Vědecká komunikace – články do časopisů – struktura vědecké práce Renáta Přichystalová • nepublikovaná věda je žádná věda • Francis Bacon (1561–1626): „ Čtení dělá člověka dokonalým, konferování pohotovým a psaní přesným“. • J. W. Goethe (1749–1832): „Jsou knihy, které nebyly napsány k našemu poučení, ale k tomu, aby se vědělo, že autor něco věděl.“ • vědecká komunikace (scientific writing) – anglosaský termín pro obor zahrnující vědecké písemnictví, řečnictví, popularizaci • v 17. stol. vznikly první vědecké časopisy • už od 19. stol. pro vědu platí: work, finish, publish anebo publish or perish • na amerických uni. patří výuka vědecké komunikace k povinným kurzům Vývoj ve vědecké komunikaci • 1665 – první vědecké časopisy vycházející v UK a ve Franc. • 1820 – první specializované vědecké časopisy • 1870 – zavedení citování použité literatury a pramenů na konci článku • 1920 – zavedení Souhrnu publikovaných výsledků na konci článku • 1930 – výsledky se začínají statisticky hodnotit • 1950 – začíná se používat vzor struktury odborných článků zvaný IMRAD (Introduction-Materials and Methods-Results and Discussion) • 1960 – začínají se používat abstrakty v úvodu článků (souhrny z konce článků ustupují) ABSTRACT • 1970 – zavádějí se databáze vědeckých informací • 1980 – první mezinárodní konference o recenzovaní odborných statí (peer review) (Šesták 2000, 14) Plánování publikace Doporučené schéma psaní jakékoliv práce: • volba tématu • pořádně si ji promyslet • náčrt osnovy • napsání konceptu • nechat koncept uležet • zrevidování konceptu • napsaní výsledného textu • znovu text pročíst a opravit • vytisknout a důkladně text opravit • odevzdat • pro uvedený plán je důležitý časový rozvrh práce na textu • dodržení termínu odevzdání/deadlinu • psaní textu na poslední chvíli se vždy odrazí na kvalitě textu (překlepy, gramatické chyby, neuspořádání myšlenek, dublování informací, zbytečné informace atd.) • původní sdělení zveřejňující výsledky vědecké práce – to je hlavní forma vědecké komunikace • cílem je informovat odbornou veřejnost a přesvědčit ji o dosažených výsledcích • proto je nutné dodržování určitých pravidel při tvorbě textu • vědecký text by měl dát čtenáři odpovědi na 6 základních otázek: kdo? co? kde? kdy? proč? jak? • tedy obsah článku musí být srozumitelný i nezasvěcenému odborníkovi • nedokonalý (nesrozumitelný) text často vede k zamítnutí práce k publikaci (k obhajobě) • rozsah i forma práce musí dodržovat pokyny pro autory konkrétního periodika a jeho redakce (Instructions to Authors, Notice to Contributors) Psaní původního textu dobrý text má tyto vlastnosti: • obsahuje nové informace nutící k dalšímu přemýšlení • je zajímavý pro jistý druh čtenářů případně může propojovat další příbuzné oblasti výzkumu • je stručný, výstižný a ucelený (článek má obsahovat jen jednu závažnou zprávu, tzv. take-home message) • je vyvážený (jednotlivé části článku mají vyvážený poměr délky textu) • vyjadřování v celém textu je jednotné (stejné jednotky, jména, zkratky, symboly...) • text je přehledný, logicky uspořádaný, ne zdlouhavý (nudný) • důkazy jsou přesvědčivé (ověřitelné), definice přesné, nesmí být zamlčované rozporné skutečnosti • text je jednotný (pozor při článku s vícero autory) Myšlenkové schéma textu vychází z hlavního výsledku (sdělení) práce: • proč jste zahájili výzkum? (údaje v lit., podnět z předcházejícího výzkumu, hypotéza, technický problém) • co jste udělali? (materiál, použité metody, způsob statistického zhodnocení) • co jste objevili? (popis důležitých výsledků, doplněný tabulkami, grafy, obrázky) • co to všechno znamená? (diskuse s hypotézou a literaturou, možnosti aplikace na jiný výzkum, abstrakt shrnující hlavní výsledky) Formální struktura textu • nadpis – jména autorů (s adresami) – abstrakt – úvod – materiál a metody – výsledky – diskuse – (shrnutí) – seznam literatury a pramenů • tato struktura se v anglosaské literatuře nazývá IMRAD (Introduction – Materials and Methods – Results and Discussion) • inovovaná struktura – TAIMRD: Title – Abstract – Introduction – Materials and Methods – Results – Discussion Nadpis, Title • stručný, přesný, věcný • musí vyzdvihnout nosní téma co nejpřesněji • vyvarujte se zbytečných slov • tzv. kloboukové nadpisy – hlavní titul a podtitul – výhoda: upozorňují na obecné i konkrétní sdělení práce; nevýhoda: prodlužují nadpis, některé redakce kloboukový nadpis nepřipouští • do nadpisu nepatří zkratky (s výjimkou