Státní správa 1790–1918 Literatura k referátům •Šedivý, Ivan: Češi, české země a Velká válka 1914–1918. Praha 2001 (sledovat pouze témata s vazbou na dějiny správy) •Klečacký, Martin: Český ministr ve Vídni. Ve službách císaře, národa a politické strany. Praha 2018 •Klečacký, Martin: Poslušný vládce okresu. Okresní hejtman a proměny státní moci v Čechách v letech 1868-1938. Praha 2021 •Kladiwa, Pavel a kol.: Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850–1914. sv. I., Ostrava 2007 •Macková, Marie: Finanční stráž v Čechách 1842–1918. Pardubice 2017 •Vyskočil, Aleš: C.k. úředník ve zlatém věku jistoty. Praha 2009 • •30 min. •PowerPointová prezentace •Odpovědět na otázky/podněty: -Jak zní badatelská otázka, je přínosná? -Zasazení knihy do kontextu bádání -Pramenná základna -Struktura knihy -Vymezit přínos knihy -Kritika: co se líbilo, nelíbilo - Hlavní etapy územních změn habsburské monarchie •1526 – vznik jádra habsburských držav ve střední Evropě •1699 – karlovický mír •1763 – konec slezských válek •1775-1795 – územní zisky na severovýchodě, ztráta Rakouského Nizozemí •1800-1815 – série územních změn na západě a jihozápadě •1859, 1866 - ztráta území v severní Itálii a mocenského vlivu na střední a drobné německé státy •1878 – anexe Bosny a Hercegoviny Centralismus vs. federalismus jako téma reformy rakouské veřejné správy •Splývání mnoha různých právních a správních tradic: habsbursko-španělských, říšskoněmeckých, českých, uherských, italských, polských a osmanských •Silná zemská identita politické elity některých korunních zemí (Čechy, Morava, Halič, Uhry, Tyrolsko), jinde tato mizí nebo již zmizela (Vídeň, Přímoří, alpské země) nebo se k zemské identitě hlásí jen část elity (Čechy) nebo je identita předmětem boje mezi elitami (národní hnutí) •Centralistické působení ekonomiky, armády a úřadů (Josef II.) •Odstředivé působení kulturních veličin, zvláště části vzdělanců angažovaných v tzv. národních hnutích, také aktérů regionálního trhu ad. • Specifika tzv. národnostní otázky v Rakousku I. •Ve Velké Británii kontinuální přechod od stavovského (politického) národa k modernímu národu •Ve Francii revoluční vymezení národa jako tzv. třetího stavu a vyloučení šlechty a duchovenstva •V Rakousku se stát ani důsledně nepokusil vytvořit státní národ (nedošlo ke spojení stavovských komunit v historických zemích, zůstala zachována státní správa na základě historických zemí, stát nevymezil jednoznačně státní jazyka a vůdčí kulturu) a ten existoval spíše teoreticky, de iure, ale ne de facto •Na místo státního národa se aktivizovaly národnostní skupiny a vznesly nárok vůči státu na uznání svých specifik, nároků a tradic Specifika tzv. národnostní otázky v Rakousku II. •Výchozí pozice jednotlivých rakouských národností byla velmi rozdílná •Veškeré elity v 18. století hovořily latinsky, francouzsky nebo italsky •Kromě toho na výsadní roli ve státní správě aspirují jazyky národů s relativně čerstvou zkušeností státnosti: němčina, polština •Podstatně horší je postavení dalších: a)Převaha rolnictva a maloměstského měšťanstva, nepočetná inteligence, mlhavá vzpomínka na vlastní státnost: Češi, Chorvaté b)Převaha rolnictva, minimum ostatních složek obyvatelstva, faktická absence zkušenosti s vlastní státností: Slovinci, Rumuni, Slováci Specifika tzv. národnostní otázky v Rakousku III. •Význam jazyka: pokud měl být projekt národní emancipace úspěšný jako modernizační projekt, musel předat informace, hodnoty