byl wyehlaſſny přísudek jmenný se sponou spona 3. os. sg. maskulina préterita, atematické sloveso býti, jsem, jsi sloveso být je supletivní, formy tvoří od dvou kořenů *es- – zřejmě s-ový deiktický element *bhu- původní význam ‚narůstat, nabývat‘ Formy derivované z kořene js- (< * es) jsou atematické; formy derivované z kořene *bhū-/*bhē- jsou tematické: a. infinitivní kmen obsahuje Ø kmenotvornou příponu (bý-Ø-ti, by-Ø-l, by-Ø-v, by-Ø-tie, by-Ø-ch); b. futurum obsahuje kmenotvornou příponu ‑de-/-e- (bu-de-š, bu-de-Ø). Toto sloveso se vyznačuje supletivností (velmi starobylý jev, bývá považován za projev mimořádné frekvence tohoto slova). Jeho flexe je tedy poznamenána takovými alternacemi, které musíme považovat za součást slovníkové výbavy tohoto slova. sloveso býti se vyznačuje velkou významovou vágností a s tím související funkční pestrostí. V češtině se sloveso býti ustálilo ve dvou (třech?) funkcích: samostatné (spona, existence) × nesamostatné (auxiliár) jmenná část přísudku věhlasný Adjektivum v nominativu. V češtině se adjektiva v predikativní funkci se sponou býti užívají jen v nominativu. Instrumentál proniká v památkách jen výjimečně, obvykle jako projev hyperkorektnosti (tráva je zelenou). Adjektivum je v instrumentálu jen u spony státi (sě). Složená deklinace je u adjektiv nepůvodní, nahradila ji až v dalším vývoji. Jmenná deklinace zůstala u adjektiv (i když ne u všech!!!) pouze v predikativní funkci. věhlasný věhlas → věhlas-ný desubstantivní adjektivum kvalitativní adjektiva kvalitativní Derivují se ze substantiv, vyjadřují konstitutivní vlastnosti adjektiv, a to tak, že ji popisuje (deskriptivní), anebo hodnotí (kvalifikační); deskriptivní mají charakter objektivní (mrtvý, živý,…), kdežto kvalifikační mají charakter kontextově vázaný, který je výsledkem hodnocení, tzn. vztahuje se k nějakému etalonu. stsl. kvalita stč. kvalita objektová posesivnost ‚vyznačovat se tím, co vyjadřuje jméno‘, -atý od všech rodů (rohatý), ‑ovatý hlavně od maskulin (uzlovatý, hrbovatý) výhradně od konkrét střč. kvalita objektová posesivnost nepravidelně zejména ‑atý/‑ovatý podobnost nepravidelně zejména ‑ovatý / ‑ovitý houbovatý jabkovitý nvč. už není řízen rodem kvalita objektová posesivnost ‑atý/‑natý/‑ovatý hubatý podobnost ‑ovitý houbovatý ‚podobný houbě‘, jabkovitý ‚podobný jabku‘, Přípona ‑ný je funkčně velmi vytížená, (a proto) sémanticky velmi obecná, užívá se také u relačních či dějových adjektiv. STSL. Původní formanty: -ьnъ · nejzastoupenější, · poměrně produktivní (od konkrét i abstrakt, od motivovaných i nemotivovaných substantiv), · funkčně byl nevyhraněný, mohl derivovat také relační adjektiva – od konkrét. · varianta -ovьnъ/ -evьnъ od o-/u-kmenů a některých kons. kmenů stará čeština -ný · nejvíce od abstrakt, od konkrét málo · od všech rodů střední čeština -ný · nadále převážně od abstrakt a maskulin či feminin národní obrození -ný · už jen od abstrakt · v kompozitech konkuruje -ý: jinozpůsob-n-ý × dlouhoprst-ý nová čeština rod není pro derivaci relevantní -ný · už jen od abstrakt · v kompozitech konkuruje -ý: vlastizrád-n-ý × dlouhoprst-ý Genz subjekt a zároveň subjunktor = pronominální relativum v nominativu jen‑ ‑ž anaforické zájmeno původně příklonná částice ‑že ve staré češtině s rozdílnými funkcemi - původně ukazovací zájmeno (‚ten‘), - z něj vzniklo anaforické zájmeno, které slouží koreferenci, - z anaforické funkce vznikla funkce relativní, - z anaforické funkce v genitivu vzniklo posesivní zájmeno. *jь, ja, je *(jimъ) demonstrativum relativum anaforikum posesivum ve stč. zaniklo 1. jenž, jež, jež (jimž) 2. on, ona, ono – jeho, jí, jeho – jemu, jí, jemu… (jim) 3. jeho, její, jejich Relativa se do spojovací funkce se dostala jako tázací nebo jako anaforické prostředky: * j-ové Vidiechom jednoho slavného starcě, jemužto Eliáš řiekáchu ‚tomu‘ * k-ové kterúž stranu peniez súdí, druhá sě na prázdno trudí ‚kterou‘ Změna tázací a anaforické funkce může být chápána jako proces gramatikalizace. Zjednodušeně viděno má gramatikalizace dvě podoby: * lexikální jednotky se mění na funkční slova a dále na afixy * funkční slova plnící gramatické funkce získávají nové gramatické funkce (případ změny tázacích a anaforických zájmen na subjuntory) Ve staré češtině konkurovala vztažným