogu – BK ČSSR
Bibliografie od r. 1993
5. etapa
Česká národní knihovna – www.nkp.cz
Typy a druhy bibliografií
Typy a druhy bibliografií
 podle rozsahu a obsahu rozdělujeme bibliografie do 2 velkých
skupin – b. všeobecné
zpracovávající všechnu literaturu bez ohledu na odbory
b. speciální
zpracovávající literaturu jednotlivých věd anebo okruh širší či
užší tematiky, ale pozor, když je téma zúženo na jednu osobu, v
tom případě se jedná o:
b. personální, která se může zaujímat buď o osobu samotnou
(díla o příslušné osobě), anebo o tvorbu této osoby
 podle toho, které druhy tiskovin b. zpracovává:
b. knih
b. periodik: b. novin
b. časopisů
(b. map, b. grafik, b. notových záznamů atd.)
 podle teritoriálního principu:
b. mezinárodní
b. národní (anebo též b. státní); může a nemusí být
omezená jazykem, např. Knihopis ČST je determinován
jazykem, BK zase územím státu
b. regionální
 podle časového/chronologického principu
např. b. 19. století; b. r. 1848 apod.
v případě, že nemáme přesně vymezený konkrétní
časový úsek hovoříme o b. běžné/současné; nebo o
b. retrospektivní
 podle vydání bibliografie:
b. jednorázové – b. monografické
b. periodické (např. bibliografické ročenky)
 podle použitých pramenů:
b. primární (to jsou např. národní bibl.)
b. sekundární (vycházejí z primárních, např. dílčí
speciální bibl.)
b. II. stupně; b. III. stupně (bibliog. bibliografií atd.)
Základní pojmy
 Citát (angl. – quotation): text doslovně převzatý z nějakého
dokumentu, informačního zdroje. Musí být jasné jeho hranice,
proto se píše v uvozovkách (event. změna písma). Když má víc
než 4 řádky odděluje se od výkladového textu vytvořením
samostatného odstavce.
 Citace (angl. – citation): zkrácené označení pramene
v souvislém textu. Citované místo se musí jednoznačně spojit
se záznamem o citovaném dokumentu, který je v úplnosti
uveden v seznamu bibliografických odkazů (seznam literatury
a pramenů).
 Citování: proces, kterým přenášíme vybraný úsek textu
z původního pramene do nových souvislostí.
 Česká verze mezinárodní normy stanoví pravidla citování v seznamu
použité literatury a pravidla odkazování v textu. Norma má dvě části:
ČSN ISO 690 - ČSN ISO 690 Bibliografické citace. Obsah, forma
a struktura
• pro tradiční tištěné publikace – monografie a jejich části,
časopisecké články, příspěvky do monografií (např. sborníků z
konferencí) a patentových dokumentů

ČSN ISO 690-2 Bibliografické citace. Část 2: Elektronické
dokumenty nebo jejich části
• pro elektronické publikace - monografie, databáze a počítačové
programy a jejich části, elektronické seriály (časopisy) a jejich části
(články), elektronické nástěnky, diskusní fóra, elektronické zprávy
aj., a to jak pro online dokumenty, tak pro elektronické publikace
dostupné na fyzických nosičích
 Etika citování:
U překladu citátů je platná norma: ČSN ISO 2384 (010164),
Dokumentace. Formální úprava překladů (od 1.1. 1993).
 Zkrácení citátu: […]
 Doplnění jména, názvu atd. do citátu: [tj. XY, dopl.
autor]
 Označení chybného místa: [!] anebo [sic!]
sic - takto
 Technika citování:
dodržovat stanovené normy a podmínky
konkrétní redakce
Výběrová literatura k citování v odborném textu
Černá, M. L. 1958: Základy bibliografie. Bratislava.
ČSN ISO 690, 1996: ČSN ISO 690 (01 0197): Dokumentace:
Bibliografické citace. Obsah, forma, struktura.
ČSN ISO 690–2, 2000: ČSN ISO 690–2: Informace a
dokumentace – Bibliografické citace – Část 2: Elektronické dokumenty.
Drtina, J. 1944: Česká bibliografie. Praha.
Drtina, J. 1966: Základy bibliografie. Praha.
Meško, D. – Katuščák, D. – Findra, J. a kol. 2006: Akademická
příručka. Martin.
WWW.NKP.CZ