a vzory masám obyvatelstva •Podpora: a) Johann Gottfried von Herder a vzývání Slovanů jako mírumilovného rolnického etnika, pohostinného a čistých mravů; •b) Oživování a často spíše vymýšlení historické tradice národa, kultury a státnosti (husité, Kvádové a Markomani, Wotan…); •c) Zaplňování míst v kontaktu s běžným životem odkazy na slavnou minulost národa a permanentní mobilizace příznivců pro prosazení jazyka jako symbolického vyjádření prestiže (proslov panovníka, jednací řeč v zastupitelském sboru, tabulky s názvy ulic, kontakt se správními úředníky) Specifika národnostní otázky v Rakousku IV. •Rakousko dovolilo rozvoj školství v mateřském jazyce dětí (vs. Francie a okcitánština, Británie a gaelština) •V Rakousku bylo citlivě zacházeno se specifiky historických zemí a stavů (vs. Francie a Bretaň, Gaskoňsko) •Represivní tendence uvnitř říše mírní konzervativní katolicismus, zahraničně-politické obtíže, odbojné tendence v uherské části říše i loajalita autonomních území vůči Habsburkům (Uhry v době tereziánské, Tyrolsko v době napoleonské…) •Vrchol centralizačních tendencí v závěru vlády Josefa II. (=˃ krajní neoblíbenost panovníka a hrozba revolty uklidněná Leopoldem II.) • Integrální nacionalismus •Identita národa opřená o jazyk a sdílení tradice překryla všechny ostatní alternativy identity (stavovská, třídní, náboženská, regionální…) •Vyhasínání identit zemských (koncept moravského/slezského národa) •Nacionalismus do sebe „integruje“ velkou část ostatních problémů a konfliktů (třídní, genderové, religiózní ad.) •Konflikty postupně narůstají a národnostní společnosti stále více žijí „vedle sebe“ než „spolu“, přitom stále vznášejí nároky na stát, aby šetřil jejich práva •Rakouský systém „snesitelné nespokojenosti“ •Ačkoliv bylo Rakousko demokratický stát, demokracie vyhasínala kvůli neschopnosti národních reprezentací se domluvit na řešení běžných problémů a posilovala proto exekutiva, která se snažila udržet základní funkce státu (ochránit hranice, vnitřní a vnější bezpečnost, hospodářský život) Klíčová otázka – jak dát Rakousku moderní a efektivní veřejnou správu? •Jak sloučit či přiblížit historické správní členění poptávce moderní éry: tj. existenci nových hospodářských vazeb a nadregionálního trhu, potřebám národního života, potřebám církevního života atd. •Pokusy o řešení: •do 1790 tuhý centralismus (nejde ale o vybudování státní národa, ale o efektivizaci správy zavedením jednoho jazyka) •Vláda Leopolda II., Františka a Ferdinanda obdobím lavírování a soubojů centralistických a federalistických klik (spíše centralistický K.L.W. Metternich vs. spíše federalistický F. A. Kolowrat-Libštejnský) •1848-1849 federalismus národů („nevyužitá šance“?) •1861 centralismus vystavěný na rakouské státní identitě (poslední pokus vybudovat (staro-)rakouský státní národ?) •1867 „dualistický centralismus“ Rakousko-uherské vyrovnání (vyřešení problému pro vztah Uher k říši, v Uhrách vymezen uherský státní národ, v Rakousku nikoliv a stát směřuje již jasně k multietnické podobě, i když „německé bylo srdce Rakouska“, tj. hlavní komunikační jazyk a vůdčí kultura, byť ze strany státu uznané jen částečně) •Středem konfliktu jsou v té době Čechy, zde se rozhoduje o budoucnosti Rakouska, tj. zda je multietnický koncept státu životaschopný pro zvládnutí společenských konfliktů a modernizaci společnosti •Rakousko-Uhersko má v době své existence mnoho kritiků, kteří sází výhradně na koncept národního státu, touto