výrazům vytvořeným od k-ového základu vztažná příslovce vytvořená od j-ového základu – obdobnou situaci můžeme pozorovat v současné angličtině, kde si konkurují vztažná zájmena: that (původně ukazovací) a which (původně tázací): kde × jady kam × jam který × jenž … Původně byl mezi těmito relativy (vztažnými výrazy) funkční rozdíl (v něčem podobný už zmíněnému rozdílu mezi anglickým that a which): ve 14. století ještě spojovací výrazy od k‑ového základu uvozovaly věty, jejichž obsahy byly pojaté jako neurčené, zatímco věty od j‑ového základu uvozovaly věty chápané jako určené (Zubatý). Podle Trávníčka byl rozdíl syntaktický: k-ové subjunktory = substantivní věty, j-ové subjunktory = přívlastkové věty. ‑ŽE původně příklonná částice nejasného významu ve staré češtině velmi rozdílné funkce v imperativu u demonstrativ vyjadřujících totožnost/identitu syntaktická specifikace budi‑ž, stani‑ž sě tý‑ž, tentý‑ž co-ž × co kdy-ž × kdy jeho-ž × jeho ze ymene adverbializací vzniklé adverbium ze jmene předložka se 2. pádem gen. (konsonantická forma!!!) substantiva ADVERBIALIZACE Proces, při němž se ve větném kontextu mění slovnědruhová příslušnost: z formy jmenné (předložkové i nepředložkové) se stává slovnědruhově podoba adverbiální (ale mohou to být i jiné procesy: spojky protože, předložky kolem, částice však). Předpokladem adverbializace jsou adverbiální funkce jmen – adverbializaci lze tedy chápat jako výsledek reanalýzy: Adverbializaci obvykle podléhají formy či slova vývojově zániková 1) neproduktivní formy (jmě, jmene: původně n-kmen → jméno, jména o-kmen) 2) jmenná deklinace adjektiv z nova 3) zaniknuvší forma leto-s, sice 4) jmenné formy slovesné stoje → vstoje 5) věty jak moha, bůhvíproč atd. gehoz rozum byl tak yaſny vedlejší věta přívlastková spojovací prostředek je posesivní relativum jeho-ž Tato posesivní zájmena se vyvinula z adnominálního genitivu, tj. klobouk jeho mělo stejnou syntaktickou platnost jako klobouk Petra Nováka. Projevem přeměny tohoto genitivu ukazovacího zájmena v samostatné posesivum pak je skloňování jejie podle pěšie a obligatorní antepozice jeho její jejich před jménem. Ve spojovací funkci mělo tuto posesivní platnost zájmeno čí: blažený, čí bóh Jakubóv pomocník jeho ŽaltWitt jehož byl yaſny přísudek jmenný se sponou viz předchozí verš jasný je kvalitativní adverbium derivované ze substantiva jas → jas-ný (viz výše) rozum stará formace, velmi složitý významový a formální vývoj *au-mos > *umъ → um-ě-ti → roz-uměti → rozum-Ø ide. ‚schopnost vnímat‘ ‚vyznati se v čem‘ deverbální jméno Jsou dva druhy jmen denotujících události (NESČ) paradigmaticky tvořená od každého slovesa – verbální substantiva × dějová jména s distribucí omezenou na určitou třídu sloves – substantiva dějová/event noun -nie / -tie (původně to jsou pasivní participia) -Ø – ve staré češtině jen od Ø-, i- a n‑kmenů (porod-i-ti → porod-Ø, natisk-nú-ti → nátisk-Ø -ba od i-kmenů (léč-i-ti → léčba) vysoce produktivní produktivita odlišná 1/ produktivní -ba, -Ø, -a, -ka (objevuje se ve staré češtině), -ná (objevuje se v češtině střední doby, obsahuje kmenotvorný formant!!!) 2/ neproduktivní *-jь (vlásti /< *vlad-Ø-ti/ → vlasť /< *vlad‑jь/), *-znь (* ži-Ø-ti → * ži-znь) * -ja (* svět-i-ti → svěca / < *svět-ja/) -tba (vzniklý až ve staré češtině kontaminací -ba a -tva) uchovávají kmenotvorný formant kmenotvorný formant se v procesu derivace ztrácí (resufixace?) pouze abstrakta tyto formanty mají tendenci pojit se s konkréty – mají tedy spíše charakter mutační pařba (=paření) × pařba (= večírek) rvačka (= rvaní se) × rvačka (= zápas) gehoz přívlastek shodný jeho + že → jehož tak příslovečné určení míry, zájmenné příslovce ve významu ‚tolik‘ původní význam je způsobový, z něj se vyvinul měrový Zájmenná příslovce se tvořila od několika zájmenných základů, k nimž byly přidány rozličné přípony: způsobový prostorová a časová orientace – směr prostorová a časová orientace – místo výběr z možností předpony -va- -ko -dy -mo -li od-, do-, po- tázací k-ový kako kudy kamo koli demonstrativní t-ový tako tudy tamo toli odtud dotud potud j-ový jako jam(žto) jeli doňad poněvadž s-ový sěmo dosud dosavad posavad totalizující vš-ový všako všudy všeli(ko) všudy všude odevšad izolující jin-ový jinako jinudy jinam jinudy