zaužívaných obecných zkr., např. DNA, okr.) • nadpis může mít formu věty, otázky či negativního sdělení – záleží na požadavkách redakce • v anglickém nadpise nemusí být členy Autoři publikace • uvádějí se všichni, kteří významně přispěli k výsledku textu • hlavní řešitel projektu • abecední pořadí není nutné (ba je nežádoucí), často bývá nespravedlivé – první by měl být uvedený hlavní autor textu • pod jmény autorů by měli být uvedená pracoviště s adresami a s kontakty, např. e-mail (většinou jako poznámka pod čarou, někdy jsou tyto údaje až na konci textu) • pokud použijeme nějaký doplňující výsledek práce a autor není uvedený jako tvůrce článku – je nutné uvést jeho jméno v poděkování – poděkování bývá na začátku či na konci textu (acknowledgement) • nedělejte chybu v titulech autorů a spolupracovníků Abstrakt • důležitá část publikace • nesmí v něm být nic navíc a nic tam nesmí chybět • nepsat do něj obecné, známé skutečnosti, citace jiných prací, nediskutuje se v něm • píše se v něm o nových a zásadních poznatcích, zdokonalených metodách • výsledky práce se popisují přesně a stručně, kvantitativně • v abstraktu se nesmí objevit informace, která není obsažená ve vlastním textu • čím kratší a věcnější, tím lepší • za abstraktem následují klíčová slova (key words), 7 až 10 slov Abstrakty dělíme na • indikativní/nestrukturovaný abstrakt – neobsahuje údaje o speciálních metodách ani podrobnosti o výsledku práce, 150–250 slov • informativní/strukturovaný abstrakt – poměrně informačně nabitý, 250–400 slov (experimentální studie) • konferenční abstrakt – krátké články/sdělení publikované v rámci informačních materiálů konkrétní konference Úvod, Introduction • obsahuje stručné uvedení do problematiky • stručný přehled hlavní literatury (literární rešerše) • údaje: proč byl výzkum nutný a důležitý, stručný a věcný příběh o vzniku práce • úvod nesmí být delší než diskuse • je dobré ho zakončit novou hypotézou, cílem popisovaného výzkumu !ne jeho výsledky! • ideální délka cca 500 slov Materiál a metody, Materials and Methods • stručný a přesný popis materiálu, pokusů, experimentu, analýz, struktury databáze, podmínek a průběhu výzkumu, popis pozorování, popis použitých metod (např. statistických) • metody, experimenty, kterých výsledky jste nezahrnuli do textu nepopisujte! • Je nutné uvést typy přístrojů, které byly použité na měření, analýzy • Je nutné uvést použitý software • váš popis použitých metod by měl být takový, aby fungoval jako návod pro jiného badatele, který by chtěl váš postup zopakovat Výsledky, Results • tu se přehledně prezentují hlavní výsledky analýz, experimentů, pokusů • měly by převažovat přehledné tabulky, grafy, diagramy, případně obrázky • nepatří tu prezentování interpretace výsledků! • nevynechejte výsledky odporující vaší hypotéze • grafické zobrazení musí být logicky a přehledně pospájeny výstižným textem Diskuse, Discussion • není opakováním výsledků • je jejich konfrontací s údaji v literatuře, s výsledky různých metod použitých ve vašem výzkumu • výsledky odporující vaší hypotéze podrobte řádné diskusi a snažte se nesrovnalosti logicky a pravdivě vysvětlit • diskuse by měla končit potvrzením či vyvrácením hlavní hypotézy daného výzkumu • v diskusi nezdůrazňujte, že jste začátečník ve vědě či v té - které vědní oblasti Závěr/shrnutí, Conclusion • v přírodních vědách se této části článku vyhýbají – je to vlastně opakovaní údajů z abstraktu • ve společenských vědách v struktuře textu shrnutí bývá doporučováno • obšírnější popis výsledků výzkumu zakončený zobecňujícím/syntetizujícím sdělením či výzvou pro budoucí výzkum • Seznam použitých zkratek • Poděkování • Citovaná literatura a prameny • Dodatky, Appendix Použitá literatura Eco, U. 1997: Jak napsat diplomovou práci. Olomouc. Meško, D. et al. 2006: Akademická příručka. Martin – Banská Bystrica. Šesták, Z. 2000: Jak psát a přednášet o vědě. Praha. Doporučená literatura Šanderová, J. 2005: Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách [elektronický zdroj]: několik zásad pro začátečníky. Praha. Šifner, F. 2004: Jak psát odbornou práci a diplomovou práci zvláště. Praha. Šimek, D. 2000: Od abstraktu do závěrečné práce: jak psát (a možná i napsat) závěrečnou práci ve společenskovědních oborech. Olomouc. Taufer, I. et al. 2009: Jak psát a obhajovat závěrečnou práci: bakalářskou, diplomovou, rigorózní, habilitační. Pardubice. https://ikaros.cz/jak-nenapsat-clanek-pro-odborny-casopis