cestou míří taky meziválečné Československo (národnost československá) navzdory své pestré etnické skladbě a podobným problémům s modernizací jako mělo Rakousko-Uhersko •Rakousko-Uhersko selhalo? Selhalo též meziválečné Československo? Multietnický koncept sleduje dnešní EU, je to perspektivní jako správní model? Politické členění (západní části říše) Předlitavska •Království české •Království haličsko-vladimirské •Království dalmatské •Markrabství moravské •Markrabství istrijské •Arcivévodství Horní Rakousy •Arcivévodství Dolní Rakousy •Vévodství slezské •Vévodství štýrské • •Vévodství kraňské •Vévodství korutanské •Vévodství salcburské •Vévodství bukovinské •Okněžené hrabství Gorica-Gradiška •Okněžené hrabství Tyroly •Země vorarlberská •Svobodné město Terst Národnostní skladba zemí podle obcovací řeči •Čechy – Češi, Němci •Morava – Češi, Němci •Slezsko – Němci, Poláci, Češi •Halič – Poláci, Ukrajinci, Němci •Bukovina – Ukrajinci, Rumuni, Poláci, Němci •Dolní Rakousy – Němci, Češi •Horní Rakousy, Salcbursko, Vorarlbersko – Němci •Štýrsko, Korutany – Němci, Slovinci •Kraňsko – Slovinci, Němci •Tyroly – Němci, Italové •Gorica-Gradiška – Slovinci, Italové, Němci •Istrie – Chorvati, Slovinci, Italové, Němci •Terst – Italové, Slovinci, Chorvati, Němci •Dalmácie – Chorvati, Italové, Němci • • Císař František Josef (1830-1916) – mezi starým a novým •Konstituční monarcha •Trvání ústavních pojistek k sistaci konstitučního pořádku •Vláda ve své existenci opřena o důvěru panovníka, nikoliv parlamentu •Vyhrazení některých předmoderních institucí mimo rámec ústavy a dohled parlamentu (panovník, rodina, armáda, ř.-k. církev, část šlechty) •Oblíbený panovník? •Osobní pocity diskomfortu v ústavní roli, silný konzervatismus a nedůvěra v moderní svět, militarismus •Selhání v klíčových okamžicích vývoje státu • • • František Josef I. (titulatura z roku 1865) •Jeho císařské a královské Apoštolské veličenstvo •z Boží vůle císař rakouský, •král český a uherský, lombardský a benátský, dalmatský, chorvatský, slavonský, haličský, vladimiřský a illyrský; •král jeruzalémský; •arcivévoda rakouský, •velkovévoda toskánský a krakovský; •vévoda lotrinský, salcburský, štýrský, korutanský, kraňský a bukovinský; •velkokníže sedmihradský, markrabě moravský; •vévoda horno- a dolnoslezský, modenský, parmský, piacenzský a guastalský, osvětimský a zátorský, těšínský, furlanský, dubrovnický a zadarský; •okněžněný hrabě habsburský, tyrolský, kyburský, goricijský a gradišťský; •kníže tridentský a brixenský; •markrabě horno- a dolnolužický a istrijský; •hrabě hohenembský, feldkirchský, břežnický, sonnenberský; •pán terstský, kotorský a na Slovinském Krajišti; •velkovojvoda srbský Organizace návštěvy císaře Františka Josefa v Brně 1892 (pořadatelské pokyny k řazení institucí a spolků): • • •- důstojníci brněnské posádky •- členové veteránských spolků •- šlechtičtí držitelé dvorských hodností •- aristokratky činné v charitě •- brněnský římskokatolický biskup •- ostatní představitelé moravské šlechty •- ostatní důstojníci •- přestavitelé Zemského sněmu moravskéhi •- vedení města Brna •- úředníci zemského sněmu a magistrátu •- vedení Německé technické vysoké školy •- představitelé protestanských nábožebských obcí a obce židovské •- Obchodní a živnostenská komora •- Advokátní a Notářská komora •- představitelé vědeckých společností (Společnost pro pozvnesení orby ad.) •- vedení Dělnické úrazové pojišťovny •- ředitelé středních škol •- představitelé německých spolků •- představitelé českých spolků (s výjimkou Sokola) •- představitelé řemeslnických společenstev Politicky výbušná témata veřejné správy - Čechy •Historický státoprávní program (v konzervativní a konzervativně-liberální variantě) •„Uzavřené německé území“ •Úřední jazyk pro vnější úřadování (Stremayrova jazyková nařízení, 1880) •Úřední jazyk pro vnitřní úřadování (Badeniho jazyková nařízení, 1897) •Otázka správy jazykových/národnostních ostrovů (Praha, Duchcov, Č. Budějovice, Horšovský Týn); •Nedochází k velkým změnám navzdory všem vyvolávaným strachům a nadějím na národnostní hranici („permanentní sčítání lidu“) a investicemi do škol, pomníků, slavností atd. •Největší změnou je migrace desetitisíců Čechů do Vídně a jejich rychlá asimilace •Postupující rozdělování obou jazykových společenstev: otázka německých institucí v „českém“ území (pražské vysoké školy) nebo otázka české administrativy na „německém“ území (čeští zaměstnanci železnice, čeští kněží atd.) • Politicky výbušná témata veřejné správy - Morava -Musterland -Těsné propojení českého a německého obyvatelstva, tj. administrativní oddělení není možné -Typický režim v německé převaze ve velkých městech a české převaze na venkově -Početné národnostní ostrovy -Pevné vazby na centrum říše ve Vídni -Existence početných národnostních indiferentů a jejich obtíže se zařazením do národnostních katastrů Pokusy o smír v historických zemích – mělo Rakousko šanci? •1867-1868 rakousko-uherské vyrovnání a tzv. Nagodba (uhersko-chorvatské vyrovnání) – velmi problematické vzory •60.-70. léta polonizace správy v Haliči ve prospěch Poláků a neprospěch Ukrajinců/Rusínů •1905 Moravské vyrovnání (personální národnostní katastr, oddělené volební sbory, Lex Perek pro oblast školství) – jde ale de iure pouze o nové uspořádání zemské politiky (nic více?) •1910 Bukovinské vyrovnání – odlehlá, chudá korunní země bez historických tradic s početným židovským obyvatelstvem •1914 (leden) Haličské vyrovnání – pozdní ujednání ovlivněné přípravou na válečný konflikt s Ruskem Franz von Stremayer • •Jazyková nařízení 1880 • •Vnější úřadování v jazyce podání. Kazimierz hrabě Badeni •Rakouský premiér hledající národnostní smír v Čechách. •Vnitřní úřadování v jazyce podání. •Tzv. Badeniho krize (1897) přivedla Rakousko na pokraj občanské války. • •Proč byla Stremayrova nařízení pro německou stranu ještě s obtížemi přijatelná, ale Badeniho nařízení již nikoliv? Proč se to nepovedlo v Čechách? •„Delegace se ve svých stanoviscích přiblížily až na tloušťku papíru, který se chystaly podepsat…“ •Jde o centrum českého a německého nacionalismu v Rakousku, přímý střet dvou ostře opozičních sil •Velký symbolický význam Prahy a institucí tam sídlících •Velký zájem sousedního Německa na vývoji situace •Souvislý pás německého osídlení v severních Čechách při hranici s Německem jako problém pro nalezení kompromisu •Málo kompromisně laděných obyvatel, relativně málo osobních a hospodářských vazeb mezi lidmi odlišných národností a jazyků vs. těsné hospodářské propojení nadregionálního trhu (potraviny z vnitrozemí a uhlí z pohraničí atd.) Místodržitel Franz hrabě Thun v dopise bratrovi 28.2. 1914 •„Dvorní rada Franz Bachmann nám naplival do polévky a zrušil všechna předchozí jednání. Proto ho vídeňský tisk považuje za německého národního hrdinu. Německý i český tisk je yní přeplněn oslavami našeho neúspěchu v jednání. Bohužel to neštěstí způsobené Bachamnnem se nedá jen tak zprovodit ze světa. V tisku probíhá úplná bouře proti národnímu smíru a tomu se nyní nelze postavit. Češi nejsou k udržení, tvrdí, že Němci pohřbili program národního smíru v Čechách. Jednání považují za skončená, hlavně český tisk. Škoda té práce. Je mi známo, že má legitimita jako místodržitele je u konce. Stanovil jsme si za úkol uzavřít česko-německý smír a selhal jsem. Co teď? Musím to důkladně promyslet. Nechci se osobně stát zdrojem potíží, zůstanu v úřadu tak dlouho, jak si bude přát můj císař. Politika je ohavná záležitost.” Thun vní z neúspěchu hlavně tisk. Proč je pro žurnalisty důležité vytvářet obraz nepřátele a proč je tisku málo vlastní tzv. Realpolitik? Memorandum Městské rady Smíchova ve věci abdikace Františka Thuna 30.3. 1914: •„S Tvojí Jasností opouští náš veřejný život zasloužilý státník ve vážných časech, který svou nejlepší schopností vždy usiloval o blaho vlasti. Víme, že jste ve Vaší nestrannosti a spravedlivosti vůči oběma zemským národům pracoval vždy neochvějně, Nejjasnější Pane, ku prospěchu národnostního míru v Čechách. Vaše Excelence vždy usilovala o blaho Království českého.” • Thun dostl několik desítek podobných dopisů od českých i německých obcí a spolků, byl jmenován v 16 obcích čestným občanem. V listech se obvykle hovořilo o „nevhodných poměrech” k uzavření smíru. Máme tu zřejmě co do činění se situací, kdy většina zvolených představitelů si přeje smír, ale jeho uzavření blokuje tisk a skupiny aktivistů. Proč příznivci smíru mlčeli? Lze vůbec podobný projekt uskutečnit v rámci masové politiky? …vina je na rakouských Němcích…? •Dlouholeté klišé české politiky i historické vědy •Neochota vzdát se historických privilegií, kulturní povýšenost až rasistické tendence •Pocity německého obyvatelstva jsou rozporné: Roku 1873 disponovali Němci 65 % mandátů v Říšské radě, v roce 1885 52 %, 1897 a 1901 47 %, 1907 a 1911 již jen 45 %. •1866-1871 tzv. maloněmecké řešení německého sjednocení vyvolalo pocity „lidí bez vlasti“, ještě v meziválečném období velmi obtížné hledání rakouské národní republikánské identity, snad vyřešeno cca v 50. letech 20. století, snad teprve v nedávné minulosti (cca 2015) •Komplikovaný vztah rakouských katolíků k luteránskému Berlínu jako centru německého národního života • Pocity „civilizační mise“ ve středovýchodní Evropě a jejího vyhasínání či zneužívání kvůli chybám a nepochopení ze strany Habsburků a konkurence slovanských národů •Pocity obklíčení, strach z „barbarského“ a „asiatického“ Ruska jako údajného spojence rakouských Slovanů, frustrace z vývoje „boje o kolébku“, zrady ze strany německy hovořících židů ad. …vina je na Češích? •Klišé starší rakouské a německé historiografie •Český šovinismus byl velikášský a neuspokojitelný ve svých požadavcích •Český imperialismus (doklady z doby počátků meziválečné republiky… okupace Slovenska, Podkarpatské Rusi, téma koridoru, československá kolonie v Togu ad.) •Chronicky opoziční ráz veškeré české politiky a neschopnost cokoliv budovat •Podpora Ruska, Francie („měch a varhany“) Teritoriální správa a samospráva Patrimoniální systém •Systém se znaky kontinuity od vrcholného středověku •Klíčové pojmy: nevolnictví, poddanství, raabizace •Řada středověkých reliktů odstraněných nebo odumřelých v časech osvícenského absolutismu (Chodové, Valaši, honitební práva na buchlovském panství, dědičné rychty na Moravě aj.) •Velký zásah 1781 se zrušením nevolnictví, posílení moci státu ve výběru daní a veřejné a soudní správě (tj. více než 1/3 agendy vrchnostenské kanceláře), debata o zrušení poddanství a jeho faktické vyprázdnění na některých panstvích •Velké rozdíly v systému správy mezi drobnými panstvími a državami magnátů •V čele velkých patrimonií ústřední ředitel, „ÚŘAS“, (starší název hejtman, administrátor apod.), jemu k ruce důchodní a purkrabí, dále specializováno … obroční, pojezdný, poklasný, šafář, sládek, polesný atd. •Vesnická samospráva – rychtář (dědičný rychtář, šoltys, fojt) + přísežní (konšelé, starší), zcela závislí na vůli vrchnosti •Významné vazby na moderní formy samosprávy, tzv. sousedský způsob správy, „dostat na pamětnou“, nakládání s obecním majetkem aj. • Majetky rodiny Schwarzenberg v českých zemích • Největší vlastníci pozemků před pozemkovou reformou (1919–1920) •Pořadí Rod Výměra v hektarech •1. Schwarzenbergové 192 000 •2. Liechtensteinové 161 000 •3. Sasko-koburští 159 000 •4. Kinští 71 000 •5. Colloredo-Mansfeldové 58 000 •6. Clam-Gallasové 49 000 •7. Lobkowiczové 47 000 •8. Thurn-Taxisové 45 000 •9. Habsburg-Lothringen 42 000 •10. Fürstenbergové 40 000 •11. Zichyové 37 000 •12. Windisch-Graetzové 31 000 •13. Auerspergové 25 000 •14. Trauttmansdorffové 20 000 •15. Rohanové 12 000 Samosprávná obec •Přenesená působnost •Volby •Sčítání lidu •Úklid a údržbu státních komunikací za náhradu •Peněžní pokuty •Platby za školu, platby církvi •Opatření pro nakažlivým chorobám •Zřízení a rušení živnostenských závodů •Postrk, dohled nad osobami •Spolupráce při výběru některých daní,kolků atd. • •Samosprávná působnost • •Správa obecního jmění •Správa tzv. obecního svazku (domovské, měšťanské právo) •Místní policie •Dohled nad trhy, čeledí, dělnictvem, veřejnou mravností •Stavební dozor •Zdravotní dozor •Požární dozor Statutární města •1850 Praha, Brno, Olomouc, Opava, Liberec •Jihlava, Znojmo, Uh. Hradiště, Kroměříž •Zpravidla zemská hlavní a též lázeňská města •Regulace magistrátů za vlády Josefa II. (1783–1785, v Brně proces trval až do 1787, v Praze ještě složitější a delší): odstranění přežilé samosprávy se středověkými rysy, purkmistr jako státní úředník zkoušený státní správou, měšťanstvo má pouze poradní hlas atd. •Rostoucí nespokojenost měšťanstva, jedna z hybných sil revoluce roku 1848 (velmi administrativní ráz rozhodování, malá odvaha ke strategickým projektům, převaha soudní a policejní agendy atd.) •Pravomoc purkmistra na úrovni okresního hejtmana (tj. II. instance politické správy) •Potvrzení purkmistra v úřadu panovníkem •Větší autonomie při správě obecního jmění •Volební předpisy sledující zpravidla hledisko soudržnosti měšťanské obce •Pozoruhodná změna volebních předpisů v brněnském obecním statutu z r. 1905 Systém komunálních voleb – Frýdek a M. Ostrava • Frýdek M. Ostrava • I. II. III. I. II. III. •1873 53 186 411 1850 42 39 204 •1901 175 377 466 1867 24 79 348 •1911 232 416 712 1888 45 147 754 • 1905 30 387 3132 • Boj o radnice jako téma moravské politiky 2. poloviny 19. století •Zápas o aktivizace voličů ve prospěch tzv. národního programu •Obvyklá snaha o aktivizaci masy českých voličů proti nepočetné skupině privilegovaných (tj. zámožných a vzdělaných) voličů německých, často jde o „národní probuzení“ indiferentů •Existují případy přechodu obecní vlády z českých do německých rukou (Přívoz) •Nejbouřlivější „boje o radnici“: Třebíč (1882), Prostějov (1892-1893), Kyjov (1896) Litovel (1899), Vyškov (1899, smírné předání moci), Hranice na Moravě (1903) •Vážné důsledky pro zemskou politiku, jeden z aspektů tzv. Moravského vyrovnání Systém teritoriální správy •Státní linie •Císař •Vláda •Místodržitel (Místodržitelství) •Okresní hejtman (Politický okres) •Starosta (Obec) •Samosprávná linie •Říšská rada •Zemský sněm a zemský výbor •Okresní zastupitelstvo (pouze v Čechách)/Silniční výbor (Morava) •Obecní zastupitelstvo Policejní a justiční správa • Policejní správa •Dohled ministerstva vnitra •Policejní ředitelství zřizována ve městech zvláště významných, živých a sociálně či politicky neklidných (Brno, Moravská Ostrava) kvůli sledování politické činnosti, špionů, cizinců atd., jejich činnost v podstatě celozemská •Okresní hejtmanství, presidiální kancelář podřízená přímo hejtmanovi •Presidiální kanceláře magistrátů statutárních měst •Starostové obcí •Dohled nad činností spolků, sledování veřejných shromáždění, reference na osoby, sledování, vypovídání podezřelých, tiskové delikty, evidence zbraní atd. Justiční správa •Reformy poloviny 18. století – redukce hrdelních soudů (na Moravě z 200 na 25, v Čechách z 356 na 30), podle zásady obsazení úřadu školenými a zkoušenými soudci •1784 s reformou městské správy (regulace magistrátů) definována soudní pravomoc magistrátu a dále centralizováno hrdelní soudnictví u vyšších soudních úřadů •1848 zřízeno Ministerstvo práv (Justizministerium), později m. spravedlnosti jako nejvyšší orgán pro civilní soudnictví •1850 reforma soudů – rozdělení na řádné ve třístupňové hierarchii a mimořádné Soudní systém po r. 1850 •Řádné soudy •Nejvyšší soudní a kasační soud ve Vídni •Sborové soudy druhé instance (Vrchní zemský soud v Brně, Praze…) •Sborové soudy první instance – Zemské nebo též Krajinské/Krajské soudy (tj. Zemský soud v Brně, Krajský soud v Jihlavě, Uh. Hradišti apod.), zahrnují obvod 15-24 okresních soudů •Okresní soud (v čele se samosoudcem) • •- Existují do systému začleněné obchodní nebo horní soudy jako zvláštní senáty sborových soudů první instance •Mimořádné soudy •Jejich primárním cílem je dosažení smíru, nikoliv rozhodnutí •Živnostenské soudy •Polabské soudy •Rozhodčí soudy nemocenských a úrazových pojišťoven, horních pokladen apod. •Soud dvorního maršálka pro členy panovnického domu, soud pro osoby požívající právo exteritoriality Státní zastupitelství •Absence úřadu je jednou z vážných vad soudního systému v habsburské říši •Poprvé ustaveno 1849, později stále rostl význam autonomie úřadu jako symbol oddělení moci soudní od moci výkonné, stabilita do roku 1873 •Základní povinností je stíhat z úřední moci všechny protiprávní skutky, o nichž měli známost •Generální prokurátor (projednávání kauz o kasačního soudu) při Nejvyšším soudním a kasačním dvoru ve Vídni) •Vrchní státní zástupci (dozor nad státními zástupci ve svém obvodu) při vrchních zemských soudech •Státní zástupci u zemských/krajských soudů • Finanční správa •Přímá daň: lze určit subjekt, který má daň zaplatit, tj. bezprostředně vázáno na osobu nebo firmu, obvykle daně z výdělku, majetku apod. •Nepřímá daň: plátce se tu liší od poplatníka, tj. ten kdo daň odvádí, není tím, kdo ji ve skutečnosti platí, typicky spotřební daně nebo daň z přidané hodnoty •Důležité periodizační mezníky (1848/ zřízení centralizované finanční správy, 1898/ reforma přímých daní) •1848: Ministerstvo financí jako nejvyšší instancí finanční správy v Rakousku, později Předlitavsku •Následně zřízeny Zemské finanční úřady (též Zemské finanční ředitelství) v každé korunní zemi, silně provázáno s místodržitelstvím •Okresní finanční ředitelství pro správu nepřímých daní/ Okresní úřad (okresní hejtmanství) pro správu přímých daní (berní referát) •Od 1898 posilování role komisí se zastoupením občanské složky, která samostatně zjišťovala daňový výnos a v konzultaci se státními finančními orgány určovala daň. • Školská správa Regionální a zemské školství •„Májové zákony“ 1869 tzv. Hasnerova reforma, stabilizace po nestabilním období 1848-1869 • •Obecné školy (místní a okresní školní rady), osmiletá školní docházka •Měšťanské školy, alternativně docházka pět let obecná škola a tři roky měšťanská •Reálná škola, tj. orientováno spíše na praktické a přírodovědné předměty (od r. 1851 studium šestileté – tříletá nižší reálka a tříletá vyšší reálka, od r. 1868 sedmileté – čtyřletá nižší reálka a tříletá vyšší reálka, od 1869 zakončeno maturitou) •Gymnázia (klasická a reálná, tj. jako kompromis mezi reálnou školou a klasickým gymnáziem) •Zemská školní rada (česká, německá, polská) a dozorčí orgán Zemská školní inspekce, dozor nad středními školami (reálky, gymnázia) a činností okresních a místních školních rad Univerzity a ostatní vysoké školy •Univerzity jako mixtum compositum státní a autonomní správy •Spravovány přímo Ministerstvem kultu a vyučování •Relikty středověké univerzity (Bologna, Paříž) •Znaky tuhého policejního dohledu ze začátku 19. století a integrace škol do systému státní správy, vč. likvidace jejich vlastního jmění •1849-1852 tzv. Thunova reforma podle pruské (humboldtovské) inspirace (1806–1810) „Freiheit, Lehre, Forschung“: autonomie výuky, výzkumu, plná závislost na státním rozpočtu, potvrzení příslušnosti ke státní správě •Další trendy vývoje: •a) prosazování konceptu „národní univerzity“ a extenze samosprávy na úkor vlivu státu •b) emancipace ne-univerzitních vysokých škol (nesdílejí tradice univerzity, profesní vzdělávání, vazby k profesním a stavovským komunitám) •c) eroze efektivity práce vysokých škol a masovost studia • Církevní správa • Církevní správa - kontexty •V katolickém prostředí se od 16. století a silněji po porážce stavovského povstání v r. 1620 projevuje tzv. omnipotence státu, tj. jeho dozor nad církví, posilování její moci skrze stát, omezování vztahu diecézí k papeži •Založení nových biskupství: Litoměřice (1655), Hradec Králové (1664), Brno (1777), České Budějovice (1784), povýšení olomouckého biskupství na arcibiskupství (1777). •Využívání řeholníků a řeholních řádů k suplování farářů po 30. leté válce a následné zvyšování dozoru (zvl. od Marie Terezie) •Toleranční patent z r. 1781 (augšpurská, helvetská a řeckopravoslavná konfese, méně židovská konfese jako trpěné, nikoliv rovnoprávné katolictví) •Nová organizace farností (1782), fara v každé osadě se 700 obyvateli, kt. je vzdálena od stávajícího kostela hodinu pěší chůze, na Moravě 300 a v Čechách 250 nových far •1855 konkordát se Svatým stolcem, 1870 odvolán, 1874 tzv. květnové zákony ustanovily až servilní vazbu katolické církve na stát Základní schéma správy po r. 1848 •Římskokatolická církev •Ministerstvo kultu a vyučování •Místodržitelství •Arcibiskupství •Biskupství •Vikariát/děkanát •Farnost •Evangelické konfese •Konzistoře (ve Vídni) •Superintendant (v každé korunní zemi) •Senioráty •Kněží v obcích (pastoři) • •Odpovědnost za farnost vůči státu nadále nese katolický farář, zodpovídá za matriky atd., ovšem pastor vede paralelní pro vnitřní potřebu obce.